Vzdělávací programy pro primární školu Tradice, alternativy, inovace Co je vzdělávací program? • Vzdělávací program je soupis, který stanoví zejména cíle vzdělávání, délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání,… • V současné době máme tři úrovně vzdělávacích programů – NPV, RVP a ŠVP • Stále platí, že vzdělávací program se kryje se starším označením – osnovy Nové schéma vzdělávacích programů Starý systém vzdělávacích programů • Na státní úrovni vyl vydán tzv. Standard pro příslušný stupeň vzdělávání, ze kterého pak svým obsahem vycházely dílčí vzdělávací programy • Dříve i nyní je existence vzdělávacích programů zakotvena ve školském zákoně Tradiční vzdělávací programy • Základní škola • Obecná škola • Národní škola • Školní vzdělávací program Zastoupení jednotlivých vzdělávacích programů • Nejvíce je užíván program Základní škola, vzdělávací program vytvořený Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze, který nabízí více než 3 700 škol. • Program Obecná škola využívalo v době jeho největšího rozšíření asi 700 škol, nyní se tento počet stále snižuje • Program Národní škola využívá okolo 50 škol. Základní škola • Učební plán tohoto vzdělávacího programu má klasickou stavbu vyučovacích předmětů s pevně stanoveným počtem hodin. • Ve 4. a 5. ročníku může učitel hodiny vlastivědy, přírodovědy a předmětů výchovného zaměření (označovaných jako výchova) rozdělit podle svého uvážení, ale pouze v mezích, které mu umožňuje učební plán. • Vyučování probíhá ve 45minutových vyučovacích hodinách, přičemž v 1. až 3. ročníku lze předměty vyučovat v blocích nebo kratších časových úsecích. Obecná škola 1 • Obecná škola má se základní a národní školou společnou skladbu vyučovacích předmětů a shodný počet vyučovacích hodin v týdnu. • Rozdíl spočívá v náplni volných vyučovacích hodin, které v učebním plánu zbývají po naplnění předepsaných povinných předmětů. • Na prvním stupni je obsah učiva uzpůsoben tak, aby přispíval ke klidnému zrání žáků. • Dítě je chápáno jako individualita, jedinečná osobnost, která je nedílnou součástí společenství, a to nejen kolektivu spolužáků, ale i rodiny a obce, kde žije. Obecná škola 2 • V 1. až 3. ročníku má učitel možnost upravovat časové úseky vyučování s ohledem na potřeby dětí a na situaci ve třídě. • Jednotlivé hodiny se v prvních dvou ročnících mohou podle jeho uvážení pohybovat v délce od 20 do 40 minut, vyučující může jednotlivé činnosti propojovat. • Součástí učebního plánu je dramatická výchova, v níž se žáci učí reagovat na navozené situace, s nimiž se setkávají v běžném životě. Národní škola • Skladba předmětů se v podstatě shoduje se základní školou. Učební plán je tvořen částí základní a částí nadstavbovou. • Nadstavbová část umožňuje rozčlenění žáků podle zájmů a schopností, nabízí speciální kurzy, rozšiřování vědomostí a zvýšenou individuální pomoc. Současně dává prostor talentovaným jednotlivcům. • Dramatická výchova je zde na rozdíl od obecné školy zařazena v nadstavbové části a její prvky se uplatňují ve všech předmětech. Školní vzdělávací program • ŠVP je závazný dokument tvořený školou a schvalovaný pověřeným orgánem MŠMT • Vychází z RVP, vydává ho ředitel školy • Obsahuje identifikační údaje školy, charakteristiku školy a ŠVP, učební plán, učební osnovy, hodnocení žáků a autoevaluaci školy • Platit začal od 1. září 2007 v 1. a 6. třídách Alternativy • Škola podle Marie Montessori • Waldorfská škola • Daltonská škola • Česká reformní pedagogika O/Václav Příhoda Škola podle Marie Montessori • „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ • Pedocentrismus – spontánní seberozvíjení žáků, učitel jako rádce • Věkově smíšené skupiny • Didakticky upravené prostředí • Fáze svobodné, volné