FYZIKA nik zná a nařizuje, jaký má býti tvar kormidla, kdežto řemeslník, z jakého dřeva bude a z jakých pohybu. Tedy v těch věcech, které vznikají uměním, my účelně připravujeme látku pro dílo, kdežto v přírodních věcech již jest.173 Mimoto látka má vztah k něčemu;174 neboť jinému tvaru náleží jiná látka.175 10 Do jaké míry tedy má fyzik znát tvar a podstatu?176 Snad do té míry, do jaké lékař musí znát svaly i žíly nebo kovář kov, totiž jenom po jistou mez; neboť každá věc jest pro jinou a jenom u toho, co je sice tvarem odlučitel-né, ale jest v látce. Vždyť člověka plodí člověk a slunce.177 Určiti však, jak je to s tím, co je odlučitelné a pod- 15 stata, je úkolem | první filosofie. 3. Příčiny, jejich druhy a způsoby Když jsme to určili, musíme uvažovat o příčinách,178 jaké jsou a kolik jich jest. Neboť naše zkoumání směřuje k vědění a máme za to, že o věci nemáme vědění, dokud 20 nepochopíme její „proč", | tj. její první příčinu. Je zjev-no, že i my si musíme tak počínat jak v otázce vzniku a zániku, tak každé přírodní změny, abychom poznali jejich principy a potom se pokusili převést na ně každou věc z toho, co hledáme. Příčinou se tudíž nazývá179 jednak to, z čeho jako ze 25 složky něco vzniká, tedy | kov jako příčina sochy, stříbro jako příčina poháru a jejich rody. Jednak se tak nazývá tvar a vzor, to jest podstatný pojem, pak i rody toho, jako například příčinou oktávy je poměr dvou ku jedné, a vůbec pak číslo, a potom části obsažené v pojmu. Za třetí 30 se příčinou nazývá to, z čeho pochází | první počátek změny nebo klidu; tak například příčinou jest rádce, 50 KNIHA DRUHA a otec je příčinou dítěte a vůbec tvořivý činitel tvořeného a měnící činitel měněného. Za čtvrté něco je příčinou jako účel a cíl, to jest to, k čemu něco směřuje, jako například příčinou procházky je zdraví. Neboť na otázku, proč někdo jde na procházku, odpovídáme, aby zůstal zdráv; a řekli jsme to v přesvědčení, že jsme | uvedli pří- 35 činu. Tak se příčinou nazývá také všechno, co, jsouc pohnuto jiným, děje se zatím ještě před dosažením účelu; například ke zdraví směřuje odtučňovaní nebo pročišťování, | léky nebo nástroje; neboť všechny ty věci slou- I95a ži k účelu jako prostředek, liší se však od sebe tím, že jedny jsou výkony, druhé nástroji. V tolika významech se tedy asi mluví o příčinách. Ježto se však o příčinách mluví v mnoha významech, vyplývá z toho, | že totéž může míti více příčin, a to nejen na- 5 hodile; například příčinou sochy jest jak sochařské umění, tak kov, a to ne v nějakém jiném ohledu, nýbrž pokud jest sochou, ale oboje ne v témž smyslu, nýbrž jedno jako látka, druhé jako to, od čeho pochází pohyb. Některé věci bývají také ve vzájemném příčinném vztahu,180 například práce je příčinou blahobytu a ten | práce, ale nikoli v témž smyslu, nýbrž jedno jako účel 10 a cíl, druhé jako počátek pohybu. Mimoto jedno a totéž bývá příčinou opaku; neboť i nepřítomnost toho, čeho přítomnost je příčinou určitého jevu,181 označujeme někdy za příčinu opaku; tak za příčinu ztroskotání lodi pokládáme nepřítomnost kormidelníka, jehož přítomnost byla příčinou její záchrany.182 Ale všechny příčiny, které jsme právě uvedli, dají se 15 zcela zřejmě shrnout do čtyř skupin. Hlásky jsou totiž příčinou pro slabiky, látka pro to, co je z ní zhotoveno, oheň a takové věci pro tělesa, části pro celek, premisy pro závěr jakožto to, z čeho něco jest; přitom však jedno 51 FYZIKA 20 jest jako | základ, například části, druhé jako bytnost,183 celek, složení a tvar. Semeno však, lékař, rádce a vůbec působící činitel, všechno to je příčinou jako to, od čeho pochází počátek změny, zastavení [nebo pohybu]. Jiné konečně je příčinou jako účel pro jiné a jako dobro; ne-25 boť účel chce být něčím nejlepším | a cílem pro jiné. Přitom však nemusí