Aliterace:

prázdná prestiž v prach se plazí

hlaholně nad hladem hloubá

nikoho než nás nebolí

Paronomázie: V číši času


Figura etymologica: div divoucí



Polyptoton:

večerní máj, byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

kvetoucí strom lhal lásky žel

svou lásku slavík růži pěl




Epizeuxis:

Proč za ty ruce, za ty ruce

tak málo se platí?


Anafora:

Člověku dáno je, že jak jde čas, všechno je horší,

vždy že se dočká dne, kdy tak či tak stihne ho smrt.

Člověku dáno je, že rodí se nahý a nahý

k matce se vrátí a z jmění svého si nevezme nic.

Člověku dáno je, že změní se, zpráchniví v zemi,

že se, ubožák v popel postupně rozpadne zas.


Epifora:

Tenť bude, praví, tak šťastný,

a ještě jednou šťastný.


Epanastrofa:

i po smrti, rybáři, vidíte na svoje moře,

na svoje moře, kde žijete krásně a sami


Paralelismus:

Do třetice musím též krčmy vzpomenouti,

k ní jsem celý život lnul, k ní chci vždycky lnouti.




Antiteze:

Zatímco si moudrý muž, je-li mudrc pravý,

skálu zvolí za základ, obydlí když staví,

já se hlupák podobám plynoucímu toku,

který mění krajinu na každičkém kroku.




Chiasmus:

morte bona morior, dulci nece necor.

smrtí krásnou umírám, sladkou ranou padám.



Pleonasmus:

po modrém blankytu bělavé páry hynou


Tautologie:

Nevesely, truchlivy,

jsou ty kraje vodní,

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni




Amplifikace (gradace):

Gradace: pochod, útok, vítězství slávy života

Antiklimax: z tisícerých pokřiků, hvizdů, hlesů


Asyndeton:

A byla cesta nížinou, přes vody, luka, bažinou


Polysyndeton:

a stráně zastřené a vzhůru cesta sivá

a soumrak májový


Parenteze:

by láska tvá tě šťastnou učinila,

by vášeň – vášeň je-li to – tě nikdy nezlomila


Hendiadys:

hněv horníka z Beskyd a z hor


Zeugma:

nesnáším, bojím se, nenávidím vás


Elipsa:

tělo jeho – skála na skále ležící

Metafora

Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá

v mé duši smutek s chladným podzimem


Personifikace

Sen za snem přicházel

V den kdy se rodily jasmíny


Synestézie

tvůj zrak, jenž medem voní


Metonymie

překročit práh, královna Koloběžka


Synekdocha

Kdyby tvou šedivou palici, Cominie

špínou vin pokrytou, soud lidu na smrt hnal


Hyperbola

Veranie – z mých přátel, jichž jsou celé

tisíce, příteli můj jediný –


Litotes

k práci své jsem vždy byl bez lásky


Eufemismus, perifráze

... kráčí zachmuřenou cestou

tam, odkud prý už není návratu


Ironie

Ó Marku Tullie – ty, který hovoříš

výmluvněji než všichni Romulovi

potomci, i ti příští – Catullus

ti skládá svůj hold kulhavými slovy,

nejmizernější ze všech básníků –

právě tak, jako ty jsi v celé zemi

génius mezi advokáty všemi.


Symbol

Skleněná lahvička, a lebka na vinetě

v mou duši vbodává svůj pohled příšerný.

Den ze dne s myšlénkou o onom lepším světě

já neznaboh se stávám více důvěrný


Epiteton

zchytralý Odysseus


Oxymóron

teplo zhaslého plamene