f: ' ( vfôiU^v "J%ůf Friedrich ochiller > s o mravním poslaní DIVADLA Prokop Šedivý ČDIJ Soán/rr FRIEDRICH SCHILLER Divadlo jakožto mravní inst ituce Jak řekl Sulzer,zplodil divadlo jakýsi všeobecný neodolatelný sklon k věcem novým a neobyčejným.,, touha v nás, abychom prožívali vášnivý: stav duše. Vyčerpán vyšším usilováním ducha., ochablý jednotvárnou, namnoze skličující činností ve svém povolání a nasycen požitky smyslovými, pocitoval člověk nezbytně ve své bytosti prázdno, které se příčilo věčnému pudu po Činnosti« Naše přirozenost, stejné neschopná? aby nadále setrvávala ve stavu zvířecím,i aby pokračovala- v jemnější činnosti rozumové,žádala si', stavu středního, který by spo.jóval oba protichůdné konce, tlumil tvrdé napětí do mírné souladnosti a usnadňoval střídavý přechod jednoho stavu v druhýv'Tento prospěch poskytuje zcela povšechně, estetický,.smysl neboli cit pro krásno. Ježto však bude zajisté prvním zřetelem moudrého zákonodárce, aby ze dvou účinků vyvolil účinek nejvyšší, neomezí se na to, aby sklony svého lidu jen odzbrojil; použije jich, bude-=li to jen trochu možné, i jako nástrojů vyššího osnování a bude se snažit, aby je proměnil ve zdroje blaha,., a proto zvolil přede všemi ostatními divadlo, jež duchu žíznícímu po činnosti otvírá neome-z^ný,,.okruh, dává potravu každé síle ducha, aniž přepíná i jen jedinou, a slučuje vzdělávání rozumu a srdce s nejušlechtilejší zábavou. - 10 - Kdo podotkl první, že nejpevnějším sloupem státu je náboženství- že bez něho pozbývají síly i zákony, obhajoval snad, nechtěje anebo nevěda, divadlo po jeho stránce nejušlechtilejší. Práve tato nedostatečnost, tato kolísavost zákonů politických, která způsobuje, že náboženství je pro stát nezbytné, určuje také veškerý vliv divadla. Zákony, chtěl říci, točí se jen kolem povinností záporných - náboženství rozprostírá své požadavky na skutečné konání., Zákony brzdí jen účinky, které rozvolňují soudržnost společnosti- náboženství přikazuje účinkování, kterým se soudržnost společnosti stme-lü je. Zákony vládnou jen zjevným projevům vůle, jen skutky jsou jim poddány - náboženství provozuje svou soudcovskou působnost až do nejskrytějších koutů srdce a sleduje myšlenku až k nejvnitrnějšímu prameništi. Zákony jsou hladké a ohebné, proměnlivé jako rozmar a vášeň - náboženství váže přísně a na věky. Kdybychom však i chtěli předpokládat, co ve skutečnosti není. dáno - kdybychom náboženství přiznali tuto velkou moc nad každým lidským srdcem, dovrší veškeré vzdělání Či může je dovršit? - náboženství (odlišuji zde jeho stránku politickou od stránky božské), náboženství účinkuje celkem víc na smyslovou část národa - účinkuje snad právě jen'smyslovostí tak neomylně. Jeho síla je ta tam, jakmile mu odejmeme smyslovost - a čím účinkuje divadlo? Většině lidí není náboženství už vůbec nic, zahladíme-li jeho obrazy, jeho problémy, zničíme-li jeho zpodobení nebes a pekel ^ a přec jsou to jen obrazy obrazotvornosti, záhady bez rozřešení , postrachy a vábení z dálky. Jaká posila pro náboženství a zákony, spojí-li se s divadlem, kde je názornost a živoucí přítomnost, kde se po- -íť- ' stižně a pravdivě zjevují člověku v tisícerém zpodobení neřest a ctnost,blaženost a bída, blá- ' hovost a moudrost, kde prozřetelnost řeší své záhady, rozvazuje svůj uzel před jeho očima, kde \ se lidské srdce na mučidlech vášně zpovídá ze svých nejutajenějších hnutí, kde padají všechny .