286
S c é n a 7. Mareš, předešlí.
Mareš (ve svátečním oděvu). Hejsa, hospodo,* vejskej.
K a lina (vstane). Nu, co jest? — Aha, jste vy to, pane Mareši?
Mareš. Jsem to, a nejsem to, kmo-■tře Kalino!
Kalina. Tomu nerozumím.
M a r e š. To věřím. Já sem tomu včera sám ještě nerozuměl!    Jsoutě věci na
V. K. Kličpera: Pytláci.
tomto světe, že je Člověk dříve nevidí, jsou tady. — Že ne?
Kalina, To jé moudré slovo. Mareš.   Neníli pravda? — (Postavia se clo .prostřed světnice.) Pojďte sem, kmó;4 tře Kalino! — Lidunko!   já  řku,  ta kel sem pojďte!
Lidunka. Nemám kdy! Mareš. Krásná panno Lidunko, pojď-íf te sem!
Lidunka. To bude asi něco kalého,; (Postaví se k němu na druhou stranu.)
BRATŘI V ARCHANGEĽSKÚ.
Činohra v pěti dějstvích. Před rokem 1827.
Podle zpracování kolem roku 1856, vyšlého v Kóbrově vydání 1862—63.
OSOBY:
rol mo nov, ruský kupec v Archángel-■:sku.
ľa r i e, jeho dcera,
: e d o r Karamzin, z jeho sestry syn, :-v cechách vychován. ;1 exander Krasnorok,  mladý kupec, z Tobolska. ilecna Bočarevna. ..a t in k a, služka v domě Solmonovu. ľa n, Fedrův sluha.
ífsto děje: ■ Archangelsk, město s
Alexej, Alexandrův sluha.
Daniela, stará poutnice.
Plavec,
Krejčí.
K o ň a ř.
žid.
Sloužící u slečny Bočarevny.
Kupci.
P I ave i.
Poutníci a poutnice.
přístavem u,Bílého moře, právě když ta-
mější jaro  se otevírá.
DĚJSTVÍ PRVNÍ.
j ä měst í. Od polou k zadu v pravo i v le-|p kamenné kotce (bazar), v nichžto roz-Tčné loketní a jiné zboží, zvláště kožešiny'vyloženy jsou. Přes kotce na stranách wjJěti jest rady nevysokých dřevěných domů. Hluboké pozadí celého jeviště představuje přístav v široké zátoce řeky Dvi-fty,; loďstvem větším i menším naplněný, ^popředí na levé straně (od zadu) hosti-i „u tří hranostajů". V přístavu-jakož ^kotcích hemží se mnoho lidu rozličných íródů, zvláště Rusů v národním oděvu.
Výjev první.
íavec a krejčí přicházejí za řeči ód přístavu.
Plavec (nese pytel se zbožím na ieně). Povídám ti, v polední Americe |tak teplo, že se ptáci v povětří pečou.
Krejčí. Aha! to je tedy meintswe-gen ta blahoslavená země, kde pečení ptáci lidem do huby lítají?
Plavec. Hehe! tobě jest vždycky do žertů, tak jako všem, kteří nikdy na moři nebyli.
Krejčí. Byl jsem také na mori. Z německé své vlasti do zdejšího přístavu jsem se připlavil.
Plavec. To's toho zakusil! —.Pozdravuj mou jedovatou sestru. (Odchází do hostince.)
Krejčí. Kam pak se obracíš?
Plavec. Ke třem hranostajům, odevzdám tam zboží.
Krejčí, Tedy je neneseš meintswe-yen tomu kupci, co's mi ho ukazoval?
Plavec. Rovnou cestou jemu.
Krejčí. Ten zůstává u velryby.
Plavec. Kdo ti to povídal?
Krejčí. Já to měintswegen vím.
Plavec, Milý švakřé! k d o to bude lépe vědět, ty anebo ten kupec?
V. K. Klicpeřa Ten kupec, to se rozumí.
Krejčí
Plavec. On mi ale pravil, že se ubytoval u tří hranosťajů.
Krejčí. Nemůže to být. Plavec. Proč, švakře? Krejčí. Proto že zůstává u ^velryby. Plavec. Dávno-I.í? Krejčí. Co, sem přijel, víc než čty-ry neděle.
Plavec. Jak pak tady může být již Čtyry neděle, když sem teprv včera jak živ ponejprv přijel ?
Krejčí. Jak pak mohl včera ponejprv přijetí, když jsem ho tu již před čtyřmi nedělmi viděl?
Plavec. Kdo ví, k o h o's ty viděl! Krejčí. Kdo ví, kdo sem přijel. Plavec (hodí pytel.na zem.) švakře! tím proklatým odmlouváním a hašteřením pokazila tě má zlořečena sestra!
- Krejčí, švakře! tvá zlořečená sestra je meintswegen má žena, a jakkoli jsem již stokráte ďábla prosil, aby si ji odnesl, predce ji na veřejném místě ha-něti nedám.
Plavec. Švakře! švakře! byľs tyto čtyry neděle v Asii?
Krejčí. V Asii? já v Asii? švakře! švakře! tvůj rozum běhá někde v Asii; já jsem nebyl jak živ v Asii.
P I a v e c Tedy's také toho kupce nemohl vidět. Před čtyřmi nedělmi byl snad ještě v Tobolsku.
K r e j č í. Ouvej, ouvej! snad nemyslíš meintswegen, že přijíždí z Toboiska? Plavec. Nemyslím, ale vím to. Krejčí.    Tu to máme!  Ten dobrý pán ví meintswegen o :já o hlavním městě v Plavec. Odkud Toboiska?
Krejčí. Z Čech. Plavec. Kde je to? Krejčí.    Na jiho-zäpadu, kde járo a podzim, jako v mé vlasti.
Plavec. Švakře! kdybych byl tebou, běžel bych domů a prosil bych ženu, aby rríne přikovala.
Krejčí Proč?
Plavec. Proto že začínáš třeštit, a neminou snad ani dvě hodiny, budeš větřit^-jako-mořský lev, když si narazí nos.
Krejčí. Jako lev? —. Neboj sé, neboj se! Až budu větřit, budu mít ještě šestkrát tolik rozumu pohromadě, jako ty ho máš, když je ve tvé hlavě nový rok.
P I a v e c. švakře! teď toho mám dost.
Krejčí. ,Já toho mám již dávno dost.
Bratři v Archangeísku Plavec. Tvá
V. K. Klicpeřa: Bratři v Archangeísku.
Tobolsku tolik, jako slunci.
tedy přijel, ne-li z
maji
žžavýj
avec. Tvá krejčovská -krev:. a prská jako pázdeří! '■
K r e j č í.    V   tvé   plavecké kbl meintswegen se kouří a jiskří jako pouchu! (Chtějí se do sebe ďät.)
Výjevdruhý. K o ň a ř, předešlí.
K o ň a ř.    He, hola!   co to tady\í zpor? — Hie, hie! páni Švakrové! -^í; Vasilěviči! nejsi ještě týden na břehu^ již je tě po celém Archangeísku slyšet^
Plavec.    Trpělivost mou nůžkami naparoval.
Krejčí. Prosím tě, Ivane! buď sví kem pravdy. Znáš Solmonova synovcé||
K o ň a ř. Znám.
Krejčí. Můj švakr mi ho v přistal ukazoval, a když mi jej ukázal, pravj|fJ mu nese zboží. I jdu s ním a chci'*l meintswegen doprovodit; on ale — p| sím tě, pověz nám, kde zůstává Fedor rámzin?- ř;
K o ň a ř. U velryby.
Krejčí. Jak je tady dávno?
K o ň a ř, Čtyry neděle. ■
Krejčí. A odkud přijel?
K o ň a ř. Z Čech-.
Krejčí. Tu to mášj velemoudrý^ ne švakře! Řekni mu také, že jeho Rr| meintswegen hoří a prská, jako pazděi (Mrzutě odejde.)
Plavec    (chopiv se   pytle hla^ vrtí). Tedy to nebyl Karamzin, anebós Jmi velryba u samého ucha proměnila^ hranostajev Půjdu   tedy k velrybě. (I mlaje do ulice odejde.)
K o ň a ř. Velryb a hranostaj jsout| daleko od sebe, jako  velbloud a myš:: Divná věc! podobné nedorozumění se: včera tady stalo. (Odejde.) %
Výjev třetí. .Alexej vyjde mrzutý od tří hranostá
Alexej. I Kafmuci a Tataři! A K; by sé byl pán svému kuchtictví v kucř| Petroh radš k é byl naučil, my o je; sni daní nestojíme.. Neprosíme se o :je| čunkyládu — anebo jak té zrzavé bryr říkáte —'■ můj pán pije čaj a dost!
Výjev čtvrtý. Alexander, předešlý.
Alexander (v lehkém kožichu^* hlavě maje Astrachankú).'. Co se ti Alexeji? Co děláš za povyk?
^e x e j\ Chtějí, vás'otrávit, máte pít míl omáčku ze samých hadů a štírů. M:i e x a n d e r. K d o mi to chce dá-r
lAle'xej. 1 ten hostinský! lt,A I e x a n d e r. Ve velkých hostincích streli to vidí, když si hosté potravu při-
Stejí. ■
«A 1 e x e j. I co!  nepřikázala mi Feo-
|fí*ovna —
Alexander. Feodorovna dala ti z ftéŕské bedlivosti několik balíčků čaje — (Alexej. Ovšem žeť! ^Alexander. A to právě ho mrzí. 'Alexej. To ho ale nemá mrzet. Iíäs jsou také hospody; ale věru! kdyby ftám čiověk berana přinesl, dají mu je-fgVnový pekáč udělat.
,-A I e x a n d e r. Nu ano, jestiť to k zlotu-
:A I e x e j. Arciže!
Alexander. Nyní ale přicházím |mů, abychom b věci znamenitější promluvili. ,
'Alexej (vlídné a ochotně). Ano, íůj milý pane!
Alexander. Věz, Alexeji! že jsem ge  svým   obchodem   v   Archangeísku u jnce.
Alexej. Ano?
Alexander.     A to  šťastněji, než lem si kdy pomyslit mohl. Alexej. Tomu jsem rád. Alexander. Tato byla má poslední ěsta -do přístavu, a z přístavu do admi-jlity.    Ten  Nizozemský   koráb rozstře-Itije již tichou, hladinu bílého moře, a za-sraveny jsou   všecky   mé   důležitosti. —■ jedlejší věci dobrý hospodář nechává si br večer, a tak jsem také já učinil. Hod-mám se tu ještě na někoho vyptati, a jak-iile to učiním, zapřáhneme ku své drošce íbudeme uhánět na břeh naší domácí To-jjpolky.
Alexej. Hejsa! Měj se dobře, hladový čunkyládníku!   (Chce odběhnout.)
Alexander, Pomalu! Slyšíš, že tu leště mám —
Alexej. Nu ano. Nežli já sešněruju íumok —-
Alexander. Mohu já také svou n e-%ě s t u sešněroyati ? — Ano, dívej se na lne— mám se v Archangeľskú oženit.
Alexej. Hihi! tedy povezeme víc §ez:-.jeden tlumok s sebou!
Alexander. Víš, že pěstounka má, |äše dobrá Feodorovna, co vlastního syna lne chová a miluje. Tato její nadobyčejná |ska vzbuzuje mne k vděčnosti, kterou
289
nevím jak bych jinač osvědčil, nežli když všecko, co j1 na očích vidím, dříve, než by zadost vyjeví la, se synovskou vroucností vyplním.
Alexej  (slzu sobě utíraje).    To je také Bohu a mně nejlépe povědomo.
Alexander. I mluvíváte často o svobodné tetě v Archangeísku, a jak ráda by to viděla, kdybych ji vyhledal a sladkým souzvukem nakloněných srdcí k naší tiché domácnosti přivtělil. I učinil jsem sobě nezrušitelný slib, že tu dívku, ne-zhrozí-li se jí duše má, ještě tyto dni o ruku požádám.
Alexej. I Kaimuci-a Tataři! divím se, že; jste se po ní již neptal, a že s ní již nejedeme přes hory, doly a moly.
Alexander. Až potud byl jsem prácemi zabaven, ježto se odkiádati nedaly, a tyto práce jsem skoro všecky v přístavu a v kotcích ódbývati musel. Toliko včera, když jsem za soumraku do hostince se vracel, viděl jsem na potkaní několik ženských, a mezi nimi díyku, jenžto — neklamal-li mne rozohněný zrak — zrů-stem, krásou, celou zevnitřní lepostí všecky děvy Tobolské, tak jako - růže kvítky a měsíc hvězdy, daleko převyšuje. I Bůh milý ví, kde se tu hned, jako přelud ve snách, 'ta sobětná myšlénka vzala: jak, kdyby ona byla teta má, a byly ještě ne-poutány srdce i ruka její? A — Alexeji! bylo-li. to .víc než náhoda, dala-li mi nebesa skutečně mou příbuznou viděti: pak nepojedu sám, a ty poznáš první svého pána manželku.
Alexej. Ano! — Ale — můj dobrý pane! — nebude -ti vás —
Alexander. Nebude-li mne chtít? Pak ve čtvrthodině do drošky a pryč! Pryč odtud do Kázané a z Kázaně přes náš frtiš db Tobolských hájů!
V ý j e v p á t ý.
Katinka, předešlí.
K a t i n k a (přiběhnouc ulidkou z pravé strany dychtivě se ohlíží). Zdá se mi, že tu slyším krásného Karamzina mluvit?— Aj, co vidím? Haháha! V tomto odevu bych vás do smrti nehledala. — Ouvej, ouvej! Vyť niäte také vousy? hahaha!
Alexander (s podivením se dívá na Alexeje). ,
Alexej. Kalmuci a Tataři! co chce?-Katinka.    Pane  Fedore!   co se s vámi stalo? Což se z vás najednou udělal Rús?
19'
290
V. K. Klícpera: Najednou? ,
Bratři ,v Archangelsku..
■mi
Alexander.
K a t i n k a. Nu, tím lépe! Pan Solmo-nóv budé vás ještě jednou tak rád ytdět.
Alexander. Kdo je ten pan Sol-monov?
Kati n ka. A mně se tak stokrát více líbíte.
Alexander. Těší mne; ale — kdo j e ten pan Solmonov?
K a t i n k a. A panna Marie bude se nemálo divit, až svého pana strýce v kožiše uhlídá.
Alexander (opět se na AÍexeje podívá).
Alexej. Rozumíte tomu, milý pane? •Je smyslem pominulá.
Alexander. Mé dobré dítě! jsem cizinec, a nerozumím ze všeho co mluvíš ani slova.
K a t i n k a, Aj, že jste nedávno do našeho města přijel, to vím; ale cizincem tu již nejste. Vždyť býváte každodenně u nás.
Alexander. Kde?
Kati n ka, Nu, u bratra své nebožky matky.
Alexander, Rád bych tomu byl, kdyby v Archangelsku bratr mé matky obýval; ale jak živ jsem o něm neslyšel.
Kati n ka. Aha, teď tomu rozumím! Ó, Katinká není hloupá! Pan Fedor chce si s panem Solmonovem zažertovat, a přetvařuje se i m n ě! Viď, že to. Katinka vyvrtala?
Alexander. Nikoli, mé dítě! ne-žertuju nikdy, a nedám také s sebou žertovat, pročež s Bohem! (Odchází.)
Katinka. Aj, vezměte si alespoň ten lístek s sebou.
Alexander (s podivením). Lístek? — náteží-li, mně — (Vezme a čte nadpis.) „Panu Fedorovi Karamzinovi." — Nejme-ínuji se ani Fedor ani Karamzin; Alexander Krasnorok je mé jméno, a pročež lístek ten nenáleží mně.
Katinka. To si vyprosím, čtěte jen, Čtěte!
Alexander. Mohu-li ti libost učinit, od srdce rád. (Čte:-) „Milý strýce! Otec by Vás rád dnes k několika známým provodil, a bude na Vás se snídaním Če-kati. — Marie."
K a t i ií k a,. Ňu, z toho již nebude nic, není-M pravda? Leč byste čím dřív tím lip ten převlek se sebe shodil.
Alexander. Ubohé děvče J byť bych se desetkrát v jednom okanižení přestrojil, v tvých očích budu vždycky převlekem. Tu — (Podá jí lístek.) Ještě1
jednou: jsem tu neznámý, nemám tt strýce, aniž jiných přátel, a pročež žádné příbuzné Marie. (Odcházeje)^ xeji!  dej tomu   nešťastnému děvčeti ■miižnu. (Odejde.)
Výjev šestý.
A I e x e j* K ati nka.
Katinka. Tak? — Aj, pro mne! tinka bude doma vypravovat, co viděly slyšela. Pro mne ať se pan Fedor do vědí kůže zaobalí a za Samojedáa
fraškám   budu hot
vydává, já se těm smát. (Odchází.) 1
Alexej. Pst! hej!
Katinka. Co chceš?.
Alexej. Tu máš, vezmi si ty; pejky. ;
K a t i n k a.- Aj, chcete mne podplatí? či snad myslíte, že je Katinka chudáľ|f
Alexej (dobrosrdečne). Ani jéaf ani druhé.
Katinka. Katinka má tři sta lů a z brusu nový domek.
Alexej. Tím lip pro tebe.
Katinka. Katinka není nevolnic Slouží jen panu Solmonovi a jeho dce| proto že ji mají rádi. — (Odchází, rycm se ale vrátí.) Ale — ty! kdo pak je tv| pán?   '  - .
Alexej. Kupec.
Katinka. Jak se jmenuje?
Alexej. Alexander Krasnorok, st šela's to.
Katinka. Dobře, dobře! — Slí povíš-li mi pravdu, budu tě mít ráda.
Alexej. Od srdce rád.
Katinka. Oč, že svému pánu tepr dnes od rána sloužíš?
Alexej. Sloužím mu již plných sedj
let.
Katinka. Lirumtarum! Ty's Rusí pán tvůj přistěhoval se z Čech.
Alexej  (pro sebe).    Ta  musí ml chumelici v hlavě! (Hlasitě.) Pán můjp|j] c hází rovnou cestou z Tobolska, a jáj ním. - .
Katinka.    Tak? a odkud přichí Jan?
Alexej. Jaký Jan?
Katinka. Pravý to sloužící tyé| pána.
Alexej. Ten jsem já, a jmenuju-Alexej.
Katinká. Dobře, dobře! (Pro sebej Toho pan strýc notně podmazal, a hloj post tomu chudáku také kouká z oči.
