Trojrozměrná periodicky kinetická ikonografie tibetského buddhismu: chámové rituály vně Tibetu Kryštof Trávníček, ÚRFF MU, Brno (75382@mail.muni.cz) Poznámka k přepisu orientálních jazyků do češtiny, seznam použitých zkratek a stručná charakteristika výzkumu Téma tibetského buddhismu přináší nutnost pracovat s tibetským pravopisem. Tibetský pravopis je silně historický (zformován vytvořením tibetského písma zhruba v 7. století n. 1. Thönmi Sambhótou), tj. existuje značný rozdíl mezi tím, jak se slova píší a jak se dnes skutečně vyslovují. Situace je ještě komplikovanější v různých dialektologických oblastech etnického Tibetu, jako např. v Ladaku1. Kvůli přesné identifikaci tibetských termínů je nutné uvádět vedle jejich přibližného zápisu výslovnosti (transkripce) také jejich přesný přepis všech grafémů (transliterace). V přepisu tibetštiny se v podstatě práce drží pravidel, která v českém úzu zavedl v 80. letech 20. století J. Kolmaš, a to i přesto, že česká transkripce tibetštiny u nás zatím nebyla kodifikována a Kolmašův způsob transliterace někteří současní badatelé opouští.3 Podobně jako L. Bělka (2004: 13) upouštím od několika zvyklostí v přepisu tibetštiny zavedených J. Kolmašem: 1) nepoužívám žádné velké grafémy v transliteraci, protože tibetština kapitálky v pojetí evropských abeced nezná a tento způsob přepisu jeví se býti přesnější vzhledem k originálu; 2) nepoužívám pomlčky integrující v transliteraci slabiky ve slovo. Transkribované tvary, v textu uváděné vždy na prvním místě, jsou doplněny také jejich transliterovanou podobou, která je vysazena kurzívou a umístěna do lomené závorky těsně za transkribovaný tvar. Toto pravidlo platí i pro přepis termínů z jiných jazyků, nikoli pouze z tibetštiny. Vlastní podstatná jména konkrétních a určitých bohů, božstev, mytologických a náboženských postav, démonů, některých chámových postav a jiných bytostí, konkrétních svátků, rituálů, čhamů a festivalů budou uvedeny s velkým počátečním písmenem v daném 1 Existují názory, které dnes ladačtinu považují za samostatný jazyk, ovšem v podstatě jí lze zařadit mezi západní dialekty tibetštiny s výslovností, která se často značně liší od výslovnosti centrálního lhasského dialektu. A právě lhasský dialekt se používá nejčastěji při transkripci (zápis výslovnosti) do západních jazyků a také do češtiny, což může způsobit jisté odchylky. Z tohoto důvodu nesáhnu například v případě jména kláštera Phjang, po zavedené české transkripci Kolmašově (které se ovšem povětšinou držím), tj. Phiwang, ale budeme používat termínu Phjang. V anglicky psané literatuře není transkripce tohoto termínu jednotná, viz D. Jacksonův-Phiwang; A. H. Franckeho-Piang; nejběžněji pak Phyang. 2 Blíže viz např. Žagabpa 2000: 388-390. 3 Na toto téma podrobněji L. Sklenka, viz Beer: 2005, s. 5-7. slově (např. jméno vládce podsvětí v tibetském buddhismu - tib. Šindže; jméno chámové postavy mongolského Bílého starce - mong. Cagan Öbö/Ebugen; ladacký čham v klášteře Phjang - tib. Cchedub aj.). Naopak malým počátečním písmenem budou nadepsány podstatná jména obecná odvozená od jmen vlastních, tedy např. ty postavy, které označují např. příslušníka nějaké skupiny chámových postav a podobně (např. chámový tanečníci v černých kloboucích - tib. žanagové; chámový komičtí tanečníci - sa. a tib. acarové aj.) Kromě tibetštiny (tib.) se v textu vyskytují, leč v menší míře, i termíny v sanskrtu (sa.), mongolštině (mong.), ruštině (rus.), ladačtině (lad.), burjatštině (bur.) a angličtině (angl.). Co se týká zmíněných orientálních jazyků, přepis se drží již zavedené české transkripce.4 Práce v anglickém jazyce věnující se problematice tibetského buddhismu, většinou používají k přepisu tibetštiny do latinky tzv. Wylieho způsob5 (angl. Wylie transliteration scheme). Tento styl je poněkud odlišný od českého úzu v přepisu tibetštiny, a s tímto faktem je třeba při studiu počítat. Předkládaný text vychází jak z empirických terénních výzkumů (kvalitativní výzkum, zúčastněná pozorování, standardizované i nestandardizované rozhovory s informátory) v Indii (v roce 2004, 2006 a 2008) a Nepálu (v roce 2008), tak také ze studia literatury uvedené v bibliografii. Většina rozhovorů s nativními informátory z řad mnichů, vesničanů i obyvatel měst (kterým patří můj dík) byla vedena ze 70 % v anglickém jazyce a ze 30 % v jazyce tibetském. Také dosavadní nasbírané materiály (jako fotografický a audiovizuální materiál) byly konfrontovány a konzultovány s některými nativními buddhistickými obyvateli indických svazových států. Rozhovory s respondenty byly vedeny na základě standardizovaných otázek, tak také formou nestandardizovaných dotazů. Charakter předkládaného textu je přece jen více deskriptívni a faktografický nežli interpretačně analytický, a to i přesto, že se tento přístupový rámec snažím tu a tam přesáhnout. Základní výzkum zajišťující sběr, popis, třídění a klasifikaci „chámových dat", musí předcházet - dle mého názoru - další badatelsko výzkumné práci, která je v tomto směru v českém i světovém kontextu stále na počátku. Uvedená bibliografie na konci této práce zmiňuje nejen prameny v textu ocitované, ale také některé zdroje, které jsem při výzkumu a samotné tvorbě textu nezbytně používal a se kterými jsem při studiu pracoval. Po úvaze jsem se rozhodl uvést některé tyto zdroje, jelikož 4 Např. viz Lexikon východní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen, 1996: vii-x; či např. viz Miltner 1997: 5-231. 5 Detailně viz např. Dagnewa 2005: 13-14. mi byly při tvorbě textu oporou a pomáhaly mi při studiu nejen transliterací a transkripcí. Předkládaný text vychází především ze západní sekundární literatury, kterou jsem se snažil precizně kompletovat a obsáhnout jako celek. Část tezí, myšlenek a informací vychází také z primární pramenné literatury, kterou sepsali tibetští buddhisté v tibetském či v anglickém jazyce. Cham - „trojrozměrná periodicky kinetická ikonografie tibetského buddhismu" Náboženské tantrické tance tibetského buddhismu (tib. čham l'čham(s)l; mong. cam, rus. cam a bur. cam/cam chural)6 pořádané mnichy v klášterních a sakrálních okrscích -především však na nádvořích (tib. čhamra ľčham(s) ral) těchto klášterů - hrají významnou úlohu v mytologii, v životě a náboženské praxi tohoto religiózního systému. Tyto tantrické buddhisti cké rituály - s více či méně nejasným původem, jak dodává D. Berounský - byly utvářeny a formovány celou řadou historických (či legendárních) událostí a byly ovlivněny také množstvím náboženských tradic; především staroindickým (šivaistickým) tantrismem, předbuddhistickými náboženstvími Asie s kořeny v paleolitu, tibetským bonem a •7 buddhismem mahájánovým (Trávníček 2005: 32-57) . Absorbovaly mnoho folklorních forem, vlivů a lidových prvků z rozličných etnografických oblastí a kulturních tradic. Legendárně se původ chámových tanců klade do 8. století a je spojován s významným světcem Padmasambhavou/Padmakara/Ratnasambhava (tib. Párna Džungná Ipadma bjung gnasl či Guru Rinpočhe Igu ru (bia ma - slob dpon) rinpo čhel). S největší pravděpodobností byly od 13. století vedeny literární záznamy a zprávy o vadžrajánových rituálních tancích, což znamenalo jistou kodifikaci a fixaci znalostí spojených s chámovými obřady. Jedním z nejvýznamnějších tanečních manuálů a textů je tzv. čham jig (tib. ľ čham jig/; resp. I kun tu bzang po'i 'čham kji br jed bjang lha'i rol gar I, který odkazuje k Adibuddhovi Samantabhadrovi/Herukovi a rozpracovává základní koncept tzv. vadžrakíla čhamu (tib. Irdo rdže phur bu 'čham/). Z části byly tyto tantrické tance tradovány orálně a z části písemně, díky čemuž přežily mnoho staletí. V klášterních okrscích tibetského buddhismu se zachovaly až do dnešních dnů, především ve formě rituálního tance v maskách 6 Blíže viz Trávníček 2005: 32-57; Atwood 2004: 131, 547; Buňce 2001: 56-57; Cantwell 1995: 47-63; Das 2004: 442; Fantin 1980: 55-62; Forman - Rintschen 1967: 51-67; Gordon 1997: 81-85; Hainz 1962; Chaloupková 2001: 56-75; Jiná-Namgyal 1999: 67-73, 111-113; Jiná-Namgyal 1995: 69-88; Keilhauer -Keilhauer 1980: 273-274, 304, 391-392; Kolmaš 1960: 105; Marko 1994: 135-152; Montmollin 1988: 293-300; Najdakova 1997: 3-36; Namgyal 1997: 359-364; Nebesky-Wojkowitz 1976: 1-108; Norbu Jamjang et al. 1986: 1-6,58-68, 125-142; Pearlman 2002: 8-107; Ricard 2003: 8-121; Shakspo ?: 5-14; Schrempf 1999: 198-224; Stein 1972: 186-190; Waddell 1972: 500-538 atd. 7 Detailně viz Trávníček 2007: 16-18. (tib. bag čham ľbag 'čham/) za doprovodu sakrální mníšske hudby (tib. rol čham /rol 'čham/) či jako gar čham (tib. I gar 'čham/), při kterém hrají důležitější roli pohyby horních končetin, anebo jde o esoterní typ čhamu vykonaný mnichy v ústraní mimo zraky obecenstva. Tyto rituální tantrické tance jsou pořádány při všemožných příležitostech, s různým cílem a v různou dobu tibetského kalendářního cyklu, všemi většími školami tibetského buddhismu (tib. Ningma, Kagjů, Sakja, Gelug aj.). Periodické konání rituálu plní jak funkci náboženskou, tak také funkci společenskou a socializační. Ačkoliv jde o religiózní obřad, jeho popularita v oblastech s vadžrajánovým typem buddhismu je obrovská. Náboženským tancem - v perspektivě emické teorie -jsou buddhisti čti laici připravováni na eschatologické události spjaté s koncem jejich „současné" formy existence, tedy s jejich smrtí. Jak věří tibetští buddhisté, postavy a rozličné bytosti buddhisti ckého panteonu, které v rituálním chámovém tanci vystupují, mohou někteří spatřit znovu v tzv. posmrtném mezistavu (tib. bardo /bar do/, resp. v druhém posmrtném „mezistavu prapodstaty" - čhoni bardo), který následuje po fyzické smrti jedince. Tento koncept je mimo jiné rozpracován v tibetské termové literatuře (tib. Igter mal), především pak v tzv. Tibetské knize mrtvých (tib. bardo thödol /bar do thos groll). A proto je lepší, jak tvrdí buddhisté, se na konečné okamžiky řádně připravit a tantrický chámový rituál navštívit a pozorovat.8 Během tanečních ritů tantrického směru navíc dochází, z pohledu „vnitřní" emické teorie, ke zničení všech vnitřních i vnějších nepřátel buddhistické doktríny. Snad nejvýraznějšího vnitřního nepřítele na cestě k pochopení prázdnoty a následnému probuzení či vymanení se jedince z koloběhu znovuzrozování (v diskurzu nirvánického buddhismu), či lepšího příštího znovuzrození jedince (v diskurzu karmického buddhismu) - jak tento cíl usilování formuluje buddhismus všech tradic -představuje vlastní ego jedince, které je - či může být - při chámových obřadech také zničeno, pochopeno a přemoženo. Těmito tantrickými obřady jsou připomínány a slaveny významné legendární a historické postavy či události tibetského buddhismu. V rituálních představeních, ve kterých hraje nesmírně důležitou roli choreografie a hudba, vystupují 8 Eschatologické a tanatocentrické významy a cíle chámového obřadu zdůrazňují např. Ricard 2003: 93, Chaloupková 2001: 59 a další. Také z mého kvalitativního průzkumu v indickém Ladaku v roce 2006 vyplívá, že eschatologické koncepty hrají v některých chámech zásadní roli. Na moji otázku: Jaký je hlavní cíl a význam čhamu, jaký je přínos pro pozorovatele čhamu?, odpověděla asi třetina nativních respondentů (převážně mnichů), i přes moji nezasvěcenost do esoterních aspektů tantry, že, shlédnutí chámového tance připravuje pozorovatele na okamžiky posmrtné (viz např. rozhovory s tanečníkem B. Namgjalem, 32 let, Gelugpa, Diskit, 1. - 4. 9. 2006; s exčhamponem (tib. čhampon - taneční mistr) Končhog Namgjalem, asi 60 let, Digung Kagjů, Phjang, 28. 7. 2006; s tanečníkem Thubtän Gjalcchanem, 26 let, Likir, 18. 8. 2006; s mnichem Taši Dordžim, asi 28 let, Hemis - Lamajuru, 28. 8. - 2. 9. 2006; s tanečníkem Končhog Namgjalem, 20 let, Phjang, 29. 7. 2006 či rozhovory s tanečníky Wangdu Namgjalem a Šadub Namgjalem ze dne 5. 8. 2006, Thak Thok). maskované postavy buddhistických božstev, buddhů, bódhisattvů, démonů, jidamů, tertonů, vidjádharů, dákiní, ochránců nauky i legendárních lidských hrdinů, které jsou oděny do mnohovrstevnatých barevně pestrých kostýmů zdobených ornamenty a rituálními magickými předměty. Také při příležitosti uvítání rozličných návštěv, jsou tu a tam pořádány taneční rituály podobného charakteru. Při chámovém tantrickém rituálu, který je výrazně kinetický, periodicky dochází k civilizování, ochočení, zkrocení a přemožení neuspořádaných, neladných, chaotických a vzpurných nebuddhistických - ve své podstatě destruktivních -aspektů reality určitého časoprostoru. Za pomoci buddhistických nadpřirozených bytostí -které jsou vizualizovány maskami (tib. /'bag/) které tyto bytosti také „obývají" a s nimiž se tanečníci ztotožňují - mniši i laici, participující na tvorbě „taneční mandaly", mohou dojít vysvobození či lepšího příštího zrození skrze nazírání (tib. Imthong groll) tohoto rituálu. Chámová maska, jako trojrozměrný periodicky kinetický ikonografický koncept tibetského buddhismu (jelikož je nasazována tanečníkem jen jednou či několikrát do roka), dává tantrickému rituálu charakteristickou podobu. Dle mého názoru, můžeme tedy chámovou masku, tanečníka v kostýmu s maskou na hlavě a s rituálními předměty v rukou, spolu s chámovým tantrickým rituálem ve své komplexnosti, označit jako trojrozměrnou periodicky kinetickou ikonografii tibetského buddhismu (v tomto případě jde o moji - ve své podstatě „vnější" etickou - interpretační rovinu v rámci konceptualizačních folktaxonomických přístupů). Tance zakořenily i mimo Tibet a jsou - či v minlosti byly - pořádány v Mongolsku, Burjatsku, Kalmycku, Tuvě, Číně, Nepálu, Sikkimu, Bhútánu a v himalájských oblastech severní Indie, čímž nabyly různých podob a forem (právě těmto regionům se bude následující text věnovat detailněji, přičemž oblast Tibetu bude zcela vynechána). Existuje tedy spousta rozličných typů a druhů chámových tantrických rituálů zavedených pod různými názvy, taktéž doplněnými o postavy pouze lokálního významu. Právě s destrukcí klášterního života v Tibetu po roce 1959, jako důsledek čínské invaze a okupace, došlo v tomto regionu i k útlumu v pořádání těchto náboženských tanečních rituálů (represe a eliminace čhamu). Ovšem v některých oblastech mimo Tibet, kde se čham uchytil, je zmíněný rituální tanec svobodně praktikován a tradován, konkrétně v indickém Ladaku (jež je jako etnický Tibet součástí indického svazového státu Džammú a Kašmír), v dalších indických svazových státech s buddhistickou populací (v Himáčalpradéši, Sikkimu, Arunáčalpradéši) a dále pak vBhutánu i Nepálu. V těchto lokalitách je také dobrá příležitost ke studiu tohoto fenoménu buddhistického tantrismu, stejně jako při prezentaci čhamu v Evropě či Severní Americe, což je relativně nový úkaz. A právě Ladak patří mezi vůbec nejlepší lokality ke studiu chámových tanců, a to díky jejich nepřerušenému, svobodnému i žitému vývoji a tradování. Od 70. let 20. století - kdy do oblasti mohli oficiálně přijíždět první turisté i badatelé - ovšem dochází k výraznému kulturnímu setkávání Východu a Západu, což transformuje i samotný rituál. Otázky konfrontace, politizace, dekontextualizace, westernizace, otázka rituálního sponzoringu, degradace a transformace čhamu tak vystupují výrazněji na povrch. Druhy a typy čhamů - pokus o typologii Jednotná a jednoznačná typologie či taxonomie, na základě níž by bylo možné chámové rituální obřady rozčlenit, doposud nebyla formulována či představena. Typy a druhy čhamů, tedy můžeme strukturovat dle několika hledisek a východísk. Jedním z těchto taxonomických hledisek, může být geografický výskyt chámových tanců, kdy tyto tantrické obřady rozčleníme na čhamy např. indické (např. ladacké čhamy), tibetské, nepálske, bhútánské, mongolské aj. Jiným typologickým hlediskem při strukturování rozličných typů čhamu, může být hledisko vycházející ze vztahu čhamu ke konkrétní náboženské škole a linii tibetského buddhismu (např. čhamy Gutor populární v linii Gelug/Gelugpa či čhamy např. obvyklé v linii Digung Kagjů atp.). Další a jinak zaměřené typologie čhamu mohou vycházet z provázání (či z neprovázání) čhamu na kalendářní cyklus tibetského buddhismu (např. čhamy konané při příležitosti tibetského Nového roku Losar nebo čhamy praktikované v rámci Mönlamu atp.). V tomto případě budou stěžejní taxonomická kritéria rozčleňuj í cí chámové tance vycházet z důvodů, které vedly k uspořádání chámového obřadu (např. oslava Nového roku; oslava narození zakladatele toho či onoho kláštera; oslava manifestací Padmasambhavy; uvítání vzácných hostů jak nativních, tak také cizinců; prezentace čhamu na sekulárních slavnostech atp.). Chámové tance lze také rozdělit na ty, které jsou konány v zimních měsících a na ty čhamy, které jsou pořádány v letních měsících (což se na první pohled jeví banálně, ovšem v turisticky exponovaných oblastech jde o závažnou externí determinantu ovlivňující složení publika na čhamu přítomného a tedy i ekologii projevu samotného čhamu: léto/turisté vs. zima/domorodci). Jiným taxonomickým kritériem, může být délka chámového obřadu (např. jednodenní, dvoudenní, třídenní či vícedenní chámové rituální obřady; denní a noční čhamy atp.). V současnosti může být možným typologickým kritériem také to, zda je čham pořádán v kontextu náboženského života nativní lokality, tedy, je-li čham pořádán v tradičním časoprostoru, anebo je-li konán např. v severo americkém Salt Lake City v časoprostoru, který určili (v tomto zmíněném případě) američtí organizátoři spolu s mníšskymi vykonavateli čhamu9. Chámové tance lze klasifikovat také na základě jejich historie, minulosti a tradice (např. čhamy ladacké konané od 16. - 17. století; čhamy v klášterech indického Reval saru/Rewalsaru konané od roku 1982 atp.). Existuje také možnost, roztřídit chámové obřady dle toho, jsou-li esoterní povahy či exoterní povahy (anebo propojují-li obě roviny), či jsou-li znalosti o chámových tancích předávány z generace na generaci orální nebo literární formou (chámový rituál opřen o normativní text či rituál zakotven pouze v narativech). Chámový rituál můžeme utřídit rovněž dle toho, jsou-li jeho nejpodstatnější složkou tance v maskách, tance za doprovodu hudby, tance bez masek či tance, při kterých hrají důležitější úlohu pohyby horních, či dolních, končetin atp. Významným kritériem, kterým se můžeme řídit při typologizace chámových ritů, je jeho jejich účel. Tedy, má-li čham přinést především určitý benefit pozorovatelům i vykonavatelům; má-li participanty na čhamu, z řad náboženských laiků i profesionálů, připravit na eschatologicko-tanatocentrické události; má-li oslavovat a aktualizovat vítězné buddhistické procesy, které jsou tak předvedeným