DJS O z 78__________________ Mrirn hoUlova revolučnosť rým divadlům kapitulovat. Není tu, co by ona mohla stavět v cestu. Jsou neodvratné vzadu a jejich obnovená úsilí nemohou být leč projevem reakce. Je-diiié, čim Meierchold může být potřen — to jsou nové.^ stejně odvážné a ještě modernější úspěchy této začaté cesty. Ale Meierchold není z těch, kteří by ziiíitávnli zpět. Nikdo jiný v Rusku nedovede vycítit a instinktivně pochopit krok světového tempa jako oii/ Ncopožďuje se. Vyrovnal se ohromným u krvavě zaStrašujícim rytmům revolučních zástupů a „Internacionála", kterou první z divadelníků zazpíval, byla tak zvučná, že strhla k němu nejen zástupy ruských revolucionářů) ale obrátila k němu oči celého světa. Nový divadelní organismus je tu naznačen. Chybí mu jedno z toho nejdůležitějšího - nový divadelní básník. To ovSem není chyba Meicrcholdovu — no opuk — on připravuje nového básníka i tim, juk ze smrélio materiálu dramaturgického staví nové hodnoty. Modrá blůza, divadlo, agitace Modrá blwza je jednou z těch překvapivostí, kterými sovětské Pusko uchvacuje západního Evropana. Věc prostá, základně nová a jiná. Pro ni není v ĽvropČ analogie. Není to divadlo. Modrá bluza nestůně na umíní. Má nejjednodušší prostředky a herce, kteří ani nejsou herci. Nejlépe snad lze funkci Modré blůzy přirovnat k funkci plakátu. Plakát je krátkým a jasným sdělení m, je vyjádřením hesla ve Formách t"k bezprostředních a tak působivých, že jej nelze minout bez povšimnutí. Modrá bluza vábí tímto způsobem dělníka a proletáře. Její život na jevišti, její působení aa diváka, její hro — není moudrá, věčná hodnota; plakát se strhne a zalepí jiným plakátem ještě působivějším. Modrá bluza hraje krátké hry, jež béží tempem foxtrotfu. Život sovětského Ruska a ruského proletáře je^ vášnivě zaujat přítomností, vyžívá se v úsilných činech a ne-rozjímú nad tím, co se nestalo. Život komunistického dělníka v Pusku je štafetový běh rekordní výkonnosti. Každým dostižením vyvstávají nové a lepší cíle. Komunisté neopouštějí tuto závodniekou dráhu, vyžívají se až do úpadu, protože Činy a děje letí kupředu a člověk jednou vypřažen z událostí ztrácí se v prachů zpozdilcú a nechópavcú. Modrá bluza je místem prudkého života, veselé vůle k životu, mu obecenstvo, které dovede rozeznít nejen sál divadelní, ale i fabriky, stroje a celý svět- A hra i herci Modré b'uzy jsou reklamou tohoto života. Jsou místem, kde syčící pára veselosti uniká z tohoto sovětského kotle, prepiateho vůlí a činy. Veselost Modré blůzy uvolňuje tíživost sovětské atmosféry. Je to také satira nového ruského života, humor, plný dělnického sebevědomí a bezohlednosti ke špatným stránkám sovětského zřízení. Tedy veselý, dělnický kabaret. Ale tento kabaret nemá nic ze smutku, sentimentality, nic z nudy a prohraných finančních afér. které se topí ve víně. Od počátku objevení prvního 80 __ Oľjaiiisace Modré blůzy herce nu jevišti ■ zvučí a Huče jevištěm rázný, určitý pohyb rukou a nohou, zní hlasité neherecké slovo u vtip řeže (u do obecenstva, nechávaje za sebou příboje a výskuvou pěnu smíchu. Modrá blůza chytne vás od začátku u nedopřeje váni oddechu. Spousta pohybu, sestav, tanečních víření, tělocvičných ■kupili a zábavných sifuHCÍ řítí se za sebou současné s časovým vtipem a taneční nebo pochodovou hudbou. Ale ani k jiným základním tvarům divadelním, které máme u nas na západě, nelze Modrou blůzu přirovnat. OdváŽnost a akrobacie, kterou mají Její herci, podobá se odvážnosti cirkusových clownu, Ale ne — Modrá blůza není