1946 Č. km. H7l Cena 54 Kčs K ROMAIN ROLLAND DIVADLO LIDU USTAV PRO UČEBNĚ POMŮCKY PROMYSLOVÝCH A ODBORNÝCH SKOL V PRAZE TISKEM PRAŽSKÉ AKCIOVÉ TISKÁRNY Jsme přesvědčeni, ie překlad Rollandovy knihy splní 'siřeji své poslání, zvláště v dnešní době. K účelům knihovny vydali byc/fom jej jako studijní materiál a pramenné dílo. Proměnou společnosti, kterou pravé prožíváme, stává se vsak připomínkou a zdrojem zkušeností. Miroslav Kouřil. IV Návrh k přeplánování československých divadelních poměru. O d s o u k r o m n i í i t divadelní podnikání. Divadelní podnikání aí přejde do rukou družstev. Družstva pod státní kontrolou budou pečovati o to, aby byla divadla vedena hospodářsky zodpovědně. Družstva uzavírají smlouvu s uměleckým ředitelem, který je delegován vládním výnosem, jako kvalifikovaná síla do tol?o, ČÍ onoho divadla, do toho neb onolto kraje. Ředitel nesmí být ovsem jenom kvalifikovaná síla umelecká, nýbrž i spolehlivá kulturně-politická osobnost. V tvůrčí fantasii tento ředitel družstvem omezován býti nesmí. Družstva budou realtsovati i ty nejkrajnější nápady k realisaci celostátního dramatsirgické-fm plánu. Účelem přeplánování Československého divadelnífjo hnutí nem omezení tvůrcílx) rozletu divadel a jejích pracovníků. Naopak, je'x> ucclem je co nejzazsí podpora tvořivosti. Divadlo patří těm, kteří je vytvářejí. Proto odstraňme s divadel především hospodářský systém, který znemožňuje úzkou spolupráci všech složek. Soukromokapitalisiická správa vedla divadla vůči státu jak finančne, tak i umělecky nezodpovědné. Družstva budou složena jednak z Udí, kteří divadlo at techúcky nebo umělecky bezprostředně vytvářejí, jednak z odborníků v fjospodářských otázkách a ze znalců kulturních potřeb obecenstva. V Družstva budou zodpovedná přímo státu. Družstva nejsou rozšířeným soukromým kapitalistou z jedince na řadu Udí kořistuických zájmů. Členové družstev nebudou z divadelnílx> podnikání těžit. C c n t r a 1 i s o v a i dramaturgií. Při ministerstvu školství a národní osvéty nebo při ministerstvu informací zřidme dramaturgickou centrálu, která by v tesné spolupráci s kulturními potřebami Československé republiky určovala velkoryse celostátní dramaturgický plán. Dramaturgii nutno soustřediti pH ministerstvu hlavně proto, že nemůžeme bez soustředěné dramaturgie důslední provádět vládní program československé vládní politiky. Všechno, co můžeme nazvati divadelním představením, tedy i představen! lelxe zábavná, musí hlavně v počátečních stavebních letech Československé lidové republiky především sloužit vládními: programu. I zdravá kritická o posice satyrická nebo vážná může býti jedině tehdy připuštěna, je-li z ní jasně zřejmo, že svou uměleckou formou, svým uměleckým výrazem dává thema k přemyšlení o vážnosti obětavé/m a přesvědčivého provádění vládního programu. ^ Dramaturgické centrum při ministentvu nebude nakazovat, nebude předpisovat, jak se má divadelní představení uskutečňovat. Centrum bude pře-žeysitK zajímat dramaturgický námět. Bude jej předávat umělcům k uskutečnění. Bude umělcům doporučovat, aby na nových thematech nešetřili svými uměleckými kvalitami.' jedině ta myšlenka působí, vysloviljeme-li }: nebo zpracováváme-li ji co nejdokonaleji. Dramaturgické centrum bude tedy toho dbát. Námět, myšlenku nebo pouhý politický motiv bude doporučovati k zpracování těm umělcům, kteří vyjdou vítězně ze zdravých soutěží o uznání se předhánějících divadel. Pod skupinou dramaturgického centra se nesmí skrývat nějací suchopární knihomoli. Nebude se divadlům bránit ve smíchu, v tanci nebo v zábavě. Ale právě tam, kde se lid t. zv. nevinně baví, je největší nebezpečí, že se vloudí do programu divadel 'škodlivé vlivy, Centralisovaná dramaturgie by byla schopna nejpozději