Theodora Straková: Brtnický hudební inventář

   In: Časopis Moravského musea v Brně – Vědy společenské 48, 1963, str. 199 – 233.

   

   Brtnice se nachází nedaleko Jihlavy a její historie sahá hluboko do minulosti. První písemné
   zprávy o ní jsou z roku 1234. Brtnice je spjatá s rodem Valdštejnů, posléze v roce 1623
   připadla rodu Collaltů (italského původu), který se zasloužil o rozvoj brtnického hudebního
   života.

   

   Brtnický hudební inventář je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhlejších pramenů svého druhu.
   Bohužel je značně poškozen – chybí titulní listy a téměř celá osmina obsahu (= asi 150
   skladeb). Soudí se, že inventář vznikl někdy v letech 1752 – 1769 a že pisatelem byl jistě
   brtnický občan, a to podle zápisů na posledních 6 stranách, které zaznamenávají tehdejší
   události v Brtnicích. S největší pravděpodobností jej sepsal  zdejší občan Karl Weltz (Wels),
   který byl zámeckým kapelníkem a je i nejpočetněji zastoupeným autorem v inventáři.

   V pol. 18. století zdejší hudební život probíhal na třech místech: v zámku, v klášteře pavlánů
   a na kůru farního kostela. Těmto střediskům odpovídají i jednotlivé části inventáře.

   

   Vlastní popis inventáře:

     o Inventář má 95 listů o rozměrech 210x340 mm. Z toho 140 stran je původních a 36 listů je
       vlepeno nebo vloženo pozdějším pisatelem. Je svázaný v dřevěných deskách potažených
       tmavohnědou kůží s vtlačeným ornamentem. Na přední straně je nápis Inventario / per / la
       musica.
     o obsahuje 1059 thematických záznamů skladeb, které jsou členěny podle oborů a v nich
       číslované.
     o u autorů je uvedeno pouze příjmení, u každé skladby název, popř. obsazení.

   Inventář je rozčleněn do tří oddílů:

   1)     První oddíl má 108 stran a obsahuje světské nástrojové skladby orchestrální a komorní.

   2)      Druhý oddíl má 69 stran, jedná se o záznamy církevních skladeb bez formového
   uspořádání a číslování.

   3)      Třetí oddíl: 25 stran, obsahuje skladby smíšené – církevní a světské. Na konci je
   záznam o celkovém počtu skladeb v inventáři: 174 koncertů, 31 kasací, 149 divertiment, 288
   sinfonií, 224 sólových skladeb, 156 mší, 49 litanií a 130 offertorií.

   Celkem zde nalezneme skladby od 130 skladatelů, přičemž přes polovinu z nich tvoří nástrojová
   hudba.

   

   Autory Straková rozděluje do 5 skupin podle původu, teritoriální nebo umělecké příslušnosti.

    1. italští skladatelé (např. Caldara, Contini, Pergolesi, Vivaldi)
    2. němečtí a rakouští (Auman, Gluck, Gsur, Haydn, Zechner)
    3. domácí, čeští a českoněmečtí autoři (Brixi, Czernohorski, Jacobi, Mitcha)
    4. česká hudební emigrace ( Richter, Stamitz, Tuma, Vanhal)
    5. skladatelé neznámí, neurčení nebo jejichž totožnost je sporná (Herger, Martini, Stietina,
       Sedlacžek). Tato skupina je nejdůležitější z hlediska přínosu, obohacuje o „nové
       skladatelské zjevy, byť i lokálního významu“.

   

   Straková u jednotlivých autorů uvádí odkazy na lexikografickou literaturu (především Eitner,
   Dlabač, Riemann, Köchel) a rovněž na jiné studie (od Helferta, Racka, Fukače, také na svou
   studii kvasického inventáře).

   

   Srovnání s jinými sbírkami a inventáři:

   Nejvíce spřízněných jmen nalezneme s rajhradských inventářem (56), dále kroměřížskou sbírkou
   (42), svatojakubským inventářem (38) a 34 společných jmen mají i kvasický a blížkovický
   inventář.

   Z Čech pak nejvíce styčných bodů obsahuje inventář křižovnický.