V.-K. Klicpera: Bratři'v
iíiě:) Tedy, jak povídám, Katinka ko-jfryašich nemá zapotřebí. Víš co? Až gfé tebou zle, přijď k nám, Katinka ti Hkný nový rubl, a ~ještě něco k tomu. |há!' (Odběhne.) Pft\|exej. škoda toho děvčete! Kdyby Sja tak pomatena, u všech Všudy Ta-|iímusela by v Archangelsku mou dru-íiSoběnkou být. (Odejde do hostince.)
Výjev sedmý.
, Pokoj v domě- S.olmonovu.
S o I m o n p v, M a r i e.
lpi a r i e  (přichází hlavními dveřmi). IŠolmonoy    (přichází postranními Iffmi)- Ještě se to děvčenevrátilo? pVlaHe. Po druhé jsem již za ním poli.
ks o 1 m o n o v. Koho ? UM a r i e. Baktrina.
polmonov. Kdybys byla svou cihli-a|pos!ala, byla by tam také tolik platná, pádného nelze spolehnout, ani na Kalku.
:M a r i e. Kéž bych jí jen tenkráte nic iho nebyla kázala. !Solmonov, Co's jí kázala?
árie. Aby se u Sofie zastavila. ;,S o I m o n o' vi Tu to máme! A co tam ? i;M a r i e. Měla se jí zeptati — S o I m o n o v.   Je-M to pravda, že ji ggŕfoŕ každodenně navštěvuje? ;M a r i e. To — to ne — ĚvS o I m o n o v. Právě proto bude tam JSet ještě jednou. Obešlu si Sofii. Jsem Spm poručníkem a povím jí beze všeho JMjlú, že jsem synovce svého nedal pro liaz od Vltavy obeslati.
Marie. Nemůžem jí to za zlé poliati, jestiť Fedor i s ní poněkud spří-gený.
S o 1 ,m o n o v. Neodmlouvej mi. Osm-gjt. let ta žádost ve mně doutnala, abych |až jedenkráte dospěješ, svému synovci atrioubíl. To dobře víš. ífiMarie. Tak určitě, milý "otče! dnes Jejprv o tom slyším. .Solmonov. Tedy ponejprv a napo-My, Fedor bude tvým manželem. fl'iVi a r Í e. Otče'! —' ■ Hí/S o I m o n o v.  Nechceš ho?
'Ma r i e. Kdo vij bude-fi  Fedor mne tít.
řS o 1 m o n o v. Fedor tě chce, a ty — ■í - . ,
%M a r i e.    Bude-li  tak vaše neskloni-
?á vůle —
muj
Archangelsku. ".. 291
Solmonov. Ďábla starého! má ne-sklonitelná vůle. Ty tomu máš chtít tak . pevně a neústupně, že bys. se raději jara i slunce, že bys se raději dědictví ano i samého otce odřekla, nežli jeho. Má vůle! Rci raději: můj rozkaz. Toho otce dal bych mezí mořské vlny přikovat!, jenžto by dceru svou k zasnoubení nutil.
M a ri e.   .ó, jak jste milostný, otče!
Solmonov. Jdi mi s očí! Marie (smutně odchází). Solmonov (za ní se dívá). Což mi dnes žádného snídaní nedáš?
Marie (ochotně se vrátí). Pravil jste, že budete na strýce čekat?
Solmonov. Belzebub ví, kde a kolikrát ten již snídal!
Marie. Mám přinésti Čaj?
Solmonov. Sklenici vína.
Marie. Hned, můj milý otče! (Od-kvapí.)
Solmonov. Ach, jak smutnou pravdu pěl, kdo první li děni pověděl, že s této strany hrobu žádného nebe, žádného ráje není! — Tu jsem se radoval, po čtyry neděle, co jest Fedor mezi námi, v samé rozkoši, v samé slasti jsem živ byl: a najednou — hle! mých radosti utěšený blankyt počíná se v zelné roucho Černých mračen zahalovat i!
Marie (přinášejíc víno): -Katinku již vidím.
Solmonov. žeť! (Pije.)
Marie (posadí se na druhé straně a šije).
Solmonov (starostlivě na ni se dívá). Ach, kéž bych svou Alexievnu z hrobu mohl vzkřísit, aby se dceři své do srdce podívala. My otcové jsme diví jeleni. Nemáme-li hned proklestěnou cestu, vpráskneme snětitým parohem do plotů i do hrází a kdyby ze samých srdcí našich dítek vystaveny byly. — Marie!
Marie. Poroučejte, můj otče! (Jde k němu.)
Solmonov. Ješte's mne dnes nepolíbila.-
Marie (políbí mu čelo a pak ruku).
Solmonov (za ruku ji pojav). Proč jsi tak ticha, Marie? Proč zavíráš otci do svých prsou bránu?
Marie (upřímně se inu do očí dívajíc). Otče! v mých prsou ažpodnes žádná touha nevznikla, kterou byste neznal.
So| mono,v. Dítě! dcero! rád bych to viděl, aby Fedor na vždy mezi námi zůstal.
19"
hu
'.í'i.
WS
m
m'
u,
jen vedela, že to nebylo po-
292 • V; K. Klícpera
M a r í e. Povězte mu to, a zajisté že zůstane. Vždyť jste jej na cestách svých drahému příteli v Čechách beztoho jen k dalšímu vzdělání odevzdal — vlastní jeho domov jest tady.
S o I m o n o v. Mluv! vidíš jej ráda okolo sebe? '
Marie. Tak ráda, otče! že bych s ním do smrti chtěla obcovat.
S o I m ó n o v. Tedy bysi se s ním i zasnoubit! mohla?
Marte. Mohu-li tak na hrad vaší spokojenosti pevný pokrov postaviti — i to, drahý otče!
S o I m o n o v. Skutečně? Nuže, tedy je ten balvan černých buráků najednou rozprášen!
Výjev osmý. K a t i n k a, předešlí.
Kati n k a. Tady jsem.
Marie. Našla's ho?
Katinka. I ovšem!
Sol m o nov. Přijde?
katinka. Kdybych nic hloupého nesěpředu —
Sol mono'v. Však by nejprv. Mluv!
Katinka. S Pánembohem! — Tedy vězte, náš pan Fedor chodí za bílého dne v maškare. <
S o I m o n o v. Třeštíš?
Katinka. Oblečen jako Rus, chodí po Archangelsku z jedné ulice do druhé.
Marie (podívá se na otce). Zajisté omyl.
S o I m o n o v (k Marii). Aneb Sofie za tím vězil" (Hlasitě.) Omyl, musí to být omyl! Bůh milý ví, jakého cizince ta kachna na ulici popadla.
Katinka. Pan Fedor to byl, tak jistě, jako že já jsem Katinka, a s otevřenýma očima před vámi stojím. Ten krásný panáček obmejělí šibalství, a tenkých nitek si k tomu napředl. I mladého Rusa si zjednal, jenžto se všudy za jeho sluhu vydávat musí..
S o i m o n o v. Tak —■ ?
Katinka.    Po něm  mi   poslal kopejky----------—-----    - -
.  S o I m ó n o v.-Zač? •
Katinka. Hubu mi chtěl zacpat! Ale já jsem jej vyplatila. Zrovna jsem řekla, že Katinka není žebrácká, že má tři sta rublů, u pana Solmonova ležet, a mimo' to v přístavu' domek, tak nový, že na něm ještě moucha neseděla.
Bratři v Archangelsku.
So.lmonov.
nedovedla!
Katinka.. Katinka noci do kostnice zavřít —
S o 1 m o n o v.  Katinka půjde, chyne, a oznámí tam, že bude strýc" u nás obědvat.
■ Katinka. že nepřijde.
Sol mono v. Pryč!  — ani slo\ Katinka. Já jdu; ale za to sťc panno, Marie!  že pan   Fedor lísteiS že se k vám nechtěl hlásit.
Hahaha! že's
ss nechá
Vsadila bych nevír
četl,
jde.)
V ý j e v d e v ä t ý. S o I m o n o v, Marie
Marie. Jest-li to možná, otče?,; S o I m o nov. Dcero! dcero! mri'Sl v mozku straŠMyě zablesklo. Jak, kdyb'f| p r o t o přestrojoval, aby se městu -nf mu stal všednějším a mohl se bezpécf do Sofiina bytu vkrádatiľ
Marie. Jest to těžké obvinění- p£ je dobrý, libomravný jinoch.
Solmonov. Připustím; ale k čs nesvede jinocha nejlepšího ještěrčí jäz ženský?
Marie. Myslíte, žeby. S o f i e — f?| S o 1 m o n o vi    Nikoli  Sofie, ale 1? roztomilá pěstounka,   jedu  p í na   B o> r e v n a. Té podzimní slečně sedí za^, dým zlomkem zetlelého zubu baziliselí Marie. A snad že Fedor touto Vfť dálou změnou chce se vám jen zalibití Sol m o n o v (poněkud překvapeni fii se dívá). A pa! proč by se stavěl cizy; proč mne i tebe zapíral ?-
Marie. Žert! Vždyť víte, jak radÉ dor děvčata pokouší, a že Katinka vet snadno příčinu k tomu zavdá.
Solmonov. Brzo se nám to vysvg — slyším ho přicházeti.
V ý j e v d é s ä t ý. Fedor, předešlí.
Fedor (dle nej novějšího kroje ■--íS eouzskéiio oblečen).    Dobré jitro, ■diíar pane ujčeľ (Obejme ho.) — Dobré -j spanilá tetinko!   Pomyslete, zdálo shi dnes, že jsme byli  kralující manzelé.'í čarovném ostrově, kde věčně skvoucí i| se usmívá; kde slunce jedno s druhými střída;  kde nejvšednější křovisko ty-chutnější plody vydává, a kde z lůna^ mě místo jiné páry samá.ambra vyvstáj
V. K:." Klicpera:
|§rnú poslouženi obskakovalo tam to-jfa rusalek, co jich arcibásník Homér, ínáctém zpěvu své Miady -vypočetl, a Hi pokynutí přihánělo se tisíc křídla-llefírůj tak sličných a lepotvárných, sjeat ten nejnéžnější motýl, co v jar-Étoíední s jétýlku na jetýlek lítá. — /ste soudila, že ten sen vyznamenává? a r i e.    U nás v Archangelsku ta-Í£obrazy toliko zdáti se nám mohou. & e do r,    Aha!   krásná  tetinka chce křnutit, abych lučinám vůkol Archan-Wa  za   pravé - učinil.    Nenalézám tu ^§ŕri .ani Tessalské Tempe, ani zahrady Iské věčně kvetoucí; ale co se v če-|Sfh nazývá májem, to "vidím zde ku fcfl Června mnohém skvělejší a mladší. |éě tam kvítek po kvítku velmi pracně yria země vyvinuje: vysype zde bohyně Ifria'v jednom okamžení velikou hojnost ffch dítek, a na korunách stromu jest fďnes zelené kadeře vidět, kdežto byly favčírem ještě   obrazem   šedivé smrti. IjSolmonov (pro sebe). Mluviti umí fcjonák, jako žádný jiný v Archangel-
ŮX
Fedor. Nikdy jsem se dost nenadi-H|jak nepravě na západě o zdejších kra-áéh se soudí.   Pravou- vlastnost těchto ií znají tam toliko ze země.pisu, a févadž tento praví, že nad šedesátým Efpněm severní šířky rostlinnost již pře-pvá, tedy se domnívají, že v Petrohradě Ěešňový strom toliko v topíme roste, a v Iřphangelsku, v tom pruhu věčného mra-
Solmonov.    Pošetilost! Ať jest sj ja naše sebe delší a mrazivější,, a pod-ti naše sebe kratší a skoupější: krev |še jest také tak teplá, a život, náš také dlouhý, jako jejich! Marie. Copak se tam, milý strýce! |rjašich srdcích soudí? pFedo r. Myslí se, že jsou ledovou ků-toui-tak silně obedněny, jako skály ve va-jm'morí. Leč, kdo tak blízko u nich stojí, ^b.ijá. musí přisahatí, že jsou prsa vaše ia. horoucího ohně, proto že tak snadně [jeho zapálí.
IScímonov, A tak1 dále! Pojednejte jfó těchto tretečh, až feudete šami; nyní Wi s tebou o svém přání promluvit. Fedor.    Všecky   mé  nervy pošlou-
pjí- . .' •■
f:S o I m o n o v, Když jsi k , nám přičesal, ohlížel's se tak svědomitě na to |>klaté dekorum, že's sě nijak pohnouti pa|, abys pod mou střechou se ubytoval, -za to, že jsme již dosti jeden k dru-
Bratři v Archangelsku. _ 293
hému se přiblížili, tak abysi se ještě dnes k nám přestěhoval.
Fedor (nesnadné). Otcovský pan ujec sáni se dotýká ochotnosti, o kterou jsem ještě dnes prošiti chtěl. Když ale na druhé straně všecko všudy prozřetelně rozvážím "—
Solmonov. Nech to na druhé straně všecko všudy nerozvážené a pomysli, že mezi tím moře leží, plné rozvezených vln. Beztoho bych se již dlouho nemohl na to dívat, kterak se denně u mne cizej-ším, a domácnějším u mých sousedů stáváš. Tak jsem se ku příkladu d ne s srdečně na to těšil, že tě s několika dobrými přátely seznámím —
Fedor. Proč jste mi jen paprslek své vůle nezaslal —
Solmonov. Před hodinou poslala ti Marie lístek; leč děvče tě již zmeškalo.
Fedor. Tedy se sklepník p ř e d c e. nemýlil.
Solmonov. V čem? Fedor. Vypravoval mému Janovi, že viděl  Katinku. u   zavřených   dveří mého bytu stát. . *
S o Im o n o v. Ty sám nevidéí's Katinku?
. Fedor. Neviděl. Marie. Hned_ jsem tak jistila, milý otče!
Solmonov. Přiznej se, synovce 1 Nemluviľs dnes s tím děvčetem?
Fedor (dívá, se s jednoho na druhého). Co to znamená?
Solmonov. Nic, hudeš-li náni pravdu.  Schoyáváš-li  ale   nějaký   zámysl za modrým pahorkem naší srdečné lehkověr-nosti —> . Fedor. Kde je to děvče? Solmonov. Marie! -   Marie {otevře dvéře). Katinko!
Výjev jedenáctý. Katinka, předešlí.
Kati n kal Katinka již běží. — Hle, hle! tu stojí mladý pán s tělem i s duší.
Solmonov. Přistup b|íže. Videla's dnes mého synovce?
Katinka. Tu to máme! Zapírá? — Musíte již s barvou ven, mladý pane! všecko jsem vyzradila.;
F e d o r. Odpovídej na otázky pana strýčka!
Solmonov. Kde's se s ním sešla? Katinka.     Před  hostincem  r,u tří hranostajů". ;
294 V. K. Klicpera:
F e d o ŕ. Kde jsem ještě nikdy nebyl! Solmonov.    Prijal  od tebe Mariin lístek?
K a t í n k a. Prijal.
Solmonov. četl jej?
pri tom. pŕijdeľ • vás ani
nasi
Kat i n k a. Stála jsem
So I m o n o v. Slíbil, že
Katinkä. Nechtěl áni pannu znát.
S ó I m o n o v. Nuž, co ti možná na to odpovědět, strýce?
F e d o r. Nic, nežli že nepochopuji, kterak fa dobrá děva za bílého dne s otevřenýma očima spát i a sníti může.
Kätinka. Nevydával jste se za kupce z Tobolska? nenazýval jste se Alexandrem?
. F e d o r. Pomoz Bůh, to děvče počíná třeštit!
Katinka. Aj, Katinka má dnes ten samý rozum; který měla- včera.    Pán a panna dnes neb zejtra se přesvědčí — . F e d o ŕ. Že jsi hotový blázen!
Solmonov (mrzutě). A že mně musíš z domu, pakli1 tuto příhodu — áť ji-•stota, ať sen — do svých prsou neza-hrabeš. .
Katinka. Mladý pán má míti pravdu, a nemluví ani slova pravdivého —
^ So I m o n o v. Odeber se do kuchyně! (Vezme ji za ruku a vede ji ven.)
F e d o r. Dobře.tak; ven s ní! (Uchopí ji po drilhé straně.')
Kabinka (na Fedora dorážejíc). Poběhnu rovnou cestou ke třem hranosta-jům, a budu tak dlouho po Archangelsku lítat, až riajdu toho Rusa, který byl očitým svědkem vaší.; čepice, vašich vousů, vašeho kožichu, a pravda se musí ukázat! (Vyvedou ji ven.)
Mafie (zůstane zamyšlena stati): '-
(Opona spadne.)
Bratři v Archangelsku..
Archangelsk pohltit mělo, a můj p na tu dalekou cestu musel dati roznl — Nikdy bych byl nepomyslil- £eaÍ majské pohanky tolik krasochuti ::df mají! Jedna ho láká tím, druhá jiriy? sobem. Tu  mne  potká jakýsi širof buvol, kydá půl hodiny, a vykydnéí ně, žeby se jeho pán m e ho p^wä na něco v Benátkách   vyptal.  a'--Žel jehopán mého pána dava uctivši Čeři zvát. — Pst nejsem tu-sam-
DĚJSTVÍ   DRUH É.
Ulice za  hostincem   „u  tří hranostajů", vchod do něho jest  nyní  v  pravo, totiž _____ ____z. .druhé jeho strany........
Výjev p r v n í.
Jan sám.
. Jan (přichází z náměstí)Prrr! to šukání, to. jéfanfernění, hledání a ptaní! Níc jinač, než jakoby bílé moře zejtra celý
Výjev druhý. Alexander, Alex e j, předej
Alexander   (vyšed z hostince^ jméno nezapomeneš. ,
Alexej.    I to to!   Petr K o r o s k ý.
Alexander. Budu tě toužebně*? kávat.
Alexej. Vyřídím á přiběhnu. (( jde.) ■
Jan (pro sebe). Korotovský? to no jsem slyšel. — Kýho-li výra, nénlg můj pán?
Alexander. 1 učiním tedy tenl liký, znamenitý krok, snadný to i neir ný krok, tisíc jinochům tak lehký, a* tisíc jinochům  tak  těžký   krok! —; milý ví,'co to jest! — ale tak těsnot úzko mi jen tehdáž bylo, když jsem hého  pěstouna  na  hřbitov doprovází
Jan (pozadu si jej obchází). ftt| natáhnu jako bříza, není-li to můj-paf tělem i s duší!
A I e x a n d e r. Přijniiž mne pod la své "milosti, blankytné nebe! dej,.b£ stvoření dobré, srdečné shledal, aneb-: její hořkostí proti mně naplň, a učiň,-1 zbledla mou tváří,   jako půlnočním: chem!
J a n. Ale nač to náhlé zakuklení?
Alexander.    Budu   raději sár sám po skalné dráze trudného života četi, pomyslím a řeknu: stala- se, ó net svatá vůle tvá, a — v tichosti umru.-: chází.)