čhamem znovuprožívány a znovuvykonávány atp. Nabízí se tedy celá řada taxonomizačních kritérií a klasifikačních schémat chámového tantrického ritu, na jejichž základě můžeme tyto obřady v současnosti i v minulosti zařadit do pomyslně reálných „škatulek", které můžeme následně komparovat, interpretovat a analyzovat. Nyní si představíme základní geografickou typologii chámových rituálních tanců. Geografická typologie Tantrické religiózní tance tibetského buddhismu jsou nedílnou součástí vadžrajánové praxe a jako takové jsou součástí náboženského života. Proto není překvapivé, že jsou tyto rituály vykonávány (či alespoň byly vykonávány) na všech územích a ve všech zemích, kde tibetský buddhismus zapustil kořeny a je tento religiózní směr žitým - ve své podstatě fungujícím - náboženstvím. Cham tak zakořenil v Mongolsku, Burjatsku, Tuvě, Číně, Nepálu, Sikkimu, Bhútánu, Kalmycku a pochopitelně v buddhistických pohraničních oblastech svazových států Indie. Způsob, jakým se tance do cílové destinace dostaly, z části koresponduje s šířením buddhismu do těchto lokalit, ovšem nemusí s tímto procesem korespondovat zcela. Podob, jakých tance nabyly, je celá řada. K šíření čhamu přispěly výrazně i literárně fixované texty, především Cham jig (tib. ľ čham jig/) z roku 1712 a Jang jigy (tib. Idbjang jig/), které dávaly popis masek, kostýmů, rituálních předmětů či hudebních 9 Srov. např. viz recentní chámové představení mnichů z kláštera Tašilhunpo v Praze, 20 - 25. 10. 2008 (viz www.mnisivpraze.cz). nástrojů a choreografie. Z tohoto pohledu význam literárně fixované verze čhamu ještě stoupá a nabývá na vážnosti. Pochopitelně formy jakých čham ve vzdálenějších zemích nabyl, jsou ovlivněny cílovou lokalitou (tedy její historií, legendami, folklórem, politickým zřízením a aktivitou náboženských autorit atd.) a z části náboženskou tradicí či školou tibetského buddhismu která je v lokalitě zastoupena. Proberme si nyní stručně některé druhy čhamu v některých destinacích vadžrajánového světa, spíše s důrazem na geografické rozšíření než na náboženské školy tibetského buddhismu v nich ustálené (tomu se budeme věnovat později). Mongolsko V Mongolsku se čham (mong. cam; bur. cam chural) poprvé objevil až v roce 1811 v klášteře, který sloužil jako sídlo převtělenců (tib. tulku; mong. chutuchtu; bur. chubilgán) z Urgy, dnešní Ulánbátar.10 Podle ústní tradice 4. bogdgegén (mong. džebdzundambu - hlava mongolské buddhistické obce) jen velice nerad přistoupil na zavedení čhamu ve svém klášteře. Na naléhání svých kolegů, mongolských knížat a starších lámů nakonec představený kláštera a sanghy dal svůj souhlas (Chaloupková 2001: 46-47). Kostýmy a masky pro tento čham byly zhotoveny podle popisu obsaženého v Cham jigu 5. dalajlámy. Jeden mongolský chán, místodržící mandžuského císaře v Urze, obohatil čham o postavy čtyř lvů. Od roku 1811 se čham v Urze konal přesně 127krát, jednou ročně, tedy až do roku 1937, kdy byl z politických důvodů přerušen. Pravděpodobně šlo o čham Erlig Nomún Chána, který byl centrální postavou tance (tib. Chögjal Ičhos gjal/; sa. Dharmarádža ve formě rozličných antaků, viz Jama/Jamantaka/Vadžrabhairava - tib. Sindže Igšin rdžel; mong. Erlig). Jak uvádí L. Chaloupková, počátkem třicátých let 20. století, došlo v jednom roce ještě k druhému představení. Stalo se tak na žádost ruských filmových tvůrců, kteří přijeli do Ulánbátaru natočit hraný film, v jehož rámci zachytili také čham. Vznikl tak černobílý němý film slavného režiséra V. Pudovkina {Storm Over Asia/Potomok Chingis-Khana), zachycují chámový rituál, který byl na přání filmařů speciálně předveden v roce 1928 vburjatském Tam čínském (Gusinoozerském) klášteře. Jde o jeden z prvních filmových záznamů, ve kterém vystupují tantričtí chámový tanečníci (např. Najdakova 1997: 3). Mimochodem, podobné filmové záběry z počátku 20. století (či audiovizuální data téhož charakteru), patří k cenným zdrojům akademického studia čhamu i tibetského buddhismu v celé jeho 10 Podrobněji viz Forman - Rintschen 1967: 62, Atwood 2004: 547; Chaloupková 2001: 58, či Religious Mask Dancing ' 'Tsam'' in Mongolia, Zhuulchin: Mongolian National Tourist Organization (autoři i rok vydání neuvedeno) aj. komplexnosti. Velmi pozoruhodné filmové a fotografické materiály chámového fenoménu pořídili američtí taneční umělci T. Shawn a Ruth St Denis při svém asijském turné v roce 1916, 1925 až 1926.11 Taktéž Japonští filmaři natáčeli během 2. světové války Cham Erlig Nomún Chána. Po pádu komunistických politických struktur ve světě, dochází i v Mongolsku devadesátých let k jistému rozvolnění a k obnově buddhismu. Tak se mohl po více než šedesáti letech, roku 1999, konat čham na nádvoří kláštera Gandän v Ulánbátaru. Lze očekávat, že se obnovená tradice bude šířit i do dalších oblastí Vnitřního Mongolska. V čhamu Erlig Nomún Chána vystupují postavy Sengdongmy (tib. Iseng gdong mal] žena se lví hlavou patrici mezi „čtyři ztrážkyně bran" - Isgo mal; skt. Simhavaktra), Srí Déví (tib. Paldän Lhamo lapal don lha mol), Vadžrapáni, různí dharmapálové a lókapálové, žanagové, vládci pohřebišť a kostlivci, zvířecí masky buvola, jelena, H(w)ašanga (čin. Che šang), acarové a Bílý stařec (mong. Cagan Ebugen/Oborgon/Obö; tib. Irganpo dkarpol či I mi cche ring dkar pol). V Mongolsku byly populární rozličné druhy čhamu, resp. camu. Jedním z nich byl čham recitovaný, tzv. Milarápův, a také čham v maskách (tib. 1'bag 'čhaml) konaný za doprovodu hudby a pohybů těla - tedy čham s odkazem na Vadžrakíla čham a všechny jeho fáze a struktury. V průběhu času se chámové rituály rozrostly o další postavy a autority buddhistické minulosti, často však až retrospektivně. Takovým případem je zřejmě i tzv. „recitovaný čham", vycházející z odkazu proslulého tibetského básníka a poustevníka Thöpagy/Milaräpy (tib. Imi la ras pal; doslova „Milá bavlnou oděný"; asi 1040 - 1123), který do praxe zavedl 1 Q v 18. století Könchog Tänpä Dönme (tib. Idkon mčhog bstanpa'i sgron mel). Chaloupková k tomu dodává: Milarapův čham byl poměrně málo rozšířen, pravděpodobně kvůli svému charakteru. Vystupuje v něm jen málo představitelů, z nichž jeden hraje poustevníka Milaräpu a druhý lovce jménem Gombodordže. Základem tohoto čhamu je epizoda z Milarápova života. Jednou, když lovcem pronásledovaná laň nalezla útočiště u světcových nohou, odmítl 11 Tyto informace uvádí J. Houseal, G. Houghton, M. Hodson v bulletinu vydaného při příležitosti konání 10. Semináře, který pořádala v září roku 2003 International Association For Tibetan Studies, Oxford University, s. 39-40 (viz příspěvek Getting to Dance of Tibet: A Century of Steps, 8. září 2003,Core of Culture Dance Preservation). 12 Podrobný rozbor, viz Chaloupková 2001: 57-75. K tomuto tématu se věnovali také Dulmažap B. Baldajeva, W. Forman a B. Rintschen, Ch. P. Atwood, N. Tsultem aj. Mongolský cam zdokumentoval na přelomu 19. a 20. stol. také Haslund (1939, resp. 1940: 47-67). 13 Čerpáno s osobní konzultace s D. Berounským. Původní informace pochází od A. P. Barannikova. poustevník zvíře lovci vydat. Ten, zaslepen zuřivostí, chtěl obrátit svou zbraň proti poustevníkovi. Milaräpa jej však svými písněmi přiměl, aby od pomsty upustil, načež lovec padl před starcem na kolena a od té doby se navždy zřekl usmrcování živých tvorů.14 Mezi další populární chámové rituály Mongolska (a také Burjatska) patří především Dujnchor cam, Erlig cam, dokšit cam, Gesar cam, sor/zor cam, gar cam, recitovaný Milaräpuv cam a další15. Erlig Nomun Chán čham pramení z pojetí Vadžrakíla čhamu (čili z ikonografických detailů Vadžrakíla mandaly) - tedy z částí „kořenného tance" (tib. ca čham Irca 'čham/), z „obětního tance" (tib. zor čham Izor 'čham/), z „tance zničení nepřátel" (tib. rub čham Ibrub' 'čham/ či Igdug pa sgrol bal) či z tzv. „bubnového tance" (tib. nga čham Irnga 'čhaml). Tyto části se dále dělí na jednotlivé fáze a etudy. Souhrne lze říci, že se každý čham skládá ze tří hlavních částí: a) z úvodní části; b) z hlavní části; c) ze závěrečné části. Chaloupková k tomu dodává: Při mystérii cam je třeba zdůraznit tři hlavní momenty: 1. vysvěcení a vystavění tří hlavních obětin sor (tib., Izorl), čagkhar (tib., Ilčags-mkharl) a lingka (tib., Iling-gal); 2. tanec samotných masek, zobrazujících různá ochranná božstva; 3. spálení uvedených tří obětin, což symbolizuje očistu od zlých duchů a hříchů, osvobození od všech překážek tohoto světa. Tento rozbor je více méně správný a lze uplatnit na různé druhy čhamů, avšak může působit poněkud zjednodušeně a může zmást čtenáře, který tématu příliš nerozumí. Totiž i první moment, jak tuto část čhamu nazvala Chaloupková, se může odehrávat při tanci samotných masek. Podobně jako třetí moment. Z jejího pojetí může vzniknout dojem, že tanec a rej masek tvoří pouze část čhamu (dle Chaloupkové tvoří pouze druhý moment), ovšem ve skutečnosti může samotná tanec prolínat všemi třemi částmi. Nicméně v jádru je tento model správný a může skutečně probíhat zmíněným způsobem. Nutno dodat, že L. Chaloupková vychází především z díla W. Formana a B. Rintschena (čes. transkribce Rinčhen). Relativně dost informací o mongolském čhamu z doby před rokem 1937, přinesl F. D. Lessing. Ten se zabýval převážně tanci školy Gelug. Lessing popsal tance, ve kterých vystupují především kostlivci - tzv. vládcové pohřebních polí. Jde především o různé formy 14 Blíže také viz práce Forman - Rintschen 1967: 52, Najdakova 1997: 5 aj. Mnohé jejich závěry byly prezentovány v textu L. Chaloupkové (2001: 59). 