LAICHTERÜV VÝBOR NEJLEPŠÍCH SPISŮ POUČNÝCH. KNIHA XL. ČESKÉ DĚJÍNY. I. 2. V PRAZE. Vydává Jan Laichter na Král. Vinohradech. 1913 ČESKÉ DĚJINY. DÍLU I. ČÁST II. OD BŘETISLAVA I. DO PŘEMYSLA I. NAPSAL VÁCLAV NOVOTNÝ. V PRAZE. Nákladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech. 1913. ?! f if } l| lit i I í 1 if'J í 11 li li 490 KNIHA III. HLAVA III. VNUKOVÉ BŘETISLAVOVI. a v tu chvíli jistě také ve vlastním zájmu spíše nakloněn chabému Bořivojovi, než nějakému silnému pa-novníku v Cechách, neopomíjel podporovati ho radou í pomocí v nesnázích, které strojil nynějšímu knížeti.1 Koncem září r. 1110 Boleslav, provázen Soběslavem a nejedním z Čechů, kteří v Polsku došli útulku, s vojskem velmi četným, neboť i biskupové se v něm připomínají, vpadl do Čech cestou neobvyklou a ne-schůdnou přes hřbety Krkonošské, jež vyžádala třídenního namáhavého pochodu (25.-27, září) U sou časného polského kronikáře a svého obdivovatele, jenž cenil tento skutek výše, než Hanníbalův přechod Alp, zjednal si tím Boleslav chválu a uznání, ale více ovšem razilo, ze překvapení úplně se zdařilo. V Čechách nikdo útoku, a zvláště s této sírany, neočekával. Ojediněle houfce české, tu a tam na rýchlo sebrané, snadno rozprášeny, a také výpady posádek z jednotlivých bbzsich hradů nemohly přirozeně končiti jinak, než útěkem, který zpravidla měl za následek, že nepřítel zapáleným podhradím svítil si na cestu další. Jinak vsak vojsko polské s rozvinutými prapory za zvuků trub a bubnů postupovalo v úplném pořádku. Na výslovnou žádost Soběslavovu Boleslav přísně zakázal obvyklé plenění a loupení,2 což mu arci umožňovalo rychlejší postup. T GalL anon. III, 20: eique calummiandi maiorís fratris honorem consilium et auxilium impendcbat. 2 To výslovně potvrzují jak Gall. anon. HI, 21 (str. 98), lak Kosmas III, 35 (str. 171); tomu není na odpor, že Kosmas poslu oznamujícímu Vladislavovi vpád polský dává pronášeti slovar Sobezlao et duce Poloniorum Bolezlao terram hanc depopulations et populum... díripientibus; neboť jednak řeč tato ve skutečnost! nikdy nebyla promluvena, jednak však, pokud ffl:; SOBĚSLAV A BOLESLAV V ČECHÁCH. 491 R. 1110 Vladislav na první poplašnou zprávu sebral na rýchlo vojsko a vytáhl nepříteli vstříc, ale teprve čtvrtého dne, tedy nepochybně dne 1, října 1110, uhodil na něho1 při horním toku řeky Cidliny proti vesnici zvané podnes Lučice,2 Řeka Cidlina, neveliká, ale vyjadřuje mínění Kosmovo, vztahuje se patrně k pálení podhradí, jež i polská kronika přiznává. Gall anon, na uv. m. o Soběslavovi praví: praedas capi, íncendía fieri, terram destruí Bo-leslavo supplícans prohibebat, quia regnum acquírere sine bello puerili simplicit at e verbis traditorum sine victoria se credebat. Již z toho jest patrno, že plenění tvořilo podstatnou součástku tehdejšího pojmu vítězství, a jak nehistorické jest tvrzení těch, kdo loupežení českých bojovníků vyhlašují za něco neobvyklého. 