■   . ■■
■  ■ ■ .-

■
■
Ústav divadelní a filmové včdy Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Divadelní ústav
unii lim ni ni mni!
321700069320
IL SYMPOZIUM MLADÝCH TEATROLOGU
(Bratislava — Brno — Olomouc — Praha)
DIVADLO VE SVĚTĚ
Interkulturální procesy a divadlo
Brno 1999
70
•Július IíarČ Ivan; a Slovak Version of Existentialism? (Analogy to Sartre's Iluis Clos)
The study comments on intercullura) shortcuts in existential drama by means of confrontation analysis of two plays with existentialist features. The first part is devoted to the depiction of characteristic features oť existentialism in Slovak literature and drama, and demonstrates them in Two, a play by J. [tare-Ivan. A brief analysis of this play shows existential influences, and detects a new type of modern drama in Slovak context, a drama of one place, of one problem, of the common play- Confrontation analysis of Two and Iluis clos by J.P. Sartre proves its existential components and leads us to the assertion that both plays share the starting-point, composition and message, although they were created in different cultural contexts. Both authors came out of the same life experience, and unveiled human inside. Their plays react tu the failure of rationalism in society, which led to war and decline of one-lime certainties; both authors are looking for a way out of this spiritual deadlock. On the basis of common features of the two plays, the study presents evidence that an existential author appeared in Slovak drama in a period when existentialism was not spoken about, and so has had to wait for a present-time critical approach.
IS
Veronika Valentová
Dramata Daria Fo na českých scénách
Italský současník Dario Fo patří mezi ty vzácné umelec, u nichž znamená obecný pojem „divadelník" téměř vyčerpávající výčet umeleckých profesí. Je zároveň dramatikem, divadelním i filmovým hercem, režisérem, výtvarníkem, scénografom, scenáristou, teoretikem, divadelním podnikatelem a občas i skladatelem scénické hudby. Zvlášt udélení Nobelovy ceny za literaturu v říjnu roku 1997 tohoto levicové orientovaného kritika společnosti zviditelnilo.
V tomto referátu si jej všímám především jako autora her, uváděných na našich scénách, přestože si, podle mého názoru, zaslouží ocenění hlavné jako herec — a to herec oné zvláštní kategorie, do niž lze zařadit například Í Českého Boleslava Polívku sedmdesátých a osmdesátých let, tedy tvůrce a improvizátora, nepoddajného nebo tčžce poddajného cizímu režijnímu vedení.
Zároveň si také cením jeho zdravé schopnosti reflexe i seberellexe, pohotových okamžitých reakcí na jakýkoliv podnét, ]M>litickou situaci nebo veřejnou aféru — o to i za cenu neustálých zásahů cenzury.
Dario Fo se narodil roku 192G v San Gianu na severu Itálie. V dětství jej ovlivnili „lidoví bezdČČní vypravěči", rybáři a námořníci, s nimiž žil v jedné vesnici a díky nimž považuje dialekt za životodárnou základnu. Koku 1940 se jeho rodina přestěhovala do Milána, kde se zapsal na studia architektury, která ale přerušil. 2de se také seznámil se svou budoucí ženou a spolupracovnicí Frankou Ráme, pocházející _z rodiny s dlouhou divadelní tradicí. Dodnes ji považuje za svoji největší učitelku a celý svůj život spolupracuje, v souborech měnících čas od Času názvy, především s ní. Jejich jediný syn Jacopo po-, kračuje v rodinné divadelní tradici.
Ve svých hrách a výstupech se Dario Fo snaží o rehabilitaci frašky, o spojení commedie delľarte a alžbětinského divadla a jejich přizpůsobení modernímu divadlu, přičemž je ovlivněn, mimo jiné, principem politického a epického divadla Bertolta Brechta. Je velkým improvizátorem a má obrovský smysl pro rytmus a výtvarný cit.
49
Dramatik Dario Fo napsal, od počátku své divadelní dráhy v padesátých letech, pres šedesát divadelních her, z nichž některé nebyly doposud ani uvedeny, i několik teoretických dél.
Jeho texty ve vétáiné případů nepatří mezí „pravidelná" dramata. Jak lze vyčíst z životopisné knížky italské novinářky Chiary Valentini La storia di Dario /'o,* téměř žádný z jeho scénářů nebyl nikdy hrán jím samotným ani ve dvou představeních stejně. Pokaždé improvizuje podle momentální politické a společenské situace, podle publika i podle místa, v němž zrovna hraje. Přesné podle vzoru italského chápání commedie delľarte.
