Náboženství a společnost v období komunistického režimu Národ odloučený od Boha Struktura přednášky • Předehra • Střet • Oteplení • Normalizace PŘEDEHRA 1945 - 1948 Předehra • Dopady druhé světové války • Pozice jednotlivých náboženských skupin • Tesařův výzkum religiozity Předehra Předehra (1.) Česká společnost si základní parametry svého vztahu k náboženství a náboženským institucím vytvořila již během zhruba prvních deseti let existence nezávislého Československa. (2.) Hlavní reprezentant „politického katolicismu“ lidová strana se stala nedílnou součástí politického establishmentu jak v rámci první republiky, tak i v rámci nových podmínek „omezené politické plurality“. (3.) S výjimkou početně relativně slabého a politicky izolovaného křídla katolických ultrakonzervativců, kteří se zdiskreditovali v období tzv. druhé republiky, vystupovala naprostá většina představitelů katolické církve a dalších křesťanských denominací v době ohrožení republiky a následné okupace velmi statečně a mnozí se dokonce aktivně zapojili do protinacistického odboje Předehra Výzkum Československého ústavu pro výzkum veřejného mínění (Milan Tesař) V Boha věřilo či připouštělo jeho existenci 80 % české populace, 12 % jeho existenci odmítalo a 8 % o této otázce nepřemýšlelo. Náboženských obřadů se pravidelně účastnilo 20 %, občas 43 %, jen o velkých svátcích 13 % a nikdy nenavštěvovalo bohoslužby 24 % občanů. Za nábožensky snášenlivé se považovalo 67 % dotazovaných. Předehra Největší výhrady byly vůči Židům, kdy 16 % dotazovaných prohlásilo, že k nim cítí nechuť, vůči bezvěrcům (8 %) a katolíkům (7 %). Vůči protestantům projevila nechuť pouze 2 %. V případě otázky týkající se intenzity vlastní zbožnosti v porovnání se zbožností rodičů prohlásilo 48 % respondentů, že jejich rodiče byli zbožnější, 47 % nezaznamenalo žádné větší rozdíly mezi svojí zbožností a zbožností rodičů a jen 5 % tvrdilo, že jejich zbožnost je intenzivnější než zbožnost rodičů. STŘET 1948 - 1960 Střet • Příprava konfliktu • Institucionalizace konfliktu • Perzekuce • Výsledky sčítání lidu z roku 1950 • Náboženství a marxismus Střet Střet Střet Střet Střet (1) Komunistický režim již dostatečně paralyzoval či ovládl strukturu jednotlivých náboženských skupin. (2) Výsledky sčítání lidu a další šetření ukazovala stále relativně velký vliv náboženství na život lidí (3) Nový režim si vytkl ambiciózní plán rychlého dosažení „socialistické“ společnosti, v níž nebylo pro náboženství místo. Novou státní ideologií se měl stát marxisticko – leninský ateizmus, který odhaloval náboženství jako důsledek falešného, odcizeného vědomí, jehož prává podstata byla plně odhalena marxismem jakožto „vědeckým světovým názorem Střet (1) [Falešná] Podstata náboženství byla plně a definitivně odhalena, a to jako převrácená, fantastická reflexe vnějšího světa a přírodních elementů v myslích lidí. (2) Jakákoli jiná interpretace náboženství je anti-marxistická a jejím cílem je podporovat náboženství. (3) Jediným správným způsobem, jak studovat náboženství, je ho kritizovat, což nezbytně vede k boji proti náboženství. (4) Každé studium náboženství musí vést k reedukaci lidstva ve smyslu třídního obsahu svobody vědomí. (5) Odmítnutí náboženství skrze vědecký ateizmus je veskrze pozitivní, protože osvobozuje lidstvo od duchovního útlaku nevědeckých a falešných konceptů, a to i v případě, že s sebou přináší nátla OTEPLENÍ 1960 - 1970 Oteplení • Příčiny změny • Dialog mezi marxismem a křesťanstvím • Výzkumy religiozity v 60. letech Oteplení Příčiny změny: • Politické oteplení • Sociálně-ekonomické změny ve společnosti • Pražské jaro Oteplení Dialog marxismu s křesťanstvím/náboženstvím • Milan Machovec • Egon Bondy (Zbyněk Fišer) • Erika Kadlecová Střet Oteplení Statistické údaje SÚC z roku 1967: - 44 % obyvatel se považuje za členy církví - 9,5 % obyvatel se pravidelně účastní bohoslužeb - 52 % narozených dětí bylo pokřtěno - 30,6 % sňatků bylo církevních - 16,8 % žáků ve 2. až 7. třídě navštěvovalo náboženskou výchovu Oteplení Oteplení Erika Kadlecová, Sociologický výzkum religiozity Severomoravského kraje: l 58 % obyvatel se k nějaké náboženské skupině hlásilo , z čehož 76 % byli katolíci, 15 % tvořili příslušníci protestantských denominací a 7 % se hlásilo k Československé církvi. l Výzkum ukázal také větší počet žen mezi věřícími, větší zastoupení starších generací (50 let a výše) a konečně i výraznější zastoupení nízkostatusových povolání. Oteplení l Velmi překvapivé byly výsledky týkající se počtu nevěřících. Ty sice potvrdily větší míru „sekularizace“ mladších generací, městského obyvatelstva a vzdělanějších vrstev, ale zároveň přinesly velmi překvapivé zjištění, že pouze 24 % dělníků se deklarovalo za ateisty. Oteplení Ústav pro výzkum veřejného mínění v roce 1969 (Světový názor občanů): Na ní 44 % dotázaných odpovědělo, že se považuje za křesťany pouze 10 % se označilo za marxisty NORMALIZACE 1970 - 1989 Normalizace • Další