Latina pro nelatináře – hodina XII.

                                             Gerundium



Gerundium je podstatné jméno slovesné. Jako jméno doplňuje deklinaci infinitivu o tzv. nepřímé
pády. Infinitiv, jak jsme poznali, může stát v nominativu (jako podmět) nebo v bezpředložkovém
akuzativu (jako předmět). Ostatní pády, včetně předložkového akuzativu, vyjadřuje gerundium. Jako
sloveso může být gerundium, stejně jako infinitiv, určeno, doplněno a rozvito jiným větným členem.
Nerozlišuje však časy a má pouze aktivní tvary a platnost. Tvoří se od prézentního kmene sloves
aktivních i deponentních, jak přechodných, tak i nepřechodných, přidáním přípony -ndum, u sloves
třetí a čtvrté konjugace -endum, a to v genitivu, dativu, předložkovém akuzativu a ablativu. Rodem
je tedy neutrum, podobně jako infinitiv:



1. konjugace

2. konjugace

3. konjugace

4. konjugace

gerundivum:

laudand-us

dēlend-us

petend-us

audiend-us


gerundium: gen.


laudand-ī


dēlend- ī


petend- ī


audiend- ī

                                                                                               dat.

laudand-ō

dēlend- ō

petend- ō

audiend- ō

                                                                                          acc. (ad)

(ad) laudand-um

(ad) dēlend-um

(ad) petend-um

(ad) audiend-um

                                                                                               abl.

laudand- ō

dēlend- ō

petend- ō

audiend- ō


Do češtiny překládáme gerundium buď infinitivem nebo podstatným jménem slovesným. Např.:

Epaminondas erat studiosus audiendi. (Nep.)                  Epaminondas byl dychtivý (= dychtil)
                                                                                naslouchat.

Homo natus est ad intellegendum et agendum. (Cic.)          Člověk byl (je) zrozen k chápání a
k činům (= ke konání). Nebo: Člověk byl zrozen, aby chápal a konal.

Plorando fessus sum. (Cic.)                                                       Jsem vysílen
pláčem. (Jsem vysílen, protože jsem plakal.)


Jako původně slovesný tvar si gerundium ponechává při svém rozvíjení adverbium:

cupiditas bene vivendi                                                    touha dobře žít (k
dobrému životu)

ad celeriter legendum                                                      k rychlému čtení

scribit de patienter dolore tolerando                                              píše o trpělivém
snášení bolesti



Příklady:

ad parandum

spes relinquendi

causa defendendi

cupidus currendi

ad pugnandum

modus vivendi

docendo discimus

„ars loquendi“ non amittitur

gratia navigandi celeriter

currendo illuc perveniet

ridendo dicere verum

fama crescit eundo