práce • Osobní deník žáka s popisem postupu v učení • Rozšířené v Německu a Holandsku Waldorfská škola • U nás nejrozšířenější • 1 + 12 + 1 let docházky • Třídní učitel po celou dobu tentýž • Bez osnov, dělení předmětů na hlavní a vedlejší • Nemají učebnice, jen etapové sešity • Hodnocení je slovní • Ve vedení není ředitel ale školní rada složená z učitelů a rodičů Daltonská škola 1 • Zrušení tradičního systému vyučovacích hodin a organizace práce žáků ve třídách: rozdělení učebny do předmětových okrsků podle ročníků s potřebnými pomůckami. • Vyučování je založeno na individuální práci žáka: Žáci pracují s vhodnými pomůckami a knihovnou (připomíná vysokoškolský systém). Umožnění samostatného získávání vědomostí za poradní asistence učitele. Tím se mohou rozvinout intelektuální schopnosti, úsudek, samostatnost, rozvaha. Daltonská škola 2 • Ruší se soustava tříd věkově homogenních: Žák má možnost postoupit v některém kursu výše, v jiném předmětu zase níže. • Osnovy se neruší, neboť učební látka je stanovena a není možný její výběr. • Svoboda dovoluje žákovi, aby nerušeně pracoval na tématu, které si zvolí, aniž by plýtval svými silami a byl vytrhován zvoněním a nucen přeorientovat svou pozornost, zájem a motivaci na jiný předmět. Dalton – práce učitele 1 • Úloha učitele a metody jeho práce se liší od běžných škol. • Věnuje se pouze jednomu předmětu, v němž je odborníkem a může mu věnovat i své další vzdělávání. • V příslušné odborné pracovně plní učitel úlohu rádce, laboranta a hodnotitele, který práci žáků usměrňuje. Při zadávání měsíčních plánů seznamuje žáka s úkolem, upozorňuje ho na dílčí problémy. Dalton – práce učitele 2 • Sestavuje úkoly, v průběhu jejich plnění odpovídá na dotazy, radí, reviduje písemné úkoly. • Vede osobní graf každého žáka i graf třídy, podrobné záznamy o žákově postupu. • Řídí pracovní konference, jimiž zajišťuje společnou práci žáků a udržuje nezbytný sociální kontakt a schopnost společně pracovat ve skupinách. České reformy – Václav Příhoda • Požadavek změny přístupu k osobnosti dítěte • Zavedení individuálního učení tak, že si žáci sami navrhnou učivo a rozvrhnou práci • Škola má mít pracovní charakter • Škola má být spojena s každodenním životem a má být školou společenskou, tedy sociálním celkem – organizace, časopisy, týmy,.. Inovace • Začít spolu • Zdravá škola • Čtením a psaním ke kritickému myšlení • Angažované učení • Kooperativní výuka • Integrovaná tematická výuka Začít spolu 1 • Tento program je charakteristický oslabením dominantní role učitele, který místo autoritativního řízení výuky dává přednost komunikativnímu přístupu, partnerství a spolupráci, a naopak posílením dominantní role žáka, který je chápán jako samostatný subjekt schopný růst, vyvíjet se a samostatně myslet. • Své poznání si žák konstruuje na základě předchozích znalostí doplněných o nové informace. Začít spolu 2 • Vyučovací hodina by měla obsahovat 3 základní roviny myšlenkové činnosti – evokaci, uvědomění si významu a reflexi. O/ žáci na zadané téma reagují svými názory, potom objevují na základě dostupných materiálů nové informace, které spojují s dosavadním poznáním, a v poslední fázi se ohlédnou za procesem učení, aby si uvědomili, co nového a jakým způsobem, se dozvěděli a jak se liší jejich nynější názor na daný problém od názoru původního Zdravá škola • Zdraví není v tomto projektu myšleno jako opak nemoci, ale jako pocit celkové pohody člověka za předpokladu uspokojení všech jeho potřeb. • Bere v úvahu všechny roviny přirozených lidských potřeb a snaží se o jejich uspokojování nejen u žáků ale i učitelů a ostatních pracovníků školy. • Základní podmínkou pro příjemné prožitky ze školní činnosti je zajištění pohody věcného, sociálního