FRANTIŠEK BUDSKÝ ^9 t hraje zpívá tančí El Garnva paria I : historie dčlnickfch umeleckých souborů | ORBIS • PRUHU • 1962 L- El Carova skupina, její vznik, činnost a význam *. El Carova skupina představuje kolektiv proletárskych chlapců a děvčat, který více než dvacet let aktivně bojoval v řadách dělnické třídy písní, slovem i tancem. Časovým rozmezím vzniku a Činnosti skupiny jsou léta 1928 až 1949. Již toto časové vymezení naznačuje, že šlo o období, v němž naše dělnická třída pod vedením komunistické strany svedla heroickou bitvu s buržoazií, která v této etapě končí Vítězným únorem roku 1948. Byla to doba, v níž se, řečeno slovy Nikolaje Ostrovského, obzvlášť výrazně „kalila ocel". Bída, hlad, perzekuce, nezaměstnanost, nouzovky a Žebračenky, fašismus a okupace, národní ponížení a oběti nejvyšší a pak i slavný Květen s Rudou armádou, Vítězný únor s neméně slavnými Lidovými milicemi, taková to byla doba. Jako mladí chlapci a děvčata začínali clearovci svoji bojovou cestu písní a básní, jako dospělí muži a dospělé ženy uzavřeli první část této cesty, a ještě dnes, i když v jiných kolektivech a jinými prostředky, dále pokračují v práci a boji na velikém díle. Mnozí prošedivěli, mnozí, skromní jako vždy v minulosti, ukrývají bojové Šrámy. A po pravdě bylo těch šrámů někdy víc než dost. Vyhazov z práce, věznění a perzekuce, Četnické kulky, hitlerovské koncentráky. Byly i oběti největší. Rudoarmejce v květnové Praze již ne-objali, s nimi se nepolíbili soudruzi Karel Chlada, Josef Sulanský, Jarka Sekyrka, Bogan Majer a z blízkých spolupracovníků skupiny soudruh František Spitzer a Vít Nejedlý. Zcptáte-li se však kteréhokoliv z bývalých členů skupiny, jak vzpomínají na léta svého 7 mládí a na cestu, kterou si zvolili, odpoví každý bez váhání: nebyl to lehký život, ale byl bohatý a vpravdě lidský. Jejich Štěstí ovšem nespočívalo v maloměšťáckém pozlátku a jalovinč, ale naopak v plném souzvuku osobního štěstí se Štěstím třídy» z níž vzešli, se Štěstím kolektivu, v němž žili a pro jehož budoucnost bojovali. Sami tak nejlépe poznali, že není skutečného osobního Štěstí bez štěstí kolektivu. Pro ně slova z písně Když nás půjdou milióny, zejména pak věta „Za větrem plesnivět nechcem a nebudem, musíme kupředu ..." jsou zvlášť příznačná. Svědčí o tom kromě jiného í jedna z prvních básní zakladatele skupiny soudruha Karla JiráČka. Tyto verše jsou zároveň i dokumentem o vzniku skupiny. Byli jsme lakový spolek: lest kluků z fabrik a pět chudých holek. Zprvu jsme hráli o princeznách pohádky dětských let tak, jak jsme vídali Často je v snách, dokud se nedotk' nás svit. Postavy hráli jsme vznesené, jak byly rolemi dány, často nám mnohému uklous' vzdech, Skoda, že nejsme též pány. Tuhle však iluzi rozbil nám život svou tvrdou patou, poznali jsme, še bídu svou neskryjem pláštěnkou zlatou. Přestali jsme hrát o klamu, sáhli jsme po pravde tvrdé: jen v boji lze zvítězit v jednotné frontě všech — rudé. Jeviště stalo se prostředkem k dobytí svobody třídy, našli jsme cestu bezpečnou, cestu ze společné bídy! Takový nyní jsme spolek: Úderná brigáda DDOČ, šest kluků a pět rudých holek! S Karet Jirůček, nositel Řádu práce, zakladatel a vedoucí El Carova souboru liogJaii .Majer, člen skupiny llej-rup -za okupace byl umučen nacisty Josef Sulanský, Hen El Carovy party za okupace byl popraven nacisty Jaroslav Sekyrka, Hen skupiny Hej-rup - roku 1942 byl umučen fasisty v koncentračním táboře Mauthausen Tyto verše napsal JiráČek v roce 1932. Od vzniku skupiny až do jejího rozchodu, 10 jest plných dvacet let, včnoval všechny svoje síly a zkušenosti souboru. Jeho život a práce je v mnohém typická pro celý kolektiv, který vedl. Když v roce 1935 časopis Svět práce organizoval anketu o mladých talentech proletárske kulturní fronty, popsal tehdy svoji životní dráhu v této zkratce: „Narodil jsem se roku 1900. Vltavou křtěn, strávil jsem svá klu-kovská léta v Praze 8. Otec, jirchář, zemřel, když mní bylo osm let, matka musela jít pracovat do továrny. O mou výchovu se starala ulice. První moje vzpomínka na politický boj dělníků spadá do roku 1910. Slyšel jsem mluvit v Libni z balkónu hostince U sokola Šme-rala. Byla to volební kampaň a rozpory politických stran se přenesly i na nás - na kluky. S kluky, kteří chodili cvičit do Sokola, jsme se prali. Nadávali nám socani - krocani. Světová válka mč zastihla ve 14 letech. Právč jsem vystoupil ze Školy. Po ulicích chodili muži s kufříky, doprovázení plačícími ženami a dčtmi. Působilo to na mne smíšenými dojmy. Matka říkávala: ,Dobře, že jsi lak mladý, že nemusíš na vojnu!' Lčta války byla lety bídy a nedostatku. Jezdili jsme na venkov pro aprovizaci. Seznámil jsem se s ,dobrým' srdcem českých sedláků. Za kus chleba nebo kilo brambor svlékali z nás poslední košili. Chodili jsme na nádraží krást uhlí. Při tom tehdy jednu ženu vojáci zastřelili. Začal jsem se učit truhlářem. První mistr za půl roku narukoval, od druhého jsem utekl. Nutil mč pracovat od sedmi ráno do devíti večer. Přece jsem se vsak pozdčji vyučil. V 17. roce se konaly velké demonstrace dčlníků z Českomoravské Kolben-Dančk. Zúčastnil jsem se jich. Od 14 let jsem mčl zálibu psát si své dojmy ve verších. Politické události na mne silně působily. Byl jsem proti válce a pro samostatnost Cechů. Ještě v témže roce jsem byl odveden a již v únoru 1918 jsem narukoval k 102. pěšímu pluku. S plukem jsem byl v Maďarsku, Štýrsku, Itálii, a v Srbsku jsem přišel do zajetí. Z vojny jsem si přinesl mnoho poznatků, vši a plný sešit veršů. V roce 1919 jsem vstoupil do DTJ. Začal jsem tak pracovat v dělnickém tělovýchovném hnutí. Mocně na mne působil soudruh Chaloupecký. Rozlom sociálně demokratické strany a DTJ mě zastihl opět na vojně. Byl 9 jsem s Icvičáky. V Benešovi, kam jsem narukoval, byl mi vyměřen trest jednoho měsíce garnizónního vezení za práci ve FDTJ. Po vojně jsem pokračoval v JPT ve Vysočanech, kde jsem byl střídavě náčelníkem a vychovatelem. Kromě toho jsem byl funkcionářem Rudých skautů. Stal jsem se komunistou. V 28. roce začala moje první veřejná literární činnost. Redigoval jsem v JPT nástěnný Časopis Rudá výzva. Ze skautského oddílu se postupem doby stala skupina, která si dala jméno RUB (Rudá úderná brigáda). V ní jsme se začali politicky i umělecky vzdělávat. Nacvičovaly se recitace, které jsem pro skupinu psal. Své básně jsem podpisoval pseudonymem El Car, což je přehozené a rozdělené moje křestní jméno. Po několika zdařilých vystoupeních v Praze nazvali dčlníci RUB podle nine El Carovou skupinou. Z našich nejlepších čísel programu mohu uvést především rytmodeklamace Rusko, Spartakus, Pařížská komuna. Requiem, Stalingrad, Námořnická a Velká perspektiva. V těchto letech jsem byl postupně zaměstnán v uhelném depu, u speditéra, ve sladovně, v chemické továrně apod. Své verse jsem psal většinou pokradmu, ale Šlo to! Z posledního místa jsem vyletěl pro jakousi ,tajnou tiskárnu', která mi vynesla jeden měsíc na Pankráci. Od roku 1934 jsem zames'nán ve Včele. Pří El Carově skupině, kterou vedu, vychováváme divadelní dorost Hej-rup. Od oficiálních a uznávaných umělců jsme poněkud podceňováni, dělníci nás vsak milují. A to je vše." Shodně s tímto dokumentem, který zachycuje část životni dráhy Karla Jiráčka, se utvářel život i všech dalších členů skupiny. AŽ na nřkolik výjimek vyrostli všichni elearovci v dělnických rodinách a jako dělníci nastoupili později, po prvých křtech v dětském věku, do fronty uvědoměle bojujícího proletariátu. 