škrabošky, vyprchá višeqhno ličidlo a pray ^.....neúplatné jako Rhadáraaiíihui? ..zasedá v. soudu.'**"..,,'. Soudcovská pravomoc divadla se začíná"-tam, kde se končí oblast světských zákonu. Qslepne-li' :■ spravedlnost,podplacena zlatem, a hýří-li v žol-; du neřestí, rouhá-li se zvůle mocných nemohouc-. nosti zákonů a lidský strach spoutává paži vrch-% nosti, převezme divadÍo;mep,a váhy.a vleče-jáe-h rest před strašlivý'štolec soudcovský. Veškerá říše' obrazotvornosti á dějin,_ minulost i budouc-[ ..nost jsou poslušný jejího pokynu. Troufalí zlo-\ činci, kteří už dávno"žetlívaji-v' prachu, jsou i všemohoucím voláním umění básnického voláni na i soud a opakují na strašlivé poučení potomstva ":| svůj hanebný život. Bezmocné, jako stíny ve vy-" dutém zrcadle kráčejí hrůzy jejich věku před na-; šima očima, a se slastným děsem klneme jejich památce. Neučí-li.se už žádné ..mravnosti,nedochá-zí-li už žádné náboženství.víry, "jnení^lí užjni-jakého zákona, budé';neuii_. .p'öracT ješ'^e.; vnuká V Hrůzu ^ M e d e a, kdýž se "potácí, se .schodů páíacé a vražda na jejích dětech se ted stala skutkem. Blahodárné mrazení, zachvěje lidstvem'a vskrytu bude..každý velebit své dobré svědomí, když si lady M a c b e t:h o v á, strašlivánámě-i- síčnice, omývá ruce a svolává všechny vůně Ara-; bie, aby zahladily .odporný.,pach vraždy. Kdo f. z nás se díval bez chvění, kdo nebyl prodchnut \ živoucím -zápalem pro ctnost, hořící nenávistí k -' 12 - - 13 - neresti, když Franz von Moo r,vygla-: šen ze snů o věčnosti,obklopen hrůzami blízkého soudu, vyskočil ze spánku, když, aby přehlušil hromy probuzeného svědomí, popíral' Boha v tvorstvu a jeho stísněná hruä, přílišg vyschlá, aby ze sebe vydala poslední pomodlení^ ulevovala si troufalým klnutím? - Není nadsázka, tvrdíme-li, že tyto obrazy postavené na divadle nakonec splynou v jedno s morálkou člověka z lidu a určují v jednotlivých případech jeho cítění. Sám jsem byl nejednou svědkem, jak někdo všechnu svou ošklivost ze špatných skutků shrnul v odsudivé slovo: Ten člověk je učiněný Franz Moor. Tyto dojmy jsou nezahladitelné, a při nejlehčím dotknutí vstane celý odstrašující umělecký obraz v lidském srdci jako z hrobu. Se stejnou jistotou, jak viditelné zpodobení působí mocněji než mrtvá litera a,chladné vyprávění, působí~i divadlo hlouběji a trvaleji než morálka a zákony. Zde však světskou spravedlnost jen podpor uje - otvírá se jí ještě pole další.Trestá tisícerou neřest, kterou světská spravedlnost trpí bez trestu; tisícerá ctnost, o které světská spravedlnost mlčí, je doporučována se scény. Zde doprovází moudrost a náboženství. Z tohoto Čirého zdroje čerpá svá ponaučení a své vzory a odívá přísnou povinnost v rozkošné vábné roucho. Jak nádhernými pocity, odhodláními, vášněmi vzdouvá naši duši, jaké božské ideály nám ukazuje, abychom spěli za nimi I - Když laskavý Augustus, velký jak jeho bohové, podá ruku zrádci Cinnovi, jenž už už čte na jeho rtech ortel smrti: "Buáme přáteli, Cinnol" - kdo v davu by v tuto- chvíli nepodal rád ruku svému úhlavnímu