Vždycky si myslil, žeje Zdena tak zuřivě věrná straně protože je politický fanatik. Nebyla to pravda. Zůstala věrná straně, protože milo vála Mirka. Když ji opustil, netoužila po ničem než dokázat, ži věrnost je hodnota nad všechny jiné. Chtěla dokázat, že on je ve všem nevěrný a ona ve všem věrná. To, co se jevilo jako politický fanatismus, byla jen záminka, parabola, manifest věrnosti, šifrovaná výčitka zklamané lásky. Představuji si, jak ji jednoho srpnového rána vzbudil strašný hluk letadel. Vyběhla na ulici a rozrušení lidé jí řekli, že ruské vojsko obsadilo Čechy. Vybuchla v hysterický smích. Ruské tanky přijely potrestat všechny nevěrné! Konečně uvidí Mirkovu zkázu! Konečně ho uvidí na kolenou! Konečně se bude moci k němu sklonit jako ta, která ví, co je věrnost, a pomoci mu. Rozhodl se, že přeruší brutálně rozhovor, který se dal nesprávným směrem: "Víš, že jsem ti kdysi poslal spoustu dopisů. Chtěl bych si je vzít." Zvedla překvapeně hlavu: "Dopisy?" "Ano, moje dopisy. Musel jsem ti jich tehdy poslat aspoň stovku." "Ano, tvé dopisy, já vím," říká a najednou už vůbec neuhýbá zrakem a dívá se mu pevně do očí. Mirek má nepříjemný pocit, že mu vidí až do hloubi duše a ví úplně přesně, co chce a proč to chce. "Dopisy, ano, tvoje dopisy," opakuje, "nedávno jsem je znovu četla. Říkala jsem si, jak je to možné, že jsi byl schopen takové exploze citu." A ještě několikrát opakuje ta slova exploze citu, a neříká je rychle a překotně, ale pomalu a rozvážně, jako by mířila na cíl, který nechce minout, a nespouští z něho oči, 22 |,ikon\ clilčla zaznamenat, jestli sejí podařilo zasáhnout cil IX Ma pí sou se mu houpe ruka obalená v sádře a tváře ho pálí, |.iko by dostal políček. Ach ano. jeho dopisy musily být hrozně sentimentální. jcik b\ ne' Musil si přece za každou cenu dokázat, že to není |cho slabost a bída, ale láska, co ho k ní víže! A jen opravdu nesmírná vášeň mohla ospravedlnit vztah k té oškliv oe "Naps.il isi mi, že jsem tvoje spolubojovnice, vzpomínáš'" io-h to vůbec možné, rudne ještě víc. To nekonečně sméíné slovo boj. Co byl jejich boj? Seděli na nekoneč-n\ch schú/ích, měli na zadcích puchýře, ale ve chvíli, kdy povstali /e /idle, aby pronesli nějaké velmi radikální míněni (třídního nepřítele je třeba ještě víc potrestat, tu či onu rmšlenku formulovat ještě neústupněji), měli pocit, Že se podobali postavám z hrdinských obrazů: on padá k zemi. v i ucc pistoli a krvavou ránu na paži, a ona, rovněž s bambitkou v ruce, kráčí vpřed, tam kam on už nestačil dojit Měl lend} ještě pleť plnou opožděné pubertální vyráž-k\, a aby |i nebylo vidět, nasadil si na tvář masku vzpou-r\. Vvpiavol všem, že se rozešel navždy se svým otcem, kterv bvl lolník. Plivl prý do tváře staleté vesnické tradici, která lpi na půdě a na majetku. Líčil scénu hádky a dramatickv' odchod z domova. Nebylo na tom zbla pravdy Kdy/v iIik-s ohlédne dozadu, nevidí tam než legendy a lži "Byl |si -i lulv jiný člověk než dnes," říká Zdena. A on si pí i-iNiavil, jak odváží s sebou ten balík dopisů. 23 Zastaví u nejbližší popelnice, vezme ty dopisy štítivé do dvou prstů, jako by to byl papír zamazaný od hoven, a hodí je mezi odpadky. 