Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Ústav české literatury a knihovnictví
Kabinet informačních studií a knihovnictví
Atributy "mít" a "být" ve filosofii Ericha Fromma
Autor: Pavla Lichnovská
UČO: 217 878
Typ studia: prezenční
Ročník: třetí
Počet znaků: 18 461
Brno
2009
Obsah
Úvod. 3
1. Erich Fromm.. 4
1.1. Životopis Ericha Fromma. 4
1.2. Dílo. 4
2. Současná krize společnosti 5
3. Atributy Být a Mít 5
3.1. Atribut Mít 6
3.1.1. Použití Mít v jazyce. 6
3.1.2. Existence orientovaná na Mít 6
3.1.3. Společnost orientovaná na vlastnění 7
3.1.4. Současná společnost orientovaná na vlastnění 7
3.2. Atribut Být 8
3.2.1. Použití Být v jazyce. 8
3.2.2. Existence orientovaná na BÝT. 8
3.2.3. Společnost orientovaná na bytí 9
4. Mít a Být v každodenním životě. 9
4.1. Učení 9
4.2. Vzpomínání 10
4.3. Láska. 10
4.5. Jistota - nejistota. 10
6. Nový člověk a nová společnost 11
Závěr 13
Použité zdroje. 14
Úvod
Erich Fromm patří mezi nejvýznamnější humanisticky orientované filosofy 20. století. Jeho dílo je
stále živé a naléhavě apeluje na současnou společnost kvůli změnám, které je nutné provést pro její
další vývoj či aspoň oddálení zániku.
Tato práce se zabývá atributy Mít a Být ve Frommově filosofii a jejich rolí v krizi současného
světa i v hledání východiska z ní. Přestože Fromm psal o současné společnosti 70. let 20. století,
přikláním se k ponechání výrazu současné společnosti i v dnešní době, jelikož myšlenky obsažené
v jeho díle neztratily nic ze své aktuálnosti. Fromm ve společnosti rozlišuje dva způsoby orientace
Mít a Být, které se projevují v lidském jednání i uznávaných principech. Právě převaha orientace
Mít je příčinou dnešní krize, proto vidí Fromm její řešení v příklonu k orientaci Být a zamýšlí se
nad možnou přeměnou převažující společenské orientace, která je podmíněna změnou každého z nás.
1. Erich Fromm
Erich Fromm je světově uznávaných psychoanalytikem, filosofem a sociologem, jehož názory jsou stále
živé a i po skoro již 30 letech od jeho smrti.
1.1. Životopis Ericha Fromma[1]
Erich Pinchas Fromm se narodil v roce 1900 německém Frankfurtu nad Mohanem v židovské rodině a od
původního záměru stát se rabínem se po setkání s Freudovou analýzou a buddhismem odklonil
k sociologii a psychoanalýze. V roce 1933 emigroval před nacistickým pronásledováním do USA, kde
působil na univerzitách v Michiganu a New Yorku. V roce 1950 přesídlil do Mexika, zde působil na
Universidad Nacional Autónoma de México a v roce 1974 změnil své místo pobytu na Švýcarsko. Ve
Švýcarsku žil až do smrti v roce 1980.
1.2. Dílo
Nejznámějšími Frommovými knihami jsou: Strach ze svobody (1941, Escape from Freedom), Člověk a
psychoanalýza (1947, Man for Himself), Umění milovat (1956, The Art of Loving), Lidské srdce (1964,
The Heart of Man) či Budete jako bohové (1966, You Shall Be As Gods).
Atirbutům Mít a Být se Fromm věnuje ve svém díle Mít nebo být? (v anglickém originále To Have Or To
Be?), které dokončil v roce 1976. Těsně před sazbou knihy z ní ovšem vyňal kapitoly zabývající se
kroky k bytí, jelikož myslel, že by se mohla setkat s neporozuměním v domnění, že každý člověk má
hledat jen duchovní cestu v rozvoji a sebeanalýze bez změny ekonomické reality. Tyto kapitoly byly
vydány později v knize Umění být[2] (The Art of Being).
