Text   t á cht O  pořadů  05^1  rozmnožen jen pro odbornou potrebu  užšíľio  okruhu posluchačů*
rozhlasový  oykiue   o patnácti díleoh
a v
t  g a r d  a
1
j
&
«£113
l   1  v   o   t   \
firtat  první k owe  Uufullotí povdlacná   láta mní cou; ■     č\ny dodo       rulwrlMivu« ÍJvotnt pooliy  guiwr«a«
avBntesí"d*       bet       lag»'''117
54at druhá
tribuna o nioanril b dot<nio«  ľ'aiitijardy promt) uw^lä'jkŕho
•' , MM""
ki'ltarlR v Mnuloetl o-5  Jdv dnou aktivita   »vttntftanlj
x o ■
-v
■^ s"
^,-V
K o u í
1 a í o 1
oáut  tř«tí
po«tiBMua   juUo ziiraCní praman ft»noraa» were» •  nrftorj raprasantantA   po»tlB«u
.'in   t g a r d e b e  'L    1  •   :. '   n d  "
Hovorili:  Icandidút vfid Jiří  Drab*o Vratislav ťffenberger docent  Kvôtosiav ChvatXí-;";obert Keiivoda,   laureát štátni cany
líoahlaaova preniórů byla na okruhu    VKV 8.   bŕeana 1967
Praha      196 7
-1 -
Effenberger:
Nejprve bychom si snad měli uvědomit,  a to hned v eouvialosti a názvom  "Avantgarda bez  legend a mýtů", že nejen avantgarda,  ale  v£echno,  co souvisí a uméním, a  tedy e emocionalitou a efektivitou,  se  v jistém smyslu boz legend  a mýtů neobejde.   Pekl  bych,   Se  v mýtech a v lo-gendách, které se  vztahují k postavám jednotlivých umolců nebo určitých dejinných momentů /samozrejme v jejich nej-civilnějslch formách/,   že  eo   tu projevuje   ten druh přitažlivosti,  který se možná podílí na uměleckém myôlení  intensivněji,  ndž se domníváme. S působením táto přitažlivosti  se setkáváme  v jedná  z nejkrásnějších knih nové poezie, v Nezvalové  Ulici  Git - le   - coeur.  Vůbec surrealieiuia věnoval právě  těmto sýtotvorným oíláo poezie mnoho pozornosti.  Nemůžeme  se domnívat,   Že  by  tu mělo být naôím úkolem dokázat,  že tuto kvalitu poesie  jo třoba nahradit jakousi kritickou,  umčnovědnou y'.^.r.-.r \  nebo střízlivostí. Jestli má být předmětem nějakého zkoumáni,  pak tedy předeváím tohoto,  které je  hlcdíníic optimálních podmínek   tohoto působení. No kráse medúzy není nejpůsobivější její    chemická složeni, ale něco jako přírodní samozrojr.ost plujícího zázraku. Nemyslím,   že by nebylo dobře  poznávat dejiny avantgardy; je  ale důležitá neztrácet  z dohledu,  čím tato avantgarda nejpodstatněji působí,  čím působí nakažlivě a inspiračně.
Kalivoda:
Nicméně mohlo by se přitom přihlížet  i k určitým obecnějSím momentům a problémům, které vyvstávají dnes při
- 2 -
hodnoceni  tá ráze avantgardy,  kterou  známe  %  dvacátých a  tri cátýcn let.  Totií: základní  tón, ktorý bylo alyěet při  těchto hodnoceních,   byl právě nesen myölenkou,  $e avantgarda je určitá umálecfco - nrtiatní záležitost,  Že jd« zde pouze  o formovo  tvárná problémy,  že zde jistě  bylo dosaženo Četných nových objevných hledisak,  Že  ovsem rozhodu* jící je onen formaltetický  základní moment. Já si myslím, 2«  vöc se má právě opačně,  a Ze by snad bylo užitečná si ukázat,  že onen dekadentní formalismus,  který byl takovou nálepkou základní, kterou  byla desinterpretována veAkerá aktivita avantgardy.  Že právo  tento formalismua byl výmyslem oněch ideologů,  kteří namísto konkrétnísna-lýzy skutečnooti nalepuji na skutečnost určité viněty,  ktoré neodpovídají realito*  A  ío   by anad  bylo možno objasnit, 2e avantgarda  ve  vlastním slova smyslu je  určité hnutí nejen umělecké,  které pravé  stojí a padá s určitým nákladním obsahovým ideologickým přístupem ke akutečnosti, ale Ze  tento obsahový,   ideový,  myélenkový přístup, určitý vztah k  ti*   *ní  skutečností,   tedy ka skutečnostem giuo-uměleckým,  je alfa a omega veôkeré avantgardy ve vlaatnim slovo smyslu.
