Milan Kundera Kniha smíchu a zapomnění m Milan Kundera KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ Vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v dubnu 1981 jako svou 103. publikaci Cena $7.75 Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová Grafická úprava Věra Držmíšková Kresba v záhlaví Ivan Steiger Printed in Canada Kundera, Milan, 1929- Kniha smíchu a zapomnění ISBN 0-88781-118-3 I. Title. PG5039.21.U6K64 891.8'63'5 C81-094271-2 KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ f \f r PŔVNI CAST Clementisova čepice \ iinoru 1948 vystoupil komunistický vůdce Klement Imiiwald na balkón pražského barokního paláce, aby pí omluvil ke statisícům občanů zaplnivším Staroměstské ■i.nikstí. To byla historická chvíle v dějinách Čech. Osu-iln\.i chvíle, jaké přicházejí jednou, dvakrát za tisíciletí. (idttwald byl obklopen svými soudruhy a těsně vedle mim stál Clementis. Poletoval sníh, bylo chladno a Gott-u.ild byl prostovlasý. Starostlivý Clementis sundal svou Id/l sinovou čepici a posadil ji Gottwaldovi na hlavu. !'i.>pagační oddělení rozmnožilo ve statisících exempt." i. h fotografii balkónu, na němž Gottwald, s beranicí n.i hlavě a soudruhy po boku, mluví k národu. Na tom h.ill «>ně začaly dějiny komunistických Čech. Tu foto-•« iiľproviňují proti ústavě. Skrývat se a mít pocit viny, i" b\ byl začátek porážky. 9 Před týdnem, když jako člen stavební party pracoval na střeše novostavby, ohlédl se dolů a dostal závrať. Zakymácel se a zachytil se rukou za neupevněný trám, který se uvolnil a z pod něhož ho pak musili vyprošťovat. V první chvíli vypadalo zranění hrozně, ale když pak zjistil, zeje to jen banální zlomenina paže, řekl si s uspokojením, že bude mít pár týdnů volna a zařídí si konečně věci, na které dosud neměl čas. Přece jen dal nakonec zapravdu opatrnějším kamarádům. Ústava sice zaručuje svobodu slova, ale zákony trestají vše, co se dá nazvat podvracením státu. Člověk nikdy neví, kdy začne stát křičet, že ho to či ono slovo podvrací. Rozhodl se proto, že přece jen odveze kompro-mitující písemnosti na bezpečné místo. Ještě předtím však chce zařídit tu záležitost se Zdenou. Telefonoval jí do jejího města, ale nemohl sejí dovolat. Ztratil tak čtyři dny. Až včera se mu podařilo s ní mluvit. Slíbila mu, že ho bude dnes odpoledne čekat. Jeho sedmnáctiletý syn protestoval, že Mirek přece nemůže řídit auto, když má jednu ruku v sádře. Řízení opravdu nebylo snadné. Zraněná ruka se mu houpala v pásce před hrudí, bezmocná a nepoužitelná. Když přehazoval rychlost, musil vždy na okamžik pustit volant. 3. Chodil se Zdenou před pětadvaceti lety a zůstalo mu na ni z toho období jen několik vzpomínek. Když se jednou sešli, utírala si kapesníkem oči a popo-tahovala nosemľ Ptal sejí, co jí je. Vysvětlila mu, že včera zemřel nějaký ruský státník. Nějaký Ždanov, Arbuzov nebo Masturbov. Měřeno na množství slzných kapek, otřásla jí smrt Masturbova víc než smrt vlastního otce. Je vůbec možné, že se to stalo? Nevymyslila si ten pláč 10 liatl Masturbovem jen jeho dnešní zášť? Ne, určitě se to stalo- Je ovšem pravda, že bezprostřední okolnosti, které (lčlal> z jejího pláče pláč věrohodný a skutečný, mu dnes už unikaly a vzpomínka se stala nepravděpodobná jako kalika tura. \ šechny vzpomínky, co na ni měl, byly takové. Vraceli se spolu tramvají z bytu, kde se poprvé milovali. (Se /vlastním zadostiučiněním se Mirek ujišťoval, že na jenen soulože už naprosto zapomněl a neuměl by si z nich wbaMt ani jedinou vteřinu.) Seděla