cirkus, kde několik stereotypních vtipů s jedením svíčky nebo se zabodnutou sekerou v hlavě dlouze a nudně se prochází blbými kroky po písku manéže. Clowni Modré blůzy nemají společných vlastností s tragickou priblblostí uugusfů. Mají jejich akrobacii, ale nerozmýšlejí se nad svými vtipy čtvrt století neboť asi za tak dlouho se na- rodí v cirku nový vtip. Oplývají bouřně životem, mají nadbytek pohybu a nadbytek látky pro své vtipy, že jim nedostačuje večer. Protože látkou jejich přednesu je život činného člověka, je neustálý zápas a neustálé bojovné vědomi komunisty. Modrá blůza je širší divadelní organisace. která má v Moskvě více grup. Tyto grupy tvoří se z dělníků, pracujících v továrně u věnujících ostatní svůj čas Modré blůze. Několik grup je ryze profesionálních. Grupy tvoří pracující kolektiv, který sdělává svůj repertoár po slovní části, zkouší u staví pohyb i tanec k němu a připravuje hudbu. Repertoárem Modré blůzy jsou aktuality politického a hospodářského života. Modrá blůzu vznikla z ..živé gazety", kterou známe už i u nás. Skupina lidí přednášela u oznamovala nové a zajímavé události sovětského života. Byla to část revoluční uvedomovací akce proletariátu. Formy Modré blůzy nevzrostly ze sturého divadla, jejich původci jsou noví umělci divadelní. hlavně Forever. Dělnické herce nelze přirovnat k žádnému herci našich divadel — protože obyčejní herci skládají své herectví jen z neúčelných pohybů, zbytečných konversnčních gest, ju](£ ,nu fcaž-dý Človíček, mluvící o svých záležitostech kapsy nebo srdce. Modrá blůza H její herci jsou si vědomi, že ani přednášky ani dlouhé řečnční nedojimá lidi. Jejich sdělení jsou krátká a stejně tak prudce působivá. Herd dělničíšého kabaretu Hl jako blesk světelné reklamy. Úkolem není řečnit a přednášet statistiky národního hospodářství, práce spočívá v tom, že se novou formou hereckého pohybu a Idasu oznámí v krátkých, veselých sestavách jasné, všem'známé heslo. Heslo není ani nové, ani překvapivé. Úkol herců jest — nová forma, nabitá působivostí u dojímavostí. Herci se nedomnívají, že lze upoutat lidí tím. že hra nebo výstup mó název: Proletáři všech zemí. spojte se!, ale vědí. že jediná poutavost a dojímavost je v jejich rukou, nohou a hlase: v tom. jak nově, nevídaně a neobvykle dovedou spojit se v rudu a protančit scénou, nebo jakým trikem dovedou vyznačit ospalého hlupce. To, co je reklamního, hesla a agitace programu — to je samozřejmé všem posluchačům, je to denním čtením jejich a denními tématy jejich rozhovoru. C*> však má udělat Modrá blůza, je - z písmen heslu udělat akrostiebon divadelního Čísla. Tu jsou tedy lito herci: je jich jedenáct a dvanáctý oznamuje názvy čísel a domlouvá se s publikem. Mezi nimi jsou Čtyři divky. Muži mají nebc-recké, příjemné dělnické obličeje, nenalíčené, vlasafé. Muži svůj úsměv a tvář nemění ani do zoufalství, ani do melancholie podle svých roli. Jejich tvář se jen proměňuje pohyby svalů mluvicích nebo smíchem. Jinak zůstávají stále tíž. A jejich kostým — modrá blůzu ji modré kalhoty jím dovolí keždj skok, obral a stojku na rukou. Mají také kostým. Neboť hrají Turky i Indiány. Na svou modrou blůzu otočí pestrou Šerpu n nasadí na hlavu fez proč by lato Modrá blůza nemohla si dovolit to, být okrášlena kohoutím peřím od hlavy už na paty. Není nic divadelně jŠí ho. než taková nevídaná spojení, a žádný kostým divadel se tomu nepodobá. Vím jen o jednom. který jsem viděl také v Rusku: o kostýmech na „Princeznu Turandot". Toto dělnické uměni navazuje je" na nejlepší