Brabec:
Prožiji  jsme skutečná dobu krajního odmítání avantgardy a moderního umění, A nyní jsoe svědky áirocô roavět-venó reakce na  tento negativní vztah,  VŽdyl  tento cyklua svědčí o  tom,  Že se  snažíme předcházející hodnocení uvéat
- 3 -
na správnou míru.  Ala už tím ae vytvorila dost paradoxní situace*  Spífi reagujeme,  vysvětlujeme,  opravujeme  a méně času již  zbývá na rozvíjení odkazu avantgardy v soudobém kontextu.  Tim nechci říct.  Ze  je možno otočit ae zády k předcházející negaci,  nebo€ působí  i dnes,   i když silně zredukována. Jaký  je  charakter tohoto    odsudku avantgardy? Za prvé  jde často o globální soudy,  vlastně  odsudky,  kdy argumentace  je  po výtce  politioká či  ideologická.  Uetoda diskreditace a vytrhávání čáatí  z  celku byla možná jen proto,   Že se  umělecká aféra chápala jako něco přidaného k reakční   ideologické  podstatě.  A  za druhé  - paušální odmítaní  avantgardy ae dělo ve jménu vágního modelu pravého, pravoverného socialistického uuéní,   to znamená.  Že proti realizacím a proti umění,  které už bylo vytvořeno, se postavil  ideál umění  nového,  které ukazovalo jakoby fc budoucnoati.  Umění  avantgardy bylo  tedy prohláSeno za cosi minuloatního,  co  je nutno překonat.  Tyto výtky nelze ověem redukovat  jen na údobí kultu;  jsou vlastně neustálými  průvodci na cestě  avantgardy,   tu agresivnějšími, jindy pasivnějšími,  Vždyi vlastně poúnorová kampaň byla zahájena  jeětě  před únorem,  a to v časopise  bývalého aventgardisty E.  F.  Buriana,  v časopise  jeho divadla v Čtyřicátém sedmém roce,  kdy ArnoSt Kolman napsal Článek o národním a lidovém umění* Argumentace  byla zajímavá: avantgardní  uménl  je  podle něho výrazem degenerace céaEáclco imperialistického avěta.  Toto  tvrzení  bylo pozd5ji obměňováno,  aplikováno,  byly vyhledávány  jednotlivé  postavy
- 4  -
jako napr,  K.   Teigy nebo Seifert «tp. Je šamoaŕejmé,  Že reakce nn  podoBná vulgaríaace musela sa rtít nejprve  v rovino historické,  t. j.  uusal se vytvořit  stav,  kdy s» argu-rentovalo vlastně jenom historickými  Catty.  Proti  komoleni ye  postavila pravdiví  interpretace atp.   Ale   tato etapa, Vterou by c hon mohli »aiivat r» tápou  r efta bili ta ca  avantgardy, je  pro ná3 už dávno řa napij,  a  to se  vracín k začátku,  protože  tet!  jde vice  0 «/»iDyflleol,   o «nolyzu viitahu dědictví avantgardy,   o níž  tu dnfiť hovoříme * to je zejin&ia iJovét-ailuř  poetismu,  Jtonetruktiviamu,  ťuokeicnalisKu,   surrealismu - k dnasku,  jeká jsou «do  rt.Uca vývojová.. • iki
Snad právo proco je   cu«J důležitý*  «bychom poje» avantgardy co nejvíc» ker.'          1 rvali f  at<yčhoifl s ním praco-
vali naprosto věcně a irortkx6tnü0 aby aa nopro&tail tato í nájaky"   takový mlhavy,  vseptilirv'vojíci ívoje»i(   který ae  bude doplňovat váím jQoinyo,   jat íie   to nj dŕXva atŕUo.,  a některymi jinými   ■■■     ' » obíhati ^..Movädy, Vyjderae-Xi jenom ze slovního významu Slova avantgarda,   tak byrhoa       ..;               *   čomu,   Že  to je nöco ůo je p/edvojen  Oj '                :i\)0.   co proatr předbíhá co ukazuja  cesty vývoje umění*  Ais pßJ    loa gardy ja  v too,   äg  její tvorci nikdy ue<
néjajeáho «uses,  ve  které* je čachycen vy ve j untecí,  2e  ičvo- -tovali nejenom proti ustrnulým tven'ia v umění   3 proti konvencím v uměleckém výrazu,   ala  především proti konvencím a proti ustrnulým tvarům v aatootnöa Xivotö.  Ze  jejich primárni problém byl autenticky   íivotní aloh,  pravdivý Životni
™ 5 -
vyraz a  teprve  postupot,  jakmile  se  jejich objevy a jejich tvorba stává známější,   jakmile  zasahovala širší a sirsí okruhy konsuiaenta,  teprve pot se nějakým zpuac' «sm zařazo-vala a hýbala vývojem samotného umíní.