nepříteli, aby se podobal božskému Římanu? - Když se Franz von Sickingen, jenž se ubírá, aby potrestal knížete a bojoval •za cizí práva,, znenadání ohlédne a spatří, jak stoupá dym požáru z jeho tvrze, kde bez záštity zůstala jeho žena á^děti, a on - táhne dál, aby splnil dané slovo - jak velký mi pak připadá člověk, jak malý a pohrdání hodný mi připadá o-bávaný nezdoláteIný osud! Jak pomilování hodnou podobou se na divadle zjevuje ctnost,, s nemenší, ohyzdností se v jeho strašlivém zrcadle zrcadlí neřesti. Když bezmocný zdětinštelý Lear v noci a bouři marně klepá na dům svých dcer, když si rve bílé vlasy, dávaje je na pospas vichřici, a vypráví zuřícím živlům, jak zrůdně se zachovala jeho Regan, když se jeho běsnivá bole3t nakonec z něho vyřine strašnými slovy: "Já dal vám všechno!" - v jak hnusné podobě se nám tu zjevuje nevděk! Jak slavnostně přislibujeme úctu a dětinnou lásku! -Ha naše divadlo čeká ještě veliký výboj, o jehož významu promluví teprv úspěch. Pokud se mohu rozpomenout, nezjevil se Shakespearův Timon A-thénský dosud na žádné německé scéně, a stejně jako se pídím po člověku především nejdřív v Shakespearovi, neznám v celém Shakespearovi hru, v níž by stál přede mnou pravdivěji, v níž- by čisteji a výmluyněji promlouval k mému srdci, v níž bych se naučil větší Životní moudrosti než v Timonu Athénském. Je učiněnou zásluhou o umění, kutat po této žíle zlata. Ale 'působnost divadla se prostírá ještě dál. I tam, kde náboženství a zákony myslí,že by bylo pod jejich důstojností, Myby doprovázely lidské city, pracuje divadlo pro .naše vzdělání. Blaho společnosti je stejně rušeno bláhovostí jako zločiny a neřestmi. Zkušenost stará, jako svět sám uČí, " že ve tkáni lidských věcí často největší závaží visí na nejmenších a nejútlejších nitkách a že se, sledujeme-li lidské počínání zpátky k jeho zdroji, musíme desetkrát pousmát, než se jednou zděsíme. Můj seznam zločinců se menší každým žitým dnem a můj rejstřík "bloudů je pořád početnější a delší. Vyvěrá-li všechno mravní" provinění jednoho lidského pokolení z téhož zdroje, jsou-li všechny ty nesmírné výstřelky neřesti, které mu vpálily cejch, jen pozměněnými formami, jen vyššími stupni vlastnosti, které se konec konců všichni jednomyslně.u-smíváme a kterou milujeme, proč neusoudit, že se příroda u jiného pokolení nebrala touž cestou? Znáni jen jediné tajemství, jak člověka uchránit od narušení, a to tajemství je, - chránit jeho' srdce od slabostí. Velkou část tohoto účinkování můžeme očekávat od divadla. Právě divadlo přidržuje zrcadlo velké třídě Moudů a zahanbuje jejich tisíceré formy zdravým výsměchem.Co shora způsobovalo dojetím a děsem, koná zde /snad rychleji a neomylně ji/ žertem a satirou. Kdybychom hodnotili veselohru a truchlohru1 podle míry docilovaného ú-činku, dala by zkušenost možná přednost veselohře. Posměch a pohrdání zraňují lidskou hrdost citelně ji, než projev hnusu mučí svědomí. Pred věcí strašlivou zalezá naše zbabělost, ale právě tato zbabělost nás vydává satiře. Zákon a svědomí nás často chrání před zločiny a neřestmi .