Anton Pavlovic Čechov Komedie. o čtyřech dějstvích Copyrightu nakladatelství AiíTUK Praha 21 TrnnsiiitidJiiD UiwSiidi.irifw 200!. 2005 G rafič rii?f.ir;n © Vladimír Vim r 2001 ■ISBN Sn-8i'i2iíi-vš.ľ5- i A R 'ľ U R ■h R VN I DĚJSTVÍ OSOBY MHA ARKADINOVÁ, provdaná TREPLEVOVÁ, herečka KONSTANTIN TREPLEV, její syn ČEtR SORÍN, její bratr MŇÄ'ŽÁRBČNÁ, dcera bohatého statkáře 1LJÄJSAMRAJEV Sormův správce PAVLÍNA, jeho žena MÁŠA; její dcera BORIS TRIGORIN, spisovatel JEVGENÍJ DORN, lékař SEMION MEDVBDĚNKO, učitel JAKOV KUCHAŘ SLUŽKA Odehrává se na Sorinově panství. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím uběhnou dva roh/. ľlSIIí GflSf parku na Sorinově panství, široká alej, vedoucí od diváků do hloubky parku k jezeru, je přehrazena narychlo stlučeným pódiem pro domácí představení, takže jezero není vůbec vidět. Po obou stranách pódia je křoví. Několik židlí ü'siölck. Právě zapadlo slunce. '■(Ná'pódiu je za spuštěnou oponou Jakov a další dělníci; je ■slyšet kašel a bouchání. Máša a Medvěděnko se vracejí z pro-0iážky) At>VĚDĚNKO: Proč chodíte pořád v černém? íŕíÄŠAi To je smutek po mein životě. Jsem nešťastná. MBUVĚiDÉNKO: Proč? (Přemýšlí) Tomu nerozumím. Jste zdravá, vás otec sice není boháč, ale všeho má dost. Já mam mnohem těžší život než vy. Dostávam vše-':::''' hovšudy dva tisíce tři sta a z toho mi ještě strhávají na penzí A přesto nenosím smutek. (Sedá si) MMá: Nejde o peníze. 1 chudák muže být šťastný. MížDVUDĚNKO: To je teorie, ale v praxi je to takhle: ja., matka, dvě sestry a bráška, ale gáži mám pořad jen ■,-■ dva tisíce tři sta. A jist a pit se musí, ne? A čaj ;..• á c-ukt? A tabák? To se pak napočítáš! MaSa (s pohledem na pódium): Brzy začne představem'. MisDVřDľMKO: Ano. Hrát bude slečna Zarečná a hru . napsal pan Treplev. jsou do sebe zamilovaní a dneska se jepeh duše spoji v üsüi vytvořit jeden a tyž umelecký obraz. Ale má duše a vaše nemaj! mísla, . :vě kterých by se spojily. Já vás nuluji, toužím po : vá;s á nevydržím sedět doma, každý den chodím i; < ■ -10V RaCKK První dějství f pěšky šest kilometru sem a šest zpátky, ale vy jste ke mně jenom indiferentní. To je konečně pochopitelné. Nemám peníze, rodinu mám velkou. Koho to láká, vzít si někoho, kdo nemá co jíst? MÁŠA: Nesmysl. (Sňupe tabák) Vaše láska mě dojímá, ale stejně vám nemůžu odpovědět, to je všechno. (Nabízí mu tabatěrku) Poslúžte si. MEDVfiDfiNKO: Nemám chuť. (Pauza) MÁŠA: Je dusno, asi bude v noci bouřka. Vy pořád mluvíte o filozofii nebo o penězích. Podle vás není větší neštěstí než chudoba, ale podle mne je tisíckrát lehčí chodit v hadrech a žebrat než... Ostatně, to vy nepochopíte... (Vejdou Sarin u Treplev) SORIN (se opírá o hůl): Mně je, chlapče, na venkově jaksi... Není to ono, a pochopitelná věc, nikdy si tady nezvyknu. Včera jsem v deset ulehl a probudil jsem se dnes ráno v devět s takovým pocitem, jako že se mi od dlouhého spaní přilepil mozek k lebce... a hotovo. (Směje se) Po obědě jsem zase usnul a teď jsem celý rozlámaný, je mi příšerně, a koneckonců... TREPLEV: To je fakt, ty máš samozřejmě žít ve městě. (SpatříMasu a Me.dxw.de.nka) Panstvo, až to začne, zavolají vás, ale teď tady nemůžete... Odejděte, prosím vás. SORIN (Máše): Slečno, buďte tak laskavá a poproste tatínka, aby zařídil, že na noc bude. pes odvázán, protože jinak vyje. Sestra zase celou noc nespala. MÁŠA: Řekněte to mému otci sám, já mu to říkat nebudu. Nechtějte to po mně, prosím vás. (Medvěděnko-vi) Pojďte! MEDVÉDÉNKO (Trepkvovi): Tak před začátkem pro nás pošlete. (Odcházejí) 61 ČliCHOV Rackk '-(Uíiv Takže zas celou noc bude výt pes. To jsou věci, iiti-dy jsem nežil tak, jak jsem chtěl. Vzal jsem si. Mt ha dovolenou na čtyři neděle a jedu sem, že si (>iipočinu a hotovo, ale tady tě tak dopálí všelijakými pitomostmi, že hned první den koukáš vypi, lnout. (Směje se) Vždycky jsem odtud odjížděl - r.ídostí... No a teď jsem na penzí, nemám, kam h v. h Šel, a koneckonců... Ať chceš nebo nechceš -musíš tady žít... i-u.í i v 'Trepkvovi): Mladej pane, my se píijdem vykou-p.il. ;IKM ! rV: Dobře, ale za deset minut buďte na svých místech. (Dívá se trn hodinky) Začne to brzy. ! A ki. i\ Provedu. (Odchází) íKkn.íV (pohlíží na pódium): Tak tohle je celé divadlo. (ipona, pak první šála, pak druhá, dál prázdný prostor. Dekorace veškerá žádná. Pohled přímo na j c/ isro a dáí až na obzor. Opona pů j de nahoru přes-ni- v půl deváté, až vyjde měsíc, s*. > \ i x To je velkolepé. 'i K í r i. i V: Jestli Zarečná přijde pozdě, pak ovšem je ce-K víekl. v háji. Už by tu měla být. Otec a macecha ji. hlídají, dostat se z domova je pro ni stejně těžké ja-i.i - dostal se z vezení. (Upravuje si vázanku) Máš roz-i iK hanc vlasy. A vousy laky. Mél by ses ostříhat... H'š\i.\ (se hrabe ve vousech): To je tragédie mého života. I.: i sem i v mládí vypadal, jako když od rána do ve-hí.i píju - a hotovo. Ženy mě nikdy nemilovaly. i>::ine si) Proč má sestra špatnou náladu? : iian.i V: Proč? Nudí se. (Sedne si k Sorirtovi) Žárlí. Mi m > o proti mně a proti predstavení a proti mé hře, protože ji nehraje ona, nýbrž Zarečná. Ani mou hni nezná, ale nenávidí ji! ;>,OKl\ ''se směje): To si vymýšlíš, vážné... První níí.lSTvf [7 TREPLEV:.-Má vztek, že tady na té malé scéně bude mít .úspěch Zarečná, a ne ona. (Podívá se na hoditi--Psychologickou kuriozitou je má matka. Nespoi :ii-talentovaná, chytrá, schopna rozplakat se i <..;,! knížkou, naučit se celého Někrasova nazparr.i't postarat se o nemocné jako anděl; ale zkus Pich váli t v její přítomnosti Duškovou. No, jen i-., zkus! Chválit můžeš jenom ji, můžeš o ní psát, r.. ,i žeš jásat, můžeš být nadšen jejím neobyčejným *■■■» koněm v La dame aux camélias nebo v Mámeni /s vota, ale protože tady, na venkově, tenhle op:.>l není, ona se nudí, a zlobí se a my všichni jsme u-ii nepřátelé, my všichni za to mužem. A je pověra v.,. boji se tří svíček a třináctky. A lakomá. V Odi-.-i-v bance má sedm miliónů - to vím naprosto ji>u Ale požádej ji o půjčku, a začne plakat. SORlN: Ty sis vymyslel, že tvá hra se matce nelíbí, s >: z toho podrážděný - tak je to. Uklidni se, matku u-zbožňuje. IMPLEV {otrhává okvětní lístky): Má mě ráda - nemá i t stráda, má mě ráda - nemá mě ráda, má mě ráda nemá mě ráda. (Směje se) Vidíš, matka mě nemá i .■■ da. A proč tak)'! Chce se jí žít, milovat, nosit svíik blůzičky, ale mně je pětadvacet a neustále jí přip< minám, že už není mladá. Když tu nejsem, tak ji■ i; teprve dvaatřicet, ale v mé přítomnosti triačtyřii 11, a za to mě nenávidí. A taky ví, že neuznávám divadlo. Ona divadlo miluje, zdá se jí, že slouží lidstvu, svatému umění, ale podle mne je současí n ■ divadlo prostě rutina a předsudek. Když se zved.s opona a při umělém osvětlení v místností se třemi : stěnami ty velké talenty, kněží svatého umění, ■/>>■ brazují, jak lidé jedí, pijí, milují, chodí, jak nosí f. v.s : saka, a když se z těch banálních obrázků a it.wi 81 ČECHOV RAĽBK -n.-/; vydojit morálku ■■■■ morálku přízemní, lehce ľ-iwumitelnou a užitečnou pro běžnou domácí po-lu-ľäs, když mí předkládají v tisící variantě jedno .1 ii-'cž, jedno a totéž a pořád jedno a totéž - pak <);:k..:ti a utíkáni, jako Maupassant utíkal před ! itti-lovou věží, z jejíž banality div nezešílel. kc:;\ Koz divadla to nejde, < kin i \ Potřebujeme nové formy. Nové formy potřebí: u-me, a když nejsou, tak radši nepotřebujeme v;jH-.:- nic. (Pohlédne na hodinky) Mám matku rád, nu», rád; ale ona žije tak nesmyslné, věčně jezdí :- n ni spisovatelem, její jméno neustále omílají \ nf'inách - a to mě unavuje. NČkdy prostě poci-íi.iiif Egoismus obyčejného smrtelníka; bývá mi líto, /*.-: u.i matka je známá herečka, a zdá se mi, že kdy-ťv inla obyčejná žena, byl bych šťastnější. Strejdo, kik.i -situace může být zoufalejší a trapnější: stávali' m . že u ni seděli na návštěvě samí slavní lidé, 11 i'ii i a spisovatelé, a mezi nimi jenom já jsem byl n ni,. a trpěli mč tam jenom proto, že jsem. její syn, Kdľ mem? Co jsem? Odešel jsem z třetího ročníku un:•. tržily z důvodu, za něž, jak se říká, redakce m in se odpovědnost, nemám žádné nadání, v kap->.i- .mi pětník, a podle osobního průkazu jsem kyje-..-ký občan. Můj otec totiž byl kyjevský občan, .k k. i!iv byl taky známý herec. A když mi tedy v mal-liiie salónu všichni ti herci a spisovatelé věnovali ■•\ nu blahosklonnou pozornost, tak se mi zdálo, že .-\ ýiii.i pohledy přeměř ují, jak veliká jsem nula -iii!\ !:pil jsem se a trpěl jsem tím ponížením... ! m »lil v Mimochodem: řekni mi, prosím tě, co je to za iliľ.ika, ten spisovatel? V něm se člověk nevyzná. Pur.id mlčí. I Kl.ľl l v. Je to chytrý, prostý člověk, trošku mel anchor's V híí DĚJSTVÍ 19 lický, rozumíš. A velmi čestný. Ještě má daleko do čtyřicítky, ale už je slavný, a má, co hrdlo ráčí... Co se týče jeho psaní, tak... jak bych ti to řek? Je to milé, talentované,., ale ... po Tbl stém nebo Zoíovinedostaneš chuť přečíst si Třigorina. SORÍN: A já mám, chlapče, literáty rád. Kdysi jsem si vášnivé přál dvě věci; chtěl jsem se oženit a chtěl jsem se stát spisovatelem, ale nevyšlo mí ani jedno, ani druhé. Být i malým spisovatelem je koneckonců příjemné, TREPLEV (naslouchá;) Slyším kroky... (Obejme Sorina) Já bez ní nemůžu žít.,. I zvuk jejích, kroků je překrásný... já jsem šíleně šťastný. (Treplevjde rychle naproti Nině ZareČné, která přichází) čarodějka, má touha... NINA (vzrušeně): Nejdu pozdě... Ovšemže nejdu pozdě... TREPLEV (jílíbá ruku); Ne, ne, ne... NINA: Celý den jsem měla strach, bylo mi tak hrozně! Bála jsem se, že mé otec nepustí... Ale teď s macechou odjel. Nebe je červené, měsíc už začíná vycházet, a já ženu koně a ženu... (Směle se) Ale teď jsem ráda. (Pevně tiskne Sorinovi ruku) SORÍN (sesměje): Oči máte, zdá se, uplakané... Ale, ale! To není dobře! NINA; To jen tak... Vidíte, že sotva dechu popadám. Za půl hodiny pojedu zpátky, musíme si pospíšit. Ne, ne, to nejde, jenom mě proboha musíte pustit. Otec neví, že jsem tady. TREPLEV: Vážně, už bychom měli začít. Musíme všechny zavolat. SO (UN; já pro ně skočím a hotovo. Hned tu budem, (jde a zpívá) „Do Francie dva oficíři..." (Ohlédne se) jednou jsem takhle začal zpívat a prokurátor mí povídá; „Vy máte, Excelence, hlas velký..." Potom se zamysli 10] Č k c n o v Racek p; ^^smagmmmmmmmaĚmĚĚiĚĚĚĚĚĚĚiĚmĚĚĚiĚĚĚiĚmĚtĚmmg^mmm^^t^mmmtmmĚm S:.'.