14. "K. čemu by ti ty dopisy byly?" ptala se. "Proč je vlastně chceš?" Nemohl jí říct, že je chce hodit do popelnice. Nasadil melancholický hlas a začal jí vyprávět, zeje ve věku, kdy se ohlíží zpátky. (Bylo mu trapně, když to říkal, zdálo se mu, že jeho pohádka zní nepřesvědčivě, a styděl se.) Ano, ohlíží se zpátky, protože dnes už zapomněl, jaký byl, když byl mladý. Ví, že ztroskotal. Chtěl by proto poznat, odkud vyšel, aby si mohl lépe uvědomit, kde se dopustil chyby. Proto se chce vrátit ke své korespondenci se Zdenkou, v níž je tajemství jeho mládí, začátků a jeho východiska. Vrtěla hlavou: "Nikdy bych ti je nedala." "Chtěl bych si je jen vypůjčit," lhal. Vrtěla stále hlavou. Myslil na to, že. někde v jejím bytě, kousek od něho, jsou jeho dopisy, které může dávat kdykoli komukoli číst. Připadalo mu nesnesitelné, že kus jeho života zůstal v jejích rukou a měl chuť ji uhodit do hlavy těžkým skleněným popelníkem, který ležel na stolku mezi nimi, a dopisy si odnést. Místo toho jí znovu vysvětloval, že se ohlíží zpátky a chce poznat, odkud vyšel. Zvedla k němu oči a umlčela ho pohledem: "Nikdy bych ti je nedala. Nikdy." * 24 J 5- K,d\/ ho vyprovázela před dům, obě auta stála zaparkovaná iccino za druhým před Zdeniným domem. Fízlove se pioíházeli po protějším chodníku. Zastavili se teď v clui/i a di\ali se na ně. I ká/al |íje: "Tihle dva páni mne sledují celou cestu." "Opravdu?" řekla nedůvěřivě a z jejího hlasu bylo slyšet násilní zdůrazňovanou ironii: "Všichni tě prOnásledU-ľ Jak m u/e být tak cynická a tvrdit mu do očí, že dva muži, ktcíí si je okázale a drze prohlížejí, jsou jen náhodní chodu' Je |on |cdinč vysvětleni Hraje jejich hru. Hru, která spočívá \ tom, že se všichni tváří, jako by žádná tajná policie neexistovala a nikdo nebyl pronásledován. i í/love přecházeli mezitím silnici ke svému autu a před /taken) Vlirka a Zdeny do něho nasedali. "\1é| so pěkně," řekl Mirek a už se na ni nepodíval, lisedl k \olantu. V zrcátku viděl auto fízlů, jak se rozjíždí za nim Zdenu neviděl. Nechtěl ji vidět. Nechtěl ji už ni-kdv vidět Ne\ ěděl proto, že stála na chodníku a dlouho se za ním dívala Měla polekanou tvář. Ne. nebyl to cynismus, když odmítala vidět v mužích na pioté|šim chodníku fízly. Padl na ni strach z věcí, které |i přerůstaly. Chtěla zakrýt pravdu před ním i před sebou. 16. Me/i ním a autem fízlů se náhle objevil červený sportovní v u/ řízený divokým jezdcem. Mirek šlápl na plyn. Vjí/děli piávě do malého města. Silnice zatáčela. Mirek 25 si uvědomil, že ho v této chvíli pronásledovatelé nevidí, a zahnul do malé uličky. Brzdy zaskřípěly a kluk, který chtěl právě přecházel ulici, tak tak uskočil. Zpětným zrcátkem viděl mihnout se po hlavní silnici červené auto. Ale vůz pronásledovatelů ještě nepřejel. Podařilo se mu zahnout rychle do další ulice, a tak jim zmizet z dohledu definitivně. Vyjel z města silnicí, která ubíhala docela jiným směrem. Díval se zrcátkem za sebe. Nikdo ho nenásledoval, silnice byla prázdná. Představil si ubohé fízly, jak ho hledají a jak se bojí, že jim náčelník vynadá. Nahlas se zasmál. Zpomalil jízdu a rozhlížel se po krajině. Nikdy se vlastně po krajině ne-rozhlížel. Vždycky někam jel, aby něco zařídil a projednal, takže prostor světa se pro něho stal jen čímsi negativním, ztrátou času, překážkou, která brzdila jeho činnost. Kus před ním se snášejí zvolna k zemi dvě červenobílé pruhované závory. Zastavuje. Najednou cítí, zeje nesmírně unaven. Proč za ní vůbec jel? Proč chtěl zpátky ty dopisy? Dopadá na něj celá nesmyslnost, směšnost, dětinskost jeho cesty. Nevedla ho k ní žádná úvaha nebo praktický zájem, jen nepřemožitelná touha. Touha sáhnout rukou daleko