záležet na tom, zda míníme dobro skutečné či zdánlivé.184 To jsou tedy příčiny a tolik je příčin co do druhu.185 Způsobů příčin je sice na počet mnoho, ale shrneme-lije na nej důležitější, j est j ich méně. O příčinách se totiž mluví v mnoha významech, a to i o příčinách stejného dru-30 hu, o jedné ve smyslu | původnějším, dřívějším, o druhé ve smyslu pozdějším, odvozenějším, jako například příčinou zdraví jest lékař a odborník, příčinou oktávy jest dvojnásobek a číslo,186 a tak vždy to, co zahrnuje každou jednotlivinu.187 Dále to platí také o nahodilých příčinách a o jejích rodech, například příčinou sochy je v jiném smyslu Polykleitos a v jiném sochař, protože je něčím 35 nahodilým, | že sochař jest Polykleitos. A tak příčinou j e i vše to, co zahrnuje nahodilé, například byl-li by příči-195" nou sochy člověk nebo | ještě obecněji živá bytost. Ale také z nahodilých určení jedno je vzdálenější nebo bližší než jiné, například byl-li by příčinou sochy jmenován běloch a byl-li by jmenován vzdělanec. U všeho však, co se nazývá příčinou vlastní nebo nahodilou, mluví se o příčině jednak ve smyslu možnosti, 5 | jednak ve smyslu uskutečňování, jako například příčinou stavění domu je stavitel vůbec nebo stavitel skutečně stavějící. Podobně, jak bylo řečeno, bude tomu i u toho, čeho příčiny jsou příčinami, například mluví se o příčině této určité sochy nebo sochy vůbec nebo i obecně obrazu, a o příčině tohoto kovu nebo kovu anebo vů- 52 KNIHA DRUHA bec látky; a zrovna tak je tomu u případku. | Dále jedno 10 jako druhé může ve výpovědi být spojeno, jako když se například neřekne Polykleitos nebo sochař, nýbrž sochař Polykleitos. Přece však všech těch příčin jest na počet šest, z nichž se o každé dá mluvit v dvojím významu; neboť za příčinu se označuje buď jednotlivina nebo její rod, nebo případek, nebo rod | případku, a to buď sdružené nebo jed- 15 noduše, a to všechno jako příčina buď ve smyslu skutečnosti nebo možnosti. Rozdíl však je v tom, že příčiny ve smyslu skutečnosti a ty, které jsou příčinami jednotlivin, jsou i nejsou zároveň s tím, čeho jsou příčinami, například tento lékař s tímto léčeným člověkem, a tento stavitel s touto | stav- 20 bou, ale není tomu tak vždycky u příčin z hlediska možnosti; neboť nezaniká zároveň dům a stavitel. Aleje třeba vždy u všeho, jako také u všeho ostatního, hledati nejvyšší příčinu,188 jako například člověk staví, poněvadž je stavitelem, stavitelem jest však z hlediska stavitelství; toto tedy je dřívější příčina, | a tak u všeho. 25 Mimoto rody jsou příčinou rodů, ale jednotliviny příčinou jednotlivin, například sochař vůbec je příčinou sochy vůbec, avšak tento určitý j e příčinou této určité. A co je v možnosti, je příčinou toho, co je možné, ale skutečné vzhledem k tomu, co jest uskutečňováno. Určili jsme tudíž sdostatek, kolik je příčin a v jakém smyslu jsou | příčinami. 30 4. Náhoda a samočinnost Říká se však, že také náhoda (tyché) a samočinnost (to automaton) náleží k příčinám189 a že mnoho věcí jest 53 FYZIKA 35 196; a děje se náhodou (dia tychén) a samo sebou (dia to automaton). Musíme tudíž uvažovat o tom, jakým způsobem náhoda a samočinnost náleží k uvedeným příčinám, a zda náhoda a | samočinnost jest totéž, či různé, a vůbec, co jest náhoda a samočinnost. Neboť někteří pochybují i o tom, je-li náhoda, či není. Tvrdí totiž, že se nic neděje náhodou, nýbrž že všechno, o čem říkáme, že se děje samočinně nebo náhodně, má jakousi určitou příčinu. Jestliže například někdo náhodně přišel na náměstí a potkal tam osobu, kterou sice chtěl potkat, ale nepředvídal, že ji tam potká, je prý toho 5 příčina v tom, že | chtěl jít a procházet se po náměstí.19" A podobně také v ostatních nahodilých případech je prý možno vždycky vystihnout nějakou příčinu, ale není to