1 je ovšem již v raném věku buržoázni společnost „křtila" pro ni typickým způsobem. Růžena Martincová, Členka skupiny, již ve svých 14 letech poznala „humanitu" buržoazie v podobě četnických pochopů, kteří ji střelbou v Radotíně roku 1930 poznamenali smrtelným zraněním. Když se později po vyléčení v SSSR, kam byla tajné dopravena Rudou pomocí, vrátila do republiky, směřovala již její cesta uvědoměle do řad bojujících clearovců. V prosté a uvědomělé dělnické rodíně vyrostl i další člen skupiny, typograf Josef Němec. Pevné politické základy, které získal v rodině, zvlášť dotvrdil život proletárskeho Žižkova. Stávkové boje, demonstrace, dlouholetá nezaměstnanost 10 a jiné stupně „životní university" i jemu daly poznat plný smysl tehdejší oblíbené Písně mládí a zejména pak vety: „A srdce tvé se rozhodne pro zítřek práce svobodné, kdy zmizí sny a zmizí hlad, pojď o ten zítřek bojovat!" Na proletárskou nemoc, tuberkulózu, zemřeli v samém rozletu do života zakládající členové souboru František Picininy a František Jeníček. Pravou podstatu buržoázni svobody projevu poznal velmi brzy Václav Chvála, který byl za činnost ve skupině propuštěn ze zaměstnání. Ostatně „žebraČenková" léta nezaměstnaných prožili spolu s ním i M. Kraus, M. Krovoza, K. Baroch, P. Kumeš, ]. Sulanský, A. KvasniČková, M. Vopátková, L. Subr-tová a další z členů skupiny. El Carův dorost, skupinu Hej-rup, pak zejména poznamenal boj proti fašismu. Spolu s dospělými Členy souboru prošli i oni, zejména za okupace, tvrdou Školou ilegálního boje proti nacismu. A tak by bylo možno postupně jmenovat všechny bývalé členy. Život každého z nich - ať již v té či oné podobě - se však utvářel shodně s již uvedenými příklady. Tím lze také vysvědit, proč skupina tak pevně a cílevědomě, rok od roku, vedla svůj boj za život bez pověr a iluzí, za socialismus. Všichni bez rozdílu, nehledě na délku činností ve skupině i dobu vstupu do ní věnovali všechny své síly myšlence boje za osvobození dělnické třídy. Všichni Žili, aby bojovali, a všichni bojovali, aby lidé lépe žili. * Vývoj El Carovy skupiny lze zhruba rozdělit do čtyř etap: období počátků, kdy se skupina rodí v lůně Jednoty proletárske tělovýchovy v Prazc-Vysočanech, období nejaktivnější činnosti v létech 1930 až 1938,okupace a doba vítězná spjatá s léty 1945 až 1949. V počátcích, jak již v citovaném dokumentu zachycujícím stručný životopis Karla Jiráčka, bylo uvedeno, vystupuje skupina pod názvem Rudá úderná brigáda. Později, v uvedeném druhém období, se ve veřejnosti vžilo označení El Carova parta. Za hitíerovské okupace pokračovala Činnost skupiny, jak si toho vyžádaly konšpiratívni důvody, pod hlavičkou Dělnického ochotnického spolku a po osvobození již opét ožilo tradiční pojmenování El Carův soubor. U Jedním z prvních dokumentu o vzniku skupiny, která se rodila ve vysočanském oddílu Spartakových skautů práce, je drobná zpráva, která byla roku 1930 otištěna v Časopise Oheň, orgánu FDTJ a Spartakových skautů práce. Dopisovatel časopisu, M. Kraus, tehdy do březnového čísla napsal: „Nás oddíl Spartakových skautů práce, který má číslo 68, byl založen roku 1923. Od počátku rozvíjel slibné svou činnost, takže brzy stá! v popředí oddílu ostatních. V díluČ SSP bylo uděláno mnoho krásných věcí. Nejpozoruhodnější vyrobená věc je velí« loutkové divadlo o dvanácti proměnách a s loutkami 25 cm vysokými. Pracovalo se vytrvale za vedení soudruha Karla Jiráčka. Za zimu v roce 1929-30 bylo sehráno 7 divadelních představení. V oddíle vychází nástěnný časopis Signál. Na různých veřejných schůzích provedl oddíl propagační čísla jako dopluěk programu. Pilně se nacvičují písně a založen byl i kroužek tamburašů. Kromě toho každý člen oddílu je řádným cvičencem a navštěvuje pravidelně lehkoatletické cvičení." V dalších dokumentech si můžeme všimnout, jak se skupina od prvopočátku stávala příkladem pro ostatní. Tak v tčmŽe časopise, z října roku 1931, se píše o vlivu souboru toto: „Po příkladu soudruhů z Nových Vysočan zřizujeme skautskou údernou brigádu a již sestavujeme program: Do paďourů hej-rup, Rudý sport, Matěje Děldopa (děldop - dělnický dopisovatel), Jak si bratr redaktor představuje příjezd dělnické delegace do Moskvy, Volební film. Nacvičujeme každý druhý den... Ve dvanáctém čísle časopisu Dělnické divadlo z roku 1932 je pak zachycen záznam z referátu Karla Jiráčka, který přednesl na výroční schůzi skupiny. Zástupce DDOC soudruh Šimon, který byl na schůzi vyslán, popisuje zkušenosti z vývoje a Činnosti Kl Carovy skupiny v takovéto podobě: „Mám-li vývoj probrat důkladně, pak musím začít u rodičů, kteří správně pochopili význam proletárskych organizací a posílají své děti do JPT. Proti vlivu měšťácké školy, která zahlazuje třídní rozdíly a vytváří ve vědomí dělí půdu k tomu, aby později v životě byly ochotnými a nereptají-cími otroky pánů, vystupuje v jednotách ve větším měřítku vliv proletárske třídní výchovy. U čtrnáctiletých chlapců a děvčat bylo ovsem třídní vědomí pouze instinktivní. Působením El Cara, který byl v té době vedoucím dorostu, probouzí se u nich touha poznat hlouběji zásady třídního boje. V počátcích se ovšem tato touha 12 projevuje v chaotických formách. Podle Čítankové morality chtějí pomáhati slabým, čtou Svojsíka a učí se němčině i zdravovědě, současně Čtou rudý tisk a vedou debaty o současných politických událostech. Z nedostatku dětských proletárskych her hrají měšťácké pseudopohádky apod. Ale jejich třídní uvědomění brzy postupuje tak daleko, že si uvědomují rozpornost této Činnosti. A proto dochází k prvním pokusům samostatné tvorby i k pokusům tvořivě reprodukovat zejména klasický odkaz naší lidové kultury. Zároveň bych se chtěl pozastavit ještě i u jiné věci. Kromě nadšení hrát divadlo pro potřeby třídy, k níž patří, byl zde i cíl získat takto alespoň 2000 Kčs na postavení chaty, kam by bylo možno jezdit v době volna na výlety. Po těchto počátcích přichází první vystoupení v Lucerně v revui Za jednu ránu dvě. Posíleni úspěchem vytvářejí novou formu uměleckého projevu, rytmodekíarnaci, to jest spojení slov s pohybem. Současně přicházejí v této době i do styku se Svazem DDOČ. Dalším vystupováním stává se skupina technicky i politicky vyspělejší. Čím dále tím více chápe, že jen nejdisciplinovanější cvičenec, nejlepší divadelník je proletárske třídě nejprospěšnější. Z toho vyplývají i další úkoly, které si vytyčují: zvýšit kvalitu, prohloubit třídní uvědomění!" Mocným podnětem, který pak zvlášť významně ovlivnil vznik skupiny, byly události roku 1928 spojené s bojem dělnických mas za zrušení policejního zákazu II. spartakiády. Elcarovci, a v těchto létech všichni Členové Federace proletárske tělovýchov)', se přirozeně ve své mateřské vysočanské jednotě aktivně podíleli na její přípravě. Karel Jiráček, vychovatel jednoty a vedoucí Rudé úderné brigády, pracoval například pří organizování závěrečné scény k vystoupení 5000 Spartakových skautů práce. Tímto vystoupením mela být recitace s pohyby vyjadřující spojení proletárskych skautů s dělnickou mládeží měst i venkova celého světa, vrcholící provoláním hesla SSP: „K boji proletariátu budte připraveni!" I tato scéna byla ovšem policií zakázána. Celý zákaz spartakiády spadal přitom jíž do situace, kdy se jasně na všech stranách začaly rýsovat příznaky světové hospodářské krize kapitalismu, která také o rok později, kromě SSSR, zachvátila celý svět. Nase buržoazie v této situaci, majíc v dobré paměti údernou sílu I. spartakiády roku 1921, usilovala všemi prostředky o to, aby zabránila masovému vystou- 13 pcnl dělnických mas. K tomu účelu také zmobilizovala všechny své pochopy, včetně prodejného tisku. Tak například již 18. 