do pěti let postavit československé divadelnictví na prvé místo ve světě. V dramaturgické centrále musí býti ovšem soustředěni jen dramaturgové, kteří jsou kul-turně-politicky na výši doby. Detaily literárních divadelních předloh se budou zaměstnávat lektoři, jmenovaní dramaturgickým centrem do jednotlivých divadel. lektoři jsou přímými zaměstnanci divadel a úzkými spolupracovníky uměleckých ředitelů. Dramaturgické centrum nesmí předpisovat formu umíleckébo uskutečnění. Bude přihlížeti pouze ke kulturně-politické VI důležitosti divadelního představení. Nebude určovat, zda-li myšlenka, o kterou bojuje ted nebo potom československý lid, má se s jeviště slyšet ve verších či v próze. Nebude předpisovat, zda-li dramaturgické thema se má hrát jako činohra anebo balet. Právě tak nebude divadelník dostávat úřední přepisy o tom, zda-li má provádět kantáty nebo komedie na práiě aktuálni thema. Dramaturgické centrum bude jen a jen nadřazenou spolupracovnicí tvůrčích umělců, postavených do Čela divadel a zprostředkovatelem mezi umělcem a vládou. Rozčlenit přesné úkoly jednotlivých divadel pracujících v určitých částích zeme, m é s t nebo krajů. Na podkladě analysy národofjospodárské a geopolitrké situace rů"ých krajů a měst v Československu určeme*základní kulturní úkol divadel. V novém Československu-nemolfou být žádná divadla, žádné kulturní instituce, které provozují podívanou, tanec nebo operetu, která b- překážela nebo dokonce záměrně rušila harmonickou jednotu v uskutečňování vládního programu. Vliv určitých krajů není rozhodující pouze v regionálním smyslu. Jde tu především o rovnoměrné využití pracujících sil tuk, ab v nebilo v Československu kraje, ve kterém by se na podkladě různých tvůrčích podmínek nevyvíjel divadelní ústav, který slouží Československu a který prospívá vývoji inteligence československého pracujícího lidu. Kraj převážné rolnický má jiné aktuální úkoly než kraj převážně fabrický. Stálou výměnou a jednotnou spoluprací divadel z krajů industriálních s divadly z rolnických krajů uskutečníme vzájemné pochopení, které tak nutne potichu jem.' pro výstavbu novélro Československa. V každém kraji, v každém československém městě at je zřízena o-.llrotka dramaturgického centra, podřízená ve všech sporných a rozhodujících otázkách centru. Ať tato odbočka zpracovává především krajové zvláštnosti a dává je k uvážení a k rozhodnutí dramaturgickéľui centru. Dokážeme tím, že všechny kraje a všechna města v Československu budou spolupracovati na vývoji celostátního dramaturgického plánu. Rovnomerné a účelně rozdělit umělecké a technické síly po celém Československu. Především nutno odpomoci nedostatku pracujících sil okamžitou zvýšenou výchovou dorostu. (Viz dále návrh na plán novodobého československého divadelnílio školení.) Urychleným a důkladným vyšetřením uměleckých a politických kvalit pracujících umělců, nebo technických souborů, stanovme kádr divadelních pracovníků. Souítřcdme je v jedné výsostné VII organisaci, která, v lesné spoluprácí s dramaturgickým centrem pri ministerstvech a s divadelními družstvy a jejích divadelními řediteli, určí místa působení jednotlivých itmelců nebo celých skupin, jednotlivých technických skupin anebo celých souborů. ■Nejaktuálnější bolestí dosavadního stavu ceskosiovenskélw divadelnictví jest přebytek kvalitních umělca v jednom krájí Či v městě, a naprostý nedostatek kvalitních umělců v kraji jiném. Brno, na příklad, pravé téct stojí před otázkou, bude-li vůbec schopno jako hlavní město Moravy provozovat operu, která by kvalitativně a kvantitativně dostačovala potřebám brněnského obecenstva. Praha si naproti tomu dovoluje stavět dve až tři samostatné opery. Soukromokapitalističtí ředitelé divadel škodili vývoji kultury