Séminaire de traduction, Intervention de Pavla Kellnerová, le 28 avril 09 Překladatel je advokátem autora: Autor (spisovatel) se obrací na publikum, které nezná. - Překlad však vychází pro zcela jiné publikum, než byl napsán původní text. - Pokud chce překladatel zachovat funkce textu ve výchozím jazyce, musí znát publikum, na které se obrací. - Překladatel vystupuje se svou cizojazyčnou verzí před publikum, které by jinak nemohl autor oslovit. Je tedy jeho zástupcem, propůjčuje mu svůj hlas (rukopis), jemuž bude naslouchat veřejnost (ne všichni překladatelé jsou si vědomi odpovědnosti, která s tím souvisí). Maimonides (židovský učenec, r. 1199): ,T)ovolte mi předeslat jedno pravidlo: Kdo překládá a snaží se každé slovo exaktně reprodukovat, a přitom se drží slovosledu a sledu vět v originálu, bude mít potíže, jeho reprodukce bude chybná a nespolehlivá. Tato metoda není správná. Překladatel by se měl zprvu snažit pochopit odstavce a potom záměr autora dokonale srozumitelně reprodukovat v cizím jazyce (není možno beze změny slovosledu ...)." Naučná literatura (kontrola odborníky). Např. církevní texty kontrolovány církví (do r. 1757 zákaz překládání bible laiky). Ačkoliv se lingvistika v posledních letech odklonila od normativní gramatiky, dodnes překladateli nezbývá nic jiného, než psát správné věty! Předloha je však často plná chyb a porušování základních pravidel pravopisu. - Překlad musí být správný a logický, i když jsou chyby v originále (snažit se pochopit smysl, případně konzultovat se zadavatelem, odmítnout). Od překladatele je neprofesionálni, pokud přeloží v souladu se špatnou předlohou vědomě špatně (prodiskutovat s vydavatelem potřebu úprav) - Respektovat politické a ideologické názory autora (Mein Kampf - angl. překlad redukován z Vi, ...) Fáze překladatelského procesu: Levý - Pochopení předlohy Interpretace předlohy - Preštylizovaní předlohy Vilikovský - Recepce + interpretace (pochopení cizí kultury ...) - Formování koncepce (vyhodnocení cizí kultury, vlastní koncepce, průnik obou kultur (původní a přijímající) - Reprodukce (pouze zde začíná vlastní tvořivá práce překladatele) Barchudorov Analýza Syntéza 1 Knittová (nejnovější anglosaské přístupy) - Makropřístup (kulturní zázemí, historické + lokální zařazení, typ textu, typ čtenáře ...) - Mikropřístup (konkrétní jednotlivosti, gramatické struktury, jejich lexikální náplň ..., budování definitivního textu) Komunikační postoj překladatele Text překladu dekóduje (analytická etapa překladu) a pak jej kóduje (syntetická etapa překladu). Výsledek - vznik nového textu. Stylistický postoj překladatele Vztah k stylistickým vlastnostem originálu utvářený vlastním stylistickým cítěním v rámci individuálních výrazových sklonů překladatele. Metajazykovy postoj překladatele První fáze překladatelovy práce (zachycení invariantního jádra, objektivní zhodnocení jazykových a stylistických vlastností originálu => rozhodnutí o překladu + metodě. Ideologický přístup překladatele Vztah překladatele k ideově-estetickým vlastnostem originálu, manifestace světonázorových postojů, které se realizují ve výběru překladového textu + překladatelských metod. Etický kodex tlumočníka a překladatele (výňatky) § 2 - ... Výsledek tvůrčí práce překladatele je novou hodnotou, která má povahu duševního vlastnictví. § 5 - Tlumočník a překladatel zásadně přijímá pouze ty závazky, které odpovídají jeho schopnostem a přípravě. Za výsledek své práce nese plnou morální odpovědnost. § 6 - Tlumočník a překladatel odmítne vykonávat takovou činnost a zdrží se takového jednání, které by mohlo poškodit důstojnost jeho povolání. § 8 - Výkon povolání nezkracuje tlumočníka a překladatele na jeho osobních lidských a občanských právech a nesmí být na újmu jeho důstojnosti. Diskuse Výběr povolání (profil, příprava na profesi, výhody, nevýhody, omezení ...) - Práce pro překladatelské agentury (tarify, podmínky ...) - Etika styku se zákazníky Slovníky a překladové podpůrné programy Zdroje informací 2 Approches basées sur : les theories linguistiques (linguistique appliquée, structuralisme...) les theories littéraires les theories