Hra o zmrtvýchvstání Páně
Edice Hry o zmŕtvychvstaní Páně byla pořízena podle rukopisu pražské Národní (Univerzitní) knihovny sign. XVII £ 1, fol. 190a-220a, s využitím spolehlivého transliterovaného vydání Jana Máchala v knize Staročeské skladby dramatické původu liturgického (1908) a s přihlédnutím k čtenářskému transkribovanému vydání Josefa Hrabáka ve výboru Staročeské drama (1950). Vzhledem k účelu tohoto vydání opravoval editor bez poznámky písařské lapsy předlohy, která je evidentně opisem, ale nezasahoval do textu na mís-
Incipit ludus de resurrectione Domini. Et primo sermo etc. rykmicus / Začíná se Hra o zmrtvýchvstání Páně. A nejdříve veršovaný proslov.
Zavítaj duom v tyto chalupy, ažť z někoho poprsí chlupy, tak dobře z kmetuov jako z bab, nevrť se tuto Uher ani Šváb. Poslyštež mé řeči nyní, všickni páni, panny, i vy, paní, řeč, kteriíž vám pravili budu právě beze všeho bludu, jenž ste přišli k hodu dnešnímu ke cti, chvále nebeskému. Již postúpajte na strany a neuhoníte cepami rány. Pakli kto neustúpi, dámť mu vždy, žeť zúpí. SluŠíť vám miídru býti, ač nechcete biti býti. Náhle mějte to na paměti, staří, mladí i vy, děti, nebť my chceme zde hru míti, ač nám chcete toho příti,
0 Kristovu z mrtvých vstání
1 o jeho oslavení. Dostiť sme jíž smutnu byli,
■i í   Čtyřidceti se dní postili, 1 * -jedlic kyselo i huby >.- .(mphlyť sú nám vyhniti zuby), ^píjejíc litoměřickým pivem, ňžjyždy smrdí bahnem i dýmem.
tech zřejmé zkomolených, která umožňují různé výklady (spolehlivě je registruje Machalova edice). Latinské rubriky a didaskalie, psané v rukopise červeně, byly ponechány v původní jazykové podobě, aby byl patrný vztah obou jazyků v zápise památky, důležitý pro její interpretaci (pouze jejich nedůsledný pravopis byl upraven podle dnešního způsobu psaní latiny), ale pro pohodlí čtenářů je za Šikmou oddělovací čarou uveden jejich český překlad.
J.K.
Buďmež již veselí zase,
snědric plece a k tomu prase.
Přimete řeč, ačť jest jista,
neb nejistá nemá místa.
Pakli se ta řeč nelíbí komu,
beř se od nás k svému domu,
ať já mu nedám na Vary,
žeť poběhne jako s dary,
ať neuhonie porebule,
buď kučal neb sekule.
1 slušieť jíž z cesty jiti
a nám přinésti pití.
Náhle stuojte tuto krotce
jako před vlkem ovce.
Cos ty na mě voči vytřeštil,
snad sem tebe ještě cepy nepleštil?
Již ukrátím té řeči,
neb čiji mazance v peci,
budiž konec nyní tomu,
buď libo nebo žel komu! Et primo praecursor exeat. Deinde Lucipher ad servos dicat rykmum / A nejdříve ať odejde opovědník. Potom ať Luciper říká k služebníkům verše:
Moji tovaryši milí, jak sme se zle doČinili, že nemáme stavu svého na nebesích veselého! Jáť sem byl anděl najkraší, a již sem ďábel najškaredější. Když sme zbaveni radosti,
pomstěmež se již své žalosti. Běžtež rúče na vše strany, mezi židy i pohany, mezi pány i sedláky, než nechoďte mezi žáky; jak se vbení v naši říši, všichnuf nám rodinu zpýší. Berte pisce, bubeníky, hudce, hráče, lúpežníky, krajčí, Ševce i kožišníky i nevěrné lichevníky, berte baby čarodějné, do pekla jest jim jiti hodné. Co se vám jiných náměte, ty všedky přede mne neste. Ktož mi jich najvíc dobude, ten muoj věrný sluha bude.
Šathan dicat / Satan ať říká:
Mistře Lucipeře, mněť dějí Satan,
já poletím sem i tam
i poradím lidem na to,
aby milovali více nežli Buoha zlato,
a paním, aby se líčily krásně
a strojily se věhlasně.
Tyf já již jako v pekle mám,
když ráčíš, tedyť ji dám.
Luciper ad eum / Luciper k němu:
Ty mi se, Satane, dobře hodíš, když mi ty chytrosti plodíš, tě chci svým purkrabím míti a chciť nade všecky příti.
Tunc Vrbata / Nato Vrbata:
Mistře, znaj mě, Vrbatu svého, na řemesle výborného, umímť chytrostí tisíce anebo snad ještě více, nejradějif vraždu plodím a k cizoložstvu přivodím. Toť já udělám svij mocí, ' žeť se stane vražda v noci.
Tunc Belzebub / Nato Belzebub:
Mistře, mněť dějí Belzebub, vyražen mi přední zub, ješto mě bily baby kamením, a já mezi nimi sedě bzdím, protož jich se najvíc lekám, když od nich znamení mám,
učím je čáry léčiti
a z trlice mléko dojiti.
Toť já dovedu svú chliíbú,
žeť všecky baby v pekle budú. Tunc Astaroch / Nato Astaroch:
Mistře, mněť Astaroch dějí
a také nětco uměji.
Bude-liť se toho chtieti,
budeš před sebú tři baby mieti.
Jedna jest hodná svódnice
a druhá Manka rozvodnice,
třetí zavržená Čarodějnice,
tyť já již v své mocí mám,
když ráčíš, tehdy je dám. Luciper ad omneš / Luciper ke všem:
Běžtež, čiňte, co vám slušie,
noste přede mne hříšné duše.