náhoda, poněvadž, kdyby něco bylo náhodou, jevilo by se opravdu jako nesmyslné a mohli bychom se octnout v nesnázi, proč nikdo ze starších filosofů, když mluví 10 o příčinách vzniku a zániku, | nestanovil nic o náhodě, ale, jak se podobá, ani oni se nedomnívali, že by něco bylo náhodné. Ale i to je podivné. Vždyť mnoho věcí se děje a jest náhodou, a samočinně. Ač dobře vědí, že každou věc z toho, co se děje, je možno uvést na nějakou příčinu,191 15 jak prohlásil dávný výrok, který | náhodu odstraňuje, přece všichni tvrdí, že jedno je náhodné, druhé není náhodné. Proto se aspoň nějak měli o tom zmínit. Ale ani nemínili, že by náhoda byla něčím z oněch principů, jako Láska nebo Svár, Rozum nebo oheň nebo aspoň něco takového. Je to tedy zvláštní, ať se domnívali, že náhoda není, ať mínili, že jest, | ale opomíjeli ji, zejména když jí někdy užívali, jako když Empedoklés praví,192 že se vzduch neodděluje vždy zcela směrem nahoru, nýbrž jak se prá- 20 54 KNIHA DRUHA vě nahodí; alespoň ve svém vzniku světa praví: „Neboť náhodou takto vzduch běžel, jindy zas jinak." A také o údech živočichů praví, že většinou vznikají náhodně. Někteří také | samočinnost pokládají za příčinu této 25 oblohy i všech světů.193 Neboť prý samočinně vzniká vír a pohyb, který vše rozloučil a uvedl do tohoto pořádku. To je velmi podivuhodné. Neboť ač tvrdí, že živočichové a rostliny ani | nejsou, ani nevznikají náhodou, ný- 30 brž že jejich příčinou je buď příroda nebo duch nebo něco jiného takového - neboť z kteréhokoli semene nevzniká to, co se nahodí,194 nýbrž z tohoto semene oliva a z onoho člověk - přece prý obloha a nejbožštější ze zjevů vznikly samočinně a že není u nich takové příčiny | jako 35 u živočichů a rostlin.195 A přece, mělo-li by tomu tak být, zasluhovalo by právě zastavit se u toho a je správné o | tom něco říci. Neboť - kromě jiných nesmyslností, l96b kterými tento názor trpí -jest ještě nesmyslnější to, že jej vyslovují, ačkoli vidí, že na nebi nevzniká nic samo sebou, kdežto v oblasti, v níž není náhody,196 mnoho prý se děje náhodně. A přece by bylo pravděpodobné, | že je 5 tomu naopak. A některým se zdá,197 že náhoda jest sice příčinou, ale 1 nezjevnou lidskému myšlení, jako by byla něčím božským a ve vyšším stupni nadlidským. A tak musíme uvažovat o tom, co jest samočinnost a náhoda (či nepředvídaná shoda okolností), a zda jsou totožné, či různé a jak náležejí k příčinám, které jsme určili. 5. Teorie Aristotelova Předně tudíž, protože vidíme, že se jedny věci dějí stá- 10 le stejně, druhé zpravidla, je zřejmé, že se u žádné z těch 55 FYZIKA věcí - ani u toho, co se děje nutně a stále, ani u toho, co zpravidla - neuvádí za příčinu náhoda158 ani to, co se děje náhodně. . Poněvadž se však některé jevy dějí i mimo to a o těch i 5 všichni říkají, že pocházejí z | nepředvídané shody okolností (apo tychés), je zřejmé, že náhoda a samocmnost něčím jest, neboť vidíme, že takové jevy jsou výsledkem náhody a že výsledkem náhody jsou takové jevy. Z toho však, co se děje, děje se jedno za nějakým účelem, druhé nikoli. A z tohoto jedny věci se dějí záměrné, druhé nikoli záměrně, obojí však náleží k tomu, co je účelné; a tak je zjevno, že i ve věcech, které se deji 20 | mimo nutnost a pravidelnost, se v některých muže vyskytovat účelnost.199 Účelné je pak všechno, co je vykonáno přemýšlením a co přírodou. Kdykoli se takové věci stanou mimotně,200 říkáme o nich, že se dějí náhodně; totiž jako i jsoucí jest jednak jsoucí o sobě | a jednak nahodilé, tak je možné, že i príčina- například příčinou domu jest o sobě stavějící, nahodile však bílé nebo vzdělané. Tedy to, co je příčinou o sobě, je určitě vymezené, co však je nahodilé, je neurčité; neboť na jedné věci se asi může vyskytnout neomezené množství případků.201 Jak tudíž bylo řečeno,202 