avštěva staré dámy Tragická komedie OSOBY I tu.if: Klára Zachanasjanová, roz. Wäscherová, rnulúmilionáfka Její VIL—IX. manžel Komorník Tobv } „ ., .. , ' \ zvykající gamu Koby \ . Loby j ^ JVc-lívení: lil Jeho žena Jeho dcera Jeho syn Starosta Farář Učitel Lékař Policajt První \ Druhv ! . v -,-v ..' i občan lreíi j Čtvrtý j Malíř IV v.i žena Drihá žena . . SL<:ia Luisa Ostatní: Přednosta Vlakvedoucí Průvodčí Exekutor Oblizni: První novinář Druhý novinář Rozhlasový reportér Kameraman Místo: G ulic n, malé město Cas: současnost Prestávka: po druhém aktu PRVNÍ dějství Dříve než se zvedne opona, je slyšet nádražní zvon. Pak se objeví nápis — Güllen. Zřejmí jméno malého niSsta, naznačeného v pozadí, zničeného a rozpadlého. Také nádražní budova je zanedbaná. Podle toho, v které jsme zemi, má nebo nemá zábradlí. V pól i přetržený j í zdal řád na zá\} zrezivělé hradlo, dveře s nápisem: Vstup zakázán. Uprostřed bezútešná nádražní komunikace. Také ta je jen naznačena. Vlevo malý domek, holý, bez oken, střecha z pálených tašek^ ro-aeclrané plakáty na zdi. Vlevo tabulka DÁMY, vpravo PÁNI. Všechno je zaplaveno horkým podzimním sluncem. Před domečkem, je lavice a na ní čtyři muži. Pátý je nepopsatelně zbídačelý'jako''ostatní. Píše- na- transparent červenou barvo«, zřejmě pro nějaký průvod: Buď vi tána, Klárko. Dunivý hřmot rychlíku, který prolétne kolem. Před nádražím salutuje přednosta. Muži na lavici naznačují pohybem hlavy «leva doprava, že sleduji expresy projíždějící kolem, První „Gudrun", Hamburk—Neapol. Druhý V-jedenáct dvacet sedm jede „Zuřivý Rolland", Benátky—Stockhol m. Třetí Jediné potěšení, které nám zbylo. Koukat na vlaky. Čtvrtý Před pěti lety stavěly v Gülle nu „Gudrun" i „Zuřivý Rolland"; navíc „Diplomat" a „Lorelei", a to jsou expresy, které něco znamenají. První V celém světě. Teď tady málem nestaví ani osobní. Druhý Jenom dva. Z KaíTigenu a ve třináct třicet z Kal-berstadtu. Třetí Jsme vyřízeni. Čtvrtý Wagnerovy podniky zkrachovaly. První Bockmann se položil. Druhý Chata Na výsluní zpustla. Třetí Žijeme z podpory pro nezaměstnané. Čtvrtý Z poukázek na polívku. První Copak to je nějaký život? Druhý Živořeni. Třetí Na chcípnutí. Čtvrtý Celý městečko. Návílcva ;. utri dámy 155 fyuk zvonu. Druhý Nejvyšší čas. že přijede ta miliardárka. V Kal-berstádtu prý/ založila Špitál. Třetí Y Kaffígenu dětské jesle. Á v hlavním městě votívni koste]. Malíř Od toho naturalistického mazala Zimta se dala portrétovat. ,^vní Ta si to může dovolit, když jí patří Arménská petrolejářská. Západní, dráhýj Severní rozhlasová společnost a v Hongkongu čtvrti lásky! Hluk vlaku. Přednosta salutuje. Muži sledují vlak pohybem hlavy Zprava doleva. Čtvrtý „Diplomat11. Třetí Přitom jsme byli kultúrni město. Druhý Jedno z prvních v zemi. První V Evropě. Čtvrtý Goethe tady nocoval. U Zlatého apoštola. Třetí Brahms u nás zkomponýroval kvarteto. Zvuk zvonu. Druhý Berthold Schwarz vynalezl střelný prach» Malíř Já s úspěchem navštěvoval. E'cöle;de's; Beátin Ár tsi A co dělám ted? Transparenty. ■:'■'.■■ ■■ Hluk vlaku. Nalevo se objevuje průvodčí, jako by pr&ví vyskočil Z vlaku. Průvodčí táhle vyvolává Güllen. První Osobní vlak z Kaífigenu. Vystoupí jediré cestující. %Uva jde kolem múzu na lavici a zmizí ve dveřích s nápisem Páni. Druhý Exekutor. Třetí Jde zabavit radnici. Čtvrtý A politicky jsme taky vyřízeni. Přednosta zvedá výpravku Odjezd! 156 Z městečka sem. přicházejí starosta, učitel, farář a lil, muz skorém pětašedesátilefý. Všichni jsou nuzně oblečeni. Starosta Nás vzácný host přijede osobním vlakem z Kalberstadt u ve třináct patnáct. Učitel Zapěje smíšený sbor a skupina naší mládeže. Farář Bude vyzvánět požární zvon. Ten jsme ještě nezastavili. Starosta Na náměstí zahraje městská kapela a turnéři vytvoří živou pyramidu. Na počest miliardárky. Potom oběd u Zlatého apoštola. Na slavnostní osvětlení katedra!y a radnice bohužel finančně nestačíme. Exekutor vychází z domečku. Dobré jitro, pane starosto. Srdečně vás zdravím. Starosta Co tady chcete, exekotóre Glutzi? Exekutor Však vy víte, pane starosto. Mám před sebou obrovský úkol. Víte, co to je, zabavit celé město? Starosta Kromě starého psacího stroje nenajdete na radnici nic. Exekutor Pan starosta zapomněl na gullenské vlastivědné muzeum. Starosta To jsme před třemi léty prodali do Ameriky. Naše pokladny jsou prázdné. Ní kdo neplatí daně. Exekutor To se musí vyšetřit. Celá země prosperuje, jen Güllen se svou chatou Na výsluní je na mizině. Starosta I pro nás je to národohospodářská záhada. První Spiknutí svobodných zednářů. Druhý Za ta můžou židi. Třetí. V tom má prsty velkokapitáL Ctvrý Komunistická internacionála to diriguje. Zvuk zvonu. Exekutor Já vždycky něco najdu. Mám oči jako ostříž. Prohlédnu si obecní pokladnu. Odchází- Starosta Lepší, když nás vybere teď, než po návštěvě té .miliardárky. Návštěva staré dámy IJ/ Malíř dokonal svůj nápis. Ill AJe starosto, to se přece nehodí. Ten nápis je moc familiérní. Mělo by tam být: Buďte vítána, Kláro Zachanas-j anová. První Ale to je přece Klárka. Druhý Klárka Wäscherová. Třetí Vyrostla mezi námi. '..';.'.Čtvrtý. Její táta byl stavitel. Malíř Ta.fe.tedy napíšu.Buďte vítána, Kláro Zachanasjanová, na. zadní stranu.. Áá bude miliardárka na měkko-, dá se to vždycky obrátit, Druhý „Burzovní kurýr", Curych—Hamburk. JVový expres jede zleva doprava. Třetí Vždycky přesně. Podle něj si můžeš řídit hodinky. Čtvrtý Prosím tě. kdo tady má ještě hodinky. Starosta Pánové, miliardárka je naše jediná naděje. Farář Kromě Boha. Starosta Kromě Boha. Učitel Ale ten neplatí. Starosta lile, vy jste byl její přítel. Všechno teď závisí na vás. Farář Ale oni se tenkrát rozešlí. Slyšel jsem takovou zamotanou historii — nechcete se svěřit svému pastýři? Ill By li jsme nejlepší přátelé, mladí, plni ohně. Ostatně, pánové, byl jsem chlapík — před pětačtyřiceti léty. A Klára? Vidím ji pořád, jak mi v temné Petrovic stodole zazářila vstříc a jak bosýma nohama, s vlajícími rusými vlasy Šlapala v Konrádově háji po mechu a spadaném listí, ohebná jako proutek, štíhlá, křehká, po čertech krásná, čarodějka. Ale život nás rozdělil, jenom život, jak už ío tak bývá. Starosta Potřeboval bych o paní Zachanasjanové několik podrobností. Budu mít malý projev při obědě u Apoštola. Vytahuje z kapsy poznámkový sešit. Učitel Prohlédl jsem staré školní katalogy. Známky Kláry 158 Wäscherové jsou, bohužel, jaksepatří mizerné,'.-IVchováni. Jenom v rostlinopisu a živocichopisu dostatečně.-.; :. Starosta si poznamenám Stačí, dostatečná ze zoologie a botaniky. To je dobré, III Taky vám mohu posloužit, pane starosto. Klára milovala spravedlnost. Neobyčejně. Když jednou chytili nějakého tuláka, házela po policajtech kamení. Starosta láska ke spravedlnosti. To není špatné. To vždycky působí. Ale o té historce s policií raději pomlčíme. Ill Byla také dobrosrdečná. Go měla, o to se rozdělila. Kradla brambory pro jednu chudou vdovu. Starosta Smysl pro dobročinnost. Pánové, to musím bezpodmínečně uvést. To je hlavní věc. Nevzpomínáte si někdo, kterou budovu postavil její otec? To by se v řeči dobře vyjímalo. Všichni Me. Starosta zavírá poznámky Co bude v mých silách, zařídím. Ostatní musí udělat 111. Ill Já vím, Zachanasjanová musí vyrukovat se svými milióny. Starosta Milióny. To je správná koncepce. Učitel Dětskými jeslemi by nám nepomohla. Starosta Drahý lile. UŽ dlouho jste nejoblíbenější osobností v Git Henu. Zjara odstoupím. Přidám se k opozici. Jsme dohodnutí navrhnout vás za mého nástupce. Ill Ale pane starosto. UČítei. Mohu to jen potvrdit. Ill Pánové, k věci. Především chci promluvit s Klárou o naší mizerné situaci. Farář Ale opatrně a ohleduplně, III Musíme postupovat chytře a psychologicky správné. Už nepodařené uvítání na nádraží může všechno zkazit. Městská kapela a smíšený sbor, to nic není. Starosta IH má pravdu. Je to přece zvlášť důležitý okamžik. Paní Zachanasjanová vstoupí na rodnou půdu, najde svůj domov, dojata, se slzami v očích, uvidí staré známé. Nebudu tady samozřejmě stát oblečený j ako teď, ale v Černém, Návšteva staré dáni y 150, slavnostním, s cylindrem, žena vedle mne, přede mnou mé dvě vnučky v bílém. Proboha, jen aby to bylo všechno v pořádku a včas. Zvon, První „Zuřivý Rolland". Druhý Benátky—Stockholm, jedenáct sedmadvacet. Farář Jedenáct sedmadvacet. Máme skoro dvě hodiny času, abychom se převlékli do svátečního. Starosta Nápis „Buďtevítána, Kláro Zachanasjanová" pozvednou do výše Kühn a Häuser, Ukazuje na Čtvrtého. A ostatní by měli mávat klobouky. A ještě vás žádám, neřvat jako loni, když tady byla vládní komise. Dojem se rovnal nule a do dneška nemáme subvenci. Tady se nehodí okázalá radost, a!e radost niterná, skoro vzlyk, soucit se znóvunaleze-ným dítětem rodné země. Buďte nenucení, srdeční, ale organizace musí klapat. Požární zvon začne hned po smíšeném sboru. Především musíte mít na zřeteli... Hřmení blížícího se vlaku přehluší jeho řeč. Skřípají brzdy. JVa tvářích se objeví nechápaví' údiv. Pětice na lavici vyskočí. Malíř Expres. První A zastavil. Druhý V GEiílcnu. Třetí V nejchudším — Čtvrtý nej zavšiv enejším — První v nejubožejším hnízdě na tratí Benátky—Stockholm. Přednosta Přírodní zákony vzaly za své. „Zuřivý Rolland" se má objevit v zatáčce od Leu then au, proletět jako blesk a zmizet jako temný bod na spádu k Pückenricdu. Zprava přichází Klára Zachanasjanová, třiašedesálilelá, rwovlasá. perlový náhrdelník, obrovské zlaté náramky, ohromující, nemožná, ale právě tím dáma velkého svéta. Navzdory vší grotesknosii mé ä 60 zvláštní grácii. Za. ní jako doprovod komorník Bohy-, asi. ostňäesá'-tiletý, v černých bryliili. Kléhn manžel f- ^Ih výsoty; stihlý^ s černým knírkem--á {kompletní rybářskou výzbrojí. Vzruhný'viäkí vedoucí doprovází skupinu. Má červenou čepici a červenou tašku. Klára Zaciianasjanová Je to Güllen? Ví,AKVEdoučí Madam, zatáhla jste za záchrannou břždú. Klára Vždycky tahám za záchranné brzdy. Vlakvsdoucí Protestují. V této zemi se netahá za záchrannou brzdu ani v případě nouze. Jízdní řád je pro nág nejvyšším zákonem.. Mohl bych vás požádat o vysvětlení? Klára Tak přece je to Güllen, Moby. Už to smutné hnízdo poznávám. Tam vzadu je Konrádův háj a potok, kde můžeš rybařit. Jsou.tam pstruzi. a štiky, Ä napravo je střecha-Pet-rovio stodoly. :.::- III jako by se právč ied probudil Klára. Učitel Zaciianasjanová. Vších NX Zachanasjauová. Učitel Smíšený sbor a skupina mládeže nikde. Starosta Turnéři a hasiči! Farář Kostelník! Starosta Proboha, nemám kabát, ani cylindr, ani vnoučata. První Klárka Wäscherová. Klárka Wäscherová. Vyškolí a bělí do mestečka. Starosta volá za ním Nezapomeňte na mou ženu. Vlakvedoucí Cekám na vysvětlení. Podle předpisu. Jménem ředitelství drah. Klára Vy jste ale skopová hlava. Chci navštívit tohle městečko. Měla jsem snad z toho vašeho rychlíku vyskočit? Vlakvedoucí Vy jste zastavila „Zuřivého Rollanda" jenom proto, abyste se podívala na Güllen? SnaJíi se to pochopit. Klára Samozřejmě, Návštěva staré dáiay ífii VtAKVEdoučí Madam, když toužíte navštívit Güllen, prosím, je vám k dispozici osobní vlak z Kalberstadtu ve dvanáct čtyřicet. Jako všem ostatním. Příjezd do Güllenu ve třináct deset. . . ■■ -.p, Klára Osobni vlak, co staví v Lokenu, Brunnhübelu, Bei-senbachu a Leuthenau? Vy si o mně vážně myslíte, že se budu půl hodiny tlouct touhle krajinou? .