Téma 2: Vizuální kultura – proměny paradigmatu, pravda zobrazení Eve Sussman, 89 vteřin v Alcázaru, 2004, médijní instalace Tři ideje obrazové racionality dle A. Gehlena Arnold Gehlen, Zeit-Bilder. Zur Sociologie und Ästhetik der modernen Malerei, 1960, 2. vyd. 1986 • Řídící idea obrazové racionality: zahrnuje výstavbu, vnitřní strukturu a vztah tohoto obrazu k vnějšímu světu. • V západoevropském umění rozlišuje tři ideje (paradigmata): • Umění ideálního zpřítomňování • Realistické umění • Kubistické a abstraktní malířství (peinture conceptuelle – spočívající v teorii) Tak probíhá „proces redukce obsahu obrazu“. Zvyšuje se „suverenita estetického“ a zdůrazňuje se subjekt. 1) Umění ideálního zpřítomňování 2) Realistické umění (G. Courbet, 1855) 3) Konceptuální malířství (K. Malevič, 1915) Variety abstrakce Vasilij Kandinskij, Improvizace 7, 1910 Mark Rothko, Bílý střed, 1950 Tři způsoby vizuální reprezentace reality dle N. Mirzoeffa Nicholas Mirzoeff, An Introduction to Visual Culture, 1999: platí pro západní kulturní okruh v moderní době • Obraz, do 1839 Roland Barthes: Schopnost vytvořit „efekt reality“. 2) Fotografie, 1832-1982 Paul Delaroche, 1839: „Od nynějška je malířství mrtvo.“ (Výrok, který je malíři neprávem připisován.) 3) Virtuální realita, od 1982 Speciální efekty fy Lucasfilms: „konec fotografie jako důkazu pro cokoli“. Tuto tezi N.M. nedávno korigoval. Paul Delaroche (1797-1859) Pravda vizuálního zobrazení: evropská moderna (dle K. P. Liessmanna) • Immanuel Kant, Kritika soudnosti: autono-mie estetického skrze „nezaujaté zalíbení“ • G. W. F. Hegel, Estetika: teze o konci umě-ní, které ztratilo „ryzí pravdivost a život-nost“ a „přesunulo se spíše do naší předsta-vy, než aby udržovalo svou někdejší nezbytnost ve skutečnosti“. Svoboda odsuzuje umění k nezávaznosti. Klasikové německé idealistické filosofie a estetiky Immanuel Kant (1724-1804) Kritika čistého rozumu, 1781 Kritika soudnosti, 1790 Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) Fenomenologie ducha, 1806 Estetika, 1835-1838 Filosofie dějin, 1837 Pravda vizuálního zobrazení… 1. pokračování • Arthur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa: umělecké dílo jako smyslové zobrazení věčné pravdy. „Jeho jediným původem je poznání idejí, jeho jediným cílem sdělení tohoto poznání.“ • Friedrich Nietzsche: „Pravda je ošklivá: Máme umění, abychom nezhynuli na pravdu.“ • Konrad Fiedler: „Umění není falšováním skuteč-nosti, nýbrž jejím rozšiřováním. (…) nepodává věci tak jak jsou, nýbrž jak jsou viděny.“ Arthur Schopenhauer (1788-1860) německý filosof • O vidění a barvách, 1816 • Svět jako vůle a představa, 1819 Bohumil Kubišta, Schopenhauer (1908) Bohumil Kubišta, Dvojník (Dvojportrét, 1911) Friedrich Nietzsche (1844-1900) německý filosof • Zrození tragédie z ducha hudby, 1871 • Tak pravil Zarathustra, 1883-1891 • Mimo dobro a zlo, 1886 Max Klinger, Friedrich Nietzsche, 1902 Edvard Munch, Friedrich Nietzsche, 1906 Anselm Feuerbach, Ifigenia, 1871 Hans von Marees, Výjezd rybářů, 1873 Pozn.: Díla, která rezonovala s teoretickou koncepcí K. Fiedlera. Oscar Wilde (1854-1900) anglický dramatik, básník, prozaik a esejista Intence, 1889: Úpadek lhaní, Kritik jako umělec Primát estetického, umění jako předmět nápodoby v reál-ném životě. Salome, 1894 (ilustr. Aubrey Beardsley) Aubrey Beardsley, Wilde, cca 1890 Pravda vizuálního zobrazení… dokončení • Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti, 1936: „aura“ uměleckého díla, kvazináboženský status. „Avšak v okamžiku, kdy už nelze přikládat na uměleckou praxi měřítko pravosti, mění se i celková funkce umění. Namísto jeho rituální základny nastoupí základna konstituovaná jinou praxí: politikou.“ • Günther Anders, Svět jako fantóm a matrice, 1956: „Jestliže událost se stává ve své reprodukované formě společensky důležitější než její původní podoba, pak se musí originál řídit podle své reprodukce, událost se musí stát pouhou matricí své reprodukce.