hlavně „přetahováním" umělců nebo technických sil. A československá kultura nedělá se jen v Praze. Roste v každé vesničce! Vyvíjí se v městech! Nedomnívejme se, že rozřešíme československé divadelní poměry jen tím, když obsadíme svou tak zvanou první scénu nejkvalitnějšími umělci a těm druhým scénám dáme podle stupňů našeho uznání jen to, co zbylo. Každé sebemenší divadlo, každá nepatrná scéna, podium, kabaret nebo opereta, je pro vývoj našeho státu stejně důležitá, jako Národní divadlo. Soukromokapi-talistický systém našeho divadelnictví dovoloval z konkurenčních důvodů vynášet úkoly jednoho divadla proti druhému. -Říkalo se a psalo: Naše divadlo je to jediné divadlo a do těch osiatnhi? divadel nechodte, ta jsou zdraví lidu nebezpečná. Když nestranný divák prohlédl všechna tato doporučeni, musel logicky přijít k záveru, že nemáme ani jediného divadla, které by bylo československému lidu zdravé. Diváku bylo ponecháno na výběr, a k intensivnímu úsudku, co si z této bláznivé kapitalistické, chaotické konkurence vybrat. My, lidé nového Československa, hledíme na úkoly našich divadel vázne. Nepřejeme si, aby byl český a slovenský lid konkurenčními štvanicemi desorientován. Chceme dát našim tvůrčím umělcům všechny možnosti k rozvinutí talentů bez nejmenšího ohledu k pokladničním zájmům jednotlivců. Odstraňme konkurenci pokladen a objevíme zdravou soutěž tvůrčích lidí o primát ve vyplnění úkolů. Nenechmc se másti řečmi o tvůrčí svobodě. Pod těmito řečmi se skrývalo, skrývá a bude skrývati pohodl-nictvt, neupřímnost k úkolům, neuvědomení a hlavně záskodnictví, které bude kdykoliv opět ochotno kolaborovat s nepřáteli pracujícího lidu. Jsme přesvědčeni, že tvůrčí svoboda začíná teprve tam, kde končí dokonalá ideologická průprava. Jedině len človek je schopen svobody, který se pro tuto svobodu ukáznil. Vytvořme pevný, kulturně-politický řád, který nám dá možnost svobodně tvořit! Nekřičme po svobodě tvorby, nejsme-li schopni se včleniti do VIII řádu, který se tak jedinečně zobrazí ve vládním programu republiky Československé! Rozdělímc-li rovnoměrně a účelně umělecké a technické síly našich divadel, umožníme všem divadlům řádně a kvalitně ve výrazu i ve formě vyplňovati úkoly kladené na ně vládou, prostřednictvím dramaturgického centra. Neponížíme-li žádné divadlo, nepovýsíme-ti jedno divadlo nad ostatní, podaří se nám již za jeden rok odstranit z velké části dnešní krisi divadelního zaměstnanectva, V novém Československu nesmí byli napříště ani jediného nezaměstnané^ divadelníka. Divadelník, který doshužil, bude ve stáří nebo v nemoci tak zaopatřen, jak to zasluhuje jelfo kvalitativní i kvantitativní podíl na práci ve vývoji novélm československého divadelnictví. Doposud mohl být hercem nebo vůbec divadelníkem každý, kdo měl trochu toho štěstí nebo drzosti. Napříště těchto případů v novém československém divadelnictví býti nesmí. Stav, který přejímáme po chaotickém údobí první a druhé republiky, po katastofálních letech „protektorátu'*, nutí nás znovu přezkoušet, prozkoumat a vyšetřit, s kterým z divadelníků může československá lidová republika pro budoucnost počítat a s kterým z divadelníků se musí nové Československo vyřídit. Je jasné. Že každý přímý kolaborant z řad umělců musí být z nového československého divadelního plánu vyloučen. At je dán na donucovací práce. Každý nepřímý kolaborant, to jest Člověk, který z donucení Činil něco, co by za jiných okolností neučinil, at je, jedná-li se o sílu kvalitní, přesunut na méně zodpovědné místo. V pochybnějším případe, at je na rok nebo na více let, podle stupně provinění z divadelní práce vyřáděn a dán tam, kde potřebujeme pracovní síly k uskutečnění hospodářského divadelního plánu. Ti ostatní umělci a ty technické