a kruáíní problematiky. Svým vlastenectvím připomíná Dalimilovu kroniku, které se blíží \ jednoduchostí výrazových prostředků, rýmovou* technikou a v podstatě kronikárskym způsobem vyprávění. Prostředí, v němž se děj odehrává, je všední a hrdina je podán bez jakéhokoli heroisování; nenajdeme také žádná líčení nádhery, extasí nebo muk, v nichž si libovala běžná legendární epika. I zázračný živel je umírněný; zázraky jsou spjaté s všedním děním a jsou voleny tak, aby jejich rozpor se skutečností byl co nejmenší. Z legendy přinášíme tři ukázky: líčení Prokopova mládí, některých jeho skutků a jeho smrti. Tyto ukázky jsou voleny tak, aby vystoupil rozdíl mezi dvojím pojetím epiky, které se rýsuje ostře ve srovnáni této legendy s legendou o sv. Kateřině: první ukázka je protějškem Kateřininykonyerse (viz dále na str. 370-376), druhá je dokladem, jak se legendární látka prolíná s aktuálními hospodářskými problémy (srov. zvláště v. 159 a další), poslední ukázka je protějškem mučeni Kateřiny (viz dále na str. 377-382). (PROKOPOVO MLÁDÍ) Svatý Prokop jest slovenského roda, nedaleko ot Češského Broda. Tu ves dobře buoh rozplodil, v roiejž sě ten svatý urodil. 5 A však dobře pověděti směji: tej vsi jmě Chotúň dějí, v niejžto bydléše starý kmet. Ten sobě jmieše mnoho let; svú ženu šlechetná jmieše, 10 s nížto manželstvo držieše, přátel ni prvých ni posledních, ale............................. (Chybí list: manželům se narodil syn Prokop, který byl od dětství ctnostný, pokorný a zbožný. Rodiče ho poslali na studie na Vyšehrad, kde se tehdy učilo slovanským jazykem.) ................v krátkém čase tomu písmu nauči sě. 15 Mistři sě tomu diviechu, mezi sobů tak mluviechu: „Prokop dobře u písmě dospěl a ve čsti i v kázni prospěl; neb nikdy prázden nebieše, 20 nebo na modlitvě nebo v knihách čtieše." Tak sě učil velmi míle, netbal ijedné kratochvíle, divné ovšem pokory bieše, že již každý to mluvieše: 25 „Tento Prokop tako jest tich, již jako by byl ovšem mnich." 360 Nikdy neviděli, by smál, ani kdy s dietkami več j hrál, jedno pěl hodiny nebo páteře 30 někde súkromie nebo v kóřě. Počěchu sě kanovníci diviti a řkúc: „Co chcemy učiniti? Vidímy člověka dobrého a ke všiej čsti podobného. 35 Južť jest dobře na tej době, přitovařišmy ho k sobě pro jeho pokorné poníženie!" Snidu sě vyšehrazská kněžie. Byvše všichni v tej radě 40 v kapitole na Vyšehradě, vzvolichu jej služebníkem, u svatého Petra kanovníkem. Neřád tomu svatý Prokop bieše, neb tohoto světa nenávidieše. 45 Ješče by to byli učinili, ež by jej proboštem vzvolili; ale svatý Prokop, vida světskú lest, potupi toho přiebytka čest. Ijednoho pokoje nehledaje, 50 viece sě pro buoh pokořijě, nenosil drahého oděnie, ni pitie drahého ni jědenie. Tehdy všichni kanovníci, děkan, probošt i třiedníci 55 svatého Prokopa povýšichu, knězem jeho učinichu. Sta sě potom velmi vskóřě, slúži mši u vyšehrazském kóřě. Své pokory neproměnil, 60 viece než dřiev pro buoh činil. Kanovníkem na Vyšehradě bieše, ale jinéj proměně chtieše a řka: „Čemu mi je tato čest, jenž činí duši přělest? 