Vidění sedláčkovo XVII. fak mnozí v kostelích pobožně, jiní nepobožně se chovají.
Po tak dlouhém o vojácích rozmlouvání, a daném sedláčkovi sprostnému naučení, řekl mu anjel Páně: „Viděls, sedláč- , ku, již mnoho, co se v světě děje; ale co v kostelích, v do- i mích Božích, v místech Pánu Bohu posvěcených a oddanýclrj ještě jsi neviděl. Poď také tam, a podívej se, co se tam koná." I uvedl ho do jednoho velikého kostela v den Páně nedělní,-v kterém bylo již lidu mnoho obojího pohlaví; a tí pěkně, každý podlé možnosti své, / oblečeni. On pak sedláček jak to viděl, byl nad tim potěšen. Potom viděl, že kněz ze zákristie vyšel s ministranty, pěkným rouchem mešným oblečený, a k oltáři šel, aby mši svatou sloužil, a hned ji začal konati nábožně. On pak sedláček také se měl k pobožnosti, a měl za to, že všecken lid přítomný bude se nábožně Pánu Bohu modliti: ale brzo viděl, jak někteří ani neklekli, jiní toliko na jednom holeně klečeli, jiní šeptali aneb rozprávěli, jiní se smáli, a modlícím se překážku dělali, jiní na strany se ohlídali, jiní zahálejíce seděli aneb stáli, jiní na ženské pohlaví všetečně vzhledali, a ony na ně zas, zdali by se někomu zalíbily, a spíš provdati, a jako kravičky na jarmarku se prodati, mohly. Na modlitbu, a na konání mše svaté, malý pozor měly; vnitřní pak pobožnosti mnohém méně. ] Viděl také sedláček mnoho psův a chrtův v kostele běhati, na stolice i na oltáře neřáditi, které s sebou páni aneb oficíří jejích přivedli, nejinače, než jako by se byli na honbu a lovení zvěři vydali: a tí psí svým / štěkáním a běháním lidem nemalou překážku dělali v modlení a v pobožnosti, a v slyšení mše svaté.JVidouce tyto věci sedláček, divil se tak veliké opovážlivosti, že sobě místa svatého a domu Božího, a mše svaté, té oběti Pánu Bohu nejvzáctnější, tak málo vážili, a náležitěji nectili: a řekl k anjelu svému vůdci: „Co jsou to za lidé zde? Jsou-liž křesťané? A mají-liž za takové kostela Božího, a mše svaté neuctění, hřích?"
Řekl anjel: „Křesťané jsou tito všickni, ale již u nich svate věci v tak lehké vážení přišly, že se v kostelích nejinač nez jako v domích obecních chovají. Ach toť není pocta a služba Pánu Bohu, ale raději neuctění, kteréž na ně hřích uvádi. Vsak 5    pohané v svých sbořích mnohém uctivěji se chovají. U Turkův kdo by psa do jejích kostela (oni jej mešit aneb mošea jmenují) uvedl, krk by ztratil: a tí Turci jsou, a předce to místo, které oni za svaté a Pánu Bohu oddané drzeji, v takové vážnosti a uctivosti mají: a křesťané, kteří vírujisLou a od Pána 10    Boha vy/danou mají, místa posvěcená a Pánu Bohu oddaná v tak malé vážnosti drzeji, i Věř mně, sedláčku, že, poněvadž pravá pobožnost mezi mnohými nynějšími v těchto zemích křesťany uhasla a vystydla, zažžel ji Pán Bůh a vzbudil mezi novými křesťany, totiž mezi japonskými, sinenskými národy, 15   mezi Indiány, Parakvariány, monomotapskými, mogorskými, Mexikány, etc. a jinými daleko od nás vzdálenými národy, které velební patres Tovaryžstva Ježíšova, a jiní řeholnící na víru křesťanskou obrátili a přivedli. Tamť jest vidět, jak pobožně pokorně a příkladně v kostelích se chovají, jak s pla-20    čem a horlivým úpěním se při mšech svatých Pánu Bohu modlívají- jak vzdychávají k Pánu Bohu, až se tí dobří lidských duší pastýři, patres jesuiti, a jiných řádův mniší, musejí diviti, a veliké z toho mají potěšení. Žádný tam v kostele, byť i pohan do něho vešel, při konání mše svaté nezakašle, neodchr-25    kuje  ani se nezasměje, ani čeho scestného se nedopouští. Všickni na / kolena kleknou, když jest tomu čas, a všickni vstanou když vstáti náleži; nebo tak naučeni jsou od svých duchovních učitelův. O jak mílo jest na tu jejích pobožnost hleděti! O jak tu pěkný příklad! Takových lidí z srdce poboz-30    ných modlitby horlivé vycházející, vzdychání a upem svati, anjelé do svých rukou přijímají, a Pánu Bohu obětují, jak činíval svatý Rafael archanjel modlitbám a dobrým skutkům starého Tobiáše. „ . Netoliko pak noví křesťané na Novém světě tak pobozm 35    a horliví v kostelích jsou, ale i staří v naších těchto zemích takoví byli za času svatých Crhy a Strachoty .arcibiskupův moravských, a po nich za mnohá léta: V Cechách svatý Vácslav kníže české, kterýž netoliko ve dne, ale i v noci do kostelův chodíval, a tam klekajíc na kolena, a někdy na zem se roze-40    stříc  před oltářem Pánu Bohu se horlivě modlíval. Dělali
1
y. lítei
také tak jeho dědové, totiž Bořivoj a Lidmila knížata česká, kteříž po uznání Boha živého pravého, a po při/jaté víře křesťanské a svatém křtu, na pobožnost se oddali, a odvedše kní-žetství synovi svému, sami v kostelích a na modlitbách nejvíce času vynakládali.
