ta s ta Ch is > tí - íl g — Í H H K U U /T. K OS -íí tú tá 15 S a. 1 1 >N *U i m 3 f I 1 I S , — _5 '5 jL ■r ;H -Ö « & S S S ŠI É i I J3 2 ■S 3P- E i f o s. n- £ 4= i f 1111 2 ti S g; 1 i Erkki Hvhiíimo Od kybemeliiiict; k interakci hardwaru či softwaru. Ozvenu tohoto přístupu nalezneme ve formulacích prodejní. Za pozornost stoji pouze věci, jež podávají „maximální výkon" v praktickém užití i v prodejnosti. Zbytek je zastaralý. Dejiny počítačů nám poskytuji ilustrativní přiklad. Jín nakolik let staré osobni počítače se hodí leda na skládku; obrázky jejich předchůdců, sálových počítačů z 50, Ie1 vypadají' jako ?e starého védecko-fantastického filmu. Existovaly vůbec? Technoraciorsalistický přístup nedokáže adekvátne vysvětlit způsoby, jimiž je technologie vpletená do tkání kultury, Za prve nevysvětluje, jak sami uživatelé uvažuji o svých osobních vztazích k technologii. Sherry Turkle [L984, 1995] přesvědčiví ukázala, že jejich postoje jsou komplexní směsi rozmanitých přísad (kulturních, ideologických, sociálních, psychologických), jež utvářejí osobni životni príbehy. Za druhé, kulturní procesy jsou vícevrstvými konstrukcemi. Vrstvy „pokroku" (jejichž příkladem jsou ohromující zdokonaleni počítačového hardwaru) vždy existují pouze ve vztahu k vrstvám, jež sledují docela jinou logiku. Technologické djskursy -směsice strachů, tužeb, očekáváni, utopil - se nevyvíjejí vždy ruku v ruce s hardwarem. Povaha vynálezu, představy jeho tvůrců a významy, jež mu jsou t konkrétním kulturním kontextu připisovány, nejsou nikterak nutne synchronní. Diskursivní aspekty kultury se opětovně opakuji. Jisté formulace se znovu a znovu navracejí, vždy jsou adaptovány na nové situace. Pro hlasatele automatizace a kvbemeiizacc v 50. a 60. letech představovaly tyto koncepce radikálně nový a progresivní vztah mezi člověkem a sirojem. V Bagritové chápáni nejde v tomto vztahu o to, že by „stroje nahrazovaly člověka: jde mnohem spíše o rozšiřováni lidských schopností prostřednictvím strojů, takže se znicli ve skutečnosti stanou lepši, kompetentnější' lidé" [Bagrit 1965: 38]. Velmi podobné metafory byly užívány i v jiných dobách a na jiných místech; v nedávné době byly aplikovány zastánci interaktivních počítačů - kupříkladu Scymourem Papcrtcm v jeho popisu „Stroje vídäni" (Knowledge Machine), {hypotetického) dokonalého interaktivního počítače, který by dokázal u dčtí rozvinout schopnost učit se.2 Paralely můžeme nalézt též na „apokalyptické" straně, jacques El lul, jehož vlivná kniha La Technique (1954) byla v roce 1964 přeložena do angličtiny jako The Technological Society, varoval proti dopadům automatizace: „Člověk je redukován na úroveň pouhého katalyzátoru. Č\ jeslí hůře, připomíná minci vhozenou do automatu: zaháji proces, aniž by se jej sám účastnil1'.3 Podle Ellula se zde nejedná o „rozplynuti lidské bytosti, nýbrž 0 její kapitulaci, o to přimět jt k přizpůsobení se technice a zbavit ji zkušenosti osobních pocitů a reakci" [1964: 137-138]. Ve svém populistickém útoku na interaktivní média a počítačové sítě oživil Clifford Stolí opět tuto bázeň 1 „kapitulace"; tvrdí, že počítače nás „učí stáhnout sc, skrýt se do hřejivého pohodli jejich falešné reality. Proč se závislým na drogách i počítačovým nadšencům říká uživatelé (users)?" [Stolí 1995: 136]. Přestože Bagrit s Pappertem a Ellul se Stollem kladou důraz na ríizné aspekty, docházejí' v podslate k podobným závěrům; styk se strojem yedc buď k rozšiřováni lidských schopnosti nebo k dehumanizaci a odcizeni člověka. Stroj je buď přítelem nebo nepřítelem člověka. Tento postřeh