65 Vědě, že nenie bohu vzácen, ktož sbožie miluje, ten bude ztracen." O tom bylo by mnoho praviti, ale musímy toho ukrátiti, 361 1 nebo jest viece pravenie 70 o jeho milosti, i mluvenie. Ot dávných časóv to jest myslil, kde by kromě lidí bydlil. Naleze mnicha starého, ke všiej čstnosti podobného, 75 i počě jeho prošiti, chtě týže zákon nositi. Tehdy ten mnich duchovný vida, že jest člověk rovný, i počě mluviti k ňemu 80 právě jako k synu svému řka: „Proč ty zákona žádáš, a ty velikú čest sbožím jmáš? V svatého Benedikta zákoně musíš jmieti utrpenie, 85 kromě přátel přěbývati, svýma rukama dělati." Svatý Prokop jemu povědě a řka: „Však jáz dobře vědě, že jest to vaše ustavenie, 90 jakož svědčí svaté čtenie, aby nic vlastného nejměli a poslušenstvie drželi, abychom všechno prodali a ve jmě božie rozdali. 95 V tejto mě prosbě nemeškaj, prosím, svatý mně zákon daj." Tdy starý mnich, jsa v tej mieřě, vida jej v ústavnej vieřě, pro prosbu svatého ducha íoo poda jemu mnichového rúcha. -Pak dotavad s nírň tu bydlil, až sě dobře Zákonu naučil. Potom jide do svého kraje, tajně sobě bydla ptaje, 105 ne proto, aby přátely viděl, jedno kde by na púšči seděl, tu kde by bylo miesto sličné a bohu slúžiti slušné. I bra sě do jedného lesa, lio s sobů vši potřebu nesa. 362 Takž pak po tej púšči chodě, přiblíží sě k jedné; vodě. Ta voda Sázava slóve, ješto i dnes pod klášter plóve. 115 Nechtě přes tu řeku dále, shrnu sě při jednej skále. Ta skála stáše v tej chvíli ot Kúřimě za dvě míli. V tej skále ďáblové přěbýváchu 120 a mnoho zlosti ukazováchu. Svatý Prokop, vida jich zlost, vstúpi proto u věčší čstnost; proti hriechom bójováše a těm psóm otpoviedáše 125 řka: „Nelze vám zde jmieti moci, když mi bóh ráčí spomoci." Velikého utrpenie bieše, mnoho na modlitvě, a málo jědieše: jabléčka planá a želudy, 130 a pod mierú napíjal sě vody. Až počě okolo sebe planiti a domek tudiež sobě staviti, a pňevie také kopáše, tu sobě stravně utěžěváše. (SKUTKY SVATÉHO PROKOPA) 135 Ščedr hostem byl i pústenníkóm i všem božím služebníkem, tiem sbožím slúžil tak hotově leč sirotkem, leč chudéj vdově. Za jeho tu svatých časóv 140 neby ijedněch nedostatkov; nebo jej všichni milováchu, ktož koli s ním přěbýváchu. Nebo skrze své dobré skutky poviedajě jim otpustky, 145 činil jako lékař múdrý, dávaje všem příklad dobrý. Mnohé lidi hriechov zbavuje, posielal duše do ráje. 363 2 3 4 K jeho pohřebí pozvachu češského biskupa, Severa pražského. > Ten dôstojne, jakž jest bylo, schová v zemi svaté tělo. A v ty časy onomu pracnému sukni dachu malomocnému. Ten jim děkováše, poklek a onu sukni na sě vzvlek i vezřě ten na své tělo, ande jako sniežek bielo. To sú všickerni viděli, ktož sú koli při tom byli, že ten člověk by usdraven a všie své nemoci zbaven. A v túže hodinu sta sé, ten svaté tělo viděti žádáše; proto srdečně vzdychaje, prosieše přemilostivě: „Ó, svatý Prokope, pomoz mi, ať tě uzři dřiev, nežli budeš v zemi!" A jakž to rychle povědě, tak oběma očima vzhlede. Dotavad by jemu viděnie dáno, doňavadž tělo svaté nepochováno. Proto