r Bogen, -s, Bögen = luk r Pfeil, -es, -e = šíp, šipka r Köcher, -, - = toulec na šípy LUK A ŠÍP v VENCL, S. 1984: Luk a šíp, In: Otázky poznání vojenství v archeologii, ASM 14, 51, 300-308. - užívání luku se předpokládá od mladého paleolitu, doloženo je od pozdního paleolitu - velmi rozšířená dostupná účinná zbraň à v archeologických pramenech těžce prokazatelná (rozšířenější byl pravděpodobně jen prak) - u jednoduchých obloukových luků váha hrotu nejspíše nepřesahovala 30 g - protože je úzký vztah mezi váhou střely a váhou ratiště a také váhou luku, daly by se z vlastností archeologicky zjištěných šipek odvozovat vlastnosti nedochovaných luků - luky byly proti vlhkosti chráněny pouzdry - k výrobě luku se v drtivé většině používalo tisové dřevo, pro svou elasticitu, pružnost a houževnatost - vývoj luků dle Vencla: jednoduchý obloukový luk (tvar písmene D) dvojnásobně vypuklý luk (tvar písmene B) - od konce 4. tisíciletí přnl. v Egyptě a Mezopotámii složený reflexní luk – v Mezopotámii v průběhu poslední třetiny 2. tisíciletí přnl., má větší průraznost v COLESE, J. M. 1977 - dlouhý luk je v Evropě doložen od mezolitu, střílí silou až 30 kg à má dostřel 200 m - krátký složený luk střílel až 250 m , šípy dosahovaly rychlosti asi 130 km/s v SPINDLER, K. 1998: Muž z ledu, 232 - replika Ötziho luku – mimořádný dostřel při vysokém počtu zásahů, při natažení tětivy na 71,5 cm stále síla ve zvednutí 20-40 kg, tj. smrtící účinky na vzdálenost 30-50 m - trénovaní lukostřelci zasáhnou cíl až na 90 m, maximální dostřel až 180 m V našem prostředí: - od mladého paleolitu jednoduchý obloukovitý luk, i KZP - v DB dokládají obloukovitý luk skalní rytiny v jižní a severní Evropě vedle jednoduchých obloukových i luky s konci mírně přehnutými ve směru střelby (st. DB, kultura Polada, Lago di Ledro, Itálie) - reflexní luk nomádského typu s kostěným obložením u nás nejdříve se Skýty, Sarmati, Hunové, Avaři (nález fragmentu kostěné destičky z obložení luku s nápisem v Mikulčicích, vrstva 7./8. stol) - se Skýty asi souvisí i použití luku jako skutečné válečné zbraně (BENEŠ, J. 2002) v TUREK, J. 2004 - nátepní destička byla zřejmě užívána ve většině pravěkých období jako nezbytná součást lukostřelecké výbavy; Vencl (1984, 308) připomíná, že asijský způsob zakládání šípů, tedy vpravo od luku činí ochranu lukostřelcova zápěstí zbytečnou, neboť tětiva se při výstřelu zápěstí vůbec nedotkne, v evropském pravěku však zřejmě převládal způsob lukostřelby se šípem vlevo od luku (respektive na straně blíže k zápěstí, protože v případě lukostřelce leváka by byl šíp ukládán vpravo od luku, při zachování stejného principu) a určitá forma ochrany zápěstí byla tedy nutná zřejmě byly vyráběny z organických materiálů (kůže, dřevo, textil atd.) - v různých obdobích od mladého paleolitu do doby železné se v Evropě také objevují předměty (většinou kostěné), které by bylo možné interpretovat jako nátepní destičky, teprve v závěru eneolitu a na počátku Reineckova stupně A1 doby bronzové se však setkáváme s pravidelným výskytem kamenných nátepních destiček, ne každý hrob se šipkami (respektive šípy) obsahoval nátepní destičku. - kamenná nátepní destička byla jakousi luxusní podobou běžného artefaktu a její funkce byla především společensky prestižní (zlatá destička z Agua Branca v severním Portugalsku, destička se zlatými nýty z lokality Culduthel Mains u Inverness v severním Skotsku, kamenná destička uložené v bohatě zdobeném kostěném pouzdru z hrobky XIII na pohřebišti v Anghelu Ruju (Alghero) na Sardinii ŠIPKY - obecné podceňování