/21/ Tftnto jev je charakteristický i pro substantiva. Např. KopneKJiy6HeiuiOÄ = rostliny s jedlým hlíznatým kořenem aj. /22/ Příklady podle příruček: rpaMMBTMKa pyccicoro nanica MocKBa 1952, s. 346 - 352, 367; Příruční mluvnice ruštiny 1. Praha 1961, s. 376 - 388. /23/ U ruského adjektiva mhphhä nedošlo k diferenciaci pravděpodobně proto, že adjektivum impoBofi mělo již svůj speciální význam jakožto utvořené od homonymního mhp (svět). /24/ Podrobněji o této otázce AxMetHOBa, 0. C, OtepKK ofi oomeft h pyccKofi jeKCMKOJoraH, MoracBa 1957, s. 224 - 228. III. SLOTOÍ ZÁSOBA V OBOU JAZYCÍCH Z HLEDISKA PLÁNU VYBAZOVŽHO A OBSAHOVÉHO Po provedeném rozboru, v němž jsme porovnávali shodu ve slovní zásobě ruštiny a češtiny po stránce výrazové, přistoupíme k analýze slovní zásoby z hlediska obsahového. Při bližší klasifikaci bude ovšem nutno přihlédnout i k výstavbě slovní zásoby. Zvláště proto, že jednotlivé slovotvorné afixy mají vedle svého významu formálního i význam věcný. Totéž lze do určité míry říci i o slovních spojeních, v nichž spojením dvou nebo několika slov a jejich fixací vzniká nový význam, např. Beaeanag aopora (železnice), cesepHoe cHAHae (polární záře), nycTKTB neTyxa (zapálit, posadit kohouta na střechu, ztratit hlas) aj. Na významovou shodu a rozdílnost stejně nebo podobně znějících slov v ruštině a češtině upozorňovali již jazykovědci a autoři ruských učebnic 19. století. Tak např. Josef Dobrovský ve své práci "Neues Hülfsmittel die russische Sprache leichter zu verstehen, vorzüglich für Böhmen, zum Theile auch für Deutsche..." říká toto/1^ "In den Substantiven und Adjektiven giebt es mancherley Abweichungen. 1. Gebrauchen die Hussen oft ganz andere Wörter: glaz das Auge oko prud ein Teich rybník atd. 2. Gebrauchen sie dieselben Wörter in einer anderen Bedeutung: lob die Stirn čelo (leb) put, m. der Weg cesta (pout). Im böhmischer aber ist leb die Hirnschale, pout die Wahlfahrt aj. Dále pak ukazuje Dobrovský na častější rozdíly mezi ruskými a českými slovy. Tyto rozdíly se projevuji: a)durch Einschaltung der Vocale: bereg das Ufer břeh golos die Stimme hlas aj. b) oder durch verschiedene Bildungssylben (Ausgange): kunica der Merter kuna kupčicha die Kaufmannsfrau kupcová. Tato analýza Josefa Dobrovského piati i pro dnešní stav a je ji potřeba rozšířit i na ostatní slovní druhy a dále rozvést. Týká se totiž ve stejné míře např. sloves a příslovcí. Ale i gramatická slova se mohou překrývat s plnovýznamovými, např. ■qaft (asi, snad) a čaj (lafi, -a m); 6aaro (spojka) a české subst. blaho; rus. předl, okojio a české adv. okolo (spyrosi), ckok (citosl.) a české subst. skok (npsxoK), TSExe (také) a česká spojka takže (Tas vro), citosl. ihx! a české subst. čich (oooHSHite) , adverbium spo a české substantivum jaro (secHa) apod. Při porovnání současné ruské slovní zásoby s českou (přitom bereme v úvahu jak slova slovanského původu, tak slova přejatá) docházíme k těmto základním skupinám: A. Slova odlišná hláskovým složením a nemající vlastní významový ekvivalent v druhém jazyce, např. geaBMeHH. Copnt; coser, KQ3X08; v češtině knedlík, bramborák, buchta aj. B. Slova odlišná hláskovým složením, ale stejná nebo blízká svým významem, např. seaBHKyjiH - prázdniny. fl6Hs.ni - pění7 ze. cepsra - náušnice. hoto-bok - strop atd. C. Slova stejná nebo podobná svým hláskovým složením a také stejná nebo přibližně stejná svým významem. Např, nntojia škola, QTeg - otec, nacara - psát, cyCCoTa - sobota, t§hk -tank, MQTop - motor. D. Slova stejné nebo podobná svým hláskovým složením a také stejné nebo přibližně stejná svým významem, ale s různou stylistickou platností v obou jazycích. Např. cgygeHHil - studený, KsapTHpa - kvartýr, aapaBHž - zdravý, nazwHa - mašina, BOgna - vojna, secHa ~ vesna, anpejs ~ apríl, agecr - arest, seBiBHBa - ženština. E. Slova stejná nebo podobná hláskovou strukturou, ale - 96 - rozdílná významem, jako je Tpyn (mrtvola) - trup (TyjOEWne); CTyji (židle) - stůl (ctoji); aaCop (plot) - zébor (aaxBaT)j Bop (zloděj) - vor (napou); sao^eg (ničema) - zloděj (bop); oCpar (odstředěné mléko) - obrat (noBopoT); aaTOsap (multikár, hov. ještěrka) - autokar (satesHOt SBToOyc). Džieni slov podle stupně podobnosti a jejich procentuál- /2/ ní zastoupení zachycuje poprvé L. V. Kopeekij. Podle něho počet nepodobných slov tvoří asi 45 % - 60 %, částečně odlišných asi 20 - 40 % a celkem totožných asi 10 %. Stanislava Porékové dělí slovní zásobu ruského jazyka z hlediska podobnosti s češtinou na 5 skupin a dokládá toto procentuální zastoupení: 1. slova shodná a se stejným významem; 2. slova podobné s různou fonetickou diferenciací; 3« slova se stejným kořenem, ale s rozdíly v afixech; 4. slova rozdílné od češtiny; 5. slova podobná, ale s úplně jiným významem. Podle ní do prvních tří skupin patří 69,1 % (1. skupina je zastoupena asi 40 %, 2. skupina asi 13,8 %, třetí asi 15 %)• 4. skupina tvoří 24,4 %, 5. skupina 4 - 8 %. Autoři vysokoškolské lexikologické učebnice rozlišují 7 skupin podobnosti mezi ruštinou a češtinou; 1. Slova podobná tvarem, významem a stylistickou platností. 2. Slova podobná českým významově a stylisticky, ale odlišná tvarem, některými hláskami. 3. Slova a totožným nebo blízkým významem, se stejnou stylistickou platností, tvarově vzdáleně podobná. Tyto tři skupiny tvoří 60 % v porovnání s ruskou slovní zásobou. 4. Slova podobná tvarově i významově, ale lišící se stylisticky. 5. Slova podobná významem a stylisticky, ale lišící se plánem výratovým (22 %). 6. Nevelká skupina slov (kolem 3 %) bez původního českého ekvivalentu. 7. Skupina tvoří rusko-českou nebo česko-ruskou) homonymii. (Podle Porákové 6,5 %, podle údajů Vlčka 8 %). O velmi detailní dělení se pokusil fi. Purm, který stanovil celkem 16 typů ruských slov na základě porovnání s českou slovní zásobou. V roce 1983 podrobil S. V. Brujev statistické analýze rusko- český slovník J. Vlčka, který obsahuje 40 000 hesel a do- - 97 - chází k tomuto rozděleni na skupiny podle plánu výrazového a /5/ obsahového. " S. 7. Brujev zpracoval údaje ve slovníku statistickou metodou podle vzorce t = <* - 7> . Vš£2 - Sy2 Kvadratické odchylky byly počítány podle vzorce V těchto vzorcích je znak 21 - součet odchylek; cf^ - kvadratická odchylka; n - počet slovníkových údajů; x, y - střední frekvence v porovnávaných jazycích. S. V. Brujev dochází k těmto skupinám a jejich procentuálnímu zastoupení: 1. skupinu tvoří foneticky a sémanticky v obou jazycích shodná slova, které jsou buä praslovanského nebo internacionálního původu. Počet dosahuje 25 % celé slovní zásoby ve slovníku. Do 2. skupiny patři slova, jež se shodují v plánu výrazovém, ale jsou rozdílná v plánu obsahovém. Jsou to rusko-česká homonyma., která tvoří 5 % slovníkového materiálu. 3. skupinu tvoří slova, jež se shodují foneticky a částečně sémanticky - někdy pouze v jednom výjmamu. Těchto slov je ve slovníku přibližně 17 %. Do čtvrté skupiny patří slova, jež se nepodobají v plánu výrazovém, ale shodují se v plánu obsahovém. Těchto slov je ve slovníku 18 %. Do páté skupiny spadají podle Brujevova výzkumu slova, které se neshodují ani v plánu výrazovém a ani v plánu obsahovém. Jako příklady uvádí Brujev oiepeflb - pořadí; řada; fronta; dávka; otjeps - nástin; studie, črta; npoHSBefleHHe - dílo, výtvor, spisy. Těchto případů je ve slovníku 35 %. - 98 - Do této skupiny by měla patřit pouze slova z lingvoreá-lií, nebo t příklady, které uvádí, jsou v ruštině polysémická a spadají do skupiny čtvrté. Vzhledem k tomu, že jsem v předcházejících kapitolách uvedl, Sím se liší od sebe ruská a česká slova v plánu výrazovém, domnívám se, že rozdělení do pěti skupin A, B, C, D, E plně postačuje a že tyto skupiny dostatečně odhaluji i plán obsahový.Nejde o to, že slova si odpovídají při rozdílném plánu výrazovém sémanticky, ale že jsou velké rozdíly i u ostatních skupin v bohatství významů u jednotlivých slov, at už jsou si podobné po stránce výrazové nebo ne. Vždyt ani u slov jako .jsou hoc. rojQBa. bck. nejsou shody sémantické, ale dost značné rozdíly v polysémii a ve spojovatelnosti slov. Slovo "hoc" označuje např. u lodi "příď", "roaosa" např. "vedoucí, přední": roaoBa nexoTHoE kojiohhh (čelo pěchoty), "kus" - cto rojioB ckots (sto kusů dobytka); "bochník" - rciOBS cHpa(bochník sýra), "homole" - caxapHaa rojtosa (homole cukru); slovo "bok" má význam v češtině také "život" - Beci. cboE BeK (celý svůj život); "věčnost" - bh BeK He BHfleaMCi> (neviděli jsme se celou věčnost) aj. A. Slova odlišné hláskovým složením a nemající odpovídající vlastní významový ekvivalent v druhém .jazyce TJ nevelké části slovní zásoby dochází k rozdílům po stránce formální i obsahové. V určitých oblastech života, politiky, kultury, spojených úzce s životní skutečností daného národa, s jiným historickým vývojem, s rozdíly v hospodářské struktuře, ve způsobu života, jež nemají obdoby u jiného národa a jsou od něho odlišné, nemáme v jednom z jazyků vlastní lexikální jednotky. Tyto slovní jednotky dodávají jazyku národní kolorit. V ruském jazyce jsou tato slova také známa pod termínem exotická slova. Do cizího j/azyka jsou většinou nepřeložitelná, ve slovnících je obvykle uváděn jejich opis, co znamenají a jejich původní nebo přizpůsobené fonetické znění. Užívá se jich při popisu života toho národa, který tuto slovní zásobu vytvořil. Při překladu umělecké literatury je třeba přetlumočovat tuto slovní zásobu do jiného jazyka různou kom- - 99 pensaci, náznaky, vysvětlivkami aj. Mnohá z nich jsou přejímána v závislosti na politických, společenských a kulturních kontaktech mezi zeměmi v hojnějším počtu. Mnohá se stala a stávají také slovy mezinárodními. Namátkou můžeme uvést slova jako itaTaaop. gacTsmeTH. cyjraH. regma, caigypaä. názvy peněžních jednotek jako .qgHap. rjjmegb. názvy titulů jako /!/ JOPfl aj. Do této skupiny můžeme zařadit jen takové slova, která se vyskytují původně jen v jednom jazyce nebo v několika jazycích. Již v citované literatuře J. M. vereščagina a V. G. Kostomaro-va Sssk n KyjíiTypa jsou tato slova nazvána, což přešlo v obecnou platnost "jtHHrBOCTpaHOBeÄiecEaa .aexcxxa" nebo lingvoreálie. V české odborné literatuře se jmenují "zeměvědná slovní zásoba" anebo "reálie". SovětStí autoři Vereščagin a Kostomarov podávají v uvedené knize teoretické, sociologické a lingvodidaktické zdůvodnění existence tohoto lexika. V daläí knize JlHHrBOCTpaHOBeflqec-Kaa Teopnj5 as ob/8'' titíž autoři podrobně analyzují sémantický rozdíl u slov, jež existují v různých jazycích, ale jež se odlišují svým lexikálním fónem, to jest tím, jak je charakterizováno slovJ a čím se doplňuje vlastni význam slova z hlediska jeho historické, sociální, kulturní a politické interpretace. V ruštině a češtině jde v podstatě o tyto případy: 1. V jednom z jazyků chybějí pojmy, většinou druhové, které se dostávají do druhého jazyka v těsné souvislosti s úzkými kontakty denního života, kultury, společenských styků, ekonomiky a politického systému. Tyto pojmy obohacují slovní zásobu jiného jazyka buá bezprostředním přejetím, kalkováním nebo částečným kalkováním. Mnohdy se užívá u této části slovní zásoby termínu "bez-ekvivalentní lexikon". Jsem toho názoru, že tento termín zcela nevyhovuje, nebot při přejetí pojmu slouží výše uvedené prostředky pro pojmenování. Totéž se děje v mnohých případech i při přejímání cizích slov. Jsou to typická pojmenování reálií spojených s životem nositelů jazyka, jež se realizují buá výpůjčkou nebo kalkové- - 100 - ním. Někdy se výslovnostně a morfologicky přizpůsobují systému jazyka, do něhož se lingvoreálie přejímají. a) Tak např. existuje obecný název pro peníze (v ruštině flemrM v němčině das Geld. v angličtině money), ale národní pojmenování peněz se v mezinárodním světě přejímá - v ruštině pyoas - Konefoca. v češtině koruna - haléř, v bulharštinš ■aeB - CTOTKHKa. v němčině die Marke. das Pfennig aj. Taktéž tituly, názvy hodností se většinou přejímají, např. anglické jopj. mhcc, jegu, španělské kom, polské nag^německé icaHgaep, francouzské najaii aj. Ôeské dr. se přejímá do ruštiny jako a-V> s vysvětlivkou - TKTyji, nojtytieHBuii nocae osoHiaHisa ayaa npa ycaôBHH často cne-rpiaziBHHx sKsaiteHOB. 2. V některých případech se slova částečně nebo úplně kalkují. Např. BepxQBHnfi CoseT - Nejvyšši sovět: Cobbt hmhh-ctpob - rada ministrů: ffatbHKg Boctok - Dálný východ: KpacHoe "ope - Rudé moře: nflTmeTKa - pětiletka, ropoa-repofi~ město-hrdina aj. Z češtiny s dodávkami punčoškových kalhot ruština převzala i pojem s českým upraveným slovem "gqgroTKH". Nyní se prodávají v SSSR HeiteiiKHe, $paHijy3ejcjíe KOjrroTKH. Český "špekáček1' dostal název npazegaa K0j6acKa. 3. V mnohých případech se ruská slova vyjadřují prostředky českého jazyka. Místo ruského ng - zelná polévka: KHCJHe SS - polévka z kyselého zeli: Kpacrag yroaoK - rudý koutek: aaoqaoe oňy^eHHe - dálkové studium. Podobně i z češtiny se některé výrazy překládají do ruštiny. Tak např. "zavináč" -cpjenaa ps6a b MapHHage c OBOmami: "olomoucké syrečky nebo tvarůžky" - MHrKKfi chp psshoE (ŕopna c pessím sanaxoM aj. Zeměvědnou slovní zásobu, lingvoreálie, můžeme rozdělit na několik skupin. Jde především o slovní zásobu, jež označuje : 1. Způsob života: a) jídlo: gopm - boršč. nejihuemi - pelmeně. mamamt -šašlik, K.VMHC - kumys. raayaacH - halušky: z českých jídel knedlík - gnejuiHK - KymaEse hs sapeHoro Tecra; bramborák - -0JI8JP.H na caporo KapTQjieag; klobása - gonieHtie kojCsckh rpy- —-L - 101 - b) odívání: nomacrepKa - gymnaatorka; Camrag (přikrývka hlavy z velbloudí arsti), Keara - aeveraká ziĹmní obuv, která se obouvá na boty; boty z jeleni kůže arsti navrch; annyH - dlouhý selský kabát. 2. Zaměstnání: Kamp - vozka psího spřežení na severní Sibiři; ítapaC - Slovek, který rozděluje vodu - ve Střední Asii. 3. Předměty denního života: BeTMeHB - turkestánská motyka, khot - zasklená skřínka na ikony; 6bab - tahací harmonika. 4. Historické jevy: KpenocTHoe npaBQ - nevolnictví; BQjocTb - venkovský správní okres; yeag - újezd (nejnižší administrativní územní jednotka v Hušku i v SSSR do roku 1929); SapmgHB - robota; Capira - pan, bárin; Cbphhh - pani; SapHmHg - slegna: české "doba temna" se převádí áo ruštiny nepxog .ynagga; národní obrození - HanHQHaa&Hoe bo spozaemie. Tato skupina slov je značně proměnné. Je závislá na kulturních a hospodářských stycích obou zemí. Čím jsou tyto styky bližší, žím také se mnohé pojmy a jejich pojmenování dostávají do vědomí lidí hovořících druhým jazykem. Jako příklad můžeme uvést třeba slovo oopm i ngpoagg. Tato slova i jejich významy byly u náa neznámé až takřka do roku 1945, nebo jen známé z legionářské a jiné literatury (slovníky je označovaly jako národní ruská polévka a pečivo nadívané masem nebo zavařeninou. V současné době však je tato národní ukrajinská polévka připravená z různých druhů masa, zeleniny, červené řepy a rajských jablíček známá a oblíbená i u nás, nese jméno borSč a u druhého pojmu je slovo buchtička nebo pirožek (mipoÄOiB c mscom - masový pirožek). Totéž můžeme říci i u jiných jídelních specialit, jako je maaraHK, nexbuemu aj. Podobně se rozSířily v SSSB naSe knedlíky, buchty, špekáčky aj. Zvláštní skupinu tvoří také tzv. aovětismy. Jsou to slova a výrazy, odrážející specifické rysy aovětského života, jež jsou spojeny a vytvářením nového společenského řádu a zachycují terminologii politického, hospodářského a kulturního - 102 - života první socialistické země na světě - země Sovětů. Slova jako coBeT. kojlzos, SojMneBisK. goiacoitojen, xoapacieT, oĎaa-■anqga se stala organickou součástí čeakého jazyka a vedle toho i jazyků jiných, a to nejen těch zemí, které budují socialismus nebo nastoupily na tuto cestu, ale i těch, jež mají jiný společenský řád. Sovětismy mohou dokumentovat organizační systém sovětského státu: BepxoBHHB Coaef. CoBer Comsa, CoaeT HsaMQHanbHOCTefi, CoBeTH jenyTaTOB Tpyaguppccg. Kcno-agoii. paficoBer. ceateoBeT. arHTnvHKT. Sovětismy jsou svědectvím o historickém vývoji sovětského zřízení: gojuegTHBHaaaEfl. kjjsbk, pacgyji3tobstb; yjapHMH. mmy-PKHen. CoJBmeBKK. jBioteBne CTaxanoBneB aj. Sovětismy jsou i názvy stranických a společenských organizací: napTgg. naprco6paHMe1 napregTHB. KIICC. BJKCM.- oOmecTBO oxpaHH npHpojH. naprCppo. napTKOM. napTopr. gpMcopr. Beecoioa-hhA neHTpaa&HHfi Co Ber npošeccHOHajibHHx Cobsob. OStgecTBo cosei?