-směšnosti si žádají zvláštního jemného smyslu, ve kterém se nepocviČujeme nikde víc než tváří v tvář jevišti. Zmocníme možná přítele, abj' zaúto- r - - j.? - i ŕ i ■ i čil na naše mravy a naše srdce, ale stojí nás přemáhání, abychom mu odpustili jediné zasmání. j J. Kaše provinění snesou dozorce a soudce, naše ( zlozvyky sotva i jen svědka - jen divadlo se mů- * že smát našim slabostem, protože šetří naší cit-;slivosti a nepátra po provinilém bloudu - aniž se f zardíme, vidíme, jak ze zrcadla scény padá naše ■, škraboška, a děkujeme potají za to mírné napome- • nutí; Avšak velká působnost divadla není dávno ; ještě u konce. Divadlo je víc než každá jihá've-' řejná státní instituce školou praktické moudrosti, ukazatelem na sestě občanským životem, ne-; 'omylným klíčem k nejtajnějším vchodům lidské du-: še. Připouštím, že sebeláska a otužilost svědomí nezřídka ničí jeho nejlepší účinek, že před : zrcadlem divadla setrvává s drzým' čelem ještě | tisícerá neřest, že se tisícerý dobrý cit odrazí ■ | Od divákova srdce, aniž vydá plod - sám soudím, | že Molierův Harpagon nenapravil doposud snad je-s diného lichváře, že sebevrah Beverley odvrátil 1 jen málo svých bratří od ohavné hráčské vášně, že neblahá loupežnická historie Karla Moora nezpůsobí, aby silnice byly o mnoho bezpečnější -ale i když omezíme tento velký účinek divadla, i když budeme tak nespravedliví, že toto Účinkování popřeme dokonce vůbec - jak nekonečně mnoho I zbývá ještě z jeho vlivu! Jestliže divadlo úhrn neřestí ani nezahlazuje ani neumenšuje, neseznámilo nás s nimi? - S těmito neřestníky, těmito' bloudy musíme žít. Musíme jim uhýbat anebo se s nimi střetnout; musíme je podkopat anebo jim podlehnou"^.TecL však nás už nepřekvapí. Jsme při-■ praveni na jejich' úklady. Divadlo nám prozradilo tajemství, jak je vypátrat a zneškodnit. Stáhlo - lb úlisníku umělou škrabošku s tváre a objevilo síí, do které has zaplétaly lest a úklad» Podvod a faleš vyrvalo z křivých bludišt a ukazuje dni jejich strašlivou tvář. Možná, že'umírající Sára nevyděsí ani jediného prostopášníka, že žádné'^ zpodobení potrestaného svůdcovství neochladí jeho žár a že i prohnaná podílnice ve hře velmi u-siluje, aby zmařila tento účinek - štěstí dost, že netušivá nevinnost .zná teä jeho léčky, že divadlo ji naučilo, aby nedůvěřovala jeho přísahám a třásla se před jeho zbožňováním. Kejen na lidi a lidskou povahu, také na o-3udy nás upozorňuje divadlo a učí nás velkému umění, jak je, snášet. Ve tkáni našeho života mají náhoda a osnování význam stejně velký; osnování řídíme m y, náhodě se musíme slepě podrobit. Je zisku dostij nezastih-nou-li nás nevyhnutelná dopuštění ve stavu ú-plného zoufalství,cvičila-li se naše statečnost, naše moudrost již v podobných stavech a utvrdi-lo-li se naše srdce, aby přijalo- takovou ránu. Divadlo nám předvádí rozmanitou- scénu lidského utrpení.- Zatahuje nás uměle do cizích tísní a odměňuje nás za okamžité utrpení slastnými slzami a nádherným přírůstkem statečnosti a zkušenosti. Prostřednictvím divadla sledujeme opuštěnou Ariadnu po Naxu, který se rozléhá, jejím pláčem, prostřednictvím divadla sestupujeme do Ugolinovy hladomorny, prostřednictvím divadla stoupáme na strašlivé popraviště a přikládáme sluch, když promlouvá slavnostní hodina smrti. Zde slyšíme, jak přistižená lidská přirozenost hlasně a nevývratně potvrzuje, co naše duše cítila v tichých tušeních. Ve sklepení T o w e -r u opustí oklamaného milce přízeň jeho krá- srny - ted, kdy má umřít, ulétá vyděšenému M o o,-r o v i jeho propadná sof isti cká moudrost. Věčnost propouští k nám nebožtíka, aby vyjevil tajemství, jež žádný člověk živoucí nemůže vědět, a sebejistý zlosyn ztratí svou poslední příšernou oporu, ježto promlouvají"i hroby. Ale nedosti na tom,, že nás divadlo seznamuje a osudy lidstva, vuČí nás také, abychom byli spravedlivější k neštastníku a soudili jej shovívavě ji. 