2. Současná krize společnosti
Ve své knize Mýt nebo být? se Fromm zabývá současnou krizí lidstva. Její počátek vidí v průmyslové
revoluci, kterou doprovázela myšlenka „velkého příslibu“- ten zahrnoval naděje na ovládnutí
přírody, neomezeného pokroku, štěstí a svobodu všech. Domněnka, že dosažení zdraví a komfortu bude
znamenat neomezené štěstí pro všechny, se stala příslibem průmyslového věku. Ale právě s jeho
nástupem se začalo ukazovat, že neomezené uspokojování potřeb nepovede k blahu, neboť cílem života
není radikální hedonismus a že za domnělou svobodou je skryt byrokratický systém, který musí pro
své fungování podporovat sobectví a chamtivost. V18. století došlo k oddělení ekonomického chování
od etiky a ekonomická nutnost se stala přírodním zákonem. Veškerý další rozvoj byl směřován pro
rozvoj systému a ne dobra lidí. Tento systém se od té doby stále rozrůstá a dosahuje obrovských
rozměrů. Naší společnosti tak vládne chtivost, touha po majetku a nenávisti k ostatním. Chtivost
vlastnění vede k třídním bojům a válkám.
Stupňování konzumu ke zvýšení blaha nevede, bez zastavení plýtvání přírodními zdroji a ničení
ekologických podmínek nám hrozí zánik. Došlo k obratu vztahu k přírodě na nepřátelský. Příroda se
stala lidským majetkem - hluboce vykořisťovaným a byla tak nepřiměřeně narušena rovnováha mezi
přírodou a lidským životem. Může se brzy stát, že příroda už nebude déle schopna lidský život
udržet. Lidé však proti tomu nic nedělají neboť drastičnost požadovaných změn nenachází odezvu v
sobeckém systému. Ocitáme se na počátku krize, v níž je přímo ohrožen náš život. Mnoho autorů
vyzývá k podřízení ekonomiky potřebám lidí a ne naopak. Nutností je nová etika, nový postoj
k přírodě.
3. Atributy Být a Mít
V pohledu na společnost a lidském chování rozlišuje Fromm dva základní mody (atributy, aspekty) a
to Být a Mít. Ty jsou prostoupeny celou společností, lidským jednáním, hodnotami a orientací. Na
základě těchto dvou aspektů rozlišuje životní orientaci lidí na vlastnění či bytí. Rozdíl mezi
vlastněním a bytím spočívá v tom, že vlastnění se týká konkrétních věcí, kdežto bytí se týká
zážitků, které jsou nepopsatelné. Současná doba je charakterizována přemírou zaměření na orientaci
Mít, která je podporovaná konzumem a tlakem na spotřebu.
V člověku jsou přítomny obě tendence - Mít je spojeno s touhou přežít a jistotou a Být je
specifickou podmínkou lidské existence, která odkazuje k sdílení, dávání, obětování se, tedy být za
jedno s ostatními. O tom, který způsob převládne, rozhoduje často společnost – její struktura a
hodnoty. Sami se však musíme rozhodnout, který způsob budeme rozvíjet i navzdory převládajícímu
typu společnosti. Fromm uvádí, že existuje jen velmi malé procento vyhraněných typů a že tedy pro
většinou lidí jsou reálné obě možnosti, jak být, tak mít. Převládnutí jedné nad druhou je závislé
na vnějších okolnostech a životních podmínkách. Kořenem převládající společnosti orientované na
vlastnění je touha po jednotě. Jakmile došlo k převládnutí jednoho vzorce, nikdo již nechce stát
mimo proti ostatním a přizpůsobuje se většině. V důsledku zaběhnutého systému jedné orientace
dochází k jeho rozvoji ve stejném duchu a prohlubování orientace na vlastnění.
3.1. Atribut Mít
3.1.1. Použití mít v jazyce
V některých jazycích pojem mít vůbec neexistuje. Fromm uvádí, že například v hebrejštině se mám
vyjadřuje opisem jest-mi. V jiných jazycích dochází k nahrazení opisné formy za sloveso mít. Tím je
dokázán vývoj slovesa mít v závislosti na rozvoji soukromého majetku. Dnešní orientace na vlastnění
se výrazně projevuje i v jazyce častějším využívání slova Mít. Dochází ke zvýšenému užívání
podstatných jmen, neboť věci lze vlastnit. I aktivita se čím dál více vyjadřuje termíny vlastnění.
Například místo jsem hladový, se zvyšuje používání mám hlad. Používání mít plus podstatné jméno
stále roste navzdory tomu, že je toto použití nesprávné, jelikož procesy nelze vlastnit ale
prožívat.
