králi francouzským a anglickým. — CX.: Jak král anglický porazil v námořní bitvě loďstvo krále francouzského. — CXI.: Jak byla část Vlámů poražena u St. Omeru. —Jak se král anglický se svými spojenci pustili do obléhání města Tournai a jak bylo potom uzavřeno příměří mezi nimi a králem francouzským.167—GXIII.: Jak loďstvo krále španělského skoro zašlo v mořské bouři.
GXIV.: 0 velikém mření a drahoté ve Florencii a o kornete, která se ukázala na nebi. Koncem března toho roku se objevila na obloze hvězda kometa, a to na východě na konci souhvězdí Panny a na počátku Vah, což jsou znamení lidská, která věstí, že na lidská těla přijde veliká pohroma a smrt.... Ta kometa netrvala dlouho, ale zla, jež zlá znamení nad naším městem Florencií následovala, potrvala drahný čas. Neboť okamžitě začalo veliké mření, takže kdo byl nemocen, skoro nikdo se nezachránil. Pomřelo tak více než šestina občanů, a to právě nejlepších a nejmilejších mužů i žen, takže nebylo rodiny, kde by byl někdo neumřel a někde i dva nebo tři či více. A tento mor potrval až do následující zimy. Jen ve městě pochovali na 15 ooo těl mužů, žen i dětí a tak celé město bylo plné pláče a bolesti a nebylo slyšet skoro o ničem jiném než o pochovávání mrtvých. I bylo vydáno nařízení, aby jakmile bude mrtvý přijat do kostela, lid kostel opustil, neboť dříve tam stávali, dokud se konaly pohřební obřady a při nich u zámožnějších lidí i kázání a slavnostní bohoslužba. Bylo též nařízeno, aby nechodil vyvolávač mrtvých. Na venkově nebyla úmrtnost taková, přece však i tam pomřelo dosti lidí. Po tomto moru pak následoval hlad a drahota, související s hladem a drahotou z předchozího roku, takže přes všechen úbytek mrtvých stál korec obilí více než 30 soldů a byl by stál značně více, kdyby byla obec neučinila opatření, aby obilí bylo dovezeno po moři. A ještě jedno znamení se objevilo: neboť dne 16. května toho roku o polednách spadlo ve Florencii a v okolí tak mocné a husté krupobití, že pokrylo střechy i zemi a cesty. Bylo hluboké jako velký sníh a zničilo skoro všechno ovoce. Vzhledem k shora zmíněnému mření bylo 18. června na radu biskupa a duchovních uspořádáno ve Florencii veliké procesí, jehož se zúčastnili skoro všichni občané; byla v něm nesena relikvie těla Kristova, která se chová v San Ambroggio168 a chodilo se s ním po celém městě až do hodiny deváté189 s více než 150 rozžatými pochodněmi. Poté přišla další špatná znamení, neboť na svátek svatého Jana z rána, když vezli na velkém a bohatě ozdobeném voze, vystrojeném pány mincmistry170 pro ofěru svatému Janovi velikou, bohatě
506
ozdobenou svíci, svíce ta se náhle s celým vozem zvrátila a padla na stupně u vchodu do paláce priorů, kde se celá rozbila. Bylo to nepochybně znamení, že florentské peněžnictví má upadnout a rozbít ony společnosti kupecké, jak k tomu k veliké pohromě všech  Florenťanů  nedlouho  poté došlo. Toho rána na svátek svatého Jana spadlo také lešení, které bylo vybudováno u dómu po straně choru, takže se všichni klerici-zpěváci, účastnící   se   slavnostních   bohoslužeb, ocitli pod ním a mnozí utrpěli vážnější zranění. Nato šly další pohromy jedna za druhou, neboť 20. července a v následující noci vznikl velký požár v Parione a přešel na velkou ulici u San Brancazio, kde byly dílny cechu soukenického, až do blízkosti kostela, při čemž shořelo 44 domů a způsobena veliká škoda na zboží, na suknech, vlně a nářadí i na domech a palácích.   Florenťana,   pokleslí   na   mysli   těmito   znameními i škodami, jež utrpěly cechy i obchod, a naplněni strachem, neměli nikdy horších výdělků. Správcové obce na pobádaní duchovních,   aby  ukázali  nějaký  dobrý  milosrdný  skutek, nařídili, aby za jistý poplatek obci byly odvolány výpovědi některých vyhnanců a aby statky psanců, jež byly v správě obce, byly vráceny vdovám po nich a sirotkům, kteří byli jejich dědici. Ale nebyla to milost dokonalá a milosrdenství, které by se bylo   m u s i 1 o   zalíbiti Bohu, neboť se zároveň měla vrátit cena, kterou  obec  za  ty statky  před   tím  dostala,  když je podle jistých nařízení  tyto vdovy  a sirotci od ní odkoupili — a to se nestalo. I neustal náš mor natolik, aby byla pro naše hříchy nenásledovala v značném počtu onemocnění další, tak že se pak v několika případech stalo, že živí pro přílišné zármutky, stihnuvší naše město, cítili proti mrtvým zášť ....
CXV.: Jak Spoletští přiměli Rietské, aby zanechali obléhání, obrá-tivše je na útěk. — GXVI.: Jak pan Ottaviano de'Belforti se prohlásil vladařem ve Volteře. — CXVII.: Jak některé janovské galéry porazily v námořní bitvě Turky.
CXVIII.: Jak došlu ve Florencii k velikému spiknutí, kterým bylo celé mésto pobouřeno, takže se chopilo zbrané. Vracím-li se k naší látce, abych vyprávěl o nesnázích, jež stihly v těchto dobách naše město Florencii, činím tak s myslí vzrušenou, neboť se obávám v budoucnu věcí ještě horších. Uvažuji-li, že přes všechna znamení na nebi, přes mor a povodeň, přes všechno mření a přes všechen hlad se nezdá, že by se občané naplnili bázní boží, ani že by naznali svoje chyby a hříchy a že jen
j«7