'Jen tehdy-, zmeříme-li hlubokost jeho tísně, smíme nad ním pronést ortel. Žádný . zlo.::> čin nehanobí víc než zločin zlodějův -»ale hepři-dáváme-li všichni slzu soucitu našemu zatracujícímu, ortelu, zahloubáme-li se do strašné tísně, v níž Eduard Ruhberg páchá svůj čin?3ebev£ažda je jakožto hřích ve všeobecné ošklivosti; když však, zdolána hrozbami zuřícího otce,zdolána láskou, představou strašných zdí klášterních, Mariana .požije jedu , kdo z nás chce být první, jenž zlomí hůl nad politováníhodnou jateční obětí hanebné mravní zásady? - Lidskost a strpění začínají být vládnoucím duchem naší doby; jejich paprsky pronikly až do soudních síní a ještě dál - do srdce našich panovníků. Jaký podíl v tomto božském díle připadá nanaše divadla? Zda právě ťivadla neseznámila člověka s člověkem a neodhalila tajné pákoví, podle kterého si počíná? Významná třída lidí má příčinu, aby byla divadlu vděčnější než všichni ostatní. ■ Jen zôp ,slyší ^velcí páni tohoto světa, co neslyší nikdy anebo slyší jen zřídka - pravdu; vidí zde, co nevidí nikdy anebo vidí jen zřídka - člověka.. výchovy; zbývá ježte doufati v hru, která by se zabývala timto významným námětem. Žádná věc není svými následky pro stát tak důležitá jako tato, a přec není žádná tak vydána všanc, tak bez mezí svěřena bludu, lehkomyslnosti občana jako ona. Jen divadlo by mu mohlo jímavými, otřásajícími zpodobeními předvádět na oči ne-štastné oběti zanedbané výchovy; zde by se mohli naži otcové naučit, jak se vzdát svéhlavých zásad, zde naše matky, jak milovat rozumněji. Nesprávné pojmy zavádějí na scestí nejlepší srdce vychovatelovo; tím hůře, vychloubájí-li se-ještě i methodou a ničí-li soustavně útlý výhonek v lidumilných ústavech a sklenících-Choutka dnes vládnoucí,obrábět boží tvory jako hračky pro vánoční trh, toto pověstné šílenství, soustruhovat lidi a počínat si jako Deukalion (s tím rozdílem ovšem, že se tež z lidí dělají kameny,kdežto on dělal z kamenů lidi), zasloužila by si víc než každá jiná výchylka rozumu, aby pocítila bič satiry. x; ■*■ Ivý chovy; zbývá ježte doufati v hru, která lby se zabývala tímto významným námětem. Žádná Ivěc není svými následky pro stát tak důležitá I jako tato, a přec není žádná tak vydána všanc, I tak bez mezí svěřena bludu, lehkomyslnosti obča-I na jako ona. Jen divadlo by mu mohlo jímavými, [ otřásajícími zpodobeními předvádět na oči ne-f štastné oběti zanedbané výchovy; zde by se mohli : naži otcové naučit, jak se vzdát svéhlavých zá-5 sad, zde naše matky, jak milovat rozumněji. Ne-' správné pojmy zavádějí na scestí nejlepší srdce , vychovatelovo; tím hůře, vychloubájí-li se-ještě ^ i methodou a ničí-li soustavně útlý výhonek v lidumilných ústavech a sklenících.Choutka dnes vládnoucí,obrábět boží tvory