-■■-.■ VtAKVE doučí Madam, tohle vám přijde draho, ...'. KtÁRA Boby, dej- mu- tisícovku. Všichni- seßteß;TkicövkvL\: ;■ X Í-. Komorník dá vlakvedoucvmu tisícovku. VtAKVE doučí zataženě Madam... Klára A tři tisíce nadaci pro vdovy po železničářích. VtAKVEDOucl zmatené Ale taková nadace neexistuje» madam. Kj.,ára Tak ji založte. ' Starosta něco šeptá vlakvedoucímu,. VtAKVEDOtrcf otřesen Milostivá ráčí být paní Klára; Za-chanasjanová? Ó pardon. To j c přirozeně něco jiného. Samozřejmě bychom v Güllenu zastavili, ale neměli jsme nejmenší tušení. Tady vaše peníze, milostivá paní — Čtyři tisíce—«-bože můj. Všichni šeptají Čtyři tisíce. Klára Nechte á tu maličkost.. Všichni šeptají Maličkost.' ■. Vlakvedo uď Přejete ús milostivá paní, aby ,-,Zuřivý- -Rolland" počkal, než si prohlédnete Güllen?. Ředitelství;-'drah by s tím jistě s radostí souhlasilo. Portál, zdejší .'katedrály-stojí prý za podívanou. Gotický. Výjevy i Posledního soud ti. Klára Jen si to s tím vaším vlakem haste klidně dál. VIí. manžel naňkavě Ale co tisk, myštilko? Tisk ještě nevystoupil. Reportéři nic netuší a obědvají vpředu v jídelním voze. Klára Nech je obědvat, Moby. Zatím je v Güllenu nepotřebuji a později stejně přijdou. i6s Druhý přinesl starostovi kabát. Starosta slavnostně přistupuje ke Kláře. Malíř a Čtvrtý, na lavici zdvihnou nápis: Buche vílana, .Kláro Zackariasja... Malíř nestačil nápis dokončit. Přednosta zvedá výpravku Odjezd. Vlakvedo ucí Jen kdyby si milostivá paní nestěžovala na ředitelství. Bylo to prostě nedorozumění. Vlak se dává do pohybu. Vlakvedouci naskakuje. Starosta Vážená milostivá paní.s'Jako""starosta Güllenu mám tu-Čest vás, milostivá, a vážená paní,, vás, jako dítě naší drahé. ■ -otčiny ■'.'; ■.:':;• Pro hluk odjíždějícího vlaku není rozumět zbytků řeči; Starosta mluví stále dál. Klára Děkuji vám, pane starosto, za krásnou řeč. Jde vstříc Uloví, který tusmile vykročil. Ill Kláro. Klára Alfréde. Ill To je od tebe hezké, že ses vrátila. Klára Vždycky jsem to měla v úmyslu. Celý svůj život, od té doby, co jsem opustila Güllen. Ill nejistí To je od tebe milé. Klára Tys na mne také myslil? Ill Samozřejmě. Pořád. Ty to přece via, Kláro. Klára Bylo to báječné, všechny ty dny, co jsme byli spol«. Ill hrdé Jistě. K učiteli .Vidíte, pane učiteli,, jak mi zobe z ruky. Klára Říkej mi tak, jak jsi mi tehdy vždycky říkával. Ill Lasičko moje. Klára přede jako stará kočka A jak ještě? Ill Moje Čarodějko. Klára A já. ti říkala můj černý par dále. Ill To jsem dodnes. Klára Blbost. Ztloustl jsi, zešedivěls a chlastáš. NávStěva staré dámy 163 Ill Zato ty ses nezměnila, čarodějko. Klára Co tě vede. Já jsem také zestárla a ztloustla. Kromě toho jsem přišla o levou nohu. Nabourala jsem se v aute. Ted" jezdím jenom rychlíkem. Ale protéza se povedla, nemyslíš? Zdúhá sukni a ukazuje levou nohu. Tíž, se s tím dobře hýbat. Ill si utírá pot. Nikdy bych na to nepřišel, lasičko. Klára Mohu ti představit svého-sedmé ho manžela, Alfréde? Paíří mu tabákové plantáže. Jsme spolu šťastni. Ill Ale ano. Klára Moby, pojď sem a ukloň se. Jmenuje se vlastně Pedro, aSe Moby mu víc sluší. Taky se to líp hodí k Bobymu, tak se jmenuje můj komorník. A toho má člověk na celý život a tak se jména manželů musí přizpůsobit jemu. VIL mantel se ukloíú. Klára Ten černý knírek mu sluší, ne? Moby přemýšlej. VIL manžel přemýšlí. Klára Víc. VIL mangel přemýšlí víc. Klasa Ještě víc. VIL manžel My sulko, já už víc nemohu, opravdu- ne;. Klára Samozřejmě že můžeš. Jen to zkus. VIL manžel přemýšlí ještě víc. Zvuk zvonu, Klára Zachanasjanová Vidíš, že to jde. Alfréde, že takhle působí skoro démonicky. Jako BraziHánec. To je ale omyl. Je pravoslavný Řek. Jeho otec byl Rus. Nás oddával pop. Nesmírné zajímavé. A teď bych si chtěla prohlédnout Güllen. Lorňonem posazeným drahokamy obhlíží domeček vlevo. Toto potřebné zařízení postavil můj otec, Moby. Dobrá práce. dokonale provedená. Jako dítě jsem celé hodiny sedávala na střeže a plivala dolů. Ale jen na pány. ■ ■ 164 V pozadí se shromáždí smíšený sbor mládeže. Učitel předstupuje o cylindru. Uc.it.el Milostivá pani, jakožto rektoru gullenského gymnasia a ctiteli ušlechtilé paní Hudby budiž mi dovoleno zdržet vás prostou národní písní, tlumočenou smíšeným sborem a skupinou mládeže. Klára Tak spusite tu svou prostonárodní, pane učitel. Učitel vezme ladičku, udá tón a smíšený sbor začne zpívat, když tu zleva přijede nový vlak. Přednosta salutuje. Sbor musí bojovat s rachotem vlaku. Učitel je zoufalý, konečné vlak přejel. Starosta zoufale. Póžárni zvon«. Teď měli uhodit na.požární zvon. Klára Dobře jste zpívali, Gůíleňané. Zvlášť ten bas, ten blondáČek vlevo na kraji, s tím velkým ohryzkem, ten byl jedinečný. Kupředu se prodírá sborem policajt a postaví se před Kláru do pozoru. Policajt Policejní stráž mistr Hahncke, milostivá paní, jsem vám k službám. Klára si ho prohlíží Děkuji. Nechci dát nikoho zavřít. Možná, že vás Güllen buck potřebovat. Umíte občas přimhouřit oko? Policajt To tedy ano, milostivá paní. Kam bych taky jinak přišel? Klára Tak radši zavřete obě. Policajt je z toho íumpachóvý.' III se smíchem To je celá Klára, ta moje čarodějka. Tluče se pobaveně do stehen. Starosta si narazí učitelův cylindr a představuje svá vnoučata, sedmiletá dvojčata s plavými copy. Starosta Moje vnoučata, milostivá paní. Hermína a Adol-fína. Jen manželka chybí. Návštěva staré dámy 165 Utírá si pot. Děti udělají pukrle a sdevzdaß Kláře rule, Klára Gratuluji vám k oběma capartům, starosto. Nate í Strčí růže přednostovi. Starosta podstrčí cylindr faráH a ten si jej nasadí. Starosta To je náš pan farář, milostivá paní. Farář smekne a klaní se. : Kläha Ä, náš pastýř. Poskytujete utěcíiu umírajícím? Farář užasle Snažím se. Klára A také odsouzencům k smrti? Farář zmateně Trest smrtí je v naší zemi zrušen, milostivá paní. Klára Třeba jej zase zavedou. Farář je konsternován a předává cylindr starostovi a ten si jej nasadí. Ill Ale lasičko, jaké to děláš rozpustilé vtipy? Klára A ted chci do městečka. Starosta jí chce nabídnout rámě. Klára Co vás to napadá, starosto. Přece se- ňepotá&Bií-'takový lán světa se svou protézou;--. Starosta poděšeně Hned to.zařídím, hned. Nás lékař má automobil. Mercedes, model 1932. Policajt srazí kufry Stane se, pane starosto. Vůz dopravím z úřední moci na místo určení. Klára Není třeba. Po tom karambolu užívám jen nosítek. Roby a Toby, přineste je. %leva přijdou dvě gumu přežvykujicí monstra s nosítky. Jeden z nich má přes rameno kytaru. Klára Tó'jsôu dva gangsteři z Manhattanu. V Sing-Singu cekali na elektrické křeslo. Přimluvila jsem se a ted mi dělají nosiče. Přímluva mě stála milión dolarů. Nosítka jsou z Louvrů. Dar francouzského presidenta. Příjemný člověk. Vypadá 166 zrovna tak. jak ho znáte z novin. Roby a Toby, odneste mě du města. Oba Yes, Mam. Klára Ale nejdřív do Petrovi c stodoly a pak do Konrádova háje. Chci tady s Alfrédem navštívit stará místa naší i.isky. Zavazadla a rakev doneste zatím ke Zlatému apoštolu. S r akosť a zara&nž Ra kev ? Klára Vzala jsem jednu s sebou, Buduji možná potřebovat. Roby a Toby, jdeme. Oba nesou Kláru do města. jVa starostovo znamení vypukne volání slávy, které samozřejmí «tiché, když, se objeví dva posltihové, kteří odnášejí do Giillenu skvostnou černou rakev. Vtom začne vyzvánět dosud nezastavený požární zvon. Starosta Konečně. Požární zvon. Obyvatelé se připojí za rakev. Vzadu Klářiny panské se zavazadly, nekonečnou řadou kufrů, které ochotně nesou Giilieňané. Policajt Udí provoz, chce se posléze přidat k průvodu, když tu náhle zprava vyjdou dva malí tlustí muži, pečlivě oblečení, drží se za ruku a rrduví tichým hlasem. Oba Jsme v Giillenu. Cítíme to ve vzduchu, cítíme to ve vzduchu, Gullenský vzduch. Policajt Co jste zač ? Oba Patříme ke staré dámě. Patříme ke stará dámě. Říkají nám Koby a Loby. Policajt Paní Zachanasjanová bydlí u Zlatého apoštola. Oba radostně Jsme slepí, jsme slepí. Policajt Slepí? Tak já vás tam tedy zavedu. Oba Děkuji, pane strážníku, děkuji uctivě. Policajt udiveně Jak to víte, že jsem strážmistr, když jste slepí ? Oba Podle prízvuku, podle prízvuku. Všichni strážníci mají stejný prízvuk. Policajt podezřívavě Tak se mi zdá, že máte s policií zkušenosti, vy malí tlustí chlapi. Návštěva staré dámy 167 Oba udivené Chlapi? Myslí si, že jsme chlapi. Policajt Tak co tedy, k čertu, vlastně jste? Oba Však to ještě poznáte, však ío poznáte. Policajt zaražené Ještě že máte pořád dobrou náladu. Oba Dostáváme kotlety a šunku. Každý den. Každý den. Policajt To bych si. taky. vej skal. .Pojíte, podejte mi ruku. Tihle cizinci mají ale komický vtipy. Odcházíš oběma do msta. Oba K Bobymu a Mobytnu, k Roby mu a Toby mu. Pr o m ě n a bez opon y. Fasáda nádražního domečku se vznese do, výše. Interiér U Zlatého apoštola. Skůry se mů'ie spustit štít hostince, poz'acený honosný emblém, který zůstane viset uprostřed. Luxus starého data. Všechno je omšelé, zaprášené, rozbité, ohmatané, vetché. Opadalá štuka. Nekonečné procesí nosičů kufrů, kteří vláčejí nejdříve klec a pak zavazadla. Starosta a učitel sedí v popředí ti kořalky. Starosta Kufry. Zase kufry, celé hromady kufrů. Nejdřív vynesli, párdála v kleci. Divokou;,. Černou šelmu. Učitel Rakev dala postavit do. zvláštní.- místnosti; \Pozoruhodné. Starosta Dámy velkého světa mají své rozmary. Učitel Zdá se, že se tu chce zdržet. Starosta Tím lip. 111 ji má v hrsti. Říkal jí lasičko a čarodějko. Ten z ní vytáhne milióny. Na vase zdraví, učiteli. Na to, aby Klára Zachanasjanová pomohla Bockmannovi zase na nohy. Učitel A Wagnerovým závodům. Starosta Chatě Na výsluní. Všechno znovu pokvete. Obec, gymnasium. Všeobecný blahobyt. Přiťuknou si. Učitel Víc jak dvacet let opravuji latinské a řecké úlohy 168 Ľullenských žáků. Ale co je to hrůza, to jsem, pane starosto, pi-tnal teprve přeci hodinou. Hned. jak ta stará dáma vy sto u-p.'