-cgo-qexocjOBanHoa jmracCH. Sovětismy jsou svědky nového sovětského života, zejména kulturního, a společenskoprospěšné práce: naptc gygbT.ypH h ot-JHxa. 8QH8 OTjptxa, .zegmifl - KoanepT. cmqtp xyaoacecTBeHHOfi csmc— aegTejbHocni. HapojHHii Tearp; cyĎgoTHgg. BOCKpecaag. MaccoBKa. cy66othhk no ojaroycTpogcgBy ropová aj. Sovětismy ukazují na nový způsob života sovětských lidí a na péči o ně: ggagnmo-cTpoHT&afeHHŽ Kooneparas. goMoynpaBJíe-BJce. B3K (iHmpo-3KcanyaTarjKOHHas KOHTopa), opjep Ha Ksaprtipy; flBopeq gpeicocoteTaaHg, 3ATC (3aaHCb sktob rpaKÄaHCKoro coctos-HHa). Sovětismy bychom mohli rozdělit na 1. internacionální lingvoreélie: BepsQBHsft CoseTS gaixoa. coBxoa aj. a 2. na reálie, které pomáhají budovat socialistickou společnost a jež vešly do aktivního slovníku jazyků socialistických zemí. Např. český a slovenský jazyk obohatily různé termíny budování socialistické společnosti jako např. ngnueTga - pětiletka, naaHQBOe xoagficTBO - plánované hospodářství, xoapacieT chozrasčot; oSesjíOTKa - obezlička; 2COJ5JI6KTHBMb@I$HijE "~ kolskti^ - 103 - vizace; zyxaK - kulak; cnyTHMH - sputnik, kocmokbbt - kosmonaut. KOCMQjpoM - kosmodrom a řada jiných. Vedle těchto slov jsou však prvky slovní zásoby, které mají, jak jsme již v úvodu řekli, lexikální fon, který odlišuje jednotlivá slova svou obsahovou náplní. Svého času na to poukazoval L. V. Ščerba a zdůrazňoval, že do obsahového plánu slov nutně musí vcházet i ideologické komponenty, to jest sémantická náplň nutně vyplývající ze světového názoru typického pro určitou společnost. Tvrdí, že "Ideologie se musí odrážet nejen ▼ hesláři slovníku, ale také v překladech", což je ta nejdůležitější a nejobtížnější otázka. Je pochopitelné, že mnoho pojmů změnilo u nás svoji náplň, ale jak tuto změnu zachytit v překladech. Je zřejmé, že např. náš termín npoKypop není totéž eso v buržoazních zemích, ale nicméně ho překládáme slovem "procureur*. Tak postupujeme /o/ v celé řadě případů. ' I v socialistických zemích jsou určité rozdíly v obsahu slov a v jejich interpretaci. Tak např. slovo univerzita má zcela jiný obsah v ruštině než v češtině. V ruském vhhbepcm— TeT nejsou obsaženy lékařské fakulty, které u nás tvoří nedílnou součást univerzity. Slovo rHifsaang znamenalo střední všeobecně vzdělávací školu v předrevolučním Rusku, kdežto v ČSSH zůstalo gymnázium jako socialistická škola. Tyto terminologické a obsahové rosdíly jsou v řadě oblastí, a proto by měl být zpracován fiusko-český slovník lingvo-reálií, který by zachytil tyto rozdíly v ruštině a češtině. Slova skupiny A mohou mít svým původem vztah buä k prostředkům národního jazyka, např. oopm. mu, nebo cizích jazyků. Tak v ruštině je to celé řada exotismů, jež se dostaly do ruského jazyka prostřednictvím východních národů. U mnohých z nich však ani nepocitujeme, že byly přejaty z těchto jazyků, nebot zcela zdomácněly. Např. olovo Tyayn (dlouhý selský kožich) bylo přejato pravděpodobně z turkotatarského jazyka. V některých případech však přejaté slovo nabylo v ruštině zcela jiného významu než v jazyce, odkud bylo přejato, a označují se jim - 104 - předměty, vlastnosti nebo jevy typicky ruské. Tak např. slovo ĚVTepgpoa přejaté z němčiny (das Butterbrot) označuje v němčině chléb s máslem, ale v ruštině má význam obložený chlebíček. Sousloví nHOHepcKMK rancT.VK vzniklo spojením adjektiva z internacionálního niiOHep a slova raacTyK, jež má v ruštině význam vázanka, v němčině, odkud bylo do ruštiny přejato (das Halstuch), má význam vázanka, nákrčník a šátek na krk. Do češtiny přešlo toto spojení jako pionýrský šátek. I z této skupiny se dostávají slova do češtiny, aby se jimi označovala specifická ruská skutečnost. Někdy se však takové slovo v češtině významově rozšířilo a stalo se plnoprávnou součástí domácí slovní zásoby. Tak např. slovo činovnik bylo přejato z ruštiny nejdříve pro označení ruského úředníka, později však nabylo v češtině širší platnosti, samostatného významu funkcionář.^^ B. Slova odlišná hláskovým složením, ale stejné nebo blízké svým významem Do této skupiny můžeme zařadit a) slova se slovanskými kořeny a přejatá slova ze slovanských jazyků, která jsou češtině vzdálena nebo se v češtině nevyskytují, b) slova cizího původu a jejich hybridní odvozeniny v ruštině. a) Ze slov slovanského původu sem patří taková slova, která jsou v obou jazycích značně vzdálena jak svým hláskovým složením, tak i svým původně společným nebo blízkým významem, at už celého slova nebo jen kořene. Jako příklad můžeme uvést třeba slova Copaoft, oasMnofi. b6hhk. BeTiHHa. U ad j. 6opaoi (rychlý) nebo subst. Copsofi (chrt) jen stěží nalézáme v důsledku fonetických změn obdobu s českým brzký (ve staré češtině je podle Machka dochováno ve dvou dokladech brzký ve vý-známu rychlý).' ' Kořen slova Cojbmofi můžeme najít v českém a polském Boleslav (termín 6ojH>meBHK byl přejat do češtiny, jakož i do jiných jazyků pochopitelně jako sovětský). - 105 - Ruské BeHMK (koště, metla) mé společný obecně slovanský kořen věn- (viz věnec), BeTtHHa (šunka) je z obecně slovanského BeTbCBb. Na vytvářeni rozdílnosti mají značný podíl slovotvorné prostředky. Můžeme uvést tyto příklady: xojqk - xoayHOK - 1. Slova mají stejný významový kořen, jenž má podobné hláskové seskupení v obou jazycích, ale odlišují se různou slovotvornou příponou: xoflos - xoflyHOtc - chodec; Pery h -běžec; conepHMK - soupeř; geaeg - dělba, děleni; peiyzmca -říčka. 2. Slova, která se odlišují předponou: ythrstb - nastrkat, vecpat; snojTHe - úplně; namiajHofi - obkladači: HasaiBaTO - užívat; oTorueHMe ~ topeni; nepecqHTHBaTb- přepočítávat; BosjBHgeHHe - budováni. vybudováni. 3. Slova, která se odlišují předponou a příponou: bqs-jepaaHHHii - zdrženlivý; aosEarpazaaTb - odměňovat. nahrazovat: Bocxoagngtň - vycházející, vzestupný: bqcxKTHTagbHgft - úchvatný ; BnpaBAy ~ opravdu. 4. Slova, jež v jednom z jazyků mají jeden z afixů: bh-nycK - pouštěni; Bnagemie- vpád; na6op - nabíráni: HasecKa - závěs aj. V řadě případů jde o slova typická jen pro ruštinu, jako jsou napr. aBOCbKB (sítovka), Bepsioa (hromotluk), bkcqk (spánek), rajHTbCa (chudina), sapggKg (palcové rukavice), es-. sofaiiBHít (dotěrný), xoponraB (dobrý), saxaa (drzoun), cvjto-pora Ckřeč). most, (podél), BecbMa (úplně, velmi), boh (tam), bot (hle), jaré (dokonce) aj. Další část této slovní zásoby je společná i pro ostatní východoslovanské jazyky (ukrajinštinu nebo běloruštinu). Např. Harafeca. aajuTb (šetřit někoho). Běloruské ajBepTKa. BepTaneT. BHPTJicr, BgpTyinHB mají stejné kořeny jako ruské OTBepTKa. BepTO.neT, BepiMBr. sepTyímta. Běloruské sanp.yyjgn: má ekvivalent v ruském aanpaeagTb aj. U těchto slov je mnohdy nesnadné určit, zda jde o paralelní slovo ve dvou východoslovanských jazycích nebo o přejaté slovo z ruštiny. - 106 - Jako další podskupinu můžeme vydělit slova, která jsou společné pro ruštinu feventuálně i ostatní východoslovanské jazyky) a pro jihoslovanské jazyky jako např. Bpaq (lékař), ropnaria (pokoj, světnice), kqb8phhm (lstivý), CMezHTb( semknout). TpeCoBaTb (žádat, požadovat), cgyqag (případ, příhoda), Tpes-bhR (střízlivý, rozumný), TpeaBOH (zvonění), nebo slova, jež se vyskytují ve východoslovanských jazycích a v některém ze západoslovanských jazyků (kromě češtiny); např. slovo TpeBora (poplach) je známo kromě východoslovanských jazykl jen v pol-štině/13/ Určitou měrou se podílela na vytváření nepodobných slov staroslověnština. Á to buď přímým vlivem - přecházením do slovní zásoby ruského jazyka, např. aosflb (vůdce), Bpar (nepřítel), sama (žízeň), Hyzfla (potřeba) - nebo působením na tvoření ruských slov na základě staroslověnských modelů, jež byly začasté tvořeny v staroslověnštině pod vlivem řečtiny. Např. názvy měsíců hhbbpb. $eBpagb ... aBrycT byly přejaty z řečtiny prostřednictvím staroslověnštiny. Nebo slovo bqctqk bylo přejato ze staroslověnštiny, která toto slovo vytvořila jako kalk řeckého "anatole". Důležitou úlohu sehrály také od-vozovací prostředky staroslověnského původu, jako jsou například předpony Boa- (boc-), hms- (hhc-) přípony -nne, — cTBHe, -CTBO