v koutku na lavici, tramvaj drkotala a její tvář byla zasmušilá, do sebe po-noíen.1 a podivuhodně stará. Když sejí ptal, proč je tak zamlklá, dověděl se, že nebyla spokojena s jejich milováním Řekla, zeji miloval jako intelektuál. Intelektuál byla v tehdejší politické hantýrce nadávka. O/načovala člověka, který nerozumí životu a je odtržen od lidu. Všichni komunisté, kteří byli toho času pověšeni |in\'mi komunisty, byli obdarováni touto nadávkou. Opioti těm, co stáli pevně na zemi, vznášeli se prý ve wduchu. Bylo proto svým způsobem spravedlivé, že jim h>la /emě pod nohama z trestu definitivně odejmuta a oni /ustali viset kus nad ní. Ale co tím Zdena myslila, když ho obvinila, že souloží lako mteíektuál? Ať lak či onak, nebyla s ním spokojena, a tak jako dovedla abstraktní vztah (vztah k neznámému Masturbo-uui) naplnit nejkonkrétnějším citem (materializovaná m \ slze), uměla i nejkonkrétnějšímu aktu dát abstraktní \\'/nam a své nespokojenosti politické pojmenování. 4. Dívá se do zpětného zrcátka a uvědomuje si, že za ním lede stále stejné osobní auto. Nikdy nepochyboval o tom, i: že je sledován, ale dělali to až dosud s mistrovskou diskrétností. Dnešním dnem došlo k zásadní změně: chtějí, aby o nich věděl. Asi dvacet kilometrů za Prahou je uprostřed polí veliká ohrada a za ní dílny autoopravny. Má tam dobrého známého a chce, aby mu vyměnil vadný startér. Zastavil auto před vjezdem, zahraženým červenobíle pruhovanou závorou. Stála u ní tlustá bába. Mirek čekal, až zvedne závoru, ale ona se na něho jen dlouze dívala a ani se nepohnula. Zatroubil, ale bez výsledku. Vykoukl z okénka. Bába řekla: "Ještě vás nezavřeli?" "Ne, ještě mne nezavřeli," odpověděl Mirek: "Můžete zvednout tu závoru?" Ještě několik dlouhých vteřin se na něho netečně dívala, pak zívla a odešla do vrátnice. Rozvalila se tam za stolem a už se na Mirka nepodívala. Vystoupil tedy z auta, prošel kolem závory a vyhledal v dílně známého mechanika. Ten se s ním vrátil a sám zvedl závoru (bába seděla dál netečně ve vrátnici), aby Mirek projel s vozem na dvůr. "Vidíš, to máš z toho, že jsi se tolik ukazoval v televizi," řekl automechanik. "Zná tě pak od vidění kdekterá bába." "A kdo je to?" ptal se Mirek. Dověděl se, že invaze ruského vojska, které obsadilo Čechy a prosazovalo všude svůj vliv, ji probudila k neobyčejnému životu. Viděla, jak lidé výše postavení než ona (a celý svět byl výše postaven než ona) jsou dík sebemenšímu nařčení zbavováni moci, postavení, zaměstnání i chleba a vzrušilo ji to: začala sama udávat. "A jak to, že je pořád vrátná? To ji ani nepovýšili?" Automechanik se usmál: "Neumí napočítat do pěti. Nemůžou ji povýšit. Mohou jí jen znovu potvrdit její právo udávat. To je celá odměna." Pak zvedl kapotu a zadíval se do motoru. 12 s~ \'i rek si náhle uvědomil, že dva kroky vedle něho stojí mu • Ohlédl se po něm: měl šedé sako, bílou košili s kra-iinii a hnědé kalhoty. Nad silným krkem a oteklou tváří s, \ Inily naondulované šedivé vlasy. Stál a díval se na metli,! nika, skloněného pod zvednutou kapotu. I mechanik si ho po chvíli všiml, zvedl se a řekl: "Hle-J.iu někoho?" Muž se silným krkem a naondulovanými vlasy odpoví ik I "Ne. Nehledám nikoho." Wchanik se znovu sklonil do motoru a řekl: "Na Vác-Li\ skom náměstí v Praze stojí člověk a blije. Kolem něho lili |iný muž, dívá se na něho a smutně kývá hlavou: - l\.