12. 1927 se objevilo na stránkách agrárnického Večera: „Sjezd komunistických agentů z celého sveta roku 1928, v době oslav desátého výročí republiky! - Má být povolena komunistická spartakiáda v Praze?" Shodně psala i fašistická Říšská stráž, která v podobě protestu vyzývala „proti pořádání této manifestace, protože by se sjeli do Prahy bolševičtí emisaři z celé Evropy, což bychom pokládali za urážku celého národa..." Hanebnou slinu si ovšem neodpustilo ani tehdejší sociálně demokratické Právo lidu, které 24. 12. 1927 zaútočilo jakoby z jiné strany slovy: „Je pozoruhodné, že letošní II. dělnická olympiáda Svazu DTJ se konala za ohromné účasti na daleko prostornějším stadiónu, kdežto komunistické jednoty u vědomí, že by nestačily na zaplnění stadiónu na Strahově, budou svou spartakiádu pořádat na daleko menším stadiónu klu-sáckého spolku na Letné." Vůdcům sociálně demokratické strany bylo tehdy ovsem velmi dobře známo, že buržoazie všemi prostředky mařila propůjčení jakéhokoliv stadiónu. Konečný policejní zákaz spartakiády byl pak zdůvodněn požadavkem „zachování veřejného klidu a pořádku'1. Uvádíme těchto několik fakt zejména proto, abychom podtrhli motivy, které uspíšily proces zformování El Carovy skupiny. V boji proti zákazu spartakiády se totiž v různé podobě začaly uplatňovat i dělnické agitační kolektivy, které při mnoha příležitostech satirickým šlehem i písní útočily proti policejní zvůli. Typickým příkladem takovéhoto vystoupeni je satirická scénka Modré blůzy, která roku 1928 pod názvem Novinářská konference byla provedena v pražském sále Lucerna. Pro ilustraci ji uvádíme v dochovaném znění s menším zkrácením: NOVINÁŘSKÁ KONFERENCE Zúčastní se Lidové noviny, Večer, Národ, Lidové listy (katolické), Říšská stráž, České slovo. Právo lidu a redaktor Primo Lak. Dekorace: Vzadu velké malířské stalle, na nichž jsou přibity tabulky se jmény všech časopisů, na vrcholu je upevněna velká natěračská štětka. Poněkud vpředu velká bedna s nápisem Ccres. Lidovky zahajují konferenci stojíce na bedně, když domluví, sestoupí 14 a nastupují druzí. Každý „časopis" má na prsou velký plakát a na něm hlavičku listu, který zastupuje. Plakáty jsou následovně pomalovány: Lidové noviny: napřed rukavičky, vzadu Špinavé prádlo; Večer: sedlák v kroji, vzadu prase; Národ: dr. Kramář, vzadu Zivnobanka; Lidové listy: babička s růžencem, vzadu tlustý farář; Říšská stráž: fašistický odznak, vzadu plačící Gajda; České slovo: napřed Václav Klofáč, vzadu kotva, veverky, Lecíán. Redaktor Primo Lak je hypermoderne oblečen. Lidovky: S vaším dovolením, páni, zahájil bych tento sjezd, jistěže vám známo bude, k Čemu vlastni! svolán jest. Spartakiáda, jak známo, má se letos v Praze konat, myslím, že nám tento podnik nelze přece podporovat, ba naopak, když kdo touhu svaly tužit, luze chová, pak co správný syn své vlasti má chodit jen do Sokola. Doufám, že vás jistě nikdy tento podnik nezmate, prosím, by se další páni přihlásili k debatě. Večer: Federace, ehm, jářku, to jsou věci, to jsou věci. Federace, pakáž rudá, s těma radši Žádné řeěi. Co je rudé, nemiluje nikoho z nás venku, vždyť mně loni vosům prasat chcíplo na ěervetiku. Národ: Otázku si nutno klást, zdali touto provokací není ohrožena vlast. Je! - řeknu vám bez váhání. Jednu radu mohu dát. 15 ten/íle podnik velezrádný rozpustit a zakázat!... Lidové listy: Já vám klidné říci mohu, spartakiáda je dílem neznaboM. Kdyby ji třeba zakázat bylo, páni, se mnou můžete počítat, já vám dám požehnáni. RíŠská stráž: Zákazy žádné — třeba jest je nechat poznat naši pěst! Pak půjdeme, jak velí vůdce, pomlátit všechny vlasti škůdce. Slovo-li rcete -více nežijí -však zaplatíte celou režii... Právo lidu: Myslíme, ta vic že jasná musí být i kojenci, zkrachovat že jisté musí to bez státních subvencí. Kdyby se snad něco strhlo, tu my (to dim jen tak bezděky) z našich skladišť zapůjčíme milerádi pendreky. české slovo: Lid nás, jenž čte České slovo, půjde radši dál od toho, dívenky s karminem na rtu pošleme na A. C. Spartu, ti ostatní už z tradice půjdou radši na hasiče. Lidovky: Říci lze bez nadsázky, že pánové vyřešili skvěle všechny otázky. Dříve však než rozpustíme schůzi důležitou tak, k slovu ještě přihlášen je pan redaktor Prímo Lak. Primo Lak: Pánové, já jsem redaktor, jenž je vlasti oddán cele, otázky zde naznačené pomohu vám řešit skvěle. Všechno, po čem list váš touží, bleskurychle dodám v zprávě, bez rozdílu přesvědčení upokojím všechny hravě. Tak Lidovky velectěné jistě tomu nebrání, dodám-lijim čerstvé zprávy od národní obrany. Večeru dám, jak bolševik chtěl se vloupat do hrobky, když se mu to nepovedlo, upek si tři sirotky. Národ nutno upomenout, aby zavčas bolnS zaplakal o významném jubileu, kdy se prvně doktor Kramář pokakal. Lidovcům, kde krví potí zázračná se zase vrata, jak slepého uzdravila jedna prostá dívka svatá. Říšské stráži, kterak vůdci Šlápla kráva na nohu, České slovo zásobiti mordy všemi pomohu. Právo Hdu o sto procent jak svůj náklad zvětšilo, chodí deset večerníků tam, kde pět jich chodilo. A všem dodám doltromady z emigrantských listů tlach. 17 kterak v Rusku nemluvňata pojídají po haldách. Přitom umírají hlady, vrátí se car báťuska. Federaci pytel rublů poslal Stalin zas z Ruska. V Rusku vládne samý Tatar, Mongol Číňan, Němec, Žid -rračte na ty prima zprávy u mne hned se předplatit. Následuje velký balet, jehož se zúčastní všechny noviny. Při tom zpívají: „Měsíček spanile svítil, vévoda Břetislav vstal..." Podle vzpomínek Karla JitáČka i ostatních Členů skupiny vyvolalo toto i jiná vystoupení Modré blůzy v jejich jednotě přání nastoupit do agitačni práce podobným způsobem. Jsou tedy počátky skupiny i její další Činnost v mnohém ovlivněny Činností Modrých blůz. Potvrzují to i ukázky z repertoáru, které uvádíme na jiném místě. Protože si však dnešní čtenář žádá vysvětlení, co to vůbec byly takzvané Modré blůzy, používáme k objasnění jejich poslání v dělnickém hnutí slov národní umělkyně Aiarie Majerové. V článku, který byl roku 1927 otištěn v časopise Dělnické divadlo, spisovatelka Majerová výstižně charakterizuje nejen toto hnutí, nýbrž i celkovou situací v oblasti dělnického divadelnictví a osvěty: „Mám ráda konkrétní myšlenky a jasná slova. Mnohomluvná teorie pokusů nám, to