Flute JANOVKA o Obecně známý nástroj s 8 dírkami (7 nahoře, 1 dole ). Různými změnami v jejich odkrývání a zakrývání= hmaty je možno zahrát i chromatické tóny= claves chramiticae o V díle Doctrina musicae vokalis et instrumentalis je uvedena tabulka hmatů + návod jak dělat trylky. – Janovkovo druhé nedokončené dílo. Druhy fléten · Quartfletten – kvartová –o kvartu výše než diskantová O oktávu výše než střední Tzn. c‘‘ – d‘‘‘‘ - má nejmenší tělo - vedle jiných nástrojů se užívá málo · Discantisticae – diskantová – (dnešní altová ) Tzn. f‘ – g‘‘‘ · Mediae –střední – (dnešní tenorová ) Tzn. c‘ – d‘‘‘ · Basisticae – basová – (dnešní basetová ) Tzn. F – g‘ · Tyto flétny se ještě dají rozdělit na dva druhy dle ladění – francouzské a německé. · Německé – ex C – znějí na cink – cornetti toni Toto ladění mají německé a české varhany · Francouzské – ex B – flutese Toto ladění mají francouzské a italské varhany B(něm.) = C(fr.). WALTHER Flauto traverso (it.) Flute Allemande, d‘ Alle magne Traversiere (franc.) Tiba traversa (lat.) · Drží se napříč od úst hráče. · Polydorus Vergilius – spis De inventoribus rerum – naznačuje zde, že traverso vynalezl král Midas. Druhy fléten · Fistola minor Helvetica – prostá, užívaná vojáky - má 6 dírek - rozsah d‘ – d‘‘‘ · Flute traverse – rozsah d – a‘‘‘ (b‘‘‘) · Sedmi dírková flétna s mosaznými klapkami – rozsah d – g‘‘‘ Flute Allemande má dírku, kde je připoutané jádro – traverso toto jádro nemá. Flute `a bec Flute douce o Flute a bec (fr. Hubička nebo ústa) – jméno dle náustku – vypadá jako nátrubek o Flute douce – jméno pro svůj příjemný tichý tón o Flute – vzniká buď z deutschen fluet(!!!!), či z latinského flare – foukat. o Rozsah f‘ – g‘‘‘ Flute douce premiere (fr. ) – 1. flétna Flute douce seconde (fr.) – 2. flétna - většinou altová flétna - rozsah c‘ – c‘‘‘ Flute de pan (fr.) o flétna postavená z navzájem spojených sedmi trubek. Vznik se připisuje pastýři Panovi. Pronásledoval nymfy Syring. Ty, aby se ukryly, se proměnily v rákosí. Vítr si s ním pohrával a to Pana přivedlo na myšlenku panovy flétny. o Franc. Se jí také říká Sifflet de chaudronnier – protože byla vyráběna z mědi či běleného plechu. o Je složena s postupně vzrůstajících sedmi trubek – připomíná husí křídlo. Flüteur – pištec Flautone (it.) – velká nebo basová flétna Flautino = flauto piccolo (it.), petite flute (fr.), flažolet Fistula (řec.) – píšťalka - organice (lat.) – varhanní píšťala - pastoritia (lat.) – pastýřská KOCH Flöte – flauto (it.) o všeobecně známý a velmi oblíbený dřevěný dechový nástroj. o Pro vytvoření tónu a správnou intonaci nemá zapotřebí nátrubku – tím se odlišuje od ostatních nástrojů – vzduch je tedy foukán přímo. Flauto traverso (it. Příčný) o Vzduch vniká příčně k postoji hráče (u flute a bec tedy rovnoběžně ) o Materiál – zimostráz (dle Quantze je dobrý i eben a jiná tvrdá dřeva ) o V průběhu 17. a 18. stol. Se stala vícedílnou a kónickou – zužuje se od náústku směrem ke konci flétny ) o Díly o Hlavový díl s otvorem pro foukání vzduchu o Dvě střední části, každá s třemi hmatovými otvory o Poslední krátký díl nazývaný noha či patka - má duď jednu klapku – jejím otevřením či zavřením se může zahrát dis či es - nebo dvě klapky jednu pro dis a druhou pro es. o Protože v různých zemích je různé ladění přidává se mezi hlavový a střední díl ještě jeden. Těchto dílů je několik druhů a každý má rozdílnou délku, podle toho jakého ladění je třeba. Tohoto prostředku je třeba proto, aby se flétna mohla přizpůsobit různě laděným varhanám a jiným nástrojům s pevným laděním. Koch říká, že takto mohou vzniknout nástroje