VOSKOVEC   &    WERICH
CflcSAR
ANTICKÁ   FEERIE  O   11  OBRAZECH HUDBU  SLOŽIL   JAROSLAV  JE2EK
ODEON    19 3 2    PRAHA
MILOŠI NEDBALOVI
za   všechny   role   od   Blažeje   Josska   až   po   Gaja Julia Caesara
srdečně jeho
V. & W,
t>éféi
<ck
1'fovozovacf právo této hry pro všechny stály a řeči světa zadává jedine divadelní zastupitelství Centrum, lng. Fr. Khol, Praha Vil, Nad Štolou C. 6. jemuž jest kařdr provozováni pfedem ohlásiti. Nepovolené provozo^nl stihá se soudné. - Copyrriyht 1932 by Ft. Khol of Centrum Prague.
'    '   :
PŘEDMLUVA.
Tato antická feerie, jejíž jméno je jménem muže sporné výslovnosti, sporné povahy, nezaručeného ze* vnějšku, muže, kterého jedni považují za jednu z nejvelkolepějších a nejušlechtilejších postav histo* iie, druzí za zpustlého darebáka a ješitného dobro* druha, tato antická faerie snaží se být ještě méně autentickou, než samotné dějiny.
Soudnému současníku, který zaslechl od vzdělá* nějších známých, nebo zahlédl v novinách něco o theorii relativity, musí se věda historická jevit jako nezávazný šepot, který nic nedokazuje, za to však okouzluje. Šuškání ubohých historiku o dávných událostech, které se pravděpodobně nestaly, nabývá pro umělce tím vetší moci, čím méně je doloženo. ÍSudiž dovoleno umělci sesadit historii se stolce védy a učinit z ní hudební nástroj, sloužící k doprovodu všeho druhu poesie minulého času.
Zdá se opravdu, že vyblcdla*Ii od konce minulého století pro umělce skutečnost tak závažně, že bylo nutno tvořiti skutečnost novou, nebo nadskuteČnost, poskytuje t. zv. historie umělci cenný materiál, neboť tvoří nevyčerpatelné zásobiště surovin té oblačné „vete* še", jejíž poet. hodnotu dokonale ocenil Vítěz. Nezval.
Odvolávajíce se k prohlášení téhož básníka, po* všimneme si však, že umělec dospěl dnes ve svém tkaní nadskutečné pavučiny k jakémusi bodu varu, kde musí nastat organický obrat. Hude*li pokračovat ve svém popření skutečnosti, buď se mu podaří stvořit oblaka, která chvíli poplují po obloze a pak :,e rozplynou v páru lidskému oku nepřístupnou, nebo přestane tvořit vůbec, nebo posléze bude za* vřen do blázince, t. j. stane se sám oblakem plujícím po bezhvězdné noční obloze. Ani hvězdáři si ho nevšimnou, protože opustí svoje teleskopy: nebaví je
5
totiž pozorovať mraky, jde jim o hvězdy. A v našem případě bude umelec vyhlídce na hvězdy zacláněti. Jak je vidět, tyto neutěšené vyhlídky umělcovy vedly by k úkazům ne*li nezdravým, rozhodně negativním a dodaly by umění pasivního vzezření, které mu nesluší.
Nutný organický obrat v umelecké tvorbě vede tedy zpátky ke skutečnosti. Budiž nám rozuměno. Nehlasujeme pro malbu genrových obrázků a pro mravoliČné komedie. Skutečnost, která k sobě volá dnešní umělce, změnila barvu a je na míle vzdálena idyly nebo mravnosti či nemravnosti. Skutečnost, n.i kterou umělci dávno zapomněli, se na svou pěst zatím zbarvila krví a kdežto snad za časů prokletých básníku se vyznačovala nudnou a rozumnou sporá.' daností, jak tomu nasvědčuje nábytek a výbavy na/ šich rodičů, a nechávala prokletým básníkům po--mvslný svět chaosu a hrůzy, dnes se ukazuje zchátralou a sešlou: rozvrácený, hroutící se hmatatelný svět leží otevřen před umělcem a čeká na jeho jasný, nebeskými  vánky  osvěžený  řád.