nedána sta jemu zraky delšie, nebo člověk taký bieše, žebráním sě obchodieše, neb dělati neumieše. A k tomu v tom svatém domě v ty časy bieše rozkošná voně] kteříž kolivěk nemocní neb kteří při tom byli pracní, všichni biechu usdraveni a všie nemoci zbaveni. Takoť sě jest všechno stalo, jeho bytie dokonalo. Buď buoh v tom ve všem pochválen, jenž kraluje věky věkóm, amen! Také toho neomlčím, což sě do jeho vzrostu domním: Byl jest člověk urozením vysokým, u pleci i v těle stavem širokým, v hnáty byl velmi silný, ve všem těle ovšem plný. 355 Hlavu dosti velikú jměl, a tváří ovšem bieše biel; čelo jměl dosti veliké, bradka bieše čroá také. Vlasy črné střědnie jmějieše 360 a vezřěnie-fasného bieše. Promluvenie jměl milostivé a srdce k každému nelstivé. Rúcha nemnoho jmějieše, jedno sukni a kápi nosieše, 365 škapléř jmějieše pro dielo, toť jest rúcho bylo, a na nohách nohavice, a k tomu lehké čřěvícě. Ač bych pravil o posteli, 370 o tej jste dřieve slyšeli. Již to všechno opúščěji, svatému sě Prokopu porúčěji. 1 slovenského slovanského - 6 Chotúň ves sev. od Kouřimi - 7 kmet starší venkovské osady 18 v kázni v dobrých mravech-19 prázden bez práce - 22 ijedné žádné - 26 ovšem zcela -29 jedno jen; hodiny kněžské hodinky, t. j. modlitby ustanovené na určité hodiny;pateré otčenáše - 30 v kóřě ve sboru - 34 podobný způsobilý - 35 na tej době v tom věku - 36 přitovařišmy přidružme - 38: sešli se vyšehradští kanovníci - 42 u svatého Petra kapitulní kostel sv. Petra na VyšeJuradě-byLzaloženjeprve r. 1073 za Vratislava II. (srov. pozn. 233) - 46 ež že -48 potupi čest pohrdl poctami; přiebytek život - 54 třiednici náměstci, vikáři - 57 vskóřě brzo -62: ale chtěl se stát něčím jiným - 64 přělest klam - 65 vědě vím - 69 pravenie vypravování -72 kromě lidí daleko od Udí - 76 zákon řád, řehole - 78 rovný spravedlivý - 82 sbožim majetkem, pro majetek - 89 ustavenie ustanovení, předpis - 97 jsa v tej miefě jsa pohotově — 98 ústavný vytrvalý - 104 bydla ptaje hledaje bydliště - 108 slušné vhodné (pro službu Bohu) - 116 shrnu sě přistěhoval se, usadil se - 130 pod mierú skrovně, méně, než byla míra - 131 planiti vysekávati les - 132 tudiež na tom místě - 133 pňevie pně, pařezy -134 stravně sobě utěžěváše dobýval si potravy 137 hotově pohotově, ochotně- 138 leč. .leč i...i, buď...bud- 149 cuzieho žiti cizího užívati - 150 práv spravedlivý; ústavně ustavičně - XS^udielal udílel, dával — 158 tdkěie stejně (jako on) - 159 hostákové cizáci, cizinci (zvíiště obchodníci) -160 lejchéř potulný zpěvák, podvodník - 162 lúdite dožadujete se - 164 chovajte sě vystříhejte se - 165 otkadž odkud - 167 ostanúce zanechajlce - 170 vy vás - 171 zbudúce zbavíce se 186 počisti vypočítati - 191 příjem pracného přijav nemocného - 193 otpuščenie brati loučiti se - 204 nebud léií býti neleň býti, bud - 208 počtu budu čisti, přednesu-210 je udáno chybné datum 1054 místo 1053 - 216 Jimram podle jiných legend byl syn Prokopův; bratřci bratru (klášternímu) - 218 pořád po pořádku - 226-272: týká se dočasného vy- 24 - Výbor z České literatury 369 5