aj. Ruský spisovný jazyk se vyvíjel, jak známo, na základě dvou lexikálních systémů, a to původního ruského a staroslověnského, pochopitelné v těsné souvislosti i s vývojem dvou gramatických systémů. Vzájemné působení gramatických i lexikálních systémů bylo velmi těsné, takže v mnohých případech docházelo k společnému prolnutí dvou příbuzných jazyků. Přece však docházelo uvnitř lexikálního systému k určité diferenciaci.gyia t0 především diferenciace významová a stylistická (např. ujiennuR - mojtoihhíí; npax - nopox; hhcxo-AKTb - coEtk atd.), k níž přispěl dvojí gramatický plán, ruský a staroslověnský. Tento diferenciační proces pokračuje i v současné ruštině. Můžeme ho pozorovat např. u adjektiv na -uř a -oft. V současné době nehraje již sice úlohu, že jedna koncovka je staroslověnského původu a druhá ruská, ale skutečnost, že vůbec existují dvě různé koncovky, pomocí nichž může - 107 - dojít k významovému rozlišení. Tak např. mezi slovy qchobhoh a ocHOBHHii je rozdíl významový. Ochobhh& se stává chemickým termínem a znamená zásaditý. ochobhoB se používá ve významu hlavni. V odborné terminologii se často tvoří k paralelám na -h8 adjektiva na -oS s jasným terminologickým zaměřením. Např. jgtHHil (osobni), ale jitchoB (HanaatHKK) - jemný (pilník). Nebo noaBitgHHiS proti noflBttEHofi atd. b) V daleko větší míře se na obohacování této části slovní zásoby, tj. hláskovým složením nepodobných slov, podílejí přejeti z jazyků nepříbuzných. Analýza těchto slov nám ařetel-ně ukazuje různou intenzitu vývoje ruské a české lexikální soustavy, specifické zvláštnosti vývoje ruského lexika ve spojitosti s hospodářským, kulturním a politickým vývojem Huška. Jasně prokazuje těsnější styk ruštiny s jazyky neindoevropský-mi, zvláště turkotatarskými a ugrofinskými a v neposlední řadě různý proces přejímání slov ze západoevropských jazyků, od češtiny značně odlišný. Ruština ve srovnání s češtinou daleko více obohacovala svůj slovník výpůjčkani z cizích jazyků. V současné době je /15/ asi 20 % slovní zásoby ruského jazyka přejato z jiných ja-zyít/^^ kromě staroslověnských výpůjček). Řečtina a latina se podílejí svými slovy a kořeny 6 % na veškeré ruské slovní zásobě, především na vytváření vědecké a technické terminologie. Ruština mé velmi staré výpůjčky z řečtiny, jak již bylo řečeno, prostřednictvím staroslověnštiny, jež čeština, která se opírala o latinu, nemá, např. TeTpaji.. aj, $0Kapb. hkohs, non, noHoitapfc. TeBTp aj. Jsou to jednak slova náboženského charakteru: hkohs. non. noHOMapb, jednak názvy rostlin a živočichů, např. KMnapuc. CBegaa. kut a jednak názvy všedního života: TeTpa.m>, Cara, aoxagb (štoudev), vkc.vc (ocet), $OHepb (svítilna). Také celá řada křestních jmen byla přejata z řečtiny, např. reoprmft, JSbaqkhh, IIpacgOB&H, AHacTacMfl aj. Čeština řecké výpůjčky, jako jsou kut. $OHapb. jioxSHb aj. postrádá, zato však má více přejatých slov z latiny. Ruština - 108 - ■získala ve starším období výpůjčky z latiny buď přes Církevně-byzantské prostředí spolu s řečtinou: např. ýopTVHa, iceeapb nebo později v 15. - 16. století přes polštinu: např. mtflysa (pleticha, úskok). 6ypca (duchovní seminář), mtpgyHb (kružit-ko), nxpaahHHic (holič) atd. Pro slovní zásobu ruštiny je charakteristické, že se dále obohatila zvláště v době tatarské nadvlády (XIII. - XVI. stol.) řadou slov turkotatarského původu. Jsou to převážně výrazy spojené s bydlením, odíváním, pak názvy zvířat, nářadí, zbraní, peněz aj. Jako příklad můžeme uvést slova jtomaja. co-6aKa. HgffiK, capafi. lepjatt. oiar (krb), ganaiag (střevíc, bota), KaaHa (pokladna), jem.ru. aa-ran. apgya (meloun), ap6a (po-voz)., apgaE (laso), apMgg (dlouhý kabát), Saaap (trh), apnnjH (loket) aj. Přesto, že výpůjček z východních jazyků je asi 1 %, jsou pro ruštinu typické. Mnohá z těchto slov byla přejata do ruštiny ve 12. - 14-. století a plně zdomácněla. Od kořenů těchto slov se tvoří další odvozená slova pomocí nejrůznějších ruských afixů, takže se již vlastně necítí jako přejatá slova. Např. od slova Jromajb je utvořeno adjektivum xomaxnwS., sloveso ofie&aonraaeTi. (přijít o koně), substantivum JomaneHKa, jo- —"~~~ 33—— /17/ magKa, jomajHHK (milovník koní). Podobně je tomu i u slov jteHbrir (xesessm, AeH&KOHKH, aeHesHHä), coSaga (coôaijcB, co-6aiKa, coĎaimtte, coĎeraoBKa, coĎsiuHa - psí maso, psí kůže), coCaKQBog (psovod)j tohoto slova se užívá i v přeneseném významu: Haco6a3HTbca (nabýt zručnosti, zapracovat se). Mnohá z těchto slov se stala i nedělitelnou částí slovního spojení: např. oh na stom cogagy eb&a (výborně to zná), coSag roHflTb (lenošit, zahálet), ksk co6aic HepeaaHHHX (velké množství koho), coCag BemaTb (hubovat a vyčítat někomu něco), bot rge eoCaga aapHTa (tak v tom to vězí) apod. Při procentuálním vyčíslení slovní zásoby skupiny B můžeme po pečlivém rozboru konstatovat, že slova skupiny B tvoří 15 - 20 % (spolu se skupinou A se tento počet o něco zvyšuje) veškeré slovní zásoby ruského jazyka. Hovořit o typičnosti této části slovní zásoby jakožto ruské v porovnání s češtinou nám dává právo skutečnost, že značná část tohoto lexika vešla do základního slovního fondu ruštiny a stala se bohatým zdrojem dalšího tvoření slov. - 109 - Pokud jde o přejatá slova z evropských neslovanských jazyků, je zajímavé konstatovat, že na rozdíl od češtiny i slova životně důležitá, jako jsou OyTepCpofl, ratCTys, flym, Kanrae aj., si zachovala fonetickou podobu cizího jazyka, a to i v případě, když se sémanticky liší od významu původně přejatého slova. Značnou část výpůjček současné spisovné ruštiny tvoří přejetí ze západoevropských jazyků. Z nich největší počet připadá na francouzštinu (jde jak o přímé výpůjčky, tak také o slovotvorné modely podle francouzštiny). Většina francouzských přejeti patří k obecné slovní zásobě a k společenskovědní terminologii ruského jazyka. Přiliv výpůjček z francouzštiny vzrůstá koncem XVIII. století. Zvláště pro tzv. vyšší vrstvy ruské společnosti se stávala francouzština módním jazykem a velkosvětský život ve Francii vzorem pro společenský život Ruska. Huština se obohacuje výpůjčkami jako naeca (divadelní hra), aifcmra (plakát), 8HTP8KT (přestávka), st aga (útok). Kopnyc (sbor), močce (silnice), peccopa (pérování), brebto. kqctbm. ojeKOJiOH. Tpmto (zrcadlo), genyTST (poslanec) atd. Z angličtiny a holandštiny, které se podílejí asi 1 % na obohacování ruského slovníku, najdeme řadu výrazů, jež jsou češtině cizí. Napr. boksaj (z angl. vauxhall - utvořeno v angličtině z osobního jména Vaux - majitel zábavního podniku nedaleko Londýna a subst. hall - rusky saa), pejfeCH (z angl. plurálu rails - peabc chápaného jako singulár s koncovkou -h pro plurál), MwuaH (námořní poručík), nntyHa (škuner), toct (připitek) , Tpyca(druhotně utvořeno od subst. TpycHKH jež bylo přejato z anglického pl. trousers se zdrobnělým sufixem -HK-j z holandštiny uvedeme aspoň mořské termíny Kaitôye (lodní kuchynět), JtomaaH (lodivod), BHMneji (válečná loä, vlajka válečné lodi) a z jiné životní oblasti holandské výpůjčky CHTen (kartoun). Opran (kalhoty) aj. Italských výpůjček je v ruské slovní zásobě asi 0,5 %. Většina z nich jsou buá z oboru financí, hudby nebo divadla. Mnoho těchto slov se stalo mezinárodní terminologií a je tudíž obsaženo i ve slovní zásobě českého jazyka. - 110 - Závěrem můžeme zdůraznit, že do této skupiny patří slova slovanského původu, která se svým hláskovým složením, svými gramatickými a slovotvornými formanty liší od češtiny a nechápou se jako podobná, nebo slova, eventuálně slovní základy přejaté z cizích jazyků, jež se v Češtině nevyskytují. Při definici slov skupiny B jakožto slov stejných nebo blízkých svým významem, ale odlišných hláskovým složením je třeba mít na zřeteli, že jde často o slova významově jen blízké (to se ovšem týká i mnohých slov podobně znějících). Víme totiž z naši jazykové praxe velmi dobře, že naše představy o významu určitých slov, jež jsou třeba i zachycena dobrým překladovým slovníkem, jsou pod přímým vlivem mateřštiny a neodpovídají plně ruské skutečnosti. Někdy výkladový slovník, ale vždy pobyt v zemi, jejíhož jazyka užíváme, nás přesvědčí o tom, že naše představy nebyly správné, že sovětské skutečnost je odlišná od české.