síly, které jsou nepostradatelně Československému divadelnímu životu, a jejichž chování hlavně za doby protektorátu nebylo bezúhonné, at jsou pod přísným dozorem postavenina ta místa, kde je míti musíme. Jejich zodpovědnost at je tak veliká, že každý chybný krok bude klasifikován jako sabotáž na národním kulturním vývoji Československa, jako sabotáž, která zasluhuje smrt. Povinností profesorů a vůdčích lidí bude, aby se co nejdříve a nejrychleji postarali o výclyovu nových lidí, kteří by byli zařazeni na místa pochybných specialistů. Po důkladném prozkoumání všech ostatních případů at nám třeba zůstane polovice našich umělců, bude to ale polovice umělců-bojovníků za naši novou československou skutečnost. Zbylá polovice bude umělecky hrdá a charakterní a budeme ji moci bez obav svěřiti další vývoj československélx> kulturnífx> života. V herecké odborové organisaci je také organisováno mnolx) těch, kteří se cestou necestou dostali k divadlu a kteří nemají příUŠ mnolyo kvalit, nebo IX * nemají kvality vůbec žádné. Co s takovými lidmi? Kdybyclwm organiso-vali noví* československé divadlo výlučné po stránce kvality, mohlo by se nám stát, Ze by nejmíň dvě třetiny herecké or^anisace zůstaly bez úplatném. Navrhujeme tedy, aby po přezkoušení kvalit každého jednotlivého člena bylo především méně kvalitnějšímu anebo nekvalitnímu herci dáno ■na vybranou, zdali by sám dobrovolně v zájmu nové/w Československého divadelnictví neustoupil a nevěnoval se jako uvědomělý československý občan užitečnější práci v poc!x>du za nový život našich dětí. Nebude-li dohody a narazí-li toto jednání na nedostatečné uvědomění, navrhujeme aby byl tento Člen ponechán v Československém divadelním hnutí, ovšem jen na tom místě, které bude stačit kvalitně Zastávat. Mnoho nekvalitních herců můíe býti kvalitními inspicienty, kulisáky,' výpomocnými nápovědy, nebo bUetáři. V novém Československu se nesmí nikdo styděl za práci, která mu bude přidělena, nebo pro kterou je povolán. Každému podle jeho scljopnosú S podle jelx> potřeb. Vývoji československého divadle, prospěje více ten, který bude dobře vykonávat třeba jen nejmenší úkol, než ten, který se bude hnát do velkých úkolů nad své síly. Přeorga-r:isov:/?-:r r.f-'-cbo divadelníljo života zůstane nám proto pro první leta velmi málo lidí oproti první republice. Ale čím méně pro začátek, tím lépe. V překotném otvírání nových divadel bez jednotícího plánu a v překotném obsazování různých místeček a míst, v angažování bez výběru, spatřujeme velké nebezpečí pro nový Československý divadelní život a očekáváme dříve nebo později krisi, ze které se budeme velmi těžko dostávat. Pro počátek potřebujeme v československé liefavé republice co nejméně divadel. Potřebujeme jen ta divadla, která mažeme unést. Potřebujeme divadla, pro která máme tvůrčí síly. Obecenstva je dost jen ted v počátečních měsících, jen ted v našem prvním roce. Jen od národohospodářské situace závist, bude-li obecenstva dosti v dalších prvních letech československé republiky. Závisí to jen od tempa, s jakým se bude uskutečňovat vládní program. Je na nás, udržíme-li si obecenstvo. Jsme to my, kteří přivedeme obecenstvo zpět do divadel programem, který pro ně připravíme. Obsazujeme-U divadla jen proto, Že máme dost prázdných místností, svádíme obecenstvo na scestí. Proto musí být divadla, jichž není skutečně potreba, zavřena. Síly z těchto divadel at jsou delegovány tam, kde jich po-rebujeme. Teprve další vývoj a další nutná potřeba si samy vyvolají život nove scény. s - * d;čt?