"Jan. Ouvej! tak plačtivě jsem ho|| stě neslyšel mudríántit! — Pst! jemn^ pane! jemnostpáne! "
Alexander. Kdo' tu volá?
Jan. Pro všech sedm zázraků sy,í co se s. vámi stalo?
Alexander.  Za  koho mne
Ján; Za svého pána.
Alexander. Tedy jste můj s\\
Jan. Váš věrný, a upřímný sluha.-*
V. K. Klicpera
£fexander (pro sebe). Co to? nové rozumem?  (Hlasitě.)  Byl jste někdy pSb o I s k u ?
Spán-   I žežhulko, to je otázka! Tak jako vy.
ie"xander.    Já jsem  tam domo-iá-n. Může být, ale v Čechách jste do-
k| e x a n d e r.  Je-li   možná,  aby ně: ffiv Sibiři vychovávali, a on tím sa-casem  v  Čechách   rostl,  tedy jsem v cechách  dorostl. Svým vědomím $yy jsem tám nebyl.
~\íi:an. Což jsem s vámi nejel přes Pra-soŕes Krakov i přes Petrohrad až sem ^klášteru sv.  Michala Archanděla? -.Alexander. Praha a Krakov jsou gäta, která toliko zé zeměpisu znám.
„Jan. Nechtěl jste se v Praze ruso-|§ě slečne k vůli zastřelit? A nebyla by |ta strašlivá samovražda skutečně stalá, fybych varn byl z povinované pečlivosti fmbitku slepě nenabil? (Alexande r. Samovražda? íJ a n. Nechtěl jste z Krakova čaro-Ssnou komediantku unésti^ a v, Moskvě íe.takové bohyni.k vůli sám se stati ko-fitdiantem-?
■Alexander. Já komediantem? Jan. A nenamluvil jste v Petrohradě ^ns hraběnce, já že jsem Sicilský kníže, Ee. cestujú přes Sibirii a severní Ame-(li okolo světa? -Alexander (pro sebe), Aha, ten tak je ze řádu KatinČina, a v jeho hlavě ie pravé také zatmění slunce. (Hlasitě.) lOj zpomněl jsem si, že jsme spolu tu Jikou cestu konali. Jak mile nebesa stav Jašrpaprskem světla objasnějí, nakročíme astu svou okolo světa dále.-.(Odejde.)
Jan (dlouho za ním se dívá). Pro |bry Bůh, ubohý pán se zdravým svým Vyslem se pominul! Alespoň je nemo-|hr nebezpečně nemocen, tak že jej ani |oka spustiti nesmím, (Běží za ním.)
V ý jev třetí.
Pěkný pokoj Sofiin.
Slečna B o č a r e y n a.
iBoca rev n a  (hodlá .právě. postrán-■ vchodem ystoupiti, .na prahů se ale íiáti a mluyí .dd druhého pokoje). Spo-íéte na mne, drahá Sofie! tímto' vchp-mne nepronikne, a kdyby na zubru Sel.  (Zavr.e.)  Tak!  Teď se -podíváme,
Bratři v -Archangelsku.. ' 295
velemoudrý pane Solmonove! čí vláda bude podstatnější, „Pěstování Bočarevnino nestojí za nie! jest horší než nic!" —J Těmito laskavými slovy chtěl Sofiina otce pře-mluviti, aby vychovaní svého jediného dítěte ženě od cepu svěřil. Ale pomstíme se na něm nemile a bolestně! Hořce musí py-kati, že stav se vdovcem, panenskou mou rukou opovrhl! — Pro mně ať by si růži mého chování ten anebo ten strýc utrhl, já jsem šlechetným úmyslem jejího otce chleba svého jista; ale, anto sé mi zdá, že pan Solmonov i svou i své dcery blaženost na sňatku s tímto Karamzínem zakládá, a že svou Marii pro něho říkajíc schválně vysoustroyati dal: tedy musí Sofie právě K a r a m z í n a, a žádného jiného za manžela dostati. ^- Aha! slyším ho již na schodech.
V ý j e v č t v r t ý.
F e d o ľj B o č a r e v n a.
• F e d o r (pribehne). Váš nejpokorněj-Ší, hvězdo mezi slečnami! (Políbí jí ruku.)
Bočarevna. Služebnice.
F e d o r. Ha! co vidím? tato sličná, slavně spanilá okrasa! Miliónkráte za odpuštění prosím, že Jsem si vás včera, před-včírem, a po ťólik blažených dní b dvadcet let starší představoval, než skutečně jste.
Bočarevna. A tak dále! —■ Mužně, mužně, mladý pane! Kdyby se nebylo báti, že nás vichr za minutu rozmete, a kdyby tu na vás důležitá zpráva nečekala: přesvědčila bych vás,_ jak předobře vím, že k padesáté zimě ani tři kroky již nemám.
F-edor. Co se stalo? Předzyídám hrozné věci! .
Bočárevna. Což jste se šyým Janem ještě nemluvil?
- F e d o r. Jak ráno, když jsem šei z domu.
Bočarevna. Udály se od včerejška věci, jichžto jest se více báti, nežli mých nalíčených tváří.
BQh,  ve  mně všecky
pro
. F e d o r. nervy trnou!
Bočarevna liký list). Přečtěte
(přinese se  stolu ve-si tento lišt. Fědor (sé zarazí). Co jest to? Bočarevna.    Poslaní z Ťobofšká. Čtěte! ,
Fedoŕ (otevře list a čte; pro sebe). Ha! strašlivá příhodo! — Pryč s tím bleskem, jestiť na.méoutlé srdce zamířen!
296
V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku.
1 1
Pět prvních řádků jest již s to, všecky mé nervy v mrtvá těla obrátiti,
Bočarevna (vzavši list hodí jej na stůl). Dobře, dobře, též í my jsme nečetly nežli prvních pět řádků.
F e d o r. A kdy že má ten strýc přijití?
Bočarevna. Snad že tu již za čtvrt hodiny bude.
F e d o r. Tedy jest již —
Bočarevna. Na několik dní v Archangelsku, a za to budiž nebe chváleno,
F e d o r. ó!  kterak to ľ
Bočarevna. Je-li to pravda, že jest již po několik dní v našem městě hostem, aniž se ještě na svou domnělou nevěstu nezeptal: tedy jest to patrný důkaz, že mu obchod a zisk více na srdci leží, a že tu dalekou cestu nevěstě k vůli nedělal. ' >
F e d o r. ó,' vaše ostro vtipnosť dosahuje do lůna té nejvyšší hvězdy! Ale jak, kdyby jí před ce'byl žádostiv?
Bočarevna. Tedy se teta osudu svému odevzdá a — .
F e d o r.  Ustaňte!  — a —,
Bočarevna. 'A podá mu ruku.
F e d o r.  Myšlénko nejsťrašlivějsí!
Bočarevna. Ať přijde . Toboiský pari strýc. Zalíbí-lí se mu jeho teta, ať ji ve jménu Božím do Sibirie s sebou odveze. Ale uvidíte, že se mu nebude líbit. ■
F e d o r. Což Sofiiny vnady ä ctnosti a dokonalosti tak málo 2náte?
Bočarevna. Ano, kdyby sé mu Sofie na odiv postavila!
F e dor. Co — ? Ha ! rozumím-li vám—• ?
Bočarevna. Zabřeskío se vám kp--nečně? Což byste skutečně myslil, že toliko bohyně M ar n o s t tyto čapraky na mne navěšela?
F e d o r. Jest-Ii možná? V y byste, slečno! —i
Bočarevna. Nechte se mne sta-rati, —- Všecko, co se. pěstounka tohoto strýce věděti zdá, jest, že má v Archángeiskii dospělou tetu. Důkaz toho nejživější jest, že bylá lišť svůj nikoli Sofii, léč jejímu otci připsala, kterýžto již na sedmý rok v hrobě odpočívaj 1 pročež bude strýc o jejím stáří a ostatních okolnostech ' tak málo věděti, jako si kdy pomysliti může, proč jej' tak a ne jinak vítáme. Slovem, já se mu za jeho tetu postavím.
F é d o r. Dobře, dobře, má nejšlechetněji!! avšak —■ "        , .
Bočarevna. Myslíte, že oukF může na jevo přijít? Budeť dost n|f že jej první okamžení zarazí, ar mu tak na srozumění dá, že pro riéM tímto krovem růže nevy kvetla.
F e d o r. ó, vy vléváte nový'žn mých omráčených oúdů! A co děl nejmilovanější? Kde jest, abych svou hy plnou duši u jejích nohou vydecnl
Bočarevna. Sedí v žlutém a učí se píseň na loutnu, kterou jsi včera přinesl. ^|
F e d o r. Rytíře Togenburka? Jj Sofie! hledáš spřízněné city, žalújíííi koš. Ó, jak spuzvučně zapěje s tebolL še má!  (Kvapí do postranních dvefíl
Bočarevna. tak! — Ten by? také přísahal, že co   počínam,   z hď| náklonnosti k Sofii a k n ě m u se — Slyš! kdo to klepá? — Jen sem!
Výjevpätý.
Alexej, Bočarevna.
Alexej (ve dveřích rozpačitý ohlíží).
Bočarevna. Neznámé Čelo —M snad nebude — koho hledáš, příteli?^
Alexej.  Pana  Petra  K orotovšííe?
Bočarevna. Ten tady z ů s ťá'-vf 1 Alexej. A kam se přestěhoval1?!
Bočarevna. Na hřbitov.
Alexej. U všech všudy Tatarů^l není mrtev?
Bočarevna. Již na sedmý rol
Alexej. Aj, aj, aj! totě z nasichiíi teb nebude nic!
Bočarevna. Což se chtěl někoe ním zasnoubit?
Alexej. Ano, tak, tak! — kdyf jen neměl   na  pospěch —■ víte-li co,^ můj a já přicházíme z Tobolska.
Bočarevna (pro sebe). Tu to?$ tne! dobře že jsem v kyrysu.
A I e x e j. Ale vy neposiouchateJjj
Bočarevna.   S celou dusí — í povídej.
Alexej. Naše paní Feodorovna^ tady strýce, a to je právě ten pan Rí co" před sedmi lety umřel a nám mel zkázal. f ma prý na to štěstí dce|j5 ta dcera je nějaká daleká tetka ^>řljj| pána, a poněvadž jsme v Archangť právě měli co jednat, tedy si chteb pán tu tetku při té příležitosti za " žefku vzít. *
Bočarevna. Tak, tak. (Pro, Tedy jen při té, příležitosti ? Tím \ipM
V. K. Klicpera: Bratři
lAllexej. Však ale — já tu-stojím a fÍr.am, a pán snad juž sedí u nevěsty. ^Ifte mi tedy, kde ta  jeho  tetka 'zů-
počarevna, Tady. |a I e x e j  (radostně).   Totě bych byl
píste?. " ' \
iBooare'vna. Jsi. Nuž, a co jí při-
feíí?
Alexej, lnu — mám jí vyřídit, ze je ftnůj v Archangelsku, že k ní za chvíl-ípřijde a že —
'Bočarevna. A že sí  ji vezme? -Alexej. Ano, tak, tak! — to on jí paloučku sám slíbí.
Bočarevna.    Což se to musí jen fk pomaloučku stát? - . . .
''-Alexej. 1 to věřím. Já chodím zá j^benkou již na čtvrtý rok, a ještě jsem plnou hubou neřekl. — Ale — (potu-
HptO .
plně) nihi! povezte mi, stará paničko! je 0 "aše teta hezká?
Bočarevna. Lidé tak povídají. Alexej. Přál bych, aby byla tak jfezká, jako Tobolské dívky všecky do-lípmady, hezčí ještě než je má Soběnka! ij:'ůj pán není také žádný velbloud.— Ale ^ (vrtí seboii) hihi — nemohl bych se na ¥i podívat? třebas jen skrz ďovírku ve dveřích ?
Bočarevna. Proč pak ne? Alexej. Vidíte, milá stará paničko! ihe by to nade všecko těšilor kdybych se iohi doma chlubit, že Jsem  pánovu nevěstu dříve viděl, "nežli on sám, Čb? — Vyvolejte ji, paničko!
B o č a r e.v n a. Vždyť stojí před tebou. Alexej (točí se).' Kdé? * 1- Bočarevna. Tady, tady. (Ukazuje aa sebe.)
- Alexej. U všech všudy Tatarů, snad |to nejste vy sama?'        1 v
Bočarevna. Jsem. > ,
Alexej (zaraziv se, pro sebe). Ký-io"li medvěda! -
Bočarevna. Povíd.aľs něco?
Alexej. Inu, povídám sobě, že I&Ude pan Alexander po'čertech divit, |vás uhlídá.    \   • , ;
Bočarevna. Proč? Alexej. On je ještě mladý. B o-č a r é v n a.   . Tak  sí  jej žádám-, lanáme-li být svoji.
Alexej. Hm — ale vy byste mohla |yeho b a b i Č k o.u být?
Bočarevna. -Tak? — Hahaí. dobře $ze nejsi ty můj strýc. Byl by sí s to, pro ?malou hrstku let svou laskavou tetu se-šděti nechat. Uhodla jsem?-:
se až
v Arcliang-elsku. 297 Alexej,    i-im! , člověk nesmí všecko říct — ■
Bočarevna. Mluv jen směle. ■ Alexej. Já jsem jenom chudý síii-ha, jsem proti pánu   svému tak . hloupý, jako včera zrozené kůzle;, ale — nežli bych si. vás vzal, dám si raději ruce i nohy rážet a povalím se odtud až do Tobolska. Bočarevna. Hahaha! — Máš ještě něco k vyřízení?
Alexej (pokrčí rameny). Na cestě k vám jsem si všelicos pěkného vymyslil, ale — "
Bočarevna. Tedy nestůj a jdi. Ŕekni svému pánu, že jéj žádostivě očekávám.
. Alexej. Ano, (Odcházeje pro sebe.) Dobrou noc, to bude čarodejnícke rojení, a ne počestná svatba!
Bočarevna. Roztomile se to, daří! Potká-li na štěstí pána někde ve vratech, vymaluje mne co prabábu lesních cikánů, a podniknutí mé vzalo dobrý počátek. Výborně—tu jest.
Výjev šestý. Alexander, předešla.
Bočarevna (jde mu naproti). Skoro bych se, milý strýce! měla rra'väs hně-vati. Není-li to lehkovážnost, být již několik dní y Archangelsku, mít tady blízce, příbuznou děvúj a — co — ?
Alexander. Nepretvarujte sé, slečno! Tento hlas, ač laskavě, a přívětivě zní,.—,.
Bočarevna (sepne nad ním, ruce). Co to vidím? .
Alexander. - Předce tolik kouzel-nosťi, do sebe nemá, aby mne na čtvrt hodiny pdloudil.
Bočarevna. Co to má znamenat?
Alexander. Náhoda bývá upřímnější, nežli lidé, kteří.kroky své vyměřují, a objevuje nám — ' ,
Bočarevna." Ú všech pekelných hříchů, umlkněte.
Alexander. Nechte toho zaklínání. Přicházím, abych navštívil a pozdravil Sofii Korotoyskou.
Bočarevna (pro aébe): Totě neslýchaná drzost! —-Ale vždyť mám přesvědčení, že je Karamzin v žlutém pokoji?
Ale x a h d e r. Nevymýšlejte žádno.u lež. Nosímť s sebou zástěrný štít, který všecku lest a zlobu ode mne odráží.
Bočarevna (pro sebe). Buď jest to Fedor Karamzin^ aneb živého pekla vý-rod. - (Odběhne do postranního pokoje.)
298   . ' V. K. Klicpera
Alexander. Netroufá si oko ke mně pozdvihnout: Mužný můj' hlas a zrak roztrhl jí tu pavučinu, setkanou zé lstí, přetvářky a klamu.
Bočarevna (plesajíc se vrátí). Ha-hahá! Jaký to-ostrý, jaký to broušený žert! V Archangelsku jest alespoň .z brusu nový! —nový, nový pravím vám, tak jako . sníh, který ještě k zemi nedolítl, — Tu měl: ovšem pan Fědor na spěch! Tu se musely v třetím pokoji dvéře otevřít, : kterými již na sedmý rok žádný ani sem ani tam neprošel; tu se musel, aby tě rozpustilosti koruna chlapcovství nezcházela, dvadcítiletý hlupák zjednat; a slečně Boča řevné pro ukrácení chvíle posiati na krk! :— Nuž, cp stojíte jako socha? Proč nemluvíte dále? —r Kde pak jste asi přestal ?
Alexander. Na začátku. Doveďte mne k Sofii, která se vedením Božím stala mou tetou.
Bočarevna. Vaší tetou? — Aj, arci! vždyť je i s vární spríbuznená! A já vás k ní mám dovésti?
•Alexander. Zä to vás prosím."
Bočarevna. Hahaha!
Alexander. Vidím slečno! že musím sám .— (Chce do postranních dveří.)
Bočarevna (skočí . mu v .cestu). Ani jedním krokem! NeuČiníte-li drzosti své konec, zavolám úřad na pomoc.
Alexander. To jest příliš mnoho! že bych rád svou příbuznou navštívil, že bych jí rád od své dobroditelkyni pozdravil, tu tichou, bezúhonnou žádost nazýváte drzostí.
Bočarevna. V y se chcete se Sofií seznámit, jenžto jste již před dvěma ne-dělmi tak obyčejně k ní přicházel, jako; by ve vašem sousedstvu byla rostla1?
Alexander (pro sebe): Bohu budiž chvála, počínám doufatí, že ji toliko nesrozumění rozohnilo. (Hlasité.) Slečno! mluvme spolu důvěrně..Beztoho, až si oba-polně všecko svěříme, snad ani já s vámi, ani yy :se mnou nebudete spokojena.
Bočarevna. Jakou to opět strunu
nabíráte?-  -7—-------
Äľex a n d e r. Dově.děl jsem se —1 to teprv před čtvrthodinou — že vás došel z.Tpbolska list —■
Bočarevna, Který jste bezpochyby vlastní rukou napsat!
A I e x a n d e r, Z něho jste snad vyrozuměla —■ 1 '
B o č a r e v n a. Abychom se na strýce Sibiřského připravily, nikoli' ale   na člo-
Bratři v Archangelsku.    ' ,
yěka, který nás již na třetí týden: přepjatou náruživostí obtěžuje.
'Alexander.   A ten obtížný ai^ mám býti já?
Bočarevna. Vyl Měl mne. sn tento kožich zaslepiti 1 čili ta čepicé|l vousy? - [A
Alexander. U všech všudy biťjf již opět mě vousy?
Bočarevna. Nebyl jste teprv pm půlhodinou, ve své pravé postave u míff Alexander.  Pravou  svou posta*\ na sobě mám.