kdykoli tomu tak jest ve věcech, | které se dějí účelně, tehdy se mluví o samočinnos-ti a o náhodě. Vzájemný rozdíl mezi nimi musíme určit později203 Prozatím se spokojme se zřejmostí, že obé náleží k tomu, co jest účelné. Například kdyby byl o všem věděl, byl by šel vybrat své peníze od toho, komu vypomohli. Přišel však, ale nikoli za tím | účelem, nýbrž stalo se nahodile, že přišel a dostal; a to tak, že na to | místo nechodil ani zpravidla, ani nutně; účel pak, totiž vybraní peněz, není z těch příčin, které jsou v něm samém, nýbrž 25 30 35 197E 56 KNIHA DRUHA náleží k tomu, co jest věcí záměrnosti a výsledkem přemýšlení. I říká se, že tehdy přišel náhodně. Jestliže vsak pojal záměr a přišel za tím účelem, aby dostal anebo chodil na to místo stále nebo zpravidla, | nepřisel náhod- 5 ně. . v,v Je tedy zjevno, že náhoda jest pouze mimotnou príčinou v tom, co se děje záměrně za nějakým účelem. Proto předmětem přemýšlení a náhody jest totéž; nebot zamer-nost není bez přemýšlení. Je tudíž nutné, že příčiny, od nichž pochází to, co se děje náhodně, jsou neurčité. Proto se zdá, že take náhoda jest něčím neurčitým | a člověku jest nejasná, a na druhé straně by se mohlo zdát, že se nic neděje náhodne. Všechno to je řečeno zajisté správně, protože důvodné. Totiž jednak je možné, že se něco děje náhodne, nebot se děje mimotně a náhoda je příčinou mimotnou; naprosto o sobě204 však není příčinou ničeho, jako napríklad příčinou domu jest stavitel, | nahodile však pištec, a príčinou toho, že někdo přišel a vybral své peníze, ac nepřišel za tím účelem, může být na počet neomezené mnoho věcí; neboť mohl chtít někoho uvidět nebo žalovat anebo sám mohl být žalován anebo šel do divadla. . A také je správné, říká-li se, že náhoda jest necím (nepředvídaným), co se příčí rozumu;205 vždyť rozum se týká toho, co jest stále nebo zpravidla, kdežto j náhoda náleží k tomu, co se děje mimo to. A tak, poněvadž príčiny, které takto působí, jsou neurčité, je neurčitá take náhoda Přece bychom se však u některých jevu mohli octnout v nesnázi, zda tedy vskutku kterékoli příčiny mohou být příčinami náhody, například zda příčinou zdraví jest vání větru či sluneční žár, ne však to, že vlasy byly předtím ostříhány; neboť mezi | mimotnými příčinami jedny jsou zase blíže než druhé. 10 15 20 25 57 FYZIKA O šťastné náhodě206 se mluví, kdykoli se přihodí něco dobrého, o nešťastné, kdykoli něco zlého, o štěstí a smůle, kdykoli je v tom velikost. Proto také tehdy, když někoho málem potkalo veliké zlo nebo dobro, nazýváme to štěstím nebo smůlou, poněvadž přemýšlení o něm mluví, jako by se to stalo. | Neboť to, co se málem stalo, se zdá být skutečné. Mimoto štěstí je důvodně něčím nestálým;207 neboť náhoda jest nestálá; nic totiž, co jest náhodně, nemůže býti ani stále, ani zpravidla. Tedy i náhoda i samočinnost, jak jsme řekli, jsou mi-motnými příčinami u věcí, které se nemohou dít bez výjimky | ani zpravidla, a sice u těch, které by se mohly dít účelně. 6. Samočinnost a náhoda. Rozdíl mezi nimi a jejich místo mezi příčinami Je však rozdíl208 v tom, že samočinnost {to automaton) má větší rozsah.209 Neboť všechno, co se děje náhodně {apo tychés), děje se i samovolně, ale ne všechno samovolné jest i | náhodné. Náhoda totiž a to, co se děje náhodně, jest jenom v tom, co by mohlo dopadnout také šťastně, a vůbec v jednání. Proto se i náhoda musí nutně vztahovat k oblasti lidského jednání. Důkazem toho jest to, že jak se zdá, štěstí {eutychiá) je totožné s blažeností {eudaimoniá) anebo skoro totožné, | blaženost však jest druh jednání; je totiž dokonalé jednání {eupraxiá).2]0 A tak bytosti a věci, které nemohou jednat jako lidé, nemohou ani nic učinit náhodně. A proto ani neoduševněná věc, ani zvíře, ani dítě nečiní nic náhodně, poněvadž u nich není