Skoče každý na svú stranu,
přimčiž duši jako vránu! Fiat silentium et statim currant inter homines demones et portant aliquos ad infernum / Nastane ticho a ihned ať běží ďábli mezi lidi a přinášejí některé do pekla. Sathan portat animam / Satan nese duši:
Teď já, mistře, k tobě teku
a duši na pleci vleku,
račiŽ jí sám otázali,
musíť na se žalovali. Luciper ad animam / Luciper k duši:
Nuže, duše hubená,
muž-lis byla čili žena,
praviž není svá diela,
cos na onom světě dělala! Anima molendinatoris / Duše mlynáře:
Já sem byla mlynárova duše,
učinila sem z měcha i z loktuše
měřicí málo
a neckami, co mi se zdálo.
A ještě více na se pravi,:
měl sem svině i také krávy,
dávala sem jim lidského sladu,
protož již mám v pekle vádu. Belzebub portat animam / Belzebub nese duši:
Teď já, mistře, k tobě leci,
nesa hříšnú duši na pleci,
jednakťpoví sama svá díla,
coť jest jich na světě zdělá. Anima pincerni / Duše šenkýře:
77
Já sem byl na onom světě šeňkéř, dával sem málo piva za haléř. Když sd přišli sedláci s ženami, dalť sem jim s kvasnicemi. Rádať sem přičítala a k tomu se věrovala. A když sú přišli Žáci, kázaliť sú sobě z plné dáti. Na tom sem Boha hněvala, že sem to kdý činila, protož musím v mukách býti, toho mi jíž nelze zbyti.
Luciper ad animam / Luciper k duši: To-H jest ten šenkéř, ješto dával málo piva za haléř? Protož musíš sem pod mé křídlo u věčné pekelné bydlo.
Astaroch portat animam / Astaroch nese duši: Teď jest, mistře, hříšná duše, činilať jest, coť jí nesluší. Což jest směla učiniti, toběf musí pověděli.
Anima sutoris / Duše ševce:
Jáť sem byla Ševcova duše, Šilať sem zlé ušití za dva groše a k tomu sem zle krpala, jako bych nebozezem vrtala. Když sem měla ušíti koninu, tehdy sem ušila ovčinu. Pro toto mé zlé dělání musím za to do pekla nyní.
Tunc Luciper ad eam / Nato Luciper k ní: To-li ten švec bíše, ješto zlé boty děláše? Kážiř jej čertóm drátí, a budem jeho kůži natahávati.
Démon portat animam / Ďábel nese duši:
Mistře, přinesl sem pekaře, duostojenť jest pekelného hoře.
Anima pistoris / Duše pekaře:
Já sem byla pekařova duše, věrná sem jako kuše, berúci lacino obilé tyto nynější chvíle, maléť sem preclíky pekla, prolož musím s čertem do pekla.
Luciper ad eam / Luciper k ní:
To-li jest ten pekař,
tak jest věrný jako ohař,
ješto malé preclíky pekl?
Buodaj se ve pekle stekl. Démon portat animam / Ďábel nese duši:
Teď opět duši nesu,
popadl sem ji, ana běží k lesu,
protož, mistře, nalož s ní sám,
teďťjá ji tobě v ruce dám. Anima lapkonis / Duše lapkova:
Já bych lapka plné zlosti,
bralať sem bez milosti,
picuje jich obilé,
nenechalať sem té chvíle,
bych nejel na braní v noci,
úfaje v své panské moci.
Nebyloť věčího dráče,
pobrach ženám i rubáše.
Když sem doséhl postele,
nezůstavil sem ni kúdele,
chodě v stříbrném páse,
čině sobě kadeřavé vlasy.
Protož musím do pekla jíti,
toho mi nelze zbyti. Luciper ad eam / Luciper k ní:
To-li je ten lapka plný zlosti?
Pohrám s ním bez milosti,
rúče s ním do pekelné školy,
ať mu nalém v rit smoly! Vrbata clamat super Sathanam / Vrbata křičí nad Satanem:
Satane, milý tovariši,
slyšal sem v krčmě velikú říši,
ani se chtí opilci biti
a dvěma jest zabitu býti.
SkoČiž rúče, brachu, tam
a přines ty duše k nám! Satan ad eum / Satan k němu:
I ktes se tak dlúho babil,
žes toho dávno nepravil?
Bylo tobě vzetí bradu
a počíti mezi nimi svádu;
když by se počala bósti,
mohlo by tím tvé srdce rósti. Vrbata ad eum / Vrbata k němu:
Mějich, tovaryši, jiné činiti,
chtě dva manžely spolu rozlúčiti,
a když nemožech přilúditi,
78
musich babě střeví kúpiti,
a onať je ihned svadi,
že ten muž svú ženu zabi.
Teď tu babu mám,
mistru Luciperovi ji dám. Luciper ad eum / Luciper k němu:
To-li je, Vrbato, ta baba,
ana prúhatá jedem jako žába?
Zdála se usty svatá,
ano dosti na ni našeho kata.
Již-li stanú" tvé chytrosti,
zlámemy tobě v pekle kosti.
Povieš jednak sama na se,
číms na světě obírala se? Rebeka respondet / Rebeka odpoví:
Já sem tak zlá baba,
horší než had ani žába,
co mi svésti neb rozvésti,
jako mi jest provaz splésti;
neb sem veliká čarodějnice,
proto sem ďáblova svddnice.
Trlici sem místo krávy dojila
a s hvězdami na rozhraní lítala,
lidi sem čarovati učila
a je s pravé cesty svodila.
Protož již musím do pekla,
leč by mi se milost stala,
žeť sem vám čertóm pomáhala.
Derte rnnií neb nederte,
však vždy víc umím než vy, čertie,
neb to chci učinili svú chlúbú,
žeť všecky baby v pekle budú. Et statím fiat silentium. Deinde Pilatus procedat cum militibus et cantet "Ingressus Pilatus" usque ad locum deputatum. Deinde centurio ad populum dicit / A hned ať nastane ticho. Potom ať předstoupí Pilát s rytíři a ať zpívá "Ingressus Pilatus" až k určenému místu. Potom setník praví k lidu:
Poslúchajte, chudí i bohatí,
nebť má na to každý dbáti,
aby každý se ukázal
a své všecky skutky rozvázal
před krále i Pilátovým dvorem
i před Kaifášovým komendorem.
