Univerzitní knihovna Brno 1 4 150055 LUŽICE b t í o Lužických Srbech ir ZmeiUI 1W Memorandum Lužických Srbů konferenci ětyř ministrů zahraničí v Moskvě Březen 1947 V Praze 1 947 SPOLEČNOST PŘÁTEL LUŽICE 150055 J. E. p. Vjaceslavu Molotovovi, ministru zahraničí Sovětského svazu, J. E. p. Ernestu Bevinovi, ministru zahraničí J. V. krále britského, J. Ľ. p. generálu George C. Marshallovi, ministru zahraničí Spoj. států amerických, J. E. p. Georges Bidaultovi, ministru zahraničí Francie. Svaz Lužických Srbů Domowina pokládá si za čest předložiti jménem lužicko-srbského národa Konferenci čtyř ministrů zahraničních věcí toto •, memorandum: Londýnské memorandum, předložené vládou Federatívni národní republiky Jugoslávie, zmocněncům čtyř ministrů zahraničních věcí v lednu 1947, upoutalo již pozornost konference na lužic-kosrbskou otázku. 3 V souvislosti s úpravou poměrů v Německu, jež se týká též Lužických Srbů, pokládá Svaz Lužických Srbů za svoji historickou povinnost poukázati Konferenci čtyř ministrů zahr. věcí na lu-žickosrbskou otázku jako celek a zvláště pak na tyto body: Lužičtí Srbové jsou slovanským národem od pradávna usídleným na lužickém území v souvislém celku. Liší se od Němců svou vlastní řečí a svojí kulturou. Žádají politickou a státní samostatnost. I. Původ a vývoj lužickosrbské otázky. Je tomu už přes tisíc let, kdy Slované, žijící východně čáry Labe—Solawa, ztratili politickou samostatnost v boji s německou vojenskou rozpínavostí, v němž Němci užívali k dobytí tohoto území stejných method, jakých užívali za hitlerovské války ve východní Evropě a na Balkáně. Největší část zmíněného území byla surově zger-manisována, a ztratila svůj slovanský ráz. Jedině Srbové v Lužici se udrželi. Po dobu tří století (X.—XII.) pokoušeli se polabští Slované stále se opakujícími vzpourami 4 vybojovati si znovu politickou nezávislost, ale Němci vojenskými výpravami udrželi si nadvládu. Posléze upevnili Němci své panství úplným porobením poraženého obyvatelstva, které pak připravili o veškerá práva. Pro slovanské obyvatelstvo byly vydány zvláštní zákony, zakazující jim používati mateřskou řeč ve městech a u soudů, vlastniti hospodářství, provozovati řemesla, usídlili se ve městě, opouštěti půdu a nositi zbraň. Opakem tomu byly jiné zákony, poskytující privilege německému obyvatelstvu. Tento stav věcí trval až do poloviny XIX. století, ačkoliv nejbru-i á 11 ič.jší methody přestaly se používati již před tím. Následkem sociálního útlaku lužickosrbský lid (Iiicm se skládá skoro výhradně z drobných rolníků a dělníků. Jeho kultura je kulturou drobných rolníků. l'o francouzské revoluci, v době nových idejí, \ lužickosrb. národě nejednou vznikají revoluční a sociálně-osvobozenecké snahy. Za zvláštních lužických okolností vyvinuly se tyto snahy současně v národnostní odpor vzhledem k tomu, že nepa-liná šlechtická vrstva a měšťanstvo, mající vliv, byly německé, zatím co Lužičtí Srbové tvořili třídu rolnických a dělnických robotníků. Bezprávný stav lužickosrb. obyvatelstva, trvající od středověku, doznal faktických změn až v dru- 5 hé polovine XIX. století. Na základě tradice ulil rých historických podmínek, německé obyvatelní \ 11 zvyklé nadvládě ve společenském životě i národ nímu bezpráví Luž. Srbů, znemožnilo lužickosrbi národu využíti i v liberální době demokratických svobod k získání postavení, jež mu po právu pn třilo. Zatím východní politika Bismarckovy dobj naprosto nepokrytě snažila se zcela zgermanJHO vat zbytky slovanského obyvatelstva v Německu I v přítomnosti, jde-li o řešení lužické otázk). všechno záleží vlastně na tom, jak zdolati slin. který se utvořil silou historické tradice. Po první světové válce poslali Lužici í Srbovi delegaci na vcrsaillskou mírovou konferenci I!)lit/ 19. Delegace předložila spojeneckým mocnostem memorandum s požadavkem řešiti lužickou old» ku. Konference však tuto otázku nevyřešila. Pod minka, týkající se záštity národních menšin n ochrany jich zájmů Společností národů byla včleněna do předběžného mírového jednání (čásl I, odst. 3.), avšak v konečném znění mírové smlmi vy uvedena nebyla. Spojenecké mocnosti spoko jily se prohlášením německé delegace, že Němec ko se rozhodlo ve věci národních menšin na svém území říditi se týmiž pravidly, kterými byly za vázány Československo a Polsko v ustanovenícill versaillské mírové smlouvy (odst. 86 a 93). Tenli) v s...... týkající se Německa, byl sice uveden ti ni, jenž byl předložen 16. 6. 1919, později v luk byl z něho vyňat. Proto pak neměla mož-,,.. n ani jedna z cizích vlád se postaviti za národní ni. ii iny, utiskované Německem. Ve výmarské n i,i m bylo sice všeobecné ustanovení odst. 113, i I ...... národních menšin, ale již za výmarské romilillk) německá vláda široce obcházela toto n i .....voní, Němci nepřiznali Lužickým Srbům Blil charakteru národní menšiny. clcin.vé lužickosrbské delegace byli po návratu Paříže zajištěni, souzeni pro velezradu a uvěz-in m li.licm dalších let Lužičtí Srbové čtyřikráte Upoíioríiovali německou vládu na svůj bezprávný til \ r Hvých memorandech žádali o loyální |,