1 Chronologie událostí, ač máme o nich dva dobré prameny (srov. o nich pozn. následující), jest velmi obtížná. Východiskem musí tu býti Kosmas, jenž přesně určuje dobu polského pobytu v Čechách (tedy dobu od opuštění pomezního hvozdu do konečné bitvy). Podle toho Poláci opustili pomezní hvozd a vstoupili do otevřeného kraje dne 28, září, jestliže ještě téhož dne dostal zprávu Vladislav (odpoledne, jak z líčení Kosmova patrno), což vzhledem k větší rozlehlostí tehdejšího pomezního hvozdu a vzhledem k zvláštní rychlosti, s níž jistě zpráva podána, jest dobře možno. Konečná bitva pak svedena dne 8. října 1110, jak potvrzuje Kosmas výslovně a Gallus nepřímo, pravě (III, 22, str. 100), že den před bitvou byl pátek jako také vskutku 7, říjen r. 1110 připadl na pátek. Polský pobyt v Čechách samých (mimo přechod pomezí, jenž zabral třídenní od 25.—27. září) trval od 28. září do 8. října. Mezí tato dvě pevná data musí tedy náležeti i ostatní časové údaje, jež obsahuje kronika polská. Palacký I, 1, 387 praví sice, že obě vojska spatřila se poprvé (u Lučíc) dne 4, října, ale to jest patrně pouhá konjektura doplňující Gallovo udání (III, 21, str. 98): iam die quarto bellum expectans. Z kroniky Gallovy nutno právě rozuměti, že počítá čtvrtý den od vkročení do otevřené krajiny, což tedy, poněvadž první den vpádu známe z Kosmy jako 28. září, připadá na 1. říjen r. 1110; srov. i pozn. násl. 2 O výpravě zmiňují se téměř všecky současné i pozdější - KNIHA „, HLAVA „, vnukové BŘET(sLAvovj mocaly a bařinamí znesnadňujíc nřPrí,^ -,., , R' ll™ býval sírezen, dělila nyní obľ vnÍ '' "^ »^ kanulo na břehu praveTplL ' ' Z ^ České le^plenění po^«^^^^^ **** letopisy polské, skoro vesměs krim» »a tust., Ann. capit. Crac Ann ŕ i! P ' Am' Crac°v- ve- <*) i vlečky tří reäZŕZn P^n T ÍM° SS XIX' "8, 589, Pnuneny isou však Kosmas „13? ÍTľ 6f-624)' Ua™-ano». HI, 21^23 (str. 97^,04 tel ^ m~174} a Gall. «* a zvelebiti Boleslava III. a ™ * ?*"?.«» Snahou W 4, onen, ač se stanoviska Čechům n J7' ^ Zřejlně kři^ pravdive. Ale pravě strannické rľ^eľ í ^ ^^ * He, že se vespolek, jeden vší™ °" Pramenů ZPŮ™- Poláků, krásně dopl^, ae i ZIT S1-VÍCe ČeCM' d™hl ** hož Pomocí vsak zvláště!Lv/XV1GÍf ^ PředD0St' S --/asna a tajemná, dají se přesně zí" ľ, n ' M P°hIed ne' -had, které pokusili se řeší T 0 m k' n^ ' ^ ^á dos« '■ «10, PAM II, 165 m ^To»^:Omístě bitvy na Trutině východních do r. 1200, PAM II «, J' Ž"Py Čech severo„ biče, PAM III, 97 n„ h J^e č e kí £ , ° * * K 01d™ a Li-- 1110, PAM V, 41 n, srov. i Lu d vľk ""ľ* P°lské» a panství Náchoda i vlastníkův ľ^o Kr^H J "?""' "^ S'n i ■ ľe leŽd hrad Ô'» PAM XX Lmi) 8 D- 555 n. Resení jednotlivých záhad „ , í ' 323 n"' 405 «-, -íména chronologické Lenľ^ všľdet ."f* USP°k°^ hfeení ke Gallovi a nevšímání S , ÍPr0 Íednostra«né pŕi-ínací obou pramenů dlÍ^f ^^ « ^ M. iak jsem se pokusil dokázaľv Í ^T^íe velmi přes-a bitva na Trutině r. Í110, S 1 "i PoIský Vpád d° «W, k němt P°k«d ide o detaily,odľ^fí ^ 1912 *' I26 »* 1 o mek, PAM IT IM ,, břehu levém, P0,aci na ££ ľlľÍehľd - ^ -Í^ StáK « takového výkladu, vhodně upo orn ,"Í í T ^ ^"-«nosti « f «ova Kosmova III, 35 Ttr17 J"-e*^ PAM V, ÍPolonis) ex fafe parte amnís'cľdľ ' °"UrrUnf fB°hemi) eis k&Í: V P— P-'cího lze ľ« nna'0tŽ " Sían°-ka ^oni--neporozumění zprávám 0pV;;-SSvém.