pauze ukazuje, že pod proměnlivým povrchem kultury stroje spočívají' houževnaté i vytrvalí spodní proudy či dominantní diskursy (masier-discourses), jež jsou čas od času - zejména pak ve zlomových či kritických okamžicích aktivovány.1 Jakkoli je zajímavé sledoval podobné „mýto-logiky", jc na druhou stranu také velmi důležité pfedvést, jak takovéto tradici vázané prvky (jež sc často jeví jako protiklady) funguji, když jsou (re)aklivovány ve specifických 2 Viz Papcrt [1993]. zejm kap- I. J Jacques Ellul [1964: 135). lillulovu přestavu osudné infiltrace technikou předjímal (třebaže v souvislosti s mechanizaci) zajímavým způsobem Oeorge Orwell. který v knize Tlie Rocri to tVixnn Pier (1937) napsal: „Proces mechanizace sc sám stal strojem, obrovitým třpytivým vozidlem, jež sc s námi Hli neznámo kam - s rejvéHí pnivdípcx*ob7:Oit; viak Vstříc čalou-cnčmu wcllsovskrmu světu a mozkům nabzenýrci % lahvích" Cit, in: Lc»is [1963: 25«). ' \a Simon Prnny|l»l: 134-191], Ftpzíihltproblrmpnjsdnivá Bruče Mszlích (1993], 6 7 Erkki Huhiamo Od kybernciizůce k interakci historických kontextech. Tím je třeba poukázat na vzájemný vliv jedinečného a běžného. V tomto lextu se pokouSim pohlednout na poíílači piostředkovanou interaktivitu „očima" Taných diskursů o automatizaci a kybemetizaci. K automatizaci nebudu přistupovat jako k nespornému faktu, nýbrž zkusím přehodnotit některé z jejich raných projevů a způsoby, jimiž byla konceplualizována svými zastánci a protivníky. Soustředit se budu zejména na formy organizace vztahu člověk-stroj. Tento text lze ÍÍSI jako příspěvek k „archeologii micraktivity", Snaži sc zmapovat současná interaktivní média lim, že je uvede do vztahu k jiným projevům interakce mezi člověkem a strojem a že bude sledovat některé z linii, podél nichž byly utvářeny jejich principy. Od automatů k automatizaci V 60. letech vykládal Bagrit tuto anekdotu: „Hovořil jsem nedávno sjednim člověkem, který tvrdil, žc automatizace není žádná novinka, že sc s ni setkal V roce 1934. Odpověděl jsem: .To je zajímavé, o co přesně šlo'*' Naěci zareagoval: ,Už tehdy jsme měli automatické stroje.' - byí přesvědčen, že pravé v lom automatizace spočívala" [Bagrit 1965: 42]. Raní zastánci automatizace dávali jasné najevo, že existuje rozdíl mezi „automatickými strojí" a „aulomatizaci" coby obecným principem. Automatický stroj je v podstatě jakýkoli stroj s dostačujícím seberegulačním (zpětnovazebním) mechanismem, jenž mu umožňuje vykonávat jisté funkce bez lidského zásahu. Klasický příklad představuje tradice automatů - často autropomorfních mechanických kuriozit, jež byly vytvářeny a obdivovány po staletí. Automatizace však byla vpředmluvé k Bagritovč knize přesní definována jako „proces, který nahrazuje lidské zacházeni programovanými, strojem ovládanými operacemi. Je rakříkajíc plodem kybernetiky a počítaču" [Bell 1965: xvii]. Španělský vynálezce Leonardo Torres y Quevedo byl pravděpodobné prvním, kdo učinil konceptuálni krok od „neužitečných" automatu k automatizaci. V roce 1915 přisel s představou, že automaty mohou být přetvořeny na „druh aparátu, jenž se vzdá viditelných lidských gest, pokusí se dosáhnout stejných výsledku, jakých dosahuje Sivá lidská bytost a tak nahradí člověka strojem" [cit, in Fleck 1973: 67]. V rozhovoru pro Sciemific American Torres tvrdil, že „přinejmenSim teoreticky mťižc být většina či všechny operace velkého podniku vykonána stroji, dokonce í ty, u nichž předpokládáme potřebu intervence značných intelektuálních schopností" [Tamtéž], Praktické možnosti se postupně začaly ukazovat a do