15 Blíže viz Grůnwadel 1900: 166, obr. 141, 143; Najdakova 1997: 4-6; Forman - Rintschen 1967: 51-67 aj. a emanace Jamy, nejčastěji v podobě Žing Kjonga/Žingkjonga (sa. kšétrapála). V Mongolsku jsou populární tito kostlivci pod jménem „erbikei" (čes. motýlci), z důvodu jejich dekorace masek. Maska ve tvaru lidské lebky s mnohobarevnými - do široka roztaženými vějíři na boku hlavy, přinesla jméno těmto postavám, tak populárním v mongolském prostředí, které hrají často roli komiků a bavičů. Dále Lessing zachytil a pozoroval postavy Srí Déví, Gönpo, Begce (tib. Ilcam sringl), Jamy, žanagů, Hašanga aj. (Lessing 1935: 110-136). Velmi podobné vystoupení zaznamenal v první polovině 20. století i H. Haslund-Christensen ve Vnitřním Mongolsku v klášteře Bater Halaksume (čin. Pai ling miao). Představení začalo vystoupením šesti kostlivců a Bílého starce. Následoval rituální tanec dvou postav s jelení maskou (tib. šawa Iša bal) s mečem a malým bubínkem (tib. damaru). Uprostřed chámového prostranství ležel šedesáticentimetrový model lidské postavy, tzv. linga (tib. Hing gal] zvaný též rudra/bam/dawo). Poslední na scénu přišel Jama a předvedl ceremoniál, jímž obvykle chámová představení končí - tzv. zabití lingy (tib. Igdug pa sgrol bal] čili tzv. tanec zničení nepřátel/jedovců, které linga imituje; jde o součást tzv. rub čhamu Ibrub' 'čhaml). Haslund-Christensen a vlastně i S. Hedin pozorovali jiný tanec, který byl předváděn ve stejném klášteře. Šlo o tanec dvacetičtyř žanagů (tib. Ižwa nagl) doplněný tancem dvou věštců (tib. kuten Isku bstenl či Chôdze IČhos rdžel; mong. gurtum; v Ladaku tzv. rongcánové, lhaové atd.).16 Sakrální tantrické tance jsou pořádány také při příležitosti významných oslav či svátků. Takovým je i svátek budoucího Buddhy Maitréji (sa. Maitréja; pa. Mattéja tib. Champa Ibjams pal; mong. a bur. Majdar; čin. Mi le fo; jap. Miroku - doslova „milující") zvaný Majdar chural (mong. a bur. Majdar chural). Informace o takovém svátku s čhamem přinesl např. P. K. Kozlow z kláštera Zsunhit v Alašanské provincii (1925: 82). Burjatsko Burjatsko, resp. Burjatská republika, je autonomním formálně samostatným státem v rámci Ruské federace, ležící v jihovýchodní Sibiři u jezera Bajkal. Na jihu hraničí s Mongolském, na západě sousedí s republikou Tuva. Dnes je oblast rajonizovaná do více států, republik a autonomních okruhů, ovšem v minulosti byla situace složitější. Z toho důvodu mohou práce badatelů z počátku 20. století reflektovat pouze mongolský charakter oblasti a opomíjet Burjatsko, Tuvu či další rozličné etnicky rajonizované lokality se svým nezaměnitelným charakterem. 16 Blíže viz Haslund-Christensen 1939: 57. Podrobně uvedeno také viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 61. VBurjatsku se konala chámová představení se stejnou chutí a zaujetím, jako v ostatních oblastech vadžrajánového buddhismu. Nejranější zprávy o čhamu se k západním čtenářům dostaly např. díky Zabajkalské expedici Ruského muzea, podniknuté pod vedením A. P. Baranikova roku 1923 do Irojského kláštera. Ve zprávě z této expedice se píše: ... dále se zde pořádají tanei Další informace o čhamu vburjatských klášterech zmiňuje ruská badatelka Galina R. Galdanova. Cham se nejčastěji týkal tzv. Kola času/Kálačakry (sa. /kálacakra/; tib. Dükhor /dus 'khor/; bur. Dujnchor/Dujnkor; doslova „kolo času"). Tento čham se pravidelně konal např. v Tamčinském klášteře (známém také pod jménem Gusinoozerský klášter), resp. v jeho astrologickém chrámu Dii(n)khor dacchang (Bělka 2001: 147). Dujnchor cam se konal často bez masek, ale vždy ve výpravných kostýmech a za doprovodu hudebníků. Jeho konání spadalo do letních měsíců, vždy po svátku Maj dar chural. Dujnchor cam se odehrával také v astrologickém chrámu Aginského kláštera, v astrologické škole (bur. zurchaj) Egitského kláštera kde se nacházel i chrám dedikovaný Kálačakrovi (bur. Dujnchor sume). Astrologické školy a chrámy byly vburjatských klášterech poměrně vzácné, jak uvádí L. Bělka (2001: 186), a proto se rituální tanec čham provozoval pouze vAginském, 1 o Tamčinském, Ceežinském, Egitském, Aninském, Zugalajském a Chužirtaj ském klášteře. Taktéž obsáhlý materiál o burjatském čhamu uveřejnil a nasbíral P. Labbé počátkem 20. století (1909: 177-189).19 Ve španělštině byla vydána jedna z nejobsáhlejších publikací zabývající se dějinami burjatského buddhismu, se zvláštní pozorností věnovanou dějinám umění a obřadního tance čham. Dalším velmi populárním čhamem v maskách (tib. /'bag 'čham/) byl ve starém Mongolsku (a nejen tam) tzv. Geser/Gesar čham. Chaloupková k tomu dodává: Čham byl pořádán v západní části dnešní mongolské republiky, v klášteře svatého Ilagugsan-chutuchtu a v horském klášteře knížete Dalaje Čojnchorwana. Oba tyto kláštery měly fakulty pro studium mystiky boha války Gesera, který byl uctíván jako patron mandžuského císařského rodu. Podle očitých svědků byly masky a kostýmy, zhotovené klášterními umělci, obzvláště nápadné svým přepychem a nádherou. Během představení camu zněly výstřely ze 17 Blíže viz A. P. Barannikov 1926: 131-132, 136. Českému čtenáři zprostředkoval tyto informace Bělka 2001: 155. 18 Blíže viz Galdanova 1983: 216; Najdakova 1997: 3-36, či texty Dulmažap B. Baldajevy. 19 Podobné informace publikoval také Nebesky-Wojkowitz 1976: 62-63. 20VizBaltasarl995. starých mandžuských kanónů, uchovávaných právě pro tento účel. Geserovi spolubojovníci tančili ve skvostných hedvábných oděvech a na nich měli navlečeny starodávne krunýře a drátěné košile. Z tohoto camu bohužel neexistují žádné fotografické záznamy, nedochovaly se ani kostými, zbraně a masky. Ve východní části dnešního Mongolska byl Geser-cam pořádán v klášteře knížete Sansarajdordže v dnešním městě Čojbalsanu. V tomto klášteře se nacházel i Geserův chrám.21 Podnětné studie a zprávy o mongolském čhamu pochází taktéž z pera učeného autora z 19. století Agvangcháduba. Významnou práci o tancích v Mongolsku sepsal také W. Forman a B. Rintschen (1967), podobně jako N. P. Šastina (1928, 1935: 35-49, 93-113). Podobné obřadní tance jako v Mongolsku, byly pořádány také v Tuvě. Většina obřadů měla spojitost se svátkem budoucího buddhy Maitréji, tedy s obřadem Maj dar chural. Dochovalo se nám několik fotografií a zpráv, především zásluhou V. Bounaka (1928: 1-17) a O. Mänchena-Helfena (1931: 97-98). Ti popsali obřad, při kterém byla slavnostně rozvinuta velká thangka (tibetský malovaný obraz na plátně, který lze srolovat) a žanagové tančili kolem obětin (tib. zor, čho(d)pa či torma Igtor mal] bur. balina). Na scéně se tehdy objevil i Jama/Sindže (tib. /gšin rdžel či Žingkjong; mong. Erlig). O čhamu na území Cíny máme méně informací. Téma by stálo za samostatný badatelský projekt a výzkum. Každopádně v buddhistických pohraničních oblastech byl čham pořádán pravidelně. Snad jedinou konkrétní zmínku, která se mi dostala do rukou (toto téma není jádrem této práce), je zmínka A. Tafela (1914: 236-238) a E. S. Fischera (1946: 30-37), kteří zmapovali čham školy Gelug v čínském klášteře Jehol. Na scénu tam vyšli acarové, čtyři kostlivci, skupina božstev nejvyššího ranku a vážnosti, Jama, Vaišravana, Makaravaktra, žanagové. Ti všichni se podíleli při zničení lingy, tedy na symbolickém 99 zničení všech vnitřních i vnějších nepřátel buddhismu. Kal myčko O kalmyckém čhamu toho víme zřejmě nejméně. V žádném textu o čhamu, jsem 9^ doposud nenalezl jedinou citaci vztahující se ke Kalmycké republice a o tanečních Citováno viz Chaloupková 2001: 57. 22 Blíže viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 63-64. 23 Kalmycká republika je součástí ruské federace se značnou vnitřní autonomií. Rozkládá se na severozápadním pobřeží Kaspického moře, jihozápadně od delty řeky Volhy a Astrachaňské oblasti. Kalmykové jsou potomci mongolských Ojratů, kteří v průběhu 17. století připutovali do uvedených míst. buddhistických představeních v této destinaci. To však může ostatní badatele inspirovat natolik, že výzkumy v této „opravdu" jediné evropské buddhistické zemi na sebe nenechají dlouho čekat, a naše vědomosti se tak brzo rozšíří. Indie Další oblasti a země kde je čham rozšířen (jako např. Nepál, Bhutan a svazové státy Indie: především Džammú a Kašmír - Ladak, Himáčalpradéš - Lahaul a Spiti, Sikkim a Arunáčalpradéš), patří do typické a klasické destinace Himalájské oblasti. Zde je čham tibetského buddhismu dlouho zakořeněn a provozován, a zde je také běžně zkoumán a mapován. Zvláště od roku 1959 (po čínské invazi do Tibetu), je čham v těchto lokalitách relevantním pokračovatelem, reprezentantem a představitelem těchto tradic, které bývají chybně dávány do spojitosti pouze s Tibetem. Chámů v těchto destinacích je v současnosti celá řada a my se jimi nyní nebudeme podrobněji zabývat. Uveden bude jen stručný výčet některých chámových rituálů v těchto lokalitách, které bývají častým cílem západních pozorovatelů, badatelů, turistů i cestovatelů. Některé čhamy indického Ladaku budou stručně popsány v jiné kapitole tohoto textu. Na závěr snad jen odkaz na některou vhodnou literaturu. Indický Džammú a Kašmír - Ladak a Zanskar V buddhistické