^0^ VPÁD POLSKÝ. JEDNÁNÍ POD OLDŘÍŠÍ 493 R. 1110 Bol eslav v následujících dnech postupoval, hledaje brodu, dílem proti proudu, -dílem po proudu,'vždy sledován Čechy, až konečně pustil se podél Cidliny dolů, i nyní ovšem provázen vojskem českým. Dne 3. října obě vojska, stále dělená Cidlinou, Češí v právo, Poláci v levo, stanula při jejím ústí do Labe na pravém břehu labském před hradem Oldřiši. Na večer téhož dne Boleslav dal se do vyjednávání. Oznamuje, že nepřišel s úmysly nepřátelskými, nýbrž smířit Vladislava s Bořivojem a pomoci uprchlíkům k návratu, žádal, aby Vladislav vyhověl jeho přání, hroze jinak,' že z rána přepraví se přes řeku a zahájí nepřátelství.1' Vladislav prohlásil se ochoten smířiti se s Bořivojem, jestliže také Boleslav se svým bratrem, tou dobou obrany země po boku Vladislavově v českém vojsku se účastnícím Zbyhněvem se smíří, odmítl však bez souhlasu císařova děliti se s ním o vládu, a na pohrůžku odpověděl, že připraven bude očekávati, jak štěstí válečné rozhodne. Uvěřiv však pohrůžce polské přece, ještě téže nocí s celým vojskem přepravil se na levý břeh Labe, míně z rána nepřítele již při přechodu uvítati.2 slovy Kosmovýmí íuxta pagum . .. Lucíca; Lučice opravdu leží dnes na břehu levém, ale že slova Kosmova neznamenají jen »u Lucie, nýbrž »blízko, naproti«, svědčí jeho obrat »íuxta oppidům Oldris«' ac tenkrát obě vojska stála na pravém břehu Labe, kdežto Oldříš ležel na levém; srov. H e 11 i c h PAM XX, 407 n., 559 n. 1 Že vyjednávání týkalo se Bořivoje opravdu, dokazuje shoda obou pramenů, na sobě nezávislých. Že však jinak přednost náleží Kosmoví, ukázal jsem v článku svrchu uvedeném, kde také vytčeno, v čem lze i zprávy Gallovv přijmouti 2 Palacký I, 1, 387, Tomek, PAM II, 165, DudíklI 575 a j. domnívají se, že také Čechové přebředli Cidlinu, ale 494 KNIHA ül HLAVA ,lL VNUKOVÉ BŘETISLAVOVI. Boleslav však a Soběslav, časně z rána dne 4 října přebředše snadno Cidlinu, když v poradě o dalším postupu proti jejích přání, aby bylo taženo dále v před a ku Praze, mínění těch, kdo radili k návratu zvítězilo zejména talcé proto, že zásoby docházely, odhodlali se k pochodu zpátečnímu, při čemž také Boleslav dovolil již svému vojsku pleniti. Ale nemoha se vraceti cestou, kterou přišel, ježto zatím byla zatarasena a obsazena, položil se, míře ku stezce jiné, táborem u mostů zvaných Křivcí, polohy bohužel neznámé.1 Vojsko české, unavené nočním přechodem veliké řeky, dělící je nyní od nepřítele, s nímž ještě včera doufalo zde se utkati, nemohlo ovšem pomýšleti na okamžitý přechod nový a bezodkladné stíhání plenících Poláků. Ano zdá se, že veliké namáhání, podstoupené zbytečně, způsobilo i jisté rozladění a ne-chut k boji dalšímu. Teprve snad druhého dne2 kníže dobře pověděl již H. J i r e č e k, RAM V, 41 (a vlastně jíž P u b i t-s ch k a IV, 1, str. 166 a D o b n e r VI, 106), že nutno mysliti „a Labe, srov. důvody v m é m článku uvedené. 