■:■ lei a dodal: „Ale... nesnesitelný." [Směje se a odchází) MŇA: Otec a jeho žena mě sem nechtějí pouštět. Říkají, že je tady bohéma... Mají strach, že ze mě bude .V:-:=::-herečka,.. A mě to sem táhne, k jezeru, jako rac-%■[■ ka,.. Mám vás plnou hlavu. (Ohlížíse) TREPLEV: Nikdo tu není. |$N'A: Mně se zdá, že támhle někdo... TREPLEV: Nikdo tam není. (Polibek) íNINA: Co je tohle za strom? ■pEPLEV; jilm. NINA: Proč je tak černý? ÉREPLEV: Je už večer, všechny věa zčernají. Nejezděte ;<■■■:: hned, já vás prosím. -kfNA: To nejde. TREPLEV: A když k vám pojedu Ja, Nino? Budu ceiou í: noc stát v zahradě a dívat se na vaše okno. MNA:; To nejde, uvidí vás hlídač. Trezor sj na vás ještě nezvykl a bude síckat. PŘEPLEV: Miluji vás. : KINA: Pssí. TRfcPLEV (slyší kroky): Kdo je to? To jste vy, Jakové? .;Í#KQV{za ■pódiem); Ano. lRfcPLBV. lak na místa! Začneme. Vy'jel měsíc? : JAKOV: Ano. TREPLEV: Máte lm? Máte siru? Když se objeví rudé oči, '£■■ ták tady musí být cítit siru. (Nině) Jděte, všechno je ■ .tam připravené. Máte trému? MINA. Mám. Á jakou! Vaíe maminka mi nevadí, z ní »'!.;>!. nemám, ale je u vas Tngcinn. Před ním se stvdim í i rät, hrozně. Známý spisovatel. Je mladý? Ěi K!. t * E i \ Ano. iW\: \i. i k r luzeln e povi d ky. -"IKí ľi i i • ■■ aárič): Nevím, já jsem je necet. PdVNl ľM-.JSTVl [SI NINaí Ve vaší'hře se hraje těžko. Nejsou v ni" živé po- ;v--::štávy:;-.-: TŔÉPĹÉV: Živé postavy! Nutno zobrazovat život ne takový, jaký je, ani takový, jaký má být, ale takový, jakým se jeví v našich touhách. NÍN'A: Ve vaší hře je málo děje, je to jenom recitace. I ve hře, podle mého názoru, rozhodné musí být láska... (Oba odcházejí za pódium. Vejdou Pavlína a Dorn) PAVLÍNA: Padla už rosa. Vrafte se a vemte si galoše. DORN: Mně je horko, PAVLÍNA: Nedáváte na sebe pozor. To je umíněnost jste doktor a velmi dobře víte, že vlhko vám škodí, ale chcete, abych já trpěla. Včera jste schválně seděl celý večer na terase,.. DORN (si noiuje): „Nepovídej, že mládí tě zničilo." PAVLÍNA: Dal jste se tak unést, tak zanícené jste hovoril s milostivou paní... ani jste necítil, že už je chladno. Přiznejte se, že se vám líbí... DORN: Mně je pětapadesát. PAVLÍNA: Nesmysl, pro mužské to není stáří. Jste bezvadné zachovalý a ženám se ještě líbíte. DORN: Ták co byste ráda? PAVLÍNA: Pred herečkou si všichni sedáte na zadek. A bašta! DORN (si notuje): „Jsem znovu před tebou..." Jestliže ve společnosti mají rádi herce a chovají se k ním jinak než například k obchodníkům, tak je to docela běžná praxe. Tö je idealism us. PAVLÍNA: Ženy se d.o vás vždycky zamilovávaly a věše-!; ly se vám na krk. To je taky Idealismus? DORN (pokrčí rameny): Tož... Ženy se ke mně chovaly-vždycky velmi dobře. Milovaly ve mně především1: skvělého lékaře. Před deseti patnácti lety, vy gebildete pamatovat, jsem byl v celém kraji jediný: 12j ČECHOV R AC FÍK slušný porodník. A potom - vždycky jsem byl čestný muž. ÍÄVLÍNA (ho chytí za ruku): Můj drahý! DORN": Klid. Jdou sem. (Přichází Arkadmová zavesená' do Sorma, Irigonn, Šámrajev. Meduědňnko a. Maša.) ŠAMŘAIEV: V roce 1873 v Poltavě na trhu hrála báječně. Prostě úchvatně! Kouzelné hrála! A neračte-h také vědět, kde je teď komik Cadm? lén když hrál Ras- plujeva! Něco jedinečného! Lepši než Sadovskij, :; čestné slovo, velevážená. Kde je ted? apKADÍNOvÁ: Vy se pořád ptáte, co bylo... před poto-ífcpóu Jak to mam vědět? (Sedíte st) ŠAMRAJBV (si vzdychne): Pavlík, čadm! lakoví už teď i,: nejsou. Divadlo jde ke dnu, milostpaní! Dřiv jsme ,:> vídali, mohutne duby, ale ted vidíme jenom samé fligpařežy DORN: Skvělých talentů je teď málo, to je pravda, ale v průměru stojí dnes herectví mnohem výš. SAMRÄjÉV: Nemohu s vámi souhlasit. Ostatně, to je věc ft..'.'vkusu. De gushbus aut bene, aut nihil, přeplev vychází zpoza pódia) ARKAĎINOVÁ (Treplevovi): Můj milý synu, kdypak to lllllgiJČně? - ÍREPI EV; .Za mom ent, Pr os i m v a s, trp é I i vos U ARKAD1NOVÁ (recituje z Hamleta): „Můj synu! Nutíš mě hledět na dno vlastní duše, kde se to černá skvrna-IflfS^Těch už se nezbavím." TRFPLEV (z Hamleta): „jakjen můžete žít v páchnoucím loži neřesti a hříchu a oplzle se milovat jak v chlívě." (Zápóďieni se ozve trubka) Panstvo., začátek! Prosím o pozornosti ífíwza} Začínám. ('Zaklepe hůlkou a mluví nahlas) Ó, vy ucty- První dějství [13 k^MEkttÜEÜI hod»é staré stíny, které létáte v nočním čase nad tímto jezerem, uspěte nás, aby se nám zdá Jo to, co bude za dvě stě tisíc let. SORI.N: Za dvě stě tisíc let nebude nic. TŘEPU;V; Tak ať nám tedy zobrazí to nic. ARKAD1NOVÁ: Ták ať. My spíme. (Opona jde nahoru; odhalí si: pohled na jezero; nízko na nebije, měsíc a odráží se ve vodě: na velkém kameni aedí Nina Zarečtuí, celá v bílém) NINA: Lidé, lvi, oři i a křepelky, parohatí jeleni, husy, pavouci, ml cen livé ryby přebývající ve vodách, mořské hvězd i ct? i vy, které nebylo možné spatřit pouhým okem - krátce: všechny životy, všechny životy, všechny životy dovršily svůj smutný osud. v kruhu a zhasly; už tisíce let země nenosí žádnou živou bytost a nešťastný měsíc zbytečně rozsvěcí. svou lucernu. Na loukách se už neprobouzejí s kři-:: kern jeřábi, a nejsou, slyšet chrousti, v korunách lipi: Chi a dno, chladno, chladno, pusto, pusto, pusto;; úzko, úzko, úzki}. (Pauza) Těla živých bytostí zmizela v prachu a věčná hmota;; je proměnila v kamení, ve vodu, v oblaka, a všecrté ny jejich duše se spojily. Kolektivní světová duše 3 I o jsem já... já... Ve mně je duše Alexandra Velikef ho, Caesara, Shakespeara, Napoleona i té poslední; pijavky. Ve mně se spojilo vědomí lidí s instinkty zvírat a já pamatuji všechno, všechno, všechno: a každý život prožívám, sama v sobě znovu. (Objevuji se. bahenní ohýnky) ARKADINOVÁ (Use): To je ně]aké dekadentní. TRKPLEV (prosebné a s výčitkou): Mami! NINA: Jsem sama. Jednou za sto let otvírám ústa, abýäu mluvila, a mô] hlas zni v prázdnotě sklíčeně, aiíí| 14] ČECHOV RaCEK j.i-kdo ho neslyší.,. Ani vy, bledé ohýnky, mě neslyší- Ote.;. K ránu se rodíte z bažin a bloudíte až do sví- 'iyiärií, ale bez myšlenky, bez vôle, bez mihotání ží- ::)Vöta. Otec věčné hmoty, ďábel ~ ze strachu, aby ve ■■;;ýáš nevznikl život - vám každým okamžikem, jako jíý; kamenech a ve vodě, mění atomy, takže se neu- ii^tálé proměňujete. Ve vesmíru je stály a neměnný víjédmě duch, ý&iiiza) jako zajatec, hozeny do prázdné hluboké studny, nevím, co mě čeká a kde jsem. Vím jenom to, že vvöporncm a krutém boji s ďáblem, prazákladem materiálních sil, je mí souzeno zvítězit a potom se hmota a duch spojí v překrásné harmonii a zavládne vesmírná vůle. Ale stane se to teprve tenkrát, až se po dlouhé, nesmírně dlouhé řadě tisíciletí změní měsíc, jasný Sirius a celá země v prach... A do té :doby hrůza, hrůza... (Pauza; na pozadí jezera se objeví dva rudé body) lile, rnúj mocný protivník se blíží - ďábel. Vidím -jeho hrozne, šarlatové oči... KADINO\ A: Je tu cítit síra. To tak má být? E.PLEV; Ano. KADINÖVÄ (se směje): Ano, to je efekt, EPU-.V: Mami! HA: Nudí se sám... §Mh (Domoví): Sundal jste si klobouk. Nasaďte m hö, nebo nastydnete ' l^tílNOVÁ: Doktor smekl před ďáblem, otcem věčné hmoty, :■ EPLEV (vybuchni'., nahlas}: Konec hry! Post! Oponu! KADJNOVA: Co se. zlobíš, prosím, tě? piĚ-V Döst! Oponu! Spusfte oponu! (Dupne si) Oponu! (Opona jde dolů ) í'RVNl DĚJSTVÍ [1 Pardon! já jsem si neuvedomil, že psát hry a hrá f na jevišti mohou pouze nemnozí vyvolení. Já jsem porušil monopol! Mně... Já... (Chce ještě něco říct, ale mávne rukou a odejde) ARKADINOVÁ: Co je mu? SORIN: lrino, takhle se chovat k mladistvě ctižádosti, děvenko, to nejde. ARKADINOVÁ: Co jsem, prosím té, řekla? SORIN; Urazilas ho, ARKADINOVÁ: On sám upozorňoval, že je to žert, a já se chovala k jeho hře jako k žertu. SORIN: A přece... ARKADINOVÁ: Teď vyšlo najevo, že napsal veliké dílo. To mě podržte! Tö znamená, že nezorganizoval tohle představení a nenasmrděl tady síro« ze žertu, ale pro demonstraci... On. nám chtěl ukázat, jak je třeba psát a co je třeba hrát. No, to už je nuda, koneckonců. Ty věčné výpad)' proti mně a jízlivosti, jak chcete, ale to by otrávilo každého. Je to svéhláf vy ješitný kluk. SORIN: Chtěl ti způsobil potěšení, ARKADINOVÁ: Ano? Nicméně si nevybral nějakou oby| čejnou hru, ale donutil nás poslouchat ten dek$í den tni blábol. Abych nezkazila žert, jsem ochotni poslouchat třeba blábol, ale vždyť to má být vyhí|| äení nových forem, nové éry v umění. A podle m$% to žádné nove tor my nejsou, ale prostě špatná pQ| váha. i íílGORlN: Každý píše tak, jak chce a jak může. ARKADINOVÁ: Ať si píše, jak chce a jak může, ale ať mf nechá na pokoji. DORN: Ju pi.tere, ty se hn ěvá š... J| ARKADINOVÁ: Nejsem Jupiter, ale žena. (Zapálí si cig(tf§ tu) Já se nehněvám, mě jenom mrzí, že mladý irtti| 16] Čechov Rack k tráví čas tak nudně, já jsem ho nechtěla urazit. ■MfiDVĚDfiNKO: Nikdo nemá důvod odděloval ducha od hmoty, protože možná že sam d u cli je souhrn ■hmotných atomů. (Živé, 1'ngortriom) A víte, že by : Stálo za to, popsat ve hře a polom sehrát na jevišti, ... jak žije našinec - učitel?! Tcžky, těžký ma život! ■ARKADINOVÁ; Jo máte pravdu, ale nebudeme mluvit ani ,'; o hrách, ani o atomech. Je nádherný večer! Slyšíte, . panstvo, někde se zpívá.?! (Naslouchá} Jak pěkně! PAVLÍNA: '16 je na druhém břehu. (Pauza) ARKADINOVÁ (Trigormom) Sedněte si ke mne. Před de- f;;iv seti patnácti lety tady u jezera hrála hudba a ne- |f§; přetržitě se zpívalo téměř každou noc. Tady na břehů je šest takových panství. Pamatuji! smích, hluk, i| |rsfřeibu - a tóch milostných vztahů... jeime premieres ídoí. všech těch šesti panství byl tenkrát, doporučuji vaší přízni (Ukazuje, na Doma), doktor Dorn. i teď je okouzlující, jenže tenkrát byl neodolatelný. k Ale začíná mě trápit svědomí. Za co jsem urazila svého nešťastného chlapečka? Jsem rozrušená. (Nu-/>tás).-Kosfo! Synáčku! Kosíoi IMÁŠA: Půjdu ho najít. ; AkKADINOVÁ; Prosím vás, miláčku. i MÁŠA: Haló, Konstantine... Haló... (Odchází) \WSsh (vychází zpoza pódia): Pokračování zřejmé nebude, takže můžu ven. Dobrý večer! (Líbá Arkaáhiovov. áifäitíimi) SORIN; Bravo! Bravo! AS'iAPjNOVÁ; Bravo! Bravo! Hleděli jsme na vás se za- \'_ líbením. S takovým exteriérem, s tak nádherným Y- ■ hlasem je prím o hřích zůstat na vesnicí. Vy musíte mít talent. Slyšíte? Jste povinna jít k divadlu. i:NINA }ť;io:mů] sen! (Vzdychne) Ale nikdy se nespím. ARKADINOVÁ: Kdoví? Dovolte, abych vám představila Borise Irigorina. NINA: Moc mě těší... (je v rozpacích) Já vás vždycky čtu.. / ARKADINOVÁ (ji usadí vedle seht;}: Nebuďte v rozpacích/ má milá. je slavný, ale má prostou duši. Vidíte, sání upadl do rozpaku. DORN: Myslím, že teď už se může. opona zvednout, jde;: z ní strach. ŠAMRAJEV (nahlas): Jakové, zvedni oponu, chlapče! (Ovona se zvedá) NINA (Trigorinovi); Je to divná hra, nemám pravdu? TRIGORIN; Nic jsem nepochopil. Ale s potěšením jsenK se díval. Hrála jste tak upřímně. A výprava byla; překrásná. (Pauza) V tom jezeře musí byt hodně ryb. NINA: Ano. TRIGORIN: Rád chytám ryby. Neznám větší požiíekf než když sedím k večeru na břehu a dívám se ňSí splávek. MNA; Ale )a myslím, že. pro toho, kdo zakusil požitek; z tvorby, už všechny ostatní požitky neexistuji. ARKADINOVÁ (se směje): To neříkejte. Když ho někdo chválí, tak by ne. nejradši propadl. ŠAMRAJEV Vzpomínaní si, jak jednou v Moskvě v < »pí i- nim divadle zazpíval slavný Silva doíni C, A zrovna tehdy, jako naschvál, seděl na galéru náš kosicím zpěvák, basista, a najednou, představte si náš úžas/ slyšíme z galerie: „Bravo, Salvo!" - o četou oktávu r, i/... J 'iákhle (Hlubokým basem): Bravo, Silvo. Divadlu sif zatajil dech. I (Pauza) | DORN; Letěl tudy tichý anděl. | NINA: A já abych šla. Sbohem. | 18] Č jícho v Racek | ARKADINOVÁ Kam? Kam tak brzy? Nepustíme vás. NINA: Čeká mé otce. iÄŔÍCADINOVÁi Ten ale je, važne \: :;0bují:še) ■'■■'■' i;-:- Mü,- co se dá dělal. Skoda, škoda, že vás musíme pustit fiSNÁ.' Kdybyste věděli, jak je to těžké - odjet! ÉŔKADÍNOVA Někdo by vas měl doprovodit, moje holčičko. NINA (se lekne): Ne, ne! !