fáze institucionalize střetu s náboženstvím • Náboženský disent • Výzkumy religiozity v 70. letech • Religiozita v období perestrojky Normalizace Další fáze institucionalize střetu s náboženstvím l Posílení restriktivního zaměření SVC MK l Vznik Ústavu vědeckého ateizmu v Brně l Vznik kolaborantské organizace Sdružení katolického duchovenstva Pacem in terris Normalizace • Katolický disent - Okruh kolem Josefa Zvěřiny - Skupina Felixe M. Davídka 2. Protestantský disent Ladislav Hejdánek, Milan Balabán, Jan Novák, Jaromír Dus Normalizace Výzkumy religiozity v 70. a 80. letech - Oficiální - Neoficiální Normalizace Oficiální výzkumy religiozity v 70. a 80. letech: - František Křenek: Výzkum religiozity středoškoláků v Jihomoravském kraji (1970) - František Křenek – Helena Pavlincová: Výzkumy religiozity žáků zákl. škol v Jihomoravském kraji (1979) - František Křenek: Od náboženství k ateismu v zemědělských kolektivech (1980) - Josef Blovský: Výzkumná zpráva 89 – 05: Aktuální otázky působení církví (1988) Normalizace Vybrané závěry: - Za nábožensky smýšlející je možné považovat asi 30 % populace - Další asi 40 % populace je nábožensky nevyhraněných - Výrazně poklesla míra účasti na náboženských obřadech Normalizace Normalizace Neoficiální výzkumy: Zdeněk Strmiska: Nezávislý průzkum současného smýšlení v Československu (1986) Jiřina Šiklová: Mládež v ČSSR a náboženství (1986) Normalizace Normalizace Účast na náboženských shromážděních uvedlo jen něco málo přes 10 % respondentů a účast ve výjimečných případech či zájem o tato shromáždění asi 8 % dotázaných. Téměř 80 % oproti tomu uvedlo, že se takových aktivit neúčastní vůbec Normalizace l Většina české mládeže je nenáboženská a značně materialisticky orientované, ale přesto je možné pozorovat jisté náboženské oživení, které se ovšem odehrává spíše mimo tradiční náboženské skupiny a často má synkretistický charakter, a to i v případě, že dotyční jedinci sami sebe prohlašují za křesťany. l Svoji „náboženskou identitu“ neskrývají tak často jako věřící vycházející z tradičních kruhů. Za rozhodující považují náboženský prožitek a nikoli „dogmatickou čistotu“. Normalizace l Druhá polovina 80. let s sebou přinesla i jistou obnovu prestiže tradičních náboženských skupin. l Důvodem bylo: - částečné uvolňování poměrů a s ním spojené postupné rozpadávání systému - narůstající ekonomické problémy, které začaly ohrožovat konzumní podstatu gulášového socialismu - větší aktivita náboženských skupin. Normalizace l Významnou roli zde sehrála zejména změna postoje představitelů katolické církve v čele s pražským arcibiskupem Tomáškem l Významnými akcemi, které měly charakter vystoupení proti režimu a byly spojené s požadavkem změny, byly celonárodní pouť na Velehrad, které se zúčastnilo na sto tisíc lidí, a petice moravských katolíků žádající větší náboženské svobody, pod niž se podepsalo více než šest set tisíc lidí. Normalizace Vyvrcholením těchto snah bylo v srpnu 1987 vyhlášení tzv. Desetiletí duchovní obrody na jehož přípravě se podíleli i někteří představitelé skryté církve, např. Tomáš Halík, a kanonizace Anežky Přemyslovny, která předznamenala změny započaté v listopadu 1989. Normalizace (1988) - Anežka Česká: službu životu. (1989) - sv. Klement Marii Hofbauer a sv. Jan Nepomuk Neumann: víra v moderním životě (1990) - sv. Norbert a bl. Jan Sarkander: posvěcování života a harmonický životní styl, (1991) - bl. Zdislava: rodinný život, (1992) - sv. Ludmila: výchova, vzdělání a tradice, (1993) - sv. Jan Nepomucký: pravda a spravedlnost, (1994) - sv. Václav: práce a společenská odpovědnost, (1995) - sv. Prokop: duchovní a tělesná kultura osobnosti, (1996) - sv. Cyril a Metoděj: evangelizace a modlitba (1997) - sv. Vojtěch: Kristus – Pán dějin a budoucího věku. Závěry l Tradiční nedůvěra vůči náboženským institucím byla výrazně posílena konzumní a individualistickou orientací společnosti. To se odrazilo zejména ve vztahu k tradičním náboženským skupinám a můžeme mluvit dokonce o zásadnějším dopadu než v případě 50. a 60. let. l Došlo k dalšímu výraznému poklesu participace na náboženském životě jednotlivých církví a náboženských společností, k ještě hlubšímu rozvrácení infrastruktury a k citelné ztrátě členské základny. Mnohem více přitom byly postiženy největší nekatolické denominace, Církev československá husitská a Českobratrská církev evangelická. V případě Církve československé husitské je možné dokonce mluvit o krizi, kterou další roky pouze potvrdily. Závěry l Na druhou stranu se začaly objevovat i nové formy náboženského chování, které měly potenciál oslovit jistou část poměrně velké skupiny „nevyhraněných“. Šlo především o fenomény spojené s alternativními a často výrazně privatizovanými náboženskými skupinami, jejichž největší devízou se stávala jinakost a schopnost reagovat na potřeby jedince vysoce individualizované společnosti. Ingredience pro polistopadovou náboženskou polévku tak byly připraveny.