Téma 4: Zobrazení a percepce René Magritte, Falešné zrcadlo, 1928 4a/ Konstrukce obrazového prostoru Perspektiva - definice „Perspektiva je geometrická transformace, spočívající v projekci trojrozměrného prostoru do prostoru dvojrozměrného (do rovné plochy) podle určitých pravidel zaručujících, že budou zacho-vány informace o promítnutém prostoru; ideálně by měla perspektivní projekce umožnit mentální rekonstrukci promítnutých objemů a jejich uspořá-dání v prostoru.“ (Jacques Aumont, Obraz. Praha 2003, s. 214) Etymologie: lat. prospicere, vyhlížet Andrea del Castagno, Poslední večeře, 1449-1457, Florencie, Cenacolo di Santa Apolonia Piero della Francesca (škola) Pohled na ideální město, cca 1460 Leonardo da Vinci, Poslední večeře Páně, 1495-1498 Izometrická projekce Kenko Shokei, cca 1500 Grafický design fy Q*bert, 1982 Masaccio, Nejsvětější Trojice, 1425-1428 Florencie, Santa Maria Novella Srovnání obrazového prostoru dle R. Arnheima Poslední večeře Páně Leonardo da Vinci Tintoretto Tintoretto Poslední večeře Páně, cca 1570 Giorgio da Chirico Melancholie a tajemství ulice, 1914 Pablo Picasso, Ateliér, 1934 Perspektiva jako symbolická forma Studie o zobrazení místa a prostoru • Ernst Cassirer, Filosofie symbolických forem, 1923-1929 • Erwin Panofsky, Perspektiva jako symbolická forma, 1927 • Historikové umění Pierre Francastel, Hubert Damisch, Mario Praz • Rudolf Arnheim, Art and Visual Perception, 1954 Perspektiva realitu pouze neodráží, ale také konstruuje. • Oko pozorovatele se projekčně stává středem zobra-zeného univerza, což mu umožňuje obsáhnout zobra-zený svět. Perspektivní těžiště, situované v oku, vy-tváří z diváckého subjektu aktivní centrum a původce významu. • Geometrické uspořádání obrazu vzbuzuje dojem, že i skutečný svět podléhá racionálnímu, geometrickému řádu. • Aby zobrazené mělo maximální účinek, divák musí přijmout hledisko určené tvůrcem. Pozorovatelské oko je monokulární, singurální a odtělesněné. (Petra Hanáková, sb. Výzva perspektivy. Praha 2008, s. 87.) Různé druhy perspektivy • Lineární centrální perspektiva (perspectiva artificialis): rovnoběžky se sbíhají v jednom bodě • Angulární, neboli kosá perspektiva: využívá dvou kompatibilních úběžníků • Nakloněná perspektiva: využívá tří úběžníků, strany zobrazených předmětů nejsou rovnoběžné s rovinou obrazu • Paralelní perspektiva (asijské umění): rovnoběžné hrany se nesbíhají • Inverzní (převrácená) perspektiva zobrazuje rovnoběžné hrany jako sbíhající se před rovinou obrazu • Bifokální perspektiva: rovnoběžky se sbíhají ve dvou neslučitelných úběžnících (P. Hanáková, sb. Výzva perspektivy. Praha 2008, s. 99.) Atmosférická perspektiva Joachim Patinir, Krajina se sv. Jeronýmem, cca 1520 Anamorfóza Hans Holbein ml., Vyslanci, 1519 Anamorfóza Úběžník není konstruován před obrazem, ale ve stejné úrovni s povrchem obrazu. Pokud není zvoleno správné místo pro pozorování, zobrazený předmět zůstává nejasný. Perspektiva a moc Zrcadlová galerie zámku ve Versailles, cca 1669-85 Perspektivní iluze Shepardovy stoly Ponzova iluze Hallwayova iluze Perspektivní iluze M. C. Escher: Vodopád, 1961, Schodiště, cca 1960 Perspektivní iluze / Nemožná figura Zdroj: Al Seckel, Incredible Visual Illusions 4b/ Optické iluze „Experiment karikatury“ Zdroj: E. H. Gombrich, Umění a iluze reverzibilní figury Giuseppe Arcimboldo Zelenina v míse / Zelinář, cca 1590 reverzibilní figury „Francouzské hlavy“ z 19. stol. vztah figury a pozadí Zdroj: Al Seckel, op.cit. Salvador Dalí, Trh s otroky se zjevením neviditelné Voltairovy busty, 1940 M. C. Escher, Ruce, 1948 Saul Steinberg, Nekonečná kresba, cca 1960 Optické iluze: Eye Center, University of Illinois • http://images.google.cz/imgres?imgurl=http://www.uic.edu/com/eye/LearningAboutVision/EyeSite/Optica lIllustions/Images/duckbun.gif&imgrefurl=http://www.uic.edu/com/eye/LearningAboutVision/EyeSite/Opt icalIllustions/DuckRabbit.shtml&h=207&w=308&sz=51&hl=cs&start=1&tbnid=sKsRb77VNM8o3M:&tbnh=79&tbnw= 117&prev=/images%3Fq%3Dduck%2Brabbit%26gbv%3D2%26svnum%3D10%26hl%3Dcs%26sa%3DG