jisté míry uzrály ve 40, letech, kdy byly vyvinuty první počítače (pokročilé servomechanismy s automatizovanými zpětnovazebními funkcemi) a nové teorie (kybernetika a teorie informace), jež fungování takovýchto systémů vysvětlovaly. Zdá sc, žc samotný trcmiin „automatizace" se poprvé objevil roku 1947 vc Ford Motor Company a poprvé byl prakticky využit roku 1949, kdy tato společnost začala stavět své prvni továrny určené přímo pro automatizaci [Tamtéž: 148], Automatizace se objevila v kontextu vojenských a průmyslových aplikací a předni roli hrála léž v Široké oblasti aplikaci administrativních, jež ve5!y ve známost pod označením ADP (aulomillič data processiug - automatické zpracování dat). Ve své přehledové práci z, roku 1967 uvádí John Rose čtyři ohlásil aplikací: oblast kontroly (od různých využití v průmyslu po dopravu a vzdušnou obranu), oblast vědy (od inženýrského designu a letů do vesmíru po ekonomický výzkum a vojenskou logistiku), oblast informaci (od účetnictví a daňových záznamů po lékařské diagnózy a vyhledávání informací) a jiné oblasti (zalmiujici řešeni problémů a pastem recognition) [Rose 1967: 2], Ačkoli bychom mohli některé z těchto aplikaci považovat za dědictví starších mechanizovaných postupů (ADP bylo pravděpodobně dalším rozvinutím 9 _Erkki Huhtamo__ mechanických „obchodních strojil" z 20, a 30. let), zastánci automatizace redli mezi mechanizaci u automatizací přísnou dělící linii.5 Pto Marshalla McLuhana bylo ,,[m]echani/ace každého procesu [...] dosazeno fragmentarizací, počínaje mechanizaci psaní pomoci pohyblivých typů" [1991: 321]. Podle Siegfřieda Giediona je plná mechanizace charakterizována montážní linkou, „diky níž je celá továrna sjednocena v podobe synchronizovaného organismu" [1969: 5]. V mechanizované továrnu je výrobní proces racionalizován jeho rozčleněním na zvládatelné části, jež následuji jedna po druhé v předem stanoveném poradí. Každý úkol byl vykonán pracovníkem svázaným se specializovaným strojem. V zájmu usnadněni tohoto procesu a jeho konnoly byly vyvinuly různé metody vedeckého výzkumu práce. Výsledky fyziologických výzkumů optimálních pohybů těla, patřičného využití lidské energie a únavy dělníků vedly často k závěrům o vzrůstající podřízenosti dělníka mechanistickým principům stroje, spíše než k usnadnění jeho práce. Tímto způsobem také interpretoval mechanizaci Charlie Chaplin ve svém filmu Uodertú věk (1936). Človek a stroj se stali součástmi vyššiho, hybridního „synchronního organismu". Ansan Rabinbach tuto situaci vystihuje přiléhavým přinrerem: z dělníka se stal „lidský motor" [199D]. Ti, kdo automatizaci prosazovali, vyzdvihovali namísto zotročovaní délnika představu jeho nově nabyté nadvlády. Automatizace coby „samočinné se adaptující a proměnlivý mechanismus" umocňuje podle Bagrita „člověku pracovat v jakémkoli tempu chce, neboť stroj na něj dokáže reagovat".* McLuhan ještě prohloubil oddělováni mechanizace a automatizace, když zahrnul automatizaci do svého syntetického pohledu na kulturní význam i Literatura o automatizaci jc příliš rozsáhlá na to. abych ji zde uváděl. Mezi zajímavější -avsal zapomenulí tituly náleží (Michael 1962: Deczyiuki 1954; Jacooscn - Roucck 195»; Buckirgham 1963]. frilezilije též literatura o kvliemciícc, viz zejm. Wiener [I96J]. 