Dicta t us papae (Řehoř VIL, březen 1075)
I. Římská církev byla založena samotným Bohem.
II.  Jen římský papež je po právu nazýván všeobecným.
III. Jen on může sesazovat a opět dosazovat biskupy.
IV. Jeho legát je na koncilu nadřízen všem biskupům, i když sám má nižší hodnost, a může proti nim vynést výrok sesazení.
V. Papež může sesazovat nepřítomné.
VI.  S těmi, kteří byli od něho dáni do klatby, nem nám mimo jiné dovoleno ani v témž domě přebývati.
VII. Jen papež smí podle potřeby a okolností vydávat nové zákony, sdružovat nové obce, z řeholního domu zřizovat opatství a naopak, bohatá biskupství rozdělovat a chudá slučovat.
VIII. On sám může užívat odznaků císařské důstojnosti.
IX.  Jen papežovy nohy mají všechna knížata líbati.               ^^
X.  V kostelích má být vyslovováno jen jeho jméno.
XI.  Toto jméno je jediné na světě. XU. Smí sesazovat císaře.
Xin. Smí, vyžaduje-li to nutná potřeba, překládat biskupy z jednoho stolce na
jiný-
XIV.  Smí ustanovovat kněze kteréhokoliv kostela, kamkoliv bude chtít.
XV. Kněz jím ustanovený může být představeným jiného kostela, ne však sloužit pod jiným, a od žádného biskupa nesmí přijmout vyšší hodnost.
XVI. Žádná synoda bez papežova nařízení nesmí být nazývána všeobecnou. XVH. Bez papežova schválení nemá žádné nařízení ani žádná kniha být pokládány za kanonické.
XVin. Papežův výrok nesmí být nikým zamítnut, on sám ale může zamítnout výroky všech.
XIX. Papež nesmí být nikým souzen.
XX. Nikdo se nemá opovážit odsoudit toho, kdo se odvolává k Apoštolské stolici.
XXI. Závažnější záležitosti kteréhokoliv kostela mají jí být předkládány.
XXII. Římská církev se nikdy nemýlila a ani na věky, jak dosvědčuje Písmo, se nemýlí.
XXin. Římský papež, byl-li kanonicky zvolen, zásluhami svatého Petra stává se nepochybně svatým, jak dosvědčuje svatý Ennodius, biskup pavijský, s nímž v té věci souhlasí mnozí svatí Otcové, jak je uvedeno v dekretech svatého Symacha papeže.
XXIV. Na papežův příkaz a s jeho svolením mohou podřízení vést žaloby.
XXV. Bez synodního shromáždění může papež sesazovat a opět dosazovat biskupy.
XXVI. Nemá být považován za katolíka ten, kdo se nesrovnává s římskou církví. XXVn. Papež může zprostit poddané nespravedlivých slibu věrnosti.