Prototypy – Původy emblémů
Pojem pochází ze středověké emblematicky 12. století, charakteristický je rovněž pro 16.
a 17. století. Na rozdíl od pozdního středověku se vyskytuje v nových významech. V baroku
jsou nové výklady jednotlivých pojmů – především u Alciatiho, Horapolla a Valeriána, jimiž
byly šířeny (srv. výklady Josepha Lange knihy, jež byla poprvé vydána v roce 1503 „Florilegii
magni seu Polyanthae libri XX.“ od Domenica Mirabellia, Lyon 1648).
Od pozdního středověku se vyskytují další oblasti alegorie, kde slovo nejen popisuje a
vysvětluje obrázkový obsah, nýbrž je součástí a slovo a obraz mají na sebe vzájemný vztah.
Tyto jednotlivé části byly rozšiřovány již v průběhu 15. století především v Itálii a ve Francii
jako výtvarně-literární umělecké formy. V těchto dvou zemích se pak vyvíjely již samostatně.
V Burgundsku a Francii se obrazovo-literární forma uplatnila v heraldice, v Itálii je spojena
s činností humanistů a jejich „Ars hieroglyphica“.
• A – Devízy
• B – Hieroglyfy
 A a B jsou nejdůležitější předpoklady pro emblematiku, šířily se díky dvorským
ceremoniím, které neznaly hranice a tak docházelo k vzájemným výměnám mezi
těmito dvěma skupinami
• C – Slavnosti
• D – Rébusy – jako předstupeň emblematických prototypů se rovněž vyskytují
v Německu v 15. století, obdobně jako Ars hieroglyphica.
Od 14. století až po r. 1400 se vyskytují devízy a heraldika již jako slovo a obraz
dohromady, což se šíří hlavně po Burgundsku a ve Francii, především v souvislosti s rytířskou
kulturou.
Části heraldiky: Francie
• pole s nápisem
• motto
• znak-obraz
Části devíz:
• slovo/monogram nebo motto

• obraz
-

k rozšíření dochází ve 3. třetině 14. století především v Burgundsku, náměty a různé
formy devíz známe z keramiky – např. Luca della Robbia Tondo – talířek se šálkem –
náměty s erotickými devízami, 1460-70.

Ars hieroglyphica:
-

především italští humanisté a archeologičtí umělci quattrocenta (Horapoll, nebo skryté
významy u Leonarda da Vinciho např. – písmeno „o“ a obrázek hrušky, italsky
hruška=pera +“o“ = opera aopd.)

C - Slavnosti:
Především v 15. a 16. století. Dnes je již obtížné je blíže specifikovat, neboť téměř všechny
jsou ztraceny. Jde o jakési nepoetické parafráze průběhu slavnosti/svátku. Slavnostní
(efemérní) dekorace známe od 16. století, ale častější jsou až v baroku.
D – Rébusy:
• obrázkový
• znak s určitým typickým motivem