jako hračky - pro vánoční trh, toto pověstné šílenství, sou-} struhovat lidi a počínat si jako Deukalion (s tím rozdílem ovšem, že se tež z lidí dělají okameny,kdežto on dělal z kamenů lidi), zasloužila by si víc než každá jiná výchylka rozumu, aby [ pocítila bič satiry. Neméně by se daly - kdyby se v tom hlavy a i poručníkové státu vyznali - se scény poopravit úsudky národa o vládě a vladařích. Zákonodárná , moc by zde cizími symboly promlouvala k poddané- • mu, obhajovala by se proti jeho stížnostem, ješ- í tě než se ozvou, a podplácela by jeho pochybo- ' vačnost, aniž by to bylo zjevné.\Dokonce i prů= \ mysl a vynalézavost by vzplály jiskrou se scény, kdyby básníky nemrzelo být vlastenci a kdyby stát blahosklonně svolil vyslechnout je. Jakkoli velká a mnohonásobná je zásluha dobrého divadla o mravní vzdělání, má o nic menší zásluhu o veškerou osvětu rozumovou. Právě zde v této vyšší oblasti dovede ho vynikající hlava, ohnivý vlastenec teprv plně použít. Zírá do dějů lidského rodu, srovnává národy s národy, staletí se staletími a vidí, jak otrocky je většina lidu přivázána na řetězech předsudku a mínění, které věčně pracují proti jeho blahu - že čistší paprsky pravdy osvěcují jen nečetné jednotlivé hlavy, jež ten nepatrný zisk možná vykoupily vynaložením celého života. Čím může moudrý zákonodárce poskytnout v nich národu účast? Divadlo je společné průtočiště, kterým od myslící lepší Části národa splývá světlo moudrosti a šíří se odtamtud mírnějšími paprsky po celém státe. Správnější pojmy, pročištěné zásady, čistší city protékají odtud všemi žilami národa; mlha barbarství, temné pověry mizí, noc ustupuje vítěznému světlu. Mezi tolikerými nádhernými plody dobrého divadla uvedu zvlásí jen dva. Jak zobecněla od několika let shovívavost k' náboženstvím a sektám? - Ještě než nás zahanbili žid Nathan a saracén Saladin a hlásali nám božské učení, že odevzdanost v Boha je tak pramálo závislá na našem mínění o Bohu - ještě než Josef Druhý potíral strašlivou hydru zbožné nenávisti, roštilo divadlo lidskost a mírnost mysli do našich srdcí, odporná zpodobení pohanské popské zuřivosti učila nás vystříhati se náboženské nenávisti - v tomto strašném zrcadle smylo křestanství své poskvrny. Se stejně zdárným výsledkem daly by se se scény potírati omyly. f Nelze mi zde pominout velký vliv, který by dobré stálé divadlo mělo na ducha národa. Náród- ; ním duchem národa nazývám podobnost a souhlas- . nost jeho mínění.a sklonů ve věcech, o kterých jiný národ usuzuje jinak a které jinak pociťuje. Jen divadlo má možnost, aby do značné míry způsobovalo tuto -souhlasnost, ježto prochází celým, hájemstvím lidského vědění, vyčerpává všechny životní situace a svítí do všech koutů srdce; ježto v sobě spojuje všechny stavy a třídy a má nejdokonaleji raženou cestu k rozumu a k srdci» Kdyby ve všech našich hrách zavládal společný hlavní rys,, kdyby se naši básníci mezi sebou dohodli a založili za tímto účelem pevný spolek -kdyby jejich práce řídil přísnější výběrs kdyby; se.jejich štětec zasvěcoval jen předmětům národním - jedním slovem, kdybychom se dožili, abychom měli „národní divadlo, stáli bychom se i národem» Co poutalo áecko tak pevně část k části? Co táhlo národ tak. neodolatelně