Bočarevna.    Ano —■ ? Nuže, příbuzná Sofie jsem j ä.
Alexander; Nikoli, vy nejste Sqfjt, Bočarevna. Jak to můžete věděti an jste nine nikdy neviděl?
Alex a-n der. Tou nejšťastnejsi, ále i nejpodivnější náhodou. Jakýsi opily sJ̧ ha měl nine' za svého pána, a — jakkoli jsem. se mu dosti vyhýba) —■ tak dlouhm za mnou chodil, až mi s velikou tajnosfC tu zprávu db ucha vsypal, že tady oce kál váté Tobolského strýce, kterýžto  se .'ve vší rychlosti se Sofií zasnoubiti má. Sofii že jest v úzkostech, jak  ženicha nezván ného-odbyti má, a v té tedy nesnadností že slečna Bočarevna,   pěstounka. její, šÉf uvolila, za Petrova dceru se vydávati, ;|| tou lestnou přetvářkou neznámého strýčej odstrašiti.
Bočarevna. Výborně, výborné! QtíJ opilého sluhy jste se toho dověděl? 2k mých vlastních úst jste to slyšel.
Alexander. Což. u yás slova mä-ŕf| Bočarevna.  Odejděte!  pres tent^i práh byl dnešní krok váš poslední.
Alexander (zaražen,' pro sebeJL Nevlídností mne chtějí zahnati? talii mne chtějí pozbyti? (Hlasitě.) Tedy mne! Sofii neoznámíte?
B o Č a r e v n a. Nikdy! Alexander. Jsem pocestný múžř Drahý poklad dobrého jména -od košíku^ žebráckého jsem si dobýval, a ža všecky; dívky v říši Ruské nedám jej sobe ztéňv. Čiti. Nenuťte mně, abych práva svého p«í jiných cestách vyhledával.
Bočarevna. Ah! dělejte co chcete; s.e Sofií nebudete mluvit, 4 -Alexander. Nuže, hráz proti hrázi^ a boj zpouräm vašim! B u d u a musím sě» Sofií m|uvit. :■•'£ Bočarevna. Pane! žádného násilí,1 nemám-li oknem o pomoc volat! ■-;>, Alexander.    Násilí,  ženě? Takľ; hanebně hezneuctí jinoch   asiätský Čestí mužů slovenských! — Řú.ž.em í ted ee>;'
V  K Klicpera: Bratři v Archangelsku k Sofii vystelte,  ani přes práh jejího
299
ffiit- nekročim. Než, přísahám, že z Arch-^gelska neodjedu, až budu Sofii vidéti, |ií m I u v i t i, a to u vaší přítomnosti.
Bočarevna  (bez sebe). Na to se píváme!
Alexander. Bez pochyby že Sofiin Hec dceru svou mužnému Štítu poruč-[Šfka svěřit, Toho budu od domu k domu íedati, a kdyby oudem vašeho těla byl, H^'ď'^"1 se, zamezí-li mh| k svému svěřenci cestu. (Odejde.)
fBočarevna. Co — 7 poručníkem ine hrozí? Kdo jest její poručník? Není jtcjSolmonov, který mu svou dceru |khče uvázati na krk? (Osměšně za ním pŕolá.) Na to se podíváme! na to se podí-iv'áme!  (Odběhne postranními dveřmi.)
(Opona spadne.)
DĚJSTVÍ TáETí.
IVehka prostrannost před klášterem sva-|teho Michala Archanděla. Klášter ten s Ivezmi baňatými vyplňuje v pozadí celé jeviště. Hlavní vchod dp něho s. trojím po-Řlookrouhlým stupněm je v levém koutě. ^Poutnici a poutnice dílem sedí na stupáních, dílem do kláštera vcházejí a z něho i-vycbázejí, dílem v rozličných skupeních *pred klášterem stojí. VŠickní poutníci jsou &v- národním svátečním, nikofr, jako za starcích cašů, v přísně poutníčkem oděvu, to-řliko že muži a. starší ženské maji netlusté hole nahoře s dvojitým křížkem na koncích zakulaceným.
Výjev první. -
Mai ie, Kati n k a,  Dan i e l a, n í c i a poutnice.
pout
katinka (přijdou levou
Marie r.stranou). ,
Katjnka.    Ejhle,  panno! "poutníci ostrova Soloveckéhó se již vracejí. Marie. Vždyť jsme jim vyšly  v ou-:,strety, jdeme'je přivítat.    (Hledí bedlivě imezi poutníky.)
Katjnka. Ó přimluvte- se u pana ríotce, aby Katince dovolil, ná přesrok s ■mimi putovat. !
Marie. Což nevíš, díyko! že je tam rveimi daleko?
K a t i n k a. Katinka tam' tak dobře ::dojde,   jako   tamtu   Helena, (ukazuje
mezi poutníky) její mladší přítelkyně. Rada bych tamější klášter svatého. Lazara poznala.
Marie. Není tak slavný a velkolepý, ,Jako tento  náš  Svato-Michalský;   je ale též -velebný a ctihodný.
Katinka. Helena na mne kývá, zajisté mi přinesla pouti; dovolte, abych sní promluvila.
Marie. Účin tak. Katinka  (jde mezi poutnice). Marie  (též neustále   někoho mezi poutníky hledá).
. Daniela (jenž až potud u kláštera stála, spatřivši Marii, rychle' k ní kráčí: v pravé ruce má hůl, na levé nemalou kabeli z lýčí).
Marie (jde jí bystře - naproti). Danielo! vítej mi, nábožná poutnice!
Daniela. Pozdravení a požehnáni od svatého Lazara.
Marie. Je svatopanský mnich Gri-g o r i ještě živ?
.Daniela. I on pozdravuje a žehná tebe, dévo ušlechtilá! Skvostnou tvou obět přijal ode mne, a ozdobil ní zlato-skvěfou svatyni. (Vytáhne z kabele, maličkou schránku.) Tuto posílá tobě sošku Kazanské Boží Roditelky, jejím tam zázračným obrazem posvěcenou.
M art e.    Poslal  mi zajisté nebesky závdavek časné. i věčné blaženosti! (Políbí schránku.) A můj sen? jak tobě ob-' jasni! můj sen?
Daniela^ Když jsme již odcházely, vzav mne do své cely promluvil ke mně; „Bohumilá dívka je Marie Solmonova, sen ten poslán jí nebeským andělem. Zjevil se jí, již jako dítě zemřelý bratranec ve věku jinošském, i táže se, může-li být ještě živ? Nižádná věc Bohu není nemožná. Pověz Marii, že přijde k ní od východu cizí host, jenžto jí všecky její otázky zodpovídá."
Marie, ó,, kéž by přišel a ukonejši! to úsilné vlnobití v mých citůplných prsou!
Daniela. „Na hosta toho" — mluvil mnich svatopanský dále —■ „ať se Marie nedívá okem t é J e s n ý m. Oko tělesné je mylné, velmí klamlivé, má/o kdy dohlédne pravdy a přesvědčení. Zrakem duševním ať zpytuje tvář a mysl jeho, a pozná v něm, koho jest žádostivá." -r— Ta mi dána odpověď na tvou prosebnou ctázku.
Marie. S pevnou důvěrou přijímám tuto iodpověď, ona budiž mou průvodkyní k cílí blaženému. — Vyšla jsi s penízem, který jsem ti na dalekou tu pouť udělila?
14[í
300 V. K. Klicyera:
Daniela. Velmi dobře.
Marie. Přijď zejtra pro odměnu sobě zaslouženou. — S Bohem, má věrná Danielo, budoucí účastnice v každém osudu mém! — Katirrko! následuj mne. (Ode-. jde .v levo.)
Kati n'ka. Děkuju. ti, Heleno! za ty milé,zprávy!  (Spěchá za ní.)
Daniela  (vrátí   se k poutníkům).
Výjev druhý.
Fedor, poutníci.
F e d o r (přijde levou stranou). Haha-ha! to mi bude ještě k smíchu, až sešsdi-vím. Co se studena Dvina mezi řeky počítá, nebyl na jejím břehu žádný jinoch v takové tísni.-jako já. Ale jak jsem si z ní pomohl? jako pohanský bůh! —. Ty Archangelské krasavice jsem ,si všecky všudy magickým řetízkem spoutal, a kdyby hned některá viděla, kde se jeho článkové spojují, netroufala by si ho rozepnout!, obávajíc se, aby se několik nových článečků nepřivěsilo! ;
Výjev třetí, Alexej, předešlý.
Ä I exe j (přijde levou stranou). Jsem rád, že jsme se tak šťastně potkali, můj milý pane! Hledal jsem vás po celém Archangelsku.
Fedor. Stalo sě něco?
Alexej. Prosím vás, byl-li pák jste juž u pana Petra Korotovského? ' |
F e d o r. Korotovského ? (Stranou.) Hoía! co jest to? (Hlasitě.) Myslíš snad u mé tety?  . '
Alex e j. Ano, u té roztomilé tety. Nu, buriete.se divit! .
Fedor .(pro sebe): Ať se-ze mne hora. ledu udělá, není-li to sluha toho Sibiřského strýce! Ten blb je opilý, a dá ze sebe všecko vytáhnout.
„A ' e-^e_J^ Necítíte nic dobrého a myslíte —
F e dor, Nic nemyslím — mluv jen, mluv!
Alexej. Ano, vězte tedy — ale — hihi! pročpak jste svůj. kožich svlíkl, a vlezl do toho čtvrtliberního kabátku?
Fedor. Svůj kožich ? — Ach, ano! — lnu, můj.-milý, rozmilý — přernilý —
Alexej. Můj milý Al,exeji, chcete říci?
Bratři v Archangelsku.
Fedor. Alexeji, ano! To mi.^ kolik malých a několik-velikých přížjf Alexej, Aha! bez pochyby že ijjj Petrohradě zvyk? lnu arci, ty dívky do toho zapáleny, jako velryb do ěery| barvy. Ony by myslily, že je člověk LaL syn, kdyby nebyl tak vyčaprakovaný, jff u bohatých saní kůň. — Inu, příliš hjff ně v tom nevyhlížíte — hihi! '% Fedor (pro sebe). To je sprostá!
— Proč pak tedy nevypravuješ? Alexej.   Tak tedy:  byl jsem tál
— Ale — ty vousky jste předce neměl" j$ ušmiknout, těch je na věky Škoda!
Fedor.    švandrč  tedy, zpropaďefí .švandrlikuí .
A I e x e j. Nu ano! Byl jsem tedy tar ale — můj dobrý pane! Fedor. Nuž?
Alexej. Vyvalíte _ na mne oči, ja| na ohnivou sopku. Především vězte, í|j pan Petr Korotovský žádné hosti nepfh jímá.
Fedor. Proč? '
Alexej. Proto Že již před sedrrQ lety umřel.
Fedor. Je to'Sofiin otec? Alexej.   Jak jí říkají, nevím', aíj starý je juž nebožtík. Fedor. Dále!
Alexej.  A jeho dcera, "ta veleslavi|| tetka, které moji bělouši tu čest chtěli pro| ukázati a táhnoutj ji. do Tobolska — Fedor. Nuž?
Alexej. To je stará brakyné. Fedor. Ták—?'
Alexej. Jak vám povídám, tak sta^í rá, třeba jen okenice zavřít, a dát jí ''ájss ruky zapálený věchet "a bude vám právej tak vyhlížet, jako ta hnusná vzteklice :UJ nás na tom špinavém obraze.
F e cľc r (pro sebe). Výborně! (Hl$j sitě.) AJ, tote's mi přinesl rozkošnou nói vínu! Myslil - jsem, že je nanejvýš oémj näct, dvadcet let stará —
Ä Í e x e j. U všech Tatarů, já také. "í Fedor. Kojil jsem srdce své nadějíl že se s ní H.é b e o mladost, L ad a o kra? su a Milostenky o laskavost rozdělily.
Alexej. I u-všech Kal muků, jáj také! " . v
Fedor. Měl bych se se s t a r p uji pannou do manželského pluhu zapřá-| hnout?
Alexej. Nechte ji sedět. Do starého| železa!
F e d o r,   J ä, ten nejbujnějsí, nejmjj lostnější jinoch v celé Sibirn7 . Alexej, Vsak proto!
V. K. Klicpera: Bratři
Fedor.  Raději  bych do smrti listy
|g£e počítal a medvědy učil   po jedné |é chodit!
:iA 1 e x e j. I arci že! 1
Výjev Čtvr t ý.
J á n, p ř e d e š l í.
Jan. Budiž Bohu čest a chvála. Jem-ostpane!
• Fedor (vede jej stranou). Mlčí — 30'jest?
Jan. Tisíc novín a tisíc kousků budu äm vypravovat. — Především bych si fle na ten žert měl postěžovat, který |te si dnes ráno s mou osobou ráčil tro-liti-
Fedor. Co máš? Mluv zkrátka! J a n. M n e, svého věrného Jana, duši iä tomto podhvézdí nejúpřimnější, Člověka, který by zasloužil —
Fedor. Abych mu vypráskal, nebu-ie-li kvákat!
Jan. Mne nechtít znáti! Fedor. Proč? Jan. Vydávati se za Asiatu! Fedor. Blázníš? Mlč! nezdržuj, mne |tím nesmyslem. — Mluviľs   před poled-liíem s Boěarevnou?
Jan. inu ovšem! Viděla mne z okna ga volala mne nahoru.
F e d or. Nevzkäzala mi ničeho? Jan.   Nu ano, že přišlo psaní z To-Ibolska.
F e d ó r. A to mi teprv nyní ohlašuješ? Ján. Vždyť jsem vám to hned ohlásil. Fedor. Kde?
Jan. Právě jste, jako Rus oblečen, k s.Sofii do domu vcházel.
Fedor. Jako  Rus oblečen? Jan. U všech všudy divokých živlů! Ipředevzal jste sí tu maškaru zapírat a — Fedor. A tobě ze zad udělat palouk, fplný modrých zvonků!  (Rychle odchází.)
Alexej (běží za ním). Můj milý gpane! mám chystat drošku?
Fedor. Jdi do pekla!  (Odběhne.) -
v Archangelsku. 301 Jan (od paty až na vrch hlavy si jej měří). Může být.
Alexej. Doběhlo psarií z Tobolska? Jan. Doletělo. Alexej. Je Feodorovna
Anebo se mi  S o b ě n k a
Anebo-
V ý je v p ä t ý.
Jan, Alexej,
Jan. (pro sebe). Teď teprv nevím, z něho mám udělat. e,. Alexej (též pro sebe). Co pak asi ghorkého spolkl? Do pekla, mne ještě nikdy yneposial, (Jde li Janovi.). Zajisté's t y ho ^rozhněval?
nemocna?
Jan. Ne. Alexej, zpronevěřila? J a n. Ne. Alexej. Jan. Ne, ne, ne!
A f e x e j. Nuž, co se tedy stalo?
Jan. Něco, po čem tobě nic není.
Alexej. Aj, je mi po tom! Vždyť byl celý rozezlený a řekl, abych šel do pekla.
J a n. A mne chtěl dokonce bít.
Alexej. I což pak na tom záleží!
Jan. Není-ii pravda?!'
Alexej. Ale já jsem jeho věrný služebník.
Jan. čí? mého pána?
Alexej. Svého pána.
Jan. Mluvím o tom, co právě odešel!
Alexej. O tom já také mluvím.
Jan. Td je aíe m Ů j pán.
Alexej. Můj pán je to.
Jan. Ty bys mí byl tajemník pro mého pána!
Alexej. Ty bys mi byl vyrážek pro naší Feodorovnu!
Jan, Vždyť tebe ani neznám? -
Alexej. Já tebe jak by smet! ,.     J a n. A předce jsi V jeho službě?
Alexej. Předce!
Jan (pro sebe). Což, kdyby to bylo najmuté tele? kdyby pán můj ve dvojí postavě po Archangelsku strašil, a tomu ruskému kožichu k vůli zvláštní pozadek krmil?
Alexej (stranou).' Kalmucí a Tataři! že ten koláč cítím? Co se vsadíš, Alexeji! že si Alexander tento liščí ocas na tak dlouho zjednal; dokud bude v tom čtvrtliberním kabátě chodit?
Jan (hlasitě). Nemýlím-li sé, bojujeme pod jedním praporem?
Alexej. Dobře-li tomu rozumím, krájíme si z jednoho bochníka?
Jan. Arci, k jisté práci nejsem dosti hranatý!
Alexej. Pan Alexander myslí, že pro tu starou sůvu každá; kosinka je dobrá.
Jan. Jen bych jistýín lidem radil,, aby se s jistou osobou do jednoho radu nestavěli.
Alexej. Jenom na to nikdy nezapomeň, abys byl Čím dál, tím lip, ode mne.
302 V. K; Kličpera: Bratři v Árchangelskú.
(hrdě). Dáme si na'tom záležet
III
Jan
— Adie, ty tajná rado astrachanských če pic!
Alexej. Serbus, ty vyslance kula tých klobouků!
Jan, Ty ničemně-ničemná nulo!
Alexej. Ty bezedný žbáne!
Jan. Ty —■ ty hubená joto! (Odejde.) . ■ ■:
Alexej. Ty — ty ramenaté tpsylon!
(Odběhne do hostince.)
■V ý j e v. š, e s t ý. V domě Solmonovu. Marie, Katinka,
Marie (přijde postranními dveřmi.)
Katinka .(přijde hlavními dveřmi). Nuž, panno! Je Katinka ještě zpozdilé děvcé? Nechtěla jste věřit, že pan Fedor zá Rusa převlečen po ulici chodí? Cd se vsadíme? S tělem i s duší, oud po oudu opět tak, jak'jsem jej před hostincem u tří hranostajů viděla, stojí tady v sínoi.
Marie.    Kterak může  v sínci stát, když sedí s otcem v jeho pokoji? • ■  ■ ■  Katinka (se lekne). Teď — ?
Marie. Není tomu ani pět minut, co jsem tam byla a slyšela, an s ním otec velmi opravdově o jeho matce mluvil.
Katinka. Pánbůh s námi a zlé pryč! tedy se umí zdvojnásobit! Ať umřu ještě dnes, neptá-li se venku na našeho pána ttiuž, mimo' šatstvo, ke krásnému strýci tak podoben, jako vejce k vejci.-
Marie. Nuž, veveď ho sem!
Kat i n k a. Jestliže opět nezmizel! (Otevře.)  Pan Solmonov je doma.
Výjev sedmý. Alexander, předešlé.
(ke Katince).'" Ve
ved-
Alexander lejším pokoji — ?
Katinka. Tu stojí panna; snad i pro ni několik slovíček máte? (Stranou.) Hahaha!