™tŤln ''-T''" * v U'l° n™ organisaci připadne na výsost ' tra-«* <** Potrebujeme nutně representační scénu/která se výlučné vě-mwkonservovam národní tradice. Jen tak budeme moámmú divadelní y Potřebujeme nutně svou Comédie Francaise, Bolšoj Teatr, nebo milánskou Sca!n. Mohli jsme se sice doposud vždycky s pýcíjou obracet na Národní divadlo jako na symbol svého národního vývoje, ale neměli jsme divadla, kterým bychom měřili výši svého kulturního pokroku. Nové a nové inscenace starých oper, nebo starých činoher, jsou nám s tohoto hlediska na Škodu. Jen z historických zápisů tušíme, jak asi vypadalo první představení Prodaně nevěsty. Každý divadelní národ musí mít živě před očima své historické inscenace, aby si uvědomoval, jaký pokrok učinili divadelníci, a co je to vůbec národní tradice. Dávno už není pravda, že jenom autor na divadle je ukazatelem národní tradice. Divadelní tradici vytváří divadlo, svým synthetickým celkem. Brněnské Národní divadlo at má podobný úkol jako Národní divadlo pražské. At především objevuje a-obnovuje ony tradiční základy a tradiční inscenace, které jsou důležitě pro moravský národní život. Národní divadlo moravskoslezské a Národní divadlo bratislavské at mají s přesným krajovým zaměřením obdobné úkoly. Výměna představení mezi našimi Národními divadly bude takto kulturní sensací prvého řádu. Domníváme se, že takto za prvních pět let kulturní výstavby novéíx) Československa postavíme nerozborný základ československé divadelní tradice, na níž se dá stavět bezpečně další vývoj našeho divadelnictví. Do Čela ostatních divadel postavíme kvalitní umělce, které zatížíme zodpovědností do všech důsledků. Potřebujeme pro každé divadlo osobnost, která dá svému divadlu prolil. Obecenstvu bude jasno již z plakátů, jaké umění, nebo lépe řečeno, jaký druh umění bude moci očekávat z toho nebo onolxt divadla. Prozatím máme jeviště, o kterých nikdy dobře nevíme, co se tam provozuje a jak se to dělá. V bývalých časech měla proto největší úspěch ta divadla, která nesla jméno režiséra nebo herecké Irvězdy. Divák věděl bezpečně, co kupuje zakoupením svéfx) lístku. Dejme divadlu solůlní základnu, ze které budou moci tvůrčí lidé stvořit takové' jevištní krásy, jakých bude v novém Československu potřeba. Žádné z vůdčích divadelních hlav nemůže se dát v pomeru k úkolu, který jí byl uložen, méně lx>spodářských a uměleckých prostředků, než jiné. Nikomu se nesmí dovolit přctalyovat kvalitní síly z jedné scény na druhou. Návrhy režisérů a ředitelů divadel nechť jsou předloženy družstvům a družstva ať předkládají své návrhy centru, utvořenému při ministerstvech proto, aby plán Československého divadelnictví se řádně a správně uskutečňoval. Stoupající požadavky tvůrcích lidí, odpovídajících pokračujícímu vývoji kulturní situace, se musí skutečně vyplnit. Z počátku sestavme v souhlasu a v dohodě s vedoucími pracovníky každému divadlu kádr pracujících lidí. XI Své umělce si vůdci individualita vychová. Ponesou všechny znaky prostoru, ve kterém tvoří. Musíme i n nás mluvit o umělcích určitého typu. Přecházení hercu z jednoho divadla do druhého, ať má tedy velmi vážné důvody. Alespoň v prvních pěti letech nebylo by zdravé, aby se míchaly umělecké typy anebo aby se stále přeškolovaly. Všechna divadla budou vlastné sloužit jen současné československé skutečnosti. Jak repertoár původní, tak repertoár cizí a historický, tak i provozování tohoto programu bude aktuální. A především půjde o původní repertoár. Divadla, v nichž je rovnoměrné rozdělena umělecká kapacita československého veřcpiélfo života, nebudou si navzájem překážet ani v repertoáru, ani ve formě jeho uskutečnění. Všechny věci budou řešeny vzájemnou doixjdou mezi divadly se zodpovědností vůči centru. Divadla nebudou po celou sezónu v mateřských městech. Budou své premiéry hrát ve všech městech zúčastněných na plánu ceskoslovenskél>o divadelnictví. Nesmí býti ani jedinélfo města nebo městečka v Československu, které by