3.1.2. Existence orientovaná na Mít
V existenci orientované na Mít je vztah ke světu majetnický a přivlastňovací. Nejdůležitější formou
vlastnění v dnešní době je konzumování. Konzumování snižuje strach, neboť co již člověk
zkonzumoval, to mu nikdo nevezme. Navíc se zvyšuje touha po spotřebě, protože co již bylo
zkonzumováno, přestává stačit. Fromm uvádí moderní konzumní rovnici: „já jsem = co mám a
konzumuji.“
Podstatou existenčního modu vlastnění je majetkový zisk a jeho udržení. To bylo již pojmenováno
v mnoha světových náboženstvích jako žádostivost či chamtivost.
Fromm uvádí i Freudovův názor, že „převážná orientace na vlastnění se vyskytuje v období před
dosažením plné zralosti a je patologická, jestliže zůstane natrvalo.“[3] Dále dodává, že podle
Freuda je člověk soustředěný na vlastnění neurotický až duševně nemocný, z toho vyplývá, že
společnost takových lidí je sama duševně nemocná.
Zdůrazňuje absurdnost orientace zaměřené čistě na vlastnění. Vlastnický vztah vyžaduje objekty,
které jsou však relativní, neboť v našem světě nejsou trvalé – majetek může rychle ztratit svou
hodnotu, člověk může zemřít. Nemůžeme tedy nic mít natrvalo, neboť vlastně nikdy nemáme nic,
jelikož naše vlastnictví je pomíjivé. Vlastnění neumožňuje živý vztah mezi tím, co majitelem a
objektem vlastnění, oba jsou degradování na pouhé neživotné věci.
3.1.3. Společnost orientovaná na vlastnění
Společnost zaměřená na vlastnění je vystavěna na pilířích soukromého vlastnění, moci a zisku. Normy
platné ve společnosti ovlivňují její členy – v současné společnosti se jedná o přání získávat
majetek, podržet ho a zvětšovat. Obdivováni jsou ti, kteří vlastní majetek a tím vzbuzují závist.
Touhou po majetku je prodchnuta celá společnost – od chudých, kteří vlastní jen pár osobních věcí
až po velké vlastníky kapitálu. Lidé přesouvají své vlastnické zájmy do většího okruhu – na
přátele, milence, zdraví, cestování, Boha atd. Osoby jsou přetvořeny ve věci, jejich vztah je
vlastnický. Objektem vlastnění se stalo i vlastní já, které začalo být pociťováno jako věc a
přineslo tak povinnost investovat energii do úspěchu vlastní osoby.
3.1.4. Současná společnost orientovaná na vlastnění
Fromm upozorňuje, že dnešní forma vlastnictví se liší od formy vlastnictví v 19. století vztahem
k dané věci. V 19. století lidé svůj majetek uchovávali s láskou, pečovali o něj, aby dlouho
vydržel. Proti tomu je dnešní spotřeba není nakupováním pro uchování, ale nakupování se stává
nakupováním pro vyhazování. Lidé jsou nově nabytým majetkem po chvíli užívání přesyceni a touží po
novém modelu. Fromm pojmenovává moderní heslo nakupování, kdy pouze „ nové je krásné.“[4]
Vlastnění se projevuje i ve vztazích s lidmi či k věcem, které se člověka bezprostředně
dotýkají, dochází ke zvýšenému využívání vlastnického označení, tedy například můj lékař, moji
dělníci či moje nemoc, moje léčení.
V současné společnosti platí heslo „Jsem tím víc, čím víc mám.“[5] To dopadá na celou společnost,
ve které jsou lidé navzájem odcizeni. „Jsme společností notoricky nešťastných lid:osamělých,
úzkostných, deprimovaných, destruktivních, závislých – lidí, kteří jsou rádi, když se jim podaří
zabít čas, který se tak tvrdošíjně snaží ušetřit.“[6]
3.2. Atribut Být
3.2.1. Použití Být v jazyce
Sloveso být můžeme užít ve třech formách - jako sponu (jsem velký), pasivní trpnou formu (jsem bit)
nebo ve smyslu existovat. Existence orientovaná na být se vyskytuje ve dvou formách – jako živý,
opravdový vztah ke světu nebo jako opak jevu, pak se týká pravé podstaty v protikladu ke klamnému
zdání.
