I. Osobní zájmena (pronomina personalia) a zájmeno zvratné 3.os. sg. a pl.: Singulár plurál sg. + pl. 1. os. 2.os. 1. os. 2. os. 3. os. nom. ego já tū ty nōs my vōs vy gen meī mne tuī tebe nostrī nostrum nás z nás vestrī vestrum vás z vás suī sebe dat. mihi mně, mi tibi tobě, ti nōbīs nám vōbīs vám sibi sobě, si ak. mē mne, mě tē tebe, tě nōs nás vōs vás sē sebe, se Abl. mē mnou tē tebou nōbīs námi vōbīs vámi sē sebou Zájmena nos, vos mají v genitivu dva tvary; genitiv objektivní nostri, vestri se používá ve významu předmětném; genitiv partitivní nostrum, vestrum se užívá při vyjímání části z celku (v češtině je uvozen předložkou „z“) a ve spojení s gen. omnium. Např.: Multi vestrum venient. Mnozí z vás přijdou. Memor nostri es! Pamatuj na nás! Memores omnium nostrum erant. Pamatovali na nás všechny. Pozn.: 1) S předložkou cum se spojují v jeden tvar:. mecum, tecum, nobiscum, vobiscum 2) Tvary osobních zájmen mohou být zesíleny částicí –met (egomet = právě já.; tibimet = právě tobě apod.) Tato částice se neužívá v genitivu. Zvratného zájmena užívá latina pouze pro 3. osobu obou čísel. V ostatních případech, na rozdíl od češtiny, užívá namísto zájmena zvratného zájmeno osobní. sum mei jsem noceo mihi škodím si memor es tui jsi pamětliv sebe noces tibi škodíš si est sui je nocet sibi škodí si sumus nostri jsme delectamus nos bavíme se memores estis vestri jste pamětlivi sebe delectatis vos bavíte se sunt sui jsou delectant se baví se II. Zájmena přivlastňovací (pronomina possessiva) se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace. meus, mea, meum můj, má, mé tuus, tua, tuum tvůj, tvá, tvé suus, sua, suum svůj, svá, své noster, nostra, nostrum náš, naše, naše vester, vestra, vestrum váš, vaše, vaše suus, sua, suum svůj, svá, své Na rozdíl od češtiny užívá latina přivlastňovacího zájmena suus, sua, suum pouze ve vztahu k podmětu ve 3. os. sg. a pl. Ad matrem meam me verto. Obracím se k své matce. Ad matrem tuam te vertis. Obracíš se k své matce. Ad matrem suam se vertit. Obrací se k své matce. Ad matrem nostram nos vertimus. Obracíme se k své matce. Ad matrem vestram vos vertitis. Obracíte se k své matce. Ad matrem suam se vertunt. Obrací se k své matce. Pozn.: Vokativ zájmena meus je mi (Mi fili!. = Můj synu!) III. Zájmena ukazovací (pronomina demonstrativa) is, ea, id ten, ta, to; on, ona, ono (kromě svého významu „ukazovacího“ zastupuje také osobní zájmeno třetí osoby v obou číslech) īdem, eadem, idem tentýž, tatáž, totéž ipse, ipsa, ipsum sám, sama, samo (tohoto zájmena se užívá k zdůraznění podstatného jména či osobního zájmena; ve významu „osamocený“ užíváme zájmenného adjektiva solus, a , um) singulár m. f. n. m. f. n. m. f. n. nom. is ea id īdem eadem idem ipse ipsa ipsum gen. eius eiusdem ipsius dat. eī eīdem ipsī ak. eum eam id eundem eandem idem ipsum ipsam ipsum abl. eō eā eō eōdem eādem eōdem ipsō ipsā ipsō plurál nom. iī (eī, ī) eae ea iīdem eaedem eadem ipsī ipsae ipsa gen. eōrum eārum eōrum eōrundem eārundem eōrundem ipsōrum ipsārum ipsōrum dat. iīs (eīs, īs) iīsdem ipsīs ak. eōs eās ea eōsdem eāsdem eadem ipsōs ipsās ipsa abl. iīs (eīs, īs) iīsdem ipsīs Česká přivlastňovací zájmena 3. osoby – jeho, její a jejich vyjadřuje latina genitivem singuláru a plurálu zájmene is, ea, id: eius jeho, její, jeho eōrum, eārum, eōrum jejich hic, haec, hoc tento, tato, toto (označuje osobu či věc blízkou mluvčímu) iste, ista, istud tenhle, tahle, tohle (označuje osobu či věc blízkou posluchači) ille, illa, illud onen, ona, ono (označuje osobu či věc vzdálenou) singulár m. f. n. m. f. n. m. f. n. nom. hic haec hoc iste ista istud ille illa illud gen. hūius istīus illīus dat. huic istī illī ak. hunc hanc hoc istum istam istud illum illam illud abl. hōc hāc hōc istō istā istō illō illā illō plurál nom. hī hae haec istī istae ista illī illae illa gen. hōrum hārum hōrum istōrum istārum istōrum illōrum illārum illōrum dat. hīs istīs illīs ak. hōs hās haec istōs istās ista illōs illās illa abl. hīs istīs illīs IV. Zájmena vztažná (pronomina relativa) uvozují, podobně jako v češtině, vedlejší větu vztažnou, tj. větu, která rozvíjí jakékoli substantivum či zájmeno věty řídící. V češtině odpovídají zájmenům „který, á, é“. singulár plurál m. f. n. m. f. n. nom. quī quae quod quī quae quae gen. cūius quōrum quārum quōrum dat. cui quibus ak. quem quam quod quōs quās quae abl. quō quā quō quibus Pozn.: S předložkou cum se spojují v jeden tvar:. quocum, quacum, quibuscum. Tzv. zájmena neurčitě