^19^ Tak např. ruské slovo mraTbe se užívá stále častěji v užším významu dámské šaty, kdežto v češtině slovem šaty označujeme jak šaty dámské, tak také pánské (koctpm). Ruské TQBapmn se významově plně nekryje s českým soudruh, ale má význam českého při tel. kamarád, kolega, soudruh, soudružka. V češtině toto slovo soudruh prodělalo a prodělává určité změny. Téměř sto let se jím označovali bojovnici za socialismus, za myšlenky proletárskeho internacionalismu. Od roku 1945 se rychle rozšiřuje i do občanského života, vytlačuje postupně kdysi tak užívané pán. Je dnes symbolem budovatelů socialistické a komunistické společnosti a spojuje nás s miliony budovatelů socialismu a komunismu na celém světě, i s těmi, pro něž je slovo soudruh stále ještě symbolem boje za lepší socialistický zítřek. Význam tohoto slova nabývá stále širší platnosti a přibližuje se ruskému TOBapímu Euské TOBapam ve významu soudruh. soudružka je významem také novým. Začalo se ho užívat na konci minulého století k označení lidi, kteří bojovali za zájmy ruského proletariátu.^20^ České slečna, pani, i když ustupuje v užívání, je ve srovnáni s ruským 6apHnmg, rocnoxa neutrálnejší, v ruštině je pejorativní ve vztahu k sovětským lidem. Zvláště markantní jsou rozdíly při metaforickém používání základních významů. Např. adj. gpyrjmg znamená v češtině kula- - 111 - tý, okrouhlý; KpyrjHfl ctojt - kulatý stůl. Ale ruské gpyrjHg rog, Kpyrjrae cyroa přeložíme do češtiny jen celý rok, celý den, ruskému výrazu gpyrjioe neBesecgBo odpovídá v češtině naprostá nevědomost. Sémantické rozdíly můžeme pozorovat i u cizích slov, i u slov, o nichž se domníváme, že se významově shodují, Např. čtumreflb (v ruštině význam též menší budova uvnitř dvora, přístavek - v češtině jen křídlo domu). V současné době vidíme, jak se sémanticky mění např. slovo aCHTyjMieHT. Tomuto ruskému slovu ve všech starších slovnících odpovídá české abiturient. to jest ten, kdo absolvoval střední školu. Dnes je tento význam zastaralý a na 1. místě je význam "uchazeč o vstup na vysokou školu". Příčiny různých sémantických struktur ruského a českého .iazvka Ve skupině A a B se setkáváme se slovní zásobou, která bud" neexistuje v jednom z jazyků, poněvadž odráží specifické zvláštnosti historického vývoje života českého nebo ruského národa, nebo zachycuje specifické rysy současného života v plné jeho složitosti (v jednom z jazyků chybějí určité pojmy a pojmenováni), a dále se slovní zásobou, jež v souhlase s jazykovými zákony zachycuje objektivní skutečnost svými prostředky. Každý jazyk má určitý soubor pojmenováni - slov, pomocí nichž se mohou jeho příslušnici dorozumívat. Jazyk je v těsném spojeni s myšlením. Zprostředkovává nám jednak konkrétní praktické poznáni světa - věci, vlastnosti a děje a jednak nám umožňuje zachytit tyto věci, vlastnosti a děje v jejich zobecněné podobě ve slovech, lépe řečeno pojmenováních. Pojem jakožto forma myšlení je vlastní lidem, at mluví kterýmkoliv /21/ jazykem.' Pojmy neexistují odtaženě od jazyka. Všechny pojmy jsou zachyceny ve slovech a slovních spojeních, čili v pojmenováních. Význam slova však není totožný s pojmem. Jednak proto, že pojem může být vyjádřen slovem, skupinou slov - železnice - sejresHag jopora - déle že význam slova může mít různé stupně emocionálních odstínů a nakonec proto, že slovo a jeho význam jakožto kategorie jazyková se liší od pojmu jakožto kategorie myšlení. - 112 - V jednotlivých jazycích máme různé prostředky k vyjádření pojmi. Kdyby se význam slova shodoval s pojmem, pak bychom měli v různých jazycích tytéž významy u slov, jež nám zachycují pojmy. Vztah významu jednotlivých pojmenování je však různý. Tyto významové rozdíly mohou být nejen u slov nepříbuzných, ale naopak i u slov etymologicky blízkých. Souvisí to především s tím, že vývoj jednotlivých národů si vyžaduje neustálý růst slovní zásoby jazyka.- Slova se dostávají do různých sémantických souvislosti, jsou součástí lexikálně sémantických skupin a různého kontextového okolí. Nové představy a pojmy se pojmenovávají v různých jazycích.různě podle toho, jaká charakteristická vlastnost, jaké rysy upoutaly mluvčí. Vladimír Iljič Lenin při studiu Feuerbachovy knihy "0 Leibnitzově filosofii" si zatrhl toto místo a opatřil poznámkou Biutn dit: "^yBCTBeHHOô BOcnpMBTtie aseT npeaueT, paccyuoic - nasBaHiie fljEfl Héro. B paccyaice neT toeo , ^ero 6h He Sstao b ^yBCTBensoM BOCnpHHTHH, HO TO, 1T0 B qyBCTBeHHOM BOCnpjSflTHH HSXOflHTCH $aKTK-leCKH, TO B paCCyflKe HaXOflHTCS JIKUIb HOMHHajíbHO , HO H83B3HHJD ... tlTO sce T8Koe HasBaime? Cnysassuíí pjis. psaaHiHa shsk, K8Kofó-HH6yAí> GpocaimiBHCH b rjiasa npnaHaK, KOTopufó s flejiBD npejjcTSBiíTejieM npe^MeTa, xapaKTepMayiraqjíM npe^MeT, vtoÔu npjjnoMHMTb ero b zje- Mnohá pojmenování si zachovala ve svém složení tento nápadný znak, tj. zachovala si svou vnitřní formu. Každý jazyk označuje určitý znak předmětu, vlastnosti, děje zvláštním komplexem zvuků. Tak např. slovo kre.jgi vzniklo v češtině na základě slovesa krajati - stč. kra.ičí, tj. ten, kdo krájí- sukno (krejčí byli původně jen obchodníci se suknem, kteří je stříhali z kusu), ižuské nopTHog - ten, kdo šije "nop-th" - kalhoty z konopného plátna (vznikl ve staré ruštině substantivizací adjektiva z výrazu nt>pTHHÍí mbBbUb). Buské slovo nojcHegHKK (sněženka) má jméno podle toho, že tato květina se objevuje brzy na jaře, když ještě leží sníh. V němčině se pro název této květiny bere vnější podoba květu sněženky se zvonečkem: Schneeglokchen (doslovně "sněhový zvoneček"), francouzské perce-neige zachycuje svým pojmenováním způsob, jakým se najednou objeví tato květinka v přírodě, doslova "kdo se - 113 - provrtévá sněhem". V ruštině a češtině slovo KazyzHHna - blatouch dostává své pojmenování podle místa výskytu, v němčině podle barvy květu - die Butterblume. Tento komplex zvuku s příslušným významem je jednotně chápán a užíván všemi příslušníky národa jakožto znak pro určitý předmět, vlastnost, děj. Velmi dobře to vystihuje Marx: "Ksk m BcsKoe rasoTHOe, ohm (= jhcihh) HatutHauT c Toro, wi- 6H eCTb, nHTb M t. r., T. e. He CTOHTb B KaBOM-HM6yÄl> OTHOmeHHH, a aKTMBHO fleScTBOBSTB, oanafleBaTB npa noijomw aeftcTBJía HSBecTHH-mh npefliteTaiíK BHenmero wtpa n tbkhm oopasoM yfloaaeTBopaTb cboh noTpeCHOCTJi... Snaroflapa nOBTopennB SToro npouecca cnocoCHOCTt 3THX npeflMeTOB "ysoaneTBOpsTb noTpeoHOCTH" jnwefi aaneiaiuieBaeT-ca s hx Mosry, jtkwh HayiaBTca h TeopeTiraecKM otjthisti. BHemHHe npeflMeTH,cayKaníiie ysoB-ieTBopeHHB hx noTpeOHocTeK, ot Bcex fipy-thx npesMeTOB. Ha HSBecraoií ypOBHe flanbHefimero paaBHTHa ... jtkiuh flamT ©TflejibHHe HaaBaHHa nexmi iwaccaM stkx npefliieTOB, ko-TopHe ohh yxe OTiuraaiiT Ha onHTe ot ocTaztbHoro BKenmero Mitpa. "^^Z Diferenciaci v plánu výrazovém způsobují i formální odlišnosti slovního základu i afixů. Napr. pro děti v jeslích jsou v češtině tyto termíny: kojenec, batole, lezoun. V ruštině jim odpovídají pojmenování se sufixem -vh-ok: cocvhok. noasyHOK, xoj.vhok. Kořen i sufix jsou natolik formálně odlišné, že se podobnost s českými termíny nepocituje. Dále jsou to různá lexikalizovaná spojení, která oba blízce příbuzné jazyky odlišují, např. s adjektivem gecTKKfi- tvrdý jsou spojení gecTKHg BaroH (vůz 2. třídy); aeCTKHB cpok (přesně stanovená lhůta); aecTKiie KpenjreHHg (kovové vázání u lyží); gecneaa bq-S§ (tvrdé voda) aj. Některé slova nabývají v ruštině dalšího významu. Tak např. slovo pyges mé významy 1. hranice; 2. hranice, mez, na-př. Ha pyCeae gByx snox - na přelomu dvou epoch; 3. vojen, čára - pyCeg ogopoHH - čára obrany. V přeneseném významu dostalo slovo py6ez další význam vrchol. vzestup: bhíítk na HOBtie pySeara - dos'toupit vrcholu: řešit nové velké úkoly. - 114 - C. Slova stejná nebo podobné hláskovou strukturou a stejná nebo přibližně stejná svým významem Ve skupině A a B jsme probrali ruskou slovní zásobu, která se svým hláskovým složením odlišuje od české slovní zásoby. U skupin C, D, E si budeme všímat slovní zásoby, jež se podobá svým hláskovým složením české, ale v níž jsou