/ PKVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA 0 SVATÉM VÁCLAVU V 28. den mísíce září Zabití svatého Václava, knížete českého. Pane, požehnej, Olcc. Hic, nyní kg naplnilo proľťHdíť slovo, ktoré řekl sám náš Skui.ap.2, Pán Ježíš Kristus: Přihodí so zajisté v posledních dňoch, Mar 13 1° a ■ia't ae domníváme, jsou právě nyní, povstane bratr Mat. 10, 30 proti bratru svému a syn proti otci svému, a člověku budou Mi ~' j oho domácí nepřáteli. Neboř lidé budou k sobě nemilosrdní, ale Bůh odplatí jim podle skutků jejich. fl'| Byl jeden kníže v Čechách jménem Vratislav a jeho žena se zvala Drahomíra. I narodil se jim prvorozený syn a na křtu dali mu jméno Václav. Když povyrostl a bylo třeba mu udělit postřižiny, otec jeho Vratislav pozval k nim jednoho biskupa s jeho notárem i s jeho duchovenstvem. V chrámě svaté Marie byla proň odzpívána mše, a potom bislíup vzal hocha a postavil jej na rohu stupně před oltářem a požehnal jej slovy: „Pane Ježíši Kristo, požehnej tohoto hocha, jakos požehnal všechny své spravedlivé." A tak s požehnáním byl postřižen. Proto se domníváme, že hoch požehnáním tohoto biskupa a jeho zbožnými modlitbami počal růst chráněn milostí boží. Jeho bába Ludmila dala jej vyučit v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobro" osvojil jejich smysl. Vratislav pak jej poslal do Budčc, tam se hoch počal učit knihám latinským a osvojil si je dobře. [2] Když otec jeho Vratislav zemřel, dosadili Ocši na dědičný trůn jeho syna, knížete Václava. Jeho bratr Boleslav vyrůstal pod ním, neboť oba byli ještě malí. Ale matka jejich Drahomíra zajistila zemi a spravovala lid, dokud Václav nedospěl, a když dospěl, sám se jáTTpTavóväľsyiVj lid. Měl čtyři sestry, ty provdali a vybavili do různých knížectví* Milostí boží vskutku kníže Václav nejen se dobře naučil' knihám, ale i ve víře byl dokonalj\_Všem nuzným prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům božím, kostely zlatem zdobil. Ježto věřil celým, srdcem v Boha, konal za • svého života všechny dobré skutky*" jaké jen mohl. [3] I zpychli mužové čeští, vždyť kníže jejich byl ještě mlaď, a ďábel vnukl jim do srdce dřív jako clo srdce Jidášovi, zrádci Páně, aby povstali proti svému pánu Václavovi jako Židé proti Kristu. Neboť je psáno, že každý, kdo po-1 vstává proti svému pánu, podoben-je Jidáši. Ti tedy namluvili Boleslavovi: Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se 0 tom sc svou matkou a se svými muži. Ti zlí psi i Václava před tím navedli, aby vyhnal svou matku bez viny. Ale Václav byl si vědom, co jc to bázeň boží, a ulekl se slova, jež dí: Cti otce svého i matku svou a milovat budeš svého bližního jako sebe samého. Aby splnil všelikou spravedlnost boží, přivedl svou maticu nazpět a velmi sc kál a s plačom pravil: Pano~Bože, nepokládej mi to za hřích. A připomínal si též slovo proroka Davida, jenž řekl: Hříchů mé mladosti a mých nevědomostí nevzpomínej, Pane. Kál sc tedy a ctil svou matku, ona pak se radovala z jeho víry a z dobroty, kterou konal. Neboť nejenže chudým a ubohým a pocestným a mnohým jiným prokazoval dobrodiní, jakož jsme shora řekli, nýbrž vykupoval i ty, kteří byli prodáni do otroctví. Na všech hradech vystavěl kostely"" velmi TčrásnĎ a v~~nícTT se postaral velkolepě o služebníky boží z mnohých národů, kteří tam konali bohoslužby dnem 1 nocí podle ustanovení božího a jeho služebníka Václava. A jak mu Bůh vložil do srdce, vystavěl kostel svatého Víta. \-\-\ Boleslavovi však, bratru jeho, který byl proti němu naveden, zasel ďábel zlobu do srdce, aby jej zabil, a tak nebyla spasena jcTTo^důše na věky. Když sc přiblížil den svatého Jimrama, jemuž byl svatý Václav zbožně oddán a. vosolíval sc v ton don, ti zlí psi pozvali Boleslava a konali s ním ďábelskou poradu o jeho bratru Václavovi jako kdysi Židé o našem Pánu Ježíši Kristu. Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval Václav do všech chrámu. I vešel do hradu Boleslavova v neděli 54 ./ví 1 na svátek Kosmy a Damiana. Když vyslechl mši, chystal se vrátit domů do Prahy. Alo Boleslav jej zadržel s podlým úmyslem a řekl mu: Proč odcházíš, bratře V Vždyť- máme i zdravý nápoj. On tedy neodřekl bratru, a In vsedl na kůň .1 zahájil hru se svou družinou na hradě Boleslavově. A tu se domníváme, že mu pověděli: Bratr .Boleslav tě chce zabít. Ale on tomu neuvěřil a poručil to Bohu. Když. nastala noe, shromáždili se ti zlí psi na dvorci jednoho z vrahů Hněvsy, zavolali Boleslava a s ním se usnesli na onom ďábelském záměru proti jeho bratru. Neboť jako se. kdysi Židé shromáždili a kuli pikle proti Kristu, tak se tito zlí psi sešli a radili, jak by svého pána knížete Václava zavraždili. I řekli: Až půjde na jitřní, tehdy si naň poěíháme. [">] Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon. řekl: Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra. I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Bo- . lcslav. Václav se naň ohlédl a řekl: Bratře, véeras nám dobře j posloužil. K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil joho j srdce, že mu odpověděl: Nyní ti chci lépe posloužit. Po těeh ; slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil k něimr a řekl: Co ti to napadlo, bratře? A po íčeh sloxrcjijejjicim^l; a srazil na zeni. Tu přispěchal jakýsi Tííža a ťal Václava i do~Tá7ifíi!-'/<■• £.<,>' 5 —G). Uložili jej v kostele svatého Víta po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů, kde sám řekl při stavbě chrámu. Bylo pak přeneseno tělo knížete Václava, milovníka Kristova, ■l. den měsíce března. Ať Bůh umístí jeho duši v lůně Abrahámově, Izákově a Jakubově, kde odpočívají všichni spravedliví a čekají na vzkříšení svých těl v Kristu Ježíši, Pánu našem, jemuž sláva na věky. Amen. 2