philosophiques la pratique (école de Paris, Selescovitch, Lederer, ESIT) l'examen empirique 2 d'entre elles assez revolutionnaires, interessantes Reflexion philosophique (Steiner) - Mouvement en 4 temps - Confiance : traducteur prend un risque en abordant le texte : sans avoir soumis ce texte á un examen, il lui fait confiance en assumant qu'il véhicule un sens - Agression : le traducteur pénětre dans le texte source pour lui voler un sens qu'il veut empörter comme un butin de guerre - Incorporation : aprěs avoir agressé et détruit, le traducteur s'incorpore le texte source, il le fait le sien, l'avale et le digěre, en quelque sorte - Restitution : 3 actes precedents ont créé un déséquilibre - (Levi Strauss : dans un systéme, tout se tient, si on enlěve ou rajoute un element dans un systéme, on le déséquilibre). II faut maintenant rétablir ľéquilibre en restituant) Steiner LA TACHE IDEALE - ET IRRÉALISTE - DU TRADUCTEUR SERAIT DE RÉTABLIR PAR SES TRADUCTIONS PARFAITES, REPRODUISANT A Ľ IDENTIQUE EN LANGUE CIBLE, LE TEXTE SOURCE - létat paradisiaque ďavant Babel, täche impossible, car rien n'est parfait... Theorie interpretative Développée par Ecole Supérieure ďinterprětes et de Traducteurs fondée en 1957 á partir d'observations faites á propos de la traduction simultanée et consecutive de nature orale. Ľinterpréte n'a pas une memoire des mots, mais la memoire du sens qu'ils véhiculent. Cela implique une reflexion sur la nature du sens = l'opposition entre l'implicite et l'explicite. - Le sens ne se livre pas immédiatement; avant de traduire, le traducteur doit se faire interprete, il doit dégager le sens du texte, "le vouloir dire" : c'est le sens qu'il doit traduire ; - Lederer - le bagage cognitif (le vécu du traducteur); - Mettre le nouveau vécu en rapport avec des experiences vécues similaires et ľévaluer par rapport á ce fonds de vécu existant dans la memoire ; - La « déverbalisation » - le traducteur transcende le niveau des mots pour s'approprier le sens d'un texte, qu'il devra ensuite « reverbaliser » dans la langue cible, en tenant compte des conditionnements du récepteur (langue, culture...) « Les traductions, comme les femmes, pour étre parfaites, doivent étre á la fois fiděles et belles. »* 1 http://accurapid.com/iournal/18fidelite.htm consulté le 25.4.09 3 Aujourd'hui, il est devenu impossible de prendre connaissance de toutes les grandes littératures européennes dans leur langue originale et la traduction prend une place considerable dans notre vie. La traduction est un cas special de la communication indirecte. Entre ľémetteur et le récepteur il y a un médiateur - le traducteur. Le but de la traduction est ďétablir une equivalence entre le texte de la langue source et celui de la langue cible, tout en tenant compte d'un certain nombre de contraintes (contexte, grammaire, etc.), afin de le rendre comprehensible pour des personnes n'ayant pas connaissance de la langue source et n'ayant pas la méme culture ou bagage de connaissances. Jusqu'ici, la traduction est restée une activité essentiellement humaine. Des tentatives ont cependant été faites pour automatiser et informatiser la traduction (traduction automatique) ou pour utiliser les ordinateurs comme support de la traduction humaine (traduction assistée par ordinateur). Déjá une confrontation rapide de nos deux langues traitées fait apparaitre que les moyens dont elles disposent ne sont presque jamais les mémes. Citons Georges Mounin2 : « Ce n 'est pas un my ster e si une langue a des mots spécifiques pour designer les realite s non linguistiques qui constituent sa civilisation et sa culture, et si une autre langue qui ne portage pas celles-ci ne dispose pas de mots spécifiques equivalents. » Une certaine idée ne sera done pas toujours exprimée par les mémes moyens. Jusqu á la Seconde Guerre mondiale, la traduction était considérée plus ou moins comme un art. C'était ľaffaire de philosophes, ďécrivains, de bilingues specialises... 2 Professeur francais de linguistique et de sémiologie (1910-1993), auteur de « Les Problěmes théoriques de la traduction », Gallimard, Paris, 1963 4