Protož slyšte, panny, paní i vy, páni,
jenž ste zde Buohem pozváni,
račte povstati zhuoru,
nemajíc toho na vzdoru,
by mohl prostrannú cestu míti
ctný král, svú voli zdieti.
Můžete ho rádi ctíti,
jenž jest ráčit k vám přijití,
král Pilát tak důstojný,
múdry, radný i pokorný.
Mčjtež vy radosti mnoho,
děkujíce jemu z toho,
že jest ráčil k vám zavítati
a vám sprostným dal se znáti.
Jest-li tu kto mezi vámi,
ješto vám jest dobře známý,
ješto mají snad nedostatky,
majíc na sobě zlé šatky,
rychle přistupte k mému králi,
jehožto já nyní chváli.
Náš jeho král tak obdaří,
jako lakomého psa opaří.
Protož buďte věrni jemu,
králi Pilátovi ctnému,
a tuto chce sedění míti,
račte mu toho příti. Deinde synagoga procedat cum Caypha cantando "Scobris". Post hoc Cayphas dicit rykmum / Nato ať předstoupí synagoga s Kaifášem, zpívajíc "Scobris". Potom Kaifáš říká verše:
Zdráv buď, Piláte, mocný králi,
já tě s svým židovstvem chváli,
neb si naše ctná hospoda
a své ctnosti si svoboda. Pilatus dicit/Pilát říká:
Vítaj, biskupe, kněze náš!
Zda kterú potřebu máš,
pro niž si se ke mně trudil?
Kto tě jest k tomu zbudil?
Pověz, kníže, nic netaje,
na někoho nic netbaje,
zdali tobě co překážie!
Chciť tvá býti mocná stráže. Post hoc Annas dicit ad Pilátům / Potom Annáš říká k Pilátovi:
Králi Piláte náš žádný,
duostojný, múdry i radný,
my sme přišli k tobě proto,
dávajíc věděti toto,
jenž ten ludosvětec nehodný,
našemu zákonu velmi škodný,
jemužto Ježíš diechu
a veň mnozí již uvěřichu,
jehož sme svú radú jali a s právem jeho život odjali pro jeho Iudosvětstvie veliké i pro nevěrnosti všeliké, tenťjest mluvil takto, jemuž nevěříme nikako, chtě třetí den z mrtvých vstáti, jehož se to nemuož stati, kromě le& snad jeho sluhy, jenž proň mají mnohé tuhy, mohúťjeho v noci ukradnuti, pak jdúce do jiné vlasti povědí, že by byl živ opět, tak naši skutky puojdú zpět. Kázal, králi, toho střéci, ať se nestanu ty věci.
Pilát ad Caypham / Pilát ke Kaifášovi: Poslúchaj, ty Kaifáši, Žeť sem já slyšel řeč vaši, dosti ste nemúdri lidé a sprostnéť jest vaše orudie; což já znamenali mohu, byl jest podobný k Buohu, což já viděl znamení při jeho smrti skonání, byť již bylo po mé voli, nestalo by se to nikoli, živil bych jej proti všem vám, ale já té moci již nemám. Protož, když ste ho zradili, jenž sme ho zbavili, střežtež ho, jak chováte, k tomu stráže dosti máte, ale však chci pověděti, budem proň smutek míti.
Centurio (?) dicit / Setník (?) praví:
Nedbaj nic, králi, o tom, zvieŠ to dnes potom, žeť ho chcem tak chovati, tolik zboží strážným dáti. Buď proto vesel jediné, všecka tě tato péče mine.
Cayphas ad milites / Kaifáš k rytířům: Vy, ctní páni i rytíři, každý z vás nám dobře věří, račte se v to uvázati, chcem vám, co kážete, dáti.
Za to střežte jeho snažně, tak věrně jakž převěrně, abychom Škody neměli a vy drahé dary vzeli. Primus Judeus / První žid:
Totoť jest, kníže, rada má, ač se tobě za podobné zdá: Když budú hrobu ostřéhati, ať nedadí tu žádnému pristúpili, tu, kdež Ježíš mrtvý leží,
0 němž řečí mnoho běží,
by chtěl zhuoru z mrtvých vstáti; kaž rytířuom ostříhati, vždycky bdieti a nespati.
Tertius Judeus / Třetí žid:
Učiňte to, ctní šlechtici,
své šlechty praví dědici,
dětež tam bez meškání
pro vaše děti i paní,
aby nebyl mětež v Udě,
jako lidé mnozí súdie,
řkúc, že on chce z mrtvých vstáti,
a to se nemuož stati.
Quartus Judeus / Čtvrtý žid:
Rytíři, vy se nelekajte a na peníze nedbajte, což budete chtíti koli, dář vám po vašé vuoli náš důstojný biskup, však nebude v tom skúp, byť vám za vaši práci nedal, všakť jest jindy nelhal.
Quintus Judeus / Pátý žid:
Pravímť, kníže, na mú vieru, slyšalf sem divnú novinu, že jest Ježíš jistě mluvil a tím se ještě tak chlubil, chtě třetí den z mrtvých vstáti, ješto nemůž se to nikdy stati, ale však strach ukradení a lstivého zamyšlení.
Sextus Judeus / Šestý žid:
Buď, biskupe, vesel proto, neb já pravím tobě toto,
1 ty také, králi náš, jenž i ty smutek máš, dadúc jim dary i peníze,
80
nechť se v hrob uvážie. Centurio / Setník:
My chceme věrně ostříhali,
jedno račte dary dálí!
Své životy chcem složili,
než od hrobu postúpili.
