DIFERENCE VE SLOŽENÍ RUSKÉ A ČESKÉ SLOVNÍ ZÁSOBY Rozdíly v tvoření pojmenování § 12. Přes společný praslovanský původ obou jazyků a z toho vyplývající i jejich shodný typologický ráz - oba patří k jazykům flexivnfho typu - odrazily se jejich rozdílné historické osudy různým způsobem v jednotlivých jejich složkách - slovní zásobě, v morfologii, skladbě, ve zvukové stránce, ve frazeológii i ve vnější podobě jejich realizace -v písmu a v pravopisu. V slovní zásobě každého jazyka lze vyčlenit jednotky, pojmenování, které jsou utvořeny na základě významové a formální příbuznosti s jinými, jsou těmito jinými jednotkami motivovány. Výrazovým prostředkem takového motivačního vztahu mohou být např. různé přípony: tak pojmenování yHÍÍTejib motivačně souvisí se slovesem ymn; výrazem tohoto vztahu je tzv. činitelská přípona -Tejib. Pojmenování MOjioněKb je motivováno adjektivem mojioäóh, od jehož základu je odvozeno příponou -éxb. Motivační vztahy odhalíme mezi slovy ôyjwTh - 6yÄHJitHHK, kot - KOTěHOK, Jiec - jiecácTWH, chhhh - cHHeBáTwň modravý, namodralý, nyrs - nyTěBKa poukaz (např. do lázní), hhctmh -hhcthtb, 6paT - no-6páTCKH atd. Motivační vztahy však mohou být vyjádřeny i jinak než příponou, např. spojením původně samostatných slov ve složeninu: BoaonpoBÓÄ, MacopýÔKa mlýnek na maso, Kpécjio-KpoBá-rb rozkládací křeslo, TenJioxóít-Kacbé plovoucí kavárna apod., dále spojením přívlastku s jménem ve sdružené pojmenování, např. ctoji HaxójoK oddělení ztrát a nálezů, Kátnepa xpaHémía (6araxá) úschovna (zavazadel), cnpáBOMHoe 6iopó informační kancelář, KÓMHaTa MaTepH h peĎěmca čekárna pro matky s dětmi apod. Motivace však může být vyjádřena i přenesením nějakého pojmenování na jiný předmět na základě vnější nebo vnitřní podobnosti s ním: pýnica (ÄBépH, qacÓB, HeMOňáHa, uiápHKOBaa), rojiÓBKa (cnHMenHaa, ôyjiáBOHHaa, BHHTá). Vedle pojmenování motivovaných však existuje i velké množství slov nemotivovaných, jejichž význam v současném jazyce nelze odvodit od jiného základu (tzv. značková slova): voda, KHHra, chhhh, psát, tak, rae apod. Ruština i čeština se jako jazyky flexívního typu vyznačují tím, že v nich převažují pojmenování motivovaná. Avšak východiska, prostředky a typy motivace se v obou jazycích často neshodují. Už jen při pohledu na výše uvedené příklady je patrné, že je jiné východisko motivace u slova nyTěBKa než u jeho protějšku poukaz. Stejný typ motivace, ale jiný formální prostředek máme u dvojice jiecúcTbiň a lesnatý, cHHeBáTbiň a modravý/namodralý. Jiný typ motivace zjišťujeme u dvojic Kpecnó-KpoBáTb a rozkládací křeslo, rpy30BMecTH-MOCTb a ložný prostor, HajióaceHHbiw ruiaTéjK a dobírka. Podrobný výzkum ruské slovní zásoby ukazuje, že jsou mezi oběma jazyky ve struktuře slovní zásoby dosti závažné rozdíly. 12 § 13. Základním způsobem tvoření pojmenování v češtině je odvozování, vytváření skupin významově příbuzných slov pomocí přípon a předpon od společného slovního základu, např. škola, školka, školní, školský, školství, školení, vyškolený, školák, poškolák, předškolní, záškoláctví apod. Je to ovšem způsob běžný i v ruštině, přesto však při porovnání různých významově příbuzných skupin ruských a českých často zjistíme, že je v ruštině počet jejich členů menší a že jsou některé z nich nahrazeny pojmenováním nemotivovaným, odvozeným od jiného základu nebo prostě utvořeným jinak. Tak např. základ iezd-Jjízd- (motivačně spjatý s j£d£) je zdrojem řady odvozenin (pro zjednodušení vynecháváme odvozeniny s příponami a předponami), jejichž počet a frekvence se v češtině a ruštině liší. Srovnej: jezdit jízda (na bruslích) (povinná) (volná) (na lyžích) (terénní) (zkušebnQ (= jezdectvo) jízdní (dráha) (řád) (kolo) (pluk) jízdenka jízdné jízdárna jezdec (na koni) (příslušník jezdectva) (na kole) (při závodu) jezdkyně (cirkusová) e3JHTb e3Äá/é3ÄKa mmánue na KOHbKáx oôsaámejibHasi npoepáMMa npomeÓAbnasi n. 6éz na MoKax MomoKpácc ucnbímáme/ibHbiú npoóéz KÓHHWia/Kaeajiépím npoe3ÄHÓň Mocmoeán pacnHcáHHe noe3AÓB eenocunéd KÓHHbiů/Kaea/iepúúaaui npoe3ÄHÓň óujiér nnáTa 3a npoé3A ManéoK e3flÓK ecádHUK/eepxoeóú KÓHHbú/KaeaJiepůcm eenocunedúcm ZÓHUfUK ecádmufa UHpKOBáa Haé3aHHua 13 jezdecký (kůň) (boty) (kalhoty) (pluk, sedlo) jezdectvo KOHHblU eepxoeóu (jiáuadb) canorň aaa BepxoBÓň e. peitmýM/eaAuifié KaeajiepúůcKVU Kaeajjépmt Podobných slovotvorných řad bychom mohli najít více. Struktura motivačních vztahů a jejich výrazových prostředků je ovšem ještě daleko složitější, protože se slovotvorné řady v obou jazycích různě prolínají, srov. např. vztah slovotvorných řad budovaných na lexikálních základech vaz-lesa- a plet-lnAem-: vázat (květiny)/ esaámb (uBerá) x vázat (knit\y)/nepen/iemámb (khhi-h); plést {\énec)lnnecmů (bchók) x plést (svetr)/ejuámb (cBHTep). Tím vzniká mnohdy značně spletitá tkán, znesnadňující přehledný porovnávací popis. Vcelku lze konstatovat, že je ruská slovní zásoba rozrůzněnější jak po stránce formální, neboť obsahuje větší počet rozmanitých slovních základů a prostředků pro tvoření pojmenování, tak i po stránce obsahové, neboť s těmito formálními prostředky jsou spjaty různé představové oblasti. Čeština se naproti tomu vyznačuje větší pravidelností v tvoření pojmenování a větší jednotností slovotvorných typů. Kategoričnost