tradici. Čtyři děvčata mají stejné blůzy — modré, jako u mužů. Stejný oděv soustřeďuje pozornost k obličeji. Obličeje nejsou ani nalíčené ani nemají konservovaué krásy hereček- Jejích půvab je v jejich skutečné kráse a jejích temperamentním poměru ke zpěvu a pohybu, který provádějí. Modrá blůza je šat. který přináší tolik půvabu, kolik si 1k> kdo zaslouží, této dívce přidává všechny zajímavostí anglosaské krasavice, té nejmenší zvýrazňuje vtipný úsměv patnáctileté žabky. Divadelní kostým: ženské turecké kalhoty, které se docela do- «J Nový clown břc nehodí k modré blůze, pestře malovaná^ sukně selská, která zase (ak vesele prospívá herecké úloze Šatu. protože výská a křičí vedle ostatních dělnických částí odevu. Herec je hercem a jeho úloha je promenovat se. Proměňuje se pro zábavu očí a pro překvapení ducha. A ryto modrobluzaěky promenují se v Žeuy všech národů tak rychle, jako vaše představy. Proměňují se stejně dobře v Část živého stroje, v kolo nebo píst, jak rychle dovedou svou zpěvačkou úlohu zaměnit za hereckou, hereckou za tělocvičnou, tělocvičnou za pantomimickou, pantomimickou za recitační a recitační za baletní. Mají tolik proměn a tolik fantasie, ze radostné představy obecenstva poskakují kolem všech těchto prornčii. tleskají a vykřikuji jen překvapením. A přece všechen pohybový výraz rěehto herců je tak strohý, skoro přísný. To nejsou virtuosní pohyby primabaleríny, jejíž malíček smí jen natolik vzdalovat se prsteníku, jak to dovoluje bonton dvorního baletu, a ladné nesení niky. Virtuosní a such» ladnost je zahozena. Pohyby mužů i Žen )sou lapidární, určitá gesta, tělocvičná cvičeni, pyramidy těl, průplety řad, spojení pochodu s (cvičeními paží, akrobacie skoků, temperament lidového tance. Nic polovičatého, žádný lomený pohyb, na půl začatý, žádná krasota oblých otočení a kulatých gest, není tu mipovídavého poodhalení, ani Šimrávých, sotva znatelných pokývnut! prstem nebo bokem; jsou tu zřetelně znějící slabiky, slova určitá jako z táborového megafonu, zřetelná jako clownovské výkřiky na celý cirkus, prízvuky, které vždycky míří přímo tam, kam chtějí. Žádné herecké huhňání. sípán», vzlykoť, nesrozumitelná melancholie: „tlačí mne. já nevím kde, pláču, já nevím proč". Šašci a směšnost se tu vyvádějí před oči obecenstva bez násilí. Není třeba kňourání hereckého, aby bylo možná navodit v obecenstvu onu náladu, ono přizpůsobení ducha, ze kterého propuká smích jako geysír ze sopečné půdy. Není'li něco směsné, a Je-li to trapné nebo museél-nl, jíiko předhistorické komedie z let 1000 před Kristem - není proč se smát, ani vynakládat režisérskou a hereckou námahu na kříšeiií mumií. Je-H něco strhující, musí to mít předpoklady v tepu krve lidského srdce, ve fysiologíckém rytmu nebo ve smýšlení všech. To (sou ventily života a tem pe r a mentu, jež otvírá tato Modrá blůza. Je to atmosféra, jež točí setrvačníkem světa a propuká smíchem a nadše- öbeceiistvo a Modra blůza 65 ním. Jsme uneseni a smějeme se všichni, my, cizinci. A obecenstvo: v sále je ho natlučeno, a na konci čísel a při rozmluvách s kouferencierem volá, směje se a hlučí tak. že nebýti sílné píšťaly, která ovládá scénu a ticho v hledišti, nebylo by vůbec přestávky mezi temperamentním rytmem slov herec-ckých a vzníceným voláním obecenstva. Jindřich Honz] MODERNÍ RUSKÉ DIVADLO Úprava a obálka Karel Teige Vydal jako 10. svazek MALÉ EDICE ODEON na jaře roku 1928 Jan Fromek, Praha III., Choťkova ul. 11 Písmem Alt-Mediaeval vytiskla knihtiskárna Jar. Hencla „Gutenberg" v Praze