.a v tom černém rouchu z vlaku. Připadla mi jako sudička, ■ i.o řecká bohyne osudu. Mela by se jmenovat Klóthó a ne Kára. Člověk by ještě uvěřil, že spřádá nitě života. Přichází policajt, pověsí helmu na věšák. Starosta Sedněte si k nám, strážmistře. Policajt k nim přisedá. Policajt Nebyl to žádný med, sloužit v tomhle hnízdě. A I« i teď tahle poušč rozkvete. Tak jsem byl. právě, led s miliardárkou a kupcem.. lile m v Petrovic stodole. Dojemná scé-i:;.. Oba se chovali zbožne jako v kostele. Trochu jsém se žiný-i ■■val, že jsem u toho. V§ ak jsem taky zmizel, když šli do Kon-!.';-. sova háje. U plné procesí. Vpředu nosítka, vedle 111, vzad« k -rnomik a její sedmý manžel s rybářským prutem. Učitel Ta má ale spotřebu. To víte, druhá míza. Policajt A potom ještě dva malí tlustí chlapi. Čert ví, co tohle všechno znamená. Učitel Prízračné. Jako z podsvětí. Starosta To se divím, co hledají v tom Konrádově háji. Policajt Totéž co v Petrovic stodole, starosto. Chodí po těch místech, kde se tehdy — jak se říká — oddávali své vášni. Učitel Nad slunce jasné. Člověk si maně vzpomene na Shakespeara, Romeo a Julie. Pánové, jsem z hloubi duše pohnut. Poprvé mám v Güllenu pocit antické velikosti. Starosta Především musíme připít našemu dobrému liloví, který vynakládá veškerou myslitelnou námahu, aby zlepšil náš úděl. Pánové, připíjím nejoblíbenějšímu občanu .města, svému nástupci. Emblém apoštola se opět vznese do výše, Zleva přicházejí čtyři obecné j jednoduchou dřevěnou lavicí bez operadla. Postaví ji vlevo. První z nich se postaví na lavici, kolem krku má zavěšené kartónové Návštěva, staré dámy 169 srdce s písmeny A K, ostatní se staví do půlkruhu kolem neho, rozprostřou větve a markýrují stromy. První Jsme smrky, borovice, duby. Druhý Jsme temně zelené jedle. Třetí Mech, lišejník a břečťanové houští. Čtvrtý Křoví a útočiště liščích mláďat. První Plující oblaka, ptačí volání. D r uhý Pravé nemecké' kořání. Třetí Muchomňrky, plaché srny. Čtvrtý Šepot větví, staré sny. Z pozadí přicházejí dvě žvýkající monstra, nesoucí nosítka s Klárou. Vedle nich lil. Vzadu VIL mantel, komorník a dva stepi, kteří se drží za ruce. Klára Konrádův háj. Roby a Toby, zastavte na chvíli. Slepí Zastavte Roby a Toby, zastavte Boby a Moby. Klára vystupuje z nosítek a obhlíží les. ^ Klára Podívej se, Alfréde, srdce s našimi jmény. Skoro nečitelná, jak jsou už rozestouplá. Strom rostl, kmen a větve zesílily jako my. Jde k druhým stromům. Náš německý les. Jak je to dávno, co jsem se procházela lesem svého mládí. Dávno jsem už nešlapala po listí fialového brečtanu. Poponeste ta nosítka blíž k houští, vy přežvýkavci. Nemohu se pořád dívat na ty vaše obličeje. Á ty, Moby, odkliď se napravo k potoku, k těm svým rybám. Dví monstra odcházejí s nosítky nalevo, manžel napravo. Klára si sedá na lavici. Klára Podívej se, srna. Ill Teď je doba hájení. Sedá si k ní. Klára Tady u toho bludného kamene jsme se poprvé polí- 170 bili. Víc jak před pětačtyřiceti léty. V křoví pod tímto, dubem jsme se milovali, .na mechu mezi mucho můrkám i. Mní bylo sedmnáct, tobě sotva dvacet. Potom ses oženil s Matyldou Blumhardovou a jejím hokynářstvím. Já si vzala starého Za-chanasjana a jeho arménské milióny. Našel mě v hamburském bordelu. Moje rusé vlasy ho přilákaly, toho starého chrousta. Ill Kláro! Klára Boby. podej mi jednoho Henryho Gíaye. Slepí Jednoho Henryho O aye, jednoho Henryho Claye. Z pozadí přichází komorník, podají doutník a zapaluje. Klára Zbožňuji doutníky.. Vlastně bych měla kouřit ty manželovy, ale moc jim nevěřím. Ill Oženil jsem se s Matyldou Blumhardovou kvůli tobě. Klára Mela peníze. Ill Tys byla mladá a krásná. Tobě patřila budoucnost. Chtěl jsem tvoje štěstí, a proto jsem se musí! vzdát svého. Klára A teď ta budoucnost přišla. Ill Zůstat tady v Giillenu, byla bys teď na dně jako já. Klára Ty jsi na dně? Ill Zkrachovaný hokynář ve zkrachovalém městečky. Klára Teď mám peníze já. Ill Od té chvíle, cos ode mne odešla, začalo mi peklo na zemi. Klára A já se peklem, stala. Ill Protloukám se s rodinou, která mi denně vyčítá chudobu. Klára Tak Tyldinka ti nepřinesla Štěstí? Ill Hlavně že jsi šťastná ty. Klára A co děti? Ill Nemají smysl pro ideály. Klára Však ony jej najdou. Ill mlčí. Oba se dívají na les svého-mládí. Ill Byl to směšný život. Nikdy jsem vlastně z městečka ne- NávStěva staré dámy fjt vytáhl paty. Jednou jsem byl v Berlíně a jednou v Tessinu. To je všechno. Klára Proč taky? Já svět znám. Ill Protože jsi pořád mohla cestovat. Klára Protože mi patří. /// milí, Klára kouří. .. Ill Ale téct se' všechno změní. Klára Jistě. Ill cí&2»ě Pomažeš nám? '' Klára Nenechám město svého mládí ve štychu. Ill Potřebujeme milión. Klára To není moc. Ill nadšeně Lasičko. V radosti ji plácne po lesem stehnu a bolestně stáhne ruku zpět. Klára Bolí. Protéza. Uhodil ses o její železný kloub. První vytáhne z kapsy u kalhot starou dýmku a rezaný domovní klíč a klepe jim o troubel. Klára Datel. Ill Jako tehdy, když jsme byli mladí, plni odvahy'.' Se svou láskou jsme chodili do Konrádova háje. Slunce' stálo jako ohnivý terč naď jedlemi. Obláká plula db dálky.''odněkud 7. houští volala kukačka. Čtvrtý Kuku. Ill ohmatává Prsního. Klára Chladivé dřevo, vítr ve větvích, šum jako mořský příboj. Jako tenkrát. Všechno jako'tenkrát.. Ti tři, kteří představují stromy, foukají a mávají rukama. Ill Kdyby se tak čas dal zastavit, rná čarodějko. Kdyby nás byl život nikdy nerozdělil. Klára Ty by sis to přál? Ill To, a nic jiného. Já tě přece miluji. 172 Líbají levou ruku. Tatáž chladná, bílá ručka. Klára Omyl. Taky protéza. Slonová kost. Ill překvapen pustí její ruku. Ill Kláro, ty jsi samá protéza. Klára Skoro. Letecké neštěstí nad Afganistanem. Já jediná jsem se vyškrábala z trosek. I posádka byla mrtvá. Já jsem k nezabití. Slepí K nezabití, .k nezabiti. Slavnostně zní dechovka: Emblém.ápostola-sé-opět-.spoustL- Giillen-ští nosí dovnitř stoly. Ubrusy jsou-žalostně roztrhané.. Příbory, pokrmy, jeden slul uprostřed, druhý vlevo, třetí vpravo, paralelně k publiku. Zezadu přichází farář. Další Giilleňané proudí dovnitř. Jeden ve sportovním tričku. %novu se objeví starosta, učitel a policajt. GiiUenšií tleskají. Starosta přichází k lavici, kde sedí Klára a III, stromy se proměňují v občany, kteří se postavili dozadu. Starosta Ta bouře potlesku patří vám. vážená milostivá paní. Klára Tleskají městské kapele. Zmáčkli to jaksepatří. A předtím ta živá pyramida turnerů byla náramná. Mám ráda mužské v tričkách a krátkých kalhotách. Vypadají tak přirozeně. Starosta Smím vás doprovodit ke stolu? Vede Kláru ke stolu uprostřed a představuje. Starosta Moje žena. Klára si ji prohlíží lorňonem. Klára To y; přece Anda Dummermuthová, nejlepší žákyně naší třídy. Starosta představuje druhou imu, která je stejně jako ta jeho sedřená a zatrpkla. Návítéva staré dámy 173 Starosta Paní lilová. Klára Tyldinka Blumhardová. Vzpomínám si. jaks vždycky číhala na Alfréda za dveřmi vašeho krámu. Zhubla jsi a pobledla, má drahá. Zprava se dovnitř vřítí lékař, padesátiletý, podsaditý muž s kníry, se štětinatými, ještě černými vlasy, na tvářích jizvy. Starý frak. Lékař Ještě jsem. ta stihl; v té své. staré mercedesce. Starosta Doktor Ňusslin, náš lékař. Klára si prohlííí lékaře lomonem. On jí líbá rúta. Klára Zajímavé. Vy jistě vystavujete úmrtní listy? Lékař ziffašfiM Úmrtní listy? Klára Když třeba někdo zemře. Lékař Ovšemže, milostivá, paní. Je. to má povinnost. Dokonce nařízená úřady*. Klára Příště, zjistíte srdeční mrtvici. Ill Rozkošné, prostě rozkošné. Klára se odvrací od lékaře a pozoruje turnéra v trilku. Klára Zacvičte to ještě jednou. Turner udělá dřep a točí rukama. Klára Ty svaly,, to je nádhera.,Jestlipak jste už někoho uškrtil, když máte takovou sítu? Turner strne v podřepu překvapením. Turner Uškrtil? Klára Zatočte teď. pane turnere, několikrát rukama.dozadu a potom udělejte podpor ležmo. lil se směje. Ill Ta Klára má ale h «mor. Ty jeji výrazy. Člověk by smíchy umřel. Lékař je stále ještě otřesen. 174 Lékař Neřeki bych. Při takových žertech běhá- člověk« mráz po zádech. Ill tajemně Slíbila nám milióny. Starosta zalapá po vzduchu. Starosta Milióny? Ill Milióny. Lékař Hrome, Klára se odvrátí od turnéra. Klára Teď bych něco snědla, starosto. • Starosta Cekáme ria vašeho/ manžela^ milostivá paní. .Klára To nemusíte. Chytá ryby a-já ses- ním. dám rozvést. Sta rosta Rozvést ? Klára Moby se bude taky divit Vezmu si německého filmového herce. Starosta Ale sama jste přece ríkala, že vaše manželství je Šťastné. Klára Každé moje manželství je šťastné. Ale už od mládí jsem snila o oddavkách v gullenské katedrále. Mladistvé sny je třeba vyplnit. Bude to moc slavné. Všichni se posadí. Klára si sedne mezi starostu a lila. Vidle lila jeho žena, vedle starosty paní starostová. Vpravo, vzadu u jednoho stolu sedl učitel, farář a policajt, vlevo naše čtveřice. Ostatní čestní hosté s manželkami v pozadí, kde svítí transparent Bud vítána, Klárko. Starosta povstává, záři radostí, uvázal si už ubrousek a zßoni na svou sklenici. Starosta Milostivá paní, moji milí Gulíeňané. Je tomu pětačtyřicet let, co jste opustila naše městečko, založené urozeným kurfiřtem Hassern Ušlechtilým, městečko pokojně rozložené mezi Konrádovým hájem a úžlabinou piickenried-skou. Pětačtyřicet let — to je více než čtyři desetiletí, tedy času jako vody. Mnoho se za tu dobu přihodilo, mnoho nepříjemného. Smutně to dopadlo s celým světem a stejně smutně i s námi. A přece jsme na vás, milostivá paní, naše Klárko, Návšteva stará ciátay 175 Potlesk. nikdy nezapomněli. Ani na vás, ani na vaši vzácnou rodinu. Na znamenitou matku, která byla sám prazdroj zdraví, lil mu něco šeptá. bohužel však vzápětí zemřela na souchotě. Na vašeho lidově založeného otce, který vybudoval u nádraží laiky i odborníky tolik navštěvovanon. lil mu cosi šeptá. tolik obdivovanou budovu. Oba žijí ve vzpomínkách dosud s námi jako ti nejlepší a největší z nás. A zvlášť pák vy, milostivá paní — kdo by vás neznal—, když jste behávala jako blonďatá, lil mu cosi šeptá, rusovlasá divoška našimi dnes bohužel tak zanedbanými ulicemi. Už tehdy cítil každý kouzlo vaší osobnosti, jako by tušil budoucí vzestup k závratným výškám lidskosti. Starosta vytahuje poznámkový sešit. Pro své činy jste nebyla nikdy zapomenuta. Vaše úspěchy ve škole dává dodnes-učitelský- sbor za vzor.. Vynikala'jste především v nejdůležitějších" předmětech,- rostlmopísu a živocicho-pisu, což bylo výrazem vašeho soucite: s' božími hovádky a se vším, cd potřebuje'pomoci. Vás smysl pro spravedlnost a dobročinnost vzbuzoval už tenkrát obdiv široké veřejností. Bouřlivý souhlas. Byla to naše Klárka, která opatřila potravu chudé vdově, když za své kapesné,: s námahou vysloužené u sousedů, kupovala brambory, a tak ji, zachránila před smrtí hladem — abych uvedl alespoň jeden z jejích lidumilných skutků. Velký souhlas. Milostivá paní, milí Gíilleňané. Něžná semínka těchto potě- 176 šitelných vlastnosti později slibně vzklíčila, 'Z rusoviásédivoŠkv se stala dáma, která ohromuje svět svou dobročinností, -.Pomysleme jen na její sociální ústavy, na nadace umělcům a dětské jesle. A proto bych chtěl milostivé paní, která opět nalezla-svou domovinu, provolat: Ať žije, af žije, ať žije í Potlesk. Klára vstane. Klára Starosto, GíHíeňaué. Jsem dojata vaší nezištnou radostí z mé návštěvy. Jako dítě jsem byla trochu jiná, než jak to řekl starosta. Ve škole jsem stála věčně na hanbě a brambory pro vdovu BoMovou.jsem tady.s Illem ukradla, ne abych tu. starou, kuplířku zachránila, před- smrtí- hladem, aíe. abych si mohla, taky jednou s- Illem, lehnout do.postele., kde to bylo rozhodne pohodlnější než v. Pexrovíc stodole nebo.v lese. Ale abych přece jen něčím přispěla k vaší radosti, řeknu vám, že jsem se rozhodla věnovat Güllenu celou miliardu. Pět set miliónů městu a pět set miliónů obyvatelstvu. Mrtvé ticlio. . Starosta koktá Miliardu. Všichni jsou pořád ještě ohromeni. Klára S jednou podmínkou ovšem. Všichni propuknou v. nepopsatelný jásot. Tancuji kolem dokola, vyskakují na žídle, turner cvičí, lil se Unie nadšením do prsou. Ill Kláro, zlatíčko!. To je báječné.