- Ale_x~a~n~d~e~r" (pokročí), žehnej ' vás Bůh, sličná panno' Praví se, že otec váš pcručnikem jest sirotka, jehož vychovává slečna Bočárevna?
■;. Marie (zarazivší1 se nad jeho. tváří s rostoucím podivením a zalíbením na něho se dívá; pro sebe).- Pro nesmrtelný Bůh, co jest to? .
sam
Alexander (pevně a mužně ďo jí hledí). Jest-li tomu tak, prosím, do voďtež mne k němu.:
Marie (pro sebe). Tělo jest to ale docela jiný duch jest v něm živ!
Katinka (stojíc vedle ní). AhaJ* to jsem čekala! Teď přivedu pana Soí nova, a přesvědčím jej, že se Katinka d ráno se všemi smysly a s celým rozume domů    navrátila.     (Odejde postranní^ dveřmi:)
A|exandeř (pro sebe). Tento žť pilý zrůst, to krásné, veliké oko — jest % ona!
Marie  (taktéž). Jest, a není' on!  Nebe a země neliší  se tak  od sebel jako Fedor a on!   Jedna tvář; ale ái pohled ahi cit ten samý. Hlědím-li muí čelo, ono. mi svědčí; podívám-li se v jasní; blankyt milostného oka, tentoť hlasitě o mlouvá. - -
Alexander. Jaké to štěstí, sličng panno!    Na mé první cestě do zdejšíh přístavu spatřil jsem včera vás.
Marie.   Milý strýce!  rcete, že jsť. mne chtěl překvapit, a vězte, že se vám úpině podařilo.
Alexa n d e r.    Nazývate  mne strý cem?    Pro dobrý Bůh,' jaké to tušení mých prsou? Jste vy snad Sofie, a dove děla jste se —'
Márie, ó pryč s tou zástěrou! Vždylj cky jsem spudila, že ta tvář, s kterou j st) až potud u nás býval; pouhé líčidlo jest a pročež jsem toužebně čekala, až tu pře' tvářku odložíte. Tentot jest váš priřo" zený ráz, jenžto také okamžením d ů v ě: r u ve mně zbudil, což by se jinak snad ni kdy nebylo stalo, ó svěřte se Mariini, srdci, a z Mariina srdce budou vám příbuzné zvuky odpovídati.
Alexander.    Marie — ?  ne Sofie
Marie. Jestiť cosi milostného ve vá,-šem velikém oku, což toliko z tohotoi oděvu tak krásně vyniká. Ó nechte, ať z toho se těším! Neurážejte mou opravdu.: vou duši nevčasným žertem. Tato chvíle nad srdcem mým zvítězí la, tak že bycft: ponejprv moře svých vlnících se citů do; vašich prsou přelila.
Ä í e x a n d é r. Co slyším? — Slich dívko! zpamatujte se. Jestiť to omyl, kterýi mne rouchem magickým obeštírá. Vaše. slova jsou hudba sladkých zvonků, a ta| žíly mého těla jako vlna kouzelná probíhá^ Avšak n á s i I ně proudu tomu odporovat!; musím, neboť vidím, že mne za jiného, z muže z n ä.m é h o máte.
K. Kličpera: Bratři vás za známeho
a r i e.    Nemusím vas za j änto mním být přesvědčena, že kaŽdo-é pod touto střechou vás vidím? ^Alexander.  Můj  dobrý  Bfih! pó-'ám se domýšleti, že člověk, mně, jako sám sobě, podoben, v tomto městě pře-^á.    Avšak   ať   náhoda   listy své tak tak míchá, vám jest třeba. věděti, jsem včera do Archangelska přijel, v přístavu ponejprv viděl, n i-ip" y s vami nemluvil, a nikdy sobě nepo-ř slil, ze v tomto domě se sejdeme.
Marie (pro sebe). Ó jak ráda bych u:věřila! —Avšak není tu i'Fedo r přímen? O zjednej sobě přesvědčení! (Hla-ě ) Jste ještě žádosti v, s mým otcem (uviti?
Alex a n der.   Více, nežli kdy prvé. Marie. Á — kdyby se mne ptal —■ "ésmí dcera jeho' věděti —
Alexander. Alexander Krasnorok, pbolský kupec, ze Sofiina přátelstva.
,M a r i e (pro sebe). Pro veliký Bůh, ■b" s t od východu, svatopanským mni-em ohlášený. (Postranními dveřmi v |ávo odejde.)
Alexander.    Tuto   dívku, Feodo-vno! a Sibiřské studené nebe v líbezný se mi promění! -Marie  (volným krokem   se vrátí), áhoda, věru!  přerozmarně listy své mi-á. — Otec právě někam odešel. Není-li ám přítomnost má   nem i i á, posečkejte, ajisté se brzo navrátí.
Alexander. Bůhť jest věčný! přál ^eh, aby se otec nevrátil, až dcera jádro rdce mého pozná.
Marie (pro sebe). Nebesa! jest-li ;p r. Fedor, dejtež, ať t u t o svou bytnost íkdy se sebe nesloží! (Sobě i jemu odleh-iiřjíc.) Tobolsk leží v Sibirii. Musí být da-eko odtud?
Alexander. Několik set verstů. Marie. Zajisté jste se za velikou přilnou na tak dalekou cestu vydal? Alexander. Za svým obchodem. M a r i e. Sofie snad ještě neví, že jste idy?
Alexander.   Ví,  ale  netěší  se z
'ho.'
Marie. Snad jste jí smutnou zprávu jřjnesl? .
Alexander. Smutnou i veselou. Má mne vzíti za manžela. . M a r fe ..(toho se leknuvši). Vás? . Alexander. Ano. Proč se toho le-áte?
M ar i e. Sofiejest má přítelkyně, pře-jgapila mne ta myšlénka, že bych ji na-áy mohla ztratit.
v Arch angel skn. Alexander.
303
se, Marie
Spokojte Solmonova! Sofie mne nechce.
Marie. Snad již jiného zamilovala? A I e x a n de r. Tak se zdá. Marie. Neřekla vám to sama? Alexander. Ještě mne neviděla. Marie, ó tedy nejste bez naděje! Alexander. Nemám žádné naděje. Dívka, které ruku i srdce mám obětovati, měla by mně — nedím, v náručí běžeťi — avšak zajisté několik kroků naproti vyjít.
M a r i e. A neučinila tak?
Alexander. Hradby skalných bal-<vanů narovnala mí v cestu," tak že mí těžko k ní, se dopracovati.
Marie. Nenáviděl byste ji, kdyby tak z bázně jednala, aby dražší a příbuznější srdce neztratila?
A 1 e x a n d e r.  Nikoli. - .
Marie (pevně v oko mu hledíc). Praví se, že jakýsi Fedor Karamzin náklonnost její získal.
Alexander. Co jest to za. muže?
Marie. Důmyslný, liboniravný jinoch, pod jiným, teplejším sluncem vychován. Neznáte toho Fedora?
Alexander (opravdově). Neznám.
Marie. Což bych za to dala, kdybych jej v tom okamžení proti vám postaviti mohla.
Alexan'der. Proč?
Marie. Abych vám u jeho přítomnosti vyjevila, že Sofie nikdy jeho choti nebude. Fedor jest můj zasnoubenec.
A I ex a n d e r (překvapen). Váš — ? Milujete jej?
Marie,  Jest mého otce miláček.
Alexander. Milujete jej?
Marie.  Miluji svého otce —-
Výjev osmý. Katinka, .př e d e š I í.
Katinka (prostředními dveřmi přispěchá) . Právě vešel pan Solmonov do svého pokoje. ,
Alexander. Tedy půjdu —
Katinka. Máte1 prý t a d.y počkat, přijde hned;
Marie (dychtivě). Přivedl strýce s sebou?
Katinka (potutelně se usmívajíc). Jakého strýce?
Marie. Fedora.
katinka. Vždyť stojí tady?
Alexander. Dobré děvče! jednou již jsem té z toho omylu —
304        /     . V. K. Klicpera
K a t i n ka. Li rum I árum I třeba se vám jen do těch potutelných očí podívat
očí
— vidíte, panno! vidíte! teď . mu  z nich zas celý Fedor vykukuje. Hahaha! Marie. Kátinko!
Alexander. Ta děva ve mně skutečně zbuzuje' žádost —
Výjev devátý.
S o Im o n o v, předešlí.
S o I m o n o v. • Kdo se na mine ptá? K a t i h k a  (všetečně).  Nuž, urozený piane?
Alexander. Pane Solmonove! přicházím k váni, jako k poručníku děvčete, v jehožto osudu se, nevím jak dalece, zúčastnit! mám.
S o I m o n o v. Co jest to — ? Ale — vždyť není možná — právě teď jsem se s ním rozešel — či, strýce! strýce! umíš čarovat? Je to tedy p r a v d a, že z a k u k 1 e-ný v pravý, bílý den —i kde's vzal tolik času k celému tomu přetváření?
Alexander. Nevím, slovutný pane! jaký to nepřátelský duch po všech cestách Archangelských mne předchází, a jakousi čarovnou tváří tolik'omylů, tolik nesrozuměni spílá. Podle Čeho soudíte, že jsem váš strýc? Vysvětlete —
So lmo.no v. Podle čeho? To je otázka k vyvrácení zdravého rozumu! Podle všech kroků, zraků, oudů a tahů tvých!
Marie (k otci). Otče! podoba je ovšem nevídaná; jsoutě však známky šrdceaduše —
S o I m o n o v. Mluv, strýce sám. Přesvědč svou nevěstu,-že jest omyl mezi námi nemožný, že's jen ohlasem minulého masopustu mému domu kratochvíli způso-biti chtěl ■—,
Alexander. Nevěstu svou mám přesvědčit? Doveďte mne k ní, ať ji přesvědčím, že jsem nepřišel k masopustním žertům.' Avšak s hrůzou se obavám, že mne pod tou samou záminkou tady odbýváte, pod kterou mně u tety Sofie —
S o I m o n o v. Ani slova o Sofii! (Ukáže na Marii.) Tuto stoji jádro a výlupek všech-tvých tet a nevěst, na ní přestávej, ona budiž začátek-1 "konec všeho tvého smýšlení o pohlaví ženském!- ,
Alexander, ó, s jakou povolností dal bych se kouzlem nerušitefným k tomuto cherubu přičarovat! Avšak i tato vaše spasitelná slova z omylu plynou, čili z náhodného aneb úmyslného n e-srdzuměn i.
Bratří v Archangelsku.
Marie (pro sebe).
V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku.
305
e (pro sebe),   o kéžbý: něho mým okem mohl podívat! (Hľa8 Můj milý otče! — S
S o I m o nov. Jsem-li pak na',™ anebo jako stín mezi vámi chodím^'
.Výjev desátý. Jan, předešlí.-
Jan (dveřmi hlavu vestrčí). JemÚ pane! . |
Ka t i n k a (k Soľmonovi). Tu prič'ŕl Jan, volá na svého pána. ■
Solmonov, Pojď blí^e, sluho:, mohľs včasnej přijít.
Jan (přiskočí a chce Alexandia SĚ nou věsti). . v|
Alexander. Co chceš, divý člověčí J Jan  (k němu).    Nehněvejte se,-cházím-li vám v nečas. Muselo se něco vel důležitého přihodit; poslové vás po ceřéf Archangelsku hledají.
Alexander.    Zůstávám  u tří h'! nostajů. Nanejdél za hodinu přijdu dor a budu všemu lidu k službám.
Jan. Jak pak dávno zůstáváme u 'Jj hranostajů? M
Alexander. Co jsem z drošky slili
Jan. Vaše věci jsou ještě všecky^ velryby. ■ ,<
Alexander.    Přál bych, abysi-^ ve velrybinu břiše •utopil!:   Kdo jff protivný člověče? Již jednou jsi mne dr bodlákem své Šílenosti popichal.
Jan (vždy tajně). Dejte, pak m\.$ dost malé znamení!  Jak mám mluvit?^
Alexander. Ničeho mi nešeptej žádného znamení na mne nechtěj!
Solmonov. Nuž, strýce! jsme ff doma?
Alexander. O tisíc verstů dále*? cizině.
Solmonov  (pohoršen).  Pojď ser Jene!  Mluv pravdu! Znáš toho pána?
Jan (k Alexandrovi). Mám?
Alexander. Ano, rákosový troiigl máš! Pravdu mluv! Uklouzne-li ti jj dinké nepravé slovo, rozosmím tě!
Jan (oUzkostně). Pro všech sed; smrtelných hříchů.' můj pán se roznemohl Myslil bych, vzácný pane Solmonovej abych běžel pro lékaře.
Alexander. Ano, běž k lékaři,.ab) ti tu lebku srazil, a tykev tobě na hpl posadil!
Marie  (pro sebe). Pro dobrý Bůj co z toho pojde!
ípYmonov (rozjarén). Jene! Jene!
toho pána?! fan (mrzutě).   I u všech všudy ble-jfek pak bych jej neznal? Vždyť jsem na'čtvrtý měsíc v jeho službě, dělal ním celou tu cestu od Vltavy až — Éŕ"o I mono v. Nuž,, synovce? iíVlexander.    Nesmysl! škádlení!
lidy! podvod!
arie.    ó   můj   Bože !. Alexandře
Knorokul —
JÍŠ'q I m o n o v. Strýce! skutečně se po-Ifřri o tvůj zdravý rozum bát.
^Alexander  (uražen).    Pane! váš
Ifbatý rozmar udělá ze   mne divoké
l| nikoli ale silence! Jsem počestný, jlvomyslný jinoch, a budu se na vaše „Iraky tak dlouho outrpně dívat, pokud 1) mou čest nezavadí.
í'S o I m b n o v. Ký ďábel zavazuje ti o §p O tvé zdraví mám starost!
-Alexander. Nejsem nemocen!
'"J a n. Jste celý vyděšený, rozháraný! Katinka. Až hrůza jste nemocen! Jtiy jste si s Katinkou předce zažerto-W jmenoval jste ji svou růžičkou; teď
k najednou mrzutý a nedotklivý, jako lpivý kozák!
jlfjvlarie. . Otče! prosím, zaprisahám §| netiskněte jej! čas vyjasnění přijde "jjyy, pravda se sama ohlásí, a srovná opět
fy toho  rozvodnění  do tichých, utěšM
Jh břehů.
Jf,.S o I rri o n o v. Jdi mi s očí! Jsi slepá, jjjfbo zrádná, mně nevěrná, jako oni (Od-
Alexander. Dívko ušlechtila! ze pt ten starý muž váš otec, zapomene Wááhorok na všecko, co pod touto strefou byl. utrpěl! (Odejde.) e Jan. A kdyby mne bičem od sebe takal, musím za ním. V tomto smutném fv_u nesmím jej opustit. . (Odběhne.) . iKatinka. Když prý si žert nejvýš ŕtítne, máme jej strhnout. (Jde za nimi.) jfe:M arie. Nebesa! zapůjčte mí svou levidoucnost, anebo mi najiti dejte z to-ffo. bludiště východ! (Odchází.)
(Opona spadne.)
DĚJSTVÍ ČTVRTÉ.
jTce. Zadní strana hostince "u tří hraňo-|fjů, jako na začátku   druhého dějství. Slunce zapadá.
Výjev první. |F e dor, Jan, přijdou ouzkou uličkou.
Fedor. Budou-li se tě dále ptáti, te? dy řekneš, ovoce ž^ se stromů se bere, když dozraj e, a tvůj pán že riení třtina, kterou si každý větýrek dle libosti zahrává. Rozumíš? Ty's to slyšel, že se mám ženit, ode mne s a m é h o's to styše!; ale •—,tudy musíš jakousi liščí, jak říkáme ferinskou tvářnost na sebe vzít, že kdyby tě učený muž viděl, přísahal by, tak že řecký šibal Aesopus musel vy-hlížeti. Pomysli, Že jest každým slovem hrabství k prohrání a knížectví k vyhráni, a podle toho spořádej celou svou bytnost.
Jan. Nu, budiž tedy cherubům chvála, že ste svou mys! opět do pravé koleje všinul. Tak se mi líbíte, tak se řád po vaší levici vidím a kráčím i svou přirozenou cestou. Kdybyste mi u pana Solmo-,nova jen zlomeček tak. moudrého slova byl nadhodil, všecko by jinač bylo vypadlo.
Fedor (dívá se naň). Co by bylo jinač vypadlo?
Jan. I ta nešťastna tíseň, v které byste si bez mála byl zoufal.
Fedor. Já — si zoufal? O čem mluvíš? Kdy jsem byl s tebou u strýce?
Jan. Před půlhodinou.
Fedor. Třeštíš?
Jan. Můj milý Bože! tedy se to opět nestalo?
F e d o r. Co pak?
Jan. Pan Solmonov na to zajisté tak brzo nezapomene.
Fedor. Nač nak?
J a n. 'lže jste mu tu nemilou přetvářku rňermomocně odepříti chtěl —■
Fedor. Přetvářku?
Jan. Věřiti vám to předce nebudou. Ta prostořeká Katinka —
Fedor. Ah! — hahaha! Troupe! tělo tvé se bez duše za mnou klátí a tvému bludnému duchu minulost v rouchu přítomnosti před očima še vznáší. O tpm směšném omylu jsem já ti vypravoval, a to se stalo dnes ráno.
Jan. Ráno? — vždyť jsem toho byl přítomen!
Fedor. MÍČ, a nevytrhuj mi víru v Špetku svého rozumu násilně z mysli!
Jan. Tedy jste nebyl přestrojen u pana strýce?
Fedor. Nebyl.
Jan. Tedy to byl váš duch.
Fedor. Síleniny tvé zimničné obraz-nosti. _ Nedej se vysmát, a chraň se těchto chytíavých bludů, zviášte když s někým z domu Solmonova mluvíš. — Jdu do divadla. (Odejde.)
78
306
V. K. Kličpera: Bratři v Archangélsltu.
i
Jan. Nuže, tedy lišky nemají srsti, ryby ve vodě Šupin, a oko s uchem ani tolik víry, jako led v" ohni a máslo na slunci!
■. Výjev druhý.
Jan, žid.
Žid. Pšt! přítelínku!
Jan (obrátí se).. Co dobrého?
žid.- J-e r ke v je počestný žid. Jer-kev jde svou cestou, a vidí toho pána, a chce se mu zeptat, není-li služebník toho cizího muže, co tu s. ním před malou chví-lečkou mluvil?
Jan. Uhodľs, to je můj pán.
Žid. Krásný!  krásný!  Jerkev uhodl.
Jan. Co mu chceš?
žid. Přišel jsem se vám zeptat, máte-li rád rubelínky. Jerkev je počestný žid, kdo mu poslouží, raduje, se s ní.m, Jerkev si rád yydělá kopejk, a Jerkev vám dá několjk rublů, máte-li z nich veselost a potěšení.