Jeho profesionální divadelní a filmový život a téměř kompletní seznam díla do roku 1991 uveřejnila Věra Vrbová ve své diplomové práci Osobnost Daria Fol1 obhájené na Karlové univerzite. Zcela kompletní seznam jeho textů do roku 1991 je k dispozici v anglické mezinárodní divadelní encyklopedii — ve druhém ze tří svazků s pod-názvem Playwrights.3
Ačkoliv u nás není jméno Daria Fo notoricky známé, Fo patři mezi nejvíce uváděné současné italské autory. Spolu s Carlcm Cioldonini a dalším nositelem Nobelovy ceny za literaturu Luigim Pirandcllem tvoří trojlístek stálých italských dramaturgických tipů.
Jeho dvorním překladatelem do češtiny byl Zdeněk Digrin, ale pod překlady některých z jeho textů je uvedena i Eva Kuxová, Anna Kareninová, Alena Světlíková (která přeložila Mistero buffo z fran-couštiny), Jaroslava Bílková a další.
Dramaturgie českých divadel si zvolila v rozmezí let 19G2 až 1996 tituly Daria Fo celkem osmnáctkrát.
Vůbec prvním uvedením jeho díla se stalo inscenování rané komedie Archandělé nehrají biliár v Městských divadlech pražských (ABC), v režii Oty Ornesta (premiéra 25.10.1962). O čtyři roky později uvedlo totéž divadlo hru Nepokradeš, a když, tak jen málo — v režii Ivana Weisse — s Jiřinou Bohdalovou a Ľubomírom Lipským v hlavních rolích. Tuto inscenaci Fo v roce 1966 při své návštěvě Prahy zhlédl.
Valentini, Cli.: La storia di DuHo Fo. Miláno, Kcltrinclli 1997.
Vrbová, V.: Oso/most Daria Fo. Praha, Karlova univerzita 190*1. — Diplomová práce.
Hawkins-Dady,   M.;   International  dictionary  od  Theatre.   Detroit-Londun-- Washington D.C., St, James press 1994. Autorka hesla: Laura Richards.
50
V sedmdesátých letech bylo u nás dvakrát uvedeno drama Isabella, tři karavely apodfukář: v roce 1963 (17.2.) Západočeským divadlem v Chebu v režii Miloše Horanského a o rok později (27.4.1974) v libereckém Divadle F. X. Saldy v režii Karla Kříže. První vlnu Daria Fo na českých scénách uzavřelo roku 1977 brněnské Divadlo na provázku úspešným projektem Mystéria buffa — v režii Petera Scherhauťera.
Avšak už po roce 1968, ale hlavně v období od roku 1977, se stal Dario Fo, kvůli protestům proti poměrům v SSSR, proti štvanici na signatáře Charty 77 a proti uvěznění Václava Havla, autorem u nás zakázaným. Proto také není jeho jméno uvedeno ani ve Slovníku světových dramatika, zaměřeném na Itálii, který vydal roku 1983 Divadelní ústav. Autor sám si ovšem také nepřál Česká uvádění svých her. liry Daria Fo se vracejí do českých dramaturgických plánů až s uvolněním politické situace — od druhé poloviny roku 1989. Jeho „druhá vlna" na našich scénách začíná v ostravské činohře Petra Bezruce Československou premiérou dramatu Náhodná smrt anarchisty (6.10.1989 — v režii Josefa Janíka). Tento text uvedlo ])ozději ještě Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni — 17.2.1990 v režii Kristiny Taberyové — a týden nato pražské Divadlo Stanislava Kostky Neumanna v režii Miroslava Nohýnka.
Avšak nejčastější inscenací jsou Mystéria buffa, uvedená od roku 1990 doposud pětkrát (královéhradeckým Drakem a režisérem Janem Hornou — poprvé 2.2.1990 v hereckém podání Václava Puula, podruhé o dva týdny později — 17.2.1990 s interpretem Vladimírem Markem, který tuto inscenaci přenesl po čtyřech letech do Dejvického divadla v Praze —13.12.1994).
Břetislav Rychlík, jako pedagog Divadelní fakulty JAMU v Brně, režíroval tři monology z Mystérií buffa pro divadelní studio Marta (premiéra 5.2.1992) a 1.6.1996 proběhla premiéra Zrodu potulného komedianta v pražském Divadle v fícznické — v režii Markéty Mrá-zikové a Richarda Trsťana.
Svoje slavná Mystéria buffa ovšem také oprášilo začátkem devadesátých let i brněnské Divadlo Husa na provázku (především v interpretaci Petra Oslzlého a občas i Pavla Zatloukala) a v nejbližší době, snad v divadelní sezóně 1999-2000, je chystá Malá scéna Horáckého divadla v Jihlavě.