části indického svazového státu Džammú a Kašmír, tedy v Ladaku a Zanskaru, existuje několik desítek rozličných chámových tanečních obřadů, které jsou od roku 1974 hojně navštěvovány západními badateli, cestovateli a turisty. Následné stručné tabulky představí některé současné čhamy Indie (Ladaku a Zanskaru; Himáčalpradéše -Lahaulu a Spiti), Nepálu a Bhútánu (ve kterém klášteře se konají a jakou linii tibetského buddhismu kláštery zastupují): Klášter (gonpa). linie___________čham24 - Spituk, Gelug Gutor 24 Uvedená tabulka uvádí většinu čhamů konaných v Ladaku a Zanskaru (transkripce názvů klášterů a čhamů není doposud precizována z důvodu nejednotného (či chybného) Západního i ladackého (tibetského) zápisu, na což předem upozorňuji). Totéž platí i u dalších tabulek představující čhamy Nepálu a Bhútánu. Transkribované tvary jmen a názvů uvedených chámových rituálů uvádím v tibetštině. U většiny čhamů je známo datum jejich konání - dle původního tibetského kalendáře i díky převedenému datumu našeho „západního" kalendáře - většinou 3 roky dopředu, u jiných méně známých čhamů nikoli. Z důvodů omezeného rozsahu práce zde nejsou tato data uváděna. Čerpáno z osobních kontaktů s mnichy Ladaku i Zanskaru.Také viz Keilhauer - Keilhauer 1980: 392, Thupstan 1997: 7-30, ladacké tibetské kalendáře a mnohé internetové odkazy, např. viz http://www.travelmasti.com/domestic/ladakh/festivals.htm, http://lehladakh.theindiancenter.com/ladakh-festival.html, http://leh.nic.in/festival/tourism-final.htm aj. ■ Stongde, Gelug ■Leh, ■ Likir, Gelug ■ Diskit, Gelug ■ Stok, Gelug ■Mangto, Sakja ■ Hemis, Dugpa K. ■ Lamajuru, Digung K. ■Phjang, Digung K. ■ Karša, Gelug ■ Kordzöd, ? ■ Thak Thok, Ningma ■ Sani, ? ■ Šanšukul, Digung K. ■ Tikse, Gelug ■ Čemrej/Čede, Dugpa K. Gutor Dömoche, Losar Dömoche Dömoche Guru Cchečhu Nagrang Guru Cchečhu Jungdrung Ka(b)gjä Cchedub Gutor Gutor/Gomän Guru Cchečhu (Kéfa), Ančhog/Wangčhog Nädžal Gutor Gutor Wangčhog Sej, Gelug Subla Phugtal, Gelug Gutor Mulbek, ? Šubla ■ Leh (The Ladakh Festival) čham některého z vyjmenovaných klášterů (každý rok jiný klášter se svým čhamem na tomto sekulárním fes.; v r. 2005 Phjang Cchedub; v r. 2006 Diskit Domočhe) Indický Himáčalpradé Klášter (gönpa)_______ Údolí Spiti: - Tnagjü - Ki/Kje - Tabo - Dhankar - Kibber - Kungri - Pin Spiti Údolí Lahaul: - Šašur - Ghemur - Guru Ghantal - Tajul - Kardang - Kej long - Pangi Killar - Mani gönpa Severozápadní Himáčal: - Rewalsar - Lahaul a Spiti čham25 Džigdžed Gutor, Cchečhu, Losar Gutor, Cchečhu Gutor Ladarčha (mečový čham?) Gutor Sissu, Cchečhu Sissu, Cchečhu Ghantal ? Cchečhu Gočhi Sengge čham Sissu Guru Cchečhu Víz Keilhauer - Keilhauer 1980: 514-544, http://hplahaulspiti.nic.in/Monasteries.htm, konzultace s Mareike Wulff (15. 9. 2006) nebo viz tibetské/ladacké lokální kalendáře (bez tiráže a edičních údajů). ■ Taši Džong/Kampagar Guru Cchečhu, Mahákála ■ Dharamsala(McL. Gandž) Dükhor, Gutor, Gar, Cchečhu ■ Baidžnáth ■ Catrari Nepál Klášter feönpa) čham26 - Tengbočhe Mani Rimdu - Šečhen Guru Cchečhu - Čhivong Mani Rimdu - Thami Mani Rimdu Bhutan Klášter feönpa) Cham27 - Punakha Dosmočhe - Taši Jangcche Gom Korá - Tašigang Gom Korá - Čhukha Cchečhu ■Pharo Cchečhu ■ Bumthang Ura Cchečhu, Ňimalung Cchečhu, Kurdžej Cchečhu, Tamšing Phala Chöpa, Tangbi Mani, Džambej Lhakhang Dup, Prakar Cchečhu, Ngalakhang Cchečhu - Wangdu Phödang Cchečhu Thimphu Cchečhu, Dubčhen ■ Möngar Cchečhu ' Podle Fantin 1980; Ricard 2003 aj. Srov. viz http://www.visitnepal.com/gateway/bhutan/festivals/bhutan_festival_dates.htm, http://www.asiasafari.com/festival/bhutan_festivals.html, Montmollin 1998: 293-300; Scofield 1974: 546-571 aj. - Pemagacchel Cchečhu - Lhuncche Cchečhu - Trongsa Cchečhu Typologie čhamu na základě příslušnosti ke škole/linii tibetského buddhismu Cham, jako náboženská praxe vadžrajány, je pořádán všemi čtyřmi hlavními školami tibetského buddhismu, tedy Ningmapou (tib. Irňing ma pal), Sakjapou (tib. Isa skja pal), Kagjiipou (tib. Ibka'brgjudpal) i Gelugpou (tib. Idge lugs pal) a podškolami těchto linií. Vzniklo tak více forem pojetí, které koresponduje s konceptem těchto škol a s jejich vizemi ve snech zjevených. Někteří autoři dalších tanců a tanečních pohybů byli inspirováni těmi, které spatřili, když ve svých snech navštívili tzv. „hory měděné barvy" (tib. Izangs mdog dpal rif), čili Padmasambhuv legendární ráj. Také mongolská bájná figura tzv. Bílého starce byla do čhamu včleněna na základě snu a vize 13. dalajlámy Thübtan Gjamccha, který se mu zdál počas exilu stráveného v Mongolsku mezi léty 1904 až 1909. Také první čham školy Gelugpa vzniknul - dle legendy - na základě „vidění" svatého mnicha Sanggjá Ješeho (1653-1705). Tomu se dle legendární zprávy zjevila hrozná ochranná božstva buddhistické víry, i uložil pančhenlamovi Lozang Chökji Gjalcchänovi (1570-1662), aby vytvořil tanec masek a samotné masky, které by měly podobu těchto božstev. Tak vznikl 9Q v klášteře Tašilhiinpo první čham v maskách linie Gelugpa. V době 7. dalajlámy Lozang Kalzang Gjamccha (1708-1758) vznikl čham také v klášteře Namgjal, a jak šel čas, tak také v jiných klášterech Tibetu. Podívejme se nyní velmi stručně jen na několik chámových slavností tak, jak je mají ve zvyku konat v rámci jednotlivých linií tibetského buddhismu mniši ve svých klášterech: Ningma (tib. Irňing mal) a příklady některých čhamů minulosti i současnosti: Např. tance dobrých a zlých božstev, rigdzinů (vyznavačů manter a mandal), čham Ka(b)gjá a tance dharmapálu (tib. lži khro sgju phrull; I grub čhen bka' brgjadl; I rig 'džin bia ma 'i dkjil 'khorl; Ibcan srung čhos skjonggi skorl). Citováno dle Pearlman 2002: 44-45. Uvedeno podle, Chaloupková 2001: 58. Nebesky-Wojkowitz 1976: 241. 18. a 19. den prvního tibetského měsíce se v některých klášterech konal taneční Q 1 obřad zvaný „malý tanec Vadžrakíly" (tib. Irdo rdže phur bu čhung 'čhamí). 28. a 29. den prvního tibetského měsíce se obvykle konal - a někde i koná - čham zvaný „velký tanec Vadžrakíly" (tib. Irdo rdže phur bu čhen 'čhamí). Zřejmě nejznámějším a největším svátkem - který je pořádán i ostatními liniemi tibetského buddhismu (např. linií Dugpa Kagjü) -je tzv. „tanec Desátého dne" (tib. Cchečhu Icche chul), který je slaven na počest Padmasambhavova života vždy 10. dne čtvrtého, pátého, šestého či sedmého tibetského měsíce. Obřad zavedl, dle legendy, Guru Chöwang (1212-1270) na základě svých vizí a snů. Tehdy spatřil osm forem a emanací (tib. Igu ru mcchan brgjadl) Padmasambhavy - dle ahistorických zpráv vzniklých vždy 10. dne různých tibetských měsíců - které představují jednotlivé epizody jeho života. Tyto emanace jsou: Padmasambhava, Cchokje Dordže (tib. Igu ru mccho skjes r do r jel), Lodán Chogce (tib. I bio Idan mčhog sredl), Parna Gjalpo (tib. Ipadma rgjalpol), Nima Özer (tib. Iňi ma 'od zerl), Sákja Sengge (tib. Išakja seng gel), Sengge Dadog/Dradog (tib. Igu ru seng ge sgra sgrog(s)l) a hrozivý Dordže Dolo (tib. Irdo rdže gro lodi). Slavnosti bývají spojeny s oslavou „narozenin" Padmasambhavy/Padmakary (tib. Parna Džungná Ipadma bjunggnasl či Guru Rinpočhe/Ratnaguru Igu ru (bia ma - slob dpon) r in po čhel), čili s „vítězstvím buddhismu nad nepřátelskými chaotickými silami". Obřad je slaven např. vladackém klášteře Thak Thok (doslova „vršek skal"; viz obr. 3) linie Ningma, v klášteře Stok či v klášteře Mindoling aj. Při obřadu nevystupuje pouze těchto osm forem Padmasambhavy, ale pochopitelně i další významné postavy buddhistického panteonu, jako např. Hašang (což je jeden ze 16 arhatů), dákiní, pět hrdinů, gingové, Mahákála, žanagové, zvířecí postavy, tantrické partnerky Padmasambhavy a mnohé další. Obřad pokračuje druhým dnem, a to tancem Vadžrakíly (tib. Irdo rdže phur bu 'čhaml), tedy vněm vystupují postavy, které jsou součástí právě Vadžrakíla čhamu. Dalším tancem je tzv. (tib. Imdzod Inga stag rce 'čhaml; Ijab bdud 'čhaml a Ignjan čhen thang lha 'čham), který se koná 15. dne sedmého tibetského měsíce v hlavním městě Sikkimu Gangtoku/Gántóku. Cham - pořádaný na počest lokálních horských božstev a horstva Gangčhendzongi, jejiž pět vrcholů dominuje oblasti Sikkimu - byl zaveden 3. tibetským králem Sikkimu Chagdor Namgjalem (tib. Iphjag rdor rnam rgjall, 1686-1717) a byl dotvořen lamou zvaným Džigme Pawo (tib. Idžigs med dpa' bol). Vše bylo zachyceno již Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 11. Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 11-12. Blíže viz Combe 1926: 179-199, Keilhauer-Keilhauer 1980: 373-376,392. vtzv. Královské kronice Sikkimu ze 17. století, mužem jménem Lhaciin Chenpem (tib. Ilha beim čhenpol). V obřadu vystupují kromě lokálních božstev také všechny obvyklé tradiční postavy, opět s odkazem na Vadžrakíla čham.34 Tento obřad byl velmi podrobně popsán Ernestem Scháferem, který vedl vletech 1938-1939 expedici SS do Tibetu, z pověření Heinricha Himmlera a autorit nacistické akademie Ahnenerbe. Oslavy Nového roku (tib. Losar llo gsarl) jsou či byly také doprovázeny chámovými představeními. Tato chámová vystoupení trvají většinou dva až tři dny, a jsou strukturovány podle fází Vadžrakíla čhamu. Jsou v nich tedy zahrnuty stejné postavy a procesy, ovšem pochopitelně to se liší klášter od kláštera.36 Krátkým a sporadicky konaným tancem - obvykle jednou za dvanáct let - byl tanec pořádaný v klášteře Náčhung (nedalako Lhasy) 3. dne prvního tibetského měsíce. Většinou byl spojen s obřadem zvaným (tib. llo re 7 gsol khal) a s tzv. Náčhungským orákulem, tedy se státním věštcem a ochráncem dalajlámy Pehar Gjalpem či s Dordže Dagdánem (tib. Ir do rdže grags Idanl). Podobný typ čhamu bývá organizován i linií Gelugpa. Dalším příkladem čhamu, byla slavnost zvaná (tib. 1'dzam gling spjidl), která byla považována za největší věšteckou slavnost všech tibetských vizionářů. Bývá slavena 10. či 15. dne pátého tibetského měsíce, tancem známým pod jménem (tib. Ilha brdurl), zatímco obřad se nazýval (tib. Ispel zla eches beul). Většinou se slavnosti konaly v klášterech Náčhung, Cchalgungthang (tanec zván tib. Igung thang me tog mčhod pa/) a Kjormolung. Religiózní tantrické tance tibetského buddhismu se konaly a zřejmě i konají u světově známé stupy Bódhnath v hlavním městě Nepálu, tedy v Káthmándú. Cham vychází z odkazu Vadžrakíla čhamu. Podobný čham se konal v nepálském klášteře Melamčhe a opět vycházel s Dordže phurbu čhamu.40 34 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 19-24. 35 Blíže viz Schäfer 1943: 31 -51. 36 Podle Nebesky-Wojkowitz 1976: 24-26. 37 Blíže viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 26-30. 38 „Pehar" (tib. Ipe harf) a jeho náboženský ministrant Dordže Dragden, patří ve spojení s Näčhungským orákulem k jedněm z nejzajímavějších postav tibetského buddhistického panteonu. Pehar býval za dob Padmasambhavy démonem, a postupem času se stal králem a ochráncem Tibetu i Dalajlámy (podobně jako Paldán Lhamo). Patří mezi významné dharmapály (tib. Ičhos skjongl či Isrung mal). Blíže viz Nebesky-Wojkowitz 1956: 94-134, Pearlman 2002: 94-95, Waddell 1972: 371, 478- 480; Žagabpa 2000: 51, Gold 2000: 276-277, Shakspo ?: 13, Keilhauer - Keilhauer 1980: 165 a mnohé další prameny. 39 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 28-30. 40 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 31-32. Jeden z druhů čhamu se odehrává v Ladackém klášteře Thak Thok (doslova „vrcholky skal") vždy 20. - 29. dne devátého tibetského měsíce, a nazývá se Wančhog/Ančhog (tib. Idbang čhogl)41 Saki a (tib. Isa skjal) a příklady některých čhamů minulosti i současnosti: Členové klášterní koleje zvané (tib. Isgrol ma pho brangl) pořádají tanec, v němž hraje jednu z hlavních rolí dharmapála zvaný Cemara (tib., Irce ma ral). Taneční obřad nese jméno Dolma (sa. Tára) Cham zig (tib. Isgrol ma 'čham gzigsl). Další z čhamů se pořádal - a snad i stále pořádá (o tom však nemám žádné informace) - v klášterní koleji zvané (tib. Iphun cchogs pho brangl). Tanec nesl jméno po hlavní a populární postavě v čhamu vystupující, tedy po Paldán Lhamo Gutor (tib. lapal don lha mo dgu gtorl). Cham Gutor (tib. Idgu gtorl; „devět obětin") je velmi populárním chámovým svátkem i v linii Gelugpa (viz dále).43 Obvykle v sedmém měsíci tibetského kalendáře se v linii Sakja koná čham, jehož jméno vychází z data konání a odráží v sobě i jména hlavních postav, jde o tzv. tanec Phurbu Dub Dawa Důnpa (tib., Iphur bu sgrub zla ba bdunpal). Hlavními postavami tohoto tance -stejně jako jiných tanců linie Sakja -je Vadžrakíla a Mahákála (tib. Gombo, Gönpo či Nagpo Čhenpo). Tyto typy čhamu jsou obvykle zvány v linii Sakja jako (tib. Isa skja mdos čhenl)44 I v klášteře Samjá (tib. Ibsam jasl), ve kterém působil hlavní lama linie Sakja, se konal pátého tibetského měsíce taneční obřad, zvaný (tib. Ibsamjas mdos čhenl). Joho hlavní figurou byl dharmapála Cemara (tib. Irce ma ral), spolu se skupinou tzv. válečných božstev (tib. ľ bar ba spun bdunl) a démonů (tib. Ibdudmol). Také v klášteře Derge se pořádal čham známý pod jménem (tib. Irnam sras mčhod pal), jako obětní obřad na počest božstva Vaišravany (lad./tib. Namšras/Namthosě Irnam thos srasl; sa. Vaišravana/Kuvéra/Kubéra).46 V indickém Ladaku, v klášteře Mangto (tib. I mang spro dgon pal; což znamená „hodně štěstí"; nikoliv Matho/Mató jak se často uvádí) se čhamem oslavuje tzv. svátek věštců/orákulů (tib./lad. rong can kar mar; či mang spro lha; viz obr. 4), a to vždy 25. a 26. 41 Viz Keilhauer - Keilhauer 1980: 372-376, 392. 42 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 32-33. Také viz rozhovory s tanečníky Wangdu Namgjalem a Šadub Namgjalem ze dne 5.8. 2006, Thak Thok. 43 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 33. 44 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 33. 45 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 33. 46 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 34. dne druhého tibetského měsíce (tj. od poloviny února do poloviny března). Čham je zván Mangto Nagrang (tib. /mang spro nag rang gar 'čham/). Dva věštci označovaní jako rongcanové, se každé tři roky vybírají ze skupiny šedesáti lámů, kteří tu žijí. Následně předvádějí smrt a ubližují sami sobě, usrkávají čhang a vyřknou proroctví do nadcházejícího roku. Tento obřad je součástí chámového představení a patří k nej význam ějším a k nejočekávanějším chámovým rituálům Ladaku a Zanskaru. Chámové tance se odehrávají také v klášteře Göngkar Chöde v Tibetu, na konci svátku Mönlam (tib. Ismon lamí, tj. velký buddhistický svátek, který následuje po Losaru -tedy po tibetském Novém roce), tedy v 15. den nového roku. Součástí čhamu je tzv. bubnový tanec (tib. nga čham Irnga 'čham/), při kterém dochází k roztažení velké thangky (tzv. AQ „kuka"), a další sekvence čhamu. Kagiů (tib. Ibka' brgjudl) a příklady některých čhamů minulosti a současnosti: - Digung Kagiů (tib. / 'bri suns bka 'brgjudl): V indickém Ladaku v klášteře Phjang se do osmdesátých let 20. století konal obřad s názvem Gangnön Cchedub (tib. I gang snon cche grub/) vždy 17. až 19. den prvního tibetského měsíce.49 Od roku 1979 se Cchedub (tib. /cche grub/; chámový obřad linie Digung Kagjú usilující o dlouhý život všech cítících bytostí; viz obr. 1) čham v Phjangu organizuje vždy 2. až 4. den po úplňku šestého tibetského měsíce. To přináší více návštěvníků z řad turistů a tedy také více získaných finančních prostředků pro klášter na jedné straně, a na straně druhé méně domorodých návštěvníků, kteří v létě hospodaří na svých polích i usedlostech a v zimě, kdy „není co dělat", navštěvují chámové obřady. Přesunutí chámového obřadu v Phjangu vyhovuje tedy více západním turistům, nežli domorodcům samotným. Obřad se v posledních letech konal: 12.-13.7. 2002, 31.7-1.8. 2003, 19.-20.7. 2004. Jde o druhý největší religiózní tantrický tanec tibetského buddhismu, hned po hemišském čhamu, pořádaný v Ladaku (tib. IIa dwags/)50 Blíže viz Gyaltsen Jamyang ?: 21-34, také viz film Pavla Barabáše, Ladakh, Bratislava: Koliba 1996, dokument, Slovensko, (Mangtro Nagrang čham, 2. tib. měsíc; mezi 12.00 až 18.00 minutou filmu). 48 Blíže viz Vokurková 2002: 15-17. 49 Viz A. Keilhauer - Keilhauer 1980: 323-329, 392. 50 Viz Tharchin - Namgail - Merritt ?: 3-4, 30, Namgyal 1997: 359-364; Jina-Namgyal 1995: 69-88, také viz rozhovor s Cchultimem (čhampon, Phjang, 27. 7. 2006, 35 let), Končhog Namgjalem (exčhampon, Phjang, 28. 7. 2006, asi 60 let) a Končhog Namgjalem (mnich, Phjang, 29. 7. 2006, 20 let) aj. Taktéž v Ladaku, v klášteře Lamajuru se 28.-29. dne druhého tibetského měsíce koná čham zvaný Jungdung Ka(b)gjä či Lamajuru Ka(b)gjá (tib. Igjung drung kab gjadl)51 Celá řada čhamů je konána u příležitosti Losaru - tibetského Nového roku, často slaveného 28. dne dvanáctého tibetského měsíce. Tanec čerpající z čhamu Vadžrakíly se obvykle předváděl 8. až 9. dne čtvrtého tibetského měsíce, a vycházel - či vychází - z linie Ningmapa. Podobně jako jiné tibetské školy, pořádá i linie Digung Kagjú chámovou oslavu osmi forem Padmasambhavy, tzv. Cchečhu (tib. Igu ru mcchan brgjad cche čhu 'čham/), ovšem častokrát 10. dne šestého tibetského měsíce.54 20. dne šestého tibetského měsíce - tedy deset dnů po Cchečhu čhamu - se pořádal obřad na počest božstva Vadžravárahy (tib., Irdo rdžephag mol)55 A 25. den desátého tibetského měsíce se v mnohých klášterech konal obřad, jehož hlavní postavou je jidam Samvara (tib. Ibde mčhog/)56 - Dugpa Kagjú (tib. / 'brugpa bka' brgjudl): Chámy této linie v Bhútánu bývají souhrne nazývány zor čham (tib. I zor 'čham/; obětní tanec), někdy také souhrne jako tanec v maskách (tib. /'bag 'čham/) a tzv. bubnový tanec (tib. Irnga 'čham/), který je zvláště populární a často se vyskytující v lokalitě Bhútánu. Zor čham byl zaveden v Bhútánu prvním dharmarádžou Bhútánu, zvaným Dugpa Rinpočhe Nawang Tándzin Namgjal Džigme (tib. ľbrug pa r in po čhe ngag dbang bstan 'džin rnam rgjal jigs medi), a bývá uskutečňován tzv. žanagy. Chámy v Bhútánu bývaly často zachyceny v klášteře Pharo, Punakha a v údolí Chumbi. Podle Jiná 1999: 35-55, Jiná - Namgyl 1999: 67-73. Také viz rozhovor s Taši Dordžim (mnich, Hemis -Lamajuru, 28. 8. 2006, asi 28 let). 52 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 34. Losar - tibetský Nový rok je nejvýznamnějším tibetským svátkem. Zpravidla trvá tři dny, v některých oblastech Tibetu může trvat i více dnů. Je vždy prvním dnem prvního měsíce tibetského lunárního kalendáře. V některých tibet. oblastech (např. v Khamu či Ladaku) se Losar slaví v jiné dny než ve Lhase. Slaví se koncem ledna až začátkem března (v r. 2004 byl slaven v Ladaku 24. 12. a ve Lhase 21. 2., v r. 2005 byl slaven v Ladaku 12. 