bylo ochuzeno o divadelní zjev z jiných měst. Nacismus isoloval člověka od človeka. NaŠe demokracie svůj lid spojuje a sjednocuje. Nacismus zatemňoval mozky. Naše demokracie mluví jasně k svému lidu, je pravdivá a nemá postranních úmyslu. Aby naše demokracie mohla takto k lulu lyovořit, musíme ustavičně theoreticky i prakticky všemi kulturními prostředky informovat československý lid i v těch nejzazších dědinách. Budeme si navzájem svá mínění a své ku{turní poklady vyměňovat. Organisovati diváky. Města, kraje i zemi rozdělíme v zájmové sféry diváckých skupin. A nejen města a kraje, ale i části,měst rozčleňme v zájmové skupiny diváků. Tak na příklad v Praze bude jiná divácká skupina na Smícifove, jiná v Libni, jiná na Vyšehradě nebo v Dejvicích. V Brně bude jiná skupina diváků v Zabovřeskách, jiná v Juliánově. Rozdílná zájmová divácká skupina bude v Krkonoších, jiná v Beskydách, jiná na Hané, jiná na Plzeňsku. Organisace diváků budtež rozděleny na buňky. Buňkami by byly, na příklad v Praze, továrny Kolben, nebo peněžní ústavy, nebo školy, atd. Z těchto buněk bychom, na příklad v Praze, organisova/i divácké okrsky: okrsek Praha /., nebo okrsek Bubeneč a tak podobně. Kolem venkovských mest by se okrsky skládaly z vesnic a vesniček nejbližšího okolí. Touto ;tou y ustaviiném kladném spojení s diváky, došli bycl>om k poznání, co to divák vůbec je, co od nás požaduje a jak reaguje na to, co mu dávame. / ato velkolepá divácká organisace zemí a krajů by skoro současně se založením nabyla takových velkolepých Inspodolských prostředků, že XII by pravidelný převoz a doprava z dálky i z blízka na kulturní události nečinil žádných obtíží. Počtem organisací diváctva a růstem těchto orga-nisací korigovali bychom poČct divadel a počet divadelních forem. Nemohlo by se nám stát, jako ted už se nám to stalo, že bycfwm měli více divadel, než snesou naše poměry. Musíme nanejvýše hospodárně zacházet se svými silami, abychom nové Československo nepřetržili a abychom mu prospěli. 0 kol ochotnici v a v preplá no ván í československého divadelnictví. Ochotníci budou v našem divadelním plánu postaveni před nádherný úkol divadelního buditelství. Kvalita dosavadních ochotníků záležela víceméně na čestnosti nebo zručnosti jednotlivých pracovníků. Dnešní ochotnici musí především odhodit jakékoliv kopírování oficiálních divadel. Mají míti napříště zcela samostatný a čestný úkol: úkol pokusný. Ať se zakládají kdekoliv dramatická, ocljotnická studia. Tato studia s úkolem osvětovým mají v úzké spolupráci s nejkvalitnějšími divadelníky a autory studovat základy a výsledky naselto divadelnílyo hnutí. Ať se zakládají ochotnická dramatická studia, která v důkladném, dloufxxlobém studiu (již proto, že ochotníci mají více času než profesionálové) připraví městům, městečkům, krajům na celostátních sjezdech to nejlepšíl to nikde jinde nevídané, to pro kraj a Ud v něm Žijící nejtypičtější. Heslo nových ochotníků jest: Kvalita především! Dodatek k přeplánování československé ho divadelnictví. O dramatické m Skolení. Dosavadní konservatoře omezovaly svou působnost pouze na hlavní města. Rozplánováním divadelnífx> života v novém Československu na-stáýá tu nový problém v rozplánování Školství. Dejme divadelnímu školství novou učebnou osnovu. Konservatoře, vedle nichž se také jakž takž dařilo dramatickým Školám, jsou pro nové divadelnictví příliš komplikované a příliš nepohyblivé. Navrhujeme osamostal-nětií divadelnífx) Školství. Dramatickou Školu si bude moci založiti pouze stát, anebo, na návrh dramaturgického centra při ministerstvu Školství, pouze zvláště kvalifikovaný divadelník. Tím bude mít stát v rukou klíc k centralisaci divadelního Školství. Nebude soukromých škol, které by se vzájemně tak nešťastně