Ale tito příkladové známí jsou, aniž koho již pohnou k následování, povím ti jiný příklad, o kterém píše svatý Řehoř papež římský v třetí knize Rozmlouvání v kapitole 14. takto: Mnich jeden, Izák jménem, z krajiny syrské přišel do města vlaského Spoletu, a vejda do kostela, kostelníkův žádal, aby se mu tu, jak by dlouho chtěl, modliti dopustili, a času pokojnějšího ven z kostela vyjiti nenutili. Té chvíle tehdy na modlitbu se oddajíc, celý den na modlitbách strávil; ano i s dnem noc spojil. Druhého také dne spolu s nocí na modlitbách trval: potom také i třetí den k prvním přidal. To když jeden z kostelních služebníkův, jsa duchem pejchy nadutý, uhlídal, z čeho se měl vzdělávati, z toho k své škodě přišel: nebo ho pokrytcem, a hrubějí ještě pokládačem, nazýval, řka: že se před lidmi ukazoval, jako by se / tří dni a tří noci v kostele modlil. A přistoupiv k němu s hněvem, poliček mu dal, aby jako pokrytec, samý způsob života pobožného na sobě nesa, s hanbou z kostela vyšel. Ale hnedky f zlý duch do toho kostelníka vešel, a před nohy muže Božího Izáka nim hodil, a skrze usta jeho kříčeti počal: ,Izák mne vyháni! Izák mne vyhárii!' Nebo jak by mu říkali, jakožto přespolnímu, žádný nevěděl, ale jméno jeho ten duch vynesl, který, že by od něho mohl býti vyhnán, volal. Ale muž Boží Izák hned se za toho kostelníka Pánu Bohu modlil, a tak zlého ducha z něho vypudil. O tom napsal svatý Řehoř. Z toho se vidi, jak staří křesťané v kostelích se uctivě chovali, a Pánu Bohu modlival1, a jak Pán Bůh pyšného posmivače trestal. A to o modlitbě v kostelích. Již také slyš o mši svaté, jak pobožně má býti cd lidí v kostelích slyšená, a to celá, od počátku až do konce.
Mše svatá, poněvadž jest obět Pánu Bohu nad všecky jiné oběti, které od počátku světa obětované byíy, nej/světější a nejdůstojnější, má od lidí duchovních konaná býti s tou největší pobožností: a s takovou také od lidu křesťanského má býti slyšená, a tí, kteříž při ni tak se chovají, veliké milosti u Pána Boha nabývají, a na tom světě požehnání, pomoci
133
cházejí Slyš, co Pán Bůh vzkázal svatému Kassiovi, biskupovi narnienskému. Ten svatý biskup každého dne mši svatou s tak velikou pobožností konával, až se slzami políval: procez od Pána Boha skrze kněze svého takové potěšení dostal: Cm, co činíš, pracuj, co pracuješ, ani ruka tvá, ani noha tvá neustávej, na den svatých apoštolův ke mně se dostaneš, a zaslouženou mzdu přijmeš. - Kterýžto po sedm let na den svatých apoštolův když obět mše svaté vykonal a tajemství svátosti velebne vykonal a přijal, z těla se vystěhoval do nebeské radosti. Cti o tom v čtvrté knize Rozmlouvání svatého Řehoře v kapitole 59. Ale takto tu historií rozuměj, jestliže tí otcové ducho/vm, kteri ^^s^pobEž^o^ívWrtakoyou v nebi odplatu dostávají, že i lid světský, který je nábožně slýchává, i na tomto svete milosti a ochrany Boží oučasten bývá, a v nebi odplaty vecne dostává."