J a n. Proč pak ne, mohurii si Je počestně vydělat. Neboť, žide! počestnost je můj štít.
ž i d. Počestnost! Jerkev je také počestný! Mohu-li si kopejk vydělat, modlím se k Aronovi a bratru jeho Mojžíši.
J a h. Abychom tedy tu lišku nezamluvili: j a k se mám tvých rublů učiniti hodna?
žid. Lehce, lehounce, leho.uninince! Pán otevře několikrát hubu., otevře a zavře, a rubelínky jsou v kapse.
Jan. žide, nežádáš-li nic jiného, hubu ti otevřu a zavř.u miliónkrát po sobě.
žid. Zavřu, otevřu, zavřu!  Pán musí také něco říkat. Jan. Co?
Žid. Musí svého pána říkat, že je Samuel Jerkev počestný žid. Jerkeva zná celý Ařchangelsk. Jerkev prodává do Am-strdamu v pravo, Jeŕkev prodává na Kam-čatku v levo.
J a n. A má od tebe můj pán také něco v pravo, koupit?
Žid. V levo přítelínku! v levo, Jerkev dostal z Koninsberku dvadcet beček
rýnského vína-----(táhne do- sebe dech)
tctctctc, to je vínko! žaloudek mne radostí trká, když si pomyslím tu zlatou bar-yelinku.
J a n. Nu, a— ?
Žid. Nu, Samuel Jerkev je počestný žid. Jeho pán to víno koupí, lacino, za chmírko peněz.
, J a n. Co by můj pán s dvadí beček vína dělal?
žid. Nu, koupí je, zaplatí■ jeé Samuéľ Jeŕkev je pocestný žid, %í Jerkev je také koupil, koupí aneš^ cet, zejtra dvadcetkrát dvadcet bečí Jan. Ty! Můj pán ale není žid;| Žid. Není žid! Žid jé kuoec; je Rus, Rus je pán — jeho pán je
Jan. Mýlíš se.. Pán můj se kupě^ tak málo zabývá, jako já pleteními
Žid. Prosím vám, nedělejte šal Nemluvil Samuel jeho pána v pristäíf na tržišti? Nepřinesl mi z Tobolska ps
Jan. Pozbyľs rozum? Můj pan*; chází z Čech.
žid. Z Čech! Co je to z Čech? přijel Samuel Jerkev z babylonské ., kde plakali otcové jehp, až se jejich'! mi naplnilo moře Eufrat. —■ Prosím -M pán je veliký kupec z Tobolska. uvij má v celém světě.
J a.n. "Ty to lépe víš, nežli já? Ž i d.    Jako by chtěl Samuel Ječí víno prodati do Čech!    V Čechách pol víno — Jerkev četl — je tam maloudrf ký vršíček — tctctctc! je  tak maloí ninký, jako bambule sněhu. KrálDa. poslal ten vršiček ze země zaslíbené,: slal ho českému králi, aby dal spravel host židům. — Prosím vám, budete jfef říkat do Čech? Jeho pán je čechle pak je Samuel Jerkev?
Jan. Blázen! (Odejde.) Žid. Blázen!  Samuel Jerkev je bl žen. — Ej!  Samuel Jerkev jé ťulpas,;. na něj nepromluvil  rubelínkama. — BS za nín-i; Samuele!  běž za ním, ukaž-rubelínky!    Neprodáš-lí  víno dnes, bi( zejtra kyselé, a přijde smrt s velikánsky kladivem, a Samuel Jerkev udělá b o m — Arone! Arone.! Samuel Jerkev má dA kost!  (Běží za Janem.) .
V ý j e. v třetí. Alexander přijde jinou stranou.
•' V. K. Kličpera: Výjev čtvrtý.
Alexej, předešlý.
.Bratři v Ařčhangelsku.,
Alexanden  Kdybych  byl vcerag tolika rozšafnými muži nemluvil a obch< svůj tak šťastně nezařídil, Bůhť jest žij^ musel bych_ľmysliti, že celý ArchangeJIJ je-okouzlený háj, a tvorové v něm zaklást lidé, stínové, duchové a ohniví muzi^ nichžto jizlivý plamen jako z Kamcatský^l sopek srší. Kamkoli se obrátím, vsudý; mne lidé kývají a mne pozdravuji, ja^ bych tu již tři léta živ byl, a s každým ohniskem spřátelen.
z hostince). Tu je. aby se na mne ne-
lAJexej (přišed prtr se jej osloviti,
|Alexander. Aj! tedy bych přál, jfch opět byl na břehu' IrtiŠovu, a Arch-ĚJeTsk tak daleko od nás, jako jest země té nejvyšší hvězdy! . Chodím-li pak ve ggní, anebo to skutečně vidím, co vidím, fšktítečně slyším, co slyším? . (Zahlédne lado sluhu.) Alexeji!
•A 1 e x e j. (blíží se k' němu). Jste-li pak f-to skutečně, pane Alexandre? ^Alexander. Pojď sem." U tebe jsem gt blíže svého domova; s tebou mohu rěrně, opravdově promluvit.
Alexej. Hleďte, dobrý pane! hned srn si pomyslil, že konečně předce zas věrného Alexeje dojde, f: A 1 e x a n.d e r. Zdejší lidé , — jsou-li -lidé jako my — mluví na mne a mně Jjpovídají, ale nerozumějí mně. Žáďný ině nerozumí, než snad jedna jediná
Alexej, i  Kalmuci a Tataři* vždyť lem to hned povídal! Já nevím, jak jste Jtou dobrou vůli takovému chřástalu. mohl gveriti. Vždyť na něm není poctivého klou a všecky jeho řeči jsou tak neshodné §zporozvučné,  jako   rozštemovaná bala-ajka.
Alexander. O kom mluvíš? Alexej. I o tom nosorožci, co jste í.ho tomu větrnému kabátku k vůli za po-|adek zjednal.
Alexander. Co jest to? Alexej. A mne, poctivého Alexeje^ ffterý by na vaše slovo do ohně skočil, a tjřos s vámi putoval přes celé ledové mole— mne jste od toho ničemy rozezlen, čo íiv ponejprv ublížil —' mne jste posílal ľo p e k I a !
Alexander (spráskne, nad ním ruce): Pro neskončený Bůh, Alexeji! což jsi také rozum pozbyl? Kdy jsem tě posílal do pekla?
Alexej. Před hodinou — Alexander.   Ä kde, nebe a země, í'á e ? !
Alexej. Tady na tom místě. c. . Alexander. Pryč!  Srovnej věci a fboži, kdekteré jiži'v bytu, za hodinu musí ařchangelsk být za našimi zády!
A 1 ex e j. Nastala tady morová rána? Alexander; Morová rána, pád lidu, |hza a černá smrt! Pryč, povětří tu jest Ijzlivý plamen, Dvinou teče jed, a ze všech těn a střech horká nemoc vála!—'-Ještě tu
•307
stojíš? Pryč! bělóuše do drošky a dvanáct sobů k tomu!
Alexej. A — z té svadby nebude tedy nic?
Alexander. Jdi do pekelné výhně, a na to mí nepřipomínej! Pryč! naposledy kážu: pryč!
Alexej. I Kalmuci a Tataři! kdož jest tomu radši, nežli já? Máme dnes ou-plněk. Nežli se pan měsíc jak se patří rozsvítí, budou bělouši v drošce. (Odběhne.)
Alexander (jde za ním, zůstane ale stát a zamyšlen se vrátí). Jedno stvoření bych tu rád byl ještě jednou viděl, z jedněch úst bych rád uslyšel: ,,S Bohem buď!" — avšak — to jedno stvoření nemá své vůle — budu ho toliko vzdálí  pamětliv.  '(Odchází  do hostince.)
V ý j e v p ä t ý.
(Pomalu se setmí a nastane světlost měsíčná.)
Marie a   Katinka   přicházejí hlavní ulicí. P.ř e d e š I ý.
A I ex a n d e r (se zarazí). Kouzly a čary! vidím-M dobře?
Katinka. Tu jsou tri hranostaje,
Marie (kráčí do popředí nevšimnouc si Alexandra). Tady zůstává.
Katinka. Vždyť zůstával u velryby?
IM a r i e. Kdo?
Katinka. Nu, náš  svévolný strýc.
Marie. Nemluvím teď o něm.
K a t i n k a. Dobře, dobře. Vímť já, o kom mJuvíte; avšak Alexander Krasnorok a náš pan strýc jsou jedna osoba.
M'a r i e. ó váš zrak jen mimo něj hledí! Kdybyste s celou duší do jeho velkého, modrého oka se dívali; kdybyste' jeho. stříbrnému, upřímnému hlasu nejen ucho ale i srdce otevřeli: jak byste mohli pochybovat a bloudit?
Alexander (za nimi). Hvězdy nebeské, mluví o m^-ě!
Katinka. Nepůjdeme, dále? Vždyť jsme chtěly jít do divadla?
Marie (v myšlénkách). Ano, do divadla. — : Prijde-1 i, tam také on!
katinka. Pan Fedor? ^ Teiiť je tam den jako den- Tamť mají jeho'- oči a snad také jeho srdce tu nejtučněji! pastvu.
Marie. Ráda bych ale věděla, není-íi ještě ve svém bytu.
Alexander. Hledá mne! Katinka.    Tptě  lehká  pomoc, zeptám se. (Odchází.) '
■
308 V. K. Klicpeřa: Bratři v Archangeísku.
Marie. Nikoli! ~ zůstaň tady. Co by se tomu řeklo, že hledáme muže po hostincích?
K a t i n k a. Proč pak ne? Neřekne-li se tomu nic, že jsme za ním až k hostinci běžely —
M a ť í e. Kdo povídá, že jsme z a n í m běžely?
K a t i n k a. Nu, tady se od nás nechodí do divadla.
Marie. Jestiť to hlavní ulice, všecko tady chodí; proč bychom my si nemohly zajít?— Jdi — anebo nechoď, nechoď! — Pomysli si, aby's jej tak skutečně doma naši a, co mu řekneš?
Katinka. že byste s ním ráda mluvila.
Marie. Pro dobrý Bůh, jen to ne!
Katinka. A není to pravda?
Marie. Pravda ovšem; o n to ale nesmi vědětí
Alexander" (rychle pokročí). Již to ví, jasný cherube! můžeš mu to směle vzkázat.
Katinka. Ach!
Marie. Probůh!
Alexander., Slyše l-M jsem dobře, p 6 z n a 1 a -li duše má růžový oděv tvé spanilé mysli — Marie! mluvte se mnou upřímně. Jen hodinu smím se ještě z vašeho blízka těšiti, s odchodem této hodiny odejdu i já, tak abych se jako ona —■ nikdy nenavrátil.
Marie. Haí
Katinka. Lirumlárum! nevěřte mu, panno!
Alexander. Marie, rcete, není vaše zasnoubení s Karamzinem k odvolání?
Marie, ó můj Bože! — nemluvte tak nahlas, stojíme tu pod Širým nebem —
A I e x a n de r. Celé město za svědka této své otázky svolám!
'Marie. Katinko! nerada bych začátek truchlohry zmeškala; podívej se —
K a t i n k a. Zda-li by nám k vůli ještě jednou nezačali ? Ó« Katinka všemu rozumí! Hahaha! (Odejde.)
Výjevšestý.
Alexander, Marie.
_, A I e x and e r.- Marie! jaký to anděl ještě jednou ke mně vás přivedl? ó dovolte, abych jej cherubem své doživotní blaženosti nazval. Vás ještě jednou viděti, s vámi ještě jednou mluviti jsem sobě i á-dal; mimo vás se žádným v tom ru-chuplném městě. Chodil jsem tu v labyrintu tisíc nadzemních a tisíc podzemních
smí, ve všech lidských tvářích st lidi'jsem_hledal; leč s hrůzou jseňif svědčil, že toliko lidské tváře hez" smyslů a citů jsou. Jen vy jste . znala, jen   vy   splácíte upřímnosti srdečným soucitem, a pročež jsem sa ností po vás'ještě toužil.
Marie. Musíte město naše bpl Alexander. Nemusím, ale - bpf Marie, ó nebesa, tedy se výr mnichovo  proroctví,  srdce  mi "rjj pravdu, a vy nejste Fedor Karamzií Alexander.    Nejsem žádnýma než   Alexander   K řasno rok —i přiŠi vám na všecky city svých v ťomtcM mžení přeblažených prsou.
Marie. Věřila jsem, když jsrříí okamžení vedle sebe stáli. Onen střly snad dobrý člověk, z jádra jeho ctr snad se někdy šlechetný muž vypěší avšak — mezi vámi a ním leží dáli mnoho verstů   široký  rozvor! TvárjL vaše zdá se býti jedna; fíkový list k.ďruhému, stín k stínu nehí více podoj! než Karamzin k vám.    Ten samý šf oudů, ten samý zrůst, chod a h1as;':t opravdovější jste   vy, mužnější, sparip mysínější a —. (přikryje si oboma rukáj tvář, před sebe) milostnější!
Alexander. Marie! toto vaše Jí rovnání budí ve mně touhu po tváři .tí mého obrazu.
Marie, ó neodjíždějte! sečkejte^ jediný den; všecko  se  vysvětli, všečl co bílý den se vyjasní. „a Alexander. Přijmi mé siovo, tiívj drahá! nepojedu.
Marie. Za to ať vám vlastní srdl díky vzdává!  Neboť jestli smělá, dalece sáhla důmněnka má jenom lem jistot> pravdy objeví —■
Alexander (pozorným učiněn), ká to důměnka—?
Marie. Již ten jediný paprslek m oj n o st i rozžal ve mne patero živobytí!
Alexander, Co jest vám, M| ríe?! Duch váš proietuje se v nadvětrnéjl poli! Mluvte, co rozdechuje obraznost vašf co vidíte v'kouzedlném obraze jejím?
Marie. Avšak nyní ku prosbě, ktep| mne s dívčím studem ve tvářích až k ví šemu bytu zavedla.
Alexander. Co uslyším, Marie?-; Marie. Vaše první sejití se s mýr otcem, to nedorozumění, na to pak to roa dvojení bylo takové, že se obávám, ab^ v lůnu srdce vašeho nějaká zášť se byh neumístila.
Alexander. Zášť? — nikoli.
V. K. Klicpeřa: Bratři v Archangeísku.
309
Jjjhi e. Nebude mi Alexander Krasno-fjjfsté ve zlé klásti, že jej přicházím Jař'a zástavu tohoto slova prosit? Miéx a n d e r (ruku na srdce položí). ¥vlm poklid mé duše zástavou. jl?a r i e. Slibte mi, že zejtra ještě jed-pd strechu mého otce přijdete. |j'exander,    Marie!   pomněte, že \\ návštěva v domě Solmonovu vše-iaklady  duševního  života  mého za-fa. .
a r i e. ó rcete, že přijdete! i e x a n d e r. Jsem m u ž, a zvyklý, Každou vášní a žádostí mužně zapadá však — Im a r i e. Přijdete? ^Alexander. Ano, drahá, Čarovábnä ||ěl A kdyby se mi duch rozbroje s pla-[ínym mečem v cestu postavil, přijdu. řM a r í e.   Za to vám návšteva ta ce-budiž do chrámu vezdejší blaženosti, äivas otec Solmonov  vlídně a laskavě ftřjme, za to vám ručí Marie, vaše příteř-Vě. — Spěte sladce! Snad že vás růžová lnice k novému,   utěšenějšímu životu. Unudil (Rychle odejde.)
rA I e x a n d e r.    Dobrou  noc, Marie! 3rou noc!  (Odchází za ní.)
Výjev sedmý.
Alexej, předešlý.
.Alexej  (vyjde rychle  z hostince), ijsenv milý pane! Bělouši již netrpělivě Rapují.
Alexander. Ať jdou opět ke žlabu ^nepojedeme. (Odkvapí.)
Alexej (pln obdivu za ním se dívá). pspojedeme? — Což mor a hlíza, horká aemoc a černá smrt již se odstěhovaly? Jyhou! co se to zase stalo? Dej pozor, Alexeji! neběžela od něho rýchlonohá dív-J? Máme tady více než jednu tetu? Tedy Jude pŕedce něco z té svatby? Hm, že §||m nepřišel o minutku dříve.
Výjev osmý. K a t i n k a, A I e x e j.
Katinka (přispěchá). Nuž, panno |äne! již byste snad mohla — co jest || Kam se poděla má panna? Kam ode-Jl.tvůj pán?
A I exe j.  Bezpochyby  do  svého po-
BJe.
Katinka.    Nevzal. žádnou dívku s
l'bou?
Alexej. S'sebou ne; ale vyšed z hostince zhlédl jsem, že šla jedna od něho.
Katinka. Mladá?
Alexej. Mladé nohy měla.
Katinka- Hezká?
Alexej. Po předu nevím; ale po zadu prošla.
Katinka, Černé oči?
Alex e j. Méla-li černé, nebo zelené oči —
, Katinka. Ty'š hib, zelené oči mají jen kočky. Kterou to ulicí se pustila?
Alexej. Tou tady.
Katinka (pro sebe). Tedy běží rovnou cestou domů. — Víš-li pak, proč tady byla?
Alexej. Nevím.
Katinka. Aby s tvým pánem mluvila. '
Alexej. Aj? podívejme se, chce se snad s námi svézti?
Kati n k a. Kdo ví! Má ho ráda.
Alexej. V Tobolsku ho mají všickni lidé rádi.
Katinka. V. Tobolsku? Lirumlárum! — Ale hádej, čemu  se Katinka nejvíce, musí smát?
Alexej. Čemu pak?
Katinka. Že ho má jednou víc, a po druhé zase míň ráda.
Alexej. Tomu nerozumím.
Katinka. Jmenuje-!! se Karamzin, nanejvýš se usměje;. řekne-li mu ale někdo: „K r a s n o r o k u'!" tu jí z očí jiskry srší.
Alexej. Co živ, nejmenoval se Karamzin.
Katinka. Lirumlárum! — Viš-li pak již také, že mají být svoji?
Alexej. Cítím něco. To bude Alexej také při tom.
Katinka. Tys se ještě nikdy neoženil?
Alexej. Nikdy.
Katinka. Katinka také ne. Ale mohla by se každý den vdávat, kdyby k tomu pan Solmonov svolil.
Alexej. | Kalmuci a Tataři, já také, kdyby k tomu pan Alexander svolil.
Katinka. Víš-li co? Budu prosít pannu, aby se u tvého pána přimluvila.
Alexej. Aby se mne nechal oženit? To by bylo dobře.
Katinka. Co se vsadíš, že to 'Katinka dovede?
Alexej. Hihihi! stane-lí se to, budu Soběnku tak dlouho štípat, až bude Jako její sukně, zelená a modrá.