záměrného rozhodování211 (proairesis); u nich není ani štěstí, ani neštěstí, leda ve smyslu podob- 58 KNIHA DRUHA nosti, jak řekl | Prótarchos,212 že šťastné jsou kameny, 10 z kterých jsou postaveny oltáře, to proto, že jsou uctívány, kdežto po jejich druzích se šlape. Působení náhody v jistém smyslu mohou podléhat i ty věci, kdykoli ten, kdo vzhledem k nim jedná, jedná v něčem náhodně; jinak to však není možné. Avšak samočinnost náleží i ostatním živočichům a mnohým neoduševněným věcem, | i říkáme například, 15 že „kůň přišel sám od sebe", protože tím, že přišel, se zachránil, avšak nepřišel, aby se zachránil, a rovněž „trojnož sama od sebe spadla", neboť stála, aby se na ní sedělo, ale nespadla, aby se na ní sedělo. A tak je zřejmo, že o tom, co se o sobě děje účelně, užíváme slova „samočinně" tehdy, kdykoli se něco, | čeho 20 příčina jest vně, neděje pro výsledek.213 Náhodným však nazýváme to, co se z toho, co patří k oblasti záměrného jednání, samo sebou stává bytostem, které záměrného jednání jsou schopné. Znakem toho je to, že se výrazu matén (marně, maně, bezděky) užívá, kdykoli z toho, co jest pro jiné, nevznikne ono, pro co jest, například projíti se jest pro vyprázdnění; pakli se však nedostaví u toho, kdo se prošel, | ří- 25 ( káme, že se prošel marně {matén) a že procházka byla marná {mataia), ježto „marně" záleží právě v tom, že to, co přirozeně jest pro jiné, nedosáhne onoho, pro co přirozeně bylo; neboť kdyby někdo řekl, že se marně vykoupal, poněvadž se slunce nezatmělo, byl by směšný; vždyť toto nebylo pro ono. Tak tedy samočinnost, jak i jméno {auto-maton) naznačuje, znamená dění, kdykoli | se něco 30 stane samosebou (bez úmyslu), například kámen nespadl proto, aby někoho udeřil; tedy kámen spadl sám od sebe, poněvadž jinak by spadl někým uvolněn a aby udeřil.214 59 FYZIKA Nejvíce vzdáleni náhodným událostem jsme u přírod-35 ního dění; kdykoli se totiž něco stane proti přírodě, | tehdy říkáme, že se stalo nikoli náhodně, nýbrž spíše samovolně. V tom je však rozdíl; příčina jednoho je totiž vně, druhého uvnitř.215 198» Řekli jsme tudíž, co jest samočinnost a co náhoda a v čem se navzájem liší. Z hlediska způsobů příčiny však obě náleží k té, odkud pochází počátek pohybu; neboť příčinou přitom j est vždycky buď něco, co je od pří-5 rody, nebo něco, co se děje přemýšlením, ale | počet těchto příčin se nedá určit. Poněvadž však samočinnost a náhoda jsou příčinami toho, čeho by příčinou mohl být buď rozum nebo příroda, a kdykoli se něco z toho stane jen z nějaké mimotné příčiny, nic mimotného není dřívější než to, co jest o sobě, je zřejmé, že ani nahodilá příčina není dříve než ta, 10 která jest o sobě.216 j Samočinnost a náhoda jsou tedy pozdější než rozum i příroda. Jakkoli velmi je tedy samočinnost příčinou nebe, je nutné, aby dřívější příčinou byl rozum a příroda, a to i mnohých jiných i tohoto vesmíru. 7. Přírodovědecké poznání čtyř příčin Je zjevno, že jsou příčiny a že na počet jest jich tolik, 15 kolik | jsme uvedli,217 neboť je to počet, který zahrnuje otázka „proč".218 Buď se totiž poslední „proč" převádí na otázku „co jest to",219 a to ve věcech nepohybovaných, například v matematice - naposled se totiž převádí na definici toho, co je rovné, souměřitelné nebo něco jiného -, anebo to, co první způsobilo pohyb, jako například proč 20 tihle vyhlásili válku? Protože tamti loupili. | Nebo za jakým účelem? Aby nabyli vlády. Nebo konečně u toho, co 60 KNIHA DRUHA vzniká, na látku. Je tudíž zřejmé, že toto jsou příčiny a tolik jich jest. Poněvadž příčiny jsou čtyři,220 je úkolem fyzika, aby znal všechny, a jenom pokud věci a dění uvede na všechny, totiž na látku, tvar, pohybujícího činitele a účel, podaří se mu přírodovědecky podat odůvodnění a vysvětlení. Poslední tři | však často