-.Tisíc kulí.- V tomhle poznávám svou čarodějku. Líbá ji. Starosta Říkala jste pod jednou podmínkou, milostivá paní. Smím ji znát? Klasa Řeknu vám ji. Dám vám miliardu a koupím si za ni spravedlnost. Mrtvé ticho. Návštěva si ar é dámy 177 Starosta Jak tomu máme rozumět, milostivá paní? Klára Tak, jak jsem to řekla. Starosta Ale spravedlnost se přece nedá koupit. Klára Všechno se dá koupit. Starosta Stále ještě nerozumím. Klára Pojď sem. Boby. oprava přijde komorník, posadí se doprostřed mezi tři stoly a sejme své temné brýle. Komorník Nevím, jestli mne ještě někdo z vás pozná. Učitel Vrchní soudce Hofer. Komorník Správné. Vrchní soudce Hofer. Byl jsem před pětačtyřiceti lety vrchním soudcem v Güllenu a přešel jsem potom k apelačnimu soudu do KaíTigenu. Před pětadvaceti lety mí paní Klára Zachanasjanová nabídla, abych vstoupil do jejích služeb jako komorník. Přijal jsem. Pro občana s akademickým vzděláním je to trochu zvláštní kariéra, ale nabízené služné bylo tak fantastické... Klára K věcí, Boby. Komorník Jak už vám bylo řečeno, paní Klára Zachanasjanová nabízí miliardu a chce za ni spravedlnost. Jinými slovy: Paní Klára Zachanasjanová nabízí miliardu, když odčiníte nespravedlnost, která byla zde v Gúlíemi na paní Zachaňas-j anové spáchána. Smím • 'prosit, pane lie, III vstane ■ bledý jako stěna, polekati i udivenýi-'- III Co ode mne chcete? Komorník Predstúpte prosím, pane lile. Ill Prosím. Ill předstoupí před stůl vpravo. Rozpačitě se usmioá. Krčí rameny, ■Komorník Byío: to v roce. 191:Ö;-Byl:jsem'-vrchním soudcem v Güllenu a projednával jsem páteřními spor. Klára Zachanasjanová,- tehdy Wäscherová, vás tehdy obvinila, že-jste otcem jejího dítěte, pane lile. IV. míči. .178 Komorník Vy jste otcovství popíral, pane lile, a přivedl jste si dva svědky. . Ill Staré historky. Byl jsem mladý a neměl jsem rozum. Klára Toby á Roby, přiveďte Kobylu» « Lob y ho. Obě žvýkající monstra přivedou doprostřed jeviště oba eunuchy, kteří se šťastni usmívají a drží se za ruce. Oba K službám, k službám. Komorník Poznáváte je, pane I lie? Ill mlčí. Oba Jsme Koby a Lobý, jsme Köby '&■ Loby; III Neznám je. Oba Změnili jsme se, změnili jsme se. Komorník Řekněte svá jména. První Jakub Hühnlein, Jakub Hühnlein. Druhý Ludvík Span'. Ludvík Sparr. Komorník Tak co, pane lile? Ill Nevím o nich nic. Komorník Jakube Hühnleine a Ludvíku Sparre, znáte pana 111 a? Oba My jsme slepí, my jsme slepí. Komorník Poznáváte ho podle hlasu? Oba Podle hlasu, podle hlasu. Komorník V roce 1910 jsem byl soudcem a vy svědky. Ludvíku Sparre a Jakube Hühnleine, co jste přísahali před soudem v Güllenu? Oba Že jsme s Klárou spali, že jsme s Klárou spali. Komorník To jste přísahali přede mnou. Před soudem. Před Bohem. Byla to pravda? Oba Křivě jsme přísahali, křivě jsme přisahali. Komorník Proč, Ludvíku Sparre a Jakube Hilhnleine? Oba lil nás podplatil, 111 nás podplatil. Komorník Čím? Oba Litrem kořalky, litrem kořalky. Klára Ted Koby a Loby vypravujte, co jsem s vámi udělala. NdvStěva staré dámy 379 Komorník Vypravujte. Oba Dáma nás dala hledat, dáma nás dala hledat. Komorník. Správně.-. Klára Zachanasjanová vás dala hledat. Po. celém sví:tě;-Jakub Hühniein s-.; vystěhoval do Kanady a Ludvik Span.- de Austrálie. Ale ona je našla. A copak s vámi udělala?' Oba Dala nás To by m u a Roby mu, dala nás Toby mu a Ro-bymu. Komorník A co s vámi. udělali.Toby a. Roby?.-.. Qba- Vykastrovali, a oslepili, vykastrovali a oslepili. Koko r kí k A to je ta celá historie: soudce, obžalovaný, dva falešní svědkové, chybný rozsudek v roce 1910. Je to tak. žalobkyně? Klám ustane. Klára Je to tak. lil dupe. Ill To už je promlčeno, dávno promlčeno. Stará bláznivá historka. Komorník Co se stalo s dítětem, žalobkyně? Klára tiše Žilo jen rok. Komorník Co se s tak»: 5? vánu? Klára Síala se zenir.te: 1 itká holka, ■..Komorník Proč?.■■., ■Klähá Rozsudek soudu ji .ze." mne udělal. Komorník A teď chcete spravedlnost, Kláro Zachanasjanová? ■ .■Klára Mohu šiji dovolit. Dám' Güllen u miliardu, když někdo zabije Alfréda lila. Hrobové ticho. Pani lilová se vrhne k Jíloví a objímá jej. Paní Illová Fredy. ::.■■■. Ill Čarodějko, to přece nemôžeš žádat. To už je přece dávno za námi. Klára Je to dávno za námi, ale já jsem na nic nezapomněla, lile. Ani na Konrádův háj. ani na Petrovi c stodolu, ani na i8o ložnici vdovy Boliove, am na tvoji zradu. Teď jsme oba staří, iv jsi sešel, já jsem samá jizva po skalpelech, á přece chci j .'.bychom spolu zúčtovali. Ö svém životě sis rozhod Í ■sám;;': ale: mně jsi můj vnutil. Dnes, v lese našeho dávno minulého mláctäy j4 chtě!, aby se minulost vrátila. Tak jsem ji tedy vrátila a cKčř spravedlnost. Spravedlnost za miliardu. Starosta povstane, bledý a důstojný. Starosta Paní Zachanasjanová. Žijeme přece v Evropě, nehrne divoši. Jménem města Giillenu odmítám vaši nabídku. Jménem lidskosti. Raději zůstaneme chucli, než aby na našich rukou lpěla krev. BouHvoý souhlas, ■ Klára Já počkám. N á. vi í. č v a i; i -.í r ŕ d Á sny 18 í DRUHÉ DĚJSTVÍ Náznak-městečkaV-.V-pozadí: hotel u Zlatého apoštola. Poll led. zvenčí..-Omšelá. fasáda, typu Jugendstil. Balkón. Napravo je: nápis. Alfréd.. Ill*, koloniál. Pod ním špinavý pult, vsadú police s'e' starým zbožím. Když někdo prochází pomyslnými dveřmi krámku, zazní tenký hlásek zvonku. Vlevo nápis Policie. Pod ním dřevený stůl s telefonem. Dvě židle. Je ráno. Přežvýkavci Roby a Toby nesou zleva přes scénu věnce. a.květiny dozadu-do. hotelu. Jako při pohřbu. Ill se na ně dívá,oknem Jeho dcera klečí a drhne podlahu. Syn ss dáve do úst cigareta. ■ III Věnce. Syn Každé ráno je nosí z nádraží. Ill K prázdné rakvi v hotelu. Syn Tím nikoho nevystraší. Ill Městečko stojí při mně. Syn si zapaluje cigaretu. Ill Přijde matka k snídani? Dcera Zůstane nahoře. Je prý unavena. Ill Hodnou matku máte, děti. Opravdu. To se musí uznat. Dobrou matku. A f si zůstane nahoře. Ať se šetří. Posnídáme spoiu aspoň my. Už jsme to dávno neuděiaii. Obětuji na to vajíčka a krabici americké šunky. Budeme se mít jako páni. Jako za starých dobrých časů, když ještě prosperovala chata Na výsluní. Syn Musíš mne omluvit. Zhasne cigaretu. Ill Karle, ty s námi nechceš jíst? Syn Jdu na nádraží. Jeden dělník onemocněl, snad budou potřebovat náhradu. Ill Pracovat na dráze v parném slunci, to není zaměstnání pro mého syna. Syn Lepší něco než nic. Odchází. Dcera vstane. 18a Dcera Já jdu také, tatínku. Ill Ty taky? Tak? A kampak? Smím-li se slečny dcery zeptat? Dcera Na pracovní úřad. Snad bude r.ép.kc n: is to. Dcera odchází. IU je dojat a kýcká do svého kapesníku. Ill Hodné, dobré děti. Z balkónu pronikne několik taktů kytary. Hlasy Kláry a komorníka. Klára Pode? mi levou nohu, Boby. Komorník Nemohu jí najít Klára Je na prádelníku.-. Tam, co jsou ty kytky k: zásnubám. K Ulom přichází zákazník (První). III. Dobrý den, Hofbauere. • První'' Cigarety. .. Ill jako každé ráno;-První Ňe, chtél bych í y zelené. Ill Jsou dražší. První Tak to napište. Ill No, že jste to vy, Hofbauere. Musíme prostě držet dohromady. První Tady někdo brnká na kytaru." '' III Jeden z. těch gangsterů ze Sihg-Singu, Z hotelu vychá&jí oba slepí, nesou pruty a ostatní rybářské potřeby. Oba Přejeme dobré ráno, Alfréde, přejeme dobré ráno, Alfréde. Ill Cert vás vem. Oba jdeme na ryby, jdeme na ryby. Zajdou vlevo. PrvnS Jdou ke giillenskému potoku. Náygtčva staré dámy 183 Ill S rybářskými pruty sedmého manžela. První Přišel prý o ty své tabákové plantáže. Ill Ty už taky patří té miliar dárce. První Má to- být slavná svatba s tím jejím osmým. Včera bylo zasnoubení. Na balkón vyjde Klára v županu. Pravou rukou a levou nohou pohybuje- podle melodie drnkané na kytaru. Kytara doprovází celou . tuto-- balkónovou: scénu, trochu- jako- při.-operním-.recitation, také podle smyslu texlu. chvílemi ve valníkovém rytmu, chvílemi s použitím úryvků různých národních hymen. Klára Už jsem zase smontovaná. Roby, spusť arménskou lidovou. Melodie kytary. Klára Zachanasjanova zamilovaná.. Mohl ji poslouchat v jednom kuse. Každé ráno. Byl to klasický typ finančního magnáta. Obrovská flotila tankových lodí, závodní stáje a ještě miliardy. Ta svatba se mi vyplatila. Byl všemi mastmi mazaný a umě i se otáčet ve světě. Já to u něho omrkla« Přicházejí dvě ženy a dávají lllovi bandasky tta mléko; První Žena Mléko, pane .Ole. Druhá žena Do bandasky, pane lile. Ill Pěkné dobré jitro přeji. Litr mléka pro každou, dámy? Otevírá konev a chce nabrat mléko. První žena Plnotučné, pane lile. Druhá žen-a Dva litry plnotučného, pane lile. Ill Plnotučné. Otevírá jinou konev a nabírá mléko. Klára si prohlíží ráno svým lorňonem. 184 Klára Krásné podzimní jitro. Lehoučká mlha v -ulicích-, íiiiSrný opar a k tomu fialově modré nebe. jako by ho vyrsiá-;. ■.. 1 hrabě Holk, můj třetí manžel,'ministr zahraničí, fia--. ii >e ve volných chví Heb malováním. Nestálo to za nic. Pohodlné se usadí. Klára On sám taky nestál za nic. První žena Máslo. Dvacet deka. Druhá žena A vejražkový chléb. Dvě kila. I ix Dámy, snad jste neděclily? Snad jste neclědily? Obě Napište to. Ill Jeden za všechny, všichni za jednoho. . První žena Ještě čokoládu. Za dvě dvacet.' Druhá -žena Čtyři čtyřicet. Ill Taky napsat? První žena Taky. Druhá' žena Sníme si ji tady, pane lile. První žena U vás je to nejhezčí, pane lile. í'bž se usadí v pozadí krámu a jedí čokoládu. Klára Jednoho Wmstona. Ted, když jsem se dala rozvést, rbci jednou okusit sortu, kterou kouřil můj sedmý manžel. í ">ohý Moby, tak rád chytal ryby. Asi mu bude samotnému nüutno v rychlíku do Portugalska. 