do minulosti a uhodit tam pěstí. Touha rozřezat nožem obraz svého mládí. Vášnivá touha, kterou neuměl - ovládnout a která již zůstane nenasycena. Cítil se nesmírně unaven. Už asi nebude moci odstranit ze svého bytu kompromitující písemnosti. Drží se mu v patách a už ho nepustí. Je pozdě. Ano, už je na Všechno pozdě. Zdálky slyšel supění vlaku. U strážního domku stála žena s červeným šátkem na hlavě. Přijížděl vlak, pomalý osobní vlak, z jednoho okna se vykláněl strýc s fajfkou a 26 al / okna. Pak se ozvalo zvonění nádražního zvonku 11 - .na s čci veným šátkem šla k závorám a otáčela klikou. /ivoiy se vznášely vzhůru a Mirek rozjel auto. Vjížděl lo Ncsnuc. která nebyla než jedinou nekonečnou ulicí, n'i |C|in" konci bylo nádraží: malý, nízký, bílý dům, vedle . čho díe\cný plot, skrze něhož bylo vidět nástupiště a koleje i7- Okna nádraží jsou zdobena květináči s begóniemi. Mi- IĽlc /ast.uil auto. Sedí u volantu a dívá se na ten dům, okno d ceivená kvítka. Z dávna zapomenutého času se mu v\nořuje obraz jiného bílého domu, jehož římsy se Ccivina!\ kvítky begónií. Je to malý hotel v horské vesni-Li a |sou letni prázdniny. V okně mezi květinami se obje-ui'|l \chk\ nos. A dvacetiletý Mirek se dívá vzhůru k to-mii nosu .i utí v sobě nesmírnou lásku. ( hte i \ ehle šlápnout na plyn a uniknout té vzpomínce \lc iď se nenechám tentokrát ošidit a volám tu vzpomínku /p.itk\, abych ji zadržel. Opakujú tedy: V okně mezi beiiónicmi |c Zdenina tvář s obrovským nosem a Mirek x sobe eíti nesmírnou lásku. Jl* to možné? Ano \ pí oč by ne? Copak slabý nemůže cítit k ošklivé ■tkulečnou l.isku? V\piá\i |i, jak se vzbouřil proti reakčnímu otci, ona horli prou intelektuálům, mají puchýře na zadcích a drží se /a iute l hodí na schůze, udávají spoluobčany, lžou a mil'iii se Ona pláče nad smrtí Masturbova, on vrčí jak \/lfkl\ pts na jejím těle a nemohou jeden bez druhého Žít Vvikidhduil |i z fotografií svého života ne proto, zeji nemilí \dl. ale proto, že ji měl rád. Vymazal ji i se svou 27 láskou k ní, vyškrábal ji jako propagační oddělení strany vyškrábalo Clementise z balkónu, na němž Gottwald pronášel svou historickou řeč. Mirek je přepisovač dějin stejně jako komunistická strana, jako všechny politické strany, jako všechny národy, jako člověk. Lidé křičí, že chtějí vytvořit lepší budoucnost, ale není to pravda. Budoucnost, to je jen lhostejná prázdnota, která nikoho ne-zajímá, kdežto minulost je plná života a její tvář nás dráž; dí, popuzuje, uráží, takže ji chceme zničit nebo přemalovat. Lidé chtějí být pány budoucnosti, jen aby mohli měnit minulost. Bojují o vstup do laboratoří, v nichž se retušují fotografie a přepisují životopisy a dějiny. Jak dlouho stál u toho nádraží? A co znamenalo to zastavení? Neznamenalo nic. Vyškrábal ho okamžitě z mysli, takže v této chvíli už neví nic o bílém domku s begóniemi. Už jede zase rychle krajinou a nerozhlíží se. Prostor světa už je zase jen překážkou, která zpomaluje jeho činnost. 18. Auto, jemuž se mu podařilo uniknout, bylo zaparkováno před jeho domem. Oba muži stáli opodál. Zastavil vůz za jejich autem a vystoupil. Usmívali se na něho skoro vesele, jako by Mirkův únik nebyl než rozmarná hra, která je všechny příjemně rozptýlila. Když šel kolem nich, muž s tlustým krkem a naondulovanými šedivými vlasy se zasmál a kývl na něho hlavou. Mirek pocítil úzkost z té důvěrnosti, která slibovala, že spolu budou nadále spojeni ještě těsněji. Nepohnul tváří a vešel do domu. Otevřel klíčem dveře bytu. Nejdřív uviděl syna a jeho pohled plný přemáhaného rozrušení. Neznámý muž v brýlích přistoupil k M irko- , .,,, „.'al se mu: "Chcete vidět povolení prokuráto-I. j.ini."