tohoto zjištění poněkud zmírňuje ta skutečnost, že ruština disponuje na druhé straně některými slovotvornými typy, které zase nejsou vlastní češtině. V podstatě však výše uvedená proporce platí. § 14. Všimněme si nyní těch prostředků, které v ruštině kompenzují slabší sklon k vytváření bohatých slovotvorných čeledí. Jsou to především různé typy analytických pojmenováni. Výrazy tohoto typu rozumíme především spojení substantiva s přívlastkem buď shodným (KHpriHHHMM 3aBÓa cihelna, cKyji&nrýpHaa rpýnna sousoší) nebo neshodným (TajiÓH Ha tiHTámie stravenka, yaáp cnpaBa forhend). Výrazným příkladem protikladu syntetické/analytické pojmenování jsou názvy různých výrobních, komerčních, kulturních apod. zařízení. V češtině jsou tvořeny příponou -n-l-ám-l-ím-: v ruštině jim většinou odpovídají spojení se slovy 3aeód, (paôpuxa, Macmepacáx, u,ex, 3úa apod., např. železárna MeTajuiyprúnecKHň 3aBÓa, strojírna MainHHocTpoHTejibHbiň 3., cementárna ueMéHTHbiň 3., panelárna 3. KpynHonaHéjibHbix H3ftéjiHň, plynárna rá30Bbiň 3., sklárna cTeKÓjitHbiň 3., cihelna KHpnHHHMň 3., papírna óyMáacHaa djáôpmca, pletáma TpHKoráacHaa d)., opravna peMÓHTHaa MacrepcKáa, brusírna (nástrojů) TOHHJibHaa m., (skla) iu.nHcboBá.nbHaH m., (kamenů) rpaHHJibHaa m., truhlárna crojiápHaa m., směnárna MeHajibHasi KOHTÓpa, spořitelna c6eperáTejibHaa Kácca/c6epicácca, čekárna 3aji OKHaámia (na nádraží), npně'MHaa (u lékaře), čítárna MHTájibHbiň 3aji, kuřárna KypHTejibHaa KÓMHaTa; avšak: elektrárna ajieKTpocTámiHM, barvírna KpacHjibHa, pekárna neKápHa/xjie6o3aBÓÄ, kavárna icacbé, holírna napHKMáxepcfcaa, výtopna aenó. Obdobné protějšky mají i složeniny cukrovar cáxapiibiií 3K-Hbiň Mara3HH, potravinářství npoaoBÓjibCTBeHHbiň m., řeznictví mhchóh M./MacHáa (tj. aáBKa), klenotnictví roBejiHpHbiň m., čalounictví - o6óňHaa MacTepcicáa, knihařství nepeiuiěTHaa m. § 16. Částečně se v ruštině analyticky vyjadřují i názvy míst určené k provádění nějaké činnosti, k přechovávání, skladování, pěstování něčeho apod. Českým pojmenováním s příponou -išt(ě) odpovídají spojení se slovy Mécmo, nóne, n/iómadb ap.: pracoviště ínécTO paÔÓTtt, bydlištěMécro jKHTeabCTBa/MecTOJKHxejibCTBO./iňWcnopTHBHaH ruioin,áaKa/n. aaa Hrpbi, (dětské) aéTcicaa n., (fotbalové) cbyTÔójibHoe nójie, (tenisové) (TéHHHCHbiň) KopT, parkoviště aBTOMOOHJibHaa croámca, cvičiště (sportovní") cnopTHBHaa iuioináaKa, (vojenské) VHéÔHbiň ruiau, brambořiště KapTÓtfcejibHoe nójie, jeteliště KaéBepHoe n., hnojištěHaBÓ3Haa á\ra, koupaliště 6accéňH aaa njiáBaHHa, brankoviště naómaab BopÓT, tábořiště CToámca aárepa/jiárepHaa croámca. Početností se však v ruštině těmto analytickým spojením téměř vyrovnají i syntetická pojmenování s příponou -uwíej. zčásti se shodnými, ale většinou odlišnými protějšky v češtině; srov. ynújiwu/e učiliště, nácmôuiup pastviště (-isko), néneAiuue spáleniště, popeliště, cenůuifi sídliště (archeol., jinak MiucpopauÓH), cmóůčuufe tábořiště (kočovníků), xpaHÚiiume skladiště, nádrž (např. nafty), eMecmúnume nádrž, schránka, Mcunwne obydlí, příbytek, yčěsicwye úkryt, útulek, cmpéAbčiime střelnice, mtcmiuwwp očistec, nónpuiue (HaýKH) pole působnosti, kolbiště. 14 15 § 17. Jedním z charakteristických českých slovotvorných typů jsou názvy různých dokumentů k něčemu opravňujících s příponami -enkíal, -a/-ánk(a). V ruštině mají převážně analytické ekvivalenty obsahující slova ÓHJiéT, TajiÓH ap.: vstupenka bxoähóh ômačt, jízdenka npoe3AHÓň 6., tramvajenka (hovor.) ce3ÓHHMH 6., dovolenka OTnycKHÓň ô./yBOJibHHTeji&Hafl (hov.) stravenka TanÓH Ha nHTáHHe, tabačenka t. Ha Taôáic, místenkaíy letadle) nocáaoHHbiň t., (ve vlaku) ruiamcápTa, umístěnka HanpaauéHHe Ha pa6ÓTy, žádanka ôjiaHK juia 3aaBjiéHH« (o HěM-H.)/3aiiBKa (Ha hto-h.), pozvánka npHrjiaméHHe. Významově se k těmto případům pojí i los jiOTepéňHhiň ôhjičt. § 18. Pro češtinu jsou rovněž typická pojmenování různých peněžních částek mající adjektivní tvar na -nĹ- V ruštině jim odpovídají spojení se slovy nnáma, c6op, dáibzu, pacxódbi ap.: vstupné ruiáTa 3a bxoa, jízdné/cestovné n. 3a npoésfl, vodné n. 3a BÓay, dopravné TpáHcnopTHwe pacxóflbí, kolkovné répôoBaa nóuuiHHa, pojistné cTpaxoBÓň B3Hoc, poštovné noMTÓBbtň c6op/nópTO, zdržné lurpacb 3a npocTÓň BarÓHa, výkupné Bbucyn/ÓTKyn, výchovné Ha.u,6áBKa k 3apnjiáTe Ha BocnHTaHHe, odlučné HaaôáBfca k 3apnjiáTe 3a oTjxéjibHoe acŕrrejibCTBO ot ceMfcň npH HcnojiHémiH cjiyacéÔHbix o6Á3aH-HOCTeň. Ruština zná podobná pojmenování ve tvaru substantivizovaného adjektiva v plurálu na -Hbie. -eebie: s českými výrazy na -né se však tato pojmenování nekryjí (až na jedinou výjimku: naeebie spropitné). České ekvivalenty jsou většinou analytické: HanŮHHbte hotové (peníze), KoMaHÔupóemnue diety na služební cestě, cýmmmie diety za 24 hodin, nodbéMHbie náhrada za stěhovací výlohy, npejauáAbHbie prémie, l^a^pa^Hb'lĽ peněžila odměna. Analyticky se vyjadřují i názvy jazyků: pýccKHH, npoBáHCKHH, hhaoh63hhckhh, 3CKHMÓCCKHH... 