V tom myslím spočívá   take rozdíl mi •■.-   pyj.'"..'   ■  "T.t^arda a nio-dorni  umění,   lyto  pojmy  se  volwi   těsto  používají   n  není vždycky  jasné,  jeatli jsou totožné nebo jestli  jsou  rue*i nimi néjaké rozdíly. Já osobné se domníván,   Že  evanig&.r:ti jo pojem užší a konkrétnejší než moderní ualnít  Protože ao-derní umění  právo  podle mého názoru zahrnuja   ty  proudy, ktoré nejakom způsobem posunují dopředu vývojový  proces metní,  ale které mehou aůstut omezsuy  jen ne sfára umění, na sféru eatetiky.  Naproti  toinu považuji za tiejtypií téjůí rys avantgardy,   že   tuto aféru  překračuje,  že  mé i určitý společenoko-kriticky  a ravoltoi náboj,  kťix-y  intervenuje přímo v Živote.
Effenberger'
Já bych navázal nu tov  co říkal soudruh Chvaíík. Snad by bylo opravdu nejlépe,  Kdybychom ai iiůjak blíž definovali  to,  co  tady bylo chorekt«X'izovdno jako  vstali umění ke skutečnosti,   jako určitý kriticky postoj, kterým a« do_ stává tuaělecká  tvorba do konfliktu s  tou společenskou skutečnosti,  která je unčni podstatně nepřátelská.  Karel Teige a teoretikové  předválečného poetismu a  surrealismu byli přesvědčeni,  že  je   to  právě kapitaliatická  společnost,   buržoaa-ni společnost,  která klade uměni mimořádně  těžké  podmínky, překážky k  jeho avobodnému rozvoji, a že se umění  avy» zé-
- 6 -
konitým rozvojem dostává do konfliktu o touto buržoasnl a kapitalistickou  apolecno.ití,   a tím se dostává na břeh revoluce - na nerai potom rozvijí dál své další porspaktivy. Historicky pohled nám ale naznač!,   Že  právo  tady na  tom břehu docházelo k nejožehavějším konfliktům,   a£ už  to bylo na začátku dvacátých let,  polemika mezi poetismom a prole-tářakou poesii,  anebo v polovino  třicátých let, na platformě Levá fronty,  kdy ae  stoupenci surrealismu polemicky utkali se  stoupenci socialistického tealiamu a tsto polemika,   velmi plodná,  protože mobilizovala myšlení  obou stran,  vývojem věcí, které následovaly v oblasti kulturní politiky,  rozvojem stalinismu - se nakonec dospělo až k naprosté  roztržce, která v roce 1938 už potom obé  tyto foray společenské angažovanosti  umění rozdölila na dlouhou dobu dopředu.
