LUDVÍK KUBA - sběratel lidových písní


Narodil se 16. dubna 1863 v malém polabském městě Poděbrady, jako druhorozený ze třinácti dětí
(sedm jich zemřelo v útlém věku) zámečnického mistra, v přístavbě domu v Hradecké ulici čp. 43
(dnešní Palackého). Ve čtrnácti letech byl přijat na varhanickou školu v Praze a po jejím dvouletém
ukončeném studiu na učitelský ústav v Kutné Hoře. Po maturitě v r. 1883 nastoupil učitelskou dráhu
v Žiželicích u Chlumce nad Cidlinou, po půl roce pak v Sedlci u Kutné Hory. Už během studia ho
zaujala lidová píseň, kterou zapisoval od svých kutnohorských spolužáků a později od zpěváků v
místech svého učitelského působení. Výsledkem této jeho první sběratelské práce je soubor lidových
písní a říkadel z Poděbradska a Kutnohorska o 134 zápisových jednotkách, jehož rukopis je uložen v
Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze.

Ačkoli Kuba ovládal hru na housle, uplatnil se v hudbě především jako pianista. Jeho nevšední
všestranný talent se projevil už během studií nejen v hudbě, ale i v malířství a literární tvorbě.
Ovlivněn atmosférou doby, všeobecným kulturním rozmachem, národopisným ruchem a myšlenkou slovanské
vzájemnosti, rozhodl se sbírat lidové písně všech slovanských národů. Na cestu se důkladně
připravil. Zanechal učitelování a studoval slovanské jazyky. Kromě toho navštěvoval v Praze
soukromou malířskou školu Karla Liebschera a později se stal žákem Maxe Pirnera na pražské malířské
akademii. Výsledkem jeho mnohaleté intenzivní sběratelské práce je vydání monumentálního díla -
patnáctidílného cyklu sbírek Slovanstvo ve svých zpěvech, jehož první díl vyšel v Poděbradech v r.
1884, poslední v Praze r. 1929. První čtyři svazky obsahují výběr písní z dosud publikovaných
sbírek z Čech, Moravy, Slovenska a Polska (Erben, Sušil, Bartoš, Koželuh, Slovenské spevy,
Kolberg), a další pak už vlastní sběry z Horní a Dolní Lužice, Slovenska, Haliče, Ruska, Ukrajiny,
Slovinska, Chorvatska, Krajiny, Černé Hory, Dalmácie, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Makedonie,
Bulharska aj. Dílo je doplněno mnoha národopisnými kresbami.

V Čechách se Kuba zapojil do připrav Národopisné výstavy českoslovanské (1895), pro niž sbíral
písňový a hudební materiál na Chodsku r. 1893. S vydáváním Slovanstva měl Kuba nemálo starostí
(sbírky vydával vlastním nákladem). Sužovaly ho časté finanční a odběratelské krize. V těchto
těžkých dobách se vždy intenzivněji věnoval malbě, v níž viděl existenční záchranu. Honorář ze
sarajevského muzea, pro které sbíral v létě 1893 lidové písně, umožnil Kubovi splatit dluhy za
Slovanstvo a uskutečnit cestu do Paříže, kde kromě studia malby organizoval večery slovanských
lidových písní. Z podpory ruské Akademie věd uskutečnil Kuba v létě r. 1895 šestitýdenní
sběratelskou cestu do Srbska a na podzim téhož roku odjel se svou ženou Olgou na dva roky do
Hercegoviny, usadil se v Mostaru a živil se zde malováním. Následovalo šest let strávených v
Mnichově na Ažbově malířské škole. V r. 1902 maluje Kuba portréty v Lužici. Krátký čas pak pobývá v
Čechách u rodičů své ženy v Českých Budějovicích. Svému tchánovi pomáhá s restaurátorskými pracemi
v jihočeských kostelech a pořádá soubornou výstavu svých obrazů v Českých Budějovicích. Zde se mu
také v r. 1904 narodil syn Ludvík Mario. Ještě téhož roku se Kuba přestěhoval s rodinou do Vídně,
kde prožil dalších sedm let. Stal se uznávaným malířem a folkloristou, zapojuje se zde do
sběratelské akce rakouského ministerstva kultu a vyučování, jejímž cílem je souborné vydání
lidových písní všech rakouských národů pod názvem Das Volkslied in Österreich (Lidová píseň v
Rakousku). Stává se jednatelem malířského spolku Hagenbund a úspěšně se účastní malířských výstav.
V r. 1911, kdy syn dorostl do školního věku, přesídlil Kuba s rodinou trvale do Prahy. Léto obvykle
trávil v Březnici u rodičů své ženy, kteří zde žili na penzi. Odtud pochází také řada významných
Kubových obrazů.

Jeho další cesty za slovanskou písní přerušila první světová válka. V polovině dvacátých let
podniká poslední sběratelskou cestu do Makedonie. Třicátá léta prožívá Kuba, ač v penzijním věku, v
intenzivní malířské a literární práci. Dobu německé okupace trávil v Poděbradech u svého bratra
Konstantina. U příležitosti svých 70. narozenin byl Ludvík Kuba jmenován čestným občanem Poděbrad.
Prožil dlouhý a plodný život. Zemřel v 93 letech a byl pochován na poděbradském hřbitově. Na jeho
rodném domě v roce stého výročí narození (1963) byla odhalena pamětní deska s reliéfem od prof.
Jana Laudy.


Obsáhlé životní dílo Ludvíka Kuby, právem pokládaného za zakladatele slovanské hudební
folkloristiky, čitá na 4 000 zápisů lidových písní slovanských národů, desítky národopisných a
cestopisných črt, folkloristických pojednání a studií a stovky kreseb a maleb s etnografickou
tematikou, v nichž zachytil lidový oděv nejrůznějších slovanských národů, hudební nástroje i
zemědělské nářadí. Ve svých cestopisných denících zaznamenával podrobnosti ze života různých
etnických skupin, poznatky o nošení krojových součástí, názvy lokalit i jména svých informátorů.
Národopisné črty, publikované časopisecky, shrnul pak nově v publikacích Cesty za slovanskou písní.
I. díl. Slovanský západ a východ. Praha, Slovanský ústav 1934. Cesty za slovanskou písní. II. díl.
Slovanský jih. Praha, Slovanský ústav 1936. (2. vyd. vyšlo v Praze, SNKLHU 1953). A dále Křížem
krážem slovanským světem (Praha, ČVU 1956). Svou autobiografii vypsal Kuba v publikaci Zaschlá
paleta (1. vyd. Praha; SNKLHU,1955, 2. vyd. tamtéž, 1958).

Kubovy krajinomalby a portréty jsou klasickými projevy impresionistického období české malby. L.
Kuba vynikl nejen jako malíř, spisovatel a folklorista, ale stal se i uznávaným představitelem
pražského uměleckého života.

O Ludvíku Kubovi bylo napsáno již mnoho kratších i delších pojednání a studií, monografie,
diplomová práce, jeho dílu byla v r. 1986 věnována v Poděbradech dvoudenní konference s mezinárodní
účastí a v roce 1987 při Polabském muzeu v Poděbradech byl zřízen Kabinet pro studium života a díla
Ludvíka Kuby. Přesto však jeho rozsáhlé folkloristické i etnografické dílo až dosud nebylo v celé
šíři prozkoumáno a na konečné zpracování teprve čeká.

Pramen : Věra Thořová - Ludvík Kuba: Lidové písně z Chodska