!" prohlídce? \,,„ i kl Mirek. Iv . n> li ještě dva neznámí muži. Jeden stal u psaci- l„ i, i kterém byly navršeny sloupce papírů, sešitů '"l "„h i»i-ľ ty věci jednu po druhé do ruky, zatímco dru- j, | u stolu a zapisoval, co mu první muž diktoval. "Vii/ - hiýlemi vytáhl z náprsní kapsy složený papír a i ,/,i \iirkovi: "Tady máte nařízení od prokurátora a fi-»-"l,L ' ilna oba muže, "se pro vás připravuje seznam /iKiui'n" věcí" , o , -. A - Na /mu bylo rozházeno mnoho papíru, knih, dvere ĺ. .'., I)> I otevřené, nábytek odstavený od zdí. s\n - ii iklonil k Mirkovi a řekl: "Přišli pět minut po IW\j'h "i !i psacího stolu sepisovali zabavené věci: dopisy \1 ^.ix». |, přátel, dokumenty z prvních dnů ruské oku-r,,a u ^ rozbírající politickou situaci, zápisy ze schu-, i, i nJľ'ik knih. o m -Vinu moc ohleduplný ke svým kamarádům, řekl „„ / s hi« lemi a kývl hlavou k zabaveným věcem. 'vm 11.1 tom nic, co by bylo proti ústavě," řekl syn a MmlI. 'vdél, že jsou to jeho, Mirkova slova. Mu/ v hiýlemi řekl, že o tom, co je nebo není proti ustati n limine soud. 19 I ... I-.OU v emigraci (je jich sto dvacet tisíc), ti, co je unik ili -i "yhnali z míst (jejich půl miliónu), mizejí jak pni v ml vzdalující se v mlhách, neviděni a zapomenuti. \ .-a m však, přestože ze všech stran obklopeno zdmi, Ir uvisuiii dějin nádherně osvětleným. Mi J. id dávno ví. Představa vězení ho po celý posled- 28 29 32 ní rok neodolatelně vábila. Tak musela vábit Flauberta sebevražda paní Bovaryove. Ne, román svého života by si nemohl představit s lepším koncem. Statisíce životů chtěli vymazat z paměti, aby zůstal jen j'eden jediný neposkvrněný čas neposkvrněné idyly. Ale on se na tu idylu položí celým svým tělem jako skvrna. Zůstane na nijako zůstala Clementisova čepice na hlavě Gottwaldově. Dali Mirkovi k podpisu seznam zabavených věcí a pak požádali jeho i jeho syna, aby šli s nimi. Po roční vyšetřovací vazbě byl soud. Mirka odsoudili na šest let, jeho syna na dvě léta a asi deset jeho přátel dostalo tresty mezi rokem a šesti léty vězení. r \t r DRUHA CAST Maminka 30 I. Byla doba, kdy Markéta neměla svou tchyni ráda. To bylo tehdy, když u ní s Karlem bydlila (tchán byl tehdy ještě naživu) a denně se utkávala s její hašterivostí a uráž-li\ ostí. Dlouho to nevydrželi a odstěhovali se. Co nejdál <>d matky, bylo tehdy jejich heslo. Ubytovali se ve městě, které bylo na opačném konci republiky, takže se jim podarilo vidět Karlovy rodiče sotva jednou za rok. Pak jednoho dne tchán zemřel a maminka zůstala sama. Setkali se s ní na pohřbu; byla pokorná a nebohá a zdálo se jim, zeje menší, než bývala. Oba dva měli v hlavě větu: maminko, nemůžeš teď zůstat sama, vezmeme si tě k sobě. Věta jim zněla v hlavě, ale přes rty ji nepustili. Tím spíš, že na tesklivé procházce den po pohřbu, přestože b\ la nebohá a maličká, vyčítala jim maminka s útočností, která jim připadala nevhodná, čím vším se na ní kdy provinili. "Nic ji nikdy nezmění," řekl pak Karel Markétě, když už seděli ve vlaku. "Je to smutné, ale pro mne bude platit stále: daleko, od matky." Ale pak ubíhala léta, a je-li vskutku pravda, že se maminka nezměnila, změnila se asi Markéta, protože sejí luihle