ď byste věděl, jak vám rozumím..." Zavraždění Allienda přikrylo rychle památku na ruskí m invazi do Čech, krvavý masakr v Bangladéši dal zapomenout na Allienda, válka na Sinajské poušti přehlušila pláč Bangladéše, masakr v Kambodži dal zapomenout na Sinaj a tak dál a tak dál a tak dál až do úplného zapomnění všech na vše. \ dobách, kdy dějiny chodily ještě pomalu, jejich ne-p nĽUié události byly snadno zapamatovatelné a tvořily obu. n š známé pozadí, před nímž se odehrávalo napínati ili\adlo soukromých lidských dobrodružství. Dnes čas k ml i -ychlým krokem. Historická událost, přes noc za-, pumcuutá, září hned nazítří rosou novosti, takže není » povídkářově podání pozadím nýbrž překvapujícím tlťhmdružstvím, které se odehrává na pozadí obecně /nam«.1 banality lidského soukromí. Nii. z dějinných událostí nelze předpokládat jako obecni, /iiiimé a o dějích, jež se staly před pár lety, musím pro-•■1 \ \ právět, jako by byly staré tisíc let: V roce 1939 vpo- 13 chodovalo do Čech německé vojsko a stát Cechů přestal existovat. V roce 1945 vpochodovalo do Čech ruské vojsko a země se opět nazývala samostatnou republikou. Lidé byli nadšeni Ruskem, které vyhnalo ze země Němce, a protože viděli v české komunistické straně jeho věrnou paži, přenesli svou sympatii na ni. Tak se stalo, že se komunisté zmocnili v únoru 1948 vlády nikoli v krvi a násilí, ale za jásotu přibližně jedné poloviny národa. A teď dávejte pozor: ta polovina, co jásala, byla ta aktivnější, chytřejší a lepší. Ano, namítejte si, co chcete, komunisté byli chytřejší. Měli velkorysý program. Plán úplně nového světa, v němž všichni najdou své místo. Ti, co byli proti nim, neměli žádný velký sen, nýbrž jen pár morálních zásad, obnošených a nudných, z kterých chtěli ušít záplaty na roztrhané kalhoty poměrů takových, jaké byly. Není proto divu, že ti nadšení a velkorysí lehce zvítězili nad kompromisními a opatrnými a začali rychle uskutečňovat svůj sen, tu spravedlivou idylu pro všechny. Zdůrazňuji znovu: idylu a pro všechny, neboť všichni lidé odpradávna touží po idyle, po té zahradě, v níž zpívají slavíci, po tom území souladu, kde se svět netyčí cize proti člověku a člověk proti jiným lidem, kde naopak svět i všichni lidé jsou stvořeni z jedné jediné látky a oheň, který plane na nebi, je tentýž, co hoří v lidských duších. Všichni jsou tam notou v nádherné Bachově fuze, a kdo jí nechtějí být, zůstanou jen černou tečkou, zbytečnou a zbavenou významu, kterou stačí chytit a zamáčknout mezi nehty jak blechu. Hned zpočátku si někteří lidé přiznali, že nemají pro idylu povahu, a chtěli odejít ze země. Protože však podstatou idyly je to, zeje světem pro všechny, prokázali se ti, co chtěli emigrovat, jako popírači idyly a musili odejít místo do zahraničí za mříže. Brzy tam za nimi putovali 14 další tisíce a desetitisíce a nakonec i mnozí komunisté jako na příklad ministr zahraničí Clementis, který kdysi půjčil Gottwaldovi čepici. Na filmových plátnech sedrže-li ž,i luce nesmělí milenci, manželská nevěra byla tvrdě iiiM.ma na čestných soudech občanů, slavíci zpívali a i U nu ntisovo tělo se houpalo jako zvon vyzvánějící nové liliu lidstva. \ lundy ti mladí, chytří a radikální lidé měli najednou divir pocit, že poslali do světa čin a ten začal žít svým »LiMHÍm životem, přestal se podobat jejich představám i n> dbal na ty, co ho zrodili. Ti mladí a chytří lidé začali i. il\ ! řičet na svůj čin, začali ho volat, napomínat, honit ,i pii»následovat. Kdybych psal román o generaci těch na-il,niM.h a radikálních lidí, nazval bych ho Pronásledovati ■•aceného činu. i>. »Kchanik zavřel kapotu a Mirek se ho zeptal, kolik