k jeho divadlu? - Nic jiného než vlastenecký obsah her-,., řecký duchs velký zdolávající, zájem o stát, o lepší lidstvo, který v nich dýchal. Ještě jednu zásluhu má divadlo - zásluhu, kterou teS uvádím tím raději, že se domnívám , že jeho soudní pře s jeho pronásledovateli je dnesbeztoho jíž vyhrána. Co jsme zde až dosud dokazovali, že divadlo působí podstatně na mravy a osvětu, bylo pochybné - že si mezi všemi vyná-.lezy přepychu a všemi zařízeními pro společenské /pobavení zaslouží, aby mu byla dána přednost, to Lpriznali i jeho nepřátelé. Ale co zde koná,je důležitější, než obvykle myslíme. Lidská přirozenost nesnáší, aby byla bez přestání na mucidlech účelové denní činnosti, vnady smyslové odumírají, jakmile smysly jsou ukojeny. Člověk, přetížený zvířecím požitkem, znaven dlouhou námahou, mučen věčným pudem po činnosti, žízní po lepších vybranějších radovánkách anebo se bezuzdné vrhne do divých kratochvílí, které urychlují jeho úpadek a ničí klid společnosti. Bakchantické radosti, zhoubná hra, tisíceré šílenství, zplozené zahálkou, dostaví se neodvratně, nedovede -li zákonodárce řídit tento sklon národa, iíuž oddaný dělné činnosti je v nebezpečí, že bude pykat neblahým spleenem za život, který tak velkomyslně obětoval 3tátu - u-čenec, že poklesne na tupého pedanta - prostý lid, že zhovadí. Divadlo je institucej/v níž se potěšení snoubí s vyučováním, klid s námahou, kratochvíle se vzděláním, kde se žádná síla duše nenapíná v neprospěch jiné síly, kde se žádného -potěšení nepožívá na vrub celku. Hlodá-li hoře na srdci, otravujo-li chmurné rozpoložení mysli naše osamělé chvíle, hnusíme-li si svět a čin-.nost, tlačí-li tisícerá tíha naši duši a hrozí naší vnímavostijže se udusí pod pracovními úkoly našeho povolání, přijme nás divadlo - v tomto umělém světě zaplašíme sníce svět skutečný, jsme vráceni sami sobe, naše cítění procitne, blahodárné vášně otřásají naší dřímající přirozeností ■a pohánějí krev k čerstvějšímu oběhu. Neštastník tu vyplače s cizím žalem svůj vlastní žal, -šťastlivec vystřízliví a kdo byl ukolébán v bezpečí, pojme obavu. Citlivůstkářský změkčilec se zde utvrdí v muže, surový necita začne zde po prvé cítit.A konečně pak - jaký triumf pro tebe, přirozenosti - tak často deptaná, tak Často .znova se pozvedající přirozenosti - když lidé ze všech okruhů a pásem a stavů, svrhnuvše každé pouto umelkovanosti a módy,vyrváni z každého doléhání osudu, sbratreni jedinou všudypřítomnou a všechno spojující sympatií, rozpoutáni zas i - CC v jedno jediné pokolení zapomenou na sebe i A svět a přiblíží se zase k svému nebeskému puvo. du. Každv jednotlivý požíva vytržení ^všech, je* zesilena'a zkrásněna padají ze sterých oci na něho zoétky, a v jeho hrudi je ted inis.o jen pro jeden jediný pocit - je to pocit: byt c 1 o v 6 k e a. Preložil Pavel Sisner O mravním p.oslání divadla Friedrich Schiller Divadlo jakožto mravní instituce Prokop Šedivý Krátké pojednáni o užitku, kterýž ustavičně stojící a dobře spořádané divadlo způsobiti může K stopadesátómu výročí smrti Friedricha SchiUei-a připravilo za spolupráce Pavla Bisnera Cs. divadelní a literární jednatelství v Praze II*, Vyšehradská 28. Vedoucí redakce Dr« Vladimír Šrámek Veškerá práva vyhrazena* ^55" ■ä; v