jest revolucionářům, mnoho neprospěje. Chopme se prosté, bezprostřední praxe, kterou můžeme hned vtěliti do dnešní společnosti. Situace je dnes, stručně vylíčeno, asi taková: Máme již všichni dost starého divadla, blbých frašek o zá-letnících a opilcích. Vy, kteří cítíte, že nová doba si žádá nového výrazu, snažte se dělat jenom ,agitační' umění, je to lepší nežli dělat umění měšťácké anebo paběrkovat na vypráskaných polích buržoázni kultury. V Rusku se toho propagačního umění také nikdo nebojí, nepokládají je za méněcenné, a zasla-li pro evropské básníky konjunktura proletárske poezie zároveň s poklesnutím vyhlídek na bezprostřední revoluci, nemusí a nesmí evropským dělníkům tato přechodná perioda klidu zbraní vnukati myšlenku na jakékoli obrození měšťácké kultury - pro ně. 18 V ruském proletariátu vznikla po revoluci spontánní nová forma divadelního projevu, forma čistě dělnická, prostinká, veselá, pružná a mnohotvárná přes svou jednoduchost. Vznikla v dělnických klubech, tedy na místech, kde se scházel kolektiv. Několik čilých hochů a děvčat, kteří věděli, co se děje ve světě, zpívali o tom, mluvili, přednášeli a tancovali ostatním. Dělali to vtipně, s posměchem pro to, co se jim nelíbilo, s pochvalou pro to, co bylo dělnické třídě prospěšné. Zprvu sporadické, stávaly se tyto skupiny častějšími a pravidelnými součástkami dělnických klubů a byly známy jako ,živé noviny'. Velký úspěch u dělnických mas dal těmto skupinám organizaci a postup času jim dal i jiné jméno, zároveň s modrou halenou, kterou oblékali, jako druhdy oblékali italští lidoví herci masku pierota a kolombíny. Modrá blůza rostla početně i kvalitně. Dnes je to veliký sbor, tisíce členů Modré blůzy, dělníků a intelektuálů, ochotníků i profesionálů, členové její mají svůj časopis, mají své programy, mají své umělce, kteří jim píSÍ veselé a satirické scény. Ale. členové Modré blůzy, pokud dbají, aby jejich program měl místní ráz, dávají přednost tomu, že si podle svých schopností pořizují programy sami. Modrá blůza má v programu hlavně věci politické, je ozvěnou všeho, co se stane, a je věrnou a peprnou glosátorkou všech místních událostí. Je to někdy takový pranýř, kam se leckdo nerad dostane, a není mu pomoci, uvízne ve verších, jako by se skvěl na nástěnných novinách. Zbraň Modré blůzy je živé slovo. Totéž, co v denním listě civí mrtvě na čtenáře, oživuje v podání Modré blůzy mluveným, zpívaným lidským slovem, v dialogu, v monologu, v přednášce, v písničce nebo v tom, co se po stáru u nás nazývá »výstupem*, anebo celou jevištní ,scénou\ Jak vypadaly původní Zivč noviny? Nejdřív byla krátká řeč jako úvodník, pak telegramy, politické zprávy, zprávy světové i místní, pak kronika, verše, fejetony, povídky, humor a karikatury. Naši ochotníci, pokud budou organizovat Živé noviny, nemusí se ovšem rmoutit nad tím, budc-li jim nějaká ,rubrika' scházet - jen když ostatní budou vtipné a zajímavé. Dekorace jsou zcela vedlejší. Účinkující hrají buď v stejnokroji (v modré blůze), anebo v náznakových Šatech, které mají dát nikoli iluzi skutečnosti, ale nápadně vyznačit poslání. Prostota jeviště ovšem nevylučuje, že by si herci nesměli vypomoci všelijakými rekvizitami, které jsou zrovna po 19 ruce. Nikdy se však s nimi nesmí zacházet tak, aby např. představovaly zapadající slunce, selské stavení ,podle skutečnosti'. Někteří nadšenci Živých novin brali noviny doslova a zařídili se takto: na jevišti postavili z lepenky dva veliké listy, polepili je novinami, do toho vyřezali v jednotlivých rubrikách okénka, kudy přednášeč prostrčil hlavu a říkal nebo zpíval svůj referát. Na první pohled to zajisté působilo vesele, ale když to trvalo celý večer, bylo to mrtvé, jako skutečné tištěné noviny. Pohyb iia jevišti je věc důležitá a nesmí se naň zapomínat. U nás, kde v každém miste je jednota proletárske tělovýchov)', nebude nouze o složky, které by dodávaly živý a pružný materiál Modré blůze, materiál disciplinovaný a ladný na pohled. Modrá blůza - toť pravé obrozeni a osvobození proletárskeho divadla. V ní se uplatní všechny talenty, kolik jich jen dělnictvo má: zpěváci, deklamátoři, svižní sportovci, humoristé, básníci, tanečníci - a to všechno zároveň také v ženském rodČ. Modrá blůza, bude-li dobře pochopena, může nám soustřediti dělnictvo, které se jinak za zábavou rozptyluje. Ovšem, musí xo býti Modrá blůza zábavná a musí udeřiti svým programem vždy na citlivé místo dělníkových zájmů. Učiní naše dělnictvo soběstačným a z role masové politické výchovy, která je Modré blůze přisouzena, múze vytrysknouti poslání ještě širší a hlubší, role živné půdy pro novou proletárskou kulturu." I na činnosti El Carovy skupiny je potom patrno, jak silně zasáhl vliv Modrých blůz do celé oblasti agitační a propagační práce dělnických divadelních souborů. El Carova skupina, jejíž rozhodující rozsah činnosti za první republiky spadá do let 1930 až 1938, zejména obsahovou stránkou svého repertoáru v mnohém dokumentuje tento vliv. Pokud pak v její činnosti byly překonány některé nedostatky bývalých Modrých blůz, bylo tomu tak především proto, že celá jejich činnost již spadá do období, kdy strana jako celek v bojovém střetnutí s oportunistickými živly překonala vítězné tendence reformismu v procesu své bolševizace. Mezníkem v tomto procesu byl historický V. sjezd KSČ, s jehož datem je pak spjat i hlavní nástup clearovců do fronty revolučních divadelníku. Posíleni limto děním a pinč stojíce za goltwaldovským vedením strany, vyhraněně, v komunistickém duchu rozdávali rány vždy tam a tehdy, kdy a kde toho bylo nejvíce třeba. 20 Jejich repertoár odráží věrně dobu, zápas třídy a jejího predvoje - komunistické strany, k níž skupina patřila. Byla to doba hluboké hospodářské a politické krize kapitalismu, doba nástupu fašismu a zuřivého útoku buržoazie proti KSC, dělnickým organizacím a pokrokovým silám vůbec. Z ukázek repertoáru bude ještě názorněji patrno, jakým směrem bylo útočeno. Na těchto místech se omezujeme především na to, abychom ukázali, za jakých podmínek, v jaké činnosti a za jakých předpokladů bylo lze dosáhnout tak nebývalého rozsahu Činnosti i tak výrazné účinnosti jejich vlivu na pracující masy. Považujeme tento pokus o částečné zobecnění jejich praxe za rozhodující zejména pro dnešek. Repertoár skupiny, tak, jak se ho podařilo zachovat Či ze vzpomínek rekonstruovat, může být přirozeně i dnes ještě mnohde používán. Zejména tam a tehdy, kdy chceme připomenout pro poučení dnešku bojovou minulost naší dělnické třídy. V takovémto případě pak především půjde o naši mládež, která se Často jen stěží orientuje v minulosti a pro niž podmínky kapitalismu a těžkého boje pracujících se zdají být něčím neskutečným, dávno překonaným. A je proto někdy až neodpustitelné, jestliže v práci s mládeží, v našich souborech lidové umělecké tvořivosti, postrádáme právě tuto obsahovou stránku v jejich repertoárech či ve výchovné práci vůbec. Jsou například některé revoluční dělnické písně, s nimiž generace za generací žila a bojovala a které dnes již naši mladší současníci neznají. A je přece nesporné, že zejména revoluční píseň musí i dnes mít svoje