Vzhuoruť nikoli nestane,
ažťjeho svět zapomene. Sextus Judeus / Šestý žid:
Račte, páni, dary vzéti
a v paměti jej pilně mieti,
byste hrobu ostříhali
a přes celú noc nespali.
Střežtež ho tak uchovatí,
toho vám chcem pomoc dáli,
dva biskupova rylíře,
již není v této míře. Post hoc vadunt milites cantantes "Půjdem" / Potom kráčejí rytíři zpívajíce "Půjdem".
Puojdem, půjdem v tu dobu,
postřežem jeho hrobu,
okolo pochodíme,
co se stane, uzříme.
Tak vece prorok ten,
žeť chce vstáti třetí den.
Apoštolé přídúce
a nám jeho ukradnúce
a lidem pravili budú:
Vstal Ježíš Kristus z hrobu.
Chadim:
Páni a páni, pojměte mě s sebú, chciťbýti hotov v tu dobu! Když najmíň bude třeba komu, jáť ihned pomohu tomu, než chciť jedno pověděli a tím se nic nestyděli: Když by která potřeba byla, ješto by se při mně dála, ihned uteku jako shořím, nebo se kyje velmi bojím; neb ste o to dříve mluvili, tiem ste mne velmi strašili, nechuten sem velmi pro to nyiiie, neb se bojím kyjovánie; všakťtamtaké s vámipuojdu, co se stane, toho dojdu. Primus miles / První rytíř:
Podiž s námi, ač chceš jiti,
své mocnosti pokusiti.
Kdyžs tak rytíř nematný
a si vítěz velmi platný,
staneš se mnú v jedné straně
a žádnému se nebráně.
Ač kto přídě a chce tě biti
a nebudeš se moci skryti,
nastav hlavy aneb boku,
při tom hledaj cesty k skoku,
by mohl zbyti se ctí seči,
a chytaj rány vždycky na pleci. Et sic vadunt cantantes suprascriptam cantionem "Puojdem" etc. Et stantes penes sepulcrum, centurio ad eos dicat etc. / A tak jdou, zpívajíce výše uvedenou píseň "Puojdem" atd. A když stanou poblíž hrobu, setník ať jim řekne:
Nuž, panici, i vy, páni,
od krále sme sem posláni,
bychom hrobu ostříhali,
co se stane, to znamenali,
každý na své stráži stoje,
neběhali jako z loje.
Stůj ty tuto, muožství plný,
a ty tuto, z nich silný,
a ty tuto, v dobrodružství plný,
a ty tuto, z jiných slavný,
a ty tuto, najudalnější,
a ty tuto, najmúdrejší,
a ty stuoj s této strany,
ješto má bok proklaný,
a vy jděta v tuto stranu,
puojde-liť tady, dajtež mú ránu.
A já tuto stanu sám,
ktož sem puojde, s ním se potkám.
Stuojme všickni mužskú myslí,
tiť sú časi nyní přišli,
každý jakož ha koho slušie,
hrobu stříhá jako duše.
Dostiť jest nás spolu tuto,
budeť Ježíši s námi krupno':
ač jíž on z mrtvých vstane,
dostiť se mu hrubě starie,
tudíž jeho apoštoluom,
dáme jim v bok jako vóluom.
Budiž každý na svém místě,
druh druhu právě ještě,
byste udatní tehdy byli,
81
nepřátely kdybyste čili. Secundus miles / Druhý rytíř:
Blaze nám té družiny,
majíc s sebri ty hrdiny,
jak slyšíte o jich chvále,
bývaliť sil dobře dále
než pan Hrňčic po rytířstvě.
Tak se jejich klenoty stkvie
jako černá Škorně v blátě,
ani vŠickni v příplatě,
utáhli sú se v rohožie.
Potom vy znajte jich zbožie:
majíť hrst plev, dva věníky
a šindelné tři hřebíky,
zboží dosti u franského,
zláta dosti u uherského.
Věztež, sú-Ii páni toto,
jáť je nyní chválím proto,
neb to do nich shledáno jest,
protož je mějte všickni v čest. Tertius miles / Třetí rytíř:
0 to, brachu, neměj péče, nemať žádný z lípy meče ani srdce zaječího;
není tuto najmenšího, by byl jako člověk matný, než jest každý vítěz platný
1 poznaný v dobrodružství. Podobniť sd všickni k muožství, co jich tuto stojí,
čert se jich v pekle bojí. Protož své cti ostrihajme, co se stane, toho dočekajme. Silentium. Cayphas ad Chadim / Ticho. Kaifáš k Chadimovi: Posle, di k rytířuom skoře a nedojdeš s nimi hoře; a rci jim tak ode mne, ať střehu hrobu dobře! Chadim dicit / Chadim praví:
Rád, milý pane muoj, já sem sluha věrný tvuoj. •slunc currens ad mihtes dicit / Potom utíkaje k rytířům říká: Ctné rytířstvo, kázal král hrobu stříci, ; nikdy nespati, jediné vdy bdíti,
j^r-        ač chcete jeho milost mieti, ||ľ_ľ      raětež to již zdieti ffiW.eum /'Setník k němu
Rádi, milý brachu, chcem to zdiec.
Jiní sobě lidé bají bdiec,
aby jich sen neumdlil
a potom jich neuspil.
Puojčiž nám kostek míle,
dojdeš s námi kratochvíle. Chadim ad eum / Chadim k němu:
Puojčím vám kostek hráti,
nechcete-li se rváti.
Hrajtež nyní u pokoji,
jednak se vás každý zbojí. Primus miles summens tessaras dicit / První rytíř bera kostky říká:
Tovarystvo milé,
učiňme sobě kratochvíle,
jáť nyní vrhu kostkami
a budu hráti s vámi.
Jižť mi jest sedl žíž s kotrem,
nechciť býti žádnému kmotrem. Secundus miles / Druhý rytíř:
Chceme-li v kostky hráti,
nemáme se o ně dráti.
Seď mi také něco rovného
a sukni něco zištného.