Brabec:
To,  co tady říkal Vratislav Effenberger,  nám zároveň ymesuje do značné míry jeden základní rozdíl mezi avantgardou,  ale  to byih dal do uvozovek  "dneska" a avantgardou  "minulosti". Právo  ten kritický  postoj,  který přenášel voliký rozvoj  individua i veliký rozvoj umění do socialismu,  mol silný prvek takového perspektivismu.  A který zároveň určoval formu revolučnosti toho avantgardního uměni.  Ale  tyto í"ormy revolučnosti avantgardního uměni dnes již nenalézáme,  to  jest zcela pochopitelné. tlmoní nežije  v  té perspoktivistické atmosféře,  nemá oněch integračních tendencí, které byly příznačné  pro avantgardu minulosti.  A proto bychom mohli  snadno zjistit,  jak avantgarda je  často stavena,   to -i o jména v poslední době,  jako jakýsi správný model,  který  je dnešnímu umění
- 7 -
stavěn jöko ten nejdokonalejší  vzor.  Pravé v  té aféře  ideologické,  v té formě  revolučnosti, kterou na sebe  avantgarda tehdy vzala.  Ale doba je jiná a my musíme odlišit právo ty dve, zřetele.  To jeet zřetel,  kdy zkoumáme historický stav avantgardy mezi dvoma svetovými  válkami,  a na druhé straně zřetel k současnému umění,  které  je v jiné době, v jiné etapě  vývoj«:,  o není možné Žádnou o tápu nadřazovat ani jinou etapou minulosti to soudobé uoční měřit«
K&livoda:
Já bych se  ještě chtěl maliíko dotknout otázky, kterou Jiří Brabec zde nadhodil,  to jest otázky toho zorného uhlu,  z kterého dnes k avantgardě  přistupujeme,  to je jednak ten zřetel historický, kdy rekonstruujeme,   rehabilitujeme,  a ten zřetel aktuální,  kdy hledáme právě  tu aktuální podobu avantgardy a avantgardní aktivity  v aoufceoné době. Já 3 tím zcela aouhlaaím,   že tyto dva aspekty,  dva zorni úhly je  třeba mít před oöima.  Kam ovšem k tomu  jadnu takovou připomínku,   že   totiž oba tyto aspekty  je  třeba brát v  jistém prolínáni,   v jisté  totalitě.  Kolno  na jedné straně, podle mého názoru aspoň,  provádět historickou rekonstrukci nexá-viola a jaksi  tak paralelně  - - - a hledáním aktuální podoby avantgardy v současné době. Obracím se  tím do  jistá míry proti ur-čitěmu takovému názoru,  který  je možno cítit.  Že totiž avantgarda dvacátých a třicátých 1st je historicky uzavřenou záležitosti,   ze  odtud můžeme  získávat určitá základní, obecná nastrojeni a hlediska,  Že  však současná «i» tuace  je něco  jiného, a Že vlastně  tu avantgarda dvacátých
- 8 -
e třicátých let  je nžco,  co  je pasé. Já se domnívám,  alespoň když bych  ted"  konkrétně  vzal v ilvaliu některé problémy z ideologické   a teoretické  Činnosti  avantgardy předválečné,   Se právě  tato hiatorická rekonstrukce  a rehabilitace,  fctercu t.i.ď  provádíme,   zároveň vynáií určité problémy,  které nejsou zdaleka historicky uzavřené  a která  jsou otevřené: p.rúve z  té  teoretické aféry,   ze které  jsem ponökud  studovní některá 7éci.  Problém - například  - u nás vyvstává specielně e  avantgardní  aktivitou,  a to  je  problém třeba psychoanalýzy * raarxisui,   jejich vztahu,  Ky dnea pozorujeme  vo ovětě, nejenom právě u nás,  sie ve  světě,  £e  tento problém,  probléa nové  interpretace  psychoanalýzy nebo probléa určité  syntézy, určité  integraco,  některých základních peychoanolytických postojí,  dc systému marxistické  filosofie o do oouČasné filosofické antropologie,  že to je  problém,   který  je neobyčejné  živý  a byl otovŕua právo u náe  v dvteátých a  třicátých, specielně  třicátých letech,  v ob-lobi surreal i snu,   že,   tady 5JBk   ten problém vyvstává  jako otázka číslo jedna,  a  to je vóc,  která  je  naprosto otevřená. Baläi  takový,  icohlo by ae říct dílčí  pri.