místo v procesu komunistické výchovy dělí a mládeže. V tomto smyslu potom i mnoho jiného z nepřeberného množství bojového repertoáru minulých dob má trvalou platnost i v současné době. Nejde však při tom ani tak o to vřazovat repertoár z minulých let do současné činnosti, jako spíše o pochopení podstaty, záměrů, cílů i formy tohoto minulého. To platí tím spíše pro odkaz z činnosti agitačních skupin typu El Carova souboru, kde mnohé bylo podřízeno konkrétním, dílčím agi-tačnč propagačním potřebám a kdy pochopitelně dnes mnohé v důsledku toho ztrácí svou údernou sílu. Kromě toho doba, dnešní společnost mnohé i překonala. Ne tedy o literu, ale o ducha, podstatu zde jde. Shrneme-li pak alespoň do podoby základních hesel či tezí zkušenosti clearovců, lze odvodit z jejich praxe některé závěry zvlášť aktuální i v současné dobé. 21 Především celá jejich činnost potvrzuje jednotu slov a činů. Vše, o Čem kdy zpívali, co vyprávěli a hrálij plně vyjadřovalo i jejich vlastní presvedčení. V písni, v ostrém satirickém šlehu, v pohybu i recitaci sledovaná myšlenka vždy vyjadřovala hluboké aktivní účastenství všech členu kolektivu. Vyjadřujíce stranicky své vlastní city a tužby, vyjadřovali city a tužby, které byly v naprostém souladu s city a tužbami třídy, k níž patřili a pro jejíž zájmy bojovali. V uměleckém vyjádření bylo dosahováno této jednoty zejména proto, že sami jako jednotlivci i kolektiv žili bezprostředně uprostřed lidu, spojeni s ním společnými zájmy. K doložení tohoto tvrzení lze uvést desítky příkladů. Jedním z nejvýraznějších je jejich příkladná účast na plnění úkolů ryze organizačních a politických. Všichni především plnili své základní členské povinnosti v organizacích Federace proletárske tělovýchovy, v jiných dělnických organizacích, včetně úkolů Člena komunistické strany. Proto také bylo v jejich Činností zcela přirozené pracovat ve funkcích kolportéra rudého tisku, účastnit se získávacích kampaní různého druhu, shromažďovat finanční prostředky na volební fondy KSC Či na pomoc bojující demokratické frontě Španělska apod. Dnes přirozeně nelze již spočítat celkovou částku, kterou takto získali. Ostatně není to ani důležité. Podstata uvedeného, jak je doložena v dokumentech různého druhu, spočívá především v tom, že ověřuje jednu z forem tohoto bezprostředního spojení umělecké činnosti s bojem proletariátu. Přitom nelze přehlédnout, že skupina sama zápasila s četnými finančními potížemi. Charakteristickým dokladem toho jsou záznamy v deníku skupiny, kde po měsících je sledován fond na zakoupení chromatické harmoniky. Po měsíce se skládala korunka ke korunce, aby skupina mohla mít svůj vlastní hudební nástroj. Jiným charakteristickým rysem skupiny je její soustavná péče o vzdělání. Kromě trvalého úsilí o hluboké poznání marxismu-le-ninismu usilovala skupina i o prohloubení odborných znalostí a o ovládnutí uměleckého mistrovství. Proto také se kolem ní soustředil aktiv předních pokrokových umělců. Vedle Víta Nejedlého, I\ Spitzra, F. Kubra byli jejich učiteli i soudruzi E. Famíra, M. Holzbachová, J, Průcha, Fr. Vnouček, E. F. Burian, J. Stanislav, A. Kurs, J. Honzl, redaktoři Rudého práva, pracovníci DDOČ a další kulturní činitelé. I tato jejich vůle po poznání je zachycena 22 v deníku skupiny větou zdánlivě prostou - ve skutečnosti však svým obsahem zvlášť výstižnou. V deníku z roku 1930 k datu 5. Července je zaznamenáno: „Do skautské školy (Škola Federace proletárske tělovýchovy ve Skryjích - asi 50 km od Prahy) odešli pěšky s. Chvála a PechoČ na 1 týden." Neméně důležitým znakem skupiny je její trvalé úsilí o výchovu svých nástupců, o výchovu mládeže. Soubor, jak jsme uvedli, pracoval nepřetržitě více než dvacet let, a přesto nikdy zde nevznikl problém mladých. Elcarovci vždy kolem sebe sdružovali kádr nejmladších, kteří jednak doplňovali kolektiv, jednak po zkušenostech z práce ve své skupině Často sami organizovali agitky podobného typu i na jiných místech. Nejvýrazněji se toto jejich spojení později projevilo v ustavení samostatné mládežnické skupiny, která byla dělnické veřejnosti známa jako kolektiv „hejrupáků" - El Carův dorost. Jiným příkladem je založení skupiny Severák v Teplicích, kterou po léta vedl bývalý člen souboru M. Krovoza. Stejně poučným pro dnešní soubory lidové umělecké tvořivosti je i způsob tvorby repertoáru. U clearovců šlo vždy o lidovou tvořivost v plném smyslu tohoto slova - své písně, kuplety, scény i tance tvořili sami. V porovnáni s dnešní skutečností vystupuje tento rys očividně do popředí. To přirozeně neznamená, že by v jejich programech nebylo používáno i cizích textů, písní apod. Naopak, skupina i v tom plnila velké výchovné posláni mezi pracujícím lidem. Je jejich zásluhou, že mnohé dělníky naučili milovat díla Nerudy, S. K. Neumanna, Nezvala, Šrámka, Biebla, Wolkra, Majerové, Pujmanové a jiných velikánů naší literatury. Oni v mnohém z řad pracujících zapálili oheň lásky k sovětské a ruské kultuře, zvláště k dílu Gorkého a Majakovského. Konečně i jejich zásluhou se naše veřejnost seznamovala s Balzacem, Rollandem, Barbussem, Lor-cou a dalšími předními bojovníky světové kultury. V tomto poslání tedy nic nezůstali dlužni svému kulturně výchovnému úkolu v řadách dělnické třídy. Avšak nehledě na tyto zřetele, je pro tuto skupinu charakteristické zejména úsilí o tvorbu vlastního repertoáru. Toto ovšem nelze vysvětlit jen poukazem na to, že tehdy obzvlášť byl patrný nedostatek pokrokového repertoáru, revoluční bojové satiry, i když v mnohém směru skutečnost byla taková. Vždyť potřeba tvořit samostatný program nevznikala v praxi El Carovy skupiny pouze z tohoto důvodu, nýbrž především proto, že všichni 23 její členové cílili nutnost vyjádřit zejména touto formou svoji vůli bojovat za nový, lepší svět. A opět tomuto tvrzeni nic neubírá na síle skutečnost, že podstatná část textu vzešla z tvorby vedoucího skupiny Karla Jiráčka, Je to naopak dokladem o kolektivní, aktivní tvůrčí činnosti skupiny jako celku, kde každý z členů, podle svých schopností, se podílel na společném díle. Ostatně v repertoáru skupiny bylo používáno textů a doplňků, které psali a vytvářeli i další z členu, zejména v hudební, inscenační a jevištní práci vůbec. V mnohém tato iniciativa byla ovlivněna i formou agitky, která si přímo vynucuje aktivní, tvořivou činnost jednotlivce. V této souvislosti stojí za to upozornit i na to, jak jcŠtč dnes je aktuální právě tato formální stránka jejich práce - útvar agítky. I dnes by měla mít tato forma svoje místo v politickoosvčtové činnosti našich zařízení. El Carova agitka byla lidem blízká zejména tím, že pohotově reagovala uměleckou formou na konkrétní, jim známé jevy. Přitom, a ani to nelze podceňovat, kolektiv elearovců byl nesmírně pohyblivý. Dnes tu, zítra jinde, a vždy připraven k práci. Ľlcarovci této pohyblivosti také plně využívali. Vždyť byly případy, kdy v jednom měsíci absolvován' více než padesát představení. Stávalo se ovšem, že někdy umělecká kvalita vystoupení byla oslabena dani spěchu, schematičností a někdy i politickou nepřesností apod. I v repertoáru El Carovy skupiny jsou patrný takovéto