ÍpN! (prosebně): Zůstaňte tady! NINA; Nemůžu. SORíN Zůstaňte aspoň hodinku a hotovo. No co, vážně,., > \\iH!k-(přemýšlíi se slzami v hlase): N ejd e to! r.š tisk n e. So r > -) iiißi ruku u rychle odchází) i ARŘÁĎIŇOVÁ: Je to v podstatě nešťastná holka, její nebožka matka prý odkázala cele své obrovské jmění svému muži, cele do posledního halíře, a teď to děvče zůstalo s prázdnýma rukama, protože její j otec už všechno odkázal své druhé žene Po je f hrozné! j. DORN; jo, její tatíček je pořádný dobytek, abychom k ně- > inu byli naprosto spravedliví. í SORiN (si mne. promrzlé, ruce): Půjdeme taky, panstvo. Začíná být vlhko. Bolí mě nohy. 4 4RkAO]Nov\. Mas je jak dřevené, sotva jdou. No, pojci-\ m - dedku nešťastná, (Vezme ho pod paži) Li' šáMRAJKV (nabízí ráme. Pavlíně): Madam? ;;■■ SORIN: Slyším, Že zas vyje pes. (Šamrajeuovi) Buďte tak ;; laská v, pane správce, nařiďte, ať ho odvážou. ■k ŮAMRAjÉV: To nejde, milostpane, zloději by mi mohli li-- vie/t do sýpky Mám tam proso. (Medvědenkotii, kte-s rý jde vedle mho) Ano, o celou oktávu níž „Bravo, Sílil"- První ntijsTvf {19 vo!" A nebyl to operní, ale obyčejný kostelní zpěvák. MEDVEDÉNKO: A jakou gáži dostává kostelní zpěvák? (Všichni kromě Doma odcházej i) DORN (sám): Nevím, ale buď ničemu nerozumím, nebo jsem se zbláznil, protože la hra se mi líbila. Něco v ní je. Když ta dívka mluvila o osamělosti 3 potom, když se objevily ty ďáblovy rudé oči, mně se vzrušením třásly ruce. je to svěží, naivní,.. Zdá se mi, že támhle jde. Chtěl bych mu o tom říct něco pěkného. TREPLEV (vejde): Už tu nikdo není. DORN: já jsem tady, TREPLEV: Mášenka nič hledá po celém parku. Nesnesitelné stvoření. DORN: Víte, Konstantine, mně se vase hra mimořádně líbila, je taková divná, a konec jsem vlastně neslyšel ale přesto působí neobyčejné silným, dojmem. Člověče, vy máte talent, měl byste pokračovat. (lYcplcv mu pevně stiskne ruku a prudce ho obejme) Pomalu! jste nervózní, máte slzy v očích... Co chci. říct? Vy jste zvolil syžet z oblasti abstraktních idejí. Ták je to správné, protože umělecké dílo musí nutně vyjadřovat nějakou velkou myšlenku. Jenom to je krásné, co je seriózní. Vy jste bledýi TREPLEV; Ták říkáte - pokračovat? DORN: Ano... Ale musíte zobrazovat pouze věci závažné a věčně. Víte, že jsem prožil život mnohostran*: ně a vkusně, já jsem spokojen, ale kdybych moht okusit ten zápal, který mají umělci v okamžiku tvorby, tak se mí zdá, že bych pohrdal svou fyzici kou existencí a vším, co je této existenci vlastní, a odlétal bych od země trochu do výšky. TREPLEV: Pardon, kde je Zarečná? DORN: A ještě tohle: v díle musí být jasná, určitá myš^; 201 C. EC no v Racek lenka. Musíte vědět, proč píšete, jinak- poj detedi po té malebné cestě bez určitého cíle - zabloudíte • a váš talent vás zahubí. fREPLEV (netrpělivě): Kde je Zarečná? ifiÖRN: Odjela domů, iIREPLEV (zoufale): Co mám délat? Chci ji vidět... Musím ■jí vidét... Já pot cd u... : (Vejde Máša) SÖRJSF (Treplevovi): Uklidněte se, příteli. TREPLEV: Přesto pojedu. Musím jet. JMAŠA: Konstantine, jdete domu. Ceká vás vaše maminka. Je rozrušená. ■TREPLEV: Řekněte ji, že jsem odjel. Á prosím vás všechny, abyste mě nechali na pokoji! Nechte mě! Ne- |: choďte za mnou! ÍJGŘN Ale, ale, ale, chlapče... takhle to nejde... To není slušné, "ÍREPLEV (sc slzami v klase): Promiňte, doktore, děku- :; . jti... (Odchází) :Ď0KN(iíztíi/(;ři??e.); Mladi, mládí! itÁŠ-Á:' Když už se neví, co říct, tak se říká: Mladí, mlá- ÍPQKŇ (ji vezme tabatčrku a zahodíji do kraví) Tb ?e hnusné! (Pauza) £>' Myslím, že hraji loto. Pojďme. MÁŠA: Počkejte. DORN: Co? MiS&h, Chci ještě jednou říct... Mám chuť si promluvil.,-. (Vzrušeně) Nemam ráda svého otce... ale vy ; ' ijste mí blízký. Nevím proč, ale cítím to celým srd- |f'\cem, že jste mi bli/ký... Pomozte, nebo udělám hloupost, vysměju se svému životu, zkazím si ho... Nemôžu dál... ; DORN: Co? V čem pomoct? irřííftv; První d t! st v i 121 MÁŠA: Trápím se. Nikdo, nikdo neví o mém trápení. (Položísi hlavu na jeho hrud) Milujú Konstantina. DORN: Všichni jsou nervózní! Všichni jsou nervózni! A tolik lásky je všude, ó, čarodějovo jezero! (Něžně) Ale co můžu dělat, dítě moje? Co? Co? Opona 221 ČRCHOV RrtCF.K ORUHÉ DĚJSTVÍ '■Hřiště na kroket. V hloubce jeviště je napravo dílm s velkou ßfasöu, nalévaje, xndět jezero, v jehož hladine sc odräži slun-■iíř Záhony květin. Je poledne. Vedro. jfřjítt- kraji jeviště sedí ne stínu stare, lipy na lavičce Arkudinová, Dom a Máša. Domoví na kolenou leží otevře-;■;■ (Je slyšet, jak Sorm chrápe) DORN Dobrou noc. ARKADÍNOVÁ: Petře! SORIN: Hm? ARKADIKOVÄ: Ty spíš? v:lí>RlN: Naprosto ne. m£ÍJ(Paiiza) ARKÁĎINOVÁ: Neiéčíš se a to není dobře, bratře. ijŠIjJŔíN: Já bych se léčil rad, ale doktor nechce. DORN Léčit se v šedesáti letech! flßtRM: I v Šedesáti letech chce Člověk žiti JÉJOKN (mrzuté): Ach jo i Tak si vemte valenánské kapky. IÍRKADINOVá: Mně se zdá, že by mu udělalo dobře, kdyby jel někam do lázní. ffSŔN: No co? Da se jet do lázni. Dá se taky nejet. : ARKÁDÍNGVÁ: Jak tomu mám rozumět? DORN: Čemu chcete rozumět? Všechno je jasné. (Pauza) fkvi: Druh e uůisivt [25 MEDVÉDĚNKO: Pan Sorin by měl přeslat kouřit. SOR1N; Hlouposti. DORN: Tii nejsou hlouposti.. Vodka a tabák zbavují člověka osobnosti. Po doutníku nebo skleničce vodky už nejste Petr Sorin, ale Petr Sorin plus ještě někdo; vaše já se ztrácí a začínáte mít k sobě vztah jako ke třetí osobě - on. SO KIN (se směje): Vám se to mluví. Vy jste si užil, svého času., ale já? Sloužil jsem dvacet osm let u soudu, ale dosud jsem nežil, nic jsem nezakusil, koneckonců, a - pochopitelná věc - mám strašnou chuť si něco užit. Vy jste sytý a lhostejný, a proto máte sklon k filozofova ji j, ale já chci žít, a proto piju k obědu bílé víno, kouřím doutníky, a hotovo. Ták je to, panstvo. DORN: Člověk musí mít k životu seriózní vztah, ale léčit se v šedesáti, litovat, že jste v mládí nic neužil, to je, s prominutím, lehkomyslnost. Mářa (vstane): je zřejmě čas k obědu. (Odchází línou, ochablou chůzí) Presedela jsem si nohu... (Odejde) . DORN: Půjde a před obědem si dá dvě vodky. SORIN: Je v životě nešťastná, chudinka. DORN: Řečičky, Vaše Excelence. SORIN: Mluvíte jako člověk, který má, co hrdlo ráčí. ARKADÍNOVÄ: Ach, co může být nudnější než tahle milá vesnická nuda: Horko, klid, nikdo nic nedělá a všichni filozofují... Je a vámi dobře, přátelé, je. příjemné vás poslouchat, ale... sedět v hotelovém; pokoji a učit se roli je mnohem lepší! NINA (nadšeně): Výborně! Já vás chápu. SORIN: Ovšemže je to v městě lepší. Sedíš si ve své pra-í covně, tajemník nepustí nikoho, kdo není ohlášeny máš telefon... na ulici jsou drožky a hotovo. DORN (si prozpěvuje): „Povězte jí, květy mé.,." C t; chov R A c K K (Vejde Šamrajcu, za nim Pavlína) IäJäRajev: Tady jsou naši. Dobrý den! (Líbá ruku Arkadi-. jmvet potom Nině) Jsem velmi rád, že vás vidím v tak dobrém zdrávi. (Arkadmove) Žena fíká, že se dneska chystáte jet do města, je to pravda? áRKADTNOVA: Ano, chystáme se. ŠAMRAJEV: Hm... To je báječné, ale čím chcete jet, velevážená? Dneska svážíme žito, všichni jsou na poli. : Á dovolte, abych se zeptal, jaké chcete koně? iSSKADINOVÁ: Jaké? jak to mám vědět - jaké! : SORIN: Máme přece kočárově. i&AMRAJEY (rozčileni): Kočárové? A kde vezmu chomouty? Kde vezmu chomouty? Tb je něco nevídaného! í Nad tím zůstává rozum stát! Velevážená! Promiňte, v hluboké úctě se skláním před vaším talentem, jsem ochoten obětovat vám deset let života, ale koně Vám dát nemůžu! ÄKÄĎINOVA: A co když musím jet? 1b já nechápu! ÄävíRAJEV: Velevážená! Vy nevíte, co znamená hospodářství. išRKÄDlNOVÄ' (vybudme): To už znám nazpaměť! V tom K- případě hned dnes odjíždím do Moskvy; Najměte t pro mě koně ve vesni a, nebo odejdu na nádraží pěšky! li&MRAJEV (vybuchne): V tom případě dávám vypovědí Hledejte si jiného správce! (Odejde) IsKKADTNOVÁ: T/o se opakuje každé léto, každé leto mě tady urážejí! Už sem víckrát ani nepáchnu! Pí (Arkadmová odchází směrem ke koupališti; za chvilku Hí;; je vidět, že jde do domu, za ni jde. Trigonn * udicemi á vědrem) SORIN {vybuchne): Sprostáctví! To už přestává všechno! Mám toho po krk, a hotovo. Okamžité ať sem při- : vedou všechny koně! Druh e dějství [27 NINA (Pavlíně): Odřeknou t paní Arkadinavé, slavné herečce! Copak každičké její přání, dokonce vrtoch, není důležitější než vaše hospodářství? Je to neuvěřitelné! PAVLÍNA (zoufale): Co můžu dělat? Vžijte se do mé situace: co můžu dělat? SORIN (Nim): Pojdme za sestrou... Budem ji všichni na kolenou prosit, aby tady zůstala. Nemam pravdu? (Dívá se. směrem, kam odešel Šamrajev) Nesnesitelný chlap! Despota! NINA (mu zabraňuje vstát): Seďte, seďte... Dovezeme vás... (Nina a Medvédénko tlačí křeslo) Jak je to všechno hrozné! SORIN: Ano, ano, je to hrozné... Ale on vezme tu výpověď zpátky, hned s ním promluvím. (Odcházejí.' zi?stanou jenom Dorn a Pavlům) DORN: S lidmi je nuda. V podstatě by se měl váš muž odsud prosté vyhnat ale skončí to tím, že ta stará bačkora Sorin a jeho sestra se mu budou omlouvat.. Uvidíte! PAVLÍNA: Poslal na pole i kočárové koně. Tyhle různice jsou každý den. Kdybyste věděl, jak mě to rozčilu-: je! Jsem z toho nemocná; no prosím, chvěj u se..il Nesnáším jeho hrubosti. (Prosebné) Jevgeniji, drahý/ milovaný, vemte mě k sobě... Náš čas se krah. u* nejsme mladí, tak ať se aspoň na konci živo m •>-.>• . musíme schovávat, nemusíme lhát... (Pauza) DORN: Mně je pětapadesát, už je pozdě měnit civ ;'i vot. PAVLÍNA: Vím, že říkáte ne, protože tu jsou ženy, kieiv. vám jsou taky blízké. Vzít k sobě všechny, to -e in-dá. Chápu. Promiňte, otravujú vás. j Ckchov Racek |:;.y- (Nina se objeví v blízkostí domu, trhá květiny) ČŠORN: Ne, to nic. PAVLÍNA: Trápí mě žárlivost Jste doktor, nemůžete se ''0_. ■; sarnozřej m ě vy h ýba t ženám. To chápu... DORN (Nině, která se blíží): Co se tam děje? $ÍNA; -Paní Arkád i nová pláče a pan Sorin dostal astmatický záchvat. 