3.2.2. Existence orientovaná na BÝT
Předpoklady modu bytí je nezávislost, svoboda a existence kritického rozumu. Důležitá je vnitřní
aktivita - tvořivé užívání vlastních sil k projevování sebe sama. Toho lze docílit prožitky
milování, naslouchání, zajímání se či dávání. Nelze je však popsat slovy, neboť „slova jsou nádoby
plněné zkušenostmi, které však přes ně přetékají.“[7] V okamžiku, kdy se snažíme vyjádřit, co
zažíváme je již zážitek pryč. Bytí je tedy slovy neopsatelné a lze ho sdílet jen zážitkem. Na
rozdíl od mrtvé vlastnické struktury je bytí živé.
Být vyžaduje vzdát se svého egocentrismu a sobectví, což však připadá lidem příliš těžké, jelikož
lpí na své vlastnické orientaci, která jim přináší jistotu. Pro bytí je nutné vzdát se iluze, že
neokážeme žít samostatně bez podpory věcí, které máme.
Fromm upozorňuje, že skutečné bytí tvoří opravdová charakterová struktura a opravdová motivace
našeho chování a ne pouze zdání, jak se projevujeme. Většinou je naše chování neodráží skutečné
bytí, ale je pouze maskou pro vnější svět a my se zdáme být laskaví, hodní, chytří, i když takoví
doopravdy nejsme.
Důležitým aspektem existence orientované na Být je zbavení se touhy po stále větším majetku a
bohatství, které způsobuje další žádostivost. Naopak je nutné „chtít jen jednu věc“[8]. Tím je
myšleno umět si stanovit vlastní cíl a směřovat k němu veškerou svou energii. Pokud člověk tento
cíl nemá vytknut je jeho konání neurotické, rozbíhá do všech stran a dochází ke konfliktům.
Ve své knize Umění být se Fromm zabývá způsoby, jak se „učit být“. Patří mezi ně uvědomování si
sebe sama, svého těla i toho, co je v nás skryto. Dále například trénink soustředění, meditace,
psychoanalýza či sebeanalýza.
3.2.3. Společnost orientovaná na bytí
Společnost bytí je orientovaná na aktivitu, podporuje všestranný rozvoj člověka a neomezuje ho
tlakem spotřeby. Podněcuje vývoj člověka, tak aby se vzdal všech forem závislosti na vlastnění a
svou jistotu zakládal na víře ve vlastní já. Člověk v takové společnosti si je vědom, že nikdo a
nic kromě něj nedává životu smysl. Raduje se z dávání a sdílení, rozvíjí své schopnosti, myšlení,
představivost a poznává své podvědomé já. Důležité je, aby se cítil zajedno se vším živým a přestal
dobývat přírodu a byl plně přítomen tady a teď. Ve společnosti orientované na bytí již neplatí
motto „Jsem, co má“ ale „Jsem, co dělám.“[9]
4. Mít a Být v každodenním životě
Aspekty Mít a Být lze pozorovat v každodenních lidských činnostech i vnímání lidí. Například se
jedná o:
4.1. Učení
U studentů typu mít nedochází k jejich obohacení o obsah přednášky, tento obsah jim zůstal cizí a
vlastní pouze sbírku různých tvrzení. Studenti se snaží pouze udržet, co se naučili, ať už
memorováním nebo ochranou poznámek. Nevytváří nic nového, neboť nové věci je děsí, jelikož by mohly
znamenat vyvrácení toho, co uchovávají.
Naproti tomu studenti typu být přemýšlejí o problémech předem, jsou jimi zaujatí a snaží se předem
dojít k určitým otázkám o tématu. Sdělovaným myšlenkám živě naslouchají a reagují na ně tvořivě a
v jejich myslích vznikají nové otázky a ideje. Nezískávají pouze vědomosti, ale jsou sami měněni.
Přednáška ovšem musí obsahovat podněcující aspekty.
4.2. Vzpomínání
V orientaci na BÝT je vzpomínání aktivní vybavováním neboť dochází ke spojení jednoho údaje
s jinými souvisejícími. Spojení jsou živá, pojmy jsou spojeny produktivním myšlením nebo cítěním.
Vzpomínání je zde tvořivé myšlení. Pro vybavení je často nutný silný osobní záměr, pak dojde
k mobilizaci dávných poznatků či vzpomínek. Při vzpomínání dochází k znovuvytvoření daného objektu
v takové míře, že je vybavovaná osoba či krajina před námi zase jako živá.