potíraly,'jako dosud. Školy dostanou státne-politický profil Učebná osnova nových divadelních ufilist ai především odpovídá poža- Divftdlo lidu 2 XIII davkům doby- Naftalínové rckvistty dramatické, konservatoře a soukromých skol riechme zmizeti v propadlištích. Už nikdy nesmí herec, který vysel z dramatické konservatoře, nebo ze soukromé školy, začínat primitivné u venkovského divadla, jako nekvalifikovaná síla. Divadelní školy budou s novým divadelním hnutím co ne/úžeji spjaty. Budou muset prakticky spolupracovat již od svě}x> založení s divadelním •hnutím. Protože nakonec jisté mnoho žáků z dobrých důvodů se bude chtít věnovat jistému kraji, nebo jistému úseku země, je decentralísace školství i v tomto smyslu nejen zdravá, ale i nutná. Jde nám také o rovnomerné rozdělení studentského života. Dramatická škola vytvořená kolem jednoho z center, dodá svým studentským elánem centru zvláštní tvůrčí náladu. Debaty o výsledcích práce a vůbec ta nedočkavá starost mládeže o vývoj hodnot dělá kolem divadel pro tvůrčí práci velmi příznivé ovzduší. Doposud mohl být hercem každý, kdo prošel konservatoří Či jakousi praxí ochotnických neho venkovských divadel. To se musí zménit. Hercem smí být jenom ten, který, maje talent, projde tbeoreticko-praktickým kulturm-poUtickým 'školstvím, postaveném na solidních hospodářských a a umeleckých základech. Dříve se divadelní ředitelé obávali absolventů konservatoří. Věděli, Že angažují méně než začátečníka. Býval-li divadelním ředitelem režisér svého divadla, vedel, že bude muset odnaučovat kon-servatoristu tomu. Čím ho na konservatoři zkazili a teprve učit tomu, co potřebuje pro sebe. Žák vyšlí divadelní školy ať má tolik technických výhod, že žádné divadlo nebude ani na okamžik na rozpacích ho angažoval. Chcemc-li, aby československé divadelnictví v prvních pěti letech lidové republiky zdárné Šlo vpřed, musíme se všemi silami postarat o herecký dorost. Decentralísace školství je především prospěšná poměrům chudších lidí. Každý si nemůže dovolit posílati své děti do hlavního mesta. I státu, přetíženému jinými naléhavými problémy, bude jistě vítané, nebude-li muset zatěžovati rozpočty zbytečnými podporami Školství ať je všude tam, kde budou hlavní opěrné body československé^ divadelního plánu. Tedy nejen v Praze, v Brně a Bratislave, ale také v Plzni, v Moravské Ostravě, v Teplicích, v Olomouci, v Košicích, krátce všude tam, kde budou větší divadelní centra. Připojme divadelní školství těsně k plánu decentralizovaného československého divadelnictví.' Zásada školení bude theoreticko-praktická. Musíme vytvořit naprostou rovnováhu mezi theoretickým a praktickým školením. Předběžné vzdě- XIV láni adeptů ať je nejméně kvarta střední školy, nebo zdáme absolvovaná méŠtanka. Ať má adept za sebou dobrou sportovní výchovu. Musí mít bezpodmínečně dobrý hudební sluch, kvalitní paměť, musí býti zdráv, míti souměrné údy a jeho mluvidla musí býti bezvadná. Školství aí je rozděleno na nižší a vyŠŠí. NIŽŠÍ Školství se formálně bude rovnat dnešní konservatoři a bude stačit jen k účelům reprodukčním. Budou to úkoly, které zastává dnes na jevišti herec, zpěvák, tanečník, inspicient, rekvisitář a tak podobné. VyŠŠí Školství nechť je jerwm pro ty, kteří se chtějí věnovati vy'sŠím tvůrčím úkolům. Za vyŠŠí tvůrci úkoly pokládáme režii, choreografií nebo profesorství. Absolvent nižší dramatické Školy měl by býti zařaděn do kategorie maturantu. Absolvent vyŠŠí dramatické školy ať je v rámci absolventů universit nebo teelmik. Navrfjovali bychom, aby titul režiséra, choreografa nebo dramaturga byl práve tak diplomován a chráněn jako titul doktora nebo inženýra. Každá divadelní Škola aí je zapojena na určitý divadelní okrsek. Znamenitá divadla, která vyšla