zdálo, že všechno, čím jí kdysi tchyně ubližovala, b\ly vlastně jen nevinné hlouposti, kdežto skutečné chy-b\ se dopouštěla ona, když propůjčovala jejímu pesko-vání tak nepatřičnou váhu. Vzhlížela tehdy k tchyni jak dítě k dospělému, zatímco nyní se role vyměnily: Markéta je dospělá a maminka se jí zdá z té velké vzdálenosti malá a bezbranná jak dítě. Pocítila k ní shovívavou trpělivost a začala si s ní dokonce dopisovat. Stará paní si na to velmi rychle zvykla, odpovídala pečlivě a vyžadovala si další a další Markétiny dopisy, o kterých prohlašovala, že jedině ony jí umožňují snášet samotu. 33 ľ Věta, která se narodila při tatínkově pohřbu, jim v poslední době znovu začala znít hlavou. A byl to zase syn, kdo krotil snašinu dobrotivost, a tak místo toho, aby jí I řekli, maminko, vezmeme si tě k sobě, pozvali ji, aby u nich strávila týden. Byly velikonoce a jejich desetiletý syn odjížděl na školní prázdniny. Na konci týdne, v neděli, měla přijet Eva. Celý týden kromě neděle byli ochotni strávit s maminkou. Řekli jí: od soboty do soboty budeš u nás. V neděli 1 něco máme. Někam jedeme. Nic určitějšího jí neřekli, 1 protože nechtěli příliš mluvit o Evě. Karel jí to ještě dva-' krát zopakoval v telefonu: Od soboty do soboty. V neděli ■ něco máme, někam jedeme. A maminka jim říkala: Ano, děti, jste moc hodné, to víte, odjedu, jak si to budete přát. I Jen když na chvilku uniknu své samotě. j A v sobotu večer, když se s ní Markéta chtěla domlu- j vit, v kolik hodin jí majízítra ráno vézt na nádraží, ma- , minka prostě a jednoduše prohlásila, že odjede v pondělí. Markéta se na ni překvapeně podívala a maminka pokra-I' čovala: "Karel mi říkal, že v pondělí už něco máte, že ně- kam jedete, a tak že už musím v pondělí ráno zmizet." !; Markéta samozřejmě mohla říci, maminko, zmýlila 'i, ses, my jedeme už zítra, ale nenašla k tomu odvahu. Ne- byla s to si rychle vymyslit, kam jedou. Pochopila, že při-| pravili svou výmluvu velmi ledabyle, neřekla nic a smířila j | se s tím, že maminka u nich zůstane i v neděli. Utěšovala i1' se, že chlapcův pokoj, ve kterém ji ubytovali, je na opač- | h ném konci bytu a že je maminka nebude vyrušovat. < i "Prosím tě, nebuď zlý," napomínala Karla: "Vždyť se na ni podívej. Je to nebožátko. Svírá se mi nad ní srdce." i í I '' 2' ' Karel odevzdaně pokrčil rameny. Markéta měla prav- du: maminka se opravdu změnila. Byla se vším spokojena, byla za všechno vděčná. Karel očekával marně chvíli, I kdy se kvůli něčemu střetnou. [ Jednou na procházce se zadívala do dálky a řekla: "Co 7" je to za pěknou bílou vesničku?" Nebyla to vesnička, by-' ly to patníky. Karla zachvátila lítost nad tím, jak se mamince zhoršil zrak. Ale ta vada zraku jako by vyjadřovala něco podstatnějšího: co pro ně bylo veliké, pro ni bylo malé, co pro ně byly patníky, pro ni byly domy. Mám-li být přesný, tenhle rys nebyl na ní tak docela nový. Jenomže kdysi je rozhořčoval. Tak například jednou obsadily jejich zemi přes noc tanky sousední země. í To byl takový šok a taková hrůza, že dlouho nemohl ni-j kdo myslit na nic jiného. Byl srpen a na jejich zahrádce í právě zrály hrušky. Maminka už týden před tím pozvala j pana lékárníka, aby si je přišel otrhat. A pan lékárník ne-['' přišel a ani se neomluvil. Maminka mu to nemohla od-I pustit a Karla a Markétu to dráždilo k nepríčetnosti. [ Všichni myslí na tanky, a ty myslíš na hrušky, vyčítali jí. i Pak s$ brzo odstěhovali s myšlenkou na její malichernost. ;-, Jenomže jsou opravdu tanky důležitější než hrušky? [ Tak jak čas míjel, Karel si uvědomoval, že odpověď na \ tuto otázku není tak samozřejmá, jak se mu vždycky zdá-| lo, a začal tajně sympatizovat s maminčinou perspekti-I vou, v níž vpředu je veliká hruška a kdesi daleko za ní je s tank, malinký jako slunéčko sedmitečné, které má každou chvíli vzlétnout a zmizet z obzoru. Ach ano, vždyť maminka má vlastně pravdu: tank je smrtelný a hruška je věčná. 