Jižť mi sedl kotr s dryjí,
bojím se, že mě za to zmyjí. Tertius miles / Třetí rytíř:
Kmotře Hnostku,
němec mi na kostku,
jakž mi na kostku vržeš,
dámť, ať se zvržeš. Quartus miles / Čtvrtý rytíř:
Co ty pleteš, co ty meteš,
že mi na kostku meceŠ?
Jáť sem uvrhl žíž s cinkem,
protož nechci býti vnikem. Quintus miles / Pátý rytíř:
Tobě Žíž s cinkem bíše,
podaj mi jich také spíše,
ať vrhu, jak buď koli,
něcoť vdy sedne k mé vuoli.
Ó, jižť mi sedl touš, eš,
musímť za to choditi pěš. Sixtus miles / Šestý rytíř:
Málos to uvrhl, brachu,
mohl by dojiti potom strachu,
jedním smiscen čan,
ař nebudu od svých prán.	Primus miles dicit / První rytíř praví:
Sedl mi cin a dva tuše,	Co se, bratře, hyn blyštie?
již na tomto suše.	Protož mi se velmi stýště,
Septimus míles / Sedmý rytíř:	nebť se silně bojím za to,
Nechť: se děje, jak se děje,	žeť jest jistě anjel toto,
někto se tomu nasměje.	z nebeského poslán hluku.
Šest a deset sedni mi k tomu,	Toť se dorazichuom suku,
buď libo nebo žel komu.	ó, horceť se daří nám,
Jižť sem uvrhl dryj žížem.	po zrakuť já to dobře znám.
protož se jinam polížem.	Secundus miles / Druhý rytíř:
Octavus miles / Osmý rytíř:	Jistě pravdu pravíš, brachu,
Nemluv hrdě, pravím tobě,	nebo od velikého strachu
přijmi smysl lepší sobě!	všecken se třesu jako list;
Chceš snad kostky zavrci?	buď tiem dobře jist,
Však já mám ještě vrci:	že nám dáti o čem býti,
patnáct devět seď mi nyní,	tohoť jest nám nelze ujíti.
uzřím, kto mi z toho poviní.	Tertius miles / Třetí rytíř:
Jižť mi sedli všickni cinci,	Já to pravím, a to vězte,
vezmu sukni i tu minci.	kto kam ví, rouče běžte,
Pakli mi ji nechcete dáti,	tak mi se jest srdce leklo
budem se my o ni práti.	i užestí krví speklo,
Et dent sibi simul adinvicem alaphas / A ať si dají navzájem	zmámen sem jako peň.
políčky.	Již pohříchu přišel nám den,
Chadim currens ad ipsos dicit / Chadim běže k nim říká:	všickni sebú zaplatfmy,
Slyšte a viec nehrajte	neb životy ztratímy.
a mně kostek sem podajte! 1	Quartus miles / Čtvrtý rytíř:
Summens quartus miles tessaras dicit ei / Čtvrtý rytíř sbírá kostky a	Nemluv toho, buď při sobě,
říká mu:	strachuješ se jako robě.
Teď, Chadime, kostky máš,	Všas si muož, mužsky čin,
chceš-li, vrz také mezi nás.	této hrózy se obviň!
Chadim proicit et dicit / Chadim vrhá kostky a praví:	Přistup k bráni s mužskú myslí
Ach, páni, malé to vrhy Činíte,	nyní sú tuto časi přišli,
sami se sukně zbavíte.	bychom sebe pokusili,
Patnáct, jedenáct seď mi rovně	na udactví se zdělili.
a se potom chlubí skrovně.	Pomněmež ha své urození,
Dva cinci a žíž sedí,	učiňmež také dění,
to z vás každý na to dobře hledí.	jakž by nás ctilo i potom;
Jáť sem vyhrál, sukni dajte,	pomyslmež nyní o tom.
jiné sobě v Bubních ptajte.	Quintus miles / Pátý rytíř:
Post hoc summens tunícam currat ab eis. Tunc fiat silentium.	ó, na vaše ženská díla,
Deinde angelus percutiens procedat cantans "Fiat pax" et dicit /	že sta kdy plískati směla,
Nato ať vezme sukni a běží od nich. Tu ať nastane ticho. Potom	a jinochy ty dobře znajíc
nechť anděl přeruší ticho a předstoupí zpívaje "Fiat pax" a pak říká:	a tak v srdci majíc,
Rytířstvo ctné, neračte volati,	jako lvi, mužství plni,
dajte mému mistru spáti,	sám by z nich každý pro ni
nemuožte vy ho uchovali,	čertu v hrdlo skočil,
neb chce skůro z mrtvých vstáti.	proti Buohu také kročil,
83
Boha, čerta se neboje,
jedno s námi mužsky stoje.
Budem míti daróv mnoho,
ač nám král bude příti toho. Sextus miles / Šestý rytíř:
Již má slova nadjidechu,
nebo jim dříve praviechu:
Ni Čert, ni kto, vše chcem zbiti
a své buojnosti pokusili,
Toť čas, páni, kéž sečete,
kéž se s místa nyní hnete,
zda ste k zemi přivázáni
neb ostřéžem přestrašeni? Septimus miles / Sedmý rytíř:
Býval sem, brachu, v příhodách,
při vohních i při vodách
i v rozličné jiné práci,
protož řeči své ukráci.
Nikdy mě tak strach nebylo,
a toť mi srdce zkamenělo.
Tělo na mně vše zbledlo
pro naše nestatečné dielo,
jednakť bude beze mne pro strach,
ach, toť se hrobu doostřéhách. Centurio / Setník:
Aj, hrdiny života ctného, (
drž se každý meče svého!
Braňme se tuto stojíce,
a neduojdeme hanby viece. Octavus miles / Osmý rytíř:
Ba, nehrdinaj, nehrdinaj,
co hyn stojí, to znamenaj:
ne darmo tak hrozné tváři,
v ohnivé, stkvúcí záři,
sám se béře s uostrým mečem.