“ • Arthur C. Danto, Osvícení obyčejného, 1984: svět umění je „světem interpretovaných věcí“. Umění a teorie (A. C. Danto, Osvícení obyčejného) Teoretická reflexe proměn zobrazení Impresionismus a postimpresionismus Symbolismus a secese • Impresionismus se téměř obešel bez teoretických textů, teorie i praxe postimpresionismu využívala poznatků soudobé vědy. • Albert Aurier, manifest symbolismu ve výtvarném umění, 1890 (literární manifest Louis Moréas, 1886, Le Figaro) • Paul Signac, D´Eugène Delacroix au Néoimpressionisme, 1899 • Julius Meier-Graefe, Entwicklungsgeschichte der modernen Kunst, 1.vyd. 1904, závěrečná úprava po 1920 • Ludwig Hevesi, Acht Jahre Sezession, 1905 • Maurice Denis, Théories, 1920, shrnutí textů teoretika skupiny Nabis od 80. let 19. stol. • Teorie Paula Cézanna (shrnul Joachim Gasquet) • Teorie Vincenta van Gogha, z korespondence (bratr Theo) Paul Signac Portrét Felixe Féneona, 1870 Obrazy neoimpresionistů nejsou ani studie, ani závěsné obrazy, ale příklady umění velké dekorativní hodnoty, které obětují anekdotický děj linii, analýzu syntéze, těkavost stálosti, a překonávají tak dosavadní pochybné metody zkoumání přírody svou nedotknutelnou pravdivostí. (D´Eugène Delacroix au Néoimpressionisme, 1899) Paul Sérusier, Talisman, 1888 skupina Nabis Je třeba si uvědomit, že obraz dříve než představuje koně, bitvu, nahou ženu, nebo jinou anekdotu, je ve své podstatě plocha pokrytá barvami uspořádaná podle určitého pořádku. (Maurice Denis, Théories) Paul Cézanne Mont Ste-Victoire, cca 1900 Přírodu nemůžeme reprodukovat, musíme ji repre-zentovat. Čím? Ztělesňujícími barevnými ekvi-valenty, které ji vytvoří. (Cézanne, in: M. Denis, Théories) Paul Cézanne Zátiší s jablky, cca 1890 • Čím je harmoničtější bar-va, tím je přesnější kresba. Dosáhne-li barva nejvyš-šího bohatství, je forma nejplnější. Kontrasty a souhra barevných tónů: v tom je tajemství modelace a kresby. (Cézanne, in: E. Bernard, Souvenirs sur Paul Cézanne) • Nemá se říkat modelovat (tělesa), ale modulovat (barvy). (Cézanne, in: M. Denis, Théories) Statut umění Vlastní interpretace Vídeňské secese Alfred Roller, 1898, Kolo Moser, 1902, A.R. 1903 Výstava Künstlerhaus, 1888 Viktoriánská karikatura, cca 1860 13. a 14. výstava Vídeňské secese, 1902 Teoretická reflexe proměn zobrazení /pokr./ Expresionismus, kubismus, abstrakce • Wilhelm Worringer, Abstraktion und Einfühlung, 1908 (disertace, Abstrakce a vcítění, česky 2001) • Vasily Kandinsky, Über das Geistige in der Kunst, 1912, (O duchovnosti v umění, česky 1998) • Almanach Der blaue Reiter. Ed. Franz Marc – Vasily Kandinsky. 1912 • Guillaume Apollinaire, Peintres cubistes, 1913 • Týž, Méditations ethétiques, 1913, L´antitradition futuriste, 1914 • Paul Klee, Schöpferische Konfession, 1920 • Týž, Pädagogisches Skizzenbuch, 1925 (Pedagogický náčrtník, česky 1999) • Piet Mondrian, Lidem budoucnosti. Studie k neo-plasticismu (česky 2002) Franz Marc Tygr, 1912 Rozkládáme dnes neporu-šenou, stále klamající přírodu a znovu ji sceluje-me podle naší vůle. Pronikáme hmotou a není daleko den, kdy pronik-neme vířící masou jako vzduchem. (…) Všechny objevy znamenají duchov-ní proměnu a posunutí hranice poznání. (F. Marc, Briefe… vyd. 1920) Pablo Picasso Portrét D. H. Kahn- weilera, 1910 Noví malíři hledají ideální krásu, která by nebyla už jen hrdým výrazem lidské-ho rodu, ale výrazem celého světa, tou měrou, jak zlidštěl ve světle. (G. Apollinaire, Kubističtí malíři, 1913) Pozn.: další snímky – příklady ana-lytického, syntetického a orfic-kého kubismu neboli orfismu Pablo Picasso Mandolína a kytara, 1924 Robert Delaunay Kruhové tvary, cca 1910 Piet Mondrian, Kompozice, cca 1930 Za proměnlivými přírodními formami je neměnná čistá realita. Je tedy třeba přírodní formy redukovat až na čisté neměnné poměry. (P. Mondrian, Lidem budoucnosti) Piet Mondrian Broadway Boogie-Woogie, 1942-43 Clement Greenberg (1909-1994) americký výtvarný kritik Phyllis Herfield, Greenberg, 1984 Clyfford Still, 1949 Jackson Pollock, 1950 Kenneth Noland Mosazný zvuk, 1962 …modernistické umělecké dílo se v zásadě musí vyhnout závislosti na jakékoli formě zkušenosti, která by nebyla vymezena povahou svého média. To mezi jiným znamená, že se musí vzdát iluzivnosti a jakéhokoli explicitního vztahu ke světu. (Clement Greenberg, Nové sochařství, 1958) Dan Flavin, Light Work, cca 1961 pozn.: příklad minimalistického díla, které vybočovalo z Greenbergovy koncepce