35 {I I ľ Kdysi maminka vyžadovala, aby o svém synovi všechno věděla, a zlobila se, když syn před ní svůj život skrýval. Chtěli jí tedy tentokrát udělat radost a vyprávět o tom, co dělají, co se jim přihodilo, co zamýšlejí. Brzy si však všimli, že maminka je poslouchá spíš ze zdvořilosti a že na jejich vyprávění navazuje poznámkou o svém pudlíkovi, kterého nechala po dobu své nepřítomnosti na starost sousedce. Dřív by to byl považoval za egocentrismus nebo za malichernost, ale dnes věděl, že tomu tak není. Uplynulo víc času, než tušili. Maminka odložila maršálskou hůl svého mateřství a odešla do jiného světa. Když s ní byli na procházce, chytila je vichřice. Drželi ji každý z jedné strany pod paží a musili ji doslova nést, vítr by ji byl odvál jako pírko. Karel vnímal dojatě ve své ruce její nepatrnou váhu a chápal, že maminka patří do říše jiných bytostí: menších, lehčích a odfouknutelnějších. 3. Eva přijela po poledni. Na nádraží pro ni jeia Markéta, protože ji považovala za svou. Neměla ráda Karlovy přítelkyně. S Evou to však bylo jiné. Evu totiž poznala dřív než Karel. Bylo to asi před šesti lety. Jeli si s Karlem odpočinout do lázeňského města. Markéta chodila obden do sauny. Když tam jednou seděla zpocená s dalšími dámami na dřevěné lavici, vešla dovnitř vysoká nahá dívka. Usmály se na sebe, i když se neznaly, a dívka Markétu po malé chvíli oslovila. Protože byla velmi bezprostřední a Markéta zas velmi vděčná za projev přátelství, rychle se zka-marádily. Markéta byla zasažena kouzlem Eviny podivnosti: Už to, jak ji hned oslovila! Jako by si tam spolu daly schůz- ku! Vůbec neztrácela čas tím, že by nejdříve, jak se sluší a patří, zavedla řeč na to, že sauna je zdravá a zeje po ní hlad, nýbrž začala hned mluvit o sobě asi tak, jak to dělají lidé, kteří se seznamují pomocí inzerátu a snaží se v prvním dopise vysvětlit budoucímu partneru v hutné zkratce, kdo jsou a jací jsou. Kdo je tedy Eva podle vyjádření Evy? Eva je veselý lo-M.-C mužů. Neloví je však pro manželství. Loví je tak, jako muži loví ženy. Láska pro ni neexistuje, nýbrž jen přátel-st\ í a senzualita. Proto má mnoho přátel: muži se nebojí, /c šije chce vzít, a ženy se nebojí, že by je chtěla připra-\i( o manžele. Ostatně, kdyby se jednou vdala, manžel by b_\ I její přítel, kterému by vše dovolovala a nic by po něm nechtěla. Když to Markétě všechno pověděla, prohlásila, že má Markéta krásnou kostru a zeje to velice vzácné, protože podle Evy málokterá žena má skutečně krásné tělo. Ta chvála z ní vyletěla tak upřímně, že z ní Markéta pocítila v čiší radost, než kdyby jí lichotil muž. Ta dívka jí zamotali! hlavu. Markéta měla pocit, že vstoupila do říše upřímnosti, a dala si s Evou schůzku za dva dny ve stejnou dobu \ sauně. Později s ní seznámila Karla, ale ten už zůstal \ tomto přátelství vždycky tím druhým. "Je u nás Karlova maminka," řekla jí Markéta omluvně, když ji vezla od nádraží. "Představím tě jako svou ses třenici. Snad ti to nebude vadit." ■ Naopak," řekla Eva a vyžádala si od Markéty několik /akladních údajů o její rodině. Maminka se nikdy valně nezajímala o příbuzenstvo snachy, ale slova sestřenice, neteř, teta, vnučka ji hřála: b\l to dobrý okruh důvěrných pojmů. 