1 Bagtii [196Í: 39J Příznačně ;c, ?e Hacnt v jis:cm smyslu pouze převrátil role, když hovořil o „otrockých sbíbách automalizace", zůstal túk uvnilf tradičního protikladu o-rnka a pána [45J. __Ocf kybernetizace k interakci__ elektřiny: „Automatizace není extenzi mechanického principu fragiitentarizace a oddělování operací. Je spíäe vpádem mžikové rychlosti elektřiny do mechanického svita. Proto tvrdi (i, kteří se zabývají automatizaci, žc je zároveň způsobem myáleni a konáni".7 Automatizace se tak témčf „automaticky" stala jedou z McLuhanových nových „extenzi človeka" Jiní autoři, jako třeba Daniel Belí [1965], vnímali automatizaci jako symptom přechodu od industriálni k postindustriábll kultuře. Demarkační linie mezi mechanizaci a automatizací nebyla nikdy tak jednoznačná, jak se nás její protagonisté snažili presvedčil. To lze ostatně vyčíst i l Bagritových pochybnosti nad užíváním termínu automatizace: „Nejsem sním spokojený, neboť implikuje automatičnost a automatičnost implikuje mechanizaci, klcrá zas implikuje bezmysienkovitost a opakováni pohybů [.,,], což je pravý opak automatizace" [1965: 41-42], Bagrit dával přednost pojmu „kybenietizace", neboť se „vztahuje k teorii komunikace a k Ovládáni - a práva v nich skutečná automatizace spočívá" [Tamtéž: 42]. Výraz: „kybemetizace" byl používán již dříve - Donaldem N. Michaelem, kupříkladu - k označeni .fibojilm automatizace i počítačů"." Přestože Mirhael ospravedlňuje zavedeni nového terminu {odvozeného od Wienerovy tyberneiih- z konce 40. let) důvody čisté jazykovými a textovými, můžeme tuto volbu snadno interpretovat jako strategický tah na ideologickém bojišti: falešný pokus zbavit se pozůstatků minulosti. Počítač „známý neznániv" Stroj jakožto hmotný artefakt je vždy obklopen (a někdy předznamenán) snojem jakožto diskursivni formací. „Imaginace automatizace" byla výrazně Ovlivněna lidovými významy, jež byly takovýmto „známým neznámým" McLuhan [1991: 321]. Představa auiomitizace jako „způsobu myšleni a konání zároveň" je pravděpodobné převzata od Johna Dicbolda [ 1959: 3]. Michael (1963: 80J používá formulaci „zavádíme tírniiit", Pro McLuha:ia jsou pojmy ..^vbemetizace" a „automatizace" synonyma 11991; 320J. 10 II Erkki Hiihlamo Od kybemelizace k interakci artefaktům typu průmyslových robotů a sálových počítačů připisovány. Popularita „automatických vřcí" se však rozšířila i do jiných, mnohem přístupnějších oblasti, jako jsou přístroje využívané v domácnostech či při vzdelávaní (uiíei stroje), jež přincjirieíisim formálně „přinesly automatizaci lidem".' „Automatická hospodyně'' a „automatický Sokrates" isou jen dvěma z mnoha ditkursivijich projevů tohoto procesu.'" Disjíursy o automatizaci také Splynuly s jinými diskursy, zejména s tími. jež se týkaly konzumerismu a ntodernity a jež ovládaly lidovou mentalitu industrializovaného sveta po druhé světové válce, Média (zejména tisk, kino a tehdejší novinka - televize, jež jc sama o sobí poloautomatickou technologii) hrála hlavni roli v jejich šířeni. Ukázkovým přikladeni jc reklama na pračku Bendix z roku 1946: „Je 10 úžasné! Můj BENDIX obstará všechno praní, všechnu práci'. A to proto, že pere, máchá, ždíme - dokonce st i Čistí, vypouští vodu a vypíná - zcela automaticky!"11 Tento typ imaginace obestírajicí roboty jc tématem příliš širokým na to, abych jej zde přehledné pojednal.I: Promyslový robot (coby sebe-Fidicí umělý systém) a počítač byly hlavními symboly automatizace. Jejich kořeny však samozřejmé vedly mnohem hlouběji do mechanického vaku. Podle typické představy z 50. let měl robot dvě role, jak vidíme kupř. v titulním článku 41 larvsrdskv profesor i behavioristický psycholog B. F Skínncr byl průkopníkem v oblasn učících strojů. Jeho převážné zapomenuté texty o učicicli strojích. 