33ÖRN (vstane): To abych jim oběma dal valenánské kapky... ■NINA-fm« podává květiny): Prosím! DORN: Merci bien. (Jde k domu) |$ýLÍNA (jde s mm): Takové rozkošné květiny! (V bliz- ;%■: 'jfcosři domu tlumeným hlasem) Dejte mi ty květiny! Dejte mi ty květiny! ■ (Když jí dostane, trhá je. a zahodí, oba vejdou do domu) KINA (sama): Jak je to zvláštní vidět, že slavná herečka éh pláče a k tomu ještě z tak hloupého důvodu! Á neni |,y to podivne, že slavný spisovatel, miláček verejnos- }|L. tí; o kterém píšou ve všech novinách, jehož fotky i prodávají a díla překládají do cizích jazyků, celý -jydérí chytá ryby a má radost, když chytí dva tlou- ště?.Mys1ela jsem si, že známí lidé jsou hrdí, nepří- | slupni, že pohrdají davem a. že svou slávou a íes- | kern svého jména se mu mstí za to, že dav si nejvíc váží dobrého původu a peněz. Ale oni pláčou, chytají ryby, hrají karty, smějí se a zlobí se jako všichni füfffSMätni,,. TŔEí'LEV (bez klobouku, s puškou a zastřeleným rackem): Vy jste tu sama? NINA: Sama. mreplén klade k jejím nohám racka) Co je? TREi'iJiV: Byl jsem dnes ničema a zabil jsem toho rac-káfíKládu ho k vašim nohám. Druhé d eist v í [29 NINA: Co je s vámi? (Zvedne racka a hledí na něj) TKEPLEV (po pauze): Brzy se stejným způsobem zabijú sám. NJNA; Já vás nepoznávám. TREPLEV: Ano, ale nejdřív jsem nemohl poznat já vás. Váš vztah ke mně se změnil, váš pohled je chladný, má přítomnost vás obtěžuje. NINA: V posledním čase jste podrážděný, vyjadřujete se tak nejasně, prostřednictvím jakýchsi symbolů. Ten racek je asi taky symbol, ale promiňte, nerozumím tomu... (Položíracka na lavičku) Jsem moc jednoduchá a nechápu vás. TRK PLEV: Začalo to ten večer, kdy tak hloupě propadla má hra. Neúspěch ženy neodpouštějí. Všechno jsem spálil, všechno do posledního papíru. Kdybyste jen tušila, jak jsem nešťastný! Och i ad i a jste ke mně, to je neuvěřitelná hrůza, zrovna jako bych se probudil a viděl, že tady to jezero najednou vyschlo nebo se vsáklo do země. Řekla jste, že jste moc jednoduchá a nechápete mě. Bože, co je tu k pochopení?! Hra se vám nelíbila, mým elánem pohrdáte, máte mě za tuctového a bezvýznamného, jakých je mnoho... (Dupne si) Jak dobře to chápu, jak dobře! Mám v mozku přímo hřeb, ať je proklet spolu s mou ctižádostí, která mi jen pije krev... (Uvidí Trigorina, který jde a čte knížku) Támhle jde opravdový talent; jako Hamlet, taky s knížkou. (Pa-Skkbuje se) „Slova, slova, slova..." Slunce se k vám ještě nepřiblížilo, ale vy už se usmíváte, váš pohled roztál v jeho paprscích. Nebudu, vám překážet (Rychle, odchází") TRIGORIN (si zapisuje do zápisníky): šnupe tabák a pije vodku... Chodí vždycky v černém. Miluje jí učitel... 30] Č n C t í o v R a c: c k i NINA: Dobrý den! TRIGORIN: Dobrý den! Okolnosti, se sešly tak neočekávané, že asi dneska odjedeme. My dva se už sotva nékdy uvidíme. Nesetkávám se často s mladými dívkami, mladými a zajímavými, už jsem to zapomněl a nemůžu si jasně představit, jak se cítí v osmnácti devatenácti letech, a proto jsou v mých povídkách mladé divky obyčejně nepravdivé. Chtěl bych být aspoň hodinku na vašem místě, abych poznal, co si myslíte a vůbec, co jste zač. MNA: A já bych zas chtěla být na vašem místě. TRIGORIN: Proč? NINA: Abych poznala, jak se cítí slavný talentovaný spisovatel, jak se cítí člověk, když je slavný? Jak vy pociťujete to, že jste slavný? TRIGORIN: jak? Zřejmě nijak. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. (Zamyslíse) Jedno z dvojího: buď zveličuj e-■ te mou slávu, nebo ji vůbec nijak nepociťuji. NINA: A když o sobě čtete v novinách? TRIGORIN: Když mě chválí, je to příjemné, a když nadávají, lak potom dva dni do mne nic není. NINA: To je báječný život! Kdybyste věděl, jak vám závidím! Lidé mají různý osud. Jedni živoří, tak nud- • ně a bezvýznamně, všichni jsou stejní, všichni jsou nešťastní, zatímco druhým, jako například vám - :'■■■■ jste jeden z miliónů - připadl život zajímavý, krásný, plný významu... Jste šťastný... ■TRIGORIN: Já? (Krčí rameny) Hra... Mluvíte o slávě, o štěstí, i o jakémsi krásném, zajímavém životě, ale pro mne jsou všechna ta pěkná slova, promiňte, totéž co marmeláda, kterou nikdy nejím. Jste moc ■■■■■ mladá a moc hodná. NINA: Vy máte překrásný život! TRIGORIN: A co je na něm krásného? (Pohlédne na ho- Druhě DĚJSTVÍ [31 dinky) já teď musím jít a psát. Promiňte, nemám čas... (Směje se) Vy jste, jak se říká, brnkla na mou nejzamilovanější strunu a já začínám být rozrušený a trochu se zlobím. No tak, pojďte, promluvíme si. Budeme mluvit o mém krásném, báječném životě... Kde začnem? (Chvilku přemýšlí) jsou utkvělé představy, kdy člověk ve dne v noci přemýšlí například o měsíci. Já mám taky takový svůj měsíc. Ve dne v nod mě zmáhá jedna utkvělá myšlenka: musím psát, musím psal, musím... Sotva dopíšu povídku, tak bůhvíproč musím psát druhou, potom třetí, potom čtvrtou... Píšu nepřetržitě, jak na pokračováni, a jinak nemůžu. Co je na tom krásného a báječného, ptám se vás? Tö je pekelný život!.Jsem s vámi, jsem vzrušen, a zatím každým okamžikem myslím na to, že mě čeká. rozepsaná ..povídka. Vidím mrak, který se podobá klavíru.-Říkám si: budu muset použít někde v povídce, že po obloze táhl mrak podobný klavíru. Ve vzduchuje cítit vanilka. Rychle si zapisujú za uši: přešládlá vůně, květina vdov, připomenout si líčení letního: večera. Všímám si u vás i u sebe každé věty a každého slova a snažím se rychle ty věty a slova zavřít do svého literarního skladiště: třeba se jednou budou hodit! Když skončím práci, běžím do divadla nebo jdu chytat ryby; tady bych si mohl odpočinout, zapomenout na všechno, ale ne, v hlavě už se mi převaluje těžká litinová koule - nový námět, ä už mě to táhne. ke. stolu, a musím zas rychle psát a psát. A tak je tomu vždycky, vždycky, sám před sebou nemám klid a cítím, že dávám napospas vlastní život, že kvůli medu, který kdesi někomu dávám, sbírám pyl z nejlepších svých květů, trhám ty květy a slapu po jejich kořenech. Copak nejsem blá- 32] C. M C H O V R A C E K zen? Copak se mí známi ke mně chovají jako ke zdravému člověku? „Copak píšete? Čím nám uděláte radost?" jedno a totéž, jedno a totéž, a mně se zdá, že ta pozornost, pochvaly, nadšení, že je to všechno podvod, že mi známí nalhávají jak nemocnému, a někdy mam strach, že se každou chvíli ke mně zezadu přikradou, chytnou mě a povezou do blázince. A tenkrát, když jsem byl mladý, v nejlepších letech, když jsem začínal, tenkrát mé psaní bylo nepřetržité utrpení. Začínající spisovatel, zvlášť když nemá štěstí, si připadá těžkopádný, nešikovný a zbytečný, nervy má napjaté, je podrážděný; věčně se motá kolem lidí, kteří mají s literaturou a uměním něco společného, je zneuznaný, nikdo si ho nevšímá, má strach dívat se přímo a směle lidem do očí, jako vášnivý hráč, který nemá peníze. Nenáviděl jsem svého čtenáře, ale bůhvíproč jsem si ho představoval jako nedůvěřivého nepřítele. Bál jsem se publika, bylo hrozné, a když se měla hrát nějaká má nová hra, tak se mi pokaždé zdálo, že bruneti jsou nepřátelsky naladěni,-za* tímco blondýni, jsou. chladně lhostejní. To bylo peklo! To bylo utrpení! NINA: Promiňte/ale copak tvůrčí zápal a samotný proces tvorby vám nepřináší šťastné chvíle? TMGORIN: Ano. Když píšu, je to příjemné. A dělat korektury taky, ale... sotva to vyjde tiskem, tak to ne-. . snáším, a už vidím, že tohle není to, chyba, to jsem vůbec neměl psát, a mrzí mé to, a je mi hnusně... (Směje se) A publikum: „Ano, je to milé, talentované... Milé, ale do Tbl stého to má daleko." Nebo: „Překrásná věc, ale Otcové a děti od Turgeněva jsou lepší." A tak všechno bude jenom milé a talentované, víc ne, a když umřu a známí půjdou ko- Druhé d t is? v í [33- lem mého hrob», tak řeknou: „Zde leží Trigorin. Byl to dobrý spisovatel, ale psal hůř než Turgenév." NINA: Promiňte, ale já vám nerozumím, já to odmítám. Vás prostě rozmazlil úspěch. TRIGORIN: jaký úspěch? Nikdy se mi nelíbilo to, co píšu, jako spisovatel se nemám rád. Nejhorší je, že jsem jaksi orná men a často nechápu, co píšu... Marii rád tady tu vodu, stromy, nebe, cítím přírodu, vyvolává ve mně vášeň, neodolatelnou touhu psát. Ale já přece nejsem jenom krajinář, jsem také občan, mám rád svou vlast, národ,.cítím, že jako spisovatel jsem povinen mluvit o lidu, o jeho utrpení, o jeho budoucnosti, mluvit o védě, o lidských právech a tak dál, a tak dál, a píšu tedy o všem, spěchám, z.e všech stran, mé někdo honí, zlobí se, já pobíhám sem tam jak.liška štvaná psy, a vidím, že život 3 věda jdou neustále kupředu a já za nimi klopýtám jako člověk, kterému ujíždí vlak,-a koneckonců cítím, že umím popsat jenom krajinu a ve všem ostatním jsem falešný do morku kostí, NINA: Jste přepracovaný a nemáte čas ani chuť uvědomit si svůj význam. Buďte si nespokojený sám se sebou, ale pro jiné jste veliký a nádherný! Kdybych uměla tak psát jako vy, věnovala bych.veřejnosti celý svůj život, ale uvědomovala bych si, že její poslání je pouze v tom, aby ke mně vzhlížela a vozila mě na triumfálním voze. TRIGORIN: No, na triumfálním voze... Copak jsem Agamemnon! (Oba se usmějí) NINA: Za štěstí být spisovatelkou nebo herečkou bych vydržela nenávist přátel, bídu, zklamání, žila bych nespokojená sama se sebou a uvědomovala bych si své nedostatky, ale za to bych vyžadovala slávu... j Cechov Kaček opravdovou, hlučnou slávu.., (Zakryje si obličej rukama) Točí se mi hlava... HLAS AKKADÍNOVÉ (z domu): Borisi! TRIGORIN: Volají mě... Zřejmé musíme balit. Nechce se mi odjet. (Ohlédne se na jezero) Jaká je tady pohoda... Pěkné!... NINA: Vidíte na druhém břehu ten dům a sad? TRIGORIN; Ano. NINA; To je panství mé nebožky matky. Narodila jsem se tam. Celý život jsem strávila u toho jezera a znám na něm každý ostrůvek. TRIGORIN: Máte to tady pěkné! (Spatří racka) A co je tohle? NINA: Racek. Pan Treplev ho zabil. TRIGORIN: Krásný pták. Vážně se mi odtud nechce. Přemluvte paní Arkadinovou, aby tady zůstala. (Zapisuje si do zápisníku) NINA: Co si to píšete? TRIGORIN: Tak. Dělám si poznámky... Jeden námět... (Schová zápisník) Námět na krátkou povídku: na břehu jezera žije od dětství mladá dívka, taková, jako jste vy; má ráda jezero jako racek, je šťastná a volná jako racek. Ale náhodou se objeví člověk, spatří ji, a nemaje nic jiného na práci, přivede: ji do . záhuby, jako lady toho racka. (Pauza. V okně se objeví Arkadinová) ARKADlNOVÁ: Borisi, kde jste? TRIGORIN: Už jdu! (Jde a ohlíží se na Ninu;: u -okna Ä rkadh f ave) Co je? ARKADlNOVÁ: Nejedeme nikam. ..■ (Trigorin odchází do domu) NINA (jde na rampu; po krátkém přemýšlení): To je sen! Opíma D nu H C Dů) s TVÍ [35 TŘETÍ DĚJSTVÍ jídelna v Sorintmě domé. Vpravo a vlevo jsou dveře. Příborník. Skříňka s léky. Uprostřed místnosti je stal. Jsou patrný přípravy k odjezdu; kufr a krabice. . (Trigorin snídá, Máša stojí u stolu) MASA: To všechno vám říkám jako spisovateli. Můžete to použít. Říkám vám upřímné, že kdyby se zranil nějak vážně, nežila bych ani o chvíli dýl. Ale stejně mám odvahu. Zničehonic jsem se rozhodla: vyrvu tu lásku ze srdce i s kořenem. TRIGORIN: jak, prosím vás? MÁÍA: Vdávám se. Vezmu si Medvéděnka. .