33ÚK ruština, provensálština, indonéština, eskymáčtina... § 19. V protikladu k celkovému analytičtějšímu rázu jazyka stojí ta skutečnost, že ruština disponuje pestřejším repertoárem některých přípon. Jsou to napr. přípony emocionálního rázu označující zveličelá a hanlivá jména: -uutíe). -uutía). -uuikío). -uuiKÍa). -imcíai. -yui(a). -vuiKÍai. -auiKÍal. Čeština je sice do jisté míry schopna naznačit tyto odstíny pomocí přípon (nebo jinak) také, ale často je nucena se uchylovat k analytické formě vyjádření, srov. BOJiMHute vlasko, py*mma pracka, tlapa, BopauiKa zlodějíček, ejiHcrpáTMuiica (hist.) nepatrný úředniček, ropoflHUiKO nicotné městečko/zapadákov, KOMnaTyuiKa kuntbálek, KBapTHpHuiKa pěkná díra, xojtojtHute příšerná Zima, rpK3Íima hrozné bláto/děsná špína, MHHýuia ouřada, aoMHHa obrovský dům/barák jako brom, pú6HHa ryba jako kůl, nypá^HHa ohromný hlupák apod. Přípony opačného rázu, totiž zjemňující, zjemňující, jsou příznačné zvláště pro adjektiva, např. -el-mw(w): HtbeHbKUÚ, /i&ioHhiaM, -H/~oxůHbKfuú). -ě/-oute>ibK(uúj: csemjiZxoHbKW, jiesouiemKuú. Oba jazyky se tu však neliší ani tak ve tvoře ní přípon (čeština má podobné přípony také, např. běloučký, malilinký, roztonúlounký), jako spíše v jejich využiti*, sr. Moíí MH/ieHbKHH, xopouiéifbKHH flpyJKÓKl (z dopisu) V č. spíše: Můj milý dobrý přitelil Slovotvornou kategorii představují v ruštině také tzv. singulativa. tj. jména označující jednotkovou část nějaké látky, popř. předmětu skládajícího se z více částí. Jsou tvořena příponou -hh(k)(u): jibOHiia - (ledová) kra, jij»AHHKa - kousek ledu, cHexmiíca - sněhová vločka, cojiÓMHn(ic)a - stéblo slámy/slámka, BHHorpá/zHHa - zrnko vína, xcejié3HHa - kus ieleza, cKo-rmia - kus dobytka/dobytče, ApoCúiia - brok, KapródwnHHa - brambor(a), xeMiýxHHa - perla, rpájjHHa - kroupa, urraiiHHa - nohavice, H3iÓMHiia - OOrozinka a n. j. § 20. Důsledněji syntetická je čeština v pojmenováních odvozených od číslovek. V názvech částí celku se shodují jen polovina rtojiOBHHa, zčásti i třetina Tpe-rt a čtvrtina neTBépTb. Protějškem dalších, zcela pravidelných českých odvozenin s příponou -inía) (pětina, šestina..., milióntina) jsou spojení náTaa, uiecTáa..., MM/iHÓHHaa nacrb nebo oflHá nárraa..., jjpe ujecTbix atd. Podobnejšou v ruštině omezena číselná podstatná jména, a to jednak počtem (na 1-10, 100a 1000): eflHHHua, ABÓínca, Tpóňica, HeTBěpKa,...,a,eB»TKa, Aecánca, cóthji, TMcasa; jednak využitím: v ruštině slouží nejčastěji jako názvy číslic, karet, školních známek (5-1); srov. však jet čtyřkou, patnáctkou éxa-n, Ha MeTBěpTOM, naTHájwaTOM HÓMepe, bydlet v třiadvacítce jkhtb b ÄBáfluaTb TpéTbeM HÓiuepe, košile devětatřicítka copÓHKa TpiÍÄuaTb aeBHToro pa3Mépa, dvacítka cigaret ABáfluaTb uiTyK cHrapéT apod. § 21. S protikladem syntetičnosti a analytičnosti se setkáváme i u řady dalších pojmenování, většinou v oblasti terminologie, např. anatomické: bubínek 6apa6áHHas nepenÓHKa, stolička KopeHHÓň 3y6, bulva rjiá3Hoe hôjioko, žlučník >KějiHHbiH ny3b'ipb, bránice rpyÄOÔpróuiHaa nperpáfta, sľmivka noAJKejiýflOMHaa acejiesá, brzlík 3Ó6Haa ac.; matematické, resp. geometrické: dvojnásobek ABOHHÓe KOjiúiecTBO, trojčlenka TpoňHÓe npáBHJio, násobilka Ta6jirma yMHoacéHHa, těžiště uém-p tm^kccth , vrchlík mapOBÓfl cenném-, nárys Bep-raKájibHaa npoéKttHsi, půdorys ropH30HTájibHaa n.; ekonomické a komerční: dobírka Hajió^ceHHbiň rmaTéac, dobropis ÄOJiroBáa 3ánHCb, los jiOTepéňHbiň ÔHJiéT, přeindustrializování npe3MépHoe paSBÍiTHe npoMÚiiijieHHOcTH, nadhodnota jioÔáBOMHaa cTÓHMOCTb; dopravní: železnice >Kejié3Haa aopóra, rychlík CKÓpwfl nóe3Ä, trat'tnistr ÄopóacHbtň MácTep, lanovka KaHá-rHaa .aopóra, plachetnice nápycHaa jiÓAKa; technické: frézka cbpé3epHbiH ct3hók, bruska uiJiHdpoBájibHbiň c, pásovka jiéHTOHHaa ruuiá, hasák TpýÔHwň kjiioh, nabíječ 3apaÄHbiň arperaT; sportovní a tělocvičné: trojskok TpOHHÓň npbiiKÓK, předklon (záklon, úklon) HaKJiÓH Bnepěfl (Ha3áA, b cTÓpoHy), unožení noflHHMáHHe Horit b CTÓpoHy, kanoistika rpéôjia Ha KaHÓa; vojenské: desátník MJiáfliiiHH cepacáHT, rotný CTápuiHň c, podporučík MJiáAtiiHň jieňTeHáHT, nadporučík CTápuiHň jj., letectvo B03ÄýriiHbiH rbjíor, ponorka no£BÓAHaa jió^Ka; různých jiných oblastí: obec HacejiěHHbifl nýHKT, pozemek 3eMéAbHbifl y^ácTOK, garážování rapáacHoe xpaHéHHe, školník uiKÓjibHbíň cTÓpox, doložka - ÄonojiHHTejibHaa cTaTbá atd. 16 17 V opačném směru však působí tendence k tzv. univerbizaci (sr. § 34). § 22. Sklon ruštiny k analytickému vyjadřování vede k tomu, že hojně využívá spojení obsahujících jako základ substantivum širokého významu, např. děno, eonpóc, HanÚHue, ycAÓeue, (paian, óčmcmb, npafécc apod. Taková spojení jsou charakteristická především pro knižní a publicistický styl, ale šíří se i do běžné hovorové řeči. Jejich výhodou je to, že někdy vyjadřují zřetelněji významové odstíny, v překladu do češtiny by však leckdy působily nadbytečně, proto se jim většinou vyhýbáme; sr. příklady z denního tisku:°JJ,oroBÓp nocjiýacHT děny yripÓHemis AOBépna Méstfly o6óhmh rocy^ápcTBaMH. Smlouva prospěje upevnení důvěry mezi oběma státy. - HeocnopÚMbi ycnéxH stoh CTpaHb'i 8 óônacmu SKOHOMHMecKoro CTpOHTejibCTBa. Nepopiratelné jsou úspěchy této země v ekonomické výstavbě. - Hanmue ôjiaronpHáTHbix ycjiÓBHň cnocóôcTBOBajio ycnéumoMy pe3yjivráTy óriMTa. Příznivé podmínky přispěly k úspěšnému výsledku pokusu. - B nopáflKe HCKjiiOHé-hhh bw MÓaceTe b3mtb» pa6ÓTy Há aom. Výjimečně si můžete vzít práci domů. Analytická pojmenování slovesného typu § 23. Sklon k analytičnosti je v ruštině patrný i z toho, že v ní nalézáme mnoho spojení