*.-*!»,  opět  z oblasti   teoreticko - filosofické aktivity,   je  například  otňzka,  které" leyslia   dnes při  překonávání  onoho zastaralého dogmatického pojetí marxistické  filosofie  se stává stále  víc aktuální a palčivá,   je   například otázka interpre  ace náhody» .'.^eiím,   že  ve  třetím Čísle  Orientace  byl uveřejněn Susův článek,  který se  dotýká polemiky mezi  socialisticko - realistickým a surrealistickým konceptem v letech třicátých, kde   je  právě exponována tato otázka v oné polemice.  A my dnes vidíme,  Že ono pojetí náhody,   které
- 9 ~
laciná krystalizovat v surreal A* tiché koncovú,  v tehde^áía dialogu, že má velkou aktuAlnna*. -n ío -v  lne a    ři překoná** v'ní, dnes  jit z.)evi"> - flOCbi 1                ta«  poohyl  lôho,  ale
sporného pojotí  třeba svobody  jv.Vi  poapLné  au tnu   '"-i,  to  ,i« fln«ja kardinálni  problém»  problém                                    fllo
orientované  antropologičky,  ie  práv« ono i-o ■        c     ody,
Které krystalizuje u náa v  t*ch třicátých loteob,   ja rativní o dává nám určité nsiaěty,   jat k  tonuto probier, íitoupix.  Tolik jenom na okraj,  nby snad bylo poněkud  oř.rej-nsr.o,  ie  itel^o  zc^la paralaiiaovat naho od  aebt odd4lov< onen tokzvuný historický  o tatavnné   aktuáln:. přístup k uvuntgardö,  ale  Se  tady  jde  o dva  hledi i:■.;<      ■;..■■■■ tvoří oclak,  a io   jedno do druhého prolíná. <'á ae domnívám,  Že   i  ve  aféře  vlastní  unftlaelcá afctvrily, respektive  oné  aktivity,  ktaró by cělů avantgardní povahu, n byla by  realizována ve sféra uipílacfeé   tvorby,   áe  to tam taky nopnjda  adaleka o pnu&e vyjasnění néíeho,  cu bylo dřív uzavřeno»  o vytvoření nejakého nového aodelu,  nýbri,  ie   půjde a iiiuoX jit o negací dialektickou,  ve které budou uehovéAa určitá. 2ákladní  hiediokn, která podle mého názoi-u. pro avantgardu jsou konstitutivní a v tomto amůru, mní  aspoň ae zdá, í:e například on« n takzvaně  integrační nebo integrující pohled, který  je  typický pro práva  předválečnou avantgardu,  aí už pro poetisauo nebo surrealismus,  laluvíma-li o tuch proudech, které  jsou u nás,  ía  to je  něco,  co i kdys přirození transformováno v tioufcasných podmínkách a vzhledem k situaci 80u2  caé je něčím»  co právě  je  jedním v.  těch Juliových mo-
-  10  -
»entú,  který nôjak pro avantgardní  ftktivitu ja  konstitutivní jak pro období  u2 udávaná",   tuk pro období  »oucaenéi  s že uréitá p3v*:i!ťaiar.íau'--o problematiky v tön en3rü,  jaic  traba partikularíituja problematiku určité vôtvS mcdorníno usénŕ, la   to je naprosto cici  právo   tomu,  Čemu říkáme  avíuitgardo v«  vlastním no bo užsía olovu úmyslu- A ža   tcdy onen inta-•jraíní p/ístup ja  nácoe   r.o není pastím  ala co je otále  aktuální.
Chvatík;
,/ŕt  se domnívám,   tí náuar  Roberta Kulivody je nožmi doplnit joátô  ŕ jodnofto depe-rtii,  in   totiž aktuüliioat mezivá-loc'né avantgardy,  opacialne nosí Caské Essi-íUačíjé avantgar-.   fctará      '■ určitá svá »peoi/icW postavení i v rfiaci evropských avnntfrardi   pz-ávě ttVoji  ideovou vyhrasínotítí,   jo prtivö v   t jo,   jak byla tehdy / uffiání  r vi. izováas ideová rovinu ume* .ocké   tvorby.  SrovaáÄe-li peraleJní proudy,  jairo bylo pro-ftáfska umení a poetismus, nebo surrealismus u socialistic ký real:            --ak si uvédiv Cn*j   g  'ineoí;n uí j«   Io -nyslím