2
Videní sedláčkovo XXV. O poutích na svatá místa, a o poutnících.
Řekl anjel sedláčkovi: „Ještě zavedu tě na svaté místo, na které se scházívá mnoho lidu putujícího, a tí tam zadávají a očekávají milosti od Pána Boha, od blahoslavené Panny / Marie, matky Boží, a od jiných svatých." Odpověděl sedláček: „Poďme tam, pane, a já rád s tebou na to svaté místo půjdu, abych se nětčemu dobrému naučil, aneb co spasitedlné-ho viděl, aneb slyšel k potěšení mému." Když tam přišli, nalezli na tom místě lidu všelijakého množství veliké, a viděli, že ještě více a více jích přibývalo; nebo zdaleka přicházeli tam s pročeši, s korouhvemi, s obrazy svatých, s zpěvem, s troubením a bubnováním, a jinak připraveni. I řekl sedláček k anjelu: „Dobře-liž tito poutnicí dělají, že opustíc své domy a hospodářství, ano i své domácí kostely, sem připutovali? Zdaliž Pán Bůh není v každém místě, a v každém kostele, a jest hotov nslyšeti každého věrného, kdo ho upřímně hledá a prosí?" Odpověděl anjel: „Tak jest, jak ty pravíš, že Pán Bůh všudy jest, a hotov jest vyslyšet! každého, podlé velikého milosrdenství svého, a milosti své mu uděliti. Ale také věz, že jest dobře na svatá místa putovati; nebo Pán Bůh a blahoslavená Panna Maria zvolili a oblíbili sobě ob/zvláštní místa, na kterých by ctěni byli od lidí, prozby jejích vyslyšeli, hříchy jim odpouštěli, a milosti udělovali. A potvrzují to mnohá dobrodiní, která zázračně mnozí pobožní poutnicí tam obdrželi. Však poutnicí všickni mají na pouti choditi dobrým oumys-lem. Dobrý pak oumysl jest, aby to putování bylo, ta práce a modlení ke cti a chvále Boží, a poutníkům na odpuštění hríchův, na dosažení odpustkov, a milosti u Pána Boha, a u Panny Marie, a na uzdravení neduhův duchovních i tělesných. Toho aby oučastní byli poutnicí, mají tam pokání učiniti z hříchův svých náležitě, a k stolu Páně jiti nábožně, a modlitby vykonávati pobožně. Kdo tak čini, má naději dobrou. Slyš
Tří panny šly spolu na pout samotné na svaté místo. Přihodilo se, že se s nimi sešli dva pobožní mniší, také na to svaté místo putující: a když se ku kostelu přibližovali, do kterého putovali, řekl jeden z těch mnichův: Já budu mši svatou sloužiti nejprve, a vy všickni klečíc sly/šte ji.' Když tehdy pobožně sloužil, a byl v tejné modlitbě, in memento za živé, a dlouho se tejně modlil, byl u vytržení v duchu, a viděl, jak anjel Páně z nebe sstoupil, a měl v ruce pěkný věnec z červených růží, a položil jej na hlavu jedné z těch panen. Potom zas viděl, že ten anjel druhé panně postavil na hlavu věnec bílý a krásný, z bílých růží uvitý. Naposledy viděl, že přišel ďábel hrozný, a měl v jedné ruce housle, a v druhé hadru nějakou šerednou, a mrštil tou nadrou třetí pannu přes hlavu, a šeredně ji pokálel. To když ten kněz viděl, přišel zas k sobě, a myslil, co by to vidění znamenalo. Když pak mši svatou dokonal, zavolal na stranu jednukaždou tu pannu, a ptal se první, jaký měla oumysl na pout jiti, a nač při mši svaté myslila? Odpověděla ona, že má dobrý oumysl Pánu Bohu na tom svatém místě se modliti: a že sobě rozjímala o trnové koruně, kterou Pán Kristus byl od židův korunován: a ta jeho koruna že byla krví jeho nejsvětější zbarvená. To slyšíc mnich porozuměl, proč / ji anjel svatý na