-■■■■ TRI tíO RIN: Toho učitele? MÁÔA: Ano. TRIGORIN: Nechápu proč. ■ ■ MÁŠA: Milovat beznadějně, celé roky na něco čekat... Alt; jak se vdám, nebudu mít na lásku čas,.nové starosti přehluší všechny staré. A přece jenom, víte, je to změna. Nedáme si ještě jednu? TRIGORIN: Nebude to moc? MÁŠA: Prosím vás! (Naléztá každému sklenku) Nedívejte se tak na mě. Ženské pijou čas tej i, než si myslíte. Málo jich pije tak zjevné jako já, většinou pijou tajně. Tak je to. A jenom vodku nebo koňak. (Přiťukne si. s ním) Na zdraví! Jste takový obyčejný, nerada se s vámi loučím. (Pijí) 36) Čechov Rackk TRIGORIN: Mně se taky odsud nechce. MÁŠA: Tak ji poproste, aby tady zůstala. TRIGORIN: Ne, teď tady nezůstane. Její syn se chová krajné netaktně. Nejdřív se chtél zastřelit a teď prý se chystá vyzvat mě na souboj. A proč? Hněvá se, štětí se, hlásá nové formy... vždyť je dost místa pro všechny, pro nové i pro staré... tak proč se cpát? MÁŠA: No, tak}? žárlí. Ostatně, co je mi. do toho. (Pauza. Jakov prochází zleva doprava s kufrem; vejde Nina a zůstane ulát u okna) Můj učitel není moc chytrý, ale je to hodný člověk a chudý a má mě hrozně rád. Je mí ho líto. A jeho starou matku taky liruju. No, tak vám přeju všechno nejlepší. Nevzpomínejte na mé ve zlém, (Pevne mu stisknu ruku) Moc vám děkuju za vaše sympatie, A pošlete mi vaše knížky, ale určitě s věnováním. Jenom nepište „velevážené", ale prostě takhle: „Marii, která neví, proč se narodila, a neznámo proč žije na tomhle světě," Sbohem! (Odejde) NINA (natáhnu k Trigorinovi ruku sevřenou v pěst); Sudá, nebo lichá? TRIGORIN: Sudá. NINA (si vzdychne): Ne. Mám v ruce jen jeden hrášek. Kdybyste to byl uhád, šla bych k divadlu. Kéž by mi tak někdo poradil! TRIGORIN: Tady je každá rada drahá. (Pauza) NINA: Teď se rozejdeme a... třeba se už víckrát neuvidíme. Prosím vás, přijměte ode mé na památku tenhle malý medailón. Dala jsem tam vyrýt vás monogram... a sem na tu stranu titul vaší knížky: Dny a noci, TRIGORIN: Tö je půvabné! (Líbá medailón) To je kouzelný dárek! Tketí dějství .[37 NINA: Někdy si na mě vzpomeňte, TRIGORIN: Budu vzpomínat. Budu si vás pamatovat:, jaká jste byla toho jasného dne před týdnem, vzpomínáte si? Když jste měla světlé šaly... m! u vili jsme spolu... a na lavičce ležel bílý racek. NINA (zamyšleně): Ano, racek... (Pauza) Teď nemůžeme mluvit, jdou sem... Než odjedete, věnujte mi ještě chviličku, na kolenou vás prosím... (Nina odchiízí vlevo; současně vstoupí zprava Arkadino-vá, Sarin ve fraku s hvězdou, pak Jakov, který se stará o zavazadla) ARKADINOVA: Jen zůstaň pěkně doma, staroušku. Ty s tim svým revmatismem budeš jezdit někde po návštěvách? (Trigorinovi) Tady teď někdo byl? Mina? TRIGORIN: Ano. ARKADINOVA: Pardon, vyrušili jsme vás... (Sedne si.) Zdá se, že jsem vzala všechno. Jsem ú plně. vyčerpaná. TRIGORIN (čte z medailónu): Dny a noci, strana 121, řádek 11 a 12. JAKOV (uklízí zc stolu): Pruty mam taky zabalit? TRIGORIN: Ano, budu je ještě potřebovat. Ale knihy někomu dej. JAKOV: Provedu. TRIGORIN (pro sebe): Máte tady moje knížky? ARKADINOVA: U bratra v pracovně, v knihovně, v rohu. TRIGORIN: Strana lži... (Odejde) ARKADINOVA: Vážně, Petrušo, měl bys zůstat doma... SORIN: Vy si odjedete, a já mám zůstat doma sám. ARKADINOVA: A co ve městě? SORIN: Nic zvláštního, ale stejně, (Směje se) Bude se pokládat základní kámen ke stavbě krajského domu a lak dále... Chtěl bych aspoň na hodinku na dvě duševně pookřát, stejně se tu válím jak odložená 381 Čtciiov Rack k špička na cigarety. Nařídil jsem, aby v jednu hodi- .••/. nu předjeli koně, pojedeme společně. ARKADINOVA (po pauze): N o, měj se tady dobře, nebuď smutný a nenastydni, se. Dej mi pozor na syna. Pouč ho a ochraňuj. (Pauza) Odjedu a ani nebudu vědět, proč se postřelil. Zdá se mi, že hlavní příčinou byla žárlivost, a čím dřív odsud odvezu Trigorina, lim lip. SORIN: Jak bych ti to řek? Byly i jiné příčiny. Pochopitelná věc: mladý člověk, chytrý, žije na vesnici, v zapadákově, bez peněz, nemá žádné postavení, žádnou budoucnost... Nic nedělá. Stydí se a má strach z takové prázdnoty. Mám ho hrozně rád, i on je ke mně připoután, ale stejně, koneckonců, zdá se mu, že je tady zbytečný, že je dannojed a příživník. Pochopitelná věc: ctižádost... ARKADINOVA: Mám s ním trápení! (Přemýšlí) Neměl by třeba jít do zaměstnání?... SORIN (si pohvizduje, pak váhavě): Mně se zdá, že by bylo nejlíp, kdybys mu... dala trochu peněz. Především by se měl nějak slušně obléknout, a hotovo. Podívej se na něj: jedno sako už tahá tři roky, chodí bez kabátu... (Směje se) Taky by mu neškodilo, kdyby si chlapec trochu zaflámoval... Podíval se do ciziny nebo co... Vždyť to není drahé. ARKADINOVA: Ale stejně... Snad na šaty, to bych ještě mohla, ale do ciziny... Ne, v současné d obě ne-, mám ani na ty šaty. (Rozhodně) Nemám peníze! (Sorin se směje) Ne! SORIN (si pohvizduje): No jo... Promiň, má milá, nezlob . se. Já ti věřím... Jsi velkorysá a šlechetná žena, ARKADINOVA (v slzách): Nemám peníze! T ft ET ( Dfi J STV! [39 SORIN: Kdybych měl peníze, pochopitelná věc, dai bych mu sám, ale já nemám nic, ani pětník. {Směje se) Celou penzi mí bere správce a utratí ji za polní práce, za dobytek, za včely, a ty mé peníze jsou jako vyhozené oknem. Včely chcípají, krávy chcípají a koně mi nikdy nechce dát... ARKADINOVA; Ano, já mám peníze, ale jsem přece herečka; jenom toalety mě přivedou úplné na mizinu. SORIN: jsi hodná, máš dobré srdce... Vážím si tě... Ano,.. Ale zase je mi nějak... (Potácí se} Točí se mi hlava. (Chytíte se stolu) Je mi zle, a hotovo... ARKADINOVA (polekaně): Petrušo! (Snaží se ho podepřít) Petrušo, drahoušku... (Křičí) Pomozte mí! Pomoc!... (Vejde Trepku a obvazem na hlavé a Medvédenko) je mu zle! SORIN: 'Ib nic, to nic... (Usmívá se. a pije vodu) Už to přešlo.,, a hotovo... TREFLEV (Arkadímroé): Nelekej se, mami, není to nebezpečné. Strýc to teď mívá často.(Sorinovi) Měl by sis lehnout, strejdo. SORIN: Na chvíli, ano,.. Ale přece jenom do města pojedu... Lehnu si. a pojedu... pochopitelná věc... (jde a opírá ne o hůl) MEDVÉDENKO (ho vede. pod paží): Co je to? Ráno po čtyřech, v poledne po dvou, večer po třech... SORIN (se směje): Právě, A v noci touží po posteli. Děkuju vám, můžu jít sám... MEDV ĚDĚNKO: Ja képak ca vy ky!... (Oba odejdou) ARKADINOVA: Ten mě vylekal! TREFLEV: Život na vesnici mu nesvědčí. Nudí se. Takhle kdyby ses, mami, praštila přes kapsu a půjčila mu tak sto nebo dvě sté tisíc, moh by žít ve městě celý rok. 40] Cechov Races: ARÍKAD1NOVÁ: Nemám peníze, jsem herečka, ne nějaký bankéř. (Pauza) TREFLEV: Vyměň mi obvaz, mami. Ty to umíš. ARKADINOVA (vezme z lékárničky jód a obvaz): A doktor nikde. TREFLEV: Slíbil, že přijde v deset, a už je poledne. ARKADINOVA: Sedni si, (Snímá mu z hlavy obvaz) Máš to jak turban. Včera se někdo ptal v kuchyni, jakou že máš národnost. Už se ti to skoro úplně zahojilo. Ještě jeden, dva převazy, (Líbá mu hlavu) Neuděláš zase bác, až tady nebudu? TREFLEV: Ne, mami. Ib byla chvíle strašného zoufalství, nevěděl jsem, co dělám. Už se to nebude opakovat. (Políbí jí ruku) Máš zlaté ruce. Vzpomínám si, už je to dávno, tos ještě hrála ve státním a já byl malý kluk, u nás na dvoře byla rvačka, hrozně zbili jednu pradlenu, co tam bydlela. Pamatuješ se? Odnesli ji v bezvědomí... a tys k ní pořád chodila, nosila jí léky- myla jsi v neckách její děti. Vážně se nepamatuješ? ARKADINOVA: Ne. (Dává mu nový obvaz) TREFLEV: Tenkrát bydlely u nás v domě dvě baletky... Chodily k nám na kávu... ARKADINOVA: To si vzpomínám. TREPLEV: Byly takové pobožné, (Pauza.) V poslední době, tyhle dny, té mám stejně něžně a bezmezně rád jako v dětství. Teď už mám jenom tebe. Ale proč, proč podléháš tomu člověku? ARKADINOVA: Ty mu nerozumíš, Konstantine. Je to velmi ušlechtilá, osobnost... TREPLEV: Nicméně, když se mu doneslo, že ho chci vyzvat na souboj, tak mu ta ušlechtilost nepřekážela, TftETf DĚJSTVÍ [41 aby se zatvářil jako zbabělec Odjíždí. Ostudně utíká! ARKADÍNOVÁ: To je nesmysl! Sama jsem ho žádala, abychom jeli pryč. TREPLEV: Ušlechtila osobnost! My se tady kvůli němu div nehádáme, a on se nám teď někde v pokoji nebo na zahradě směje... Vychovává Ninu a snaží se ji definitivně přesvědčit o tom, že je geniální. AKKADlNOVÁ: Pro tebe je přímo rozkoš, když mi říkáš něco nepříjemného. Já si toho člověka vážím a prosím tě, aby ses o něm přede mnou vyjadřoval slušně. TREPLEV: A já si ho nevážím. Ty chceš, abych ho tak}' považoval ?.a génia, ale promiň, já lhát neumím, jeho díla se mí z duše protiví. arkadinová: To je závist. Lidem, kteří nemají talent, ale zato jsou samolibí, nezbývá nic jiného než odsuzovat, ty, kdo mají skutečný talent. To je tedy útěcha! TRIiPLBV (ironicky): Skutečný talent! (Hněvivé) Když na to přijde, tak mám větší talent než vy všichni! (Strhne si z hlavy obvaz) Vy jste rutinéři a obsadili jste první místa v umění, považujete za správné a skutečné jenom to, co děláte sami, a všechno ostatní potlačujete a rdousíte! Neuznávám vás! Neuznávám ani tebe, ani jeho! ARKADINOVÁ: Dekaden te!... TREPLEV: Jdi si do svého milovaného divadla a hraj si tam v ubohých slátaninách! ARKADÍNOVÁ: Nikdy jsem nehrála ve slátaninách! To si vyprošuji! Sám nejsi schopen napsat ani pitomý vaudeville. Prosím, kyjevský občan! Příživník! TREPLEV: Držgrešle! ARKADÍNOVÁ: Trhane! (Treplev si sedne a tiše pláče) Ty nulo! (Rozčilené přejde pokojem) Nebreč. To není třeba... (Pláče) Nebreč... (Líbá ho na čelo, na tváře, na 421 Č H Ľ h u v R a c E K hlava) Milé dítě, odpusť... Odpusť hříchy hříšnici. Odpusť mi, jsem tak nešťastná. f'REFLEV (ji objímá): Kdybys tak vedela! Všechno jsem ztratil. Ona mě nemá ráda, už nemůžu psát... žádná nadeje mi nezbyla... "tRKADiNOVÁ: Nezoufej si... To přejde. On teď odjede a ona lě zas bude mít ráda. (Utírá mu slzy) Tak dost. Pojď, smíříme se. rREPLEV (jí líbá ruku): Ano, mami. ARKADÍNOVÁ {něžně): Smiř se taky s ním. K čemu ten souboj... Vždy to není k ničemu. TREPLEV: Dobře... jenom, prosím tě, ať už se s ním nemusím setkat. Je to pro mé těžké... je to nad mé síly... (Vejde Trigorin) Tak... já půjdu.., (Rychle uklízí lékárničku) Doktor mi to potom zaváže... TRIGORIN (hledá v knížce): Stránka 121, řádek 11 á 12,... Tady! (čte) „Jestli někdy budeš potřebovat můj život, tak přijď a vezmi si ho." ARKADÍNOVÁ: Máš už, doufám, všechno sbaleno: ■ ■ ■: TRIGORIN (netrpělivě): Ano, ano... (Přemýšlí) Proč jsern v tom volání čisté duše pocítil smutek a sevřelo se mi srdce?... Jestli někdy budeš potřebovat můj li* vot, tak. přijď a vezmi si ho. (Arkadittové) Zůstaneme tady ještě jeden den! (Arkadinová vrtí hlavou) Zůstaňme tady! ARKADINOVÁ: já vím, co tě lady drží, můj milý. Ale. měl by ses ovládat. Jsi trochu opilý, měl bys vystřízlivět. TRIGORIN: Ty buď střízlivá, bud chytrá, buď.moudrá, proboha tě prosím, podívej se na to jako opravdová přítelkyně... (Tiskne jí ruku) Umíš se obětovat... Buď mou přítelkyní, pusť mě... ARKADÍNOVÁ (velmi rozrušená): Tb jsi tak zamilovaný? 