ze soutěže o nové Československé divadelnictví nejčestněji, ať dostanou úkol vychovávati samostatne svůj dorost se všemi právy státních dramatických škol. Samozřejmě tato divadla v takovém případě nebudou povinna prakticky zaměstnávati posluchače jiných dramatických učilišť. Jinak všecka ostatní divadla, kterým nebyl státem svěřen Čestný pedagogický úkol, budou míti za povinnost starati se peČUve o posluchače dramatických škol. Budou zařazovati žáky dramatických Škol do různých technických a uměleckých prací. Budou dávati Školám to, na co školská theorie nestačí. Podle toho bychom rozdělili příští divadelní Školství na dva druhy: i. Na Školství státem dotované, nižší i vyssí, které bude rovnoměrně rozděleno po celém Československu. 2. Na dramatické školy, zřízené při divadlech, která se zvláště osvědčila a kterým budeme moci bez obav svěřiti výclmvu svéfjo dorostu. Divadelní dorost přímo v divadlech vychovaný, bude především sloužit onomu typu divadel, v nichž byl vyclfován dotud, pokud se neodštěpí a ve zdravé oposici k tomu, co se naučil, si nevytvoří nové divadlo. Dorost, vychovaný v dramatických Školách státních, bude sloužit všeobecnému doplňování sil v obecných divadlech. Pod termínem obecná divadla myslíme opery, repertoární Činohry, balety, operety atd. Povolení dramatické Školy divadlu bude vyznamenáním pro ten nebo onen ústav.'Bude to vůle uchovati si zdravý vývoj tě anebo oné typické divadelní formy. Kdoví, jestli po prvních pěti letech lidové československé republiky nepřijdeme k tomu názoru, že tato cesta Školství je tou nejlepší cestou k uskutečnění nových hereckých tvůrčích hodnot. Prozatím se nám zdá, že státní dramatické školy moljou dobře a rychle zastat výchovu dorostu. Nemáme po výsled- eich z prve republiky a po protektorátni katastrofě dosti tvůrčích typu, které by nám mohly v divadle zaručit zdárný vývoj dorostu. Osnova at spočívá především na zdravé kulturně-politické výchově, rostoucí z programu lidové republiky Československé. Jiz absolvent nižšího oddělení musí vyjíti jako uvědomělý občan své země. Nesmí býti pro něj záhadou žádná politická otázka. Na základě této kulturně-politické osnovy mažeme vychovat herce, který se stane hlasatelem a buditelem národního vědomí. Nepotřebujeme herců, kteří si jen převlékají kabáty, kteří se jen líčí nebo lepí vousy. Nový herec at je především kulturním pracovníkem nového Československa. Pak je příslušníkem pracující vrstvy národa. Potom je umělcem. Je dokonalým odborníkem tbeoretickým i praktickým. Podle tohoto odstupňování musíme plánovat osnovu osvobozenélx) skol' ství lidové republiky československé za heslem: Kvalita především! Emil F. Burian. V Červenci 1945. P oznámit a: Tento návrh uveřejňujeme pro jeho perspektivní zaměření. V souvislosti s knihou Rotundovou přinese plodné přemýšleni a tvorbu or*amsace divadelnictví, j/. je. XVi ROMAIN ROLLAND DIVADLO LIDU STUDIE O NOVÉM DIVADLE Nove nadešlo, staré pominulo. SctoAeSOfiíSW, 1804. Vooruit $ i Výbor pro obccnó blaho 4<>, 47. 48> S°i Jí. «7. 95. .'oo. 102T 103. »°4> 105. io6t 109 * Výbor pro obecnou bezpečnost. 47 Výbor pro obecnou výchovu '46, 66, 85, 87. 95. 97> iO*i 104, ioj, ioí, 107, 109, 110 Wackcrnagcl 89 Wagner 30 a n.( 73. 9^ Wagrani 66 Wallis 89 Washington 76 Waterloo 74 Widmann. S9 Wicgand S9 Zdravý nemocný 16, 34, 37 Zola J4, 59, 113 Zwingli tí / 132 Knihovna divadelního prostoru • Svazek 20. • Rada C. Řídí Ing. architekt Miroslav Kouřil autor Romain Rolland název knihy ' Divadlo lidu knihu přeložili jan Kopecký a Karel Kraus návrh obáfky Miroslav Kouřil nakladatel Üstav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných skol vyšlo 1946 vytiskla Pražská akciov% tiskárna publikace Č, km. 1171 cena brož. knihy í 4 Kčs 133