'ťomomikjí podává doutník a zapaluje. První žena Sedí si na balkóně a hulí doutník. Ill Pořád ty hříšně drahé. První žena To je vyhazování peněz. Měla by se stydět. Lidské bídě na očích. Návštěva staré dámy löfj Klara kouří. Klára To je zvláštní. Chutná docela dobře. Ill Stejně se přepočítala. Jsem starý hříšník, Hofbauere, ale kdo neni? Byla to klukovina, co jsem jí provedl. Ale přece všichni u Zlatého apoštola odmítli tu nabídka. Všichni Gul-lenští, jednohlasně,. přestože třou bídu. To byl nejkrásnější okamžik mého života. Klasa Boby, whisky. Čistou, běž. ' Přichází druh) zákazník. Ubohý a roztrhaný, jako všichni ostatní. Druhý Dobré jitro. Dneska bude pořádně horko. První Tohle hezký počasí vydrží. Ill Já mám dneska zákazníků. Celej čas se nikdo neukáže, ale teď už se několik dní-dveře netrhnou. První Stojíme za vámi; Za naším litem. Jako skála. t?.-.;;'. í" novém maiiesínvém. obleku, v pestrém šátku a černém /•.■;>,■-"••. Malíř Buďte opatrní. Dva žuinalisu- íc uiú vyptávali na tenhle krám. První Podezřelé. Malíř Dělal jsem, že o ničem nevím. První To je chytrý. Malíř Pro vás, paní lilová. Přímo se štaflí. Ještě je mokrý. Malíř ukazuje obraz. Učitel si sám nalévá. Malíř Umění začíná v GiiHeiiu prosperovat. Pěkný kousek, že? Paní Illová Můj' muž. Jak si je podobný. ■ Malíř Olej. Vydrží vám věčně. Pani Illová Mohla bych ho pověsit v ložnici, nad postele. Alfréd zestárne a člověk neví, co se může stát. Pak je rád, že má nějakou upomínku. Venku se objeví dví ženy z druhého jednáni, elegantně oblečené. 'Prohlížejí si zboží"o pomyslném výkladu. První Podívejte se na tyhle dvě. Chodí do nového kina dvakrát denně a přitom se tváří, jako bysme byli nějaký vrazi. Paní Illová Kolík? Malíř Tři sta. Paní Illová Teti vám nemohu zaplatit. Malíř Nevadí. Počkáni;- paní lilová. Rád vám počkám. Učitel Ty kroky, pořád ty kroky. Zleva přichází Druhý. Druhý Novináři. Ted musíme držet spolu. Na Život a na smrt. Malíř Dávejte pozor, aby nepřišel dolů. První O to se postaráme. Návštěva staré dámy 211 Gällenšti se poslati vpravo. Učitel vyprázdnil z polovice láhev a z&~ stane stál u pultu. Dva novináři $ fotoaparáty přicházejí. První novinář Dobrý večer vespolek. Gullenští Pozdrav vás bůh. První novinář První otázka. Jak se cítíte, všeobecne1 řečeno? První rozvážne Jsme samozřejmě potěšeni návštevou paní Zach áriásj áriové. Malíř Dojati, Druhý Hrdi. První novinář Hrdi. Druhý novinář Druhá otázka pro paní za pultem. Tvrdili nám, že jste vyhodila Kláru Zachanasjanovou ze sedla. Ticho. Giillenšlí jsou zfejmš polekáni. Paní Illová A kdo to-tvrdí?■■■. Mlčeni. Novináři píši současně do svých pozemkových bloku. První novinář Ti'dva malí tlustí strejci od paní Zachanas-janové. Paní Illová váhavé Co vykládali ti dva?. Druhý novinář Všechno.. Malíř Zatraceně. Všeobecné licho. Druhý novinář Je tomu víc než čtyřicet let, co Klára- Za-chanasjanová a majitel tohoto krámu měli téměř před svatbou. Souhlasí? Mlčení. Paní Illová Souhlasí. Druhý novinář Je pan III doma? ' Paní Illová Je v Kalbcrstadtu. Všichni V Kalbcrstadtu. První novinář Dovedeme si tu romanci představit. Pan 111 a Klára Zachanasjanová vyrůstali spolu, patrně v těsném sou- sedství. Chodili spolu do školy, pak přišly procházky v lese a první polibek, jako'mezi sourozenci. Pak poznat pan 111 vás, milá paní. Byla jste pro něho něčí ni novým a nezvyklým. Poznal, co je opravdová vášeň, Paní Illová Ano vášeň. Bylo to právě tak, jak říkáte. První novinář Paní lilová je hlavička. Klára Zachanasjanová všechno chápe, skromné a ušlechtile vám udělá místo a vy se provdáte... Všichni s úlevou Z lásky. První novinář Z lásky. Zprava přicházejí oba eunuši. Roby je táhne zaucho. Oba naříkají.. Oba Nechceme už nic vykládat, nechceme už ntc vykládat. Jsou odvádhá dozadu, kde je Toby očekáváš bičem v race. Druhý novinář Paní lilová, vašemu muži to nikdy nepřišlo — bylo by to ostatně lidské — váš muž toho nikdy nelitoval? Paní Illová Jen peníze ke Štěstí nestačí. Druhý novinář Ke štěstí nestačí. První novinář Pravda, kterou si my, moderní lidé, pořád neumíme zapsat za uši. Zleva přichází syn v bundě ze surové kůže. Paní Illová Náš syn Karel. Druhý novinář Skvělý mladý muž. Druhý novinář Ví něco o těch vztazích... Paní Illová U nás v rodině nemáme tajemství. Říkáme si, že co ví Bůh, mají vědět i naše děti. Druhý novinář Dětí to vědí. Do krámu vstoupí dcera v tenisových šatech, v ruce má raketu. Paní Illová Naše dcera Otýlie. Druhý novinář Charmant. Učitel se konečné vzchopí. Učitel Gullenští, jsem váš starý učitel. Pil jsem tady v ti- Návšteva staré -lámy 2jg c hosti svého Steinhägera a ke všemu jsem mlčel. Ted také já chci říci své a vyprávět o návštěvě staré dámy v Güllen u. VyšplM se na soudek, který ht zbyl z Petrovic stodoly. První Zblázniťse'?':'. . Druhý Přestaňte.'."' Učitel Gullenští, chci prohlásit' pravdu, í kdyby naše bída měla trvat do skonání světa. Páni Illová Jste opily, pane učiteli, mel byste se stydět. Učitel Stydět? Ty by ses měla stydět, ženo, když jsi hotova zradit svého muže! Syn Držte hubu. První Sundejte ho. Druhý Ven s ním. Učitel Tohle předstíráni trvá už trochu dlouho. DdERA úpěnlivě Pahéučitelia ■'.' UČíťel Zklaňialaš mne, dceruško. Na tobě bylo, abys mluvila. A teď za tebe musí promluvit hromovým hlasem tvůj starý učitel. Malíř mu narazí obraz na hlavu-■ Malíř Tak ty mně chceš'zkazit obchod? Tíi'in'áä. Učitel Protestuji. J?icá tváří celého světa se v Güllen u připravují strašné věcí. Gullenšti se na něho vrhnou, ale vtom zprava přichází1 ve starém, roztrhaném obleku lil. Ill Co se tady děje? Gullenští mekají učitele a zírají překvapené na lila, Hrobové licho. Ill Go děláte na tom soudku, učiteli? Učitel se s úlevou divá na lila. Učitel Říkám tady pánům novinářům pravdu, lile. Jako archanděl, hromovým hlasem. Ztratí rovnováhu. »H Protože jsem humanista, miluji staré Reky a. obdivují. Platóna. Ill Mlčte. Učitel Cože? Ill Slezte dolů. Učitel Ale ve jménu lidskosti... Ill Sedněte si. Mlčení. Učitel zklamaně Sednout si. Lidskost si má sednout, No prosím, když i vy zrazujete pravdu. Sestoupí se soudku^ posadí'se. Na krku mu stále ještě visí ůbraz- III Promiňte, je opilý. Druhý novinář Pan I!l? Ill Co ode mne chcete? První novinář Jsme š ras tni, že jsme vás přece jen zastihli. Jen několik snímků. Dovolíte? Ohlíží se. Potraviny, potřeby pro domácnost, železářské zboží, Už to mám. Zmaěknem vás, jak prodáváte sekeru. Ill váhavě Sekeru? První novinář Řezníkovi. Působí jen to, co je přirozené. Tak sem dejte ten vražedný nástroj. Váš zákazník vezme do ruky sekeru, potěžkav á ji, má přemýšlivý výraz, prosím, vy se nakláníte přes pult a mluvíte k němu. Prosím. Aranžuje scénu. První novinář Přirozeněji, pánové, nenuceněji. Novináři fotografují. První novinář Krásné, moc krásné. Druhý novinář Prosím vás, teď položte ruku na rameno své ženy. Syn vlevo, dcera vpravo. A ted prosím, záříte štěstím, záříte uspokojením, záříte, záříte. NávíStěva staré dámy 215 První novinář Zářili velkolepě. Zleva zpředu Mži několik fotografů dozadu přes jevišti. Jeden volá do krámu. Fotograf Zachanasjanová má zas nového. Právě Šli na procházku do Konrádova háje. Druhý novinář Nového? První novinář To bude titulní stránka pro Life. Oba se vyřítí z krému. První drží stále ještě sekeru v ruce. První Měli jsme to Štěstí. Malíř Musíš nám odpustit, učiteli. Abychom tu záležitost mohli jegtě po dobrém urovnat, nesmí se tisk nic dovědět. Rozumíš? Jde ven. Druhý ho nesleduje, ale zastaví-se ještě $ Jfísm. Druhý Rozum do hrst! a neplácat nesmysly. Takovému :roš- Cákovi, jako jsi ty, by stejně nikdo' nevěřil.' ■ ■ Odejde. První A teď se ještě, lite, dostaneme dp ilustrovaného zpravodaje, III Jistě. .... První Budeme slavný. III-. Určitě. První Partagas. Ill Prosím. První Napište to. Ill Samozřejmě. První Mezi námi, cos provedl Klárce, to byla ale rošťárna. Chce odejít. Ill Hofbauere, sekeru. První váhá. Pak vrátí sekeru. V krámě zavládne mlčení. Učitel stále sedí na sudu. 216 Učitel Musíte mi prominout. Vypil jsem pár. Steinhagerů. Dva nebo tři, III Všechno je v pořádku. Rodina odchází vpravo ven. Učitel Chtě! jsem vám pomoci. Ale umlčeli mne. A vy jste o to také nestál. ■Sundá si obraz. Učitel Ach, Hic, co jsme to za lidi. Ta ostudná miliarda hoří v našich srdcích. Seberte se a bojujte o svůj život. Spojte se s tiskem. Nesmíte už ztratit ani minutu. Ill Já už dál nebojuji. Učitel udiveně Copak jste docela ztratil strachy rozum? Ill Poznal jsem, že už nemám právo bojovat. Učitel Že nemáte právo bojovat? Proti té zatracené staré dámě, proti té staré kurvě, která bez špetky studu před našima očima střídá mužské, která kupuje naše duše? Ill Je to konečně moje vina. Učitel Vina? Ill Kláru jsem dostal já tam, kde je, a sám sebe taky: jsem ušmudlaný, nepotřebný hokynář. Co mám tady dělat, giil-knský vychovateli? Hrát si na nevinného? Všechno jsem zavinil já. Eunuchy, komorníka, rakev i tu miliard». Nemohu pomoci sám sobě a vy mně už také ne. Bere proražený obraz a prohlíží si jej. Ill Můj portrét. Učitel Vaše žena si ho chtěla pověsit do ložnice. Nad postele. Ill Však on to Kühn namaluje znovu. Položí obraz na pult. Učitel namáhavě vstane, vrávorá. Učitel Už jsem střízlivý. Najednou jde potácivě k Illovi. Učitel Máte pravdu, Üplnou pravdu. Jste vším vinen. A teď vám něco řeknu, Alfréde lile. Něco zásadního. N á vatě va staré dámy 217 ^ustane slät před Mem jako svíčka a jen lehce se kymácí. Učitel Zabijí vás. Vir» to od začátku a vy už to také víte, přestože tom« v Güllenu dosud nikdo nevěří. Pokusem je příliš silné a naše bída příliš trpká.' A já vím ještě víc. I já se k ním přidám. Cítím, jak se pomalu stávám vrahem. Má víra v humanitu je bezmocná. Vím to. A proto, že to vím, stal se ze mne opilec, lile. Bojím se tak, jak jste se bál vy. A ještě jedno vím, že také k nám přijde jednou stará dáma a jednoho dne se s námi stane to, co se děje teď s vámi, a brzy, snad za pár hodin už o tom vědět nebudu. Mlčení. Učitel Ještě jednu láhev, Steinhäger. Ill přináší láhev. Učitel zaváhá a pak šiji rozhodně vezme. ■ Učitel Napište to. Pomalu vychází. Rodina se vrací a lil se jako ve snách rozhlíží krámem. Ill Všechno je nove, .Jak to teď u nás vypadá' moderne, čistě a vkusně.