1 Kli! i DĚTSTVÍ TRlGORIN: Přitahuje mě to k nil Možná že je to právě to, co potrebujú. ARKADINOVA: Lásku venkovské holčičky? jak .málo se znáš! TRSGOR1N: Lidé někdy chodí jako ve snu, a já taky: mluvím s tebou a jako kdybych viděl ve snu ji... Zmocnil se mě sladký, nádherný sen... Pusť mě... ARKADINOVA (se chvěje): Ne, ne... Jsem obyčejná žena, se mnou se nedá takhle mluvit... Netrap mě, Borisi,.. Mám strach... TRlGORIN: Kdybys chtěla, dovedeš být neobyčejná žena. Mladá láska, ta rozkošná, ta poetická, ía, která nás přenáší do světa snění, jenom ta jediná může způsobit, aby byl člověk šťastný! Takovou lásku jsem ještě nepoznal... V mládí jsem na to neměl čas, běhal jsem po redakcích, třel bídu... Teď konečné přišla láska, přitahuje mě... Má to cenu, abych před ní prchal? ARKADINOVA (s hněvem): Ty ses zbláznil! TRlGORIN: Třeba jo! ARKADINOVA: Všichni jste se dneska domluvili, že mé budete trápit! (Pláče) TRlGORIN (se chytá za hlavu): Nechápe to! Nechce to pochopit! ARKADINOVA; Copak jsem tak stará a šeredná, že se dá bez rozpaků se mnou mluvit o jiných ženách? (Objímá ho'a líhá) Ty jsi zešílel! Jsi můj miláček, můj nádherný mužský... Jsi poslední kapitola mého života! (Kleká si) Ty jsi moje radost, moje pýcha, moje blaho... (Objímá mu kulenu) Jestli mě opustíš třeba jen na hodinu, neprežijú to, zblázním se, jsi můj úžasný, jsi můj velkolepý pán... TRlGORIN; Někdo sem může přijít. (Pomáhá j( vstat) ARKADINOVA: Tak ať, já se za to nestydím, že tě milujú. •i i] Č E C H O V R A C K K (Líbá mu ruku) Poklade můj, ty blázne, ty chceš vyvádět, ale já nechci, já tě nepustím... (Směje se) Jsi můj... jsi můj,.. Tohle čelo je moje, ty oči taky, ty nádherné vlasy hebké jako hedvábí jsou taky moje... Ty jsi celý můj. Jsi tak talentovaný, chytrý, jsi nejlepší ze všech dnešních spisovatelů, jsi jediná naděje Ruska... Máš tolik upřímnosti, prostoty, svěžesti, zdravého humoru.,. Dokážeš několika slovy zachytit postavu nebo krajinu, lidi jsou u tebe jako ze života. Ne, tebe nelze číst bez nadšení! Ty si myslíš, že ti pochlebuji! ? Že ti lichotím? Tak se mi podívej do očí... podívej se... Takhle vypadá lhářka? Aspoň vidíš, že jedině já si uvedomujú tvou cenu, jediné já ti říkám pravdu, můj milý... Pojedeš? Ano? Neopustíš mě? TRlGORIN: Nemám žádnou, vůli... Nikdy jsem neměl žádnou vůlí. -. Jsem malátný, otylý, vždycky poslušný - copak se to může líbit ženám? Vem si mě, oď vez mě, ale nepouštěj mě od sebe ani na krok... ARKADINOVA (pro sebe): Teď je můj. (Nenucené, jako by se nic nestalo) Ostatně, když chceš, můžeš tu. zůstat. Pojedu sama a ty přijedeš potom, za týden. Opravdu, kam bys spěchal? TRlGORIN: Ne, teď už pojedeme spolu. ARKADINOVA: Jak chceš. Když spolu, tak spolu... (Pauza. Trigvrin si nčco zapisuje, da knížky) Co si píšeš? TRlGORIN: Ráno jsem slyšel pěkný výraz: Panenský les.,. To se může hodit. (Protahuje se) 'lák jedem? Zase ty vagóny, nádraží, kiosky, kotlety, řeči ve vlaku... ŠAMRAJfšV (vejde): Mám tu čest s politováním vám oznámit, že je zapraženo. Je čas, velevážená, jet na nádraží; vlak přijíždí ve dvě nula pět, A prosím vás, milostivá, nezapomeňte se optat, kde je teď herec Suzdalcev. jestli je živ a zdráv. Kdysi jsme Třetí dějství (45 toho spolu vypili!... Hrál báječně ve Vykradené poště... S ním byl tenkrát v angažmá tragéd Izmaj-lov, také znamenitá osobnost.,. Nespěchejte, velevážená, máte ještě pět minul čas. jednou hráli v nějakém dramatu spi klence, a když je najednou. odhalili, tak se mělo říct: „Padli jsme do léčky" -a Izmajlov řek: „Léčky jsme dopadli..." (Směje, se) Léčky jsme dopadli!... (Během jeho řeči se jafaw stará o kufry. Služka přináší Arkadinové klobouk, plaší, deštník a rukavice, všichni pomáhají Arkadinové. při oblékání, Z levých dveří vyhlédne kuchař, který po chvíli nerozhodné vejde. Přichází. Pavlína, potom Sarin a Medvédčnko) PAVLÍNA (s kosíkem): Tady máte na cestu švestky... Jsou. sladké. Třeba se vám bude chtít mlsat... ARKADINOVÁ; j ste moc hodná, Pavlíno, PAVLÍNA: Sbohem, drahoušku! A odpusťte, jestli něco nebylo zrovna tak... (Pláče) ARKADINOVÁ (ji objímá): Všechno bylo dobře, všechno bylo dobře. Jenom nesmít« plakal. PAVLÍNA: Čas se nám krátí! ARKADINOVÁ: Co mužem dělat?! SORIN (v plášti s pelerínou, v klobouku, s holí, vyjde zleva a jde. přes pokoj): Sestro, máme nejvyšší čas, abychom nepřišli pozdě, koneckonců. Jdu se posadit. (Odejde) MEDVÍiDÉNKO: Půjdu na nádraží pěšky... Taky vás vyprovodím. Budu tam hned... (Odejde.) ARKADINOVÁ: Na shledanou, přátelé... Když budeme živi a zdrávi, tak se v létě zas uvidíme.,, (Služka, kuchař a jakov líbají Arkadinové ruku) Nezapomínejte na mé. (Dá kuchaři sto rublu) Tady' máte stovku, rozdělte se. KUCHAŘ: Děkujeme uctivě, milostpaní! Šťastnou cestu.: Udělala jste nám radost! 46j Čechov Racku JAKOV: Dej bůh, abyste šťastně dojeli! ŠAMRAJEV: A napište nám! Sbohem, pane Tíigorin! ARKADINOVÁ: Kde je Konstantin? Řekněte mu, že už jedu. Musím se rozloučit. No, nevzpomínejte ve zlém. (jakovovi) Dala jsem kuchaři, stovku. Tö je pro tři lidi. (Všichn i odcházejí. Scéna je prázdná, je slyšet, jak se všichni, loučí, Služka se vrací pro košík se švestkami, který zastal na stole, a odchází) TRIGORIN (se vrací): Zapomněl jsem hůl, bude, myslím, na terase, Qde a u levých dveří potká Ninu, která vchází) 'ib jste vy? Odjíždíme. NIM A: Cítila jsem to, že se ještě uvidíme. (Nadšeně) Pane Trígorine, rozhodla jsem se definitivně, kostky jsou vrženy, jdu k divadlu. Zítra tady už nebudu, odejdu od otce, opustím všechno a začnu nový život,.. Odjíždím jako vy... do Moskvy, Tam se uvidíme. TRIGORIN (se ohlíží): Nastěhujte se do hotelu Moskva... A hned se ozvěte... Molčanovka, ten dum, co je obchod s módním zbožím... Spěchám.,, (Pauza.) NINA: Ještě chviličku... TRIGORIN (polohlasem): Jste tak krásná... Jaké štěstí, žé se brzy uvidíme! ■' (Nina mu položí hlavu na prsa) .Zase uvidím vaše nádherné oči, ten překrásný '■}■■■ úsměv... ty rysy vyjadřující andělskou čistotu ... '.'.'■ Má drahá... (Dlouhý polibek) Opona ■;Mů-ZÍ třetím a čtvrtým dějstvím uplynou dva roky. TRF.Tf r> eist v i [47 ČTVRTÉ DĚJSTVÍ Salón v Sorinové domě, který Treplev pramenil v pracovnu. Vpravo a vlevo jsou dveře, které vedou do vnitrních pokojů. Vzadu uprostřed jsou skleněné dveře, které, vedou na terasu. Krmně obvyklého salónnúio nábytku stojí v pravém koute psací slul, vedle levých dveří díván, knihovna, knihy leží na oknech a na židlích. Je večer. Svítí jediná lampa se stínidlem. Pološero. Je slyšet, jak. šumí stromy a vítr skučí v komíně. (Medvědénko a Máša vejdou) MÁŠA (volá): Konstantine! Konstantine! (Rozhlíží se) Nikdo tu není. Milostpán se každou chvíli ptá, kde je Kosřa, kde je Kosťa... Nemůže bez něho/žít... MEDVtoĚNKO: Bojí se samoty. (Poslouchá) To jel strašné počasí! Už druhý den. MÁS A (povy■Sáhuje knot v lampě): Na jezeře jsou vlny. Obrovské. MBDVÉDÉNKO: Venku je tma. Mělo by se říct, aby strhli v parku to divadlo. Stojí tam holé, ošklivé jako kostra a opona se plácá ve větru. Když jsem včera šel kolem, zdálo se mi, jako by tam někdo plakal. MÁŠA: No prosím... (Pauza) MEDVĚDÉNKO: Mášo, pojedem domů! MÁŠA (vrtí odmítavé hlavou): Já tady budu spát. MEDVĚDENKO: (prosebně): Pojeď, Mášo! Naše děťátko bude mít jistě hlad. 48] C re hov R At: k k MÁŠA: Hlouposti, Někdo ho nakrmí. (Pauza) MKDVĚDĚNKO: Škoda. Už je třetí noc bez; matky. : MÁŠA: S tebou je nuda. Dřív jsi někdy7 aspoň filozofoval/ ale teď pořád: dítě, domů, dítě, domů - nic jiného od tebe člověk neslyší, MEDVĚDÉNKO: Pojeď, Mášo! MÁŠA: Tak jeď sám, MEDVfiDĚNKO: Tvůj otec mi nedá kone. MÁŠA: Dá. Jen ho popros a dá. vfBDVĚDĚNKO: Patrné ho poprosím. Ták zítra přijedeš? MÁŠA íšňupe tabák): No ano, zítra. Dej už pokoj... (Vejdou Treplev a Pavlínu. Treplev nese polštář a. pokrývku. Pavlína ložní prádlo; položí to na divan. Treplev jde. ke svétnu stolu a posadí se) Proč to sem. nesete, mami? PAVLÍNA: Milostpán chce ustlat tady u Kosti MÁŠA: Ukažte... (Stele) PAVLÍNA (vzdychne): Starý člověk je horší něž malé dítě... Q de. k psacímu, stolu, opře se lokty a dívá se do rukopisu) (Pauza) MEDVfiDĚNKO; 'lak já jdu. Sbohem, Mášo. (Luní jí řúkti) '■' Sbohem, maminko. (Chce políbit ruku Pavlíně) ■"■'■ PAVLÍNA (zlostně): No tak! Spánembohem! MEDVĚDENKO: Sboli em, pane Treplev, (Treplev mu micky podá ruku; Medvíděnko odejde) PAVLÍNA (se dívá do rukopisu): To si nikdo nemyslel, že z Vás, Kosřo, bude opravdický spisovatel. A prosím, teď - slávabohu - dostáváte peníze z časopisů: (Pohladího po vlasech) A je z vás fešák... Milý Kosřo, buďte trochu laskavější k mé Mášenee!... MÁŠA (ustýlá): Nechte ho být, mami. PAVLÍNA. (Treplevavi): Vždy ona je fajn. (Pauza) Čtvrtí; nfijSTvf [49 Zena moc nepotřebuje, Kosťo, stačí, když se na ni laskavě podíváte. Vím to podle sebe. (Treplev vstane, od stolu a mlčky odejdi:) MÁŠA: Teď jste ho rozzlobila. Co za ním lezete? PAVLÍNA: Je mí tě líto, Mášenko. MAŠA; To tak potrebujú! PAVLÍNA: Co já se kvůli tobě nasoužím. Nejsem slepá, všechno to chápu. MÁŠA: To jsou všechno hlouposti. Beznadějná láska -to je leda v románech. Blbost. Člověk se musí držet na uzdě a nečekat na bůhvíco, nečekat na zázrak... Když t:i srdce napoví, že miluješ, tak máš tu lásku hnát pryč. Semjonovi .slíbili, že ho preloží na jiný okres. Až se odstčhujem, zapomenu na všechno... vyrvu to ze srdce i s kořeny. (Přes dva pokoje je. slyšet melancholický valčík) PAVLÍNA: Kosťa hraje. To znamená, že je mu smutno. MÁŘA (tiše zakrouží dmi tri valčíkové obraty): Hlavně, že ho nebudu mít na očích, mami. Kdyby mého Sem j on a přeložili, tak mi věřte, že za měsíc zapomenu. Jsou to všechno hlouposti. (Otevrou se dveře vlevo. Dam a Medvěděnko tlačí křeslo, ve kterém sedí Sorin) MFDVfiDĚNKO: Nás je teď doma šest. Spočítejte si, co se vydá jenom za mouku. DORN: To bych se napočítal. MEDVĚDĚNKO: Vám se to směje! Máte peněz jako želez. DORN: Peněz? Za třicet let praxe, kamaráde, takové praxe, že jsem se nezastavil ve dne v nod, se mi podařilo dát dohromady jen dvě stě tisíc, a ty jsem nedávno utratil v cizině. Nemám vůbec nic. Máša (Medvěděnkovi): Tys neodjel? MEDVĚDĚNKO (provinile): A co? Když mi nechce dát koně! 50] Cechov Racek. MÁŠA. (zatrpkte, polohlasem): Nejradší bych tě .neviděla! (Křeslo zůstává v levé časti pokoje. Pavlína, Mäsa. ú Born se posaát vedle něho; Medvěděnko záŕftíoiicen-pooďejde). DORN tady se to ale změnilo! Ze salónu jste udělali pracovnu. MÁŠA: lady se panu Treplevoví pradůjé pOhodlrtťífíí Může, když se mu zachce, jít do parku a tam přemýšlet. SORIN: Kde je sestra? DORN: Jela naproti Trigorinovi na nádraží. Bude rit hrieď; j SORIN: Když jste se rozhodli napsat pro sestru/vták;: jsem asi vážné nemocen. (Odmlčí se) To jsou věci, jsem vážně nemocen a nedávají mi žádné léky. DORN: A co chcete? Valeriánské kapky? Sodu? Chinin? SORIN: No, zase začíná ta filozofie. Tö je trest