V orientaci na MÍT se prosazuje využívání odcizené paměti, kterou může být například papír nebo
fotografie. Lidé spoléhají při zaznamenání informace na nosič na to, že mají a nemusí se ji tedy
učit. Takové zapisování věcí však oslabuje vzpomínání a paměť je redukována do poznámek.
4.3. Láska
Láska v modu MÍT znamená omezování či kontrolování jejího objektu, tím láska ubijí a usmrcuje.
Láska tak vlastně zakrývá nemilování. Fromm upozorňuje, že k ochladnutí či rozpadu mnoha párů
dochází po svatbě, kterou získali právo na city i tělo druhého tím tedy mají i jeho lásku, nemusí
se již o nic snažit a dobývat druhého. Láska byla od společného prožívání změněna na něco, co mají,
tím přestali milovat a soustředili se pouze na věci, které mohou vlastnit – děti, auto, peníze atd.
4.5. Jistota - nejistota
Modus vlastnění znamená zůstat sát na jednom místě, nehýbat se vpřed a spoléhat jen na to, co máme,
jelikož se díky tomu cítíme bezpečně. To způsobuje strach z nového, z kroku do neznáma. Mnohdy lidé
zůstávají v nevyhovujících či přímo škodlivých vztazích jen protože se bojí změn. Jakmile už ale
situace přesáhne kritickou hranici a oni se odhodlají udělat krok novým směrem, zjistí, že vlastně
tak nebezpečná tato změna není. Fromm uvádí: „Každý nový krok obsahuje nebezpečí neúspěchu a to je
jeden z důvodů, proč se lidé tolik bojí svobody.“[10] Přesto jsou vždy vzorem lidé, kteří razí nové
cesty a objevují nové, tento existenční typ lidí je v mytologii představován hrdiny. Navzdory tomu,
že je mnoho lidí obdivuje, jen málokdo se odváží jít jejich cestou, neboť si dostatečně nedůvěřují,
že by i oni mohli tuto cestu zvládnout. Místo toho se lidé ztotožňují s tím, co mají. Z toho ovšem
vyplývá strach, že pokud to ztratí, nebudou nikým. Tato úzkost v modu bytí neexistuje, neboť člověk
je tím, kým je. Bytí praxí roste, kdežto vlastnění spotřebou ubývá.
6. Nový člověk a nová společnost
Fromm se zabývá podmínkami, za nichž se může změnit lidský charakter z převládající orientace
vlastnění na orientaci bytí, aby bylo zabráněno katastrofě,která by znamenala konec lidstva.
Podmínky jsou následující:
- Trpíme a jsem si toho vědomi
- Poznali jsme příčiny špatného stavu
- Poznali jsme způsoby jak stav odstranit
- Musíme uznat, že změna znamená žít podle jiných norem a jinou životní praxi.
Jako první předpoklad vzniku nové společnosti Fromm uvádí nutnost uvědomit si překážky, které tomu
brání. Vědomí obtížnosti, byť nejasné, je jednou z největších překážek ke změně. Je jednodušší
tvářit se, že se nic neděje, než věnovat úsilí něčemu, co se nyní zdá nemožným. Fromm pokládá za
důležité zbavit se iluzí a plně si uvědomit skutečnou realitu se všemi jejími důsledky. Mezi
nejdůležitější problémy vniku nové společnosti patří změna předpokladu neomezeného růstu na
výběrový růst, přeměna motivace z materiálního zisku na psychické uspokojení, vědecký pokrok by měl
být kontrolován pole svého dopadu na lidstvo, musí být vytvářet podmínky, aby se lidé cítili dobře,
radostně a nemuseli hledat uspokojení v poživačnosti, průmyslová výroba musí být řízena bez totální
centralizace.
Důležitým aspektem je změna ekonomického modelu dnešní společnosti a ústup od konzumu, zaměření
výroby v duchu zdravé spotřeby. Fromm uvádí, že zde je výrazná role státu, aby určil jaký typ
spotřeby je zdravý a jaký již patologický. Musí dojít k překonání myšlenky, že spotřebitel si
vybere to, co chce, neboť si myslí, že je to pro něj dobré, jelikož myšlenka o vhodnosti výrobků je
dána reklamou a konkurenčním bojem firem. Proto jakékoliv snahy o změnu tohoto modelu se budou
střetávat se snahami průmyslových korporací tyto změny zastavit.