je mu dlužen. "hovno," řekl mechanik. Mnek si sedá za volant a je dojatý. Nechce se mu vůbec puki.ičovat v cestě. Raději by zůstal s mechanikem a vy-pi.iv 'I si s ním anekdoty. Mechanik se k němu naklonil do .una a plácl ho po rameni. Pak šel k vrátnici zvednout /iv mu. Kilvž kolem něho Mirek projížděl, mechanik ukázal m»h\ hem hlavy k autu zaparkovanému před vjezdem do npi.ivny. si bněn u otevřených dveří auta stál tam muž s tlus-tvn krkem a naondulovanými vlasy. Díval se na Mirka. ( iil ipík, co seděl za volantem, ho pozoroval též. Dívali -ĺ n i něho oba drze a bez ostychu a Mirek, projíždějící lii.Liii nich, se snažil dívat stejným způsobem na ně. 15 Předjel je a viděl ve zpětném zrcátku, jak muž nasedá do auta a vůz se pak otáčí obloukem, aby ho mohl dále sledovat. Napadlo ho, že ty kompromitující písemnosti měl asi přece jen odvést už dřív. Kdyby to byl udělal hned prvního dne své nemoci a nečekal, až se dotelefonuje Zdeny, možná že by je provezl ještě bez nebezpečí. Jenomže on neuměl myslit než na svou cestu za Zdenou. Myslí na to vlastně už několik let. V posledních týdnech má však pocit, že už nemůže déle otálet, protože jeho osud spěje ke konci a on musí udělat všechno pro jeho dokonalost a krásu. 7. Když se v těch dávných dobách rozešel se Zdenou (chodili spolu skoro tři roky), omámil ho pocit nesmírné volnosti a všechno se mu náhle začalo dařit. Oženil se brzy se ženou, jejíž krása vykovala jeho sebevědomí. Pak mu jeho krasavice zemřela a on zůstal sám se synem v jakési koketní opuštěnosti, která k němu přitahovala obdiv, zájem a péči dalších mnoha žen. Měl i velký úspěch jako vědec a ten úspěch ho chránil. Stát ho potřeboval a on si tak mohl dovolit být jízlivý na jeho adresu i v době, kdy si toještě skoro nikdo netroufal. Postupně jak ti, co pronásledovali svůj čin, získávali čím dál více vlivu, objevoval se i on častěji a častěji na televizní obrazovce a stal se známou osobností. Když po příchodu Rusů odmítl odvolat své názory, vyhnali ho z místa a obklopili fízly. Nezlomilo ho to. Byl zamilován do svého osudu a zdálo se mu, že i jeho pochod ke zkáze je vznešený a krásný. Rozumějte mi dobře, neřekl jsem, že byl zamilován sám do sebe, nýbrž do svého osudu. To jsou dvě docela ,1'ihlné věci. Jeho život jako by se osamostatnil a měl .^.(..liiou své docela vlastní zájmy, které nebyly totožné 1 \|,il>ovými. Tomu říkám, že se život promění v osud. iMiil nemínil ani hnout prstem pro Mirka (pro jeho štěs-i, hi péčí, dobrou náladu a zdraví), zato Mirek je pripi i\ui udělat všechno pro svůj osud (pro jeho velikost, , ,sii.<-i, krásu, styl a srozumitelný smysl). Cítí se odpo-v iL n '-a svůj osud, ale jeho osud se necítí odpověden za iuh" - ■ , u - ■ - - \h\ k svému životu pomer jako sochař ke sve sose, .mihu romanopisec k románu. Jedním z nezadatelných pi.iv lomanopisce je, že smí přepracovat svůj román. k,|» ' se mu nelíbí začátek, může ho přepsat nebo škrtnuli) Ale Zdenina existence upírala Mirkovi autorská pí i\.i Zdena trvala na tom, že zůstane na prvních strán-i u h i omanu a škrtnout se nenechá. X. \k pioč se vlastně za ni tak strašně stydí? N MC nasnadě je toto vysvětlení: Mirek patřil velmi z ih\ i těm, kteří se dali do pronásledování vlastního či-1,11 / itinito Zdena je stále věrna zahradě, kde zpívají sla-M, i S poslední době patřila dokonce k těm dvěma pro-i. ■' um národa, co vítali ruské tanky. \iu>. to je pravda, ale nemyslím, že toto vysvětlení je ^swcICivé. Kdyby šlo jen o to, že vítala ruské tanky, uul ľ