sloves se substantivy, tvořících významovou jednotku, např. daeámb o6eu$HW ( = oóemáTb), npuxódúmb e ýucac (= yacacáTbca), nodeepzámb Kpíomme (= KpHTHKOBáTb) apod. Taková spojení se skládají ze slovesa širokého významu a substantiva, obvykle také slovesného původu, které je významovým jádrem celého spojení. Češtině nejsou tato spojení zcela cizí, sr. např. dát slib, dělat narážky, vést jednání, ale často se dá význam takového spojení vystihnout jen plnovýznamovým slovesem. V kni'ice O češtině kaídotlenní, P. 1984, s. 219, čteme: "Obecně lze doporučil, abychom ve všech případech, kdy vystačíme s prostým slovesem, upustili od užívání složitějších slovesně jmenných spojení, která mají navíc někdy knižní zabarvení. Je tomu tak hlavně tehdy, neznáme-li předmět, který je dějem zasahován nebo nechceme-li ho vyjádřit. Musíme však poznamenat, že v některých případech je sloveso... ve spojení s dějovým podstatným jménem potřebné. ... Nemůžeme např. říci, že někdo na hřišti čestně vykopl; musíme zde užít slovesně jmenného spojení: provedl čestný výkop. Podobně bychom napsali, že vědecký ústav provádí rozsáiilý výzkum, a ne, že rozsáhle zkoumá." Uvádíme příklady, kde se čeština od ruštiny výrazněji liší: 6paTb HanpaBjíéHHe/icypc Ky«á mířit, směřovat kam Hanájio začínat, pramenit BBOÄHTb AaBa-n, ÄCíiaTb HMeTb HaBecTH HaBOÄHTb HaHOCHTb HaXOflHTb HeCTH oôpamáTb OKá3bIBaTb noABepra-n, b 3a6jiy>KÄéHHe Koró klamat koho b >KH3Hb hto uskutečňovat, realizovat co b ynoTpe6jiéHHe/B oôhxóa hto zavádět co ryflÓK houkat, troubit TpémHHy praskat: cTéHbi jújih t. stěny popraskaly Tenb fécí: Beapó aaěT t. kbelík teče ocáaoK srážet se: pacTBÓp ,naěT o. roztok se sráží océHKy selhávat: pyjKbě Äájio o. puška selhala KiiÁTBy přísahat ouémcy neiuý hodnotit co xapaKTepHCTHKy He\rý charakterizovat co bhíí tvářit se ccbiJiKy Ha koi-ó/hto odvolávat se na koho 3aMeqáHHe Ko\tý napomínat koho npexuiojKéHHe KOMý navrhovat komu I žádat o ruku koho b pacnopajKéHHH kto disponovat čím npHMeHémie (po)užívat se MécTO vyskytovat se ciíjiy platit: nocTaHOBjíéHHe HinéeT c. nařízení platí cnpáBKy o nein informovat se na co KpHTHKy Ha Koró/HTO kritizovat koho/co MHCTOTý/nopáÄOK uklízet 6jiecK Ha hto cídit, leštit co KpacoTý šlechtit se, malovat se; Ha hto zdobit, krášlit co ocKopôjiéHHe Koiuý urážet koho CBoě BbipaacéHHe projevovat se OTo6pa»éHHe odrážet se, projevovat se BonjioméHHe uskutečňovat se HaKa3ÍHne 3a hto pykat za co BHHMároie Ha hto všímat si čeho; Hbě b. Ha hto upozorňovat koho na co RjiHáHHe/ÄéňcTBHe Ha KOró/HTO působit na koho/co nÓMomb KOMý pomáhat komu paflýuiHWH npHěM KOMý vřele vítat I přijímat koho aHájiH3y hto analyzovat co k p trouce hto kritizovat koho/co o6pa6ÓTKe hto zpracovávat co 18 19 noÄHHMaTb npHBOÄHTb npHHHMaTb npHXOÄHTb npHHHHÄTI. npOBOJJHTb CTaBHTb HaKa3áHHio Koró trestat koho nÚTKain Koró mučit I týrat koho oôcTpéjiy wo ostřelovat co SKcnjiyaTáuHH Koró vykořisťovat koho uiTpá(J)y Koró pokutovat koho &éno npÓTHB Koró vystupovat proti komu BOccráHHe npÓTHB Koró povstávat proti komu Ha HÓra Koró pomáhat komu I podporovat koho 6oKáji 3a Koró/MTO připíjet komu/čemu b BOjiHeHHe Koró/MTo rozrušovat koho b HcncuiHéHHe mto uskutečňovat co b ôéuieHCTBO Koró rozzuřovat koho b TpeBÓry Koró zneklidňovat koho ysácTHe b hSm účastnit se čeho peméHHe rozhodovat BáHHy, jiyw koupat se, sprchovat se 3K3áMeH (Ha 3-m Kypce) zkoušet (v 3. ročníku) Ha yM/B rójioBy kom ý napadat komu/koho: mto Te6é npHinjió b rojioBy! co té napadá! b ýacac děsit se b HeroÄOBáHHe rozhorlovat se b 6émeHCTBo/B ápocTb rozzuřovat se b OTMáaHHe zoufat si b H3yMJiéHHe žasnout b co3HáHHe přicházet k sobě I vzpamatovávat se/uklidňovat se b ynáaoK upadat/chátrat oropHeHHe KOfvrý zarmucovat koho b )KH3Hb mto uskutečňovat co TpeHHpÓBKy trénovat 60HKÓT neró bojkotovat co Teppóp npÓTHB Koró terorizovat koho coBepmá-rb nojiěTW létat nocájrKy přistávat ABHacéHHe pochodovat (voj.) ÄáTy Ha m6m datovat co nójrnncb noÄ nein podepisovat co/p. se pod čím nou cOMHéHHe hto pochybovat o čem b H3BSCTH0CTB Koró o hqm informovat/uvědomovat koho o čem noji yrpÓ3y Koró/mro ohrožovat koho/co b rpoui: He CTáBHTb hh b r. Koró/*rro naprosto přehlížet/necenit si koho/čeho Analytické vyjadřování vlastností a různých okolností § 24. Podobně jako u pojmenování substancí a dějů setkáváme se s analytickým vyjadřováním i při pojmenování vlastností. Bývá tomu tak zase nejčastěji v odborném nebo úředním stylu. Jsou to spojení typu jiómaAb rHejj,óň Mac™ (= rae^áa Jióruajrb), cnequajiócT BbicÓKoň KBajiH4)HKáu.HH (= BbicoKOKBajiHdjHirHpoBaHHbiň cneuHajmcr). V češtině zase leckdy dáváme přednost pouhému adjektivu: hnědý kůň, vysoce kvalifikovaný odborník; srov. dále nóe3ji npaiuóro coo6méHHa přímý vlak, Jiecá nápKOBoro ■rána parkové lesy, pwnár nepeKjiioMéHHa CKopocTéň rychlostní páka, KOTěji BbicÓKoro flaBJíéHHH vysokotlaký kotel, coo6m,éHHe ocj)Hn,HájibHoro xapáKTepa úřední sdělení, cpéjjcTBa MáccoBoň KOMMyHHKáuHH (hromadné) sdělovací prostředky, nepnáTKH pyMHÓň BH3KH ručně pletené rukavice a mn. j. Doslovný překlad analytického spojení je žádoucí tam, kde slouží ke zvýšení zřetelnosti, k významovému zpřesnění ap., např. OTpán. ocóCoro Ha3HanéHHJi oddíl se zvláštním určením I posláním (je zřetelnější než zvláštní oddít); KOHAHimotiépbi