Nelze už pochybovat o tom, že skutečnost do* spěla ve své hnilobě stavu tak kritického, že b,y b.ylo zločinem, kdyby umělec nevyslovil svoje stanovisko. Kdysi umění skutečnost nadobro opustilo, protože mu páchla. Dnes skutečnost smrdí a umělec se musí spojit s učenci, politiky, a revolucionáři, aby mrtvolu odstranili. Nejde tu o žádné „Inter arma silent Mu* sae". Nebylo by moudré žádat na umělci, aby vy* i-iěni! Pegasa za tank nebo hospodářský stroj, jak by se snad mohl domnívat leckterý tupý muž, jen:: bore všechno doslova a přikládá marxistický význam třeba přísloví: Nechť neví levice, co činí pravice. Naopak, je povinností umělcovou zachovat svoje profesionální stanovisko i nadále, býti autonomním ivurcem a modelovať zase jen z materiálů sobě vlast* nich, totiž z par, pěny, plamenů a zrcadel s jedinou
b
podmínkou, že se před tím nají syrové skutečnosti. Zůstává tedy nadále v platností krásné pravidlo, jež vyslovil Jean Cocteau: „Umělec má spolknout lokomotivu a vyvrhnout dýmku." Zůstává v platnosti s malou změnou: Vyvržená dýmka nechť kouři stejně, jako spolknutá lokomotiva.
Pokusili jsme se tedy spolknout lokomotivu sou* časné evropské demokracie a vyvrhnout dýmku kon* ce vlády Gaja Julia Caesara. Zachovali jsme ne sice dobový kolorit, ale jakýsi antický opar, jakýsi rámec z meandrů, jakousi ozvěnu hexametrů, abychom celou komedii posunuli mimo Čas a prostor, do samostatné oblasti divadla. Nechtěli jsme anachro» nismy; snažili jsme se jen o to. abychom speciality ryze římské vyvolali analogiemi současnými a pojmy ryze dnešní přeložili do jazyka prostředků a mož* ností latinských: v tom leží naše snaha o zachování stejného   dýmu   lokomotivy   i   dýmky.
Je zbyteČno zdůrazňovati, že osoby teto hry ne* představují osoby současného života. Jsou zase jen neskutečným zrcadlovým obrazem historických po* stav, obarvených dnešními analogiemi a promítnu* tých do divadelních dimensí. Caesar je starší pán se všemi vlastnostmi běžného staršího pána, vybavc* něho příležitostmi k militaristickým projevům, Kteo= patru je kurtisána zcela všeobecná, Marcus Antonius je dragoun a muž uhlazený, Brutus je poslanec, jenž umí počítat, dcero je starý, hluchý a román* tický národovec, Ratata je zuřivý folklorista, Bulva aľapullus\c plebs, právě tak špinavý jako svrchovaný.
OkouzhVli diváka antická oblaka, trhající se o hlavice korintských sloupů s menší důstojností, než je slušno, v. m ■■■■ I se římské frašce z roku 44 před Kristem a utvrdMi se v přesvědčení, že je nejvyšší čas přestavět nábytek v zatuchlém saloně zeměkoule, budeme dokonale spokojeni.          V. & W.
7
VOSKOVEC & WERICH
CAESAR
Antická feerie o 11 obrazech. Obálka arch. F. Zelenky. Vydal v dubnu 1932 jako 19. svazek „Malé edice Odeon" Jan Fromek, Pra* ha IL, Jungmannova č. 17. Vytiskla Studentská knihtiskárna v Praze. Vyšlo též 10 Číslovaných vy* tisků na lepším papíre s podpisy autoru.