Ach, nastojte, kam my utečem?
Protož duše zatajíce
poďme všickni pryč mlčíce,
co se stane, to uzříme
a to králi vypravíme. Silentium. Deinde appropinquet angelus dicens / Ticho se přiblíží anděl a řekne:
Já vám to pravím závěrně,
obměkčete srdce své!
Toť jest v hrobě syn božie,
jehož židé nepoznali mnozie,
připravili sú jej k tuze.
jenž mnohým pomáhá z míze;
jakož sú proroci o něm mluvili,
toť sú židé naplnili.
Protož měj každý srdce pokorné,
vida tyto hrózy divné.
Slunce svú krásu ztratilo,
neb jest boží smrti litovalo.
Země z kořen se třesíše
a tu stati hrozno bíše.
Skalé se hrozně pukáše,
každý viděl, ktož tu stáše.
Opona, jenž v chrámu bíše byla,
ta se napoly rozedřela.
Mrtví lidé z hrobu vstali,
mnohým se viděti dali.
Protož my ovšem mnoho
želejíce srdečně toho,
že sem já kdy při tom stál,
kdy boží syn svú smrt bral. Centurio ad angelům / Setník k andělovi;
Nepřistupuj sem, toť radím,
neb na tebe tímto mečem hodím,
leč buď anděl, leč čert, leč Člověk,
již bude tvuoj krátký věk. Angelus ad milites / Anděl k rytířům:
Ach, vy bláznivé stvoření,
ach, na vaše bláznivé spaní,
že vy se tak hrdiny činíte
a tomu se protivíte,
jenž nebe i zemi také
i stvoření všelijaké
má v svú rukú i v své moci
po vše časy i po vše noci.
Vizte, jaká jest vaše obrana,
když vás zemdlí má jediná rána.
Já anjel z nebeské říše
stúpil sem na tento svět tiše,
poslán sem od otce svrchního,
abych zkřísil syna jeho. Tunc percutiet milites cantans "Terra tremuit et quievit" etc, et Potom ať     dicit rykmum./ Tu vrazí mezi rytíře zpívaje "Terra tremuit et quievit" atd. a říká verše:
Země jest se třásla z kořen,
když byl syn buoží umořen.
AŽ z mrtvých zase vstane,
hned země třesení přestane. Tunc angelus cantet introitum "Exsurge, quare obdormis" et dicit /
84
Nato ať anděl zpívá introit "Exsurge, quare obdormis" a říká:
Hospodine, dokad budeš spáti?
Již hodina jest z mrtvých vstáti.
Vstaniž, žádný spasiteli,
všech hříšných vykupiteli! Tunc lesus cantet in sepulcro sedens "Ego dormivi" et dicit / Nato ať Ježíš zpívá sedě v hrobě "Ego dormivi" a říká:
Já sem v hrobě odpočíval
a sen serh byl přijal,
a již sem z mrtvých vstal,
neb mě otec ze sna podjal. Angelus ad lesům / Anděl k Ježíši:
Vstaň, milý spasiteli,
všech hříšných vykupiteli!
Rač tam jiti vskuoře,
kdežto duše v pekle hořie,
svd svatu" krví je vykúpiš
a všech jich hříchů je zbavíš. Iesus exiens de sepulcro dicit / Ježíš vycházeje z hrobu praví:
Byl sem umřel a již sem živ,
tomu se člověk každý div,
proto sem z hrobu vystúpil,
abych z pekla hříšné vykúpil. Angelus cantet "Veni, pater optime, accipe sceptrum gloriae" et dicit / Anděl ať zpívá "Veni, pater optime, accipe sceptrum gloriae" praví:
Račižjíti, tvorce, vskuoře
tu, kdež věčně duše hoře,
v pekle trudně volajíce,
v tobě samém částku majíce.
Račiž, tvorce, nemeškati,
před peklo se se mnú brati,
račiž ty duše vykúpiti,
pro něž se dal umučiti. Iesus cantet "Data est mihi omnis potestas" et dicit rykmum / Ježíš ať zpívá "Data est mihi omnis potestas" říká verše:
Dána mi jest moc od otce mého,
neb sem činil přikázaní jeho,
abych ty duše vykúpil,
pro něž sem byl na kříž vstúpil. Iesus cantet "Resurrexi" et dicit rykmum / Ježíš ať zpívá "Resurrexi" a říká verše:
Vystúpil sem nyní z hrobu,
abych Šel před peklo s tebú. Angelus cantet "Posuisti super me" et dicit / Anděl ať zpívá "Posuisti super me" a říká:
Vložil si na mne svú svatů ruku,
opatřiž svých věrných muku,
žádají, by se jim ukázal
a křivého ďábla svázal. Iterum fiat silentium et prostet Iesus cum angelo in aliquo loco deputato. Deinde Cayphas alta voce dicit ad Chadim / Znovu ať nastane ticho a Ježíš s andělem ať stanou na nějakém určeném místě. Potom říká Kaifáš mohutným hlasem Chadimovi:
Viz, Chadime, bez meškanie,
kam rytíři běží nynie,
strašlivě se bojíce,
proč nestřehú hrobu více.
To ty brzo na nich zeptaj
a to mi hned věděti daj! Chadim ad Caypham / Chadim se Kaifášovi:
Hotov sem vše činiti,
což mi jedno smíš rozkázati. Chadim ad milites veniens dicit / Chadim přicházeje k rytířům praví:
Zdrávi, páni, i vždy nyní,
od biskupa rozkázaní
račte pilně znamenati
a předen se spuolu brati,
knězi všecko vypraviti,
jak se dálo, rozprávěti. Quartrus miles dicit / Čtvrtý rytíř říká:
Ač neradi, ale bezděky,
vím, nebudem míti dieky
od biskupa i od krále,
již jest naší cti namále.
Musíme na se vše provésti,
když před kníže chceš nás věsti.