nonOKÓiiHoro Tiína klitnarizátory podokenního typu {podokenní k. nemusí ještě znamenat, že jde o zvláštní typ). Jinde je doslovný překlad vcelku zbytečný a někdy i stylisticky nevhodný: Ksnésmx 3apy(5é?KHOro npoHcxoxnéHHX zafiraniční výrobky (v. zahraničního původu - ?), niaróji HecoBepuiémioro BH^a nedokonavé sloveso (s. nedokonavého vidu - ?), TOBapbi noBcenHeBHoro cnpóca běžné n. každodenní zboží (z-každodenní poptávky - ??) § 25. Výrazně se větší sklon k analytičnosti projevuje v ruštině při vyjadřování různých příslovečných okolnosti. Proti češtině je tu omezeno užívání zájmenných a některých jiných adverbií a místo nich se užívá výrazů se substantivy. Některá příslovce nemá ruština vůbec: kudy/tudy no KaKÓň/3Toň AopóreArpácce, no KaKÓMy/áTOMy nyrá, dokdy/dosud/ dotud no KaKHx/cHx /Tex nop, odkdy c KaKHX nop, odedávna c fláBHHx nop (naproti tomu má ruština knižní oTHb'me od nynějška), jinde Ha/B apyróin inécTe, jinam B/Ha jjpyróe MécTO, jindy b apyróe BpéMa, dopoledne äo o6é£a/B népBoň nojiOBHHe ähji/äo nojiýaHa, odpoledne nócjie o6éjj,a/Bo BTopóň nojiOBHHe jj,HM/nonojiýjj,HH, loni b npóuxjioM rojrý, napřesrok b cjiéjryiomeM ro^ý. Jindy je možná konkurence adverbia s analytickým výrazem: jak/tak KaKAraK n. KaKHin/TaKHM ó6pa3oin, jinak HHáMe/jipyrHM ó6pa30M, nějak k4k-HH6yÄb/KaKHM-HH6yfl,b ó6pa30M ap. 20 21 Zvláště často jsou podobná spojení ekvivalentem českých adverbií způsobových (1) a zřetelových (2): (1) skvěle ÔJiecTHUiHM ó6pa30M, radikálně KopeHHÚM ó., takto cjiéÄyiomHM ó., hlavnérjiásHbm ó., náležitě, patřičně mji.neyK&uwM ó., kategoricky, rozhodněpeiuňTejib-hmm ó., soukromě lácrabíM ó.; (2) povahovějsou stejní no xapáKTepy ohh ojxHHáKOBw, obsahověje román zajímavý c tóhkh 3péHH« coflepHcáHHsi pONtáH HHTepéceH, práce je myšlenkově bohatá paSÓTa 6oráTa b hačkhom oTHOuiéHHH, výsledky se kvantitativně liší pe3yjibTán>i OTJiHnáioTcji flpyr ot flpýra b KOjiHMecTBeHHOM OTHoméHHH ap. § 26. Podobné analytické výrazy jsou zdrojem pro vytváření tzv. sekundárních předložek (BBHjiý ieró, no npHMHHe Meró, no jihhhh Meró, HecniOTpá Ha «rro, 6/iaronapá Heiviý...). Ty vyjadřují různé významové vztahy přesněji než původní předložky (b, Ha, k atd.) a jejich počet proto v obou jazycích vzrůstá. V češtině je však tento proces poněkud pomalejší, a proto je třeba mít při překladu na paměti, že doslovné přenášení ruských sekundárních předložek do češtiny by mělo za následek stylistický posun ke knižnosti a někdy by působilo i neobratně: sr. např.: B cnýnae noacápa HaacMÍrre KHÓnicy. Při požáru stiskněte knoflík. - FIo npuuÚHe HejiěTHoň norÓÄM peflc obiji OTMeHěH. Pro nepříznivé počasí byl let zrušen. - B ycjióeuax B3ariMHoro AOBépna móscho oacHnáTb nojioacHTejibHLie pe3yjibTáTbi coTpýflHHHecTBa. Pfí vzájemné důvěře lze očekávat kladné výsledky spolupráce. - KpecTbáHe nOABeprájincb 3KcruiyaTáuHH e npodoioKěnue bckób. Rolníci byli po staletí vykoňsťováni. - Ham 33bóä oTCTaěT « ó6/tacmu Hcnójib30BaHHs KOMnbtÓTepoB. Náš závod je pozadu ve využití počítačů. - Bújih ripŕiHSTbi ocóôbie Mépbi no /lÚHim yjiyHinéHHH KánecTBa řípový k uhh. Byla učiněna zvláštní opatření ke zlepšení kvality výrobků. Postavení složenin v ruštině a v češtině § 27. Složeniny, složená slova, kompozita, jsou takové jazykové jednotky, které obsahují dva nebo více slovních základů, např. Hed/renpoBÓ,n, ropovod, >KH3Hecnocó6HWH životaschopný, KpacH0-cHHe-6ejibiň červenomodrobílý aj. Existují různé typy složenin; zde nám však nejde o jejich výčet, ale o to, jak se liší jejich postavení a úloha v obou jazycích. Tvoření složenin je vlastní ruštině i češtině. V současné době intenzivního rozvoje vědy a techniky je tento způsob rozšiřování slovní zásoby produktivní, protože poskytuje možnost rychle, úsporně a poměrně přesně odrážet často složité vztahy mezi předměty, jevy i jejich vlastnostmi. Ruštinu však proti češtině charakterizuje mnohem širší uplatnění tohoto slovotvorného prostředku. Má to nepochybně svou typologickou příčinu. Velmi časté internacionální komponenty složenin typu aero-, anna-, aapo-, 6110-, Biifleo-, reo-, mapo-, rpaM-, khho-, kocmo-, ivieTeo-, NieTamio-, miikpo-, moto-, pa^no-, cepno-, CTepeo-, Tejie-, TepMO-, (Jjoto-, 3jieKTpo- aj. tvoří totiž jistou obdobu k nesklonným substantivům cizího původu jako páflHO, Merpó, khhó, Äenó, nópTo, 6iopó apod. A stejně jako je ruština tolerantní k formálnímu nevyjadřování mluvnické závislosti těchto jmen při skloňování (3pHTejiH khhó, éxaTb Ha MeTpó), je přístupná i spojování podobných elementů s jinými slovy. V češtině byly sice vývojem překonány dlouholeté zákazy užívání zvláště těchto tzv. hybridních složenin, takže slova jako autoškola, elektrospotřebič, videozáznam, servomotor aj. už v slovní zásobě zakotvila, ale přesto tendence důsledněji vyjadřovat formální mluvnickou závislost působí, že řadě ruských složenin odpovídají v češtině terminologická sousloví (stále ještě říkáme meteorologická stanice, a ne meteostanice; ínáine sice tetevarieté, ale nikoli teiestuáio a tím méně telepřenos). § 28. Ze substantiv jsou velmi produktivní právě podobná pojmenování, např. aBTOCTÓn (nyreuiécTBOBaTb aBTocrónoM), aBTOBOK3áji autobusové nádraží, aapotboToc-běM-Ka letecké fotografování, 6eH3o6áK benzinová nádrž, BHAeo3áriHCb