nekovových zbraní mezi archeology, pazourkové jemně retušované šipky mají větší průraznost než ostatní materiály včetně oceli (COLESE, J. M. 1977) - ve starší DB doznívá technologická tradice výroby hrotů šípů. Ty se nacházejí jak na sídlištích, tak na pohřebištích (ale v menší míře než v pozdním eneolitu), stále dominují silicitové trojúhelníkové hroty nebo hroty s vkleslou bází, v mladších obdobích jsou kamenné hroty unikátní - názor J. ŘÍHOVSKÉHO, že bronzové šipky postupně vystřídaly kamenné hroty není asi správný, kov na výrobu šípů se uplatnil od střední DB a spíše jako označení společenského statusu (možnost snadné ztráty), velká frekvence používání KPI šipek po celou DB (např. Brno-Obřany, HB) a halštatskou (PDM 225:3-5) v ŘÍHOVSKÝ, J. 1996: Die Lanzen-, Speer und Pfeilspitzen in Mähren, Prähistorische Bronzefunde V/2, Stuttgart. - podle rozložení ostří dělí na: dvojkřídlé trojkřídlé (dreiflügelige Pfeilspitzen) trojhranné - z dvojkřídlých nejčastělší: s tulejkou s trnem s jazykovitým trnem A. s oblým listem B. s rombickým listem C. s trojúhelníkovitým listem s rovnou základnou D. s trojúhelníkovitým listem s vykrojenou základnou E. s trojúhelníkovitým listem se zpětnými trny (nejčastější) - trojkřídlé a trojhranné mají tulejku – zpravidla spojovány se Skýty (nálezy na hradištích LK), ale objevují se i více na Z než kam Skýtové došli à obchodní artikl (PDM 241:3-4) v BENEŠ, J. 2002 - doplňuje šipky s příčným ostřím z mladobronzového pohřebiště z Bologna-S. Vitale, podle středověkých analogií (Müller-Karpe interpretuje jako malé sekerky) e Schleuder, -, -n = prak PRAK v VENCL, S. 1984: Prak, In: Otázky poznání vojenství v archeologii, ASM 14, 293-299. - velmi důležitá běžná zbraň, nezachytitelná v archeologických pramenech - známe z historických a ikonografických pramenů (nástěnná malba - lovecký námět z Çatal Hüyük), účinnost praku doložena v Bibli (David a Goliáš) - v JZ Ásii je znám od 8. tis. přnl., u nás se předpokládá od neolitu - prak má větší dostřel než luk, je použitelný za každého počasí, prakovník se může na rozdíl od lučištníka krýt štítem, do boje se nosil ovázaný kolem pasu - střelivo se opatřuje snadněji: oblázky, tvrdé plody, hliněné kuličky – známy z MMK - později olověné projektily à proti kovové zbroji účinnější než šíp - × luk je přesnější - sklady kamenných oblázků v pevnostech: Dívčí Kámen (obec Mříč, okr. Český Krumlov) – dva sklady o 1700 oblázcích (J. Poláček) Chřešťovice n. Vltavou – knovízské hradiště (B. Dubský) - kuličky do praků se nacházejí i ve skýtských ženských hrobech àprak mohly v krajních případech ovládat i ženy - Keltové žhavými střelami z praku zapálili římský tábor Výběrová literatura: BENEŠ, J. 2002: Luk a šíp v pravěku Evropy od neolitu do konce doby bronzové, In: Čech, P. – Smrž, Z. (ed.), Sborník Drahomíru Kouteckému, 9-26, Most. BRENTJES, B.: Waffen der Steppenvölker (II): Kompositbogen, Goryt und Pfeil - ein Waffenkomplex der Steppenvölker. In: AMI, 28, 1995-1996, pp. 179-210 COLESE, J. M. 1977: Parade and display: Experiments in Bronze Age Europe, In: Ancient Europe and Mediterranean, Warminster, 51-58. ECKHARDT, H.: Der schwirrende Tod - die Bogenwaffe der Skythen. In: GS 1991, pp. 143-149. ŘÍHOVSKÝ, J. 1996: Die Lanzen-, Speer und Pfeilspitzen in Mähren, Prähistorische Bronzefunde V/2, Stuttgart. TUREK, J. 2004: Nátepní destičky z období zvoncovitých pohárů, jejich suroviny, technologie a společenský význam. In: K poctě Vladimíru Podborskému, Brno. VENCL, S. 1984: Otázky poznání vojenství v archeologii, ASM 14, 51, 300-308.