nedostatky. Rozhodujícím měřítkem zde však nemohou být ryze estetická a tím spíše ani ne ryze estétská měřítka. Zdůrazňujíce a odmítajíce estét-ská sudidla, nijak tím ovsem nemíníme přehlížet estetické, umělecké nedostatky. Naopak bylo charakteristickým znakem souboru, že vždy s plnou vážností naslouchal kritickým připomínkám předních politických a kulturních pracovníků, kteří uvážlivě sledovali jejich činnost. K řadě těchto pomocníků patří takové osobnosti jako B. Václavek, K. Konrád, J. Fučík, Ľ. F. Burian, ale i B. Smeral a K. Gottwald, A. Zápotocký, V. Kopecký, J. Krosnář a další. Jejich rady a připomínky pochopitelně ovlivňovaly kromě El Carovy skupiny i celou pokrokovou kulturní frontu. Ilustrující dokumenty k tomuto tvrzení jsme shromáždili do samostatné kapitoly, v níž ukazujeme, jak se činnost skupiny odrážela na stránkách revolučního tisku. V naší publikaci si však neklademe za úkol zabývat se literárním hodnocením díla, v němž je nesporně mnoho umělcc- 24 kých jisker, svědčících a dokazujících, jak skupina a zejména její vedoucí usilovali o to, aby základní poslání bojové agitky bylo plněno v jednotě s uměleckým mistrovstvím, či opačně řečeno, aby myšlenky, cíle, které si kladli, byly vyjádřeny především uměleckým činem. * čité konjunktury bylo v tomto obdobf již zcela ve znamení světové hospodářské krize kapitalismu. Racionalizace a s ní spojené neurvalé vykořisťování pracujících, vyvolané honbou kapitalistu za maximálními zisky, postupuje ruku v ruce s růstem nezamestnanosti a zostřující se perzekucí revolučních sil. Počet nezamestnaných dostoupil v průběhu krize téměř jednoho miliónu osob. Otřesný byl pak pohled na zástupy nezaměstnaných dělníků, kteří spolu se svými rodinami bezmezně strádali a hladověli. A když s« v této situaci nezaměstnaní pod vedením KSČ pozdvihli k bojovým akcím, aby uhájili Často jen holou životní existenci, odpověděla buržoázni vláda krvavými masakry. Radotín, Duchcov, Košúty, Frývaldov, Most, Praha a jiná města i vesnice byla svědky krvavých surovostí buržoazie a jejích policejních sil. Písně a básně El Carova souboru svým obsahem a zaměřením nejsou ovSem snad jen mechanickým odrazem teto doby. Jejich smysl nespočívá v prostém popisu událostí a jevů či jen v mobilizaci pracujících k bojům na hospodářském úseku. To, co je výrazně odlišuje od pseudohumanistické poezie typu sociálních říkánek a sentimentálních Šlágrů, je jejich aktivní, politický obsah, jednoznačné úsilí vést pracující z pozic hospodářských bojů k bojům politickým, za uchopení politické moci dělnickou třídou. 28 FABRIKA 5 Sborová recitace Scéna: Tovární prostředí, pohyby paží se naznačuje to- čeni kol, běžící pás, údery kladiv apod. Úbory: Modráky, rudý pás přes modráky pro „rudého" dělníka. Jeden: S rozbřeskem jitra, včera, dnes, zítra, vzduchem kdy prořízne sirény hlas, pohne se fabriky běžící pás. Vrtaček zaryje dravý se chrup v železo, ocel, litinu. Všichni: rrup, rrup, rrup- Jeden: Trhají, supí ryjí a drtí, z řetězu puštění kovoví chrti. Všichni: rrup, rrup, rrup - Jeden: Řemeny, transmlse syčivě švihnou, jeřáby tisíce metráků zdvihnou, pohnou se kola shora I zdola, obřími Čelistmi sevře se lis. Všichni: SSSS - SSSS - SSSS - SSSS - ratata - ratata - ratata -Jeden: Jiná zas mašina zapjatá, revolver Šílí, revolver střílí, Všichni: ratata - ratata - ratata - Kladivo v tempu šíleném bije, v Šeru se leskne Jako hřbet zmije, syčící plst, 29 Jeden: ssst - ssst - ssst - ssst, v Síleném tempu, shonu a hluku spoji se v Jeden, tisíce zvuků, syčí a bije. Švihá a vyje, VSlchnl: ratata - ssst - ratata - ssst ratata - ssst - ratata - ssst Jeden: Ra-cl-o-na-li-za-ce. Stroje se ženou, lidi se ženou------- olejem stroje potí se, potem Čelo perli se. Olej a pot v jedno slito, tělo a stroj do sebe vpito, v objeti vzpjato, vyrábí blahobyt, vyrábí zlato. VSichnl: Sta, tisíce, statisíce, milióny. Jeden: Banky jsou plné. Dělnic: na frontě práce se bijící. Všichni: Hlad - hlad -hlad -. Stroje se sviji, ve spáncích tepny biji a bijí, v pěsti se ruce svírají, opuchlé oči zírají, v uších to hučí, v uších to buši, ra-ci-o-na-l l-za-ce. Zastavme stroje, zastavme práci, 30 světa řád starý boří se, kácí. Dosti Již otroctví, bídy a hladu, povalme to, co určeno k pádu. (Dále při recitaci pohyby naznačuji zastaveni strojů) Zastavme stroje, zastavme práci, světa ať řád se zboří a skácí. (Stroje se zastav! - všichni vystoupl kupředu) Rudý dělník: Dělníci celého světa se zdvihli, tisíce pěstí vzduchem se mihly. Stávka. generální stávka-Všichni: Generální stávka. Rudý dělník: Dost racionalizace! Do boje spojte své ruce. Všichni: Ať žije revoluce! (Zpěv písně Milión paží-) *) Pisců vznikla v devadesátých lciech minulého století. Tehdy byla známa především v okruhu anarchistického hnuti. Po velké řijnové revoluci zmasovéla. Závřrcm se tehdy zpívalo: „... nuž v boj se dejme v ráz, za Sovětsky svazi" Aby se píseň mohla tisknout, byla 1°. 2. 1932 intcr-pclována komunistickými poslanci. Milión paží Neznámý aulor na text Fráni Šrámka ■ Mi-li-on ra-zivlmáchsevzpjalo, č«vv«ny kohout v tkřocfa 31 pp^rf-m-r-^-P p pi r pifšp lít! OČ ti-síc lni na^o-kra-da-lo, my jdí w ri vlmach!>Vi>ivboj.Nji sfe^- j f ^jJšE^ vóipj! Hoj dru 1» v Uruji, v m£, - ili , Svou V-ekl vplüH»tn SUTp;,- ' ^^r^j-T^ymp: V04S iz f C<»> kdostyl i"aĽYŠlcl»>Ospal! Pryčskapttolím, b'jr-íiS'O i't - í, pryc * otroctvím a ty-ra - m i! Nu£ vöoj s* d*j-"ic v ráz ) Za So-vž-ťjky v«, nu£ -frrrH—fhy^P '' ' f r_l-U==š=gI vfeoj sd dt v rctZ ! -2a So vi - kiký *v« . 2. Nechť všechna kola stanou v děse, proletář v ulici se zjev, do stroju pán ai zapfáhne se, jena tobě pil tak dlouho krev. A práce stůj, stůj po tu dobu, nez s rukou spadnou řetísy, je revoluce na pochodu a revoluce zvítězí. 32 3. Hoj, druzi v kraji, městě svou bídu v plamen vzneste, čím kdos byl, rab, všecko spal, nry zničili jsme tyranii, my zničíme i buržoazii, nu£ v boj se dejme v ráz - VSichni recitují: Za svobodu a moc dělnické třídy ! Tato recitace je typickou ukázkou prvních pokusů o spojen! slova a písně s pohybem. DOBA ZRANÍ CI Car 1933 V zenitu slunce je, obláčku stín jde stráni, pšenice zlatá vlní se, Je léto, doba zráni. Ze země chleb se urodí a z práce lidské Štěstí... na kytaru hrál mladý muž a žebral na rozcestí. Stůl plný darů prostřen Je a bohatství žeň věští, dnes chudý člověk ve městě pad hlady na náměstí... Pod ostřím kosy kácí se na zemi suché stvoly, zrna na kámen utvrdia a dlaně na mozoly. V zenitu slunce Je, les praporu se skláni, lidé se vlní ulici, Jak pole v době zrání. Krok Jeden, jeden srdce tep, hromem buráci hlasy a v očích Jiskry odvahy. Blýská na lepší časy! Jde zítřka nový hospodář, výš rudý prapor vlaje, pod čelem miliónů již myšlenka šturmu zraje! 