vztažná vznikají: a) zdvojením – quisquis, quidquid = kdokoli, cokoli (kromě těchto tvarů se užívá ještě abl. sing. quoquo – quoquo modo = jakkoli) b) složením – quicumque, quaecumque, quodcumque = kterýkoli, kterákoli, kterékoli. Toto zájmeno tvoří všechny pády v obou číslech, přičemž se skloňuje pouze qui-, quae-, quod-. Částice -cumque je nesklonná. V. Zájmena tázací (pronomina interrogativa) mohou mít jak platnost substantivní (tj. stojí samostatně a nemají plurál), tak platnost adjektivní (tj. je doplňují substantivum). Jedná se o zájmena: quis? quid? = kdo? co?; qui? quae? quod? = který? která? které?. Zájmena s platností adjektivní se skloňují stejně jako zájmena vztažná, u zájmena quid? se v nepřímých pádech přidává substantivum res: singulár m., f. n. nom. quis? quid? gen. cūius? cūius reī? dat. cui? cui reī? ak. quem? quid? abl. quō? quā rē? Pozn.: 1) Substantivní quis? bývá někdy zaměňováno s adjektivním qui? a naopak. 2) Tato tázací zájmena mohou být doplněna různými předponami a příponami, které mají zájmena zdůraznit. Např.: quisnam? quidnam? = kdopak? copak? Mezi zájmena tázací patří rovněž zájmeno uter? utra? utrum? = který, á, é z obou? singulár plurál m. f. n. m. f. n. nom. uter? utra? utrum? utrī? utrae? utra? gen. utrīus? utrōrum? utrārum? utrōrum? dat. utrī? utrīs? ak. utrum? utram? utrum? utrōs? utrās? utra? abl. utrō? utrā? utrō? utrīs? Pozn.: 1) V plurálu se tohoto zájmena používá jen zřídka, např. jedná-li se o podstatné jméno pomnožné. Např.: Utra castra vides? Který tábor (ze dvou) vidíš? 2) Řídí-li uter zájmeno, je toto v genitivu partitivním, řídí-li substantivum, je toto s ním v pádové shodě: Uter vestrum est celerior? Kdo z vás je rychlejší? Uter consul moritur? Který z konzulů umírá? VI. Zájmena neurčitá mohou mít, podobně jako zájmena tázací, buď substantivní či adjektivní platnost. Můžeme je rozdělit do dvou skupin: a) zájmena qui, quis a jejich složeniny: quis, quid někdo, něco qui, quae (qua), quod některý, á, é Tohoto zájmena se užívá po částicích num, an, po spojkách si, nisi, ne a adverbiích quo, ubi. Skloňuje se stejně jako odpovídající zájmeno vztažné, resp. tázací, pouze v nom. sg. f. a nom. pl. n. je častější tvar qua namísto quae. aliquis, aliquid někdo, něco aliqui(s), aliqua, aliquod některý, á, é Předpona ali- je nesklonná. Druhá část se skloňuje stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací; pouze v nom. sg. f. a nom. pl. n. je tvar aliqua. quīdam, quiddam kdosi, cosi quīdam, quaedam, quoddam kterýsi, jakýsi Skloňuje se stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací; pouze v ak. sg. a gen. pl. se koncové –m mění na –n. (quem x quendam, quorum x quorundam). Přípona –dam je nesklonná. quisquam, quidquam (quicquam) někdo, něco ullus, ulla, ullum (gen. ūllīus, dat. ūllī) některý, nějaký Toto zájmeno se užívá pouze v záporných větách. V platnosti substantivní se skloňuje jako quis, quid, přípona –quam je nesklonná. Tvary ullus, a, um se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace s výjimkou gen. sg. (īus) a dativu sg. (ī) - srov. uter, a, um. quisque, quidque každý, é quisque, quaeque, quodque každý, á, é Skloňuje se stejně jako zájmeno vztažné, resp. tázací, a stojí většinou za jiným slovem, nejčastěji za zájmenem vztažným, tázacím nebo zvratným, po číslovkách apod. Např.: Faber est suae quisque fortunae. Každý svého štěstí strůjcem. quinto quoque anno jednou za čtyři roky (každý pátý rok) b) složeniny zájmene uter, a, um a další tzv.zájmenná adjektiva s nepravidelnými tvary v genitivu (-ius) a dativu (-ī). singuláru: uterque, utraque, utrumque (gen. utrīusque; dat. utrīque) jeden i druhý (ze dvou) neuter, neutra, neutrum (gen. neutrīus; dat. neutrī) žádný, á, é z obou alius, alia, aliud (gen. alterīus; dat. aliī) jiný (z mnoha), různý alter, altera, alterum (gen. alterīus; dat. alterī) druhý (ze dvou) nūllus, nūlla, nūllum (gen. nullīus; dat. nullī) žádný tōtus, tōta, tōtum (gen. tōtīus; dat. tōtī) celý sōlus, sōla, sōlum (gen. sōlīus; dat. sōlī) sám, samojediný VII. Záporná zájmena nēmō = „nikdo“ a nihil = „nic, žádná věc“ jsou nepravidelná: nom. nēmō nihil gen. nūllīus nūllīus reī dat. nēminī nūllī reī ak. nēminem nihil abl. nūllō (nēmine) nūllā rē Pozn.: V ustálených spojeních se užívá starších tvarů nihili, ad nihilum,nihilo, např.: nihili facere, esse nemít žádnou cenu, vůbec si necenit nihilo emere koupit za pěťák ad nihilum reducere přivést vniveč? nihilo habere, putare, ducere považovat za nic