i organizačního prostředí. Čtením a psaním ke kritickému myšlení 1 • Program je založený na respektování individuálních stylů učení i různých typů inteligence – sedm typů inteligence Howarda Gardnera O/ logicko-matematická inteligence, O/ jazyková inteligence, O/ prostorová inteligence, O/ tělesně pohybová inteligence, O/ hudební inteligence, O/ interpersonální inteligence a O/ intrapersonální inteligence, a přizpůsobuje jim konkrétní výukové metody. Čtením a psaním ke kritickému myšlení 2 • Pracuje v třífázovém modelu výuky O/ evokace, O/ uvědomění si významu, O/ reflexe, • Využívá řady originálních metod určených ke konkrétní fázi vyučovací jednotky, které přispívají k aktivní konstrukci poznání. • Role učitele se ze zprostředkovatele informací mění na partnera a rádce, který je schopen se učit od svých žáků. Vzniká tak jedna učící se komunita. Angažované učení • „…jakýsi typ rozvíjejícího vyučování.“ • Vychází z přirozené potřeby žáka poznávat, což dělá dobrovolně a rád • Rozhodujícím aspektem není to, že žák získá velké množství informací, ale fakt, že žák chce sám další informace získávat. Deset principů angažovaného učení 1 • princip samostatného myšlení a kolektivní spolupráce, • princip angažovanosti a zodpovědnosti za svěřené úkoly, • princip uplatnění pozitivní motivace, • princip dobrovolnosti a uvědomělé tvořivé činnosti, • princip pochopení učiva všemi žáky, Deset principů angažovaného učení 2 • princip řešení náročných úkolů, • princip respektování osobnosti, • princip převahy kladného hodnocení, • princip funkčního využívání, neobvyklých pedagogických situací, • princip otevřeného systému výchovy a vzdělávání. Kooperativní výuka • Hlavním cílem koncepce kooperativní výuky není kooperace sama. Ta je pouze prostředkem k dosažení výchovně vzdělávacích cílů • Je-li používáno izolovaných prvků kooperativní výuky efektivita celého přístupu se snižuje. • Kooperace na všech úrovních školy může být účinným nástroj transformace české školy. Integrovaná tematická výuka • V České republice není rozšířená • Původně americká koncepce známá díky knize Susan Kovalikové Integrovaná tematická výuka (1995) • Staví na mozkově kompatibilním učení, jehož základem je osm tezí, které je třeba při vyučování dodržovat. Základní teze ITV • Nepřítomnost ohrožení, • Smysluplný obsah, • Možnost výběru, • Přiměřený čas, • Obohacené prostředí, • Spolupráce, • Okamžitá zpětná vazba, • Dokonalé zvládnutí. Literatura 1 • ČERVENKA, Stanislav. Angažované učení. Praha: Tomáš Houška, 1992. ISBN 80-900704-8-5. • GECMANOVÁ, Helena – URBANOVSKÁ, Eva – NOVOTNÝ, Petr. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Olomouc: Hanex, 2000. ISBN 80-85783-28-2. • HAVLÍNOVÁ, Miluše. Program podpory zdraví ve škole: rukověť projektu Zdravá škola. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178- 263-7. • KASÍKOVÁ, Hana. Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0192-3. • http://www.youtube.com/watch?v=OM1Gu9KXVkk Literatura 2 • KOVALIKOVÁ, Susan. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. ISBN 80-901873-0-7. • KREJČOVÁ, Věra – KARGEROVÁ, Jana. Vzdělávací program Začít spolu: metodický průvodce pro první stupeň základní školy. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-695-0. • SPILKOVÁ, Vladimíra a kol. Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-942-9. • Švarcová I.: Základy pedagogiky pro učitelské studium. 1. vyd. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha 2005. ISBN 80-7080-573-0 http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-573-0/pages-img/ Úkol • Přinést na příště učebnici pro první stupeň. • Prolistujte ji a zkuste se zamyslet nad tím, co všechno obsahuje, v jakém rozsahu a v jaké kvalitě.