33 Bezprostředním podnětem k napsání básně byly pro autora mohutné demonstrace pražské nezamestnané mládeže. JARO Novostavby, podivuhodné stromy rozkvetlé v aleji ulic mezi Šedými domy mají svou krásu, tichou a prostou; pod rukama dělníků rostou rok co rok z jara. V koruno pily, sekyry, lopaty zpívají písní vysokých tónů... Páter fárá s nákladem železobetonu. Stavební dělníci, stěhovaví ptáci, přilétli s jarem, s mrazy se vrací za moře, za moře bídy, hladu a zimy. Někteří doletí s břichy hladovými. g 5 m Světa kraj je daleký... jiní padnou letíce, sraženi hladem a pendreky a ti pak jsou zavřeni v nemocnice a věznice. Zbyli se vrací, poletují od stavby ke druhé, třetí a čtvrté, zastaví u té, u té i u té, s parťáky, mistry a staviteli koketují. Práci - práci - práci. Novostavby, podivuhodné stromy, nerozkvetly letos v aleji mezi Šedými domy. Stavebníci, tažní ptáci, marně hledají práci - práci - práci - již není... Hospodářská krize kapitalismu se přirozeně nevyhnula ani vesnici. V situaci, kdy existovala statisícová armáda nezaměstnaných kvalifikovaných dělníků, využívala buržoazie bídy na vesnici, aby zde získala lacinou pracovní sílu. Tou pro ni byli zejména sezónní stavební dělníci přicházející z vesnic. Ti však, právě v takovéto situaci, byli zcela odkázaní na milost a nemilost podnikatelů. Avšak 34 styk vesnického proletariátu s městem měl i svou druhou stránku -růst politického uvědomění na vesnici. i • 5 PODZIM Dopěll píseň skřivani, zesmutněl kraj a ztich, Šedivou mlhou do polí studený podzim dych. V houfy se ptáci slétají, zežloutlé podletl, ve slunné kraje teplejší za moře odletí. Rozkvetly pozdní jiřiny, záhony růží vadnou. Továrny tiché za městem, vysoké pece chladnou. Do kostí chlad již proniká i slunce rychle stárne, v chomáče vítr listí svál a lidi k noclehárně -. Noclehárny pro nezaměstnané, akce Českého srdce, vánoční milodary, žebračenky, nouzová práce, polévkové a osacovací akce, skautské „dobré skutky", Armáda spásy apod. - to vSe bylo tehdy výrazem buržoázni filantropie. To vše tehdy jako nástroj buržoazie mělo přesvědčit pracující masy, že buržoa je také „člověk se srdcem na pravém místě". El Car - 193Ů SNĚM Kde ten příběh stal se, věru paměť mou už míjí. Myslím, někde za mořem až kdesi - v Tramtaril. A Že nejsem analfabet, poznal jsem už svět, jen tak z pouhé zvědavosti v novinách jsem čet. Všecko však Je pravda svatá, co vám povím ted, že nic k tomu nepřidám si, můžete vzít Jed. Zvířátka naň hledí s úctou zaševel! - áááchch: slyšme, co pan Křeček četl v lidských novinách. 35 . Jednou v létě, v žitném pol když voněla zem, zvířátek se všelijakých sešel valný sněm.. Co Jsem Četl, na mou věru to vás rozzlobí, prý se budou v celém světě pálit zásoby. Vedle myäky všudybylky udýchaný všecek, rozčileně vykládá cos kulaťoučký křeček. Na ta slova shromáždění uleklo se tuze; vždyť už tak je velká bída, řekla myška v hrůze. Tuhle, když (sem zrnka sbíral poblíž dědiny, na mezi jsem viděl, bratři, ležet noviny. Jen zajíček zůstal klidný: To přec každý vidí, to neplatí o zvířátkách, to se týká - lidí. Báseň je reakcí na pobouření, které mezi pracujícími vyvolalo hromadné ničení potravin kapitalistickými trusty a monopoly. Kapitalistická krize v situaci, kdy milióny lidí hladověly, se „řešila" pálením a znehodnocováním obilí, litím mléka do more apod., aby si kapitalisté udrželi svoje zisky. KRIZE El Cor - 1932 Na žranice, na bankety, na protekčnl strejčky, tety, na orli* a jiné slety, na děla a kulomety, emigrantské na „studenty",** na kostely, na pendreky a na jiné různé »dreky« o penězích ví se! Pro dělníky je však Jenom jedno - krize! *) Narážka na ortlské telovýchovné organizace, klcré vznikly roku 1908 jako nástroj klerikální a agrární buržoazie. Za buržoázni republiky byly 36 NOVÝ ZÁZRAK LIDIČKY SLYŠTE: JAKÝ TO ZÁZRAK MĚNITI V KREV VlNO A V TĚLO CHLEBA? Takových věcí není již třeba, dneska jsou zázraky jiné již za to: Dělnická krev dnes mění se - v zlato! Inspirováno krveprolitím na Mostecku roku 1932. BurŽoazními pochopy byli zabiti devatenáctiletý nezamestnaný Josef Ševčík a havíř, otec dvou dětí, Jan Kříž. kritiky ukázat možnosti dalšiho rozvoje, nazmiiit některé negativní stránky a vyzvednout pozitivní stránky El Carovy tvorby. Celá vyšlá sbírka je rozdílena na dvě části: první Části jsou čtyři rytmodekla-nuiení skladby, abychom tak fekli „klasické", ve druhé íásti jsou drobné dobové komentáre a epigramy k denním událostem. Mezi těmito dvéiria je dost značný rozpor. V první Části odchází El Car pro svá témata buď do daleké historie (Spartak) nebo k hrdinstvím socialistické výstavby v SSSR (Rus, Stalingrad). Pracuje patosem, jaký jen může platit velkým Činům. Ve druhé části nacházíme El Cara prostého ve verši, šlehající ironii dělníka, ostrého, účinného. Novinářský článek, nálada, vybíjející se v protikiadnosti třídních rozporů je zde jeho tématikou. Ale zde je El Car daleko vlče chvatnější, méně pozornejší ve forme u zdá se, že tato druhá část představuje pro něj „všední" takovou obyčejnou „grjaznou" část jeho básnictví, kdežto první Část je „sváteční", taková, kdesi dává záležet.Vtomto rozporu je velké nebeľpeci tím spíše, kdyby se jeho další práce mela stále více E. F. Burian - 7VorÍ>o 1933 ...Nač vyčítat Famlrově skupině její stylizovaný obraz, slouží-Ií nájmům dělnického linutí ? Nač vyčítat tuto techniku a snižovat nepřes- orientovat k této „sváteční tvorbe". Znamená to prosté, že El Car tam, kde nejvíce žije, čití a pracuje jako básník, utíká do veliké, silné patetické vize sociální revoluce, velké vzpoury proti všemu tomu malému, hnijícímu a velikého neznámého hrdinství, nezkalenébo žádnou z vnitřních obtíži a problémů proletariátu. To má pak za následek i určitou odtažitost, všeobecnost patetických skladeb, u nichž se projevuje sklon k výrazu jen všeobecné touhy po zméné společenských poměrů, touhy pravé svou všeobecností přijatelné i mimo frontu třídního boje. Znamenalo by to dale útčk od prachu boje dneška, od bláta ulice a tady je rovnou malá skulinka k ma-loměšťáctví- Je otázka: má se tato malá skulinka rozšiřovat, nebo má být zalepena? Může být ve svém počátku pomerné snadno zalepena tím, že El Car se pokusí překlenout tento vnitřní rozpor ve své tvorbe. Přáli bychom si, aby se El Car přiblížil svou tvorbou, byť k šedivému, „grjaznému" životu dneška, nalezl v ném ony prvky pravdivého hrdinství a patosu známých skutečností. Tím je zaručen jeho další zdravý vývoj. ným a Špatným terminem „artis-mus"? Všechny termíny na svá místa. Jedná se snad Famirovi o beztřidní uméni pro umřní ? Jisté- Z ČLÁNKU K DISKUSI Hfl TÉMfl: HRAJTE SKUTEČNOST 158 žc ne. Ostatné neviděl jsem ještě v dělnickém divadelním hnuti jediného neštylizovaného pohybu. A je to právě Echo von links, El Carův soubor a všechny ostatní recitační skupiny, které k svému výrazu prozatím nejvíce používají stylizace. O co jde ? O nejsilnější dojem, o největší působivost přednášeného obsahu. Cím dokonaleji bude tento obsah přednášen, čim působivější scény bude k tomu využito, tun větší výsledek obsahu na dělnické obecenstvo. Nač se bát, že nebude působit na dělníka obsah, když jej překvapíme zajímavým obrazem? To by bylo, přinejmenším, stylové reakcionářstvi chtít od dělnického divadla za každou cenu chudý prostor a naturalismus. Hrajte skutečnosti Je stejné zajímavé a stejně dobré jako nebezpečné, nepodá-mc-li bližší vysvětlivku, jakou skutečnost myslíme. Hrajte hry marx-lcninské ideologie, hry našich československých dělníků, které aktualizují dnešek, a užívejte všech technických