Další zájmy dramaturgů se orientovaly na texty, na nichž se autorsky podílela Franca Ráme. Jde především o scénář fteknem si to na rovinku, uvedený Středočeským divadlem v Kladně a v Mladé Bole-
51
slaví (1.10.1993) a Západočeským divadlem v Chebu (25.G.1994) — obe inscenace režírované Marií Lorencovou — a o úspěšnou inscenaci Jen kostet, postel a plotna karlovarského divadla Dagmar, v režii Karola Skladaná (premiéra 21.10.1995), která se hraje, s menším přeob-sazenfm, dodnes.
Jedny z posledních textu Daria Fo předvedených v České republice jsou: Za vším vězí ďábel pražského Spolku Kašpar (6.1.199(5 — v režii Jaroslavy Siktancové) a Platit se nebude ve Středočeském divadle v Kladně (19.4.1996, za režijního vedení Michaela Taranta).
Nejvděčnějším a nejčastěji uváděným textem u nás jsou Mystéria buffa. Předpokládám, že jedním z důvodu k tomuto dramaturgickému kroku je odvěká touha vyzkoušet si herecké schopnosti v monodramatu, což samozrejme vyžaduje silnou a schopnou hereckou osobnost. Druhým, a snad i důležitějším důvodem je kvalita samotných textů, umožňujících neustále aktualizovat a reagovat na palčivé problémy, otázky i náhodné události každé doby.
Ze všech uvedených inscenovaných „mystérií" jsem mdlá možnost shlédnout pouze Mystéria buffa v podání Vladimíra Marka v pražském Dejvickém divadle, technicky ne příliš kvalitní videozáznamy interpretace Petra Oslzlého v evangelickém kostele na Kraví hoře a klauzurních prací posluchačů JAMU Michala Bumbálka, Radima Fialy a Petra Halbersladta. U ostatních projektů se musím spolehnout jen na jwpisy a vzpomínky zúčastněných (v případě brněnských Mystérií i na studie Petera Scherhaufora a Petra Oslzlého v Justlovč sborníku Divadlo jednoho kerce,4 na skromné materiály divadelních archívů a na novinové recenze — mohu je ale konfrontovat s dvoudílnou italskou videonahrávkou Mistera buffo v podání samotného autora.
Petr Oslzlý si pro své vystoupení zvolil celkem čtyři náměty: Mysterium o zrodu potulného komedianta, Svatba u Káni, Vzkříšení Lazara a mystérium Blázen a smrt. Na základě představení Petra Oslzlého, na základě znalostí hereckého projevu a možností herců, zúčastněných v projektu, a na základě dostupných materiálů se lze přiblížit odhadu, jak tato úspěšná inscenace sedmdesátých let vypadala. Na počátku procesu zkoušení nabídl režijně-dramaturgický tým hercům možnost zvolit si z dvanácti přeložených žongleri! pět a ztvárnit je a dotvořit tak, aby v nich nalezli osobní téma. Představení byla realizována bez rekvizit, v běžném civilním oblečení a s minimem světel-
Just, V.: Divadlo jednoto herce. Praha, SODU 1989
52
ných změn a zvukových efektů. Původně je hrálo deset interpretů, přičemž se jednotlivá témata prolínala — a každý se s nimi musel vypořádat podle svého vnitřního pocitu.
Také Vladimír Marek předvedl, jnid režijním vedením Jana Bor-ny, čtyři výstupy. Rovněž Mysterium o zrození potulného komedianta, a dále Mysterium o papeži Bonifáci Vlil, Moralitu o slepém a chromém a Mysterium o vraždení neviňátek. Na rozdíl od brněnského projektu bylo v inscenaci využito postupů loutkového divadla a rekvizit, navržených výtvarníkem Petrem Matáskem. Obé inscenace mají společný „epický rámec". Na počátku každého mystéria vystoupí herec sám za sebe, představí autora, postavy, o nichž se bude hrát, i okolnosti vzniku a společenské souvislosti. Zdůvěrní se tím jeho kontakt s divákem a jeho výpověď nachází opravdovou odezvu. Hranice mezi jeyifitěm a hledištěm téměř mizí.
