Řešení 1. Vyčasujte v ind.praes a ind.praet sloveso ródo rodě ródyti 'ukazuje', vyznačujíce důsledně i polohu prízvuku. Vysvětlete, jakým změnám - oproti prézentu - podléhá kmenová finála lál v préteritu. 2. Vyčasujte v ind.praes a ind.praet sloveso juôkiasi juôkési juöktis 'směje se', opět vyznačujíce i polohu prízvuku. Zde v préteritu kmenová finála /k/ žádné změny oproti prézentu nevykazuje. Proč? Oba příklady vyžadují, abyste odlišovali morfonologický, fonetický a ortografický zápis. Tvary neosoby ródo rodě, juôkiasi juôkési jednoznačně zadávají příslušná konjugační schémata (-o-, -é-, -ia-). Jejich koncovky musíte znát jak v podobě fonématické (včetně zdloužených alomorfů), tak co do prosodických charakteristik. Musíte si umět všimnout, že jedno ze sloves je reflexívní, přičemž zvratný morf má vzadu: bude tedy vyžadovat u koncovek zdlouže-né alomorfy. Musíte si umět všimnout, že kmen prvního slovesa má slabiku dlouhou akúto-vou (=» prosodická charakteristika A), kdežto kmen druhého slovesa dlouhou cirkumflexovou (=> prosodická charakteristika B): projeví se to na schopnosti odolat těm koncovkám, jež mají prosodickou charakteristiku b (1&2.SG). Časování tedy poběží a) v ortografickém zápise, kde se jedinou značkou vyjadřuje, kde leží prízvuk a jakou má ona slabika intonaci (má-li jakou): ródo :: ródau ródai ródome ródote ródova ródota rodě :: ródžiau rodei róděme róděte ródéva ródéta juôkiasi :: juokiúosi juokíesi juokiaměs juokiatěs juökiavos juökiatos juôkési :: juokiaüsi juokeľsi juôkémés juôkétés juôkévos juôkétos b) foneticky, když prízvuk vyjadřujeme samostatnou značkou a intonaci udáváme u každé dlouhé slabiky: 'ródô :: 'ródau 'ródaí 'ródôm'e 'ródôt'e 'ródova 'ródota 'ród'é :: 'ró^'au 'róďeí 'róďém'e 'róďét'e 'ród'éva 'ród'éta 'juôk'asi :: juô'k'úosi juô'k'íesi 'juôk'ames 'juôk'ates 'juôk'avós 'juôk'atós 'juôk'ési :: juö'k'aüsi juô'k'eísi 'juôk'émes 'juôk'étes 'juôk'évós 'juôk'étós Nepožadujú, abyste časovali (případně skloňovali) nadvakrát, ortografický i foneticky, požadujú, abyste morfonologický a z něho vyvozený fonetický zápis znali natolik dobře, že neupadnete v blud, že «morfológie je vo písmenkách» (zde funkčně uplatňujú jazykový hnus, jehož se jinak přede mnou střežte užít). Pouze fonetický zápis osvětlí poslední otázku 1. i 2. úkolu: kmenová finála ródo rodě ródyti se v IND.PRAET palatalizuje úplně všude, nejen jako [3'] v l.SG, ale též jako [ď] v ostatních případech, kdežto v ind.praes se nepalatalizuje nikde, zatímco kmenová ňrúla juôkiasi juôkési juöktis je jednotně palatalizována jak v praet, tak v PRAES. 3. Ve slovesných tvarech máudausi 'meju (myji) se, koupu se' i skutúosi 'holím se' je koncovka dvojhlásková. Přitom jde jednou o dvojhlásku morfologicky jednomístnou, podruhé o dvojmístnou. Kdy o kterou? Zdůvodněte. Zkoumáme dvojhlásky máud-au-si, skut-úo-si. Dvojhláska je jednomístná či dvojmístná vždy v konkrétním morfologickém případě. Podle definice je dvojmístná ta, jejíž každá složka se v daných morfologických souvislostech může samostatně obměňovat. To platí pro au z rnáud--au-si, cf. máud-au-si :: máud-ai-si :: máud-ei-si. Zato uo se neobměňuje v jinak stejných i morfologických souvislostech, nýbrž povinně střídá u podle proměny souvislostí, cf. [sku't--u#] :: [sku't-úo-si#]. Kdo se pořádně učil kapitolu 1/3, měl by si z tabulky T 3.4 pamatovat, že uo je vždy jednomístné, kdežto au je obecně obojetné, jak jedno-, tak dvojmístné. U slovesa gäli galéjo galeti 'může' se při časování v ind.praes mění délka kmenové slabiky. Jak? Při časování v ind.praet se délka kmenových slabik nemění. Proč? U sloves nóri norejo noréti 'chce' ani túri turéjo turéii 'má, musí' se délka kmenových slabik nemění ani v ind.praes. Proč? Dotýkáme se části 1/3.2.2, jež pojednává o vztahu dvou obecně nezávislých prosodémat, (slabičné) délky a (slabičného) prízvuku. V jistých kmenech se slabika pod prízvukem dlouží, tedy v důsledku prízvuku se mění z původní krátké na dlouhou, a to vždy cirkumflexovou. Ze slovesných tvarů se to týká jen kmenů IND.PRAES&praet. Dlouží se pouze ty kmenové slabiky, jež mají za samohláskový vrchol /ä/ nebo /ě/. Slovesa nóri noréjo i túri turéjo jsou tak vyloučena předem. V préteritním kmenu /gä'lé-/je prízvuk vždy na slabice /-lě-/, takže na slabice /ga-/ během časování žádnou změnu nezpozorujeme. Pouze v IND.PRAES je možné, že přízvuk spočine jednou na koncovce (kmenová slabika je krátká), jindy na kmenu (kmenová slabika se prodlouží), cf. 2.SG /'galB-&-il7 > /gä'li/ :: /'gäli/ < /'gälB-&-i/ non-pers. Pozor! Kmen /gäl-/ nemá prosodickou charakteristiku B proto, zeje cirkumflexový, ale proto, zeje krátký. To, že se kmenová slabika pod prízvukem dlouží vždy cirkumflexově, je jen projevem trvanlivosti charakteristiky B. Podejte morfosyntaktickou definici větného členu predikát a slovního druhu sloveso. Doložte pak definiční dispozici slovesa kategoriálními možnostmi litevského Verbvm FINITVM. Definice musíte umět (1/2.4.4). Predikát je větný člen stojící na vrcholu závislostní hierarchie věty. To je celá definice. Že predikát dokáže sám o sobě větu tvořit, není součástí definice, ale jejím důsledkem. Neplést! SLOVESO je třída lexikálních jednotek morfologicky zvlášť disponovaných pro syntaktickou roli predikátu. Otázka začíná až zde: V čem se projevuje morfologická dispozice litevského Verbvm finitvm pro syntaktickou roli predikátu? Inu v tom, že disponuje tvarem neosoby a od něho odlišnými tvary příznakových osob, přičemž neosoba obsluhuje jak predikáty bez podmětu, cf. aúšta 'svítá', palis 'zaprší', müsu vis ma-žéjo 'pořád nás ubývalo', tak predikáty s podmětem nepříznakovým, cf. 'přijeli' jiě atva-žiävo :: měs atvažiävome 'přijeli jsme'. Proměny způsobu a čísla sem nepatří, nejsou syn-tagmatické, nýbrž paradigmatické.