Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informační studií a knihovnictví PODSTATA PROCESU UČENÍ Seminární práce k předmětu VIKBA29 Učící se společnost a role knihovníka v ní Autor: Kateřina Mrázová UČO: 216813 Typ studia: prezenční Ročník: druhý Počet znaků: Brno Datum odevzdání 1. Úvod Učení je aktivní a tvořivý proces, který rozšiřuje[1] vrozené dispozice a rozšiřuje možnosti jedince. Smyslem je získávání, osvojování, pozměňování a upevňování nových zkušeností a tím přizpůsobování se novým situacím. 2. Přístupy k učení K vytváření dočasných spojů může dojít několika způsoby. Jako nejzákladnější jsou považovány tyto čtyři: habituace, klasické podmiňování, operantní podmiňování a komplexní učení. 2.1. Habituace Def.: Proces, při němž se organismus učí oslabovat svou reakci na slabý podnět, který nemá vážné následky (tikot hodin, hluk silničního provozu, atp.) Jedná se o nejjednodušší druh učení. Opakem habituace je senzitizace, kdy se organismus učí zesilovat svou reakci na slabý podnět, pokud po něm následuje ohrožující nebo bolestivý podnět. 2.2. Klasické podmiňování Def.: Proces učení, při němž dochází k asociaci původně neutrálního procesu s dalším podnětem na základě opakovaného spojování obou podnětů. Klasické podmiňováni je druh učení náročný na čas, protože k vytvoření spojů je potřeba velké množství opakování, ale po vzniku spojení následuje vždy přesná reakce. 2.2.1. Prvky klasického podmiňování nepodmíněný podnět (NP) podnět, který automaticky vyvolává reakci, většinou reflexivní nepodmíněná reakce (NR) reakce na nepodmíněný podnět, je použita jako základ pro vytvoření podmíněné reakce na původně neutrální podnět neutrální (indeferentní) podnět (IP) podnět, který nevyvolává jakoukoliv reakci podmíněný podnět (PP) původně neutrální podnět, který poté, co je spojen s nepodmíněným podnětem, začne vyvolávat podmíněnou reakci podmíněná reakce (PR) naučená, nebo získaná odpověď na podnět, který původně nevyvolával reakci 2.2.2. Pavlovovy experimenty Nejtypičtějším příkladem klasického podmiňování jsou pokusy ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova. O klasické podmiňování se začal důkladněji zajímat v době, kdy si během svých výzkumů trávicích procesu povšiml, že jeden ze zkoumaných psů začíná slinit už při pohledu na misku na žrádlo narozdíl od ostatních, kteří začínali slinit, až při pohledu na žrádlo. Během Pavlovových experimentů bylo zkoumaným psům vydáváno žrádlo do misky po předcházejícím zvukovém, nebo světelném podnětu. Z počátku pes slinil až po vydání masa a jednalo se tak o nepodmíněnou reakci a maso bylo nepodmíněným podnětem. Světelný, nebo zvukový podnět byl podnětem neutrálním. Postup je mnohokrát opakován, až pes začne slintat už po světelném, nebo zvukovém podnětu. V tomto okamžiku se slinění stává podmíněnou reakcí a světlo podmíněným podnětem. Ačkoliv světlo, či zvuk z počátku nevyvolávalo u psa žádnou reakci, zvíře se postupem časem naučilo, neboli bylo napodmiňováno, aby spojovalo světelný, nebo zvuková podnět s následujícím přísunem jídla. 2.3. Operantní podmiňování Def.: Při procesu operantního podmiňování dochází k naučení určitých reakcí, protože tyto reakce účinkují či působí na okolí. Operantní podmiňování je často také nazýváno učení pokus-omyl a jedná se o proces, kdy se jedinec sám chová tak, aby dosáhl určitého cíle. Jako příklad lze uvést záchvaty zlosti u dětí v okamžiku, kdy je rodiče ukládají ke spánku, protože předpokládají, že jejich chování vzbudí u rodičů pozornost a budou se dětem nadále věnovat. Tyto záchvaty postupně odeznívají, pokud rodiče neberou na záchvaty dítěte ohled. Plnění povelů od psa, který je zvyklý, že za správné provedení dostane pamlsek. Naučení se probírané látky k testu, protože následuje odměna v podobě dobré známky, apod. 2.3.1. Typy zpevnění a trestů Typ Definice Účinek Příklad pozitivní zpevnění příjemný podnět, který následuje žádoucí chování zvyšuje pravděpodobnost výskytu žádoucího chování dobrá známka z písemky negativní zpevnění odebrání nepříjemného podnětu po výskytu žádoucího chování zvyšuje pravděpodobnost výskytu žádoucího chování svolení, aby dítě opustilo svůj pokoj poté, co přestane mít záchvat vzteku pozitivní trest nepříjemný podnět, který následuje po nežádoucím chování snižuje pravděpodobnost výskytu nežádoucího chování špatná známka z písemky negativní trest odstranění příjemného podnětu po výskytu nežádoucího chování snižuje pravděpodobnost výskytu nežádoucího chování zákaz sledování televizních pořadů 2.3.2. Skinnerovy experimenty Mezi významné psychology, kteří se zabývali operantním podmiňováním patří i Burrhus Frederic Skinner. Skinnerovy experimenty se zabývaly zkoumáním hladových zvířat, většinou holubů, nebo krys. Ty jsou zavřena ve skříňce, ve které je umístěna miska na žrádlo a nad ní je páčka. Po zmáčknutí páčky spadne do misky malé množství potravy, počet zmáčknutí páčky potřebný k vydání potravy určuje experimentátor. Potrava zvyšuje četnost zmáčknutí páčky. Pokud však zmáčknutí páčky není následováno potravou četnost mačkaní se snižuje. Operantní podmiňování tedy zvyšuje pravděpodobnost požadované reakce tím, že odpovídající chování je následováno zpevněním[2] (např. dobrá známka, pamlsek, atp.). Z laboratorních experimentů také vyplývá, že čím bezprostřednější následuje odměna, tím je účinnější. Tento prvek učení je důležitý zvláště u malých dětí v raných fázích vývoje. 