částečné neshody, stylistické rozdíly a rozdíly významové. Vzhledem k tomu, že budeme probírat tuto část lexika podle určitých tematických celků a že v těchto celcích jsou různě zastoupeny všechny skupiny, podáme nejdříve skutečnou charakteristiku každé jednotlivé skupiny a pak probereme jednotlivé tematické celky. Zvláštní pozornost bude věnována pak ještě skupině E, nebot je jedním z největších úskalí při překladu z ruštiny do češtiny a při aktivním osvojování ruského lexika v českých podmínkách. Skupina C tvoří největší část ruského lexika, přes 60 % veškeré slovní zásoby. Patří sem jednak slova obecně slovanského původu (nejen, jak doposud převládalo mínění, slova základního slovního fondu, ale i ostatní slovní zásoba) a jednak výpůjčky z cizích jazyků, jež v češtině interferují. Vzájemná lexikální interference dosahuje u jednotlivých pojmenování různého stupně a je zvyšována interferencí gramatickou. Často se setkáváme s tvrzením, že ruština je, pro Čecha velmi snadná, poněvadž jak slovní zásoba, tak i gramatický systém je podobný. A skutečně, vezmeme-li izolovaně jednotlivé lexikální jednotky, můžeme konstatovat značnou shodu. Tato shoda u jednotlivých slov však nebude již tak příznivá, porov-náme-li ji v rámci jednotlivých sémantických skupin, v rámci celé slovotvorné struktury, v rámci slovních spojení a v rámci fungování v jednotlivých stylech jazyka. Např. v obou jazycích jsou slova velmi podobná svým hláskovým složením a shodná svým základním i přeneseným významem mKOJta - škola. Vedle toho však se již v obou jazycích neshodují názvy pro všechny typy škol: cpeftHaa nnco-zra - střední škola, ale sHcmaa nncoja, hhctm-TyT - wsoká škola. Dále jsou rozdíly v názvech průmyslových a odborných škol, např. průmyslová škola - TexHMgya; sociálně zdravotnická škola - MegmpiHCKoe ymamne - střední pedagogické - 115 - Škola - nejarorwgecKoe ynunnne; nncoja—hhtgphst ~ internátní Škola a mateřská žkola - geTCKgg cej. Rozdíly jsou také ve spojení se slovesem: otjstb b noco-gy - poslat do Školy; cerojiHfl HeT saHHTEJí - dnes není škola; okoipíiiti. nncciy - vychodit (absolvovat) školu. A úplně jiný význam mají dvě podobně znějící slova mgpjäHHK (žák) a školník (nnco.aí>Hnfi cTopos). Podrobněji si těchto případu všimneme v kapitole pojednávající o metodice vyučování ruské slovní zásobě v české škole. Rozdíly ve významech jsou velmi rázné, často velmi jemné. Zhruba můžeme vyčlenit tyto rozdíly: 1. Významová náplň jednotlivých slov v ruštině a češtině se nekryje v plném rozsahu. a) Obvykle se setkáváme s případy, kdy významové jádro je do určité míry společné, ale ve vedlejších významech jsou sémantické rozdíly: např. slovesu aura, v základním významu odpovídá v češtině žit (o člověku, zvířeti), v dalším významu (scHTbj nposMBaTb b Ilpare) mu v češtině odpovídá sloveso bydlit. Ruské MBcao znamená jak máslo, tak ole j. Sloveso niicaTb má stejný význam jako české psát, ale také znamená malovat: nw-caTfc KapTHHy. hmcsts MacatOM aj. b) Významové jádro se diferencovalo, společný význam se dochoval v některém z vedlejších významů nebo častěji u odvozených slov: sloveso 8peTi> je v současné ruštině knižní a silně archaické, avšak speHne. spHT&gfc. o6o3peHHe. oĎoapeBaTejb jsou alova frekventovaná a běžná. c) Původní společný význam v obou jazycích se dochoval v jednom jazyce jen u frazeologický vázaných slov, např. floar rmagaKQM Kpacen ~ dluh je krásný (.hezký), když se zaplatí. h§ Ha smbot a Ha CMepra - na život a na smrt atd. d) 0 sloves významově společných jde velmi často mezi ruštinou a češtinou o diferenciaci mezi označením rodovým a druhovým: v ruštině označuje dané slovo rodový význam, v češtině význam druhový. Tak např. slovo pysa označuje celou horní končetinu, kdežto v češtině vedle tohoto významu označuje i dolní část horní končetiny (něm. die Hand - khcts). Ruské slovo rpn6 označuje rodový význam (houba), v češtině hřib má význam druho- - 116 - yý (české hřib bude v ruštině např. 6aaia% rpzC). Ruské cojio-hhhs má význam nasolené maso bez určení druhu, kdežto české slanina označuje druh soleného masa - bhikk^ Bon^eHoe caao. České alovo má význam rodový, ruské význam druhový: české rukavice - ruské pygaBHna (palcová rukavice, palčák), české dlouhý se užívá jak o prostoru, tak i o čase, v ruštině je délka prostorová vyjádřena adjektivem gsnassŘ a časové jojzraft. e) České slovo znamená jak pojem rodový, tak i druhový, ruština má význam jen jeden: české muž, žena označuje jak člověka rozlišeného pohlavím, tak manžela nebo manželku. Ruština rozlišuje nyx'SMHa - KeKgnBS a ayx - atena. 2. Základní významy jsou shodné, ale u odvozených slov jsou značné sémantické rozdíly. Jestliže ruské pyita odpovídá do určité míry českému ruka, význam deminutiva pytnca se již významovým rozsahem nekryje s českým ručka. Ruské pymca znamená jak deminutivum k p^Kg tak také klika (u dveří), ucho (u hrnce), rukojet. držadlo; násadka nebo pero. Značné rozdíly jsou v ustálených slovních spojeních a ve frazeológii: pytca 06 pygy - ruku v ruce; gs pyk b pyra nepe-%srsb - dát z ručky do ručky; Kase pyícofi caao - zmizelo to jakoby nic; no pysan Srna (ygapara) ~ domluvit se; c pyg coSth - pro, ji t (bez trestu); pyga ne nojaHMaegca y Koro-j. Ha vto-x- - je nerozhodný to udělat. 3. Ruština má tendenci k větší konkretizaci než čeština. Ukážeme si to na materiálu adjektiv: Adjektiva jsou poměrně mladou kategorií v obou slovanských jazycích. Podle mínění Potebni byla vytvořena ze substantiv označujících příznaky, více se abstrahovala a vytvořila samostatný slovní druh.^ Větší konkrétnost přídavných jmen v ruštině než v češtině můžeme dokázat na celé řadě adjektiv a na sufixech, jimiž se adjektiva tvoří. Srovnáme-li např. počet slov vyjadřujících barvu, jež jsou v obou jazycích nejpočetněji zastoupena z oblasti vnímání našimi smysly/25^ dochází mezi ruštinou a češtinou k diferenciaci co do počtu těchto slov a možnosti spojovat je se substantivy. V ruštině máme tato adjektiva vyjadřují- - 11? - cí základní barvy a jejich odstíny: atKft, oarpoBHg, 6&sng, <5y-Ph8, raesoS, ro^yOoS, xexTHg, aeaeHHfi, Kopis-qHeBHS, Kpacang, msto eh 5 . opeHxeBBft, neraft, posoBsft, pycsfi, pasnil, cBerairii, cejiofi, chbhR, chhhí, CMyrjiHS, TesíHHg, $nojseTOBng. Jim vcelku odpovídají až na OorpoBHg, Oypsfi, nensfi, ro- jiyCoft, KopHiHeBHft stejná adjektiva i v češtině. Z nich sopire- BeBHfl, rojtySofi a nernS mají stejné kořeny i v češtině. Kopxq- BemiŘ (skořicový) je utvořeno od Kopuna sufixem h + eB, rojiy- 6oft je východoslovanský název barvy podle zabarvení krčku ho-/26/ luba (okr. holubyj), neru! má stejný kořen jako pihovaný, ähhä je přejaté slovo z turkotatarských jazyků, CarpoBirfl z církevní slovanštiny, oypjiR pokud bychom přijali výklad Preobra-ženského, že toto slovo je převzato z turkotatarských jazyků, je jiného původu než slovanské burý, jež je z původního latinského burrus (červený). Lze předpokládat, jak to činí Berneker, že i ruské CvPHft je téhož původu. Podobného mínění je i V. Ma-chek./27/ Kromě těchto pojmenování základních barev oba jazyky pro vyjádření odstínů užívají konkrétních pojmenování na základě barvy určitého předmětu: uaJWHOBHf] - malinový (rty; látky aj.), ropoxoBtdi - hrášková bagvy. Skpssobhíí - tyrkysový (odstín zeleně ) , OJTHBKOBBg - Olivový; gOýegHgg " káVOVý: CBMHHOBHit ~ olověně šedý; geeTa bopohobb KPKga - havrani barvy. V lékařské1 terminologii se často užívá i složeného adjektiva, v němž jeden komponent je obecné slovo a druhý barva: BinnHerc—KpacHaa QKpactca juna - višňově červené zbarveni obličeje; xatmavo-gpoHaosag ospacKa icoam - kouřově bronzové zbarveni: nepTBeHHO-SaejHag ogpacHa - mrtvolně bledé zbarveni: cepo-nenejibHag QKpacga - popelavě šedé zbarvení; oTTeHOK Koýe c mojokqm - kávová barva. Vinogradov uvádí jako důkaz značné konkrétnosti ruských adjektiv názvy pro koně a částečně psy, jež mají podle něho JcKJbHHg npHBKyc k npeaueTHocTH"./28/ Tak např. BopoHOg, megog - vraní k, hnědék; nernfi- strakoš; oyjiSHHft, KaypHg, MyxopTHÍí (hnědák s tmavočervenými skvrnami na hlavě), caBpa-chC (světle hnědý se žlutými skvrnami), qyCapHg (s rezavými skvrnami na bílém nebo šedém), c&boboS ( cosobhíí) - žlutavého - 118 - nádechu aj. Tato adjektiva jsou dodnes dochována v dialektech v plné šíři. Důkazem konkrétnosti v obou jazycích může být dále např. adjektivum pycag - rus.