videozáznam, KHH03Be3Äá filmová hvězda, KHHoycTaHÓBKa promítací zařízení, KHHOonepáTop kameraman, KHHOxpÓHHKa filmový týdeník, MeTeocBÓ,n,Ka zpráva o počasí, MeTajijiojiÓM kovový šrot, MO-rouiJiéM motoristická přílba, paAHojibéca rozhlasová hra, TejieaTejibé opravna televizorů, TepMOoôpaôoTKa tepelné zpracování, 3JieKTporuiHTKa elektrický vařič, 3JieKTpo6pHTBa e. holicí strojek, sjíeKTponojiOTěp e. leštič parket aj. Produktivní jsou i složeniny s druhou složkou -oéfl, -bÓ3, ~bóa, -nponÓH, -iwép, -MCTp, -xófl ap.: TeaTpoBé^ divadelní vědec, motobÓ3 motorová lokomotiva, ceKyHAoinép stopky, 3Be3«ojiěT/KocMojiěT raketoplán. § 29. Velmi často se vyskytují také složeniny, v nichž je první částí substantivum v podřadném vztahu k druhé části, např. TOBaponojiyMáTejib příjemce zboží, paôOTOAáTejib zaměstnavatel, Hedn-enepepaôÓTxa zpracování nafty, 3aKOHonpoéKT návrh zákona, KariHTajioBjíoacéHHe investice, HeruiaTeacecnocóÔHOCTb platební neschopnost, rpy30BMec-THMOCTb ložný prostor a mn. j. V češtině se s tímto typem setkáváme jen omezeně: votiotésný BUAOHenpoHKuáeMbiH, světloplachost CBeTo6ofl3Hb/d)OTOCpÓ6H8. 22 23 § 30. Velice produktivní a pro ruštinu charakteristické je vytváření přístavkových spřežek typu BarÓH-xojiOÄHJibHHK chladírenský vagon, Kpécjio-KpoBáTb rozkládací křeslo, HHaceHép-pH3JiTop realitní inženýr ap., které se vyskytují ve všech stylových vrstvách, nejčastěji však v oblasti terminologie a podobných pojmenování. V češtině je tento typ zastoupen méně. Ekvivalentem jsou zde buď odvozeniny, nebo pojmenování jiného typu, nejčastěji však spojení substantiva s přívlastkem, např. óômecTBo-floib dceňná společnost, ôróHec-ruiaH podnikatelský projekt, MaTH-peBámu odvetné utkání, BbicTaBKa-ápMapKa výstavnítrh(y), cTpáHbi-yHácTHHiibi účastnické I členské země, paicéTa-HOCHTejii. nosná raketa, ió6Ka-6piÓKH kalhotová sukně, KOHuépT-jiéKqHa hudební beseda, TermoxÓÄ-Kadjé plovoucí kavárna; xéHinHHa-KOCMOHáBT kosmonautka, KOHCTpýKTop-MOjiejíňcT modelář, BaKyýM-Hacóc vývěva, ÄHBáH-KpoBaTb gauč, óômecTBO c3äobóäob-jiroÔHTejieň svaz zahrádkářů ap. Některá spojení máme také, srov. pilot kosmonaut, člen korespondent, programátor analytik, samostatný pracovník specialista. V jistém počtu jsou vlastní botanické a zoologické terminologii, např. čirůvkamájovka, sýkora koňadra, medvěd brtnik. Tyto výrazy vděčí za svůj vznik ruštině (v době národního obrození i v nedávných letech). § 31. Snad ještě produktivnější než skládání substantiv je tvoření složených adjektiv, zvláště složenin slučovacích typu noHTÓBO-Tejierpádmaa (cBasb), poštovní a telegrafní (spojení), TÓnjiHBHo-3HepreTHHecKaa (npoMbiiujieHHocTb) palivoenergetický (průmysl), cepÄéMHO-cocýÄHCTbie (3a6ojieBáHHtt) srdeční a cévní (choroby), xpáHcnopTHo-3KcneÄH-n,HÓHHaH (KOHTÓpa) přepravní zasilatelství apod. Češtině nejsou sice složeniny tohoto typu cizí (viz palivoenergetický, zemédělsko-potravinářský, česko-ruský, červenobílý aj.), ale raději je nevytváříme tam, kde by mohlo dojít k pochybnosti o typu vztahu mezi částmi složeniny (jn/ťc>!ť-cévm'chorobyjsou choroby Srdce a cév, kdežto xrdečněcévni"jsou choroby srdečních cév). Nejčastěji se proto složenina rozkládá na dvě samostatná adjektiva nebo se vyjadřuje i jinak, zvláště tam, kde poměr složek není zcela průhledný: HauHOHájibHO-KOjioiiHájtbHbiH (mcr) národnostní a koloniální (útlak) , canÓBO-ároflHbiH (nHTÓMHHK) (školka) ovocných stromu a drobného ovoce, MÁco-MoJiÓHnye (ckotobóactbo) (chov) jatečného dobytka a dojnic aj. § 32. Příznačným rysem ruštiny, souvisícím s menším stupněm flexívnosti, je i častý výskyt substantivních neshodných přívlastků tam, kde má čeština adjektivní přívlastek shodný, např. Halleyova kometa KOMéTa ľajuiéa, Gallupův ústav HHCTHrrýT Tajuiána, mírový program nporpáMMa MHpa, jednací stůl ctoji neperoBÓpoB, lidská práva npaBá nejiOBeKa, starobní důchod néHCHK no crápocTH, rychlostní skříň Kopó6ica nepejjáH, dodací lhůty cpÓKH nocTáBOK a mn. j. Spojení podobného typu nabývají často povahy termínů, např. rpýnna npofljiěHHoro ähh školní družina, cnájibHbiň BarÓH npHMÓro coo6iu,éHHíi přímý spací vůz, KOTěJi BbicÓKoro ÄaBjíéHHa vysokotlaký kotel apod. Nejsou však na druhé straně zcela vzácné ani případy opačné, že totiž čeština postrádá shodný přívlastek tam, kde jej ruština má, např. jniepHáx pýnica klika (od) dveří, cnmemnx KopófiKa krabička od zápalek, npn6aňitájibCKHe necá lesy kolem B., nptiaopóxHast Kanáía příkop podél silnice, oKononýmiasi opôňra obětná dráha kotem Měsíce a n.j. Úspora slovního výrazu § 33. V obou jazycích se projevuje tendence k úspoře, ekonomičnosti slovního vyjádření. Mluvčí zvláště při běžném hovoru vypouští nebo zkracuje výrazy zřejmé ze situace nebo z kontextu, zvláště když je v časové tísni nebo když má pro to jiné důvody. V ruštině se však s lakoničností ve vyjadřování setkáváme častěji. Vynechává se leckdy určitý tvar slovesa, zejména vyjadřující pohyb nebo sdělení. To je umožněno tím, že se běžně vyjadřuje osobní zájmeno, např. BaM kotó? Koho hledáte? - O hěm bm Ta k AÓJiro? (tj. roBOpirre) - IIpoCTHTe, a k BaM, Bhktop ApKá,nbeBHH. - A OHá ÄÓMa He 6bijiá, c B0K3ájia npáMO cioflá (Čechov). - EáĎymica, Tbi onHTb? - MopmňjicH BHyK. Babi, už zase začínáš? mračil se vnuk (Běijakova). Častější