splývají; neboť podstata 25 a účelová příčina jsou jedno, první východisko pohybu221 co do pojmu je s nimi totožné, neboť člověk plodí člověka. A vůbec222 všechno, co tak pohybuje, že samo j est pohybováno. Co však není tak pohybováno, nenáleží již fyzice. Neboť nepohybuje tak, že by samo v sobě mělo pohyb nebo počátek pohybu, nýbrž jakožto nepohybované. Proto jsou tři | obory vědeckého zkoumání, jedním 30 jest nepohybované, druhým pohybované, ale nepomíjející, třetím pomíjející. A tak fyzik dokazuje příčinu,223 když dané uvádí jak na látku, tak na podstatu a na prvního činitele, který způsobil pohyb. Neboť když jde o vznik, snažíme se uvažovat především o příčinách tím způsobem, že se tážeme: „co vzniká po čem?"224 a „co | první dalo podnět k působení 35 nebo co působení zakusilo?" a takto stále krok za krokem.225 Jsou však dvojí principy, které působí pohyb ve smyslu přírodním, z nichž jeden není přírodního rázu, | poně- 198b vadž nemá v sobě počátek pohybu. Takového rázu jest princip, který pohybuje, aniž jest pohybován, jako to, co jest dokonale nepohnuté, a to, co jest ze všeho první, a podstata a tvar;226 neboť jest účelem a cílem; a tak, poněvadž příroda je činná účelně, musí fyzik znát i tuto příčinu. Musí také po všech stránkách udávat a vysvětlit227 pří- 5 činu, jako například že z toho a toho nutně vzniká to 61 FYZIKA a to;228 z toho a toho pak buď naprosto nebo zpravidla. Dále zda má to a to být, jako závěr z premis;229 a že toto bylo a jest bytností věci; a také, proč je to tak lépe, a to ne naprosto, nýbrž vzhledem k podstatě každé jednotli- ve veci. 8. Kauzální a teleologické zkoumání přírody. Kritika mechanistické teorie i o Nejprve j e třeba vyložit, proč příroda náleží příčinám, které působí účelně,231 a potom o nutnosti, jak se to s ní má v tom, co je přirozené. Neboť na nutnost jako na příčinu všichni fyzikové uvádějí přírodní dění; poněvadž, tak míní, jest to tak a tak v přirozenosti tepla, chladna a každé jiné kvality, to a to jest a děje se nutně. Vždyť 15 i když | mluví o jiné příčině, například jeden o Lásce a Sváru, druhý o Rozumu, tedy se jí jenom dotkli, ale potom jí nedbají. Je však otázka,232 co brání říci, že příroda nejedná účelně a kvůli lepšímu,233 nýbrž že Zeus sesílá déšť nikoli proto, aby zvětšil úrodu, nýbrž z nutnosti; neboť výpar 20 vystupující do výše se musí ochladit, ochlazený | se stane vodou a musí sestoupit, a že obilí roste, když se to stalo, se jen přihází.234 Podobně zkazí-li se někomu obilí na humně, neprší, jak říkají, proto, aby se zkazilo, nýbrž se to stalo nahodile. Proto co brání tomu, aby tak nebylo i v přírodě s část- 25 mi těl, jako aby nutně vyrazily zuby, | přední ostré a tak uzpůsobené pro trhání, i stoličky široké a užitečné pro rozmělňování potravy? To prý nevzniklo kvůli tomu, nýbrž jen se to tak seběhlo. 62 k KNIHA DRUHA Podobně prý je to tak i u ostatních částí těl, v nichž se zdá býti účelnost. Kde se tudíž vše seběhlo tak, jako by se to dalo účelně, | to se udrželo, jsouc samočinně vhod- 30 ně složeno;235 kde tomu tak nebylo, to zahynulo a hyne, jako podle Empedoklea u plodů s volským tělem a lidskou tváří. To je tudíž důvod,236 který by nám mohl způsobit obtíž (v uznání účelnosti přírody), a je-li ještě jiný takový. Ale je nemožné, aby tomu tak bylo. | Neboť všechno přiroze- 35 né se děje buď stále stejně nebo zpravidla, ale neplatí to o ničem, co se děje náhodně a samočinně. Vždyť, jak se zdá, není to náhoda nebo pouze shoda i99a okolností, že v zimě často pršívá, nýbrž to je náhoda, prší-li o psích dnech,237 a zrovna tak to není náhoda, je-li o psích dnech horko, nýbrž je-li horko v zimě. Jestliže tyto jevy mají za příčinu buď pouze shodu okolností nebo účel a je-li vyloučena pouze shoda j okol- 5 ností a samočinnost, bude tu asi