ý - užívá se jen o vlasech. Pro větší konkrétnost ruských adjektiv svědčí dále např. to, že v současné ruštině máme několik adjektiv pro označení hnědé barvy: Nejsou to však synonyma v pravém slova smyslu, poněvadž je nemůžeme libovolně zaměňovat. Užití těchto adjektiv je vázáno na substantivum, s kterým se mohou spojovat. V ruštině je rHejjož omezeno jen na spojení rHegag jromajh. Kepgg se uživá ve spojení se substantivem rjiaaa - napne raasa. event. řídce /29/ se substantivem jtomajs. Adjektivum gypHg se užívá ve spojení 6ypHft yrojB. MejBegb. Cypaa jraeima. V češtině se může adjektivum hnědý spojovat se všemi substantivy, je daleko abstraktnější než v ruštině: hnědá (kaštanové) vlasy - KamranO-Bne bojoch, .iinědé oči - Kapně rjiasa, hnědý kůn. hnědé uhlí. hnědý obličej aj. Ve spojení hnědý obličej může být hnědý zastoupeno synonymem snědý, které je ovšem synonymní k hnědý jen v uvedeném spojení. Toto adjektivum je přejato ze srbo-charvátského smetí . V staré češtině bylo také původně smědý, v němž asi analogií podle hnědý "m" přešlo v "n". V srbochar-vétštině má však toto adjektivum význam ruského Jtepaft^ Kopirase-bhS, KanrraHOBuft, ciiyr^Hií./^/ 5ili by odpovídalo českému hnědý. V současné češtině snědý můžeme užít jen o pleti. Jen v některých moravských nářečích též ve spojení snědý chleba, /31/ snědá múka, snědé těsto, tj. ve významu českého černý. Kromě těchto případů můžeme uvést v ruštině celou řadu adjektiv, která mají na rozdíl od češtiny užší užití: Soaunog - seaHKiril - velký; ajgHHHH - ffOjtníR - dlouhý; eopotkhS -gpaTKHfi - krátký; nageKbKEB - mbjihS - malý; nycroft - pustý; TsaajHg (rpya, leuosaH, eobSp aj.) - TpygEHfi (sonpoc, hshe; flesb) - TfflggHfi (ĎojiesH*) - těžký. Velký rozdíl je ve slovních spojeních, která značně odlišují i ty případy, kdy plán výrazový základního slova je stejný. Slova se zapojují různě do sémantických souvislostí, jsou součástí lexikálně sémantických skupin a různého kontextového okolí. Tak např. adjektiva caenog - slepý mají stejný základní - 119 - i význam v obou jazycích, v přeneseném významu však v každém jazyce fungují jinak. V češtině tvoří toto adjektivum sousloví jako slepá láska, slepá nenávist, terminologické sousloví slepé střevo, jemuž i v ruštině odpovídá caenaa jnogOBb, cae-nag HeHaBHCTb, cjenoe gosaHOBame - slepé poslušnost, caenag KHnnca. v dalších spojeních však nastává diferenciace, možnost spojení s dalšími substantivy je jen v češtině, v ruštině je vyjádřena jiným souslovím: slepé okno - raysoe qeho: slepá ré-na - xojioctoB aHCTpea; slepý náboj - sójocrofi naTPOH: slepý (černý) pasažér - Q"ea6wreTHHg naccamp^ 8asm hov.; slepá ulič-ka - Tynag; hra na slepou bábu - Krpa b hcvdeb. Rozdíly jsou i ve frazeologismech. Např. "Dostal se k tomu, jak slepý k houslím" a) (bez zvláštního úsilí) - 3to cbs-JtKgec& Ha aero kbk cHer es rojroBy; b) (bez vlastní viny) -Oh nonas b aro. ksk kyp bo na. D. Slova stejná nebo podobná svým hláskovým složením a také stejná nebo přibližně stejná svým významem, ale s různou stylistickou platnosti v obou jazycích Rozdíly v této části slovní zásoby spočívají ve stylistické rovině. Různé stylistické zabarvení se týká jak slov slovanského původu, tak také slov přejatých z jiných jazyků. Dvojice, které si odpovídají i stylisticky, můžeme najít ve spisovné ruštině a v některých nářečích, např. ruské lidové Ca6a_a néřeční baba (ve významu provdaná žena). Ve skupině D jde o tyto případy: 1. Proti stylisticky neutrálnímu ruskému slovu secHC je české"vesna (přejaté ostatně z ruštiny) výraz básnický, podobně jako jsyHB - luna. Ruské slovo paCoTa je stylisticky neutrální, české současné robota označuje v hovorovém jazyce těžkou, svízelnou práci, dřinu (v některých dialektech = práce). Slovo nyamca. nyamcaHT je v ruštině neutrální, v češtině hovorové. 2. Proti stylisticky neutrálnímu českému slovu studený máme v ruštině cTygeBKg s určitým stylistickým zabarvením. České Žid - Židovka je obecně užívané, v ruštině však mé - 120 - - SMBQBK8 pejorativní význam (stylisticky neutrální je eBpeíí - espefccs). České odpověď je stylově neutrálni, v ruštině má však slovo ornoBggb slavnostní nebo oficiální nádech s významem výstražná odpověď, odpověď s námitkou. Českému neutrálnímu krása odpovídá v ruštině KpacoTa, kdežto Kpaca je slavnostní, poetické nebo archaické. 3. V ruské slovní zásobě je zvláštní skupina slov, přejatých ze staroslověnštiny, jež se liší od ruských variantních slov tím, že to jsou baď slova stylisticky zabarvená, poetismy, archaismy, nebo se jich užívá k vytvářeni abstrakt, terminologie, různých slovních spojeni a jsou stylově neutrální. Jde o celou řadu slov, jako je xaaa íxojioa) , wi&j&fi. (mojio-floii) , ajipaBHg (aaopoBHii). Čeština, chce-li vyjádřit vhodný stylistický odstín těchto slov, nemůže pochopitelně proti stylisticky posunutému ímsähS, xaewHHfi, SApaBuS použít slov mladý, chladný, zdravý, poněvadž by tím nastalo nežádoucí stylistické sníženi těchto slov v ruské rovině. Musí tyto výrazy překládat buď jinými synonymy, eventuálně různou kompenzací 732/ 4. Stylistické rozdíly nastávají i mezi výpůjčkami v obou jazycích. Jde o tyto případy: a) Ruská výpůjčka je stylisticky neutrální, v češtině jde o slovo obecné, např. usnnma - mašina (stroj); ranč -gyps (sádra); KBaprapa - kvartýr (byt); napraš - partaj (strana); ityTJigp - futrál (pouzdro). b) Ruské výpůjčce odpovídá v češtině buď také výpůjčka, nebo paralelně s ní slovo domácího původu - výpůjčka v češtině má ráz knižní nebo specializovanější: KOHCTKTyilHfl npoflyKT < konstituce ús tava; repowsii produkt .výrobek; heroismus hrdinství; element článek; ,hermetičnost geografický repMeTMiHOCTB<^^ reorpa$niecKHÍl ne prodyšnost; zeměpisný - 121 - lim hctopha MOTOp -— aisopajtbsaŘ — 7- motor 6e3HpaBCTBeHHHÍf- ■ amorální c) Proti ruské dvojici - výpůjčka a slovo domácího pi vodu - je v češtině jen slovo cizího původu: slovod;pL°bOU '"T'0" eXÍ3tUJÍ Paral6ly " ^P^'^aadomáci slovo. Pritom ruska výpůjčka má knižní charakter, nebo ie specializovanější. J ii03 hthbhhjí nojioaíHTasiiHiiÄ pozitivní kladný; HeraTMBHHä OTpMIíaTeJIiHHfi negativní záporný; oGseKT npeflíieT objekt cytfeeKT subjekt předmět; nowesamee podmšt iv obou jazycích tento pár platí jen pro gramatický termín- cy6i,eKT - subjekt). jmak jen E. Slova podobná hláskovou strukturou, ale rozdílná významem Do této poslední skupiny řadíme slovní zásobu, jež v obou jazycích podobně zni, ale má různý lexikální význam. Nazýváme je rusko-českými homonymy. S rusko-českou homonymií se setkáváme jak u slov slovanského původu (smbot - břicho; život -zhbhb; BHteT - srážka; výčet - nepeiHcgemie), tak u slov přejatých do ruštiny a češtiny z jiných nepříbuzných jazyků (aBTQKap - multikár: autokar - aaKasHoff aBTpgyc; Oiiorpa$ -životopisec: biograf - KUHOTearp). Příčinou vzniku tohoto druhu homonymie jsou faktory fonetické, morfologické, slovotvorné, významové a stylistické. Mohou však zde hrát úlohu, i když v menší míře, určité nahodilé jevy. Vzhledem k tomu, že tato skupina slov, jež je zastoupena asi 7 - 10 % v ruské slovní zásobě, jakožto vrcholný stupeň - 122 - eské interference působí značné obtíže v osvojováni lexika v českém prostředí, pochopitelně i opačně -lexika v ruském prostředí. rusko-českou homonymii jsou charakteristické tyto 1.. zvuková podobnost, 2. grafická podobnost nebo adekvát-l. významové diferenciace, která dochází v některých případech do enantioBémie , -napr. ■. v oné t - ngxav1^ Boaayb - začaty 4. možnost zasahovat jak celé slovní jednotky {. v jejich aákladním tvaru), tak také jejich některé tvary. Podobnost planu výrazového při významové rozdílnosti přispívá také k ru8k.o-t%stj^ paroTvgttň-t^m jev\m\ Tíapt. vioc^v&a - posilná, me^; s^sa. - - &.