5 nimi* experimentoval od 50. let, t>yl>' souhrnní vydány [1968]. Ncjdůležiléjsí vliv pa Skmnerovy stroje míly testovací stroje vyvinuté ve 20. letech Sidneym L. Presseyem, který hovořil o ..průmyslové revoluci ve vzdélávár.í" - cit. in Skinner[196B: 30]. 10 Vjtlz „automatický Sokrates" vytvořil Dcsmond L- Cook- Za historického předchůdce „automatizovaného učení" btvi často považován Komenský a jeho „autopraxis". Vl« k tématu lze nalezl v uiitečné pririitcc Wallcra R. Fuchse [1569]. ' Tam Tcklimaje přetištěna in Lu|)1on [I9»J- 19]. Jiným |)fik-.idcm je reklamní fco-palic, již analyzuje Adrian Fony |19S6: 2MJ. Hospodyní postává ve vecemich šatech u elektrického vařiče, který' připravuje hotoví jiď.o- Fořty poznamenává: „Žádný nepořádek. žádný shon - zdá sc. jako by vařič php-avoval jidlo sáni o sobe " Ideologie mnvku" své auloľnalické prdrky. IVUiwVKhOvi rtisenace je pripravovaná klisnu asklaiate'sivim University ef Texas Press. (A k dispozici v PDF na wwvv.mir.ovich.nei -po7n. piekl,} 16 opakovane a rychle. Ted Nelson přednesl ve své vizi „domácí počítačové revoluce" z roku 1977 popis nově vzrlikajicíbo „nedočkavého1- uživatele, kontrastujícího s .,čekajici obsluhou" rané automatizace; „Uvidíme nový tvp uíivř.iele: rámusícího, lajdáokélto, nedočkavého, neochotného čekat tis podrobné instrukce" [1977; 24]. Interaktivní sysiént tudíž není založen na čekání, nýbrž na neustálém reagování a jednáni. Pozoruhodné je, jak se télo představě blíží harvardský profesor B. F. Skinner popisem cílů mechanických učících strojů, jež vytvořil v Sň. a 60. Selech: „Mezi programem a studentem dochází k neustále výměně. Narozdíl od přednáíek. tcřebrjEC a obvyklých audio-vizuálnich pomůcek podnecuje učící stroj trvalou aktivitti. Student je neustále ve střehu a zarniS1rran"[l%S: 37-39]. Vztahy mezi člověkem a strojem typické pro mechanizaci, automatizaci a nedávnější interaktivní systémy není třeba vnímat jako přesné vymezené a vzájemně se vylučující, interaktivní média lze vskutku považovat ra jakousi syntézu obou starsfch modelu systému clověk-stroj: zmechanizovaných systémů přejímají nepřetržitou souhru mezi „délnikcm" a strojem, jež můie dosáhnout úrovní jejich „hybridizacc". V případe videoher, systémů virtuální reality a různých interaktivních umeleckých děl (kupř. Cirelnélto ŕirŕíftr, 19SS a flevŕ/rrce, 1590 JeffŤeyho Shawa) jsou do interakce mezi počítačem a člověkem znovu vneseny dokonce i prvky tělesného výkonu. Tuto „pozitivní", aktivni tělesnou hyhľidizaci lze vsak odhalit i v hracích automatech a jiných mechanických přístrojích na mince,iS Počítačové interaktivní systémy vsak v sobe zahrnují bezpočet automatizovaných funkcí." V důsledku toho lze Seriózních pablíkacl o samoobslužných přisrrojich fungujících na vhozenf mince je pmniiu. Solidní studii njbizi Pearson [1992]. Počítačová ipsia|a sLuíuje interaktivní ;ntrrfejs i řadu monitoru se sensory, jež reaguji, kdy2 na né osoba vstoupí) se strojem v-vikjidm spojeni ípočitá penerivke chrasy generované na základe toíby uiivattrcy Sims lašro vyzdvihuje koexistence a so-jhni imcrafctimlch a automauzcvartych rysů P0ÍÍE2ČÚ. Erkki Huhiamo různé způsoby chováni, včetně kupříkladu „čekám", zahrnout do (hardwaru či Softwaru) systému jako jeho vestavěné možnosti. Posun k dnešním interaktivním systémům probíhá postupně, spoäu s vývojem bezprostřednějších a pružnejších počítačových interfejsí. vyšších rychlosti zpracováni informací a větSíeh pamětí. Tcnlo lechnický vývoj (včetně jeho významného raného milníku z roku 1963, interaktivního kreslícího programu [vana A. Suthcrlanda nazvaného Sketchpati) by] dobře zdokumentován.