IF
lb! I
310
y. K-. KJicpera: Kdo je ta Sobénka?
i jí
Katinka. - Alexej. Hihi! to je ta buclatá děva, co v našem domě slouží — má nevěsta.
Katinka. Co? tvá nevěsta? T u by's si tedy vzal, a ne m n e ?
Alexej. I Kalmuci a Tataři! což mne také chceš?
Katinka. Ty se mně mnohem více líbíš, nežli Jan. Víš proč? proto že jsi Rus. A věř mně, že bysi se se mnou neosí-dil. Mám pěkný nový domek zrovna vedle přístavu. ,
Alexej (pro sebe). U všech všudy Tatarů, Alexeji, drž se!
Katinka. U pana Solmonova mám tři sta bílých rublu, které si každou chvíli mohu dát vyplatit.
A.lexej (taktéž). Tři sta bílých rublů! — Alexeji, drž se!
katinka. A ošklivá také nejsem, to mi pan Fedor stokrát povídal.
Alexej. Ošklivá? (Podívá se na ni.) Hihihí! —- Alexeji, drž se!
Katinka. Je Soběnka také bohatá?
Alexej, Není.
K a t i n k a. I tedy ji nech sedět! — Víš-li co! řekni jí, že's si mne musel vzít, že —(
Alexej. I — pšt! tak to nejde, s takovou jí nesmím přijít.
Katinka. Proč pak ne?
Alexej. Byla by s to se oběsit, zapíchnout, do vody skočit — ■
Katinka. Tedy mne nechceš?
Alexej. I Kalmuci a Tataři, já bych rád, ale — jakpak, Katinkoí abych si vás obě vzal?
Katinka. A "několik ještě k tomu, jako bohatý Sa m o j e d, není-li pravda?
Alexej; Ty budeš mou žínkpu v Archangelsku a Soběnka v Tobolsku.
Katinka. Tak? — A kdybysi ty tedy s pánem a s mou pannou odejel, zůstanu já ta d y ?
Alexej. Ano, můj beroušku!
Katinká. A kdyby's opět přišel?
Alexej. To ví milý Bůh! Bez pochyby nikdy.'
, Katinka (vyjede). I ty dlouhovlasé z 16m b i d I o T My sLíš_ ^oq pravd u ?
Alexej. I — nikoli! (Vyhýbá se,) Měj pak rozum, můj sobolíčku! byitě to jen žert! .
Katinka. To bych ti také radila! Mne si chtít jen tak na chvilku vzít!. Ne-chceš-li u mne sedět, se mnou Chodit, u mne sešedivět, a u mne umřít: tedy odejdi a vezmi si macatou opici ! Katinka se postará o jiného. (Odejde.)
Bratři v Archangelsku. ™ Alexej. Vysvoboď nás, Pane' oř
V. K. Klicpera: Bratři v Archangelskú.-
311
jího domku a tří set bílých rublů, ká j e, tu chválu jí každý kozák dá%» — čert je divný! kdyby mne jednou ch'lf hubičky přešla, byla by s to, býkovy mně jí dodávat! (Odchází do hoatincé||
(Opona spadne.)
D É J ST V í PÁTÉ. V domě Solmonovu. Druhý den ná'^
Výjev první. Solmonov,  Katinka. -A
K a t i n k a (hlavním vchodem \ čiyší uzří pána a chce uklouznout). !.
Solmonov (vchází dveřmi poatrg nimi a zahlédne ji). He, děvče!
Katinka (ve dveřích). Chtěla'.}! se jen podívat —
- Solmonov. Přistup blíže! — Vsí již Marie?
Katinka. Dřív než ten nejprvní paprslek dnešního slunce.
Solmonov. A .co dělá tak dlouhý
Katinka.   To ví milý Bůh! Ghl zamyšlena pq pokojí,  a když  na ni.:tpjj mluvím, zdá se, že mne tak málo sh, jako toho ptáčka, co   pod  jejím . oku? šveholí.
Solmonov. Mluvila včera v divaí se synovcem?
Katinka (nesměle). V divadle?^ mluvila. Ale na ulici, u tří hranostajQ|
Solmonov. Kde jste se
tily?
Katinka.    My jsme —■ To je také divná otázka!
S o I m o n o v. Nuž?
Katinka. Zdálo se nám ještě rpř Časně —
Solmonov. Nemýiím-li se, z 0-vá strýc nyní u tří hranostajů?
Katinka. Strýc jako 'R u s, anoň .Solmonov. A strýc jako strý.0í?J
Katinka. Zůstává u velryby.
Solmonov. U, velryby, ano! ™ pak ty tomu říkáš, děvče? Jsou ti.-dv,a liko jeden, anebo jsou skutečné ,dď
Katinka.   Inu! Z počátku jsej: měla skutečně oba za jednoho, tot| pana Fedora. Leč panna Marie mi tc ra tak všecko zvyvracela, že t e ďzlti nevím, čemu mám věřit.
t a nvgc (Stratil
Šimonov. Nuž, a co povídá panna
■ atinka. Inu, povídá, ten pán v fřš e že je pán sám pro sebe, a to sice ?sám pro sebe, že n strýci Fedorovi Riěvi. Jenom že prý jest jeden k dru-fjj': tak neslýchané podoben, že na ně-fk v prvních vzezření ' těžko rozeznat i, je vlastně strýc a kdo cizinec; I e č IsTje člověk jak náleží prohlídl. SSolmonov. Nuž, a co uvidí Člověk, ^si je jak náleží prohlíží? -^Katinka. Tu prý. se vynájde veliký £t menších i_ větších rozdílů: oko, Těcn, jakýsi dolíček, hlas, zpusobnost, -c e — a kdo ví co! IS-o I m o n o v. Nu, já si je také prolnu.
^Katinka.    Panna  Marie  myslí, že |hom se nejjistěji k pravdě dostali, kdy-jmom je z nenadání oba n a j e d n o u fválif tak aby jeden o druhém nevěděl. ^S o 1 m o n o v. Jsou-li ale oba jen je-■ijediný? ... iKa t i n k a. Tedy prý přijde jen jeden. |S.o I m o n o v.'   Hm! ■—< ppšli mi sem
|K a t i n k a.    To je mrzutá historie! äu-npc jsem ani oka-nezamhouřila! íS o I m o n o v. Což tobě na tom zä-I?
|Ka t i n k a. Aj, také bych již ráda felá,, jest-li to jeden, nebo-li dva", a Síř-ii dva,  který si z nich  naši pannu Jlyé. (Odejde.) |S o I m ó n o v . (překvapen   za  ní se í):. Hola!   co jest to?    Tu myšlénku fá-ta ťopka ze sebe. — Tedy doufá Ma-Ejsou-li dva, že bude moci jednoho vy-JjM;1?; J a k na to mohla pomyslit, jsouc Éasnoubena? — Ejhle, starce! nyní je-1^ včerejšímu chování lépe rozumíš.
Výjev druhý,
Marie, Solmonov.
||ía r i é  (plna důvěrné horlivosti po-Igtci ruku). Dobré jitro, milý otče! ifólmoriov (chvilku na ní se dívá, Ipřešedší několikrát pres pokoj, v ro-Jůstane stát). Jest již na všecko při-SJĚha.  (Hlasitě.)  Katinka tu povídala, Jpjž zorním jitrem návrh velmi zají-míčihohry osnovala? ^— Jsi hotova? |(-a r i e. Jsem, milý otče! |olmonov, Snaďs mi také nějakou přidělila?
laríe. Tu nejhlavnějsí, můj otče!
Solmonov ' (posadiv se, bystře na ni se dívá). Vypravuj.
Marie. Zajisté cítíte, drahý otče! že jste se kupce Tobolského — d ej m e ž tomu, že tak málo vaším synovcem . jest, jako jsou slunce a měsíc jen jediným tělesem — vy jste se cizince toho proti yšemu blahomravu svému tak nemile dotekl —
So I m o n o v. Aha! chtéla's napravit, co tvůj otec —
. Marie. Opovážila jsem se toliko cestu proklestit, po které dobrý duch společenství sám od sebe všecko vyrovná.
Solmonov. 1 Ovšem, ovšem! Dříve se musí led prosekat. Kdyby se tak bylo učinilo* byl by již dávno smělý plavec severní úhel obejel.
Marie.   Avšak přisahám, otče! jsem se ani k slovu nesnížila, ježto buď vás,  aneb  dcery  šlechetného mu bylo ňehodno. „
Solmonov  (hořce).   A sama's j vyhledala!
Marie. Dobročinná náhoda mi vynašla. — Prosila jsem ho, než odejde, aby ještě jednou za příčinou svěřené vám Sofie s vámi promluvil, 1
Solmonov. Nužä a on?
Marie. Přijde.
Solmonov. Velmi mnoho na tom záležet si dávaš, aby's jej s naším domem sloučila?
Marie  (poněkud se zarazí).
Solmonov. Ruměníš?
Marie. Otče! promiňte mi nyní na tuto otázku odpověď.
S o I m o n o v. Avšak návrh tvůj zajisté se také toho domnělého cizince týká?
Marie. Znamenitě. Živbucí podoba mezi ním a Fedorem učinila, že jsme je všickni zá jednu osobu měli.
Solmonov. Proto že jsou toliko jedna osoba.
Marie. Jsou -li, tedy se klubko to samo sebou- rozvine. Avšak proč bychom neméíi i na druhý útok se připravit? — Dejmež tomu, otče! že přijdou -o b a, a stojí jeden proti druhému, a přítomnost jejich, rozmete všecku pochybnost naši! Budeme se pak na ně, jako na zázrak devatenáctého století dívat, anebo se, anto přirozenost ten největší zázrak jest, k této nezpytatelné matce všehomíru přivineme, a j i poprosíme, aby nám to podle svých zákonů vysvětlila.
Solmonov (jenž ä podivením poslouchal.) Dívko! jaký to duch tyčí se v tvých prsou?
312
V. K. Klicpera: Bratřil
Marie, J s o u-li Alexander a Fedor dva muži, tedy jsou bratři, zrozeni jednou hodinou.
Solmonov   f vyskočí). Jak — ? Marie. Když jsme z Petrohradu cestovali, schválně jste se mnou s hlavní cesty sešel, a vedl jste mne do mlýna, tak abyste mi dvojčata   ukázal, kterážto, ačkoli již v šestnáctém jaře, tak podivně ještě sobě podobná byla, že je vlastní matka toliko podle jména rozeznávala. Solmonov. Ano, ano! Mafie. Nejednou jste mi vypravoval, že jest Fedor z dvojčat —
Solmonov.    Jest,   důkazy toho mám v ruce.
Marie. Jak, kdyby byl Alexander Krašnorok jeho bratr?
Solmonov. Co? dítě! (Hluboce si oddechne.) Dcero! slovem tím všecky kosti v těle jsi mně prohnala! — Co ti to tane na mysli? Zdali pak Fedorůy blíženec co n e m I u v n ě již neumřel?
Marie. Ach, drahý otče! neviděl jste jej umírat.
Solmonov. Neviděl, ale — Marie. Jak víte, že jest mrtev? Solmonov, Vlastního otce písemní zpráva jest toho svědkem. Jmenoval se Kařamzin, a byl plukovníkem. Za své velké zásluhy obdržel v roku čtyřídcátém svého veku znamenitý úřad v Ochocškém vladařství, a když se právě jaro léta tisícího osm istého třidcátého otvíralo, vydal se s drahou manželkou, mou jedinou sestrou, na tu dalekou cestu. — Když se převáželi přes řeku Lénu, rozvětříly se její vyvezené vlny a strhly slabou lodi do divého proudu. Vida můj svat, že jeho i manželčino  živobytí  s  krutou  smrtí zápasí, uchopiv sestru mou levou rukou do víru zuřivého s sebou ji. strhl, a statná pravice jeho .šťastně se na pevný břeh proveslo^ vala. Leč následkové zachovaní toho byli strašliví.    Užaslé a nastydlé mé nebohé sestře nebylo možná dále cestovati. Předčasně obklopily ji bolesti porodu, dvě pacholata vkročila na svět,  ona pak, - dřív než  byla  hlas jejich   uslyšela, vykročila ze světa. —■ To zdrtilo mužovu velikánskou sílu.  I jeho života strom kvapně -počal- se káceti, -'on-se- složil—a    : umřel. Den před smrtí ještě mi psal, odeslal mi zdravé nemluvně s písemním odkazem celého jmění, a druhé — znělo v tom listu — pravě také již se smrtí zápasilo, když poselství ke mně odcházelo.
Marie. Zápasilo se smrtí; ale že by je smrt byla zachvátila, list nesvědčil.
Archangeískii.
Solmonov. Co —i ?! — ;\i^ došla mne i druhá zpráva, že ttííjl skutečně umřel, a o pacholeti ani se již nestalo. Nebyli by mi je takě: anebo alespoň —.
Marie. Ó můj otče! ve mně^ léhá jakýsi hlas, jenžto skrz všecky^; těla mého volá: Alexander a Fedorä bratři!
Solmonov. Trojjediný Bože! vždyť jest to věc nemožná!
Marie. Ó proč by to nebylo mol Prozřetedlnost božská bdí nad sneni| litkého broučka; ona hlídá a střežili pod sněhem: 'proč by jí nebylo m"í člověka ochranou svou zachovatiff aby jej někdy u veliké radosti přátf a bratřím v náruč uvedla?
Solmonov. Pro veliký Bůh!? vlovno! tvého lůna plod! — Dcerorí svědč mne, a otec tvůj se stane á věku mladším.
Marie, ó, můj otče! jest-li --vj vaše, jest-Ii vám dcery vaší blaženi milá a drahá: vyletřujtež to s vroucno^ Promluvení s tím cizincem zajisté na ste vysvětlení a přesvědčení povede. PošteH pro něho —
Solmonov. Pro syna mé neijťaší sestry!  Ó, nebesa!   nikoli, nepošlu; sám  budu hledati, sám  si jej pnvéí do domu, z něhož jsnie tak nevlídněly zaplašili. Podívám se mu do spřízněné,^ ře, a tak dlouho budu do ní hleděti, až duše jasným okem bude volat: „Jsem ^ sestry osiřelý, zatoulaný syn!" (Odkvapl Marie. Duchové našich matek! srn te se se svých nadehvězdných bytů, a;ž| hnejte štípky dítek svých, ježto jste. klíčící se zrno tady opustily! — Katinkqg Katinko!
V. K. Klicpera:' Bratři v. Archangelsku.
3Í3
PROMĚNA. Pokoj Sofiin.
Výjev třetí. Bočarevna, sluha.
(přijde postranním^
Bočarevna
dveřmi).
Sluha (přijde hlavními dveřmi) Pan Karamzin by rád se slečnou mluvíí Bočarevna (užasne). Co? videi: jf dobře? pan Karamzin—? Sluha. Ano. B 6 č a r e v n a. Ať přijde.
Ib Í u h a (odejde).
řBocareviia.     Tolik nestydatosti S%t y d a t o s t sama do sebe nemá!
V ý j e v č t v r t ý.
Fedor, Bočarevna.
Fedor.    Dobré jitro,   má rozšafná, icekojnä slečno! (Políbí jí vuku.) Nej-nějěí paprsky, co vyslalo slunce, aby [línaly noc, schytal , jsem. svým plamen-ířri okem, a přicházím vám dokazovali, li mnohem spanilejší jest Sofiina tvář, li všecko, co kdy slunce i měsíc a ostat-tělesa nebeská ze čtvera úrodných živlů Jy vylíčily. — ó, doveďte mne k ní! Ona it zrno a obsah vší krásy  a sličnosti! fdo by ji chtěl mrtvými slovy velebit, izi by maloval, a jasnou hvězdu v bídné ížlátko by obálel!
Bočarevna. Jste s tou ranní písní konce?
Fedor. A nemusím přestátí? Má ně-llo tolik výmluvnosti, aby všecku krásu "ušlechtilost toho cheruba vyslovil? — gmiváte se? pochybujete? Bočarevna. Divím se. Fedor.    čemu,  niá  nejdokonafejěí f mu ?
■ Bočarevna. Kde jste tolik sme-Tsti nabral, že jste se odvážil, pres tento ■áh kročiti.
Fedor (zaražen). Proč—? Bočarevna. Myslíte, že sebou Dů-fojnost, že sebou Vážnost a Zásluha, slohem, ze sebou Bočarevna tak po stu-ientsku nakfádati dá?-
Fedor. Co jest to? Všecky krůpěje ie krve zastavují se v běhu, a slouchají podivením těchto vašich slov. .  Bočarevna.    Když jsem si nepo-lyshla, že bude nevinně   vyhlížet, jako lěvče, ježto včera na svét přišlo! — Mezi .liti, co se tady namáhám, abych jemu vůli dvadcítiletou dívku vykouzlila ~ Fedor. Vy jste tu vítala Sibiřského ff;rýce, co j ä jsem zatím slabý svůj vděk ferfizový věřiec sladkých veršů osnoval.
Bočarevna. Ubohý pochlebníkuí 10 jste byl ten Sibiřský strýc! V y, vzdor ;lpici, kožichu a vousům jsem vás poznala.
Fedor.    Pro  všech   sedm zázraků, staňte!  Opět čepice? opět vousy a opět -jiného? Ať mne bohyně Juno y plané blko promění, rozumím-li slovu, z čeho ne viníte,
: Bočarevna, Odejděte! jste ouskoč-..nestydatý, lehkovážný číověk.
Fedor. Však ale —" když všecko, co povídáte, a co se mi včera přihodilo, seberu a spočítám: vidím z toho patrně, že v Archangelsku mimo mne ještě muž se nachází, který jest mi, jako já sám sobě, ve všem veudy podoben. .
Bočarevna. Hahaha!
Fedor. Jestiť patrno, jako tento bílý den, že se cizinec, ve všem ke mně podoben a mně roven, do tohoto města přistěhoval; že se ode mne ničím, nežli rouchem neliší; že pochází z Tobolska, že stav jeho jest obchodnický, a že se Alexander jmenuje.
Bočarevna. Skutečně? Hahaha! Dobře, dobře, tak se náš Sibiřský strýc také nazývá.
Fedor. Jak? tak — ?
Bočarevna. A konečně, budiž tomu všemu tak anebo tak, víte mé mínění, Vaše milkování se Sofií musí víc než z jedné příčiny přestátí,
Fedor (dlouho a s užasnutím na ni se dívá). Jak? Nesměl bych předce ještě
0 jednu tu příčinu prosit?
Bočarevna. Jste s Marií Sol--m.o novou zasnouben.