prostředků, které mů- Po Večeru březnových revolucí před rokem, po révui Dohnat a předehnat v listopadu minulého roku byl pondělní Marxův večer v Lucerně velkým a ve svém rozsahu téměř překvapujícím krokem kupředu, Byl skutečně malou olympiádou proletárskeho divadla, ukázal nejen úctyhodný vzrůst pražských sil, ale přivedl na jeviště i velmi dobré (ka- fi žetc urvat měšťáctvu. Urvali jste jím recitační sbor a změnili jste jej e na svoji rytmodcklamaci, urvali jste / jim akademii a změnili jste ji na i svou revui o mnoha číslech a mnoha skupinách, nebojte se jim urvati :. také jevištní podlahu s propadly, můstky a praktikábly. A pozor: skutečnost se dá z divadelní stránky ) vykládat také jako hrát tak oprav-i dově, jako by to bylo ve skutečnosti, i dát na jeviště les a patníky, pěkně í vymalované světnice a jiné vymo-; Žcnosti měšťáckčho naturalismu. j Skutečnost dělnického divadelního í hnuti je v divadelním uvědomování i proletárskych vrstev, v ryclilém rca-} gováni na politickou situaci. A k těmto účelům není škoda žádného dobrého a technického prostředku, pro-I toŽe proletariát není anarchiekou chátrou, která by v zničení všech vymožeností viděla spásu svého ' světa, nýbrž uvědomělou třídou, která používá všech prostředků kapitalismem postavených ve svůj i prospěch a ve prospěch výstavby nového řádu. piny z jiných mist, z Kladna, z Karlových Varů, ■/. Hradce Králové. Ale tento kvantitativní růst byl daleko předstižen vzrůstem uměleckým; nejen umělecký výkon jednotlivých skupin byl mnohem vyšší úrovně, ale i umělecké formy a útvary byly proliloubcny, nové výrazové formy byly nalezeny a s úspěchem uplatňovány. Stará, jedno- Kurt Konrád - Tvorba 1933 Marx-Leninův večer v Lucerně 159 duchů sborová recitace, která vlastní byla jen jakýmsi megafonem individualistického recitátora, téměř úplné zmizela; proletárske divadlo objevilo jevištní prostor a umělecky prostorné členení tím, že jednotlivé tvůrci prvky, o nichž jsme na začátku mluvili, nezůstaly ustrnulými útvary, nýbrž se navzájem prolínají; mizí jednostrannost starších útvaru, scénický obraz se stává bohatším a rozmanitým a tím se i stupňuje umelecký účinek. Nejlepším příkladem toho byla Pařížská komuna, provedená vysočanskými divadelníky seskupenými kolem El Carovy skupiny. Po revui Dohnat a předehnat jsme vyslovili obavu, že El Carova skupina vyčerpala již umělecké možnosti útvaru rytmodcklamace, jehož je u nás tvůrcem, a že se tim dostala do jakéhosi bludného kruhu, v němž při- Tcnto fakt je tím zajímavější, že se jedná o básnika, a to u Českého proletariátu nejpopulárnějšího. Kdo by dnes neznal El Cáral Proto tak vřele vítáme dlouho slibovaný sbor-niiek jeho rytmodeklamacl a satirických veršů. Je jim dána možnost nejen vélŠího proniknuti El Cara na venkovské scény, ale také možnost důkladného rozboru a zhodnoceni El Carovy tvorby. Myslím, že hlavni chybou sborníčku je nedosti pečlivý výběr hlavně v druhé části. liš těsná forma brání uměleckému vývoji. Ale clearovci měli dost odvahy, aby opustili staré zaběhané koleje, přibráním nových sil, prostorovým, divadelním rozčleněním námětu, které však neničí klady staré rytmodcklamace, nýbrž je lépe a na vyšším stupni uplatňuje v novém jevištním prostředí - tím vším dospěla Pařížská komuna téměř mezinárodní úrovně; byla to nejživější, nejucelenější scéna večera. Po hudební stránce byl Marx-Lc-ninův večer mnohem bohatší než listopadová revue; vedle K. Boje (J. Stanislav) tu vystoupili Vít Nejedlý s výrazným a strohým doprovodem k clearovskč Pařížské komuně a Süsskind (Echo von links). Ale i orchestr byl mnohem lepši než minule, jak vysočanský, tak i ostatní... Vedle překrásných básni jako Jaro a zvláště písně o kvetoucí blbosti Melantricha nalézáme zde nebezpečný počet veršů, jichž vtip selhává a zní naprázdno. Jinde účinnost vtipu je setřena přílišnou rozvlek-losti. A tu se dostáváme k hlavnímu formálnímu nedostatku El Carovy tvorby. El Car se ještě nedovedl oprostit od neblahého dědictví buržoázni poezie - od mnohomluvnosti. S tímto nedostatkem setkáváme se i u jeho rytmodeklamací FranüSek Nečásek - Rudy večerník 1932 VSTUP ČESKÉHO DĚLNÍKA DO LITERATURY 160 (např. u Spartaka). Přchližíme-li oba díly sborníku, jejich posláni a účinnost, vytkli bychom El Carovi to, co vytýká i Gorkij sovětským básníkům: „neumí zachytit herois-mus našich všedních dnů", nedovede napsat o „našich všedních dnech" to, co dovedl napsat o velikých a slavných dnech historie třídního boje. Vydáni El Carových sborníků znamená v české proletárske lite- ratuře velký krok kupředu. Buržoázni kritika pomine ho samozřejmě s pohrdavým mlčením. Nevadí. Tím nadšenčji vítáme tento krok my. A vytýkámc-li jednotlivé nedostatky, Činíme tak jen proto, že je naším přáním, aby se El Car stal opravdovým úderníkem proletárske poezie, aby se stal příkladem a vzorem všem našim spisovatelům a divadelníkům. FrantlSek Spitzer - Úvoó k publikaci El Carových básni 1932 Úderník proletárske poezie El Cara nent třeba představovat proletárskemu publiku. Ve městech i ve vesnicích Československa, mezi chudým lidem je El Carova tvorba známa a nadšeně přijímána. Rozhodující význam pro účinek El Carovy tvorby, že dovede povzbuzovat, nadchnout, poučit a strhnout dělnické masy, má jeho pracovní metoda. Není to ani slavik, který se kochá dynamikou třídního boje, není to sympatizující maloměšťák, který lká nad zlým osudem proletariátu. El Car nepotřebuje položit ucho na srdce dělnické třídy, on sám má dělnické srdce. Proletáře druhu El Cara nazýváme úderníky. Úderník, toť dělník s novou pracovní metodou. Novost pracovní metody je výsledkem boje proti starým pracovním metodám. Básnická fronta dělníků není chudá. Leč stále a stále nalézáme zde stopy po spontancitě: „Já jsem dělník a do ostatního mi nic není." Taková je linie ohromné řady dělnických básníků, mezi kterými ovšem nadto máji hlavni slovo podivínové, zhotovující z typů psacího stroje podobizny některé osobnosti dělnické třídy, anebo zhotovující z krabiček na sirky Hradčany. Avšak i když třídní boj a jeho ideologická nadstavba vyrůstají z kapitalistického řádu, nelze říci, že socialistická ideologie (a jeji umělecké formy) již samy od sebe spontánně rostou z třídního boje. Tim, že dělník napíše báseň, daleko ještě není řečeno, že ona báseň bude majetkem dělnické třídy, třebaže by autor v desítkách „věnováni" „věnoval" báseň „rabům", „utlačeným", „ujařmeným" atd. Na druhé straně neznamená to nemohoucnost dělníků uplatnit svou iniciativu v prc-letářském básnictví. Velká řada domněle „proletárskych" ne proto není ve skutečnosti proletárskymi básněmi, že snad autor je neschop- 161 hraje zpíuá a taači El Garava paria FRANTIŠEK BUDSKÝ Předmluvu 'napsal Václav Kopecký. Obálku navrhl Stanislav Valašek. 2. rozšířené vydáni. Praha 1962. Vydalo nakladatelství Orbis jako svou 2337. publikací. 180 stran, 32 stran příloh. Bdíce Repertoár estrádních umeleckých skupin. Odpovčdný redaktor Jaroslav Beránek. Z nové sa2by písmem Plant in vytiskl Knihtisk 2, Praha 2, Slezská 13. Formát papíru 84 X 108. AA 11,51, VA 11,81, D-04*20276. Náklad 3500 výtisků 11-093-62 13/12-Brož. Kčs 11,50 63/tII-12