boží! (Ukáže hlavou na divan) Tady to je pro mě? PAVLÍNA: Ano, milostpane. SORIN: Děkuju vám. DORN (si notuje): „ Měsíc pluje po noční obloze..." SORIN: Chci dát Kosrovi námět na román. Měl by se jmenovat „člověk, který chtěl". Ľhomme qui a voulu. V mládí jsem chtě! být spisovatelem - a nebylo z toho nic; chtěl jsem krásně mluvit - a mluvím, že je to odporné (Pošklebuje. se); „Tento a netento, koneckonců, a hotovo -" - kolikrát jsem smolil hlášení, až jsem se zapotil; chtěl jsem se oženit - a neoženil jsem se; vždycky jsem chtěl žít ve městě - a prosím, končím svůj život na vesnici, a hotovo. DORN: Chtěl jsem být vládním radou - a vyšlo mi to. SORIN (se směje): O to jsem se nesnažil. To vyšlo samo- sebou, DORN: Když je někomu dvaašedesát a naříká nad svým životem, no uznejte, že to není velkorysé. SORIN: Vy jste ale beran! Pochopte, že se mi chce žít! ČTVKJÉ DĚJSTVÍ DORN: Tö j g lehkomyslnost. Podle přírodního zákona musí každý život jednou skončil. SORÍN; Uvažujete jako přejedený člověk. Jste sytý, a proto lhostejný k životu, je vám všechno fuk. Ale ze smrti budete mít taky strach. DORN: Strach ze smrti je zvířecí strach... Člověk ho musí potlačovat. Vědomě se bojí smrti jen ti, co věří ve večný život, protože mají strach ze svých břichů. Ale vy, za prvé, nevěříte, a za druhé, jaképak vy máte hříchy? Dvacet pět let jste seděl u soudu - to je vsedni o. SORIN (se směji'.): Dvacet osm let... (Vejde Trejrkv a sedne si na stoličku u Sorinovýcb nohou. Máša z něho celou dolní nespustí oči) DORN; Vytrhujeme pana írepleva z práce. TREPLEV; Ne, tonic. (Pauza) MEPVĚDĚNKO: Dovolte, abych se zeptal, doktore, které město se vám v cizině nejvíc líbilo? DORN: Janov. TREPLEV: Proč Janov? DORN: Tam jsou na ulicích davy lidí. Když večer vyjdeš z hotelu, tak je celá ulice zaplavená lidmi. Pohybuješ se potom v tom davu bez cíle, sem a .tam, klikatou cestou, žiješ s tím davem, duševně s ním splýváš a začínáš věřit, že je skutečně možná jedna světová duse, na způsob té, kterou jednou ve vaší hře hrála Nina Zarečná. Mimochodem, kde je teď Zarečná? Jak se jí daří? TREPLEV: Asi je zdráva. DORN: Slyšel jsem, že měla jaksi zvláštní život. O co jde? TREPLEV; To by bylo dlouhé povídaní, doktore. DORN: Tak to zkraťte. (Pauza) 52] Čechov Rack k TREPLEV: Utekla z domova a chodila s Trigorinem. Víte o tom? DORN: Vím. TREPLEV: Měla dítě. Umřelo. 'Irigorin ji nechal a vrátil se ke svým. dřívějším láskám, jak se dalo -čekat. Ostatně, on nikdy dřívější lásky neopouštěj, doveď. to bezcharakterně hrát na obě strany. Natolik jsem pochopil z toho, co znám, soukromý život se jí naprosto nepodařil. DORN: A v divadle? TREPLEV: Zdá se, že ještě hůř. Začala v letním divadle u Moskvy, potom odjela na venkov. Tehdy jsem ji nespustil z oči a jezdil, jsem všude za ní. Hrála tenkrát samé velké role, ale hrála je přibližně, špatně, mluvila nepřirozené a měla prudká gesta. Někdy bylo vidět, jak s talentem něco křičí nebo jak s talentem umírá, ale to byly jenom záblesky. DORN: Tö znamená, že přece jenom talent má? TREPLEV: Těžko říct. Asi ano. Viděl jsem ji, ale ona mě nechtěla vidět a v hotelu mě k ní taky nepustili. Chápal jsem, jak ji je, a nevnucoval jsem se. (Pauza) Co ještě chcete věděl? Potom, když už jsem se vrátil domů, dostával jsem od ní dopisy. Dopisy inteligentní, vřelé, zajímavé; nestěžovala si, aie já cítil, že je hluboce nešťastná; co řádek, to nemocný, napjatý nerv. A měla i trochu vyšinuté představy. Podepisovala se Racek. Mlynář v Rusalce říká, že je havran, a ona v dopisech pořad opakovala, že je racek. Teď je tady. DORN: Jak to - tady? TREPLRV: Ve městě, v hostinci. Už tam bydlí pět dní. Jel jsem xa ní a tuhle Máša taní 05'!a taky, ale .nikoho k sobě nepouští. Pan Mecivěděnko tvrdí, že Čtvrté dějství f53' ji vidél včera odpoledne v polích, dva kilometry odtud. MEDVÉDÉNKO: Ano, vidél jsem jí, šla směrem do města. Pozdravil jsem a ptám se, proč k nám nejde na návštěvu. Řekla, že přijde. TREPLEV: Ta nepřijde. (Pauza) Otec a macecha ji nechtějí znát. Všude rozestavili hlídače, aby ji nepustili ani na panství, (Odejde s Dornen! k psacímu stolu) jak je to snadné, doktore., být filozofem na papíře, ale jak je to těžké, být jím ve skutečnosti! SORIN: Byla to rozkošná dívenka. DORN: Cože? SORIN: Povídám, že to byla rozkošná dívenka. Vládní rada Sorin byl do ní jeden čas dokonce zamilovaný. DORN: Starý svůdník. (je slyšet šamrajevuv smích) PAVLÍNA: Zdá se, že naši přijeli z nádraží.., TREPLEV: Ano, slyším matku. (Vejdou Arkádinová, Trigorín, za nimi Samrajcv) ŠAMRAJEV (vchází); My všichni stárneme, jsme vlivem živlů celí zvětralí, ale vy, velevážená, jste pořád mladice... Světlá bluzička, temperament... grácie... ARKADINOVÁ: Vy mč zas chcete uhranout, je s vámi nuda! TRIGORIN (Sorinovi): Dobrý den, pane Sonne! Copak, zase stůněte? To od vás není pěkné! (Spatří Mášu, radostné) Mášo! MÁŠA: Vy jste mě poznal? (Tiskne inu ruku) TRIGORIN: Vdaná? MÁŠA: Dávno. TRIGORIN; Jste šťastná? (Zdraví se a Domem a Madvěděn-kení, polom, váhavě přistoupí k Treplcvovi) Vaší! matka 4] Čkchov Rack k fikala, že jste zapomněl na to, co bylo, a už se nehněváte. (Trepiev mu podá ruku) ARKADINOVÁ (Treplevovi): Boris ti přivezl časopis s tvöü ■' novou povídkou. TREPLEV (bere časopis, Trigorinovi): Děkuj u vám.} ste velmi laskav. (Sednou si) TRIGORIN: Mám vyřídit pozdravy od vašich ctitelů.-. V Petrohradě i v Moskvě je o vás zájem a všichni se mě na vás vyptávají. Ptají se, jak vypadáte, kolik je vám let, jestli jste brunet nebo blondýn... Všichni si mysli, bůhvíproč, že už nejste mladík, A nikdo nezná vaše pravé jméno., protože všechno tisknete pod pseudonymem. Jste tajemný jako Železná maska. TREPLEV: Zdržíte se dlouho? TRIGORIN: Ne, hned zítra jedu zase do Moskvy. Musím. Spěchám, abych dopsal povídku, a potom jsem slíbil něco do sborníku. Krátce: všechno při starém! (Během rozhovoru staví Arkadinová a Pavlína dopro-.-. střed pokoje hrací stolek a otevrou ho; Šamrajev zápalu- :'.■: je svíčky a pristavuje židle. Vytahují ze skříně loto) Počasí mě zrovna pěkně nevítá. Je tam strašný vítr. Zítra ráno, když se u tiší,, půjdu k jezeru chytat rvby. Mimochodem: musím si prohlédnout park ,i to místo, kde - vzpomínáte? - kde se hrála vaše lira. Mám takový námět, jenom si musím vybavit v paměti místo děje. : M.\S.\ (Šainmjcxmň): 'latinku, že si může vzít Semjon koště. Musí jet domů. s WKAJEV (sepošklebuje); Koně... domů... (Přísně.) Videos to sama: teď se vrádíi z nádraží. Tö je mám zase hnát? Čtvrté dějství [55 MÁŠA: Ale máš přece jiné koně... (Vidí, že Samrajev mlčí; mávne rukou) S vámi je řeč!,,, MEDVĚDĚNKO: Půjdu pěšky, Mášo. Vážně... PAVLÍNA (vzdychne): Pěšky, v lakovém počasí... (Sedá si k hracímu stolku) Prosím, panstvo. MEDVĚDĚNKO: Vždy f je to jenom šest kilometrů... Sbohem. (Líbá Máše ruku) Sbohem, maminko. {Pavlína mu neochotně podá ruku k polibku) Já bych nikoho neobtěžoval, aie naše děťátko... (Všem se uklání.) Sbohem... (Odcházía vypadá provinile) SAMRAJEV: Však dojde. Není generál, aby se musel vozit. PAVLÍNA (klepe na sítil): Prosím, panstvo. Neztrácejme čas, za chvilku bude večeře. (Samrajev, Máša a Dorn si sedají ke stolu) ARKADINOVÁ (THgorinovi): Když přijdou dlouhé podzimní večery, hraje se tady loto. Tohle je stařičké loto, to s námi hrála ještě nebožka matka, když jsme byly děti. Nechcete si před večeří dát partii? (Posadí se s Trigorinem ke stolku) Je to nuda, ale když si člověk zvykne, dá se to hrát. (Rozdá všem po třech kartách) TREPLEV (listuje v časopise): Svou povídku si přečet, ale mou ani nerozřezai. (Položí časopis na psací stůl, potom zamíří ke dveřím vlevo; když jde kolem Arkndinavé, políbí ji na hlavu) ARKADINOVÁ; A ty, Kosío? TREPLEV: Promiň, nějak se mi nechce... Půjdu se projít. (Odejde) ARKADINOVÁ: Sází se padesátník. Doktore, vsaďte za mě. DORN: Provedu. MÁŠA: Všichni jste vsadili? Tak já začínám... Dvacet dva! ARKADINOVÁ: Mám! Čechov Racek MÁŠA: Tři!... DORN: Ano. MÁŠA: Dal jste tam trojku? Osm! Osmdesát jedna! Deset! SAMRAJEV: Pomalu! ARKADINOVÁ: Měla jsem v Charkove úspěch, lidičky, ještě teď se mi z toho točí hlava! MÁS A: Třicet čtyři! (Za scénou se ozve melancholický valčík) ARKADINOVÁ: Co dělali studenti - to byly ovace.., lri koše, dvě kytice a tohle... (Sundá si z poprsí brož a hodí ji na stül) SAMRAJEV: No, to je kousek... MÁŠA: Padesát.!... DORN: Rovných padesát? ARKADINOVÁ: Měla jsem nádhernou toaletu... Což o to, obléknout, to já se umím. PAVLÍNA: Kosťa hraje. Chudák, je mu smutno. SAMRAJEV: V novinách mu moc nadávají. MÁŠA; Sedmdesát sedm! ARKADINOVÁ: Kdo by si toho všímal! TRÍGORIN: Má smůlu. Ne. a ne se trefit do toho pravého tónu. Všechno je to takové podivné, nejasné, místy to vůbec nedává smysl. Nenapíše ani jednu živou postavu. MÁŠA: Jedenáct! ARKADINOVÁ (se ohlédne na Sorina): Petrušo, ty se nudíš? (Pauza) DORN: Vládní rada spí. MÁŠA: Sedm! Devadesát! TRÍGORIN: Já mít takové panství, někde u jezera, to bych tedy nepsal. Přemohl bych v sobě tu vášeň, a nic jiného bych nedělal, než chytal ryby. MÁŠA: Dvacet osm! TRÍGORIN: Vytáhnout třeba okouna - to je takové blaho! Čtvrtě nsisrvf .[5/ 9' DORN; A já zas panu Ireplevovi věřím. Něco v něm je! Něco v něm je! Myslí v obrazech, jeho povídky jsou barvité, výrazné a na mě silně působí, škoda jen, že nemá určitý cíl. Vyvolává dojem a víc nic. A jenom dojem, s tím se daleko nedostane. Milostivá paní, jste ráda, že máte syna spisovatele? ARKADINOVÁ: Představte si, že jsem od něho ještě nic nečetla. Pořád nemám čas. MÁŠA.: Dvacet šest! (Trepiev tiše vstoupí a jde ke svému stolu) ŠAMRAJEV (Trigarbwvi): A víte, pane Trigorin, že tady zůstala vaše věc? TRIGORIN: Jaká? ŠAMRAJEV: Jednou mladý pán zastřelil racka a vy jste mi nařídil, abych ho dal pro vás vycpat. TRIGORIN: Nepamatuj u se. (Přemýšlí) Nepamatuji]! MÁŠA: Šedesát šest! Jedna! TREPLEV (otevře okna, naslouchá): To je tma. Nechápu, proč jsem dneska tak nervózni. ARKADINOVÁ: Kosfo, zavři okno, táhne. (Trepiev zavře okno) MÁŠA: Osmdesát osm! TRIGORIN: Končím, panstvo! 'ý ARKADINOVÁ (vesele): Bravo! Bravo! ŠAMRAJEV: Bravo! ARKADINOVÁ: Ten člověk má ve všem štěstí - všude;- (Vstane) Teď si pôjdem něco sníst. Naše proslavě-: nost dneska neobědvala. Po večeři budem pokraj čovat. (Treplevoví) Kost'o, nech své rukopisy, jdeíh; jíst. TREPLEV: Já nechci, mami, jsem sytý. ARKADINOVÁ: Jak myslíš. (Budí Sorina) Petrušo, večeřel; (Bere Šamrajeva pod paži) Budu vám vyprávět, jakýj jsem měla v Charkově úspěch... 381 č li c n Ü v R A c ti K (Pavlína zhaši na stole svíčky, potom.s Dořiiein ödtiäöf křeslo. Všichni odejdou do levých dveří. Na scéně zůstane Trepiev sám u psacího stolu) TREPLEV (se chystá psát; čte, co už má napsané): Sám jsem . toho namluvil o nových formách a teď cítím, že už pomalu sklouzávám k rutině. (Cle) „Plakát na plotě hlásal... Bledá tvář, orámovaná tmavými vlasy...