hlavu postavil věnec krásný z červených růží uvitý. Zavolal druhou pannu, a ptal se ji, nač při konání mše svaté myslila? Odpověděla ona, že myslila, jak jest převeliká dobrota Pána Krista, kterýž lidem kajícím a prosícím milost svou štědře uděluje, a dary svými je poděluje. Poznal z toho mnich, že pro to dobré myšlení anjel svatý přinesl ji věnec z bílých růží, a na hlavu ji postavil. Zavolal třetí pannu, a ptal se ji, jaký oumysl měla na to svaté místo putovati, a co, slyšíc mši svatou, myslila? Odpověděla, že myslila koupiti sobě rouchu nějakou pěknou, aby ji z pouti domu pro ozdobu těla svého přinesla, a na té pouti při muzice aby do tance šla a veselá byla po obědě. To slyšíc mnich poznal, proč nepřišel k ni anjel jako k druhým; ale ďábel, a proč ji ten ďábel hadrem ohyzdným přes hlavu mrštil, a proč v druhé ruce housle měl; totiž že ona oumyslu dobrého neměla, a na světské věci, i na tanec myslila." Gotschalc. Holen part. Aesti-val. Serm. 100. C. (in Spec. ex. / tit. Peregrinatio. Ex. unico). „Z toho vidíš, sedláčku, že kdo putuje na některé svaté místo, má oumyslem dobrým putovati, a pobožně se tam chovati. Slyš
3
JltU     i 1 j i i
piiA1 id n i   i bfc ul Leta Pane lbt>5. I.vi u\, a v jejich zemích, i T       i kíH/, *-t n i     a In  pin   t ( :ejich poddaně i .u, a uianosiavene 1 b      j a Ul    ( hu 1     e    im jest c e        buh  i j k v do koncm jeuch
ta
i^ten putovali na svaté místo, a jak zali.
eliky mor na pomezi pánův Benát-.  ak/e veliké množství lidu vymřelo: i^iii kuritanské a k městu Utina přilož mesta starajíce se, aby ten mor -• mesta se nedostal, učinili slib Pánu unne Maru, jestliže je zachová od toho a budou putovati do Lorety, -kteráž ani poděkovaní náležité učiniti. Vysly-3iiv snoku a daleko ten mor lid hubil, m du mesra nevkročil. Pročež když ten dmou pačesí, v niž bylo samých ze-
iuu množství. Nesli na té procesí UtL '   1    ŕ lpe i jme veiiké dary do Lorety,
n P isl n du i s d uw u bylo viděti, s jakou po> u a piafem Panu uonu a blahoslavené Panne Marii iíluju, jan vespolek se přátelsky objí-bě vinšovali: takže kdokoliv je viděl, ■íkiadem musel. Potom ty vzáctné se-amě Panny Marie lauretánském ode--'íku, zdaliž se tito poutnicí Pánu Bohu tom píše Horat. Tursellin." (In Dau-
l   i L UL
d oni c s
e m
k u k í í
Ll t      v,H i
n neubili.
i r i u ui s pc ) na síranu
j'ti_eni d i i  z.dd i
ivením a pochválením sedláček vyslyše podíval, uhlídal jinou procesí, a me-kápí plátěných, a hlavy měli zakryté i !>dk oukryie, a tí se bičovali; někteří J'" ,Jvt< neivteii dosi lehce, nekten sotva bičíky na hřbety ,-.,Aladah. Wiuuiu to, uivil se, a ptal se anjela, co by to bylo? i d„jib-li by u, aelah.- Onpovedel anjel: „Kteří to činí ou-n sicm doi \n   h ti/  my tak /a sve hříchy sami sebe tres-uiu, a bujnost tela krotili, jak dělával i svatý Pavel apoštol, a sam o sooe pise, ze trestaval tělo své a v službu podroboval: ^. oonnt. 9., delavah take tak mnozí svatí, item, kteří se bičuji k umem Pana Krista, kterýž od bezbožných pro hříchy lid-SÄb byl tezce P° celym ^le zbičován, tí také dobře dělají, a ^asluhu maji, a Pan Buh jim pokutu zaslouženou odpustí.' Kteří pak z všetečnosti, aneb aby od lidu bylí viděni a chváleni  rem nebude dobrá odnlata."
