Caesarius z Heisterbachu, Dialogus miraculorum (Dialog o zázracích)


III (De confessione – O zpovědi), 37. Jak dva kupci z Kolína dostali při zpovědi radu, aby křivě
nepřísahali a aby nelhali, a jak potom zbohatli.[1]

Dva kolínští měšťané se vyzpovídali mimo jiných svých hříchů také ze lži a z křivé přísahy; tyto
dva druhy hříchů jsou samy o sobě závažné, ačkoli jsou naprosto běžné a proto se zdají nepatrné a
přímo zanedbatelné, zvlášť kupcům.

Řekli: „Pane, my nemůžeme skoro nic koupit a prodat, nesáhneme-li ke lži, k přísaze a často i ke
křivé přísaze.“

Když jim farář odpověděl: „Tyhle hříchy jsou velice těžké a Spasitel je zakázal, protože přece
řekl: Vaše řeč buď ano, ano, ne, ne,“[2] oni na to: „Tohle přikázání nemůžeme při našem obchodování
dodržovat.“

Kněz jim řekl: „Zařiďte se podle mé rady, bude vám to k dobrému. Nelžete, nepřísahejte, a
vychvalujte takové zboží, jaké chcete zákazníkovi opravdu prodat!“ Slíbili mu, že se o to po dobu
jednoho roku pokusí – to od nich totiž žádal. Ale bránil jim v tom Satan, který se spáse lidí vždy
staví na odpor, a oni v tom roce nemohli skoro nic prodat. Když uplynul rok, vrátili se ke svému
faráři a řekli mu: „Ta roční poslušnost nás přišla draho, lidé od nás odcházejí a bez přísahání
nemůžeme nic prodat.“ Kněz na to: „Nebojte se, to je pokušení. Zapamatujte si pořádně, že žádné
protivenství a žádná chudoba vás nesmí od takového předsevzetí odvrátit, a Pán vám požehná.“
Z božího vnuknutí mu slíbili, že chtějí dodržovat jeho radu a boží přikázání po celý svůj život, i
kdyby měli žebrat.

A divná věc: Pán s tím pokušením, které dopustil, hned skoncoval: lidé k nim začali chodit víc než
k jiným obchodníkům, a oni vbrzku tak zbohatli, že se nestačili divit. I vrátili se ke svému
zpovědníkovi a děkovali mu za to, že díky jeho spásné radě byli zproštěni tak těžkých hříchů a
zbohatli i navenek.

NOVIC: Takovéhle příklady by se měly obchodníkům kázat v kostele. Třeba by dostali strach šidit při
obchodech na penězích a při prodeji přísahat nebo lhát.


________________________________

[1]^ De duobus mercatoribus in Colonia, quibus in confessione consultum est, ne iurarent et
mentirentur, et facti sunt ditiores.

[2] Mt 5, 37.