příčinou účel. Ale právě to všechno je přece od přírody,238 jak přiznávají i sami zastánci onoho názoru. Tedy v tom, co se děje a jest od přírody, jest účelnost. Dále ve všech věcech,239 které mají určitý účel, se kvů-i li němu činí dřívější i následné.2401 Tedy každá věc jest 10 přirozeně taková, jak je utvořena, a je utvořena tak, jak to odpovídá její přirozenosti, jestliže nic nepřekáží.241 Jest však utvořena účelně, i je přirozeně určena pro určitý účel. Kdyby například dům náležel k tomu, co vzniká od přírody, byl by vznikl tak, jako nyní je vystavěn uměním. Kdyby však přírodní bytosti vznikaly nejen přírodou, nýbrž i uměním, vznikaly by zrovna tak, jak je to v jejich přirozenosti. | Jedno se tedy děje pro druhé.242 15 Vůbec umění jednak dokončuje to, co příroda nemůže vytvořit, j ednak napodobuj e243 j ej í výtvory. Jestliže tudíž 63 FYZIKA umělecká činnost uskutečňuje účel pojatý předem, je zjevno, že také činnost přírodní.244 Neboť v uměleckých výtvorech i v přírodních věcech je podobný vzájemný 20 poměr mezi tím, co je dřívější, a tím, co je | pozdější. To je zřejmé především u ostatních živočichů,245 jejichž činnost se neřídí ani uměním, ani předcházejícím hledáním, ani úvahou. Proto si někteří kladou otázku, zda u pavouků, mravenců a podobných živočichů je to rozum, nebo něco jiného, co řídí jejich činnost. Postupuje-me-li pak o krok dále, ukazuje se, že také v rostlinné říši 25 vzniká to, | co prospívá účelu, j ako například listy ochraně plodu. A tak, jestliže vlašťovka jak z vnitřního popudu,246 tak také účelně staví hnízdo a pavouk spřádá sítě a jestliže rostliny vyvíjejí listy kvůli plodům a kořeny nezapouš-tějí vzhůru, nýbrž dolů kvůli potravě, je zřejmo, že tako-30 vý druh příčinnosti je vskutku ve všem, | co vzniká a jest od přírody. A poněvadž příroda jest dvojí,247 jednak jako látka a jednak jako tvar, tento však jest účelem a všechno ostatní jest pro účel,248 jest asi tento účel příčinou. A pochybení bývá i v uměleckých výkonech.249 Neboť se i ten, kdo je zběhlý v písmě, může přepsat a lékař ne-35 podat správně | lék. A tak je zjevno, že je to možné i ve 199" výtvorech | přírody. Jestliže tedy v některých uměleckých výkonech j e dosaženo účelu, kdežto v pochybených účel jest sice sledován, ale nedosáhne se ho, bude to tak asi i v přírodních výtvorech, i jsou zrůdy vychýlením 5 z oné účelnosti.2501 Tedy i ve výtvorech pravěku vznikaly ony bytosti s volským tělem, nebylo-li jim možno dospět až k hranici konečného stavu, patrně proto, že zakrněl některý princip, který odpovídal nynějšímu semeni. Mimoto nejprve musí vzniknout semeno nebo zárodek 64 KNIHA DRUHA a nikoli hned živé bytosti; a ony „nejprve hrubé jen (tvary)"251 byla semena. Účelnost jest také u | rosťlin,252jenomžetytojsouméně ío bohatě členěny. Vznikaly tedy, jako u živočichů s volským tělem a lidskou tváří, tak i v rostlinné říši zrůdy z vinné révy a z olivy, či nikoli? Bylo by to totiž něco zvláštního, ale musí to tak být, jestliže tomu tak bylo u živočichů. Pak by ovšem i v semenech musela vládnout čirá nahodilost.253 Ten však, | kdo něco takového tvrdí,254 ruší tím to, co 15 je přirozené, a přírodu. Neboť přirozené jest všechno, co jest spojitě pohybováno nějakým vnitřním principem255 a dospívá k určitému cíli. Tento je ovšem u jednotlivých bytostí různý, jak to odpovídá tomu kterému principu, ale není něčím nahodilým, nýbrž je pokaždé vždy tentýž, jestliže nic nepřekáží.256 Ovšem účel a to, co se děje pro něj, může být také náhodné, | jako například říkáme, že cizinec přišel náhodně, (vy- 20 koupil vězně) a opět odešel, jedná-li, jako by byl přišel za tím účelem, ve skutečnosti však za tím účelem nepřišel. To se děje nahodile; neboť náhoda náleží k mimotným příčinám, jak jsme řekli již dříve.257 Ale kdykoli se to děje ( stále nebo zpravidla, | není to nic mimotného ani náhod- 25 ného. V přírodních výtvorech se něco děje stále stejně, nenastane-li žádná překážka. Je však bláhové mínění258 nepokládat něco za účelné dění, je-li neviditelná příčina, která pohybuje a věc uvážila. Umění přece také neuvažuje; neboť kdyby již v dřevu bylo umění loďařské,259 působilo by stejně jako příroda. A tak, | je-li účelnost v umění, tedy i v přírodě. 