-.Takoyý-krám, to. byl vždycky můj. sen- Vezme dceři z tuky raketu. Ill Ty hraješ tenis? Dcera By i a jsem tam párkrát. Ill Vždycky po ránu, že? Místo abys Šla na pracovní úřad. Dcesa Všechny mé přítelkyně hrají tenis. Mlčeni. ■ ■ ■ ■ III Karle, z okna jsem tě viděl ve voze. Syn Jenom Opel-Olympia. Není tak drahý. Ill Kdy ses učil jezdit? Mlčení* ■ ■ 218 III Místo abys hledal práci na nádraží, v parném slunci? Syn Jen někdy. Vynáší rozvážně soudek, na kterém seděl opilec, vpravo ven z krámu. Ill Hledal jsem své nedělní sáty. A našel jsem tam kožich. Paní Illová Mám ho jen na zkoušku. Mlčení. Paní Illová Fredy, všichni přece dělají dluhy. Jen ty jsi hysterický. Tvůj strach je prostě směšný. Je jasné, že se ta záležitost v klidu uspořádá. Nikdo ti ani vlásek nezkřiví. Klára to nepožene do krajnosti. Vim to. Na to má příliš dobré srdce. Dcera Určitě, tatínku. Syn Musíš to konečně pochopit. Mlčení. Ill pomalu Je sobota večer. Chtěl bych se projet ve tvém voze, Karle, jen jednou. V našem voze. .' Káŕeľ nejisti Chceš? " III" Oblékněte si pěkné šaty. Pojedems všichni. Pan? Illová nejisti Já také? To se přece nehodí. Ill Proč by se to nehodilo? Oblékni si svůj kožich a tak ho hned při téhle příležitosti zasvětíme. Já zatím zavřu pokladnu. Paní s dcerou jdou vpravo ven, syn vlevo. Ill se zabývá pokladnou. i?l.eva přichází starosta s puškou. Starosta Dobrý večer, lile. Nedejte se rušit. Stavím se tu jen na skok. Ill Aíe prosím. Mlčení. Starosta Přinesl jsem pušku. Ill Děkuji. Starosta Je nabitá. Ill Já jí nepotřebuji. NávgtČva staré dámy 2ig Starosta opře pušku o.pult. Starosta Dnes večer je shromáždění celé obce v divadelním sále ti Zlatého apoštola, III Přijdu. Starosta Budou''tam všichni. Projednáme váš případ. Dostali jsme se tak trochu do siepé uličky. Ill Taky se mi zdá. Starosta Tu nabídku zamítnou. . : ÍĹĽ'Možááv'.'■. Starosta Člověk se ovšem moře mýliť; '■ III Ovšem. Mlžení, Starosta opatrně V tom případě ovšem, lile, přijmete rozsudek? Bude u toho totiž tisk, Ijx.Tisk, Starosta Á rozhlas. Á televize. A filmový týdeník. Bude to oSemetná situace nejen pro vás, ale i pro nás, to mi věřte. Jako rodné město té dámy jsme se díky její svatbě stali tak známí, že chtějí udělat reportáž o našich starých demokratických zvyklostech. Ill Vyhlásíte veřejně nabídku té dámy? Zabývá se pokladnou. Starosta Ne přímo. Jen zasvěcení budou rozumět smyslu jednání, III 2e jde o můj život. Mlčeni. Starosta Informoval jsem tisk v tom smyslu, že paní Za-chanasjanová pravděpodobné založí nadaci a že vy, pane lite, jako její přítel z mládí, jste tuto nadaci zprostředkoval. Ze jste byl jejím přítelem, to už dneska ví každý. A tím budete před veřejností očištěn. Ill To je od vás hezké. 220 Starosta Nedělal jsem to, otevřeně řeř •!'•>, kvůli vám, a Ir z lásky k vaší spořádané a počestné rodin«"'. Ill Chápu. Starosta Hrajeme fair hru, to musíte přizná:. Až doposud jste mlčel. To bylo správné. Ale budete mlčet dál? Jestli chcete mluvit, tak bychom to musili udělat s vyloučením veřejnosti. Ill Rozumím. Starosta Tak co tedy? Ill Jsem rád, že konečně slyším otevřenou hrozbu. Starosta Nevyhrazuji vám, lile, ale vy vyhrožujete nám. Když budete chtít mluvit, pak musíme jednat i my. Ill Budu mlčet. . Starosta Af je výsledek shromáždění jakýkoli? Ill Přijmu ho. Starosta Výborně. Mlčeni. Starosta Těší mne, lile, že se podrobujete výroku obce. Je vidět, že je ve vás ještě jiskřička cti. Ale nebylo by lepší, kdyby se veřejný soud nemusel vůbec sejít? Ill Co tím chcete říci? Starosta .Říkal jste sice, že nepotřebujete pušku, ale možná, že by se vám přece jen hodila. Mlčení. Starosta Mohli bychom pak té dámě říci, že jsme vás odsoudili, a dostali bychom peníze stejně. Stálo mne to mnoho probdělých nocí, než jsem přišel na tenhle nápad, to mi věřte. Byla by to vlastně vaše povinnost jako čestného muže, vyvodit důsledky a ukončit svůj život. Nezdá se vám? Už jen z pocitu solidarity, z lásky k rodnému městu. Přece vidíte naši hroznou bídu, utrpení, hladové drtí,.. Ill Ted se vám vede docela dobře. Starosta lile. Ill Starosto. Prošel jsem peklem. Viděl jsem, jak děláte dluhy. V každé známce blahobytu jsem cítil blízkost smrti. Kdybyste mne byli ušetřili této úzkosti, toho strašného strachu, Návštěva ala r é dámy 221 všechno by bylo jiné. Mohli bychom dnes spolu mluvit jinak a já bych byl tu pušku přijal, abych vám to ulehčil. Kvůli vám. Ale teď jsem rozhodnut. Sám jsem přemohl sírách. Bylo to těžké, ale dokázal jsem to. Cesta zpátky není. Vy se teď musíte stát mými soudci. Podřizuji se vašemu rozsudku, ať je jakýkoli. Pro mne je to spravedlnost. Co je to pro vás, nevím. Dej bůh, abyste před svým rozsudkem obstáli. Můžete mne zabít. Nestěžuji si, neprotestuji, nebráním se, ale vašeho Hnu vás zprostit nemohu. '' Starosta si opíti vezme'pušku.' '■ Starosta Škoda. Zahodil jste velkou příležitost odčinit svou vinu a stát se alespoň zčásti slušným člověkem. Ale to od vás přece nemůžeme žádat. Ill Oheň, pane starosto. Zapaluje tnu a starosta odchází. ' Objeví se pani v holicím a dcera i) červených íahch. Ill Vypadáš báječně, Maty Ido. Paní Illová Perzián. Ill Jako dáma. Paní Illová Vsak je také trošku drahý.'' ' III Máš hezké šaty, Otýlie. Trochu odvážné, nemyslíš? Dcera Ale jdi, táti, to bys měl vidět moje večerní.' Krám zmizí a syn předjede s anténu III Krásný vůz. Celý život jsem se namáhal, abych se trochu zmohl, měl trochu pohodlí a mohl si koupit například •takovéhle auto, a teď bych tedy chtěl vědět, jaký má člověk pocit, .když v něm sedí. Sedni si se mnou dozadu, Maty Ido, a Otýlie si sedne ke Karlovi.-. ■. Nastupují do aula. Syn .Vytáhnu z toho stodvacítku. Ill Ne tak rychle. Chci se rozhlédnout po krajine. Po městečku, kde jsem žil skoro sedmdesát let. Ve starých: uličkách je čisto, mnoho se už opravilo. Nad komíny šedivý.kouř. Před okny peiargónie, slunečnice a na zahrádkách : růže. U Goethovy brány se smějí děti. Všude jsou milenci,-Na Brahmsově náměstí moderní novostavba. Paní Illová To staví kavární k Hod I. Dcera Podívej se, doktor v novém mercedesu. Ill Rovina a v pozadí kopce. Jsou dnes, jako by je pozlatil. Obrovské s dny. Noříme se do nich a opět vyplo uváme na světlo. Ty jeřáby ve Wagnerových závodech a Bockmannovy komíny vypadají jako obři. Syn Začne se tam pracovat. ZfltTOuM. Paní Illová To jsou legrační autíčka. ■ Syn Vozítka. Dneska to má každý učedník. Dcera Cest terrible. Paní Illová Otýlie chodí na francouzštinu a angličtinu. Do kursu pro pokročilé. Ill Praktické. Chata Na výsluní. Tady za městem jsem už dlouho nebyl. Syn Budou ji zvětšovat. Ill Musíš mluvit hlasitěji. Jedem moc- rychle. Syn hlasitěji Budou ji zvětšovat Samozřejmě, pan Stocker. Ten s tím svým buickem vezme každého. Dcera Zbohatlík. Ill Ted zajed do puckenriedského údoií. Kolem bažiny, topolovou alejí, kolem loveckého zámečku kurfiřta Hassa. Na nebi plují podivné mraky, nakupené na sebe jako v létě. V tom podvečerním světle je krajina krásná. Dívám se na to, jako bych to viděl poprvé. Dcera Nálada jako u Adalberta Stifters. Ill Jako u koho? Paní Illová Otýlie studuje také literaturu. Ill To je skvělé. Syn. Jede proti nám Hofbauer ve svém volkswagenu. Vrací se z Kaíligen u. Návštěva staré dámy 223 Dcera S podsvinčaty. Pan! Illová Karel řídí spolehlivě. Jak íed elegantně řízl tu zatáčky, S ním se člověk nemusí bát. Syn Musím přehodit na jedničku. Stoupáni. Ill Nikdy jsem nemohl popadnout dech, když jsem tudy šel pěšky. Paní Illová Jsem ráda, že mám kožich. Je už chladno. Ill Přejel jsi; Tudy se jede do Beisenhachu. Musíš se vrátit a pak vlevo, Konrádovým hájem. Vůz couvá do pozadí. Přicházejí Čtyři s lavicí. Jsou ve fraku a představují stromy. První Jsme opět jedle a buky. Druhý Datel i kukačka a plaché laně. Třetí Tak Často opěvované ticho panenské přírody. Čtvrtý Rušené ted vřískáním automobilů. Syn zatroubí. Syn Zase srna. A nehne se to z místa, potvora. Třetí odskočí. Dcera Důvěřivá, Nikdo tady neloví.- . Ill Zastav pod těmihle-.stromy.;■■ Syn Prodm,. ■'■'.- Paní Illová' Co chceš?-'.-■'.: Ill Chci se projít lesem.' Vystoupí. Ill Až sem je slyšet guuenské zvony. Vyzvánějí k slavnosti. Syn Jsou zase čtyři. Teprve tečí to příjemně zní...... Ill Všechno zlatne. Podzim už j é tady. Spadané listí vypadá jako hromádky zlatav ■■■■...:■■ Paní Illová Tak to my pojedeme do Kalberstadtu do kina, Fredy. _ ■ . Syn Ahoj, táto. Dcera So long, daddy. Paní Illová Na shledanou. Vůz s rodinou mizí. Vrací se. Rodina mává. lil se ohlíží- Sedne si na lavici, která slojí vlevo. Šumění vetru. Zleva přicházejí Roby a Toby s nosítky, ve kterých je Klára v obvyklých Šatech. Roby má přes rameno kytaru. Vedle jde IX. manžely nositel Nobelovy ceny, vysoký, stihlý, prošedivělý, s knírkem. Můžfi být hrán stejným hercem. Vzadu js komorník. Klára Konrádův háj. Roby a Toby, zastavte na- chvílí. Vystupuje z nosítek, obhlíží lorňonem les. Pohladí Prvního po zádech. Klára Kůrovec. Strom odumírá. Všimne si lila. Klára Alfréde. To je hezké, Že se potkáváme. Vítám té ve svém lese, III Konrádův háj už ti taky patří? Klára Taky. Mohu si k tobě sednout? Ill Ale prosím. Právě jsem se rozloučil se svou rodinou. Jedou do kina. Karel si opatřil vůz. Klára Tomu se říká pokrok. Sedne si vpravo vedle lila. Ill Otýlie chodí do literárního kursu a ještě na angličtinu a francouzštinu. Klára Tak vidíš, přece našli smysl pro ideály. Pojd sem, Zoby. Ukloň se. Můj devátý manžel. Nositel Nobelovy ceny- III Velmi mne těší. Klára Nejpozoruhodnější je, když nepřemýšlí. Nepřemýšlej chvíli, Zoby, Návštěva star« dáray 225 IX, manžel Ale poklade. Klára Jen se neupejpej. IX. manžel Tak dobře, už nepřemýšlím. Nepřemýšlí. Klára Vidíš, teď vypadá jako diplomat. Pripomína mi hraběte Hoíka, ale ten nepsal knihy. Chce se uchýlit do ústraní, psát svoje memoáry a spravovat moje jmění. Ill Blahopřeji. Klára Stejně nemám dobrej pocit. Člověk si drží muže na reprezentaci, ne jako něco užitečného. Jdi bádat. Zoby. Historickou zříceninu najdeš vlevo. IX, manžel jde bádat, lil se ohlíží. Ill Co íí dva eunuši? Klára Začali žvanit. Poslala jsem je do Hongkongu, do svých opiových doupat. Tam mohou kouřit á snít. A .komorník půjde za nimi co nevidět. Už ho nebudu potřebovat. Boby, jeden Romeo a Julie, V pozadí se objeví komorník a podává jí krabici doutníku, Klára Vezmeš si také, Alfréde? Ill Rád. Klára Tak si vezmi. ífcj nám-'óheiS; Roby. ■ Oba kouři. Ill Voní krásně. Klára V tomhle lese jsme spolu často kouřili, pamatuješ se ještě? Cigarety, které jsi kupoval u Maty kly. Nebo kradl První zaklepe klíčem na iroubel. Klára Zas ten datel. Čtvrtý Kuku, kuku. Ill A kukačka-. Klára Chceš, aby ti Roby zahrál na kytaru? Ill Prosím. Klára Hraje dobře, ten omilostněný loupežný vrah. Po- 226 třebuji ho ke svým chvilkám rozjímání. Nenávidím gramofony a rádia. Ill „V africké soutčsce baíaiión mašíruje..." Klára Tvoje zamilovaná. Naučil ses jí ode mne. Milení. Oba kouří. Kukačka aid. Vítr Šumí. Roby hraje baladu. Ill Tys měla — chci říct — my jsme měli dítě. Klára Ovšem, III Byl to kluk, nebo děvče? Klára Děvce. Ill A jaké jsi jí dala jméno ? Klára Genevieve. Ill Hezké jméno. Klára Viděla jsem jí jenom jednou. Když se narodila. Pak mi ji vzala Klesíanská péče. Ill Jaké měla oČJ? Klára Neotevřela je. Ill A vlasy? Klára Černé. Ale to přece mají všechna novorozeňata. Ill Ano. Milení. Ill kouří a kytara zní. Ill U koho zemřela? Klára U cizích lidí. Jméno jsem zapomněla. Ill Na co? Klára Zápal mozkových blan. Možná že na něco jiného. Dostala