1 Kosmas III, 35 (str. 172) praví: iuxta pontes Criucy. Polohy místa toho nelze bohužel určití; srov. Tomek PAM II 166, III, 97 n.; H. Jireček, PAM V, 42 myslí, že leželo mezí Lucicemi a Trutínou. Ze slov Kosmových neplyne, ač jest to pravděpodobné, že na toto místo stihl Boleslav ještě téhož dne J Kosmas III, 36 (str. 172-173) líčí vše tak, jako by se bylo sběhlo v době velmi krátké, ale i z jeho slov jest jisté, že stíhání pro Únavu nenastoupeno téhož dne, a z řeči, již potom pronáší Vladislav, lze souditi, že vojsko české bylo omrzelé. Potom vsak praví Kosmas, že Poláci přešli Trutinu »postera die« Poněvadž pak k tomu došlo teprve 7. října, nemohou se slova ta vztahovati k začátku polského plenění, a míní se tedy snad druhý den pronásledování českého, jež by tudy bylo zahájeno bývala teprve dne 6. října. VPÁD POLSKÝ. BITVA U TRUT1NY. 495 R. 1110 Vladislav, nadchnuv omrzelé vojsko ohnivou řečí, takže všickni, nehledajíce ani brodu, o překot vrhali se do vln Labských, hoříce touhou již již utkati se s nepřítelem, dal se do stihání Poláků. Předskok, kterého zatím nabyl Boleslav, zdržovaný arci pleně-ním a dopravou kořistí, byl takto snadno dohoněn. Vojsko polské, obtížené kořistí, dne 7, října položilo se za potokem Trutínou, jíž na samém začátku pomezního hvozdu.1 Boleslav III. vypravil raněné a všecku kořist napřed, poněvadž cesta neznámým lesem, jíž vlastně každý sám musil si téměř raziti, hrozila státi se velmi obtížnou. Sám pak s vybranými bojovníky očekával útoku českého. Z rána dne 8. října vojsko polské, vyslechnuvší mší a kázání svých biskupů a přijavši svátost oltárni, seřadilo se k bojí. V tom jíž byli tu Čechové, ženouce se v témže úprku, jakým pronásledování začali. Ale prudký útok rozbil se o hradbu vojska polského, výborně sešikovaného a dobře připraveného, bitva nerozmyslně začatá byla ztracena již na počátku. Nepomohly ani divy udaten-ství, jimiž zde vyniknul Dětříšek Buzův s několika odvážlivci, připraviv si místo k poslednímu spánku na ohromné hromadě pobitých nepřátel, nadarmo padlí 1 Místo dříve hledáno u Trutnova, teprve Tomek, PAM II, 166 dokázal, že na Trutnov mysliti nelze, a hledal potok v přítoku Cidliny nad Míletínem vznikajícím a kolem Nechaníc: k Chlumci tekoucím, který však sluje Bystříce, jak pověděl H. J i-r e č e k, PAM V, 41, upozorniv také, jistě správně, že nutno mysliti ná přítok labský u Smiřic ústící, jejž dvě osady Trutina zvané,, na začátku i na konci jeho, určují; srov. Sedláček, Slovník, 904, Ludvík, Paměti Náchoda 337 hledá bojiště u Chloumku,, ale sotva správně, poněvadž jeho mínění o směru návratu Bole-, slavova jest mylné. Rovněž nesprávně' G u m p 1 o.wTcz 89 n-;. 496 KNIHA III. HLAVA III. VNUKOVÉ BŘETISLAVOVI. zde synové Lubomírovi a vrahové někdy Zderadoví Nažislav a Držkraj í přečetní jiní. Čechové zahnáni na útěk, Boleslav a Soběslav jako vítězi mohli bez překážek vrátiti se do Polska se vší kořistí í raněnými. Vlastního účelu výpravy nebylo sice dosaženo, nepřátelství však přece neobnoveno, ano v době nejbližší došlo také zde k jistému uklidnění. Sama matka svářících se knížat, královna Svatava, pohnula již následujícího roku Vladislava, aby aspoň se Soběslavem se smířil, a biskup Heřman i hrabě Vacek, ten ovšem na svou budoucí záhubu, přímluvami svými podporovali přání královny-matky. Jistě rozhodovalo u nich očekávání, že návratem aspoň Soběslavovým jeho polskému