30 Nejzjevnější to bývá tehdy, když se někdo léčí sám; neboť jemu se podobá příroda. Je tudíž zřejmé, že příroda jest příčinou, a to účelovou. 65 FYZIKA 10 9. Nutnost v prírode Je však otázka, zda nutnost v přírodě je hypotetická 3512oo» I či absolutní.260 Je totiž v dnešní době mínění že | yzmk e ovládán nutností,261 tak jako kdybychom meh za to, ze zeď vznikla nutností, poněvadž těžká látka je pnrozene pohybována dolů, lehká vzhůru, proto prý kameny a základy jsou položeny dole, země však pro svoji lehkost 5 nahoře a pak zcela nahoře | dřevěné trámy, poněvadž JS Alľačtľh zeď nevznikla bez toho všeho,262 jistě ne protože toto", leda jen jako z látkové příčiny, nybrz vznikla proto, aby určité věci kryla a chránila. Docela tak je tomu ve všem ostatním, v čem je účelnost; nevzniká sice bez toho, co má nutnou, potřebnou přirozenost, ale vzniká nikoli „protože toto", leda jenom ve smyslu príčiny látkové, nýbrž pro jistý účel, napríklad proč pila ma tu a tu povahu? Aby bylo toto a kvůli tomuto. Toto kvůli" však tento účel by nemohl být uskutečněn, kdyby pila nebyla ze železa. Je to tedy nutnost, že jest ze železa, naálibýtpilouamá-livykonávatsvůjúkol.-Nutnostje tedy hypotetická,2- ale nikoli jako účel; nebot nutnost jest v látce, účel však je v myšlence, v | pojmu (en to losó) 266 Nutnost v matematice a v přírodních věcech jest y jistém smyslu podobná.267 Protože totiž přímka je toto, je nutné, zľe součet úhlů v trojúhelníku jest roven dvěma pravým; avšak z druhého první nevyplývá »« ovsem ne-p atí-li druhé, není ani přímka.2- U toho však, co se deje účelně, platí naopak, | jestliže účel bude a jest že bude a jest také předcházející; jestliže však nen Pocházející nak tak jako v matematice neplatnost důsledku znamená nutnost výchozího principu, zde nebude platit 15 20 66 KNIHA DRUHA účel a to proč něco je. Neboť také toto jest principem nikoli jednání, provedení, nýbrž úvahy.2™ I tam (v matematice) je vzat zřetel k principu úvahy, neboť tu nem j edna-ní A tak, má-li býti dům, nutně 1 se musí stát napred to < nebo ono nebo se vyskytovat27' anebo [býti, nebo vůbec musí býti látka, která jest pro účel, například cihly a kameny, má-li býti dům; ale jistě účel není proto ze jsou tyto leda ve smyslu příčiny látkové, a ani nebude proto, že jsou. Avšak kdyby vůbec nebyly, nebyl by ani dum, ani pila, onen, kdyby nebyly kameny, tato, kdyby nebylo železo; neboť ani tam, v matematice, by nebylo | výchozích principů, kdyby v trojúhelníku součet uhlu nebyl roven dvěma pravým. t Je tedy zřejmé, že nutnost v prírodní oblasti, jest v tom, co se nazývá látkou, a v jejích pohybech. A oboji musí ten, kdo zkoumá přírodu, sice nazvat pricmou spíše však to, kvůli čemu věc jest. Neboť účel určuje latku, nikoli tato účel. „ , „ Jak cíl a účel, tak i | výchozí princip pocházejí z deh-nice a pojmu272 - tak jako u výtvorů | umění poněvadž dům jest takový a takový, musí se nutně stát a byt to a to, a poněvadž zdraví jest tohleto, musí se nutne stát a vyskytovat to a to. Tak také, je-li člověk to a to, musí se vyskytovat to a to, a jestliže tohle, tedy to a ono. Ale snad i v pojmu jest | nutnost. Neboť když definujeme výkon pily, že je to takové a takové rozdělovaní, nebude ho, nebude-li mít takové a takové zuby; tyto vsak nebudou, není-li pila ze železa. Jsou totiž i v pojmu některé části jako látka pojmu.273 35 200b 67