37 A znovu sejí potvrdilo, co už dávno věděla: její syn je nenapravitelný podivín. Jako by mu maminka mohla překážet, když se tu setkávají s příbuznou! Rozumí jim, že si chtějí povídat samí. Ale aby ji kvůli tomu vyháněli o den dřív pryč, to je přece nesmysl. Naštěstí ona už ví, jak na ně. Prostě se rozhodla, že si popletla domluvu, a skoro se pak bavila tím, jak jí hodná Markéta neumí říct, I že by měla odjet už v neděli. ! Ano, musí uznat, že jsou teď hodnější, než bývali. Před I lety by jí byl Karel nemilosrdně řekl, že má odjet. Tím f malým podvodem jim včera vlastně udělala dobrou služ- \ bu. Aspoň si jednou nebudou musit dělat výčitky, že ma- S i minku vyhnali zbytečně o den dřív do její samoty. Ostatně je velmi ráda, že novou příbuznou poznala. Je to moc milé děvče. (Hrozně jí kohosi připomíná. Ale koho?) Po celé dvě hodiny musela odpovídat na její dotazy. ,Jak se maminka česala, když byla děvče? Nosila cop. No ovšem, to bylo ještě za starého Rakouska Uherska. Vídeň byla hlavní město. Maminčino gymnázium bylo české a maminka byla vlastenka. Měla chuť zazpívat jim někte-■ ré vlastenecké písně, které tehdy zpívávali. Anebo básně! Určitě by si jich ještě hodně pamatovala nazpaměť. Hned i' ■ po válce (no ovšem, po první světové válce v roce 1918, | kdy vznikla samostatná republika, můj bože, ta sestře- , nice neví, kdy vznikla republika!) maminka recitovala '' báseň na slavnostním shromáždění ve škole. Slavitse ko- '; nec rakouské říše. Slavil se samostatný stát! A najednou, představte si, u poslední sloky sejí zatmělo před očima a ona nevěděla, jak dál. Mlčela, pot jí zrosil čelo, myslela, ! že se propadne hanbou. A tu se najednou, docela nečeka-',''i ně, rozezněl veliký potlesk! Všichni si myslili, že báseň I už skončila, nikdo nepoznal, že závěrečná strofa chybí! j| Ale maminka byla přesto zoufalá a tak strašně se styděla, .11 že utekla na záchod a tam se zamkla a sám pan ředitel tam i za ní přiběhl a dlouho bušil na dveře a prosil ji, ať nepláče, ať vyjde ven, že měla přece veliký úspěch. j Sestřenice se smála a maminka se na ni dlouze zadíva- ! la: "Vy mi kohosi připomínáte, bože, koho vy mi připo- I mínáte..." ; "Ale po válce jsi už přece nechodila do školy," namítl I - Karel. I "To snad musím vědět já, kdy jsem chodila do školy," I řekla maminka. | "Maturovalas přece v posledním roce války. To bylo I. ještě za Rakouska Uherska." j! "Musím vědět, kdy jsem maturovala," zlobila se ma- minka. Ale ví už v té chvíli, že se Karel nemýlí. Opravdu, maturovala za války. Tak odkud sejí vzala ta vzpomín- f; ka na slavnostní shromáždění po válce? Maminka najednou znejistěla a odmlčela se. \ A v tom krátkém tichu se ozval hlas Markéty. Oslovila Evu a její řeč se netýkala maminčiny recitace ani roku 1918. Maminka se cítí opuštěna ve svých vzpomínkách, zrazena náhlým nezájmem i selháním své paměti. "Bavte se tu, děti, jste mladí a máte si co povídat," řekla jim a plna náhlého neuspokojení odešla do vnukova pokoje. 