3. Druhy učení senzomotorické rozvoj názorného poznávání pohybové stránky činnosti (např. kreslení, šití) vědomostní osvojování poznatků intelektové osvojování řešení problémů či úloh sociální učení sociální interakci 4. Výsledky učení vědomost učením osvojený poznatek, tj. zapamatovaný a pochopený fakt nebo vztah mezi fakty v podobě například pojmu, pravidla, vzorce v závislosti na své správnosti, hloubce, šířce a trvanlivosti vytváří různé úrovně poznání skutečnosti dovednost učením (cvičením, zkušeností) získaná dispozice vykonávat správně a účelně komplexní, přitom však konkrétní, jasně vymezené činnosti v oblasti pohybové, sociální, jazykové a intelektuální toto jednání se cvičením stává zautomatizovaným, tj. nevyžaduje vědomou kontrolu návyk osvojená tendence (sklon) k určité činnosti vytvořená učením, zkušenosti a opakováním charakteristická, trvalejší, automaticky se vybavující součást duševní výbavy a reagování jedince výchova spočívá mj. ve vytváření užitečných návyků, jež jsou pak prováděny snadno, bez velkého vědomého úsilí a zaměřené pozornosti negativní návyk= zlozvyk zvyk zažitý, téměř automaticky probíhající způsob chování 5. Fáze procesu učení fáze motivační fáze uvědomnění si vnitřních pohnutků vedoucích k učení fáze poznávací fáze pronikání do problému a hledání řešení fáze výkonná fáze pochopení a vyřešení problému zařezení nově vzniklých poznatků do soustavy předcházejícíh poznatků fáze kontrolní nemusí být vždy kontrola výsledku procesu učení (např. aplikace na podobný příklad) 6. Poruchy učení Mezi specifické vývojové poruchy učení patří dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie a neverbální poruchy učení. Jedná se o poruchy, které postihují jedince s průměrnou, nebo nadprůmněrnou inteligencí. Tito jedinci nepřijímají běžné výukové postupy. Poruchy se projevují na počátku školní docházky a postupem času udeznívají. Do specifických vývojových poruch se neřadí poruchy vzniklé na základě onemocnění, nebo špatným pedagogickým vedením. dyslexie porucha čtení, při níž přetrvávají počáteční potíže se čtením až do pozdějšího věku dítěte dysgrafie porucha písma, dítě má prblém se zapamatováním písmenek, plete si písmena tvarově podobná, často má nečitelné písmo dysortografie porucha pravopisu, dítě často zaměňuje slabiky (di-dy, ti-ty, ni-ny), vynechává háčky a čarky, apod. dyskalkulie porucha matematických schopností 7. Závěr Učení nás provází od narození až po smrt. Je to důležitá součást našeho života, bez které by jsme nebyli schopni zapojit se do sociální sítě, která nás obklopuje. Naše učení ovlivňuje spousta faktorů, ale podle mého názoru je tím nejdůležitějším sám jedinec, který se učí, nebo je učen, protože je důležité, aby chtěl být učen= učit se. A pokud se chce učit, tak je jen přínosné, aby o tomto procesu něco věděl, a dokázal tak z něho vytěžit co nejvíce ve svůj prospěch. Použitá literatura: Všeobecná encyklopedie. 1. vyd. Praha : Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3. ATKINSON, Rita L., et al. Psychologie. Přeložili Erik Herman, Miroslav Petržela a Dagmar Brejlová. 2. vyd. Praha : Portal, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3. EMMERT, František, et al. Odmaturuj ze společenských věd. Odpovědná redaktorka Mgr. Marcela Krausová. 1. aktualiz. vyd. Brno : Didaktis, 2004. 224 s. ISBN 80-86285-68-5. Obsah: 1. Úvod 2 2. Přístupy k učení 3 2.1. Habituace 2.2. Klasické podmiňování 2.2.1. Prvky klasického podmiňování 2.2.2. Pavlovovy experimenty 4 2.3. Operantní podmiňování 2.3.1. Typy zpevnění trestů 5 2.3.2. Skinnerovy experimenty 3. Druhy učení 6 4. Výsledky učení 7 5. Fáze procesu učení 6. Poruchy učení 8 7. Závěr 9 Použitá literatura 10 Obsah 11 ________________________________ [1]EMMERT, František, et al. Odmaturuj ze společenských věd. Odpovědná redaktorka Mgr. Marcela Krausová. 1. aktualiz. vyd. Brno : Didaktis, 2004. 224 s. ISBN 80-86285-68-5. [2] ATKINSON, Rita L., et al. Psychologie. Přeložili Erik Herman, Miroslav Petržela a Dagmar Brejlová. 2. vyd. Praha : Portal, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.