Dále Fromm zdůrazňuje, že je důležité přejít od „divácké demokracie“ k aktivní demokracii
účastníků, která vybízí člověka ke spoluúčasti na při řešení veřejných problémů. Důležitá je
přeměna současného demokratického systému, kdy je člověk ovlivněn vědomím, že jakmile odevzdá hlas
konkrétnímu kandidátovi, nebude mít již na události žádný vliv. Politický život musí být
decentralizován stejně jako průmysl.
Dalším ze způsobů přeměny společnosti je omezení reklamy vybízející ke konzumu a zabrání „mytí
mozků“, omezení hypnotizující propagandy, překlenutí propasti mezi chudými a bohatými národy,
zaručení minimálního ročního příjmu, vymanění žen z patriarchální nadvlády, vytvoření nejvyšší
kulturní rady, pro poradenství vlády a politiky, systém šíření objektivních informací.
Fromm se zamýšlí nad nadějí vzniku této nové společnosti a dodává, že jakkoliv se zdá malá, jedná
se o naše přežití, a proto musí být uchopena a využita. Sám dodává naději myšlenkou na vzrůstající
počet lidí, kteří jsou si současné krize vědomi i nutnosti ke změně, vzrůstající nespokojenost se
současným systémem, mnohým nestačí jen konzumní štěstí a hledají jiné. Fromm zdůrazňuje předpoklad,
že orientace bytí je v nás hluboce zakořeněná a její převládnutí záleží na vnějších okolnostech.
Změna od vlastnění k bytí probíhá převažováním hodnot, jde především o změnu zaměření.
Závěr
Frommovo dílo a potřeba nové společnosti s jiným zaměřením k nám mluví v dnešní době stále
naléhavěji. Přibývá lidí nepokojených se současnou situací, jak společenskou, tak ekonomickou či
politickou a vzrůstá zájem o alternativy ke konzumnímu stylu život. Tento zájem již pronikl i
k vedení společnosti a dochází tak k reakcím na něj, například ve snaze zabránit poškozovaní
životního prostředí a prosazování udržitelného rozvoje. Ovšem je záhodno se ptát, nakolik je tato
reakce opravdová a nakolik je podmíněna skrytým ziskem firem, které z takového rozvoje budou mít
prospěch. Ke skutečné změně, k jaké vyzývá Fromm, stále nedošlo. Stále převládá orientace na Mít a
konzumní způsob život podporovaný ze všech stran reklamou i vládou. Jak se ukazuje v současném
období finanční krize, místo příklonu k omezení spotřeby je investováno do jejího rozvoje v duchu
ekonomické diktatury. Přitom má být každá krize obdobím rozhodování, kdy dochází k střetu starého
řádu s myšlenkami, které ho narušují a posunují tak vývoj dopředu. Proto je i tato krize
příležitostí ke změně. Vývoj vpřed ve prospěch lidstva však žádá oběti, které nejsme schopni
poskytnut. Fromm se vyjadřuje ve smyslu naděje na záchranu lidstva, neboť může dojít k boji o jeho
přežití. Nutností je však rychlé provedení potřebných změn, které ovšem probíhají jen velmi pomalu.
Použité zdroje
Erich Fromm [online]. Nedatováno. [cit. 2009-04-25]. Dostupný z WWW: .
FROMM, Erich. Mít nebo být?. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. 170 s. ISBN
8020601813.
FROMM, Erich. Umění být. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 124 s. ISBN
8020602259.
FUNK, Rainer. Erich Fromm. Vlastislava Žihlová. Praha: Lidové noviny, 1994. 139 s., 24. obr. příl
ISBN 8071060860.
________________________________
[1] Foto převzato Erich Fromm [online]. Nedatováno. [cit. 2009-04-25]. Dostupný z WWW:
.
[2] FROMM, Erich. Umění být. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 124 s.
ISBN 8020602259.
[3] Tamtéž, s. 68.
[4] Tamtéž, s. 60.
[5] FROMM, Erich. Mít nebo být?. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. 170 s. ISBN
8020601813. s. 12.
[6] Tamtéž.
[7] Tamtéž, s. 72.
[8] FROMM, Erich. Umění být. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 124 s. ISBN
8020602259. s.33.
[9] Tamtéž, s. 106.
[10] FROMM, Erich. Mít nebo být?. Vlastislava Žihlová. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. 170 s.
ISBN 8020601813. s. 87.