Klíč ke cvičením ze skript Bartoněk, Antonín. Latina pro posluchače filozofické fakulty. FF MU Brno 2002. 7. lekce a) O Niobě Jednou thébské ženy konaly oběti bohyni Latoně a Latoniným dětem. Byly ozdobeny vavřínem. Tehdy přispěchá Nioba, manželka thébského krále. Praví: „Proč je Latona uctívána oběťmi? Proč nedáváte přednost mě před Latonou? Jsem dcerou Tantala, syna Iovova, Latona má jednoho syna a jednu dceru, já mám sedm synů a sedm dcer. Odložte vavřín!“ Thébské ženy poslechnou královnu. Tu rozhněvaná Latona zavolá Apollona a Dianu. Apollon se matky ptá: „Proč jsi tak smutná, matko?“ Latona odpoví: „Uráží mě Nioba, pyšná královna. Jsou zanedbávány mé oltáře. Bezprávím na matce jste uráženi a vysmíváni také vy.“ Apollon a Diana matku povzbudí a slíbí svou pomoc. Apollon praví: „Tvé děti tě velice milují. Nioba bude nucena ustoupit před tvou mocí.“ Apollon a Diana ihned sestoupí z nebe a zabijí šípy sedm Niobiných synů. Pyšný duch královny nebyl trestem otřesen. Nioba vykřikne: „Mně přece zbývá ještě sedm dcer!“ Ale Apollonovy a Dianiny šípy se namíří i proti sedmi Niobiným dcerám a i její dcery jsou zabity. Nioba sama se nakonec promění ve skálu. d) budeme se líbit, kéž by nehýbali, být urážen, lichoť, budeš pokrýván, snažíš se, byli byste upevňováni, nebyl bych uváděn ve zmatek, mluvíš, budeš sledovat, jsi ničen, budu nucen, ustupte, byli jsme zanedbáváni, slib, budeš lichotit, byli by odloženi, budou uctíváni, slibují, být lámán; loquebantur, cogemini, pellebamur, coli, blandieris, promittis, polliceris, non studeremus, ne sequeretur, muniebat, offendebaris, cogēris, assequeris, loquere, vinciri, poteritis, blandiens, mutans. Doplňovací cvičení k zájmenům: 1. Časy se mění a my se měníme v nich. 2. Líný žák škodí sám sobě, ne učitelům. 3. Knihy Homéra a Vergilia jsou vám známy; onen byl Řek, tento Říman. 4. Tento člověk, který ti nepomohl v nebezpečí, není tvůj přítel. 1. Cognosce te ipsum! 2. Hic homo frater meus, iste magister meus, ille amicus meus est. 3. De istis hominibus amici loquuntur, de illis tacent. 4. Caesar ipse tunc castra muniebat.