se 3,4 – 7 přidanými částmi. Myslím, že by bylo lépe řici, že právě výše zmiňovaných přídavných části je několik, až 7. Usuzuji tak i proto, že Quantz se zmiňuje o tom že každý z přídavných dílů se liší maximálně o 1 koma nebo 1/9 tónu. T´ím je možno dosáhnout nejpřenějšího doladění nástroje k danému místnímu ladění. Kdyby totiž dílů bylo méně a flétna by se přidaným dílem doladila jen zhruba a poté se musela doladit povysunutím z hlavového dílu došlo by k celkovému rozladění flétny, což není žádoucí. Tím, že se flétna přelaďuje přídavnými díly, může se stát, že se rozladí oktáva. Tento problém se dá vyřešit zátkou v hlavě flétny (dle Quantze korkovou), která je pohyblivá a fixuje se šroubkem. - jeli oktáva větší – je nutno zátku povytáhnout - je-li menší – je nutno zátku zatlačit. Tato zátka a její správné umístění má vliv na kvalitu tónu nástroje. o Vznik výše zmíněné zátky se šroubkem i přidání dis klapky připisuje Koch Quantzovi. o Další vývoj flétny byl ovlivněn hráčem Johanem Georgem Tromlitzem (ten působil v Lipsku). - přidává více klapek pro větší čistotu tónu a ostřejší a srozumitelnější tóny nižších oktáv. - Tromlitz však na tomto vylepšení nepracoval sám, vyšel z výuky hry na flétnu, která vyšla v r. 1791.!!! Ausführlicher und gründlicher Unterricht die Flöte zu spielen - Další, již Tromlitzova publikace vychází v roce 1800 v Lipsku a jmenuje se: Über die Flöten mit mehrern Klappen · Flétna má rozsah 19 tónů od d‘ – ais‘‘‘ ( vyjímečně b‘‘‘), obvyklé je však jen g‘‘‘ Druhy fléten · Flute d’amore – o malou tercii níže než traverso –tzn. h‘ – f‘‘‘ · Terciová flétna – o malou tercii výše – tzn. f‘ – des‘‘‘‘ · Kvartová flétna – o kvartu výše – tzn. g‘ – es‘‘‘‘ · Oktávová flétna = fauto piccolo – o oktávu výše – tzn. d‘‘ – ais‘‘‘‘ Flöte douce – jest i název pro varhaní rejstřík. Píšťaly jsou dřevěné a mají kónický tvar. Flöte `a bec Flute `a bec Flute douce o Dřevěný dechový nástroj se sedmi hmatovými otvory pro prsty a jedním pro palec na zadní straně. o Drží se podobně jako hoboj či klarinet, pro přesnou intonaci však nevyžaduje tak přesnou polohu rtů a uchopení. o Tvorba tónu - hráč fouká do náustku - vzduch se v rezonanční trubici dělí na dva proudy - 1. opouští flétnu štěrbinou - 2. vibrující prochází rovnou trubicí a vytváří tón. o Otvory se zakrývají prsty u větších nástrojů klapkami o Tvar je kónický – rozšiřuje se směrem ke konci nástroje o Rozsah f‘ – g‘‘‘ o Pro zápis se užívá francouzský klíč – tzn. g‘(ve fr. Klíči ) = c‘ (v dnešním hsl. Klíči) o Dříve (cca kolem 1700) se tento nástroj nazýval ploch- či plock-flöte -užívala se k různým příležitostem Druhy fléten o Basová flétna F – g‘ o Menší basová flétna B – g‘ o Tyto jsou opatřeny klapkami o Altová flétna f – d‘‘ o Bez klapek o Existují i menší flétny než zmíněné o Pravá ruka ovládá spodní část nástroje Flautando – flétnový – inspirace pro smyčcové nástroje. Snaha jimi napodobit měkký tón flétny. Je možno toho dosáhnout hraje-li se smyčcem blíže hmatníku. Gigue JANOVKA Gigue, gique, quique V Janovkově Clavis nemá gigue samostatné heslo, přesto je však možno jej naleznout v souvislosti s jinými hesly a to hned na čtyřech místech. Heslo STYLUS · Janovka jej dělí na stylus impressus a expessus · Expressu – tzn. způsob či metoda, která se projevuje v určitých skladbách - má 9 druhů. - 7. jest Hyporchematický – ten je podle Janovky nejvhodnější pro zábavy a slavnostní příležitosti · Divadelní · Taneční – choraikus- odpovídá gestům a pohybům tanečníků, druhy tanečních stylů se odvozují právě od různých tanců : rigaudon, gigue, menuet a passepied Heslo TACTUS MUSICUS - gigue se zde vyskytuje hned 2x Kapitola o lichém taktu · zde chce Janovka ukázat, že každý lichý takt by měl mít rozdílné tempo. Tuto rozdílnost ukazuje právě na různých tancích a jejich rozdílných taktech a tempech. · Odkazuje se na dílo G.G. carissimiho Ars Canendi : Najde se nemálo těch, kteří ve všech triplách (lichých taktech) užívají bez rozlišení jednoho a téhož taktu a měření a dělají, jako by tyhle mnohonásobné změny počítání byly vynalezeny skladateli pouze pro trápení hudebníků, ale to se velice mýlí. Ačkoliv se ochotně připouští, že všechny tyto triply se shodují v dělení podle počtu neboli v poměru (Janovka: já věřím, že myslí not proti notám, ne čísel proti číslům jinak by totiž neobstál ), podle pomalosti a rychlosti, což Italové nazývají ‚tempo‘ a Francouzi ‚movement‘, se to však obecně popírá a naprosto si to protiřečí. Navíc se v různých modech a hnutích ducha ve zpěvech dost bohatě prokazuje, jak dalece se podobní posměváčci a chytráci mýlí a pletou. Jeden Florenus se dělí na tři části, totiž tři jednotlivé penízky, každý v hodnotě 20 krejcarů; jeden groš také na tři, totiž na tři krejcary; cožpak z toho tedy vyplývá, že florenus a groš jsou totéž? Je to vidět a slyšet také v rozdílech tripel v courrentách, sarabandách, menuetech, giguách, a podobných tancích, takže není třeba dalších důkazů. · Janovka tedy klade opravdu velký důraz na rozlišování těchto různých temp, očividně se v jeho dobách v tomto často chybovalo. Kapitola o proporcích v lichém taktu Proporce je zde myšlena následujícím smyslu: 1.proporce – 3/1 takt 2.proporce – 3/2 takt 3.proporce – 3/4 takt 4.proporce – 3/8 takt · Právě ve 4. proporci 3/8 taktu je další zmínka o gigue + Probíhá rychleji než předešlá (3. tzn. 3/4 takt), toto pravidlo platí u všech proporcí. + V církevním stylu -stylus ecclesiasticus- slouží všemu jásavému a radostnému + A v tanečním zvláště gigám a podobným věcem, najdeš-li je. Heslo THEMA · Vybraná klauzule (hudební myšlenka ), má 1 a více taktů, která se opakuje dle záměru skladatele po několik taktů či spíše osnov ve všech koncertujících hlasech (jsou samostatně vedeny – sólové ), a dovádí se až do konce s různými vloženými nápady a koncepty. Tento postup se nazývá fuga a vyžaduje se u toccat, ouvertur, gigue atd. vzhledem k jejich povaze. WALTHER Giga (it. ) Gigue (fr. ) nebo také gieque · je instrumentální dílo, původem z hbitého anglického tance v metru 3/8, 6/8 nebo 12/8. · První nota v každém taktu je ibvykle tečkovaná. · Je to umění stanovené fugou · Za určitých okolností může postrádat taktové čáry. · Původ slova gigue – všeobecně se usuzuje, že vznikla z italského slova giga. To původně označovalo housle nebo Fidélu. · Při tomto tanci se prý klátí nohama a je to tanec řadový. · V německém prostředí není slovo giguen neznámé, bývá chápáno jako neobvyklé vidění člověka. KOCH Gigue (fr.) Giga (it.) · Krátká skladbička určená k tanci · Charakter – čilý a veselý · Takt 6/8 · Hlavní téma bývá složené ze dvou částí, každá má 8 taktů. · Nejčastější a také nejrychlejší hodnotou bývá osminka, v delších melodických úsecích bývá však melodie rozvedena tak, aby druhá osminka v taktu byla nahrazena dvěma šestnáctinovými notami. · V gigue někdy dochází k vypuštění taktové čáry, takže dva takty pak vypadají jako jeden – toto uspořádání v určitých pasážích dopomohlo k přechodu z 6/8 na 12/8 takt. · Mathesonovo dělení na tři typy: § Vlastní gigue – metrum v 6/8 taktu § Loure – pomalejší metrum, první osminka bývá s tečkou. § Canarie – ve 3/4 taktu - nemá žádnou jinou odlišnost. Další tance v 3/4 taktu se zahrnují pod loure.