-o.ch.ovfe-, No-&s^YeL,i aswľb^a - Ťvsvlx oňcesaťb - o^slkat; horborstuk ^bors^ - poa.voz.Ti.iY ^pcÄváäéV) •., naBOBap (.sládek") - pivovar CirciBOBapeHHHU eaBORV, npsroaA pradlena") - pračka cTKpstwiťaaa usnutna). Erujev na základe rozboru mého Busto-českého slovnikAi vypočítal, že v něm je 5 * rusko-českých homonym. Já uvádím 7 -10 %. Je to proto, že i řada termínů je homonymického charakteru. Tyto termíny nemohl slovník vzhledem k rozsahu zachytit. Např. aro^a anat. - váček; noMoqHTBCg - vymočit se, močit; MaaaeHeii b yTpo6e - plod: KOCTHaa mobojb - kostěný sválek; JMHeBOg Moar - obličejové část lebky; JQ%e - lůžko; ycTaBHoä (noBopo-r) - vojen, podle řádu; HarpagH0& (jihct) pochvalný list aj.^-^^ Sekl jsem již v úvodu, že rusko-česká homonymie se týká i přejatých slov, která dostala v jazyce jiný význam nebo ho postupně nabyla. Uváděli jsme již příklady 8btqksp, 6norpa$. Můžeme uvést i další: MMmmfl, SyTepĎpofl. rySepHaTop - gubernátor; guvernér, onepaTop - kameraman - operatér; xapypr. O tom, že přejatá slova nabývají v ruštině nového významu, se můžeme přesvědčit u slova aCHTypKeHT. Jak jsme již uvedli, ekvivalent abiturient je zastaralý výraz, nový výraz znamená "uchazeč o vstup na vysokou školu". V nepříbuzných jazycích se však vyskytuje ve srovnání s blízce příbuzným jazykem nesrovnatelně menší počet slov. Tyto významové rozdíly při podobném plánu výrazovém byly shromážděny v angličtině a rušti- - 123 - ně a v němčině a ruštině. Autoři je nazvali "falešnými přáteli překladatele" - "jioxime apysha. nepescmHHca"/3^ Odkazy a poznámky ke III, kapitole /!/ Cit. podle Dobrovský, J., flossica. Praha 1953, s. 56 n. /2/ Kopeckij, L. V., Otázka lexiky při vyučováni ruštiny v škole. Ruština v škole, 1948 - 49, 1, í. 4 - 5. /3/ Porákové, s. , SHasemse cxoactbs aaosaPHoro coeTaBa pyccKoro ii tiencKoro 38hkqb aaa oCyqeKBg, MeTOflsraecKuS oSophhk 1, Praha 1959, s. 109 - 123. /4/ Bezděk, J., Forman, M., Kopeckij, L. V., Kout, J., noco-6ae no jzeKCKKOJiormi pyccsoro aHTepaTypHoro asincs. Praha 1974; Purm, R., K otázce klasifikace ruská slovní zásoby na základě .jejího porovnáni s českou slovní zásobou^ sb. PF v Hradci Králové, VIII Jazyk - literatura -metodika, Praha 1969, s. 29 - 32. /5/ BpyeB, C. B., Tbsmch aoicaaja Ha Teny "CTaTticnraecKKfi OT6op n jtiHrBECTziecgMp anaags nspajm&aefi b aeKCHKe poacTBeBHHX pyccgoro m nemcKoro asiasoa c geata onTHimaaiiMK eS msjnesasí. (v tisku) /6/ Vlček, J., K porovnání slovní zásoby v ruštině a češtině, AUC, Fhilclogica I, Slavica Pragensia VII, Praha 1965, s. 41 - 49. /!/ O tom, která slova mošno pokládat za mezinárodní viz Akv-jremto, B. B., 06 KHgepHaijMOHaMí.HHx caoBax a coBpeiieHHOM pyccKOM flSHKe, TpyflM (JiaxonoririHoro (JiaKy-äBTSTa, tom 6, Xapb-kob 1958, s. 91 _ 112. /&/ Bepen;arnH, E. M., Koctombpob , B. V., Ubuk h KyjBT.yps jhbxbo-CTpaHQBejeHMa b npenoflasaHaa pyccKoro aasKa ksk hhocTpaH- noro, MocKsa 1976, tíž, JlHHrBOCTpaHOBaflqecKag Teopag caoBa, Mockbs 1980. /9/ mepfia, JI. 3., fiaEKOBag cuc-reMa g pe^tesag jegT&abHOCTt.. Jle— HHHrpsa 1974. - 124 - /10/ Jedlička, A., Jazyková problematika překladů ze slovenštiny do češtiny. Naše řeč 44, 1961, s. 7 - 23. Brabcová, R., K historii slova činovnik. Naše řeč 43, 1960, s. 243 - 245. /II/ Machek, V., Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957, s. 46 - 47. /12/ 0 těchto otázkách viz monografii KpyieoycKH, H. H., Pycsa jegcÍBHH yiuray Ha cyqacayu ĎeJtapycKyp jJTepaTypHyB Moay, Míhck 1958. /13/ ffiancsirií, H. M., Hbshob, B. B., IHaHCKag, T. B., KpaTKiifi sth-MojonraecKitg aaoBapB pyccKoro gaima. MocKsa 1961, TpeBora. /14/ Autor zde nemůže souhlasit s tvrzením již citované Příruční mluvnice ruštiny (s. 15), že v lexiku netvoří prvky původem ruské a prvky původem církevněslovanské dvě vrstvy navzájem slohově nebo významově odlišené. /15/ Máme na mysli některé výpůjčky. /16/ TojsameBCKHfi, B. B., CnuHCTiuca w cTHxocjogeHHe. JleHMarpafl 1959, s. 115. A7/ íomafli> je utvořeno pomocí suf. -Sflb + aoma z turkotatar-ského asama - jrc>maju>, MeptmY počáteční "a" vypadlo. /18/ Sde se dostáváme do rozporu s prof. L. V. Kopeckým, který konstatuje daleko větší procentuální zastoupení u nepodobných slov, a sice 45 - 60 %. I namátková prověrka jasně ukáže, že daleko větší počet tvoří slova částečně odlišná; podle Kopeckého jen 30 - 40 %, viz Kopeckij, L. V., Otázka lexiky při vyučováni ruštinv v škole, 1948 - 49, s. 4 - 5. Autor se zde shoduje s analýzou S. Porákové, rozchází se s ní však v chápání významové totožnosti, jak to ostatně vyplývá z celé práce. S autorkou lze souhlasit, pokud jde o základní významy slova. Její vývody plně ovšem platí pro receptivní znalost ruského jazyka. /19/ Na tuto otázku ve vztahu češtiny k západním jazykům upozorňuje V. Mathesius, Nebojte se angličtiny (Průvodce ja- - 125 - zykovým systémem), učebni texty vysokých škol, Praha 1960, s. 57 - 60. 720/ Kubik, M., Ne.iběžně.jší ruská osloveni. ČRJ, 13, 1963, č. 5, s. 198 n. Purm, R., K překládáni ruského osloveni TOBapsnnttS do češtiny. Sov. jazykověda, 1955, 5, s. 289 - 292. /21/ Otázka pojmu a významu je ve středu zájmu všech lexikolo-gů a ostatních lingvistů a stejně tak filozofů a psychologů. Uvedeme aspoň některé závažné práce z této oblasti: ÁxMSHOBa, 0. C., Qttepgg no ofimeft n pyeeicofi aeKCKKOJiorgH. MocHBe, 1957, s. 27 - 103; Doroszew3ki, W., Z zagadnien leksykografii polskie.j, Warszawa 1954, řada příspěvků ve sborníku Lexikografický sborník. Materiály z I. celoštátnej konferencie čs. lexikografov SÁV, Bratislava 1953; V tomto sborníku zejména příspěvek Horálek, K., K teorii pojmenováni (s. 9 - 19); Kurylowicz, E. P., 3aiieTKK o sHaieHUH cflOBa. BH, 1955, 3, s. 73 - 81; BuHorpajtOB, B. B., OCEOBHHe thhh JieKCHleCEHX 3HaieH»g CJTOBa, BH. 1953, 5, s. 3 - 29; KoBTyH, JI. C., 0 BHageam cgOBa, Bfl, 1955, 5, s. 65-77; Filipec, J., Perspektivy české lexikológie a sémaziologie. Informační bulletin pro otázky jazykovedné 3, ČSAV a PAN, Praha 1962, s. 24 - 35; Budovičová, V., Súčasné problémy linguisticke.j sémantiky, tamtéž, s. 36 - 44. Celá řada příspěvků k této otázce byla otištěna ve sborníku Problémy marxistické .jazykovědy, Praha 1962, především oddíl II. Vztah jazyka a myšlení, s. 141 - 281. JleHHH, B. H., faflocoiticicHe TeTpaqii, MocKBa 1647. MapKc, K., 3Hreai.c, $., CogKHeHKg. tou XY, s. 461. Il0Te6Ha, A. A., Ha sanacoK no pyccKog rpaimaTHice m. MocKBa 1899, s. 73. Vinogradov upozorňuje ve své práci Pyccggfi aa.SK, rpeioia- ■raraecKoe y^erote o ejose, (MocKBa 1947, s. 184), že v evropských jazycích je málo adjektiv, která by vyjadřovala čichové a hmatové vjemy. Proto máme třeba v obou jazycích vyjádřen odstín vůně podle rostlin a květin, event. podle - 126 - /22/ /23/ 724/ 725/ jiných příznaků: šeříková vůně - sanax ciipeHíi, lesní vůně - jiecHoft sanax; jarní, letní aj. /26/ Viz maHCKua, H. M., MBaHOB, B. B., maHCKaa, T. n.: HpaTKafi 3THMOJtorHiecKag cJOBapi, pyccKoro gaHKa,. MocKBa 1961, příslušné heslo; npeoOpaxeHCKKft, A. V., 3TKttOJorOTecKgft ego-. sapb pyccKoro stssxa, Mockbs 1958 - příslušné heslo; Machek, V., Etymologický slovník jazyka českého a slovenského . Praha 1957 - příslušné heslo. /27/ Viz déle citované dílo v pozn. 26) - příslušné heslo; autoři slovníku však zastávají názor, že ruské Sypafi je "ApeBHepyccicoe 3aMMCTB0BaHne hs tbpkc. as., b kotophx oyp - "pHUce-spacHuS" bocxoaht k nepebor- "KpacHO-stopitiHe- beä". /28/ BiraorpaflOB, B. B., PyccKttft astat. JletniHrpafl 1947, s- 185. /29/ Viz příslušné heslo ve Velkém rusko-českém slovníku. /30/ rpHropbeBa, P. H., CepňoxopBaTCKO-pyecicHR cgOBapb, Mockbs 1960, heslo /31/ Machek, V., Etymologický slovník .jazyka českého a slovenského. Praha 1957. /32/ Viz napr. Barnet, V., K otázce výběru slova při překladu. Kniha o překládání, Praha 1953, s. 129, /33/ 0 otázkách rusko-české homonymie a paronymie vydal autor samostatnou publikaci Vlček, J., Úskalí ruské slovní zásoby. Slovník rusko-české homonymie a paronymie, Praha 1966, s. 230. /34/ AicyjieHKo, B. B., Kouraccap^inc, C. E., noropeiaoBa, P. 3., ta, B. JI., Anrjio-p.yccKirit n p.yccxo—SHraHäcKiifi cjnoBapi. "jiqxhhx jpyaefi nepeBQjrexKa", CoBercicaa aHxpntaoneAiui, Mockbs 1969; roTJrn6, K. r. II., HeMeuso-pyccEHfi h pyccKQ-Benemraä agOBapb ■aaHCHHX gpysefi nepespymKa", CoseTCKaa aaiiMiwoneflHH, MocKBa 1972. 127