209
210
Řekl sedláček: „Když jsem ještě mladý byl, slyšel jsem, že některé paní měšťky jednoho města královského zde na Moravě, když putovaly na svaté místo, a chtěly se také do kápí mrskáčských oblecti, a potom se bičovati, že se nejprve uradily, aby se dobře vínem podroušily, aby bolesti netrpěly a necítily: ale že se více podroušily, než jejích hlavy unesti mohly, na zem padaly. Což vidouce lidé sprostní, a o jejích chytrosti nevědouce, myslili, že ony z veliké horlivosti k Pánu / Bohu tak omdlevaly, až na zem padaly: ale jiní rozumnější vědouce, co jest bylo, smáli se. A já sám sprostý sedláček ty paní měšťky jsem znal, a některou bych jmenovali uměl. Co se tobě, anjele Boží, o těch paních zdá?" Odpověděl anjel: „Tí a takoví těl svých mrskáčí žádné dobré odplaty a zásluhy u Pána Boha neměli; ale trestání zasloužili. Zdaliž může kdo Pána Boha ošidíti? To pak věz, že ďábel z toho jejích opilství a bičování měl smích a radost, potomť on je bičoval v očistci za to pokrytství, až se jim stejskale A jestliže se ony jemu v moc do pekla pro jiné hříchy dostaly, tam on je mnohém více bičuje."
Řekl zase sedláček: „Když jsem od tebe, anjele vůdce můj a učiteli moudrý, slyšel jménovati ďábla, a ten že se z některých pokrytských poutníkův posmívá, přišlo mně na mysl starodávní přísloví, totiž: že kde Pán Bůh má kostel, tu sobě také ďábel kapli postaví: jak já tomu rozuměti mám?" Odpověděl anjel: „Rozuměj, sedláčku, takto: že ďábel hledi pobožnost lidskou rušiti, a lidí k / tomu nabízi, aby někteří na pout šli z všetečnosti: jiní aby tam dobře pili: jiní aby tam mohli nětco ukrasti, neb penize někomu z kapsy vytáhnouti; někteří snad aby tam příležitost k smilnění neb cizoložení našli. Někteří tam ani mše svaté zcela neslyší, mnohém méně kázaní. A tak ne jeden z pouti větší břemeno hříchův domu nese, než na pout nesl."
Ptal se ještě sedláček: „Pověz mně, prosím, anjele svatý, také-liž páni, kteří poutí ustanovují, a hostiny tam strojí, a na ně mnoho nakládají, mají za to zásluhu u Pána Boha?" Odpověděl anjel: „Ne velikou mají zásluhu; nebo oni při tom více svého zisku hledí, než cti a chvály Boží, a než spasení lidských duší. Hledí, pravím, aby tam mnoho sudův piva a věder vína vyšenkovali, a mnoho peněz natržili. Kdyby oběd dosti skrovný chudým, kteří právě chudí a bidní jsou, udělali, což by
4
5
z trakače, utíkal clo lesa, nechaje trakače, i co v něm měl, s velikým lidu přítomného smíchem. Vidíš, sedláčku, že i žebráci někteří íortelní jsou. Nezbední pak jsou poutnicí a vojáci z vojny propuštěni, kteří sedláky po vesnicích vytloukají a když oni nebozí nemají, co jim dáti, vadí se s nimi a bezděk nutí, aby jim dali. Chleba brati nechtí, než peníze, aneb máslo sul,, vejce, vaření: a čeho sami snísti nemohou, to prodají' a peníze propíjí. Někteří se dělají duchovními neb mnichy' a nejsou: oděv toliko černý nesou a podobu mnížskou nesou' a tak hdi marní, aby více almužen dostali."
Divil se těm fortelům a nezbedám žebrákův sprostný sedlaček, a ptal se anjela: „Také-liž takoví žebráci mají za to hrich, že takovými způsoby a fortely almužny žádají a berou, a zle jích užívají, a je protancují a propíjí?" Odpověděl anjel' „Ovsem zeť mají hřích; a to veliký: a ta almužna bude je tížiti a tlaciti velice, jak o jednom žebráku máš historií takovou Byl jeden lenoch veliký, který pracovali nic nechtěl, než almužnami se živiti. Přišel dne některého do krčmy obecní, a tam postavíc na straně svou mošnu, v niž byly krajíčky chleba vyžebraného, položil se na lavici a spal. v tom také přišel tam svatý člověk jeden, který ho znal, a vezmouc z mošny jeho krajíček chleba, položil mu jej na prsa: tu ten žebrák počal těžce oddejchávati, potiti se a sví/jeti, jako pod nějakým přetěžkým břemenem. Když to viděl svatý muž, sňal mu z prsův ten krajíček chleba, a zase jej do jeho mošny vložil, a zbudic žebráka ptal se ho, co mu bylo, že tak těžce dejchal? Odpověděl, že se mu zdálo, jako by mu veliký kámen na prsech ležel, a tak velice tlačil, že ho málem nezatlačil, až předce z něho spadl. Řekl svatý muž: ,Nebyl to kámen, ale jeden toliko chléb a krajíček z tvé mošny, kterýžs vyžebral: a dal ti to Pán Bůh, abys cítil, jakou velikou tíž, abys poznal, jak těžká jest almužna vyžebraná od lidí zdravých a zahálčivých, a jak těžce za ní takoví žebráci odpovídati budou.' Ale slyš ještě, jak Pán Bůh fortelné žebráky ztrestal a zahanbil." Got-schalc. Holen Šerm. 75. de Temp. (in Spec. ex. tit. Otium. Ex. 3.).