Jdiž ty napřed, my po tobě,
ale prav každý sám o sobě. Et sic vadunt omneš ad Chaipham, quibus Cayphas dicit / A tak jdou všichni ke Kaifášovi a Kaifáš jim říká:
Ctní rytíři, k nám vítajte,
co se stalo, to mi pravte. Quintus miles ad eum / Pátý rytíř k němu:
Zdráv, biskupe Kaifáši,
rač slyšeti puotku naši!
My sme hrobu ostříhali,
co se stalo, toho já nechváli.
Jedno se světlost vyjeví,
vtom se anjel s mečem zjeví,
veliké, světlé záři
i přehrozné tváři.
Hrdiny se pro strach leknu
85
a hned všickni k zemí kleknu;
potom také utečechu,
ano je anjel postíhá
a po hlavách je poštříhá,
dada v hlavu i dá v bok,
tu by byl, kníže, uzřel divný skok,
ano skáčí, chutně běžíc,
do kúta se všickni stiežíc.
Však Mařata byl najrúěejŠí,
ješto býl vypil patnácte češí
kyselice, kapalice;
tuŕskákáchu přes stolice,
toť u čerta, kdež vzal nohy
ten Mařata přeubohý?
Jiní také utiekali,
strašlivě se ohledali,
než jáť se, kníže, rúče zbočich,
mezi baby muožně skočich,
chtě se také tu schovati;
j echu se mne obierati
kyjmi, pěstmi, přeslicemi,
aj, ležím mezi nimi.
Tak se dlúho obierach,
až bezmála obdržach
ran palicových všeho dosti.
Znamenaj této múdrosti,
však se z těch bab nevyjevich,
až odtud anjela zbych.
Protož jak se stalo koli,
vždy jest vstal proti naší vuoli. Cayphas ad eos / Kaifáš k nim:
Zle se stalo již pohříchu,
pro niž nám není do smiechu,
pro tuto novinu proklatú,
tuť se se skutky naše zmatu
pro Kristovo z mrtvých vstání,
ale pro naše děti i paní
toho račte utajili,
s těmito se dary ukájiti.
Tyto peníze vezmúce,
před svého krále jdúce,
toho nepravte nikomu,
by kdy JeŽÍŠ vstal z hrobu.
Když to dobře zatajíte,
dobře nám v tom učiníte. Fiat silentium. Tunc vadunt vias milites vei prostent in alíquo loco. Deinde Iesus cum angelo ad infernum cantant "Cum rex gloriae"
usque ad "...advenisti desiderabilis". Angelus cantet, tangens ad hostias, "Tollite portas, principes, vestras". Et Iesus dicit rykmum / Ať nastane ticho. Tu ať rytíři odejdou nebo se postaví na nějaké místo. Potom Ježíš s andělem zpívají k peklu "Cum rex gloriae" až po "...advenisti desiderabilis". Anděl ať zpívá, dotýkaje se hostií, "Tollite portas, principes, vestras". A Ježíš říká verše;
Otevřete se, pekelná vrata,
na věky věkův proklaté!
Dnes, ďáble, učiním na vašem dvoře,
zbavím všecky duše pekelného hoře. Tunc Satan horribili voce clamat "Quis est iste rex gloriae" et dicit rykmum / Tu Satan zvolá strašným hlasem "Quis est iste rex gloriae" a říká verše:
I kto jest tak velmi hrdý
a v své mysli velmi tvrdý,
že na naše vrata tluče,
až mi v obú uchú hluše? Angelus respondet "Dominus fortis et potens" et dicit rykmum etc. / Anděl odpoví "Dominus fortis et potens" a pronese verše:
Král nebeský jest žádúcí
a v boji všemohúci. Angelus secunda vice cantet "Tollite portas". Et lesus dicit rykmum praedictum. Tunc Satanas dicit "Quis est iste" etc. et dicit rykmum / Anděl ať po druhé zpívá "Tollite portas". A Ježíš pronese uvedené verše. Pak Satan řekne "Quis est iste" etc. a pronese verše:
I kto jest tak horlivý
a tak velmi nestrašlivý,
ač toliko se nás nebojí,
ale k tomu se velmi strojí
naše panství potlačiti
a duší nás chce zbaviti? Angelus tertia vice cantet "Tollite portas" etc. cum rykmo praedicto. Tunc Luciper dicit "Quis est iste rex gloriae" cum rykmo etc. / Anděl po třetí zpívá "Tollite portas" atd. s výše uvedenými verši. Tu Luciper praví "Quis est iste rex gloriae" s verši:
Ba vyzři ty, Vrbata,
anebo ty, Hoďata,
anebo ty, Astarota,
anebo ty, Košatá,
kto tak silně tluče na má vrata! Tunc Belzebub ad Luciperum dicit / Nato řekne Belzebub Luciperovi:
Vstaň zhuoru, mistře Lucipeře, ktosi na naše vrata péře, nevstaneŠ-li velmi rychle, duojdem s ním krychle. Tunc Iesus dicit ad demones / Tu Ježíš praví k ďáblům:
Jáťsem, ďáble, tvořec svatý,
jenž tobě duše vezmu, proklatý.
Náhle otevři chvátali,
nechciť tuto déle stati. Et sic apperiat infernum et animae canunt "Advenisti desiderabilis". Et tunc una vel duae dicunt rykmum / A tu ať se otevře peklo a duše zpívají "Advenisti desiderabilis". A potom jedna nebo dvě říkají verše:
Vítaj, nebeská světlosti,
vítaj, božská pravdo i múdrosti,
vítaj, boží pokolení,
všech nemocných uzdravení!
Ty si z nebe duolóv stúpil
a svú drahú krví ny vykúpil,
tebe sme čakali plačíce,
tvému se přéští radujíce.
Uhas, tvorce, muky klaté,
vyveď duse v pekle jaté,
bychom s tebú kralovali,
na tě zříce radost měli. Iesus ad animas dicit / Ježíš praví k duším:
Vynděte ven, duše svaté,
jenž ste byly dávno jaté,
já vás dnes zbavuji muky i núze,
nebudete již nikdy v tuze.