jsem zprávu od úřadů. Ill Když jde o smrt, je na úřady spolehnutí. Mlčení. Klára Vypravovala jsem ti o naší holčičce a ty teď vypravuj o mně. Ill O tobě? ' Klára Jaká jsem byla, když mi bylo sedmnáct. Když jsi mne miloval. Ill Jednou jsem tě hledal dlouho v Petrovu; stodole. Našel NávSsěva staré dámy 227 jsem tě ve staré drožce, jen v košili. S dlouhým stéblem v zubech. Klára Tys byl silný a odvážný. Bojoval jsi 8 tím ajznboňá-kem, co za mnou pálil. Utírala jsem ti krev s obličeje. Svou červenou spodničkou. Kytara zmlkne. Balada skonala, III Ještó „Sladká a spanilá otčino". Klára Tu umí Roby taky. Nová hra na kytaru, 111 Děkuji ti za vénce, za chryzantémy a růže. Pěkně se vyjímají na té rakvi it Zlatého apoštola. Moc pěkně. Už jsou toho dva plné sály. Sedím naposled v našem starém háji, plném Šumění větru a volání kukačky. Dnes večer se shromáždí celá obec. Odsoudí mě k smrti a jeden z nich mě zabije. Nevím, kdo to bude a kde se to stane, ale jedno vím, že skončí jeden nesmyslný život. Klára Odvezu tě v rakvi na Capri. V parku svého paláce jsem dala postavit mauzoleum. Kolem dokola cypřiše, výhled na Středozemní moře. Ill To znám jenom z obrázků. Klára Hluboká modř. úchvatné panoráma. A tam zůstaneš. Mrtvý vedle kamenné sochy pohanského boha. Tvá láska ke mně zemřela přeci mnoha léty. Má láska nemohla, zemřít, ale žít také nemohla. Proměnila se v cosi zlého jako já sama, jako jedovaté podhoubí a nevidoucí oči kořenů tohoto lesa, oslepené zlatem mých miliard. Kořeny vztahovaly po tobě svá lesklá chápadla a hledaly tvůj život. Protože ten patří mně, na věky. Ted tě ovinuly a jsi ztracen. Brzy nezůstane nic než mrtvý milenec v mých vzpomínkách. Neškodný přízrak ve zničené schránce. Ill A teď je konec i se „Sladkou a spanilou otčinou". IX. manžel se vrací. Klára Nositel Nobelovy ceny se vrací od své zří ceniny. Tak co, Zoby? 2S8 IX. manžel Raně křesíanská éra zničená vpádem Hunů. Klára Škoda. Podej mi ruku. Roby a Toby nosítka. Vstupuje do nosítek. Klára Sbohem. Alfréde. Ill Sbohem, Kláro. Nosítka mizí v pozadí. TU zastane sedlí na lavicí, stromy odkládají větve, shora klesá divadelní portál s obvyklými oponami a drapériemi s nápisem ^ivol je vážný — umění js veselé! Z P°Z^dí přichází policajt v nové uniformě a sedne si k liloví. Objeví se rozhlasový reportér a začne mluvil do mikrofonu. Giillenští se žitím shromažďují. Všechno je ve fracích a v nových šatech'. Je tu množství novinářů, fotoreportéru, hlasatelů a filmových kamer. Reportér Dámy a pánové. Vo záběrech z rodného domu a po rozhovoru s panem farářem jsme přítomni shromáždění obce. Dostáváme se tak k vrcholnému bodu návštěvy, kterou koná paní Klára Zachanasjanováve svém sympatickém, milém rodném městečku. Přestože tato proslulá žena není přítomna, starosta jejím jménem učiní důležité prohlášení. Nalézáme se v divadelním sále hotelu U Zlatého apoštola, onoho hotelu, kde přenocoval Goethe. Na jevišti, které jinak slouží spolkovým účelům a pohostinským vystoupením kalberstadtské činohry, se shromažďují muži. Tak velí tradice, o čemž mne právě informoval pan starosta. A ženám velí tradice, aby se posadily do hlediště. Slavnostní nálada, nezvyklé napětí, jsou přítomni filmaři, kolegové z televize, reportéři z celého světa. Právě se ujímá slova starosta. Reportér jde s mih of oněm ke starostovi, který stojí uprostřed scény obklopen v půlkruhu muži. Starosta Vítám güllenskou obec a zahajuji schůzi. Na pořadu máme jen jediný bod. Dostalo se mi velké cti. že vám mohu oznámit: Paní Klára Zachanasjanová, dcera našeho významného spoluobčana, architekta Gottfrieda Waschera, zamýšlí nám darovat miliardu. NávStéva staré dámy 229 Sum mezi novináři. Starosta Pět set miliónů městu a pět sei miliónů všem jeho obyvatelům. Ticho. Reportér tlumeně Milé posluchačky a posluchači. Obrovská senzace. Nadace, která z obyvatel městečka rázem učiní boháče,, představuje jeden z největších sociálních experimentů oaší .epochy. Všem se zatajil deci?. Hrobové ticho. V očích všech jsou slzy dojetá. Starosta Předávám slovo našemu .učiteli. Reportér se bli& s mikrofonem k uHteli. Učitel Občané gullenští. Musíme si objasnit, co paní Klára Zachanasjanová tímto darem sleduje. Co tedy sleduje? Chce nás jen obšťastnit penězi, zahrnout zlatem, sanovat Wagn rovy podniky, Bockmanna a chatu- Na- výsluní? .Sami víte, že tomu tak není. Pani Klára Zachanasjanová má v plánu něco významnějšího. Chce za svou miliardu spravedlnost, spravedlnost. Chce, aby se naje obec proměnila v obec spravedlivou. Tento požadavek nás. nanejvýš, překvapuje. Cožpak a nás v obci nevládla spravedlnost? První Ne... . Druhý Strpěli jsme zločin. Třetí Nespravedlivý rozsudek.. Čtvrtý Křivou přísahu. Ženský hlas Rošťáka. Jiné hlasy Správně. Učitel Občané giitlenStí. To je trpká skutečnost. Musíme si přiznat, že jsme strpěli nespravedlnost. I když si v plné míře uvědomuji materiální možnosti, které nám nabízená miliarda poskytuje, i když y žádném případě nechci přehlédnout, že příčina mnohého zla a utrpení tkví v chudobě, přesto prohlašuji: Nejde nám o peníze. Bouři'souhlasu. Nejde nám o blahobyt a zajištěný život, nejde nám o luxus, ale o to, zda chceme zjednat průchod spravedlností. A nejen spravedlnosti, ale 230 i ostatním ideálům, pro něž žili naši předkové, pro něž bojo-:vali a umírali. Pro všechno, co zvyšuje cenu západní kultury. Bouře souhlasu. Svoboda je v sázce, jestliže láska k bližnímu je zašlapána v prach, jestliže není dbáno příkazu pomáhati slabým, jestliže je uráženo manželství, klamán soud a mladá matka uvržena do bídy. Pískáni. Krvavě vážné musíme teď ve jménu božím brát své ideály. Bouřlivý souhlas. Bohatství má jen tehdy smysl, pramení-li z něho milosrdenství. Mějte tuto svatou žízeň, GüllenS ti. Hlad ducha, a ne jen ten druhý, nízký hlad tělesný. A to je otázka, kterou bych jako rektor zdejšího gymnasiachtelpoloz.it. Jen tehdy, když nepodlehnete zlu a když za žádných okolností nestrpíte nikde ve světě nespravedlnost, můžete přijmout miliardu paní Zachanasjanová a splnit podmínku, která je spojena s touto nadací. A o tom, Giillenští, přemýšlejte a na to pamatujte. Bouře souhlasu. Reportér Slyšeli jste všeobecný souhlas, dámy a pánové. Jsem do hloubi duše pohnut, neboť řeč rektora je důkazem mravní velikosti, kterou — bohužel — dnes nenajdete tak často. Odvážně bylo upozorněno na nesprávnosti všeobecného charakteru, na křivdy, k nimž dochází jistě v každé obci a vůbec všude tam, kde žijí lidé. Starosta Alfréde lile. Reportér Starosta se opět ujímá slova. Starosta Alfréde í Me, Musím vám položit otázku. Policajt dá Illovi herdu. Ten se zdvihne. Reportér k němu přichází s mikrofonem. Reportér A ted uslyšíte hlas muže, na jehož podnět byla založena nadace paní Zachanasjanové, hlas Alfréda lila, dávného přítele clooroditelky. Alfréd 111 je statný, sotva sedmdesátiletý muž, každým coulem Giilleňan staré poctivé ražby. Je přirozené, že je dojat, pln vděčnosti a tichého zadost-učinění. Starosta Vy jste způsobil, že nám byla nabídnuta nadace, Alfréde lile. Jste si toho vědom? Návštěva staré dámy 231 "'! Ill cosi tiše ňká. ftf ry II ' Hlasatel, Musíte mluvit Masité, dobrý muži, aby naše ||| posluchačky a poslucha&i také slyšeli. II Ijll Ano. H Starosta Budete respektovat naše rozhodnutí přijmout jj nebo odmítnout nadaci Kláry Zachanasjanové? í§fj III Budu. jjj Starosta Chce někdo položit Alfrédu Illovi otázku? Mlčení, ■ Starosta Má někdo poznámku k nadaci Kláry Zacha-|f| nasjanové? li Mlčení. Starosta Pan farář? |j Mlčení. 11 Starosta Měs tský lékař ? M Mlčeni li Starosta Policie? I Mlčení. ji) Starosta Politická opozice? II Mlčení. M Starosta Tedy přikročíme k hlasování. 1 Ticho. Jen bzučeni kamer a záblesky fisšů, ■ Starosta Kdo tedy celým srdcem stojí za uskutečněním li spravedlnosti, nechť zvedne ruku. ■I Všichni kromě lila zvedají ruce. i _ Reportér Zbožné ticho vládne v divadelním sále. Nic než || jednotlivé moře zvednutých paží jako obrovská přísaha lep- || šímu a spravedlivějšímu světu. Jen starý muž sedí nehybně, 23s přemožen radostí. Dosáhl svého cíle. Díky dobročinnosti jeho přítelkyně z mládí byla nadace založena. Starosta Nadace Kláry Zachanasjanové byla jednohlasné přijata. Ne pro peníze. Obec Ne pro peníze. Starosta Ale pro spravedlnost. Obec Pro spravedlnost. Starosta A pro klid svědomí. Obec Pro klid svědomí. Starosta Nemohli bychom žít a strpět mezi sebou zločin. Obec Nemohli bychom žít a strpět mezi sebou zločin. Starosta Musíme jej vyhladit. Obec Musíme jej vyhladit. Starosta Aby nedoznaly úhony naše duše. Obec Aby nedoznaly úhony naše duše. Starosta Ani naše nejsvětější statky. Obec Ani naše nejsvětější statky. Ill vykřikne Bože můj. Všichni stojí se slávnostné zdviženýma rukama, jen u kamery dojde k poruše. Kameraman Skoda. Pane starosto, osvětlení přestalo fungovat. Prosím, závěr hlasování ješ tě je dnou. Starosta Ještě jednou? Kameraman Pro filmový týdeník. Starosta Samozřejmě. Kameraman Reflektory jsou v pořádku? Hlas V pořádku. Kameraman Tak jedem. Starosta zaujme pózu- Starosta Kdo tedy celým srdcem stojí za uskutečněním spravedlností, nechť zvedne ruku. Všichni zvedají ruce. Starosta Nadace Kláry Zachanasjanové byla jednohlasně přijata. Ne pro peníze. Návštěva staré dámy 2gg Obec Ne pro peníze. Starosta Ale pro spravedlnost. Obec Ale pro spravedlnost. Starosta Pro klid svedomí. Obec Pro klid svědomí. Starosta Nemohli bychom žít a strpět mezi sebou zločin. Obec Nemohli bychom žít a strpět mezi sebou zločin. Starosta Musíme jej vyhladit. Obec; Musíme jej vyhladit. Starosta Aby nedoznaly úhony naše duze. Obec Aby nedoznaly úhony naše duše. Starosta Ani nejsvětějši statky. Obec Ani nejsvatější statky. Ticho. Kameraman potichu No tak, lile. Ticho. Kameraman Tak tedy ne. Skoda. Ten radostný výkřik „Bože můj" byl zvlášť působivý. Starosta Pánové od novin, rozhlasu a filmu jsou zváni k malému občerstvení v restauraci. Nejlépe když projdou nouzovým východem. Pro. dámy se v zahradě u Zlatého apoštola podává čaj. Lidé od novin, rozhlasu a f Umu vycházejí po pravé' straní dozadu. Muži zaslanou nehybně na svém míslě. Ill vstane a chce odejít. Policajt tlači Ilia zpátky na lavici. Policajt Tady zůstaneš. Ill Vy to chcete udělat ještě dneska? Policajt To se rozumí. Ill Myslel jsem, že by bylo nejlíp, kdyby se to stalo u m nic. Policajt Stane se to tady. Starosta Není nikdo v hledišti? Třetí a Čtvrtý pátrají dole. Třetí Nikdo, 234 «^^^O^ipXi.