™ Důležité je vsak připomenout, že tento vývoj se také vztahuje k rozšiřující se škále aplikací počítačových systémů. Rané sálové počítače, jež byly používány včíšmou ke složitým matematickým výpočtům, jen stěží vyžadovaly interaktivní prvky. Ty se staly nutností až s rozvojem nových způsobů využití počítače jako jsou simulace, vizualizacc, textové procesory a hry.51 Souvisejí také s postupným rozšiřováním počítačů směrem od administrativních a průmyslových kontextů k mnoha tužným sférám sociálního života, včetně jejich využití v soukromí. Bagrit tento vývoj chápal již v roce 1964; Dnes je možné představil si osobni poctiace, dost malé na to, aby jc člov ék bral jebou autem čí dokonce nosil v kapse. Mohly by být zapojeny do národní počítačové sítě a lak poskytnout jednotlivým tazatelům létrtof neomezené informace." Vycházeje z automatizace, předjímal Bagrit nejen příchod osobních počítačů, ale í Internetu." Téměř ve stejnou dobu si všiml McLuhan Y^.tóBrago&d[l9BS]. li Tyli" rwsé dejiny zahrnující t vývoj první počítačové íiry Space vvar jsou popsány in Eirar.d (1974]. " Bagrit [1965: 58] Tmo pasář dokazuje, íe se Seyniouf Papin myli ve svém Lvizcni. že Alan Kay ,.byl první, kdo použil výrazu osobni poSiitrf" |Papert 1993: 42] U vážime-li pop-jíari začni tón Bagritových přednášek, je pravdepodobné, ie tulo myšlenku převzal od někoho jiné ho. u O více než desetiletí pozdiji uvažoval podobné i Ted Nelson: „Až do dnes nebyly počítačové systémy vytvářeny s ohledem na obyčejné lidi a jejich způsoby využiti počítačů. Předpokládala s< pouze jistá skupina zkušených uživatelů a tak pouze tito lide sy-siém _(Ml kybernettact' k interakci_ interaktivního a komunikativního potenciálu vlastního automatizaci: ..Automatizace ovlivňuje nejen výrobu, ale také všechny fáze spotřeby a marketingu; spotřebitel se totiž v autcmatizaěním oběhu stává výrobcem [...] elektrická automatizace neoddělitelné spojuje výrobu, spotřebu a ufaii" [1991: 322-123]. Tylo přístupy naznačuji, že raná představa automatizace coby víceméně přímočarého způsobu racionalizace a kontroly průmyslové výroby a manipulace se statistickými daty se již ve svých počátcích otevírá víceru heterogenních světů. McLuhan předvídal vznik „intenzivní vnímavosti ke vzájemnému vztahu a vzájemnému procesu celku. Tato vnímavost vyžaduje stále nové typy organizace a talentu" [Tamtéž: 327). Záver Ti. krin dln-hn t:sc uctívali, sc nyní začínali ozýval. Popisovali zvláštni pocit Vildu, který je prosíoup:], když st delkli Knihy stroje, rozkoš, kterou zakoušeli, kdy/ si z ní uplkovarx řejii určiič cifry, jakkoli mizivý význam takto zvnejsriěné divaiy, vytrženi z fyzického kuntaku s tlačiiky, jakkoli byl bezvýznamný, ze zvoněni riektrickéhn zvonku, třebaže zcela zbytečného [Fomter 1963: 2S3-2S4J. Tato slova, pocházející z krátké povídky E. M. Försters „Stroj sc zastavil" (1928). jež bychom si mohli splést s popisem kněžstva sálového počítače 50. lei, rozhodni nejsou pro svět interaktivních počítačů nepatřičná. Skutečnost, že se počítače staly všudypřitonmými, přenosnými a napojenými na síť - a že se z nich samotných Staly mediální stroje - ncrozeknala úplné pocit biznč, kterou vůči nim chováme. V 90. letech byly vytvořeny nové technokulty, ať už ve formě Janieristickýcli" ktiéžstev vimsálrii reality či technologických ,,pohanů", Představa z SO. let zobrazující človeka pečujícího o počítač jako o dítě se v jistém smyslu převrátila, počítače samy dnes funguji využívali I „I To se vsak zmíní (nieraktivni systémy se objeví na malých poíliaílch všech možných účelů" (1977: 24]. 