Já sem pro vy s nebe stúpil
a vás sem svú krví vykúpil. Iesus dicit Adae / Ježíš praví k Adamovi:
Dáš, Adame, svú ruku,
ať tě vyvedu z pekelného hluku
i se všemi dušičkami!
Již ďáblu více nedámy
nikdy panovati,
ale budete se radovali
a se mnú věčně kralovali. Adam ad lesům / Adam k Ježíšovi:
Vítaj, tvorce milostivý,
svrchního Boha synu živý,
já sem tobě zavinil, . proto sem v mukách mnoho byl.
Buď tobě dnes chvála věčná, Bože,
již nás všech tuha mine. Anima communis / Obyčejná duše:
Vítaj, milý nebeský králi,
já tvú milost se všemi chváli.
Což byl Adam otec ztratil,
tos nám, tvorěe, ovšem vrátil.
Eva pro lakomství svoje
zbavila nás rajského pokoje,
ale tys nám opět dal,
jenžs za ny na kříži stál.
Blaze jim, kto se tobě těší,
v tom království býti musí.
Již jest nyní všecka pakost
a přijde jim všecka radost,
tu netřeba jiné dědiny míti,
jedno na tvé líce zřéti. Anima Evae dicit / Duše Evy praví:
Já sem Eva, prvnie máti,
tvého sem se kázaní nechtěla báti,
že sem v ráji jablko shryzla,
proto sem v pekle byla,
ale jižs mi, Bože, odpustil,
žes mě svú svatů krví vykúpil. Angelus ad latronem / Anděl k lotrovi:
I kto si ty s tím znamením,
já se tobě velmi divím. Latro respondet / Lotr odpoví:
Já sem lotr křižovaný,
pro své činy s Kristem umučený
na pravici syna božieho,
i přijal sem vieru jeho,
že je on pravý spasitel
a všech hříšných vykupitel;
i prosil sem smilování,
an mi jest dal to znamení:
Vezma kříž, diž před ráj,
anjelom to znamení daj
a řka: Ježíš mě jest poslal,
aby mě pustili v ráj, přikázal,
v rajské bydlo bez meškanie,
tu, kdež věčné kralovánie. Iesus ad angelům dicit / Ježíš praví k andělovi:
Michale, veď do ráje tyto duše,
dajž jim bydlo, jakžto na ně sluše,
tuťmě ěekatibudú,
ažť k nim třetí den přijdu. Angelus ducat animas et cantet "Salve festa dies". Deinde Iesus recedat. Deinde fiat sermo. Amen. / Anděl ať vyvede duše a zpívá "Salve festa dies". Potom ať odstoupí Ježíš. Pak ať je kázání. Amen.
87
s	A	D
Ě	9	7
SVET A DIVADLO '97
V ŠESTI ČÍSLECH OSMÉHO ROČNÍKU ČASOPISU MIMO JINÉ VYJDE:
■ na pokračování: INDIVIDUALISMUS NAŠÍ DOBY (eseje ve výběru a překladu Miroslava Petříčka)
■ BOHUSLAV BLAŽEK o neurčitosti
■ LEVICE A PRAVICE / HAPPY END / ČESKÁ OTÁZKA /STÁT A DIVADLO
■ DIVADLO '96... a nové inscenace režisérů CASTORFA, GENTYHO, LUPY, PITÍNSKÉHO
■ BECKETT / ČECHOV / ARTAUD
■ CENY ALFRÉDA RADOKA A SAD - ceny roku
■ o významných osobnostech, divadlech a dramatu v ČECHÁCH, na SLOVENSKU, v NĚMECKU, ve FRANCII, v ANGLII,
v RUSKU, V RAKOUSKU...
■ O ČINOHŘE, OPEŘE, TANCI, MUZIKÁLU, LOUTKOVÉM DIVADLE + „NOVÉM CIRKUSE"...
■ MARGUERITE DURAS, VLADIMÍR SOROKIN, WOODY ALLEN, INGMAR BERGMAN, GEORG TABORI ...první vydání her
CENA JEDNOHO ČÍSLA JE 50- Kč (60,- Sk)
ROČNÍ PŘEDPLATNÉ je zvýhodněno částkou 180,- Kč (210,- Sk)
IIIIMIČasopis si můžete objednat na NOVÉ adrese redakce!!!!!!!
SVĚT A DIVADLO, Divadelní ústav, Celetná 17,110 00 PRAHA 1
nebo předplatné přímo zaplatit na českém úctu:
KOMERČNÍ BANKA PRAHA, č.ú.35-61031-011/0100,
ident.č.408174
či na slovenském účtu;
SLOVENSKÁ ŠTÁTNA SPORITEĽŇA BRATISLAVA, č.ú. 1031626-019/0900, špec.symbol 6094243
Na přední straně obálky portrét knížete Jana Kristiána z Eggenbergu (1641-1710)aJohannValentinPetzoIdvkostýmuKilianaBrustflecka (1699). Na zadní straně obálky fotografie z inscenace brněnského Ochotnického kroužku Abrahámus patriarcha (foto J. Rambousek).
DIVADELNÍ revue Ročník Vin, 1997
Vydává Divadelní ústav v Praze v nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1. Adresa redakce: Divadelní revue, Divadelní ústav, Celetná 17, 110 00 Praha 1 Sazba ^ana Kratochvílová Vytiskla Tiskárna JDS, U pekáren 1, Praha 10. Vychází 4x ročně. Cena jednoho čísla 38 Kč, pro předplatitele 33 Kč. Toto číslo vyšlo v červnu 1997. Distributor firma JI-pe, Burdova 1227, 198 00 Praha 9 Objednávky na adresu redakce Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha č.j. 3188/94 ze dne 21. 12. 1994
© PRIMUS, nakladatelství a vydavatelství, 1997