* Hlásal, orámovaná... To je ubohé. (Přeškrtne to) Začnu tím., jak hrdinu probudí Šumění deště a všechno ostatní vyhodím. Líčení měsíční noci je dlouhé a vyšperkované. Trigorin si vypracoval své postupy, má to snadné... Na hrázi se mu leskne hrdlo rozbité láhve, mlýnské kolo vrhá černý stín - a měsíční noc je hotová. A já mám chvějivé světlo a klidné zářeni hvězd a vzdálené tóny klavíru u tich a jící v hustém voňavém vzduchu... Kdo to má číst? (Pauza) Ano, víc a víc jsem přesvědčen, že nejde ani o staré, ani o nové formy, ale o to: že člověk píše a nemyslí na žádné formy, píše, protože mu to leží na srdci. (Někdo klepe na okno, které je nejblíž stolu) ■.■■:■;■.■■ ■■.-..■ Co to bylo? (Dívá se oknem.) Nic tam:nevidím... (Otevře skleněné dveře a hledí do parku) Někdo běží po schodech. (Volá) Kdo je tady? (Trepiev odejde; je slyšet, jak rychle, jde po terase.; za chviličku se vrací s Ninou Zarečnou) Nino! Nino! (Nina tnu položí hlavu na prsa a tlumeně, vzlyká) !ií:!FLEV (dojaté): Nino! Nino!..To jste vy?... Vy... Já to tušil, celý den mé píchalo u srdce. (Svléká jí klobouk a pláštěnku) Má dobrá duše, ona přišla, má milá! Neplačte, nebudem plakat. Č T VRT É DĚJSTVÍ (59 N LNA: Někdo tu je. TREPLEV: Nikdo tu není. NINA: Zamkněte dveře, nebo sem přijdou. TREPLEV: Nikdo nepřijde. NINA: Vím, zeje tadyArkadinová. Zamknete dveře... TREl'LRV (zamyká dveře -opravo, jde k levým dveřím): Tady není klíč. Postavím sem křeslo. (Stavíke dveřím křeslo) Nemějte strach, nikdo nepřijde. NINA (mu hledí upřené do tváře): Ukažte, ať se na vás podívám. (Rozhlíží se) Je tu teplo, pěkně je tady... Tohle byl tenkrát salón. Hodně jsem se změnila? TREPLEV: Ano... Zhubla jste a máte velké oči. Jak je to divné, že vás zase vidím, Nino! Proč jste mě nechtěla vidět? Proč jste dosud nepřišla? Vím, že jste přijela isž skoro před týdnem... Chodil jsem za vámi několikrát denné a stál pod oknem jako žebrák. NINA: Měla jsem strach, že mě nenávidíte. Každou noc se mi o vás zdá, že se na mě díváte a nepoznáváte mě. Kdybyste věděli Co jsem. přijela, chodím pořád tady... u jezera. U vašeho domu jsem byla mockrát a netroufala jsem si jít dovnitř. Pojďte, posadíme se. (Usedají) Sednem si a budeme si spolu povídat a povídat, je tady pěkně, teplo, útulno... Slyšíte vítr? íurgeněv píše: „Dobře je tomu, kdo za takových nocí sedí pod střechou domu a má teplý kout." Jsem racek... Ne, co to povídám. (Mne. ni čelo) Co jsem to chtěla? Ano... íurgeněv.., „A pomoz bůh všem poutníkům bez přístřeší..." To nic. (Pláče) TREPLEV: Nino, vy už zase... Nino! NINA: To nic, uleví se mí tím... Dva roky jsem už neplakala. Včera pozdě večer jsem se šla podíval do parku, jestli tam ještě je naše divadlo. A stojí tam 60] Č E C H O V R ň C K K dodnes. Rozplakala jsem se poprvé po dvou letech .. . a ulevilo se mi, bylo mi hned veseleji. Vidíte, už ně-pláču. (Bere Trepleva za ruku) Tak z vás je teď spišo-'..'' vatel... Vy jste spisovatel, já jsem herečka... Oba . jsem spadlí, do víru... Žila jsem bezstarostně jako dítě - probudíš se a začneš zpívat: milovala jsem vás, snila jsem o slávě, a ted? Zítra brzy ráno musím do jeke, třetí třídou... s obyčejnými sedláky, a v Jelci za mnou budou vzdělaní obchodníci lézt se svými fichotkami. Život je drsný! TREPLEV: Proč do Jeke? NINA: Dostala jsem tam angažmá na celou zimu. Musím odjet. TREPLEV: Nino, já vás proklínal, nenáviděl, trhal jsem vaše dopisy a fotografie, ale věděl jsem v každém okamžiku, že jsem k vám navěky připoután. Nejsem schopen vás přestat milovat, Nino. Od té doby, co jsem vás ztratil a co jsem začal publikovat, je pro mé život nesnesitelný -utrápím se,,. Moje mládí je nenávratně pryč a mne se zda, že už jsem na světě devadesát let. Volám vás, líbám zem, po které jste chodila, kamkoli se podívám, všude vidím vaši tvář, váš laskavý úsměv, který mi svítil na cestu v nejlepších letech mého života... NINA (roztržitě): Proč to říká, proč to říká?. TREPLEV: Jsem sám, nikdo mě nezahreje svou přítulností, je mi zima jak ve sklepem', a kdybych psal co chtěl, všechno je to suché, bez citu a ponuré. Zůstaňte tady, Nino, proboha vás prosím, nebo dovolte, abych jel s vámi! (Nim si rychle nasazuje klobouk a obléká m. pláštenku) Proč, Nino? Proboha, Nino... (Treplev se divá, jak ne Nina obléká) (Pauza) ČTVRTÉ dějství [61 MNA: Moje koně stojí u branky. Nedoprovázejte mě, půjdu sama... (Vslzách) Dejte mi trochu vody... TREPLEV (jídává napít): Kam teď jdete? NINA: Do města. (Pauza) Paní Arkadínová je tady? TREPLEV; Ano... Stryci se ve čtvrtek udělalo zie, tak jsme jí telegrafovali, aby přijela. NINA: Proč říkáte, že jste líbal zem, po které jsem chodila? Mě! byste mě zabít. (Skloní se ke stolu) já jsem. tak unavená! Chvilku si odpočinout... aspoň chvilku! (Zvedne hlavu) Jsem racek... Ne, ne. Jsem herečka. Ano, herečka! (Zaslechne smích Arkadínová a Trigorina, naslouchá, pak béíí k levým dveřím a dívá se klíčovou dírkou) On je tu taky... (Vrací se k Trepla-vovi) No, ano... To nic... Ano... On nevěřil divadlu, pořád se smál mé touze a já pomalu taky přestávala věřit a klesala jsem na mysli... A k tomu starosti o naši lásku, žárlivost, věčný strach o malého... Začala jsem být malicherná, prázdná, a na jevišti jsem byla úplně bezradná... Nevěděla jsem, co s rukama, co s hlasem, jak se postavit. Vy si neumíte představit ten pocit, když herec ví, že hraje strašlivé. Jsem racek. Ne, to nechci.říct!... Pamatujete, jak jste zastřelil racka? Náhodou přišel člověk, spatřil ho a - nemaje nic jiného na práci - přivedl ho do záhuby... Námět na krátkou povídku... To není ono... (Mne si čelo) Co jsem to chtěla?... O tom divadle. Teď už to tak není... Už jsem skutečná herečka, hrajú s rozkoší, strhuje mě to, jsem na jevišti šťastná a připadám si krásná. A teď, co jsem. tady, chodím hodně pěšky, pořád chodím a přemýšlím, přemýšlím a cítím, že každým dnem jsem trochu silnější... Teď vím, Kosťo, už jsem po- Cechov Racek chopila - to je jedno, jestli člověk hraje divadlo nebo píše - že hlavní není sláva, není oslnivost, prostě to, po čem jsem toužila. Hlavní je naučit se trpět. Umět nést svůj kříž a věřit. Já věřím - a už mi není tak těžko - a když myslím na své poslání, nebojím se života. TREPLEV (smutné): Jdete svou cesto«, našla jste ji a víte, kam jdete, ale já se ještě pořád zmítám v chaosu snění a obrazů, a nevím, proč a kdo to potřebuje. Já nevěřím, a nevím, co je mé poslání. NINA (naslouchá): Psst... Půjdu. Sbohem. Až ze mě bude veliká herečka, přijeďte se na mě podívat. Slibujete? A teď... (Stiskne mu ruku.) Už je pozdě. Sotva stojím na nohou... jsem vyčerpaná, mám hlad... TREPLEV: Zůstaňte, dám vám večeří... NINA: Ne, ne... Nedoprovázejte mě, půjdu sama... Mám tu koně... Ták ona ho přivezla s sebou? No co, je to jedno. Až uvidíte Trigorina, neříkejte mu nic. Mám ho ráda. Mám ho ráda, dokonce víc než dřív... Námět na krátkou povídku... Milujú ho, milujú ho vášnivě, zoufale ho milujú. Dřív nám bylo dohře, Kosfo! Pamatujete? Takový.průzračný, vřelý, radostný a čistý život, takové city, city jako něžné krásné květiny... Pamatujete?... (Recituje) „Lidé, lví, orli a křepelky, parohatí jeleni, husy, pavouci, mičenlivé ryby přebývající ve vodách, mořské hvězdice i. vy, které nebylo možné spatřit pouhým okem - krátce všechny životy, všechny životy, všechny životy dovršily svůj Osud v kruhu a zhasly... Už tisíce let země nenosí žádnou živou bytost a nešťastný měsíc zbytečně ioz-svčcí svou lucernu. Na loukách už se neprobottžéji s křikem jeřábi, a nejsou slyšet chroustí v korunách ČTVRTÉ DĚJSTVÍ {63 lip..." (Prudce obejme Trepleva a odběhnu skleněnými dveřmi) TREJ'Líiv (po pauze): Jestli ji někdo potká v parku a řekne to matce, tak bude zle. Mohlo by ji to zarmoutit... (Asi ávé minuty trhá mlčky všechny své rukopisy a hází je. pod stůl, potom otevře dveře a odchází) DORN (se pokouší otevřít levé dveře): To je divné. Ty dveře jsou snad zamčené... (Vejde a. dá křeslo na místo) Dostihy s překážkami, (Vadou Arkadinoztá, Pavlína, potom lakov s láhvemi, Máša a potom šamrajev a Trigorin) ARKADINOVÁ: To červené víno dejte sem, na stůl. A pivo pro Borise. Budeme hrát a pít. Pojďte se posadit, panstvo! PAVLÍNA (Jakovovi): Hned taky přines čaj! (Zapaluje svíčky, posadí se. k hracímu stolku) ŠAMRAJEV (vede Trigorina ke skříni): Tady je věc, o které jsem prve mluvil... (Vyndá ze skříně vycpaného racka) Tohle jste chtěl. TRIGORIN (se dívá na racka): Nepamatuj« se! (Přemýšlí) Nepamatuji!! (Vpravo za scénou výstřel; všichni sehni, trhnou) ARKADINOVÁ (polekané): Co to bylo? DORN: Nic. Nechal jsem vedle brašnu s léky, asi tam něco prasklo. Nedejte se rušit. (Odejde pravými dveřmi a za půl minuty se mači) Vždyť jsem to říkal. Praskla lahvička s éterem. (Notuje si) „Já stojím před tebou a znova okouzlen..."' ARKADINOVÁ (si sedá ke stolu): Fuj, to jsem se lekla. Připomnělo mí to, jak... (Zakrývá si obličej rukama.) Až se mi zatmělo před očima... DORN (listuje v časopise, Trigorinmň): Tady by! asi před dvěma měsíci uveřejněn článek... od nějakého Američana, a já se vás chtěl zeptat, .mimocho- 64] Či; ľ hov Rack k dem... (Bere Trigorina kolem pasu a odvádí ho k ranu pč)... protože mě ta otázka velice zajímá.,, f O tón níž, polohlasem) Odveďte někam paní ArkadÉnovou\ ](äe o to, že Treplev se zastřelil... Opona ČTVRTÉ DĚJSTVÍ [63 Předchozí svazky edice D 1. svazek: Ivan Zmarlík: ČECHOV A MROŽEK aneb Listování v pamětí 2. svazek: A. ľ. Čechov: RACEK 3. svazek: A. P Čechov: STRÝČEK VÁŇA ■1. svazek: A. P. Čechov: TŘI SESTRY 5. svazek: A. P. Čechov: VIŠŇOVÝ SAD 6. svazek: Stawomir M rožek: H R B AC 7. svazek: A.ľ* Čechov: IVANOV 8. svazek: J. iírdečka: LIMONÁDOVÝ JOE 9. svazek: í. K. Tyl: STRAKONICKÝ DUDÁK a n iíb HODY DIVÝCH ŽEN M), svazek: Alois a Vilém MrStikové: MARYŠA 11. svazek: Bratfi Čapkové: ZE ŽIVOTA HMYZU 12. svazek: Karel Čapek: R. U. K. 1.3. svazek: Kare! Čapek: BÍLÁ NEMOC 1A. sva ze k: K arel Ca pek: M A'I'K A 1.5. svazek: Karel Čapek: LOUPEŽNÍK 16. svazek: Kare! Čapek: VĚC MAKROPLÍLOS 17. svazek: Bratři Čapkové: LÁSKY HRA OSUDNÁ, ADAM STVOŘITEL IS. svazek: Alois Jirásek: LUCERNA 19. svazek: Ladislav Střou pežnický: NAŠI FURIANTI 20. svazek: Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais: LAZEBNÍK SEVILLSKÝ 21. svazek: Pierre-Augustin Caron d e Bea i i m a rcha i s: ľ iC A ROVA SVA ľ B A tdiceD /sv. 7 Anton Pavlovic Čechov RACEK Z. ruského originálu Čajka přeložil Leoš Sucha řípa Obálka a grafická úprava Vladimír Vimr Odpovědný redaktor Ivan Zmatlik Vydalo nakladatelství ARTUR, Praha 20U5 Jako svou SO. publikaci, v edici D svazek 2. Vytiskl Akcent, s.r.o., Vimperk Vydání druhé www.artur.cz Soubor ČECHOV / MROŽEK OB« A HI TIF: 1. svazek: Ivan Zmatlík: Čechov a '■'.: .■<• 2. svazek: A. P Čechov: Racek 3. svaizek: A. P Čechov: Strýček Ví: 4. svazek: A. P. Čechov: Tri sestry 5. svazek: A. R Čechov. Višňový m.: 6. Svazek: Stawomir M rožek: Hrbí.