je však i nevyjadřování různých jiných členů ve větě, zvláště podmetu nebo předmětu vyjádřeného v češtině zájmenem to, např.: Hy KáK, noinorjió? Tak co, pomohlo to? - He Tpóraň! Nesahej na to! - Onycráji? Hodil jsi to (tj. dopis) do schránky? Nejčastěji nemívají také protějšek česká ukazovací zájmena ten, ta, to v "pripomínací" funkci (podobné funkci členu např. v němčině, v angličtině...): Ne abys zapomněl, že dnes večer jdeme do toho divadla. Cmotph He 3a6ýnb, hto cerÓÄHH BénepoM Mbi haěm b Teái-p. - Ty noviny ten listonošještě nepřinesl. Ta3éTy noHTajibÓH noicá He npHHěc. - Jste si tím jist, že to auto mělo číslo 235? Bm yBépemi, hto HÓntep 3btó 6bui abčcth xpánuaTb nsm,? (K. čapek) -V té Praze jsem s tím Petrem nemluvil. B ľlpáre h c rieTpÓM He roBopáji. Často se vynechává i dativ činitele děie v jednočlenných větách: rio3BOHHTb sani? (tj. MHe n03BOHHTb Bain?) Mám vám zavolat? - ripHÄeTca emě pa3 nonpóôoBaTb. Budu (budeš, budeme...) to muset ještě jednou zkusit. § 34. Jedním z projevů snahy mluvčího o úspornost vyjadrovaní je i redukovaní výrazů obsahujících více slov tak, aby zůstalo jen slovo jediné. Tento postup se nazývá univerbizace. 24 25 Prostředky univerbizace jsou různé. Jedním z nej rozšířenějších v ruštině je vytváření zkratkových pojmenování, skládajících se bud' jen z úryvků slov, např. diHjidjáK (cfíHJiojiorHMecKHH dwjcyjibTéT), npoAMár (npoaoBÓJitcTBeHHbiH Mara3HH), coÔKÓp (cóôcTBeHHbiH KoppecnoHÄeHT vlastní dopisovateľ), CTamcÓM (cTáneHHbiň komhtčt stávkový výbor) aj., nebo z úryvku (-ů) slova (slov) a posledního slova celého, např. cfíepicácca (côeperáTejibHaa xácca spořitelna), KBapTiuiáTa (KBap-rápHaa ruiáTa nájemné), acHJinjiómaÄt (acHJiHin,Haa njiómaAb obytná plocha), (bH3MHHý-nca (dj>H3icyjibTýpHaa MHHyTKa rozcvička), poíuÓM (poAHjibHbiň ^om porodnice), 3artHácTH (3anacHb'ie hícth náhradní díly), 3aBKá(J>eÄpoň (3aBéflyiomHH Kácbeflpoň vedoucí katedry), 3aMaeicáHa (3aMecTHTejib aeicáHa proděkan) aj. Tento druh univerbizace je typologickým protějškem kompenzujícím běžné tvoření odvozenin v češtině (viz příklady jako spořitelna, rozcvička, porodnice aj.). Tento typ se rozšířil v sovětské epoše zvláště v pojmenování různých institucí, která dosahují často i několikaslabičné délky a jsou někdy těžko srozumitelná. V postsovětské době se stejným způsobem tvoří zkrácené názvy různých nových podniků, firem, institucí, veletrhů, výstav apod. Sr. rjiaBjíecýnp (Tnísnoe jiecHÓe ynpaBJíéHHe) hlavní lesní správa, TocTejiepájuio Státní televize a rozhlas, MocropcnpáBKa (MocKÓBCKoe ropoflCKÓe cnpáBOHHoe 6iopó) Moskevská městská informační kancelář, KOMKOP (MocicÓBCKas TejieKOMMyHHKauHÓHHaK Kopnopau.ua) Moskevská telekomunikační společnost, HHnpoAnHmeTexMáui (MesmyHapóflHaa BÚCTaBKa nmneBÓň npoMbimjieHHOCTH) Mezinárodní výstava potravinářského průmyslu, ABTocejibxo3Mam-xójiÄHHramn. j. Naproti tomu se však v hovorové řeči užívá jednoslabičných zkrácenin typu cneu, (cneu.Ha.nHCT), 3aB (3aBéÄyK>mHfl), 3aM (3aMecTHTejib), Mař (MarHHTorbÓH) aj. V češtině se podobné složené útvary objevují méně, sr. Čedok, Interpol, Spofa, Drutěva a n.j. Rada z nich vznikla podle ruštiny a byla v oběhu před r. 1989: chozrasčot, kultbrí^átta, Narpa, Svazann aj. V současné době se v ruštině šíří zkratkové výrazy složené z cizích prvků pojmenovávajících nedávno vzniklé nebo nově se rodící objekty a jevy ve společnosti, např. 6ň3Hec-njiaH podnikatelský projekt, npáňc-jwcT ceník, npecc-uéHTp tiskové středisko, 6jihu.-bh3ht blesková návštěva, Hoy-xáy know-how, non-uióy pop-show, ceicc-iiion aj. Setkáváme se i s hybridními útvary, ve kterých se objevuje vedle azbuky latinka, např. know-how-uéHTp, fitness-KJiyô ap. Čeština je ve vytváření podobných spojení jen poněkud střídmější. § 35. Ke zkratkovým slovům patří i tzv. iniciálové zkratky, v ruštině sovětského i nynějšího období rovněž velmi oblíbené. Většina z těch, které tvoří přirozenou slabiku a končí na souhlásku, se skloňují jako maskulina: ay3, -a (Bwcmee ynéÔHoe 3aBe,néHHe), 26 BAM, -a (EaňicánbCKO-aMýpcKaH MaracTpájib), 3ATC, -a // sarc, -a (3ánHCb áKTOB rpajKAáHCKoro coctohhhh) matriční úřad, tk)3, -a / tk>3, -a (reáTp lÓHoro 3pHTejia) divadlo mladých, CITHJJ, -a (chhäpóm npno6peTéHHoro HMýHHoro .netjjHUHTa) AIDS aj. Více zkratek se však neskloňuje (takto všechny končící na samohlásku, ale i řada dalších): HÁTO NATO, IOHÉCKO UNESCO, ACÝ [acy] (aBTOMaTH3HpoBaHHaa CHCTéina ynpaanéHHH) automatický systém řízení, ASR, CIIIA [ciua/c3W3á] (CoeflHHěHHbie uiTáTbi AinépHKH) USA, KBO [Ka6eó] KOMÔHHáT ôbiTOBÓro oóonýacHBaHHa podnik služeb obyvatelstvu, JKKO [ac3Kaó] acHJiHmHHo-KOMMyHájibHbiH oTÄéji bytová správa;°MBJl, [3MB3A3] (MHHHCTépcTBO BHyTpeHHHX Jteji), Ministerstvo vnitra, Pľ [feergé] (KHMoe (mhcjió) násobenec, ryÔHb'ie... (corjiácHbie) retnice aj. Tento způsob zná i čeština, vytváří však vcelku jiné významové skupiny, např. názvy her: kopaná, košíková, kolová..,, jiné názvy jídel: hovězí, vepřová..., ustálená spojení: zmýlená nepUuí (ouiúôica He b cmčt), nemá na vybranou (y Heró HeT aúSopa). § 37. Podobně jako čeština vytváří i ruština (snad v poněkud menší míře) hovorové až nespisovné zkráceniny typu BeněpKa (BenépHaa ra3éTa), TpeTbaicÓBKa (TpeTHKÓBcicaa rajiepéa), HHTájiKa (KHTájibHaa KÓMHaTa