jasné ä v  too uí nebude  spoj            ntfly obé  tyto tendence
vstah k marxismu,  äSo byly inspirovány touto perepektivou. Ale  rozdíl jo práve v tom,   jakýi:i gpuaobv.vt se it; !         .   ivorbu
těmito ideologickými r«-repektivemi inspirovala- Z*tí-   o v  tSch proudech,  jefco by?y tendenoo proletáŕe&S poezie,   to byla po mém soudu pŕsdevflíri inspirace   tematice,  která najatiu způaoben bezprostrednú umení  vnuka urfiitd  tenata,  určité obsahy,   tak v  těch proudech pootisou a surrealismu ta  inspirace byla daleko organičtější,   tvoŕivôjál,  protože pri aí nedocházelo k rodukci člověka jenom na určitá  sociologické
- 11 -
schéma,  tak jak  tomu bylo v  ton druhou proudu.  Tam celá ta problematika byla vlnatnô redukována ne sociologické  třídní zařazení Člověka jenom ua tento elemontarní >-"-nflikt,  zatímco  proudy  avantgardní  vidÔly  člověk'» v celé   jflhO  konkrétnosti,  boiiatoati,  složitosti a u?, tehdy,  jak  tody  opravne  bylo připomenuto   Robertem  Kolivodou,   si  kladl»   otázku   struktury složité,  mnohavrstevné struktury lidské osobnosti,   vztahu vědomí a podvedomí,  vztahu racionálního a irracionálního v lidském životě,   a ti» právě jejich pojetí člověka bylo daleko bohatší,   všestrannější  a přibližovalo se,  nebo r.ějak vystihovalo  tu  skutečnou plnost, ninohovýnnamnost »jkuteáno-ati. Proto bylo  tak autentické a živé i v  tom,  Že dokázalo integrovat do  té marxistické  ideologické  základny celou  řadu nových podnětů,  které přináfiel vývoj  soudobé védy,  «t  ui to byla vzpomenutá psychoanalýza,  uebo v oblasti  techniky celé řada nových technik,  kteró ae  pak projevovuly napríklad i rozvoji konstruktivistické  architektury a vůbec konstruktivismu,  o  i  v interpretaci samotněno uměni.  To,  co puk přinesl ve   třicátých letech iuS*/orový proud velmi  úace   jpjo-tý  a avantgardou,  který vlastnú  zobecňoval  ty  proměny,   k nimž doôlo ve vývoji moderního uměni, pŕedeväím moderní"  poezie, jako byla estetika Jana  Mukařovřkého a štrukturalistický  ay-ytéra, kterým nazírání na umění realizoval   řadu moderních principů,  principů dialektiky  a principů historismu. Je ovsem pravdo,   o tady spočívá myslím ten nejhlubší problém, na který nějakým způsobem upozorňoval Vratislav Effenberger, že v realizaci  této ideové  roviny se  situace podstatné  proměnila,  dnes proti dvacátým a třicátým létům. A myslím,  ža
" 12 -
tu jo  řada otevřených otázek»  protož» nemá  üiiysl eí zaoti-rat ten velký konflikt,  ko kterému doálo ní> konci třicátých let jwizi  tím zdeformováním modelem stalinského pojotí  socialismu a mezi avantgardou,  ktorí byla v Sovětské« svazu velmi  tvrdé zlikvidováno.   Ü nás vlastně už od   té doby, nejen v poválečné dobo,   bylo velmi pochybováno o  ton,  jestli vůbec pa t.í-í avantgardní  umíní do socialistického umění  a z těchto kořena potom vyrůstá celá problemati&a (lne'ní.  .'Valím 31,  že  predeväia dnes  bude  třeba znovu ae podívat na vztah soho konfliktivnlho a Kritického momentu,  který jo jedním za sdkladů avantgardního pŕíatupu k uměni a k  životu,  a i toho lékového konstruktivního,   afirmativniho pojotí kultury, -.Ttarý  byl rovněž obasřen v avantgardním unění,  ktorý ovláôt v poetieau,  napr.  splýval  e  takovou vizí harmonické  beztŕídni cpolečnoati,   ale  fcterý dnoo 90 už nutno  jeví jako velni nlhavý,  neurčitý,  problematický,   a proti námu vystupuje do popředí právo  ton worisnt analýzy, moment zkoumání,  kladení tavřoných otázek.