12. a ve Lhase 9. 2.). Viz Nebesky-Wojkowitz 1976 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976 34. 34. 34. 34. 34-36. 29. dne devátého tibetského měsíce se konal čham v klášteře v údolí Čhumbi. Začínal muzikálni m/hudební m tancem (tib. I rol 'čham/) ve kterém se představily postavy kostlivců, acarové, Gönbo a Paldán Lhamo. Obřad vrcholil tzv. zabitím lingy.58 Dalším významným klášterem v Bhútánu kde se koná čham, je Sečhen. Vněm se každoročně konají dva významné čhamy. První se odehrává v posledních dnech dvanáctého tibetského kalendáře, a má přinést požehnání nově přicházejícího roku. Sestává z fází, ve kterých vystupují postavy bubeníků (tib. /rnga po/), žanagů (tib. I zw a nag/) - kteří konají významný proces tzv. zlaté úlitby (tib. Igser skjeml; tato úlitba je součástí většiny rozličných čhamů), kostlivců - pánů pohřebíš (tib. durdag či /dur khrod bdagpol či /dur bdagl), z tance čtyř ochránců bran mandaly (tib. Isgo mal či mužští Isgo bal), jelena (tib. Iša bal), z tance Jamantaky (hrozivá podoba Mandžušrího; tib. Igžin rdže gžedl či Ičhos gjall; mong. Erlig) a z tance opata, mistra a krále (tib. Ikhen lop čho suml)59 Druhý cyklus čhamu navazuje na život Padmasambhavy a jeho životní etapy, jde o již mnohokrát zmiňovaný obřad Desátého dne (tib. Icche chul). Kromě tzv. osmi emenací Padmasambhavy (tib. Igu ru mcchan brgjadl) v tomto čhamu vystupují i postavy jiných božstev, démonů a legendárních postav tibetského buddhismu. Stejný obřad probíhá i v ladackém klášteře Hemis (Hemiš), tedy čham Cchečhu (tib. Icche čhu 'čhaml). Jde o největší, nejbohatší a nejznámější čham v indickém Ladaku, který byl v minulosti zřejmě nejčastěji zkoumán a popisován celou řadou badatelů. Existuje z něj poměrně velké množství nasbíraných informací i fotodokumentačního materiálu z dob minulých i ze současnosti.61 V Ladackém klášteře Cemrej probíhá chámový taneční rituál 28.-29. dne devátého tibetského měsíce, a je zván Wangčhog/Ančhog (tib. Idbang čhogl)62 Druhým chámovým tancem, který se koná v tomto ladackém klášteře Dugpa Kagjů, je již zmiňovaný Guru Cchečhu čham, který organizují mniši bratrského kláštera Hemis společně s mnichy z Cemrej. Za pozornost stojí fakt, že zdejší chámový tanec byl v devadesátých letech 20. století zinscenován pro potřeby debutujícího režiséra P. Nalina, který zde natáčel celovečerní hraný film Samsára (koprodukční film Indie/Itálie/Francie/Německa z roku 2001). Z mého 58 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 36. 59 Blíže viz Ricard 2003: 72-87. 60 Viz Ricard 2003: 72, 88-111. 61 Podrobně viz Waddell 1972: 521-538, Nebesky-Wojkowitz 1976: 38-40, Mykiska 2005: 18-24, Mykiska-Mykisková 2004: 186-189, Shakspo ?: 8, Keilhauer - Keilhauer 1980: 251-277, 392, Abercrombie 1978: 333-359. Cennejšou také zprávy H. H. Godwina-Austena, E. F. Knighta, H. Franckého, H. A. Jaeschkeho, P. H. Potta, a dalších. Také viz dokumentární film Hemis gönpa. The Monastery and its Festivals, (Hemis gönpa linie Dugpa Kagjü; Guru Cchečhu Cchängjä čham, Ladak 2005). 62 Viz Keilhauer - Keilhauer 1980: 247-249, 392. vlastního terénního výzkumu v klášteře Cemrej v srpnu roku 2006 vyplývá, že chámový obřad byl uspořádán pro záměry filmařů a na jeho zinscenování se podíleli kromě mnichů z Cemrej, také mniši stejné linie z bratrského Hemise (Hemis and Chemrey Monastery Group Ladakh a Stagmo Culture Group Ladakh)63. Taktéž v Ladaku, v klášteře Sani, se pořádá čham zvaný Nádžal (tib. Ignas mdžall), a to vždy šestého tibetského měsíce. Jde o čham v nejstarším Zanskarském klášteře.64 Gelug (tib., Idge lugsl) a příklady některých čhamů minulosti i současnosti: Zajímavý čham se odehrává každoročně v ladackém klášteře Likir. Jde o tzv. Do(s)močhe (tib. Imdos mo čhel; viz obr. 2), který bývá pořádán 27. až 29. dne dvanáctého tibetského měsíce. Tento typ čhamu je organizován také v klášteře Diskit, který se nachází v údolí Nubra v indickém svazovém státě Džammú a Kašmír, v oblasti severního Ladaku.65 Velmi častým čhamem v linii Gelug je tzv. Gutor (tib. Idgu gtor I; jde v něm o obětování obětiny z těsta; gu znamená devět a jde o svátek obětování tormy), který se koná vždy 29. den dvanáctého tibetského měsíce. Někdy byl čham nazýván tzv. ce gutor (tib. Irce dgu gtor 'čham/; tedy kořenný čham), zvláště pak byl-li konán nedaleko Potály. Častým čhamem je tzv. (tib. Idám čan čhos rgjal gji 'čham/), ve kterém vystupuje jako hlavní uctívané božstvo Jama. Tento typ čhamu byl popsán také L. A. Waddellem, S. Chapmanem či E. Scháferem. V obřadu dochází k zlikvidování lingy (tib. Hing gal) a tormy (tib. Igtor mal), která leží vtzv. tormovém důlku/díře/základně (tib. Igtor khungl). Tento typ čhamu se mimo jiné pořádá v ladackém klášteře Karša či Tikse.66 Obvyklým čhamem v linii Gelugpa je také Kálačakra/Dukhor čham (tib. I dus 'khor 'čhaml; doslova „tanec kola času"), který vychází z mandaly „Kola času" (tib. I dus 'khor kjil 'khor lol). Obřad bývá zván Cchogčho (tib. Icchogs mčhodl). Při příležitosti „narozenin" Congkhapy (tib. Icong kha pal) se slaví tato událost 24. až 26. dne desátého tibetského měsíce uspořádaným čhamem, ovšem v jiných klášterech může čham probíhat i jindy.68 63 Viz interview s Šadub Namgjalem (mnich, Thak Thok gönpa, 4.-5. 8., 8. 8. 2006) a terénní výzkum v lokalitě Cemrej v srpnu roku 2006. 64 Viz Keilhauer - Keilhauer 1980: 334-336, 392. 65 Podle Keilhauer - Keilhauer 1980: 297-300, 392. 66 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 43-46. „Gutor" se koná v poslední den tibet. roku a předznamenává příchod „tib. Nového roku"- Losar. V roce 2005 byl slaven většinou 8. února, blíže viz Sklenka 2004: 20-21. 67 Blíže viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 46-47, Pearlman 2002: 48-53. 68 Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 56. 29. dne posledního, tedy dvanáctého tibet. měsíce, jsou organizovány čhamy na oslavu tibetského Nového roku (tib. Losar llo gsarl, toto datum je v různých oblastech různé, viz předešlé stránky textu). Slavnosti se konají (či alespoň v minulosti konaly) v tibetských klášterech Tašilhunpo (jsou zachyceny např. S. Hedinem), Sera, Däpung, Gandán, Kumbum a dalších. V těchto jmenovaných klášterech se odehrávají (či odehrávaly) i jiné typy a druhy čhamů (v rozličných částech roku), ovšem ty zde nemůžeme podrobněji probrat z důvodu omezeného rozsahu práce.69 V linii Gelugpa se čhamem oslavovala i kontroverzní postava Dordže Sugdána (tib. /rdo rdže šugs Idanl; doslova „mocný blesk"), a jeho další emanace. I bohyně Paldän Lhamo je v čhamu zastoupena a prezentována. Všechny tyto čhamy patří buď mezi tzv. tanec s hudbou (tib. I rol 'čhaml), či mezi tanec v maskách (tib. /'bag 'čhaml) nebo tzv. tanec gest za přítomnosti obecenstva či esoterní čham bez publika (tib. I gar 'čhaml), a obětní tanec (tib. I zor 'čhaml). Naprostá většina těchto čhamů vychází z odkazu a ze struktury Vadžrakíla čhamu (tib. I rdo rdže phur bu 'čhaml), tedy z tzv. tance černé díry (tib. Ibrub 'čhaml či Igdugpa sgrol bal), z tance bubnového (tib. Irnga 'čhaml) a z tance kořenného (tib. Irca 'čhaml), čili z tanců, které reflektují Vadžrakíla mandalu, Kálačakra mandalu, mandalu 58 hněvivých božstev a mandalu 42 pokojných božstev - zjednodušíme-li výklad. 6y Viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 48-59. Podrobně o Vadžrakíla čhamu, jak je prezentován tibetském spisu Čham jig, viz Nebesky-Wojkowitz 1976: 110-245 nebo např. Trávníček 2005: 32 - 57. Obr. 1,2,3 a 4 Obr. 1) Ladacký mnich představující buddhistické božstvo Mahákálu při chámovém tanci Cchedub v klášteře Phjang, linie Digung Kagjü. Fotografie: K. Trávníček, Phjang gönpa, Ladak, Indie 20. 7. 2004; Obr. 2) Chámové tance čtyř kostlivců (sa. Čitipati; tib. Durdag Idurkhrod bdagpo ži/) během chámového tance Do(s)močhe v klášteře Likir, linie Gelug. Fotografie: K. Trávníček, Likir gönpa, Ladak, Indie 4. 2. 2008; Obr. 3) Chámový tanec Guru Cchečhu Cchängjä, oslavující osm hlavních forem a emanací Padmasambhavy (tib. Igu ru mcchan brgjadcche čhu 'chaml), v klášteře Thak Thok, linie Ningma. Fotografie: K. Trávníček, Thak Thok gönpa, Ladak, Indie 5. 8. 2006; Obr. 4) Obyvatelé Ladaku nedočkavě vyhlíží, během chámového tance Nagrang v klášteře Mangto linie Sakja, příchod dvou věštců/orákulů (tib./lad. rong can kar mar; či mang spro lha), kteří budou předpovídat budoucnost celému Ladaku na rok 2008. Fotografie: K. Trávníček, Mangto gönpa, Ladak, 21. 2. 