čítárna), cneuÓBica (cneuHájibHaa OÄésc,rta) montérky, xeBánica (HceBáTejibHaa pe3iÍHa), B0Ä0Jiá3Ka rolák, äojkacbhk plášť do deště aj- Srov. české propiska, sodovka, Univerzitka (knihovna), Václavák, třeťák (žák 3. třídy n. třetí ročník) aj. 27 Problémy ekvivalence ruských a českých slov § 38. V průběhu vývoje se slovní zásoba ruštiny a češtiny rozrůznila natolik, že se některá slova vyskytují buď jen v jednom jazyce, např. v ruštině jteuiéBbiň, ceiubá, cicáTKa, CMOTpéTb, cHaôacáTi., ^BáHHuň, v češtině hřebík, kachna, uklidit, křeček, trestný, laciný, nebo slova, jejichž příbuznost odhalí až často až hlubší etymologický průzkum, např. cok>3 -příbuzný, nÓMBa - podešev, nepíma - opěradlo, rpxsh - pohřížit se, pésrrb - roj (sr. Mrázek 1988). Naproti tomu máme ovšem i slova, která se v obou jazycích svou podobou i svým významem úplně nebo téměř úplně shodují, např.«6oK - bok, 6yK - buk,°jiy6 - dub, BHyic -vnuk, moct - most, jimra - U'pa'rpaBá - tráva, hóbmh - nový, cnaTb - spát, KypHTb -kouřit, KpHiáTi - křičet a mn. j. Daleko větší podíl na slovní zásobě obou jazyků však mají slova, o jejichž příbuznosti sice nejsme na pochybách, jejichž význam se však vývojem diferencoval natolik, že jej z významu obdobného slova v druhém jazyce nemůžeme spolehlivě vyvodit. Tak např. snadno odhalíme příbuznost sloves HBHraTb a zdvihat, zjistíme však, že jejich význam je sice blízký, ale ne totožný, sr. ňsáraTb pohybovat x zdvihat noaHHMáTb. Zcela nepochybně spolu souvisí ruské KopéHbg a české koření, ale KopéHba znamená kořenová zelenina, kdežto ekvivalent slova koření je npJmocTH, npwnpáBa. V slově noiméjibHbiK zjistíme týž kořen jako v českém i ruském slovese dělat I fléjiaTb, stěží však odhadneme jeho pravý význam padělaný, falešný. O něco lépe jsme na tom u slov přejatých. Ta se často svým významem v obou jazycích kryjí, ale ani zde to není pravidlem. Tak např. slovo jpaMaTypr má v ruštině význam dramatik, spisovatel dramat, kdežto v češtině dramaturg znamená osoba odpovědná za výběr divadelního repertoáru, 33bjiht (3aBé,o.yfo[HHH jiHTepaTýpHoň Hacn.ro). Ruské aBTotcáp má význam multikár, hov. ještěrka, vozík na přepravu nákladů, kdežto české autokar označuje vyhlídkový autobus. Ruské 6ápxaT znamená samet, aksamit, kdežto české barchet znamená hrubá bavlněná látka na rubu s vlasem a má ruský protějšek 6vMa3ég. § 39. Větší či menší podobnost tvaru i významu, leč ne naprostá významová totožnost slov (tzv. paronymie1) je častým zdrojem překladatelských nepřesností nebo i chyb. Nebezpečí je tím větší, čím jsou významové rozdíly subtilnější. Tak např. slovo nocTéjib má význam nejen postel, ale i ložní prádlo (sr. npHHecTÍi nocTéjib); slovo khcthtvt má nejen význam ústav (HaýHHO-HccjiéaoBaTejibCKHH n.), ale i vysoká škola (MeflHUHHCKHH h.) a také instituce (h. 6páKa). Ruské TpáHcnopT může znamenat nejen doprava, přeprava, přepravované osoby/věci, ale i jednotlivý dopravní prostředek (sr. Bohíw b TpáHcnopT, npoKOMnocTňpyiŕre Ďmié-r! Po nástupu do dopravního prostředku označte jízdenku!) Mezi součástmi nádobí rozlišuje čeština hrnec (s jedním uchem) a kastrol (s dvěma uchy). V ruštině se běžně obojí nazývá KacrprójiH. Kvpc je cyklus přednášek (Kype aHa-rÓMHH) nebo ročník na vysoké škole (BTopóň Kype); ve významu k. těsnopisu, k. stříhání a šití se užívá plurál: k-w CTeHorpácbHH, K-bi KpóflKH h uiHTbá. Sloveso .aocTáTb znamená získat něco (s vynaložením jistého úsilí): jocTáTb 6nnéT sehnat lístek, .aocTáTb hocobóh njiaTÓK vytáhnout kapesník, kdežto v češtině odstín úsilí zpravidla chybí: dostat od strýčka hodinky riOJiyMHTb ot aímh nacbi. Dílčích nepresností se někdy nevyvarují ani zkušení překladatelé, sr. např. překlad Osudů dobrého vojáka Švejka od P. Bogatyrjova (Moskva 1963, II 24): Červená sedma, - hlásil Švejk, snímaje karty. • Každý po pětníka a dává se po čtyřech. Dělejte, ať něco uhrajem. CeMěpKa *iepBéň! - npoB03rjiacHji UiBeifK, cHHMás Kapry. - C Káx^oro no aecsTH rénnepoB, cnaéTcx no seTbipe KápTbi. OráBbTe, nocTapáeMcg BbmrpaTb! (?? - spr. nycrt y Hac néjio cnopíÍTcs!) § 40. Jisté nebezpečí pro překladatele představují i rusko-česká homonyma, tj. slova stejného znění v obou jazycích, ale zcela jiného významu, např. Bop zloděj a vor njioTb, rpad) hrabě a graf (diagram) rpadrá. Úplné homonymii brání ovšem většinou rozdílná výslovnost, prízvuk a pravopis, sr. néjw (věc) a dělo (nýuiKa), nosóp (hanba) a pozor (BHHMáHHe), 0TKá3 (odmítnutí) a odkaz (3aséT, 3aBemáHne) a n. j. Menší překážkou jsou rusko-české dvojice protikladného významu (jde o tzv. enantiosémii). neboť jich není mnoho a jsou většinou dobře známy, např. něpcTBbiH (okoralý) a čerstvý (cBé>Knň), BOHb (zápach) a vůně (3ánax), ocjiáBa (ostuda) a oslava (npásAHOBaHHe, nécTBOBaHHe), 6ecu.eHHb.ifi (drahocenný) a bezcenný (nt npeftCTaBJiMK)u;nvi uéHHoern), 3anÓMHHTb (zapamatovat si) a zapomenout (3a6b'iTb). Nej větším úskalím jsou však paronvma. tj. výše (v § 38) uvedené výrazy, které se formou i významem do jisté míry stýkají, ale jsou příbuzné jen vzdáleně. Ve školní i překladatelské praxi jsou paronyma i homonyma známa jako tzv. zrádní přátelé (nóacHbie Äpy3bá, fr. faux amis, angl. falše friends). V závěru knihy uvádíme seznam některých závažnějších případů podobných dvojic. 28 29