5. Když Eva dávala mamince otázku za otázkou, díval se na ni Karel s dojatou sympatií. Zná ji už deset let a vždycky byla taková. Bezprostřední a odvážná. Seznámil se s ní (to bydlil ještě s Markétou u svých rodičů) skoro stejně rychle, jako se s ní seznámila o pár let později jeho žena. Dostal jednoho dne do zaměstnání dopis od neznámé dívky. Prý ho zná od vidění a rozhodla se mu napsat, pro- 39 tože pro ni žádné konvence nic neznamenají, když sejí nějaký muž líbí. Karel sejí líbí a ona ježena-lovec. Lovec nezapomenutelných zážitků. Lásku neuznává. Jen přátelství a senzualitu. Do dopisu byla vložena fotografie nahé dívky ve vyzývavé póze. Karel se nejdřív bál odpovědět, neboť usoudil, že si z něho někdo dělá blázny. Ale nakonec mu to nedalo. Napsal dívce na určenou adresu a pozval ji do bytu svého přítele. Eva přišla, dlouhá, hubená a špatně oblečená. Vypadala jak vytáhlý mladík oblečený do babiččiných šatů. Usedla si naproti němu a vyprávěla mu, že pro ni konvence nic neznamenají, když se jí nějaký muž líbí. Že uznává jen přátelství a senzualitu. Její tvář byla přikryta nejistotou a úsilím a Karel k ní cítil spíš jakýsi bratrský soucit než touhu. Ale pak si řekl, zeje škoda každé příležitosti: "Je to nádherné," povzbudil ji, "když se setkají dva lovci." Byla to první slova, kterými konečně přerušil dívčino překotné vyznání a Eva rázem pookřála, jako by s ní spadla tíha situace, kterou skoro čtvrt hodiny hrdinsky nesla docela sama. Řekl jí, že je krásná na té fotografii, co mu poslala, a zeptal se (provokujícím hlasem lovce), jestli ji vzrušuje se ukazovat nahá. "Jsem exhibicionistka," řekla stejným tónem, jako by přiznávala, že je basketbalistka. Řekl jí, že by ji chtěl vidět. ŕ Šťastně se vypjala a zeptala se ho, jestli má v bytě gramofon. Ano, gramofon tu byl, ale přítel měl jen samou klasickou hudbu, Bacha, Vivaldiho a Wagnerovy opery. Karlovi připadalo divné, že by se dívka svlékala při zpěvu Izoldy. Eva byla s deskami také nespokojena. "Není tu žádný pop?" Ne, nebyl tu pop. Nebylo vyhnutí, nakonec 40 musil položit na gramofon Bachovu klavírní suitu. Sedl si do kouta místnosti, aby měl přehled. Eva se pokoušela pohybovat do rytmu a po chvíli řekla, že při téhle hudbě to nejde. "Svlékej se a nemluv!" zavolal na ni přísně. Nebeská Bachova hudba naplňovala pokoj a Eva poslušně pokračovala v kroucení boků. Netanečnost hudby činila její výkon zvláště namáhavý a Karlovi se zdálo, že cesta od prvního odhození svetříku k poslednímu odhození kalhotek musí být pro ni nekonečná. Klavír zněl pokojem, Eva se kroutila v tanečních pohybech a shazovala na zem kus po kuse svůj oděv. Na Karla se při tom ani nepodívala. Byla zcela soustředěna na sebe a na své pohyby jako houslista, který hraje zpaměti těžkou skladbu a nesmí se rozptýlit pohledem do publika. Když už byla celá nahá, otočila se, opřela se čelem o stěnu a rukou se chytla mezi nohama. Karel se rázem svlékl též a pozoroval u vytržení chvějící se záda masturbující dívky. Bylo to nádherné a není nic pochopitelnějšího, než že nedal od té doby na Evu dopustit. Ostatně byla jediná z žen, kterou nepopuzovala Karlova láska k Markétě. "Tvá žena musí pochopit, zeji máš rád, ale že jsi lovec a že ten lov ji neohrožuje. Ale to žádná žena stejně nepochopí. Ne, žádná žena nepochopí muže," dodala smutně, jako by sama byla tím nepochopeným mužem. Pak Karlovi nabídla, že udělá všechno, aby mu pomohla. 6. Vnukův pokoj, do něhož maminka odešla, byl vzdálen sotva šest metrů a oddělen jen dvěma tenkými zdmi. Maminčin stín byl stále s nimi a Markéta se cítila stísněná.