2008. Seznam použité literatury Abercrombie, T. J. 1978. „Ladakh - The Last Shangri-la." National Geographic 153/3, 333-359. Atwood, Ch. P. 2004. Encyklopédia of Mongolia and the Mongol Empire. New York: Facts On File, Inc. Beer, R. 2005. Symboly tibetského buddhismu. Praha: Jiří Buchal - BB/art. Bell, Ch. A. 1968. The Religion of Tibet. Oxford: University Press. Bělka, L. 2004. Buddhistická eschatologie. Sambhalský mýtus. Brno: Masarykova univerzita. Bělka, L. 2001. Tibetský buddhismus v Burjatsku. Brno: Masarykova univerzita. Bounak, V. 1928. ,,'Un pays de ľ Asie peu connu: le Tanna-Touva." Internationales Archiv für Etnographie 29, 1-17. Bunce, F. W. 1998. An Encyklopédia of Buddhist Deities, Demigods, Codlings, Saints and Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes 1. New Delhi: D.K. Printworld (P)Ltd. Bunce, F. W. 1998. An Encyklopédia of Buddhist Deities, Demigods, Codlings, Saints and Demons. With Special Focus on Iconographic Attributes 2. New Delhi: D.K. Printworld (P)Ltd. Bunce, F. W. 2001. A Dictionary of Buddhist and Hindu Iconography. Objects, Devices, Concepts, Rites and Related Terms. New Delhi: D.K. Printworld (P)Ltd. Cantwell, C. 1995. „The Dance of the Guru's Eight Aspetcs." The Tibet Journal 20/4, 47-63. Combe, G. A. 1926. Tibetan on Tibet. London. Coulson, M. 2002. Sanskrit. An Introduction to the Classical Language, London: Hodder and Stoughton. Dagnewa, T. 2005. Základy gramatiky moderní hovorové tibetštiny. Praha: Univerzita Karlova/Karolinum. Das, S. Ch. 2000. Tibetan - English Dictionary, Delhi: Paljor Publications 2000. Fantin, M. 1980. Tibetan Buddhism in Nepal. Mani Rimdu. A Dance Drama of Tengpoche Monastery. New Delhi: The English Book Store. Filipský, J. - Knotková-Capková, B. - Marek, J. - Vavroušková, S. 2003. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pakistanu a Srí Lanky, Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Forman, W. - Rintschen, B. 1967. Lamaistische Tanzmasken, Leipzig: Koehler & Amelang. Francké, A. H. 1998. A History of Western Tibet. One of the Unknown Empires. Delhi: Pilgrims Book Pvt. Ltd. Fry, P. (ed.). 2006. Rigpa Tibetan Calendar 2006-2007, Lodéve: Torten Sogyal Trust-Zam SARL. Galdanova, G. R. 1983. Lamaizm v Burjatii XVII - načala XX veka: struktura i social 'naja roľ kultovoj sistry. Novosibirsk: Nauka. Goldstein, M. C. 1999. English-Tibetan Dictionary ofModern Tibetan. Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives. Gordon, A.K. 1997. Tibetan Religious Art, Munshiram Manoharlal Publishers Pvt. Ltd. Griinwadel, A. 1900. Mythologie Des Buddhismus In Tibet Und Der Mongolei. Führer Durch Die Lamaistische Sammlung Des Fürsten E. Uchtomskij. Leipzig: F. A. Brockhaus. Gyaltsen Jamyang. ?. Mantgro Monastery. Leh: Central Institute of Buddhist Studies (rok vydání neuveden). Gyaltsen Jamyang. 1997. „The introduction of Buddhism into Ladakh." In: Osmaston, H. - Tsering Nawang (ed.), Recent Research on Ladakh 6. Proceedings of the Sixth International Colloquium on Ladakh Leh 1993, Delhi: Motilal Banarsidass Publishers Private Limited, (IALS), 117-120. Hainz, L. 1962. Lamaistische Masken. Der Tanz der Schreckensgötter. Kassel. Harrer, H. 1970. Sedm let v Tibetu. Můj život na dvoře dalajlámy. Praha: Olympia. Haslund, H. 1940. Bozi a lidé v Mongolsku. Zajagan. Praha: Nákladem české grafické unie. Hendl, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hermanns, M. 1956. Mythen und Mysterien der Tibeter. Köln. Hoffmann, H. 1950. Quellen zur Geschichte der tibetischen Bon - Religion. Mainz: Akademie der Wissenschaften und der Literatur. Hoffmann, H. 1961. The Religions of Tibet. New York: The Macmillan Company. Houseal, J. - Houghton, G. - Hodson, M. 2003. „Getting to Dance of Tibet: A Century of Steps." In: Bulletin of The 10th Seminar of International Association For Tibetan Studies in Oxford University, 8th September 2003. Oxford: International Association For Tibetan Studies, 39-40. Chaloupková, L. 2001. „Cam, mongolská mystérie masek." In: Obuchová, Ľ. (ed.), Maska, kostým a lidové divadlo. Soubor studií interdisciplinární pracovní skupiny „Náboženské směry v Asii" I Religions trends in Asia. Praha: Česká orientalistická společnost a nakladatelství Ibn Rushd. Jiná Singh, P. 1997. Recent Researches on the Himalaya. Leh-Delhi: Central Institut of Buddhist Studies and Indus Publishing Company. Jina Singh, P. 1996. Ladakh. The Land and the People. Delhi: Indus Publishing Company. Jina Singh, P. 1999. Some Monasteries of DrigungPa Order in Central Ladakh. Delhi: Indian Book Centre. Jina Singh, P. - Namgyal Konchok. 1999. Lamayuru Monastery of Ladakh Himalaya. Faridabad-Leh-Delhi: Om Publication and Central Institute of Buddhist Studies. Jina Singh, P. - Namgyal Konchok. 1995. Phyang Monastery of Ladakh. Delhi-Leh: Indus Publishing Company and Central Institute of Buddhist Studies. Keilhauer, A. - Keilhauer, P. 1980. Ladakh und Zanskar. Lamaistische Klosterkultur im Land zwischen Indien und Tibet. Köln: DuMont. Kolmaš, J. 1960. „Cham - tibetská pantomima." In: Nový Orient 15/5, 105. Kozlow, P. K. 1925. Mongolei, Amdo und die tote Stadt Chara-Choto. Berlin. Lessing, F. D. 1935. Mongolen. Hirten, Priester und Dämonen. Berlin. Lexikon východní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen, přel. Filipský, J. -Liščák, V. - Heroldova, H. - Kolmaš, J. - Vavroušková, S. 1996. Praha/Olomouc: Victoria Publishing - Votobia. Marcotty, Th. 1987. Dagger Blessing. The Tibetan Phurpa Cult: Reflections and Materials. Delhi: B.R. Publishing Corporation. Marko, A. 1994. „'Cham: Ritual as Myth in Ladakhi Gompa." In: Samuel, G. - Gregor, H. - Stutchbury, E. (ed.), Tantra and Popular Religion in Tibet. New Delhi: International Academy of Indian Culture and Aditya Prakashan, 135-152. Mänchen-Helfen, O. 1931. Reise ins asiatische Tuwa. Berlin. Miltner, V. 1997. Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Práce. Montmollin, M. 1988. „Some More on the ša ba ša khyi 'Cham - a Bhutanese 'Cham on the Conversion of the Hunter mGon po rDo rje by Mi la ras pa." In: Uebach, H. -Panglung, L. (ed.), Tibetan Studies. Proceedings of the 4th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Schloss Hohenkammer - Munich 1985. Studia Tibetica. Quellen und Studien zur tibetischen Lexikographie-Band II, Munich: Bayerische Akademie Der Wissenschaften, 293-300. Mykiska, M. 2005. „Velký svátek Ccheču." Lidé a Země 54/02, 18-24. Mykiska, M. - Mykisková, B. 2004. Pět měsíců v Himalájí aneb Ladak očima české rodiny. Příbram: MTM. Najdakova, V. C. 1997. Buddijskaja misterija Cam vBurjatii. Ulan-Ude: Burjatskij institut obščestvennych nauk. Namgyal Konchok. 1997. „The Significance of Chams performance - 'chams gyi nad don mo ra bsdus." In: Osmaston, H. - Tsering Nawang (ed.), Recent Research on Ladakh 6. Proceedings of the Sixth International Colloquium on Ladakh Leh 1993. Delhi: Motilal Banarsidass Publishers Private Limited, (IALS), 359-364. Nebesky-Wojkowitz, R. 1956. Oracles and Demons of Tibet. The Cult and Iconography of the Tibetan Protective Deities. Hague: Mouton. Nebesky-Wojkowitz, R. 1976. Tibetan Religious Dances. Tibetan text and annotated translation of the 'chamsyig. Paris: Mouton. Norbu Jamjang (ed.). 1986. Zlos - Gar. Performing Traditions of Tibet. Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives. Paldan Thupstan. 1997. The Guide to the Buddhist Monasteries and Royal Castles of Ladakh. Delhi: Dorjee Tsering at Jayyed Press. Pearlman, E. 2002. Tibetan Sacred Dance. A Journey Into The Religious and Folk Traditions. Vermont: Inner Traditions. Religious Mask Dancing "Tsam" in Mongolia. ?. Zhuulchin: Mongolian National Tourist Organization (rok vydání neuveden). Ricard, M. 2003. Monk Dancers of Tibet. Boston - London: Shambhala Publications. Scofield, J. 1974. „Bhutan Crowns a New Dragon King." National Geographic 146/4, 546-571. Shakspo Tsering, N. ?. Notes On Mask Dance (Cham). Ladakh. Center For Research On Ladakh Studies CRLS (bez uvedení místa a roku vydání). Schäfer, E. 1943. Geheimnis Tibet. München: Verlag F. Bruckmann. Schrempf, M. 1999. „Taming the Earth, Controlling the Cosmos: Transformation of Space in Tibetan Buddhist and Bon-po Ritual Dance." In: T. Huber (ed.), Sacred Spaces and Powerful Places in Tibetan Culture. A Collection of Essays. Dharamsala: Library of Tibetan Works and Archives, 198-224. Schrempf, M. 1997. „From 'Devil Dance' to 'World Healing': Some Representations, Perspectives and Innovations of Contemporary Tibetan Ritual Dances." In: Korom, F.J. (ed.), Tibetan Culture in the Diaspora. Papers Presented at a Panel of the 7th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Graz 1995. Wien: Verlag Der Osterreichischen Akademie Der Wissenschaften, 91-102. Sklenka, L. 2004. „Svátky a slavnosti Tibetu." Tibetské listy 23, 20-21. Stagna Rinpoche. 2004. A Brief History of Stagna Monastery. New Delhi: Yashodhara Publications (Leh: Stakna Labrang). Stein, R. A. 1972. Tibetan Civilization. Stanford: Stanford University Press. Strnad, J. - Filipský, J. - Holman, J. - Vavroušková, S. 2003. Dějiny Indie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Tafel, A. \9\4. Meine Tibetreise. Berlin. Tharchin, K. - Namgail, K. - Gyaltsen, S. J. - Tsewang, L. - Merritt, F. (ed.). ?. The Guide to the Monastery at Phyang. (bez uvedení místa a roku vydání). Tibetská kniha mrtvých. Bar do thödol (Vysvobození v bardu skrze naslouchání). Přel. Kolmaš, J. 1991. Praha: Odeon. Trávníček, K. 2005. „Cham - několik pohledů na religiózní tance tibetského buddhismu." Sacra aneb rukověť religionisty 3, 32 - 57. Trávníček, K. 2007. Minulost a současnost chámových buddhistických tanců. Brno: Diplomová magisterská práce na UR FF MU. Tsering Ngawang. ?. The Monasteries ofHemis, Chemde and Dagthag. A pilgrimage to the Indian Himalayas, series-1. New Delhi: Malkoti Printing Services (rok vydání neuveden). Vokurková, Z. 2002. „Jak Tibeťané v roce 2002 slavili Losar." Tibetské listy 15, 15-17. Waddell, L. A. 1972. Tibetan Buddhism. With Its Mystic Cults, Symbolism and Mythology. New York: Dover Publications. Žagabpa, T. W. D. 2000. Dějiny Tibetu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.