Effenberg«?:
V oblosti výtvarného umění  jo celá řado metod a pťoutřodků dnes znovu aktualizovaných ot pop-artoitt nebo op-orten,  které vycházejí z  tzv, surrealistických objoVtů, Jeda sa podlo surrealistické  ideologie a  teorie molo materializovat vSemohoucnoat lidské  touhy a procesu  lidského no-vědoml.   Čde  bych chtěl poukázat na základní rozdíl  chápání técnto surrealistických objektů vo  třicátých lotech a v  too, jak jsou chápány dneo.  Surrealistické  objekty třicátých lat
- 13 -
byly jakýmsi meziproduktem v pokusech o stanovení konkrétní irracionality,  t.j.   těch nevědomých zdrojů v člověku,   které jsou schopny ovládat v nestřežených okamžicích lidský  život. Tyto surrealistické objekty  byly meziproduktem,   to znamená jejich ootetickd funkce bylo  toprve  druhotná.  V prvním plánu to byly materializace experimentální  činnosti surrealismu, a  teprve  pak  se  stávaly uměleckými díly,  teprve na na výstavách. Dnes je  tato experimentace  obrácena řekněme  v tom smyslu, že  to,   co bylo dřív prostředkem k určitému poznáni,  stává se samo o sobě cílem,  o  to cílem,  který je  hodnotitelný,  který je  platný  v oblasti estetiky.  Ze  estetika a psychologická sféra nevědomí  jeou dvě zcela nesouměřitelné kategorie,   je na první pohled  zřejmé,  ale  právě   tady musíme hledat  -máme-li ji nalézt - určitou vývojovou dialektiku,  která dnes má pravděpodobně  jiné historické  podmínky,  než měla před třiceti lety,  o ačkoli právě  tendence k prozkoumáváni lidského nitra,  jeho nevědomí,  by byla dnes po všem,  co jsme prožili,  daleko naléhavější,  právě  zde najdeme pravděpodobně i  linku,  která spojuje dnednl  problematiku umění  a  tou,  která bylo před  30 lety.  To nejsou Jenom surrealistické objekty. Černý humor,  který  patřil k nejvlastnějším kvalitám aurreali-stické básně nobo surrealistického obrazu,  je  rovněž dnes na pořadu dno,   je  znovu esteticky modifikován do jakéai nové alohovosti, v které ztrácí svůj původní agresivní smysl, svoje zaměřeni,   jako určitá forma bezděčné,   téměř nevědomé kritiky Člověka,  který  se  brání proti tlaku vnějšího avěta.
- 14 -
Kalivoda:
tlám dojen,  že  tan probiert uvantgerdv vykrystalizuje ŕkonkrotizuje ae  v konkrétní  tvůrčí aktivite.  Jo totiž známo Be  teprvt  nedávno byla umosnöna publicita řa<Jě   tvůrců a pds-Oikát  kteří  v dřivejSleh lotech  tuto publicitu netioli,   ž«  te-'Iv vatoupil do  Čeaké kultury,  do ceskrho ideového Životu .ifflity  proud,  který  oříreo navnsujo no  tradice o na odkaz ::? si válečné* avantgardy. £ taprve  v dialogu,  ve střetání náboru? r iconrroutcc:» feodoot basí  oněmi  tvůrci* ooeai báimljcy, onfej   teoretiky,  ktftfcC ji2 u nati v souSaM«*  Seská kultuře zaujímají  jiatŕ paras' niíato,  a meal   táaií  báetiíky a tvorci,
■L práve  ted"  » nodivad dobo fotoupili  do českého Jculturni-*-bo icoflt0X'cu,  tfid         líni       tasit« dialogu,  v teto konfrontací
ílaSna   hodnot        «dli tfáho   i<»:;.orw - aůt* vykrystnliiovat to, co oi »libuje      od -               ;   v soooaaná dobo. liicnéne
jo  tady jiflttí tfadioa právo   Sss& avaíitgí'raj-,  která nemůíu na působí £ na utvářeni  ouř?j *aodí !lů nctidunoýcfc*  Mán na myslí to,   ža právo  Saska* av&atgAXtia ao 2ro*movelfl & vykrystalizovala                            ..■.'.■■...■..                it»  ..; garda ve dvacátých e tŕloátýsii lateoü  ■                               •  svatově  :•->:,)' vyznannůjáícfo proudu ,-esijiavodn*  :-■                        -,a sárovaČ ooohatila  i nesinárcKlrtl avanígarduř  ža tento r.;         lokj   pr fil bude musst byt * tak $i oůaíc - vza<   - potaš, koli kritiofcy. při ono* dnsSnin aouSaanea Jiavasjvání. Etrsbao:
Je  tak trochu paradoxní,   že my zniíce  umení a ujoělce třeba minulého stolotí.  jejichž Životnost Je  vlaatnÔ  jenom
- 15  -
Čítanková,  daleko lépo r.cili ío umění dvacátého  století, jehož Životnost byln prokázána  praví v ttinulýoh lotech. ! ložené říci,  že  próvS   tato aovaloat  »púaobuje,   £a «9   vytváří nýty kolem tohoto uiaeiU-   Tikový  qýtus   "Tej.-.■"  jo možné zjistit právo  proto,  i«  Teigovc  nllo oni vyjít - první  svazek vyeháxí  teprve  leten  - až iiyrS»  Stoj:;-; tok  bychom solili  říci,  Že dílo šlnovo nebo štýTokéhi   :.   : Toyen jo dílo,   která  není  - b  to i veřejnosti,  Vterá s& velký zájem právo  o  tento odka* naai aventgardy  - dostatečně znáno,  ŕlebo i  týkové dílo Ví té za lava í'fízvala,  které  SD   i te  je nejznámější,  je  Často ve vydaní  Skorpione,  o to a nyní autorem zkomolené,  tatžs  znalost toho autantickáho iil.i opět není  pMliá značná.  A  tok my atojíni;-   pfad úfcolea,   ga tu jefití dost dlouho budeme muset spMtoaňovat právo dSdi-ctvi avantgardy,   to jest,  uby bylo zřejmé,  jnky rozoah a   ;e-ký obaah toto dědictví oá(   ala aouíasně   tu jaou daleko aktu-álnejäi a vétäí  ilkoly.  Jíajít vztahy,  relace uozi niculc-otí a dn;óken,  mezi dnsěkem e ninulo.'ití,  o vůbec  oolou  svou práci,  která so  bude dotýkat zpřístupnění dědictví  avant     : -dy, oouatřodit  právč k  tomuto úkolu.  I.'ebol hlavni úkol není rehabilitovat dnea  Toigo,   nobo rehabilitovat oapříkl Štýrského,   alo  hlavni  úkol je  vřadit organicky  toto dílo, toto dědictví do aoudobáho života,  do dneska, do aoudobú problematiky uoflní,  a to ja  ú^ol velice  obtížný  a n^iza ho řceit - řekli bychom - jonom jednoatrannS historicky. Js ho třeba řeSit na pozadí  tó dynamiky soudobého uľiénl vůbec.
- 16  -
Chvátík t
lento úkol  06 o  tc růrocnéjoí,  ŕ«  avantgarda iieiu-sáhlo jenom tfzký kruh,  tmpr-íklad poesie, ale  £e ovlivnila t puoatatá väechny  obory uiaíl^cfctí  tvorby muzivůiečnó  -  Že sahrnuja  jole čoekou  poisiij   tak .*oaké  výtvarné uaSní,  České divadelnic tri*   fílin,  grafickou iípravu knih,   itrchi tnkturu o vůbec problematiku  Životního .0..-;ř?n  ■■ «  ale   vytvořilo  svod osobitou filosofii a svou estetiku. Je vůbec tiožn-'  říct,  Ži posnamenala českou kulturu právo v tom vývojovém   .onontn, ;fly  česká kulturo cú vyrovnala už jenom tul ture obrozenecké,
Ltuřa, kterü doháněla avropaký  r$      . a '■ ly ae urflitya •■ z      radí oborů nemalým potílím v.* pojila pf'tu? do nejprogra-
v i '.. [ho b vr opeká ho hledán'.. Proto j* České avantgardní . '  ril dnes ŕ. zajímevé pro   ty               -<  6Yäte(  ktaré  hledají,
které* hledají Širokou otovřenou koncepci po^rofcovčďv uměni«
::říenbergar:
Va   ti              ých  a   tu:---: i.
současné tv<     ■-■.'.-■.                        :    : ■
ro ifikaee e  pod»,  kter£ pájí  v-                            řa tasí Ob no b i
lidmi,  ve  vztahu Človek;*  fc současné,    ■   často   řfij ti stiele
smyslné,  skutečnosti.  Když na chvíli  opustiino  Sis
tivnl sféru,  v-   které &e  s  takov-ými pojmy pracuje   •
a  pozoruhodným důmyslem,  a oudeiae si ověřovat jejich vyznán
y aurové skutečnosti,  tedj jejich reálný  obsah,  bude  «e  nan.
Ložná jevit spis jako tlak znervoaňujicích chyb a nedostutků
v životním provozu.  í&iy ao  človok brání  svya deformovaným
pudům směrem na hlavu jiného Člověka,   To není odcizeni.
nica .IX, Wl^iM • >=ol.«t-,  «-* • «-*1-1- je Tla-stol prostor «m«. «' •*•** i°*° á0°°' ' **"* v nich pr*.t««J.  MW* »«»ní aaehu.   .
x I