a tradice lidové kultury K vydání připravil Václav Frolcc Autoři fotografii Vladimir oaláŕ. Ján Bodá. Ferdinand Bučina. Ján Derer. Václav Frolcc, Ijjof Grossmann, Ladislav Chvalkovský, Magdaléna Kaňová. Miroslav Myíka, Ivan Nováček, Jaroslav Pacovský, národní umělec Karel Plicka. Jíři Praiák a Emil Stlána i Grafická úprava, přebal a vazba Viktor Sařár Vydala nakladatelství Blok v Brně roku 1980 jako svou 720. publikaci Edice Lidová kultura a současnost, svazek 6. ftidi Václav Frolcc Odpovědný redaktor Karel Blažek. Tccbnický redaktor Jan Stavinoba Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 2 AA 17.46 textu, ilustraci 5,48. V A 23,29 Stran textu 184. obr. příloh 48. Tematická skupina 02/43. První vvdání. Náklad 1700 výtisku 508/21.85.7 47-015-80 Cena 26 Kcs OBSAH COflEPÄAHWE INHALT CONTENS TABLE DES MATlERES OBSAH Předmluva (Václav Frolee) ............."............ 11 Ladislav Gawlik: Ditě a tradice lidové kultury.................. 17 Hannah Loudova: Využívání folklóru k stabilizaci mezigeneračních vztahů v procesu kulturního rozvoje ........................... 23 Libuše Volbracbtová: Folklór v současnem životě dítěte a j ch n význam pro utvářeni etického a estetického nazíráni...................... 28 Věra Mišurcová: Funkce dětského folklóru v estetické výchově nejmenších...... 33 Alexander Moji: Deti a rudová pieseň.................... 38 QldtUb Sirovátka: Folklór v dětské literatuře.................. 43 Bohuslav Beneš: Folklór a divadelní hry pro dětí................ 49 [Klaus Krähner: K některým problémům užití lidové kultury a lidového uměni ve výchovném procesu a v kulturním životě dětí (na příkladu loutkových her v Německé demokratické republice)......................... .55 Vanda Vrlová: Tradični lidové léčeni děti v severozápadních Karpatech....... 59 Jaroslava Langrová: Problémy mezigeneračního předávání kulturních informaci v tradičním venkovském prostředí na pielomu 19. a 20. století............ 66 Vladimír Scbciifler - Jaroslava Scbcuflerová'.- Dětské hry a zábavy v Praze ve druhé polovině 19. století podle zpráv denního tisku................ 72 Václav Frolec: Formování kolektivu dětí v nových částech obci........... "S Jan Krist: K otázce vnitřní struktury vesnických dětských kolektivů......... 84 Vira Sepláková: Díti jako sociální skupina v prostředí brněnské dělnické kolonie . . 8ft Peter Salner: Vplyv detf na vzťahy medzí dospelými členmi rodiny......... 93 Vanda Jiřikovská: Dítě v rodině. Dotazníková akce Národopisné společnosti československé ............................... 97 Pavel Popelka: Současný stav dětských jarních obyčejů a jejich místo v životě vesnice na Uhcrskobrodsku ........................... 100 Jana Pospíšilová: Současné zvykoslovné tradice v životě dětí............ 106 Stelinka Popova: Nynější tvářnost tradičních zimních ?vyků v Rumunsku. Dětsky repertoár ............................... 110 Antonín Satke: Prozaický folklór v současném žákovském prostředí......... 116 Xyifa Hrabalová: Tradiční formy dětského folklóru a možnosti jejich uplatnění v současné / společnosti .............................. 123 Li a Ryšavé: Pohádka v povědomí' malého Čtenáře................. 