„Dva muži cestou jdouce, a po cestě v chládku odpočívajíc, uhlídali, že touž cestou šel svatý Epifanius biskup, a vědouc, že on štědře chudým almužny dává, uradili se, aby' jeden z nich na znak se položil, a dělal se, že jest umrlý, a druhý / aby ho plakal, a žádal od Epifania almužny, aby'měl nač
217
30
15 še
30
35
21Í
umrlého tovaryše svého dáti pochovati. Když k nim přišel Epifanius, a vyslyšel prozbu toho muže, potěšoval ho, aby neplakal, a sobě nenaříkal pro smrt tovaryše svého, poněvadž tak jest od Pána Boha uloženo každému člověku jedenkráte umříti: a dal mu dobrou almužnu, na kterouž by pohřeb náležitý umrlému zjednal. Když Epifanius odešel, zbudil ten muž tovaryše svého, aby vstal; ale on ležel: a když se ho ani podruhé, ani potřetí dovolati nemohl, hlasitě mu mluvil, že dostali štědrou almužnu, aby vstal, že sobě dají dobrou hostinu přistrojiti: ale on se ani nehnul, neb opravdově umrlý byl. Poznajíc on, že tovaryš jeho opravdově umrlý jest, ulekl se, a vstana hned běžel za svatým Epifaniem, a oznamujíc mu, jak fortelně od něho almužny žádali, a co se stalo xovaryši jeho, prosil ho s pláčem, aby jim ten hřích odpustil, a tovary-jeho umrlého z mrtvých vzkřísil. Ale Epifanius potrescíc ho slovy, umrlého vzkřísiti nechtěl: aby totiž i ten / pozůstalý, i jiný každý, fortelně almužny nežádal, a z duchovních lidí posměchu sobě nedělal." Trip. hist. Eccles. lib. 9. cap. 48. (in Spec. ex. tit. Eleemosyna. Ex. 6.). „Ale ještě slyš příklad o jednom žebrákovi, proč on a jak brával almužny, a co s nimi dělával, a jak měl šťastnou a svatou smrt: a tu historií napsal svatý Řehoř papež takto:
Byl v Římě žebráček jeden, velmi těžkou nemocí snížený, jménem Servulus. Ten ačkoliv statkem chudý, však zásluhami bohatý jsa, těžkou nemocí chřadl; nebo od toho času, jak jsme ho znáti mohli, až do konce života dnou zlámaný ležel, takže nikdy vstáti nemohl, ani se posaditi, ani ruku k uštům vztáh-nouti, ani nikdy z jedné strany na druhou se obrátiti možné mu nebylo. K tomu, když mátě jeho s bratrem, aby mu posloužili, přicházela, skrze ně všecko, což mu z almužny, mimo skrovné vyživení, vybejvalo, chudým rozdával. Čisti zhola nic neuměje, Písma svatého knihy sobě koupil, a je jiným sobě k přečtení podával: a tak se stalo, že tím způ/sobem se Písmům 22( svatým naučil. O to se nejvíce snážoval, aby Pánu Bohu zpěvy, v bolestech, které snášel, díky činil, a v chválách Božích ve dne i v noci trval. Když pak se již blízkého k smrti býti uznal, pocestných, jimž hospody u sebe dopřál, napomínal, aby vstana s nim žalmy, dlé očekávání smrti, zpívali. A když s nimi, sám již prvé umírající, prozpěvoval, hlas zpívajících hrůzou velkého vzkřiknutí okřík, řka: ,Mlčte, zdaž neslyšíte,
6