Daniel Dubový

                                                                                             231652



                               Božena Víková Kunětická (1862 - 1934)

                                                COP



            Božena Víková Kunětická, rodným jménem Novotná, byla na svět přivedena v Pardubicích
roku 1862. Během svého  života se prosadila jako prozaička, dramatička a také politička. Původně se
chtěla státi herečkou, a tak se tomuto umění učila u Otýlie Sklenářové – Malé až do vyhoření
Národního divadla (1881). Poté se však provdala, porodila tři děti, z nichž dvě v útlém věku
zemřela, a herectvím se zabývala už jen sporadicky. Od roku 1887 se tedy dala na spisovatelskou
dráhu. Její dílo bylo typické především pro svou feministickou a emancipační tendenci rozkrývající
palčivá témata ženské otázky. Svou dramatickou prvotinu V bludišti (1890) si nechala posoudit
znaleckým okem Ladislava Stroupežnického. Ten Boženě Víkové Kunětické vrátil hru s tím, že oceňoval
téma této hry i způsob vykreslení postav, jenže vytýkal jí především spíše novelistickou než
dramatickou formu hry. V bleděmodrém se toto opakovalo ještě dvakrát. Jenže roku 1892 Ladislav
Stroupežnický zemřel a tak, nejen pro Boženu Víkovou Kunětickou, se ze světa vytratil cenný rádce
pro začínající dramatiky. Úspěch se dostavil až v roce 1897 s její čtvrtou hrou V jařmu. Od té doby
byla dramata Kunětické uváděna téměř bez výhrad. Literárně činná bylo do roku 1911 (později
vycházely písemně už jen její studie a přednášky), poté se dala na politiku. Roku 1912 byla zvolena
do Českého zemského sněmu, čímž se stala první českou političkou. Politicky aktivní byla až do své
smrti v roce 1934.

            Hra Cop byla poprvé uvedena v ND v Praze 11. 12. 1904. Zpracování dramatu si vzal na
starost režisér a dramaturg Jaroslav Kvapil. Jde o veselohru o třech dějstvích odehrávající se na
jednotné scéně. V Copu jde o konfrontaci mezi zapšklým stářím, které úzkostlivě dbá o morálku a
mravní nezkaženost a svěžím mládím odpírající právě onu zapšklost a neoblomnou striktnost v
dodržování zavedených konvencí tak, jak je vnímají lidé o bezmála dvě generace věkovitější. A
jelikož je hra napsána ženskou rukou paní Víkové Kunětické, tento konflikt se děje mezi paní
Olivovou a jejími strávnicemi. Nejnápadněji ve hře vystupuje situace, týkající se právě stýkání žen
s muži. Jde vlastně o prosazování ženské emancipace poukázáním na to, že se jedná o krok správným
směrem. Vše se však děje v mezích slušného chování, nejde o žádnou vzpouru. Autorita paní Olivové
je jen lehce nahlodávána, nikoliv devastována. Dalšími postavami jsou hlavně Věra, strávnice paní
Olivové a mladá studentka medicíny s moderními „narušenými mravy“. Pak také Máňa, dospívající
dívka, která považuje svůj cop za staromódní, jenž zároveň vnímá jako překážku k tomu, aby se
Benešovo srdce (Věřin kolega a domácí učitel Mani) pro ni rozevřelo. Ráda by své vlasy nosila
rozpuštěné, ale paní Olivová jí je splétá do copu. Nakonec si jej v protestu a zoufalství ustřihne,
ale Benešovi je jejích vlasů líto a už nemá proč na Máni oči nechávat, tak jako to dělal doposud, o
čemž Maňa samozřejmě nevěděla. Do děje ještě zasahuje Hýbner se svou dcerou Nonynkou, kterou chce
dáti do opatrovnictví a k výchově paní Olivové, ale když spatří jaké nemravné hrůzy se v bytě dějí,
raději i se svou dcerou odejde. A Troufal, tajný nápadník paní Olivové.


Dramatická tvorba:

V bludišti (1890)

Sběratelka starožitností (1890)

Dozvuk (nedochovaná)

V jařmu (1897)

Neznámá pevnina (1899)

Přítěž (1901)

Co bylo (1902)

Cop (1905)

Holčička (1905)

Lidé (1909)

Dospělé děti (1909)

Reprezentantka domu (1911)