^lěí^r^p^ííf^^P- Starosta Na galerii? Čtvrtý Prázdno. Starosta Zavřete dveře. Nikdo nes sni do sáiu. Ti dva jdou do hlediště. Třetí Zavřeno. Čtvrtý Zavřeno. Starosta Zhasněte světla. Měsíc svítí okny galerie, a to stačí. Scéna se zatemní. Ve slabém, měsíčním svetle je vidět lidi jen nezřetelné. Starosta Udělejte uličku, Muit vytvoří ulilku. Na jejím konci stojí turner v bílých elegantních kalhotách, s rudou šerpou přes tilko. Starosta Smím prosit, pane faráři? Farář jde pomalu k Illeui a sedne si k němu. FáRÄ& Tak, lile, přišla vaše poslední hodinka. Ill Cigaretu. Farář Cigaretu, pane starosto. Starosta účinlivé Samozřejmě. Nějakou zvlášť dobrou. Podává krabičku faráři a ten Uloví. Ill si bere cigaretu; policajt mu ji zapaluje a farář vrací krabičku starostovi. Farář Jak už řekl prorok... Ill Prosím vás, ne. Kouři. Farář Vy nemáte strach? Ill Už ne. Kouří. Farář bezmocné Budu se za vás modlit. Ill Modlete se sa Güllen. Kouři. Farář pomalu ostává. říávštSva staré dámy 235 Farář Bůh nám boď .milostiv. Pomalu se vřadí mezí ostatní. Starosta Povstaňte, Alfréde líle- /// sáhá. Policajt Tak vstaň, ty svině. Starosta Policejní strážmistře, ovládejte se. Policajt Promiňte, to mi tak uklouzlo. Starosta Tak pojďte, Alfréde lile. Ill upustí cigaretu a vykročí. Jde pomalu do středu scény a otolí se zády k publiku. Starosta Jděte uličkou. Ill váhá. Ill jde pomalu uličkou mlčících mužů. Docela vzadu se mu do cesty postaví turner. Ill zastane stát, otočí se a vidí, jak se ulička nemilosrdné uzavírá. Klesne na holena. Ulička se promění v klubko lidí, které se tise svinuje a pomalu se sklání. Vpředu zleva přicházejí žurnalisté. Světlo. První novinář Co se to-tu'děje?..-.: Klubko lidí se rozvine. Muži- se mlčky postaví dózádui Před nimi zastává jen lékař, klečící nad mrtvolou,, přes niž-je. přehozen kostkovaný ubrus, obvyklý v restauracích. Lékař vstane, sejme stetoskop. Lékař Srdeční mrtvice. Ticho. Starosta Radost .ho zabila. První novinář Radost. Druhý novinář Život píše ty nejdojemnější historky. První novinář Do práce. Oba spěchají vpravo dozadu. Jalová přichází Klára, sledována komorníkem. Uvidí mrtvolu, zůstane stát, jde pomalu do středu jevišti a obrací se k publiku. 236 Klára Přineste ho sem. Roby a Toby přinesou máry, položí na ně lila a přinesou ho k nohám Kláry. Klára strnule Odkryj .ho, Boby. Komorník odkrývá Hlas obličej. Klára jej dlouho pozoruje. Klára Vypadá stejně jako před léty, můj černý pardál. Přikryj ho. Komorník přikrývá Iliův obličej. Klára Odneste ho do rakve. Roby a Toby ho nesou vlevo. Klára Boby, doprovoď mne do mého pokoje. Ať zabalí kufry. Jedeme na Capri. Komorník ji nabídne ráme. Klára pomalu odchází vlevo, Zastaví se. Klára Starosto. Z pozadí se z hmoty mlčících mužů pomalu blíží starosta. Klára Sek. Předá mu šek a odchází s komorníkem. Stále, lepší Šaty aí vyjadřují rostoucí blahobyt. Nevtíravě, ale přece znatelně nechí působí prostor jeviště stále příjemněji. At se promenuje ve svých jednotlivých společenských stupních, jako bychom se nepozorovaná přestěhovali z bytu chudé čtvrti do moderního blahobytného města. Tento růst bohatství vyúsťuje v apoteózu závěrečného obrazu. Kdysi šedivý svět se proměnil v bohatství technické, oslnivosti a vyučuje ve světový happy end. Prapory, girlandy, plakáty, neónová světla obklopuji renovované nádraží. Giillenští muži i ženy ve večerních šálech a fracích tvoří po způsobu řecké tragédie dva chóry, ne náhodně, ale rozestaveni tak, jako by daleko zahnaná potápějící se lod'vysílala poslední signály. Navité va staré d ára v 237 Svět zná tolik hrůz Pustošivá zemětřesení Sopky chrlící oheň, vzedmutí moře Války též a pancéře h řmíci v pšeničných polích Oslnivý hřib atomové bomby CHóa II Ale nic není hrůznějšího než bída Protože nežná dobrodružství BerútěŠně ve svém objetí, tiskne lidský rod Navléká korálky pustých, dní Zeny V bezmoci se dívají matky na zánik toho nejdražšího Muži Ale muž Ten obmýšlí vzpouru a snuje zradu První V deravých boíách vydechne naposled Třetí S páchnoucím smotkern v ústech CHÓs I Poněvadž práce, kdysi chlebodárná, není, CHór II supící vlaky se vyhýbají městu. Všichni Nám se vede dobře. Paní Illová Nám, kterým laskavý osud Všichni všechno žméiiií.'"-; Ženy Slušivé ódě"vy teď-' ■' obepínají půvabná těla. ■ Syn A chlapec řídí sportovní'vůz. Muži A limuzínu obchodník. Dcera Dívka běhá za míčem na rudém dvorci. Lékař V novém operačním sále; zelená- vykáchííěk<>- váném, radostně operuje lékař. Všichni A- večeře kouří v domě. Spokojen. dobře obut, vdechuje každý z nás nejlepší tabák. 238 Učitsl Hladový po vědění učí stejně hladovka. Druhý Poklady na poklady vrší snaživý podnikatel. Všichni Rembrandta k Rubensovi, Malíř Umění živí umělce dosyta. Farář O vánocích a velikonocích i o svatodušních svátcích borti se pod návalem křes ránů chrám. Všichni Vlaky, blyštivé, letí po železných kolejích, spojujíce národ s národem. Staví opět u nás. š(leva přichází průvodčí. Průvodčí Güllen! Přednosta Dálkový rychlík Güllen—Rím. Nastupte, prosím. Salonní vůz je vpředu. Z pozadí přinášejí Kláni v nosítkách, strnulou jako staré, kamenné božstvo. Její průvod prochází středem obrn chóru. Starosta Opouští nás. Všichni Ta, co nás bohatě obdarovala. Des RA DobrodSjka. Všichni Se svým vznešeným doprovodem! Klára z^nizi vpravo. Nakonec nesou sluhové rakev. Starosta Nechť ji štěstí provází. Všichni To nejdražší, jí svěřené, odváží s sebou. Přednosta Odjezd] Všichni Kéž nás ochrání Faraa Bůh Návštěva staré dámy 239 Všichni V této bouřlivé a zběsilé době Starosta Blahobyt Všichni I vezdejší statky nám zachovej Bůh Zachovej svobodu Noc aí daleko rozbíjí svůj stau Nczatemňuj už nikdy naše město Z mrtvých slavně povstalé Abychom' svého štěstí'dosyta užili «4° POZNÁMKA „Návštěva staré dámy" je příběh, který se odehrává na malém'mästé' kdesi ve střední Evropě. Je napsán člověkem, který se od těchto lidí vůbec nedištancuje a není si Sak docela jist, zda by jedna) jinak: co je na oné historií navíc, neió třeba při této příležitosti ani říkat, ani na divadle inscenovat. To platí rovněž o konci, GuUenští zde sice mluví slavnostněji, než by tomu bylo ve skutečnosti, poněkud blíže tomu, co bývá označováno jako báseň, jako krásná mluva, vlastně jenom proto, že jsou nyní bohatší a jako úspěšní lidé také vybranej i mluví. Popisuji lidí, ne loutky, jednání, ne alegorii, ukazuji svět a ne mora [ku, jak si často mnozí o irmě vymýšlejí, ano, nikdy se nepokouším konfrontovat svou hru se světem, protože k tomu zcela přirozeně dochází samo od sebe od té doby, co existuje v divadle divák. Divadelní hra se odehrává v možnostech jeviště, ne v oděvu nějakého stylu; Když Giiileňané hrají stromy, tak to není surrealismus, ale je to proto.' aby onu trochu trapnou historii lásky, odehrávající se v tomto lese — pokus starého muže o sblížení se starou ženou — převedli do poetického jevištního prostoru a učinili jí snesitelnou. Piät z pocitu imanentní důvěry v divadlo, v herce. To je síla, která mne především žene. Láká mne materiál. Herec potřebuje jen málo lt tomu, aby představoval člověka, jen vnější pokožku a právě odpovídající text. Domnívám se, že tak jako se organismus dovršuje tím, že vytváří pokožku, tak i divadelní hru'dovršuje jazyk. Divadelní autor poskytuje jen jazyk. Jazyk je výsledek. Proto nelze pracovat jenom na jazyce samém, ale pouze na tom, co tvoří jazyk, na myšlenkách, snad najednání. Pouze na jazyce, pouze na stylu pracuji jenom diletanti. Věřím, že úloha herce spočívá v tom, aby znovu dociloval tohoto výsledku, a jeho umění pák musí vypadat přirozené. Když hraji správně popředí, posadí vyjde samo. Nepočítám se k dnešní avantgardě, jistěže mám svou teorii umění, což není všechno jen žert, přece se však držím se svým soukromým míněním zpátky (nemusel bych se podle něho vůbec řídit) a radši bych platil za trochu neučesaného mladíka 3 nedostatečným formálním usilováním. Je třeba mne inscenovat v duchu lidových her, chovat se ke ■mně jako k odrůdě vědomého Ncstroye: ták je možno dostat se nejdále. Je třeba zůstat u svých nápadů a nestarat se o hluboký smysl, dodržovat změny scén bez přestávek a bez opony. Také automobilovou scénuje třeba hrát jednoduše, nejlépe s divadelním vozem, kde je namontováno jen to nejnutnější k akci: sedadla, volant, nárazník, tedy pohled na vůz zepředu, zadní sedadla zvýšena. Všechno to musí být nové, nové jako žluté boty atd. (Tahle scéna nemá nic společného s Wilderem. Jak to? Dialektické cvičení pro kritiky.} Klára Zachanasjanová nepředstavuje ani spravedlnost, ani Marshallův plán nebo dokonce Apokalypsu. Nechť je jenom to, co je, nejbohatší žena světa, která díky svému majetku, může jednat jako hr.-d'!'.ika řecké tragédie, absolutně, kruté, jako Médea třeba. Může si to Návštěva staré dámy 24! dovolit. Má tumor, a to se nesmí přehlédnout, iná odstup k lidem jako ke zboží, které je na prodej, odstup ' k sobě samé, později ř-vlástní grácii, zlomyslný šarm. Poněvadž se pohybuje mimo lidský řád, stala se .něčím nepramronýra, strnulým, už bez jakéhokoli vývoje, jako by mela zkamenět a proměnit se v modlu. Je to básnický zjev, její průvod také, ani eunuši nesměji být hráni realisticky nechutné. 3 hlasy kkšténco, ale neskutečné, pohádkové, prízračné, ífastej jí»ko rostliny, oběti totální pomsty, která je logická jako pravěké .knihy zákonů (pro zjednodušení role mohou oba mluvit také střídavě místo najednou, ale pak nesmějí opakovat věty)- Je-li Kiára Zachanasjanová nehybná, hrdinka od samého začátku, její milence se- hrdinou teprve stává. Zchudlý kramář, který jí padne na začátku za oběť, je vinen a domnívá se, že život sám smazal všechny viny. je to obraz muže neschopného myšlenky, prostinfcý člověk, kterému něco pomalu dochází. Ve strachu a ohromení největší osobnost. Zažije na sobe spravedlnost, poněvadž pozná svou vinu, je veliký ve svém umírání. {Jeho smrt nepostrádá určité monumentality.) Jeho start je nesmyslná a zároveň plná smyslu. Měla by smysl jenom v .mystické říši antické poliš, ale náš příběh se odehrává v Gil tlenu. V současností. K hrdinům přistupují Gulíeáaiíé, lidé jako my všichni. Neměli by být kresleni zle, vůbec .ne, nejdřív jsou rozhodnuti, .nabídku odmítnout, ale začnou děiat dluhy, ne s úmyslem zabít Hla* ale ž. lehkomyslnosti, z pocitu, že se to všechno nějak zařídí. Tak by se melo inscenovat druhé dějství. Rovněž nádražní scéna: strach má jen III, protože zřiá svou situací. Ještě nepadne zlé slovo, teprve scéna v Petrovi c stodole přináší změnu. Osudové určení již není třeba obcházet. Od této chvíle se Giuleňané .pomalu připravuji k vražde, ujišťuji se o lilově viní", jenom rodina až do konce hovoří o tom, že to všechno dobře dopadne. Ani 00i nejsou zlí, jenom slabí jako všichni. Je to obec, která pomalu propadá pokušení podobné jako učitel. Ale toto vzdání se musí být pochopitelné. Pokušení je-příliš veliké, bída příliš trpká. „Stará dáma" je zlá hra a právě proto nesmí být hrána zle, ale co nejhumánnéji, se smutkem, ale bes: hněv«, také s humorem, poněvadž nic neuškodí táto komedii, která končí tragicky, než skálopevná vážnost. 1«