15 Erkki Huhtamo Od kyberitetizace k interakci jako naši opalrovníci. Přesto jsou ideje a pocily, jež určovaly vývoj počítačů před desctilctimi. stále v obéhu. Tento tcvt tvrdil, že pohled na zastaralé" jevy typu raných představ o automatizaci a kybemelizaci nám můic nabídnout vhled do povahy technologií, jež nás obklopuji dne*. Můic sc /dál. Je současný diskurs interaktívny se objevil náhle a před nedávnem. Heslo ..interaktivní média" (ncřku-li „interaktivní nakupování" ťi „interaktivní zábava") bylo zřídkakdy používáno před 90. lety.1* Časopisy s výrazem „interaktívna" v titulu se začaly objevovat velice nedávno." Přesto jc důležité si uvědomit, že „kult imerakuvity" se utváří již velmi dlouho. Ačkoli mají dnešní silné mediální mašinérie moc véci ..vytvářet" (a nc jc pouze „prezentovat") téměř ze dne na den, tylo „veci" ..interaktivní média" nevyjímaje - nejsou vynořeny z mícho. Interaktivita je součásti postupného vývoje počítačů již od myšlenek poprvé formulovaných v kontextu automatizace, tedy jevu, jenž se na první pohled zdá být jejím protikladem. Mel i bychom sc však podívat ještč hloubéji, k ranějším formám vztahu človfik-stroj. Tento text učinil pouze nékolik náznaků smírem k herním automatJm na mince čí učícím strojům cobyv významných předchůdcům alespoň nŕkiciých mjpaklO brioiaktivity, Zároveň bychom však míli odolat lákadlu teleologic - snaze představit celé dejiny vztahu človčk-stroj jako nevyhnutelné sméřujicí k naší dnešní predstave intcraktivity. To by byla jisti jen iluze vyvolaná našim pozorovatelským stanoviskem a poimčšilosii dej in. Tkáň dčjin jc spletena z bezpočtu vláken. Jiným „přítomnostem" představí docela jiné obrazy. Méli bychom se ubránit tendenci vnímat minulost pouze jako předehru dneška. ** Zd| sc mi být príznačne, íe „interaktívna" ani „inlctaklivm média" sc nevyskytuji tn Brny (19911. 25 Kuphkladu časopis Interactivity (od 19>S) a Interactive Heek (od 1994). Prvni edice přehledu interaktivní zábavy od Tima Monsona [1994] byla o rok později následována druhým, aktualizovaným «> daním. Čili: představy o automatizaci z 50. let nejsou zajímavé pouze z hlediska inirTakri\ity. Jinv s nimi spřízněný diskurs se týkal raných úvah o umčlé inteligenci. Poté, co byl dlouhou dobu zastíněn, se nyní s novou silou nav raci. ovšem již v docela jiném převleku výzkumu umelého života. Ten by mohl byl dalším dobrým důvodem návratu k ..základům", k myšlenkám o kybemctizaci a automatizaci z 50. a 60. let 20. stoleli. Z anglického originálu "From Cybernation to Interaction: A Contribution to an Archaeology of Interactivity' Un Peter Lunenfeld. erf. The Digital Dialectic: New Essays on New Media. Cambridge London: The MIT Press 1999, t. 96-110. 2SQ.1S6) pfeloiil Torná f D\oiák. Literatun: Leon B-gnt 1965. The Age of Automation: The BBC Reith Lectures 1964. New York: Mentor Book* John A. Barry 1991. Technobabble. Cambridge: MIT Press. Daniel Bell 1965. -Preface" in Iii gm {1965]. O. O. Bilder 1955 "Amazing Marvels of Tomorrow'' Mecbann llluitrated, March Stewart Brand 1974. // Cybernetic Frontiers. New York: Random House - Berkeley: Bcok»o"ks- Sicwan Bind 19S3 The Media Lab: hventing the Funire at MIT. New Ycrk Penguin Books. Les Brown - Sema Marks 1974 Electric Media. New York: Harcoiirt Brace Jcanovich. Walter J. Buckingham 1963. Automaiion: Iis Impact on Business and People. New York: New American Library. S. Dcczynski 1964. Automation and the Future of Man. London: Allen & Unwit. John Dubold 1959. Automatton- /is Impact on Buiincss and Labor, Planning lamphlci no. 106 W«kaajkw: National Planning Association 20 L J