Za „ženské mistero buffo" je považován scénář Promluvme si o ženách, na němž se autorsky podílela Franca Ráme. Inscenace Jen kostel, postel u plotna karlovarského divadla Dagmar, jež vznikla na základě tohoto scénáře, má podobný charakter jako česká Mystéria buffa. Tentokrát se jedná o čistě ženské výpovědi. Dramaturg Miloslav Klíma vybral z původního textu tři grotesky, které spolu obsahové nijak nesouvisí. Režisér Karol Skládán nastudoval monodramata Probuzení, Sama doma a Máma Togna s Hanou Frankovou (která vystřídala těhotnou herečku Ivanu Ôpundovou), s Lucií Domesovou a Věrou Janovskou. Režisérovi se podařilo celou inscenaci dokonale vygradovat. Probuzení je založeno na téměř anekdotické situaci, v níž mladá matka po zbrklém ranním kolotoči zjisti, zeje neděle a veškerý shon a zmatek byl zbytečný. Při aktovce Sama doma, popisující život italské ženy v domácnosti, stresované požadavky různých mužů, už mírně mrazí v zádech, avšak poslední výstup — Máma Togna — srší kritikou neofušismu (v době vzniku textu byl tento problém velmi aktuální) a dovádí diváky k opravdové katarzi.
Ve svém krátkém a stručném referátu jsem se pozastavila pouze nad inscenacemi, které patřily nebo patří, z pohledu diváku i odborné kritiky, k úspěšnějším, a nad texty, které považuji za dramaturgicky nejaktuálnější a nejpřizpůsobivější středoevropskému divákovi.
Problém v českém inscenování některých raných „bláznivých" komedií spočívá především v odlišnosti podstaty českého a italského divadla. Temperament a styl italského divadelnictví je přesné takový, jaký si jej žáclá mít jeho publikum. Italští umělci jsou stvořeni pro si-
53
tuační komiku i» mají velkou profesionální schopnost improvizace, což souvisí s jejich kočovným způsobem života, s věčnou obavou o další angažmá i s kultem herecko osobnosti, který je v toto zemi silnější než jinde. České publikum se nespokojí jen s otevřenými politickými narážkami a H komickými efekty: i v lehké komedii potrebuje prvek hlubšího a ironického humoru.
.S nadějí doufám, že se do plánů divadel v příštích sezónách dostane některé další, třeba i novější drama Daria Fo. Jen pro zajímavost; v italském tisku, který jej permanentní důvěrně označuje za „našeho Nobel;»", se nedávno objevily zprávy, že píše, spolu s Frankou Kaine, monodrama na téma aféry Billa Clintona.
Vzhledem k jeho schopnostem, odvaze a potřebě plnit funkci varovné kontrolky, neustále připravené reagovat na jakékoliv podněty, mají texty Daria Fo pořád co říci současnému i budoucímu publiku.
54
Plays of Dario Vo on Czech stages
The Italian writer, actor and performer Dario Fo was born in San Giano (Lombardy) in 1926.
In the late 1950s, Fo nml his wife, Franca Riuue, who came from a family of popular entertainers, were active in their satirical theatre, which was foil of mockery, irreverence and anarchism, though essentially amiable. Later his satire became more |wlitical anil sharp in its dies at capitalism, hi con temporary theatre, he has effectively combined comedy and fierce political commentary.
His drama draws on methods of the .giulliari" and the Commedia dell'nrte.
In 1997 Fo was awarded (he Nobel Prize for Literature.
In the Czech Republic, Dario Fo is one of the most widely and frequently performed Italian writer (alongside Carlo Coldoni and Luigi Pirandello). From L962 to 19% (with n censorship break of 15 years), his plays wero produced on Czech stages eighteen limes.
lsabvllu. Ire curavelle c tin cacviaballc, Morte accidenUUt di uii aiumhico and particularly Mistero buffa are the most original pieces, crafted in the manner uf a medieval morality drama, are the most jwpular texts in our country.
In 1977. there was a very successful project, Mystéria buffa at Divadlo na provázku (Theatre on a String) in Brno (direction: Peter Scherhaufer; actors: Alena Ambrová, Dagmar bláhová, František Dcrflcr, Miroslav Donutil. Vladimír Häuser, Oldřich Navrátil, Petr Oslzlý, Jiří Pecha. Peter Scherhaufer and Pavel Zatloukal). Recently, there has been a great performance of Mystcria buffa of Vladimír Marek at Dejvické divadlo Theatre in Prague, using the methods of puppet theatre.
55
li. sympozium mladých teatrologú
Divadlo ve světě - InterkulturáJní procesy a divadlo
Ustav divadelní a filmové vědy
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Ante Nováka 1, Urno 060 88
Česká republika
Odpovědná redaktorka: Helena Spurná
Spolupráce: Hana Pospčchová, Jan Havlíček, Pavel Drábek
Sazba: Dan Slosar (LVT FF MU)
Tisk: Škola umeleckých řemesel, odd. grafiky, Jiří Závodník
© 19!?!)