127 [5] Háj, báj, zetený 'ná}> budzeme vám scény drac, poj, lietko, nemeškaj. okjénečka vybíjac, Nédajce nám duho stác, báj, zelený máj. nové tielko. Také ony za zpěv pod okny dostávaly výslužku. Pro oba popisovane obyčeje (obchůzka s jarní figurínou smrti a jarním stromkem) je příznačné, že jsou spojeny s obdarováváním obřadníkú. Z popisu jednotlivých forem obyčejů i z textů koled vyplývá, že obdarování bylo vedle původní magické funkce obyčejné jedním z dominantních prvků a že vlastné přežilo až do současnosti. V minulosti tak obyčej plnil i důležitou sociální funkci. Po obchůzce často chodily především děti z nejchudších rodin. Tomuto původnímu sociálnímu aspektu obyčejně nasvěčuje i příčina zániku obchůzky s leteckém ve Vlčnove. Po druhé světové válce zde rodiče svým dětem obchůzku zakazovali z obavy před pomluvami, že jejich děti chodí po žebrotě. Doposud se vsak obchůzky s Mařenou, Markem a jarním stromkem udržely v lokalitách Drslavice, Lhotka, Veletiny, Hradčovicc, Nivnice a Bánov. I když ve všech případech má obdarování dosud význam, obyčeje jsou v oblibě především pro svou zábavnou formu i vzpomenuté prvky etické a estetické. Spousta obyčejů se vázala i k velikonočnímu týdnu, kdy se všechno připravovalo k oslavě velikonoc. K dětským velikonočním obyčejům patřily zejména obchůzky chlapců s řehtačkami, které se konaly od Zeleného čtvrtku do Vzkříšeni na Bílou sobotu. Dodnes se tento obyčej vykonává v obcích Prakšice, Hav-řice a Bzová. Používá se několik druhů řehtaček, zejména pojízdné hrkače, dále klepače opatřené jedním i více dřevěnými kladivy a valchy - hrkače poháněné klikou. Velikonoční hrkání má svůj pevný řád, jsou přesně určeny trasy, kudy chlapčí půjdou a samo hrkání se provádí třikrát denně - ráno, v poledne a večer. Přesnou organizaci mají zvláště chlapci ve Bzové. Hrkání se u nich považuje za velkou čest. Protože se při hrkání vyklepávají různé rytmy, chlapci se chodívají už nejméně měsíc před velikonocemi učit do lesa klepáni do taktu. Bývá jich vždy 11, jsou rozděleni na starší a mladší a v době hrkání spí spolu, starší však odděleně od mladších. Místo noclehu starších se tají. Mladší mají za úkol starší vypátrat a ráno vzbudit. Jcsdižc se jim to nepodaří, dostanou z peněz vybraných za hrkání pokutu. Obyvatelé obce se zájmem sledují celé popisované dění, a jak už jsme vzpomenuli, za hrkání pak chlapce finančně odmění. Vyvrcholením současných dětských jarních obyčejů je velikonoční pomlázka konaná na velikonoční pondělí. Spontánně se udržuje ve všech vesnicích Uherskobrodská, vyjma obcí, kde chodí chlapci na Smrtnou neděli s Markem. Hlavním prvkem obchůzky je mrskání pruty, což mělo podle lidového rčení zabránit „oprašivěni". Mrskáni se nejčastěji provádí proutěnými korbáči spletenými ponejvíce z osmi prutů, nověji také jalovcem. Menši chlapci chodí po pomlázce osamocené nebo se svými rodiči a navštěvují pouze své příbuzné a sousedy, větší chlapci (z osmých a devátých tříd) už chodí společné a převážně jen po svých vrstevnicích. Chlapci při pomlázce Šlehají nejen děvčata, ale vůbec všechny ženy v domě. Za šleháni dostávají malí chlapci vejce, peníze a cukroví, větší jsou pohoštěni a děvčata jim přivážou na korbáč pentličku. Starší chlapci chodí po pomlázce ve svátečním civilním oblečeni, chlapce předškolního věku někdy rodiče oblékají do kroje. Velikonoce mají na U hers kobro d sk u doposud významné místo v cyklu výročních svátků. Jsou jednou z mála příležitostí, kdy se sjíždějí celé rodiny a kdy prudce narůstá i počet společenských kontaktů tím, že se lidé vzájemně navštěvují v rámci obyčeje velikonoční pomlázky. Velikonoční pomlázkou končí vůbec nejrozsáhlejší a dnes už vlastně také je- [ 103]