OSKLIVE KAcATKa \
Bylo tak krasne na venkove! Vżdyt' bylo leto! Zito źloutlo, oves se zelenal, seno
v kupach na zelene louce a tam si vykraćoval cap na dlouhych, ćervenych noa
neco si źvatlal po egyptsku; te reCi se naućil od svć matky. Kolem dokola vrouJole
a louky velike lesy a uprostfed lesu byla hluboka jezera.
Bylo opravdu krasne na venkove! Uprostfed slunećni zśplavy se rozkladal veliky
K:y dvorec s hluhokymi prikopy kolem, na jejichź hfezich, ode zdi az k vodć,
lopuch tak vysoky, ze pod nejvyśśimi listy mohly stat małe deti vzpfimeny. Rostl
.ivoce, ze tu bylo jako v nejhustśim lese.
A zde prśve sedela kachna na vejcich, aby se vylihla kacatka. Ale byla jiź nevrla,
, tak dlouho trva a ze jen zridka ji nekdo navśtivi. Ostatni kachny radeji plavaly
ouhach, neź aby pfibehly posadit se pod lopuch a pohovorit s ni.
Konećne pukalo vejce za vejcem. "Pip! Pip!" było slyśet a vśechny źloutky oźivvystrkovaly
hlavićky,
"Tak! Tak!" pobizela kachna, aby si pospiśily, a ony skutećne spćchaly, co doy,
a potom se rozhliźely na vśechny strany pod zelenymi lupeny. Matka je nechar
se rozhliźeji, vźdyf zeleii je zdravś oćim.
"Jak je svet veliky!" fikala mlad'ata, nebof mćla nyni ovśem mnohem vice mista,
dokud byla ve vejcich.
"Copak si myslite, ze je tohle cely svet?" poućovala je matka. "Ten sahś daleko
ruhou stranu zahrady, az k Iarskym polim! Ale ja jsem tam jeśte nikdy nebyla. ted'
jste snad jiz pohrornade!"
Kachna vstala. "Ale ne, jeste ne, to nejvćtśi vejce jeste leźi. Jak dlouho to jeste
~ trvat? Jiz toho mam opravdu dost!"
I posadila se opet.
"Nu, jak se dafi?" ptala se stara kachna, jeź pfiśla na nśvśtevu.
"S tim poslednim vejcem to trva pńliś dlouho," odvetila naśe kachna, "ne a ne
roklovat! Ale podivej se na ostatni! Jsou to nejroztomilejśi kaćatka, jaka jsem kdy
191