příznivci odňata bude záminka ku stálým vpádům, jehož oprávněnosti ani Vladislav nemohl neuznati. R. 1111 tedy, smířiv se se Soběslavem, povolal ho z Polska a vykázal mu údělem Zatec s okolní krajinou.1 A skutečně k novým projevům nepřátelství 1 Kosmas III, 37 (str. 174]; Gall. anon. Ill, 25 (str 105) tvrdí ovšem, že Vladislava k povolání Soběslava do Čech donutil Boleslav III., ale to jest zase jen chlubné povídání chválo-rečníka Boleslavova, vůči němuž zpráva Kosmova jistě zasluhuje předností; nejvýš lze připustiti, že ohled na opětován.", vpády polské smír urychlil. L. Giesebrecht II, 181 n ne"' přímo vztahuje sem špatně pochopené sdělení Kosmovo III 41 (str. 171), jež však platí teprve r. 1115. První, tuším, Dobner VI, 108 vyslovil domněnku, že k smířeni přispěl i sňatek Vladislavův s Richenzou, sestrou chotí Boleslava III., a domněnka při-jata 1 od těch, kdo jinak s Dobner o vy m datováním sňatku (1110) nesouhlasili, jako Palacký 1,-1, 388 n. (srov. pozn. 384) Dudik II, 576, Roepell I, 257, v. Giesebrecht IIP, 798 Gumplowicz 90 n., a j, a doplňována, že také Ota Bamber-sky, prv príbuzný obou kněžen, o smír se přičinil. Ale od té doby co Balzer, Genealógia 122 n. pravděpodobně ukázal, že ke' SMÍR SE SOBĚSLAVEM A BOLESLAVEM. 497 R. 1111 polského nedošlo potom na dlouhou dobu, k čemuž arci přispělo i to, že Boleslav III., jsa po smrti své první choti, ruské Zbyslavy, od několika let vdovcem, novým manželstvím, o něco později se Salomenou, dcerou hraběte Jindřicha zBergu, uzavřeným, stal se švakrem knížete Vladislava českého, jehož chotí byla sestra její Richenza.1 Oty Olomouckého úmluvy o smíru se netýkaly, ani smrt jeho matky Eufemie dne 2, dubna 1111 neotevřela mu bran jeho vězení Křivoklátského.2 A ještě méně asi vzpomenuto nešťastného vězně Hammer- sňatku Boleslava III. sotva došlo dříve, než r. 1113, padá domněnka ta, a nezbývá než spokojiti se sdělením Kosmovým; srov. i pozn. násl. Ostatně Ota Bamberský, jehož příbuzenství s kněžnami prokázati nelze, byl tou dobou v Itálií; srov. J u r i t s c h, Otto v, Bamberg 115 n. Že chotí Vladislavovou byla Richenza, dcera Jindřicha z Bergu, dosvědčuje Necr. Zwifalt. (MG, Nec, I, 249, 261), Ortlieb Zwif. Chr. c. 19 (MG SS X, 84), Berthold Žwíf. Chr. 12 a. (tamže 103 n.) a nepřímo Kosmas III, 58 (str. 191). Datum sňatku není známo, kombinace D o b n e r o v a, že to bylo r. 1110, jest slabě opřena a nepřesvědčuje, spíše náleží sňatek o nějaký rok dříve; srov. Palacký I, 1, 387, pozn. 384, Stalin, Wírtemb. Gesch. II, 353—356, kde také vyšetření geneal. otázek, ač ani jejich vývody nejsou rozhodující. — O omylu, v němž tato kněžna pokládána za první choť Vladislavovu, přeď druhou, Richenzou 2 Vohburka, viz níže pří r. 1125, o sňatku Boleslava III., který Balzer (srov. pozn. předch.) klade asi k r. 1113, viz níže při tomto roce. - Ann. Hrad.-Opatov. k r. 1111 (str. 392); datum dne udávají D u dik II, 579, Bretholz 245 na 2, duben; Teige, Zpráva o pramenech kl. Hrad. 16—17 má sice 10. dubna, ale "to jest patrně omyl (převedeno IV. Idus místo IV. Nonas, jak zcela zřetelně má í rukopis). V. Novotný. České Dějiny. I, 2. , .