Fedor. A kdybych byl? Miluji Sofii tak málo, že bych jí k vůli všecky jiné úvazky nepretŕhal, a kdyby tak pevně spleteny byly, jako jest smlouva a železné zasnoubení? Nespojuje láska úžeji než krev?
Bočarevna. Uspořte si slov, o Sofii potýká se jiný.
Fedor. Budu se potýkati 5 ním!
Bočarevna. Aj?. Jestiť vidět, že na vás ještě školy a bájesloví lpí. Myslíte, že měla krásná H e I e n a několik mandel ženichů, a že se jich o šlechetnou P e n e-
1 o p u celé hejno pokoušelo —
Výjev pátý.
Katinka, předešlí.
Katinka. Vzkazuje vám naše panna dobré jitro, a — hlehle, tutě stojí mladý pán,
Fedor' (nesnadně).  Hledáš mne?
Bočarevna.    Co  přinášíš, děvče?
Katinka. Panně Sofii lísteček.
Bočarevna. Dej sem!
Katinka. Katince se nařídilo —
Bočarevna. Sofie není doma. Sem s tím! (Vytrhne jí lístek z ruky.) Nechám se panně vaší poroučet. — Slyšela's? Vaší panně. (Otevře lístek a čte.)
Katinka. Dobře, dobře. (Zastaví se u Fedora.) Dělejte, ať přijdete brzo k nám. Hledáme vás po celém městě.
m
:.íľi»
iVi!-i;
314
V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku.
Fedor. Staio se něco? Katinka. To věřím, něco neslýchaného.
F e d o r. Povídej.
katinka. Pan Solmonov chce se čím dřív tím lépe přesvědčit, jste-li vy a Krasnorok — (Zarazí a uhodí se přes huhu.) I ty klapačko! vždyť se toho žádný nemá dovědět! (Odběhne.)
Bočarevna (která zatím vždy víc a víc sé pýříc čtla, divě sebou trhne, smáčkne hněvivě lístek a na zemi jím uhodí). Nuže, tedy ať bleskůolný hrom zemi rozvrátí a bezedná ta propast ať mne za živa pohltí! Hrobový kámen chtěla jsem na jejich blaženost tesat, a s úžasem vidím, že jsem zdraví a sílu do studně jejich živobytí nosila! (Odkvapí do postranního pokoje a dveřmi divoce bouchne.)
Výjev šestý.
Fedor sáni.
Fedor. Totě musela být prudká stře-; Ea, že tvrdočelná slečna závrat z ní dostala. Což to asi jest? (Zdvihnuv lístek čte:) „Má drahá Sofie! Co Tobě tímto svěřuj,!, ulož do své věrné duše, a spal jeho kůru. — Povídá se, že bratranec můj Fedor skvostné Tvé srdce opanoval, a Ty že jej také návidíš. Otec mne mu sice na polo zasnoubil; avšak nelekej se toho, mraček ten na svou jasnou mysl nepřipouštěj. Já jej nemiluji, milovati nebudu. Chtějí-li nebesa svou nejvděčnější dívku učí niti šťastnu, ze všech šťastných najšťastnejší, dají mi j e h o brat r a za manžela. Tvá Marie." — Co jest to? Krátce řečeno, a na pohled velmi srozumitelně; ale — (dívá se do lístku), „dají mi — j e-h o bratra" —. což má Fedor karamzin bratra? —> To orakulum jest mi příliš děl-fické, a já na neštěstí žádný O e d y p u á! Musí mi to příležitostně někdo jiný rozluštit. (Schová lístek.) Tady se povídá, Sofie! že jsem nad tvým srdcem zvítězil? A ty, že mne také ráda máš? Proč se mi tedy vyhýbáš? čili tě opravdu doma není? — Přesvědčíme seL_ Tady se posadíme a nehneme se,-až tvé tváře zlatá hvězda se nám objeví. (Posadí se ke stolu, kde dopis z Tobolska ještě leží.) Aha! tuť leží to nešťastné posláni z Tobolska. Pro ukrácení chvíle budeme čisti. (Rozbalí a Čte:) „Mladý kupec Krasnorok je můj chovanec" — kdo jest ten písař? (Dívá se na podpis.) „F e o d o ro v n a." — „Snad že jste s ním již mluvili, když tyto řádky Či-
sti budete." — Ta jsme již včera
(Čte dále do sebe mumlaje.) ,,--^
příležitosti kupci Solmonovi, jest-li j na živě — něco velmi důležitého" — co pak to bude ža důležitost? — „Tot Plukovník Karamzin" — Divotvorný ■ gĚ můj otec?!    (Čte s  největší dychtřyi dále, pohlcuje řádky, a pro třesoucí rty toliko   jednotlivé   slabiky. vyslovuj Celá tvářnost projevuje' rostoucí boj jl^ duše.)  Nezpytatelné rameno  Bozi' jes" to možná? (čte:)—od jednoho žebrák druhému, a já jsem byl v rozkoši Vyčlí ván!   (čte  s  úpěním  dále.)  — Oh! .^Jestiť mně milý a drahý, jako vlast5 syn — podejte mu svou lásku a p z e ň, statky a bohatství zdědí po mriě^ — Vševládný, dobrotivý. Bože!    Cizí ií jej šetřili, milovali, a v mém srdci ^ jiskra lásky k němu nezableskla! (Spräf nuv ruce odkvapí.)
Výjev sedmý., V domě Solmonovu.
Marie' přijde ■ postranními,   K a t i n k« prostředními dveřmi.
Marie. Našla's jí doma?
Katinka. Nenašla. Stará Bocarevíii vzala ode mne lístek. Hádejte, kdo tar u ní byl?
Marie, Nech žertů!
Katinka. Náš rozmilý pan Fedor..:
Marie. Ŕekla's mu, že ho snazne híejj dáme?
Katinka. Napověděla jsem; pakli mne zaslechl, má na tom dost.
Výjev osmý. Solmonov, předešlé.
Marie (chvátá otci v oustrety).-NaJ šel jste jej, otčel mluvil jste s ním?
Solmonov. Ani jednoho, ani drn hého. Fedor na úsvitě již odběhl, Jan ney, kam.
Marie. Fedor není daleko.
Solmonov. U tří hranostajů sklí tečně již na třetí den Tobolský kupec -zů stává. Jeho mladý, srdečný sluha vypraVP; val, za těch Šest let, co je u něho, že se nj. čeho o svém pánu nedověděl, nezlí ze ^ vdova Krasnoroková jeho pěstounka, a-z; jej co vlastního syna šetří a miluje.
V. K. Klicpera: Bratři v Archangelsku. jlarie; Jest tedy nevlastní dítě. Hle,
j- první jest to prst, jenž na vyjevení 6 snu a mého domnění ukazuje., Solmonov. Nebesa! — tu jest.
Výjev devátý. Alexander, předešlí.
^Alexander (s velikou horlivostí), nie Solmonove! slyším, že jste se za ve-%ii příčinou v hostinci po mně ptal.
Solmonov. Za velikou příčinou — Ihuj Bože! — Pojďte pak blíže, nele-jjte se, že se nohy pode mnou chvějí — lemté Šedesát podletí stár; ale nikdy ve řjiě srdce tak silně na žebro netlouklo, ■Ŕo dnes. (S velikou žádostí do. očí se 8& dívá;)   . '  ■ ,
Alexander.    Co   se   tady stalo,
árie?
Marie. Prosím vás, odpovídejte otci. Solmonov  (přikročí rychle k ně-; uchopí jej za obě ruce a pevně se mu [cíoka dívá). Mé sestry čelo — mé sestry
0_její tichá, milostná tvář; avšak —
Cästoupiv od něho, polohlasite před sebe) není možná věřiti, že to muž jiný, nežli ;edor!
Marie. Otče, otče! nenechte to důležité okamžení uplynout!
Solmonov.    Milý,   ušlechtilý Ale-Sndře! rcete — avšak, pro vaši zemřelou atku, vyznejte pravdu!
Alexander (překvapen), ó Bože á matka!
- Solmonov. Pro vaši šlechetnou, ešťastnou matku!
Alexander. Nač se mám přiznati? Solmonov. Víte o žalostném místě, ;de jste še narodil?
Alexander (s podivením). Nevím. Solmonov. Nedošla vás nikdy zprá-'a o rodičích?
Alexander. Nikdy, ■í   Solmonov. Ani o blízkém neb vzdá-i|iiém příbuzenstvu?
Alexander. Nikdy. S o I m o hov. Jak jste přišel do Tomíška?
Alexander. Jako žebravé pachole, iéni le^ stár, tak mí Feodorovna povídá, ~'jk pěstounka. , •
M'arie (před sebe). Nebesa, on že-řál!
^  Solmonov (s sepiatýiíia rukama), íedy žádné stopy, žádného zdání o vašem du?
Alexander, žádného.
315
Solmonov. Nuž, o nebesa! kat™ váš paprslek nezasvitne, tam jest rriarno' všecko hloubání lidské!
Výjev desátý. Alexej, předešlí.
Alexej. Bohu chvála, žě jsem vám na stopu přišel, pane Alexandře!
Alexander. Co jest? mluv!
Alexej. Sedím v myšlénkách v hostinském pokoji, kde nic tu nic. Najednou se rozlítnou dvéře, a na prahu stojí můj pán v tom Čtvrtliberním kabátě.
Alexander. Já?
Alexej. Nikoli — dejte mi jen vymluvit — byl to cizí pán, ale k vám podoben, jako byste mu sám sebe byl za^' půjčil.
M ar i e. Bratranec!  ■ ,   , .
Solmonov. Můj synovec!
Alexej. „Je tvůj pán doma?" tázaf se mne. a tváře mu hořely jako rozpálené železo. „Vždyť jste to vy sám, pane Alexandře!" odvecu ná to — to pozorujete, že jsem ho měl za v á s —
Alexander. Dále! dále!
Alexej. „Ty's mezek}" řekl on na to; „přestaň se mýlit, a pomoz mí jéj hledat." — S tím mně popadl za ruku, táhl mne s sebou, a ptal se mne toho tolik s,a tak čerstvě za sebou, že bych se byl bez mála spletl,
Alexander.  Nač se tě ptal?
Alexej. Odkud pocházíte, kolik let jste stár, jak jste se až potud jmenoval, a Bůh milý ví, co! —> „Také's mu někdy něco cjobrého udělal?" ptá se mne najednou zastaná státí. — „I u všech Katmuků a Tatarů! to věřím, vždyť mu již na sedmý-rok upřímně sloužím, a mám jej tak rád, jako svou Soběnku!" — Já se tak ozval, a on mně padne okolo krku a přitiskne mne na prsa, že sě duch ve mně 'zatajil. Lidé zůstávali na ulici stát; on ale nic se na to neohlížel a ptal se jedno za druhým.
Solmonov. Kterak o n se domnívá?
Alexander; Dělej, ať přijdeš ke konci. ■
Alexej. Jsem již u konce. „Teď se ztrojnásob, věrný sluho!" zvolal ten pán, „hledej svého pána, a najdeš-li jej. dříve nežli já, odevzdej mu tento list." — S těmi slovy dal mi toho kus papíru — (vytáhne psaní z Tobolska) já jsem běžel do města ptát se po vás,.on ale utíkal do přístavu. (Všecko jest u největším' napnutí. Solmonov á Marie nespustí s Alexandra oka.)
3i(i
V. K. Klicpera: Bratři v Archaiigelsku.
(rozvine psauí; inalý něho na zem, aniž si Co vidím? Písmo mé dostalo do Archangel-
Wl ar i e. Otče! S o I m o n o v. uzavřela. — čtěte!
Alexander
Alexander lísteček vypadne z toho kdo všimne), pěstounky! Jak se ska a do  cizích  rukou?    (čte, z počátku
běžně a tiše.)--„je-li ruka její ještě
svobodna, a úmysl Váš žádostí mé neodpírá — —■ kupci S o I m o n o v i následující tajemství" —
Solmonov." Tajemství — mně?
Marie.   Bože! v těle i v duši trnu!
Alexander (čte). „Plukovník Ka-ramzin stěhoval se před šestadvadcíti lety do O c h o z k a. Na břehu Lány zachvátila í jej, i'manželku jeho, Solmonovu sestru náhlá smrt. Právě byla porodila dvojčata, a,ta měla ku svému ujci do Archan-gelska býti- poslána. Leč právě když se s nimi sluha na cestu měl vydat, upadlo jedno pachole do prudké nemoci, tak že toliko s jedním do Evropy se ubíral, nechaje druhé blízké a jisté smrti za kořist. Avšak vůle Nejvyššího jinač byla uzavřela." —
otče!
Vůle  Boží jinač byla o čtěte! (čte).     „Nový život vdechl Bůh do outlinkých oudů — nemluvně zůstalo."
Marie, ô Alexandře! Solmonov. Tiše, tiše, dcero má! Alexander (Čte). „Vdova po chudém kozákovi se ho ujala. Nejedenkráte data Solmonova v Archangelsku po" kupcích tam cestujících o živobytí synovce jeho zpraviti, leč nikdy od něho slova nedostala." —
Solmonov. Ti nelidé snad mimo bránu mého domu, kráčeli, ničehož mi neohlásivše!
Alexander (Čte). „I navykla mu konečně, přivlastnila si je, a vychovala jak mohla." —
Marie. Odplať jí to, otče na nebesích!
Alexander (čte). „Když bylo pacholeti osm let, umínila si s ním starou družici v Omsku navštíviti. I přivedla je šťastně k přítelkyni své, leč tam se jí jednoho dne zatoulalo^-aniž se bylo kdy do jejích rukou navrátilo."
Marie. Bože! jak zázračně tvory své vychováváš!
Alexander (čte). „Snad že brzo na to stalo se, že cizí chlapeG na našem dvoře do sbírání třísek se dal a do kuchyně mi je donášel." (Stojí nějakou'dobu, jako by se na něco upamatovati chtěl.) „My jsme
byli" bez dětí. Jeho vyzáblá ale-příjgf tvář vzbudila  v nás  útrpnost — p'^*1 jsme jej. Jeho dobré chovaní, jeho>vl jeho outlé,, upřímné   srdce zjednaly* úplnou přízeň naši, tak že jsme mu jm* rpdu svého dali — byltě potud bezejiftlf — a za vlastního jej prijali. — I pomysif si radostné mé překvapení, an před dvel dny stará žena u mne se ohlásila, divným souhlasem mnoha  okolností rol přesvědčila, že   ona   ořvní chovatéllíl mého'Alexandra byla." — (Ustrne, se pod ním" třesou.)   — „Jestif tedy plukovníka K a r a m z i n a,  jest synov! obchodníka Solmonova, a jest vlasf bratr—"  (Slzy mu zalejou slovo, dloutitfL k nebi dívá, až pak hlasem úpenlivým zft Iá:) Veliký, neskonalý Bože! díkyTobě,žÉj odhalil oblak, jenžto lůno rpdu mého zf krýval!   ó lidé,  vy, jenž ú prsou mátíi svých jste vyrostli, vy nevíte, jaká to tost, žádnému nenáiežeti!
Solmonov.     Mně  náležíš! Jser tvé matky bratr.    M n ě tě otec umírají odeslal, a já se k tobě před Bohem i přeL světem  hlásím.    Alexandře! Karamzim obejmi svého ujce!
Alexander, ó, můj ujce! — M'äl rie! duch tvůj to včera předvídal, a já jseŕ
nerozuměl slovům tvým! —■ Avšak _.
nechtež, ať dočtu pěstounky své mateHl skou vůli, ať dočtu její slovo, její raduji a poznám další její úmysl, (čte.) „Vseckol to, příteli! povězte a přečtěte mému' A\ě\ xandrovi. Povězte mu také, že jsem radostí! plakala. Najdeť tam lidi, kteří znali jeho] otce i matku; najdeť tam — ó kéž mi! možná býti toho svědkem! — najdeť taiffí i - láskavého ujce, upřímného bratr a'5f — Bratra! ó, nebesa! kde jest můj| bratr? Nejsem snad daleko od něho? Ô do-" veďte mne k němu!
Solmonov (lc Alexejovi). Do stavu že běžel?
Alexej (nemůže pro pláč ani slova^ ze sebe vypravit).
Alexander. Mluv! — Co? pláces'^ Q můj dobrý Alexeji! ty piáčeš radosti, al nevíš, co to jest, když člověka na holé sil" nici seberou..Co, :jest rozkoš tvá proti téi rajské blaženosti,   jenž  rozdechuje prsav^ má?!
Alexej (s pláčem). Áj, je-li někdo., s to, více se radovat, nežli já: do hadrům mne zaobalte, v kterých jste někdy žebral,;^ a v.ežeňte mne mezi divé Manžury!
Katinka (přiskočí). Tu leží ještě;; jeden papír. Snad že také k tomu náleží?^
(Zdvihne lístek a podá.jej Marii.)
pn-
V. "K. Klicpera
pKa r i e. To psal Fedor. §5.olmonov (přistoupí k Alexandro-tiívého bratra ruka. FAlěxander.   Mého.bratra písmo?! Ifjte, nechte mne je čisti! (čte.) „Brat-řifífcJ— Mně, od bratrské ruky, a mně! —■ !foe Tě zahání ze všech všudy ulic1 po S§:ých já kráčím, tak že Tě v Archan-ffeku nadarmo hledám. Ach, snad to znavní, že nejsem hoden, abych  Tě první fsrdce tiskl. — Pospěš k Marii! Ona |vpé milovala, dřív než Tebe poznala. Za-ítnben  upouštím  od svého práva, ježto §f;otec její z otcovské lásky daroval. Bu-f| ona Tvá!   Zachovej Jen ujcovo srdce Semu bratru F e d o r o v i." Marie! Marie. Alexandře! •Alexander. Můj dobrý ujce — Solmonov. Vezmi ji! A ten lehkomyslný budiž — ach, můj Bože! vždyť jest jabié sestry, jak mám na něho zanevřít?
Katinka (ježto se náhodou k oknu Ěiblížila). Tu spěchá pan  Fedor! (Volil jECfiL) Nahoru! nahoru!
Alexander. Kde jest?! (Přikročí j&olmu.V Kde? (Vola ha ulici.) Bratře! jratře!  ó   nebeské  spatření!    Není-li to
Bratři v Archaiigelsku.
bratr můj, tedy jest povětří Čistý,
317
veliký
potok, a v zrcadle hladiny jeho vidím sám sebe! — Ven! do bratrských rukou! Fe-dore! drahý, milovaný bratře! (Běží ven. Když přikvapí na práh a otevře dvéře: tuť Fedor chtě vkročiti v náručí.mu padne.)
Solmonov a Marie (hrnou se k nim.)
Solmonov. Bratří! dítky 'mé sestry!  matka vaše dívá se. na vás!
Marie. Můj Alexandře!
Alexej. Hněvej se na mne nebo nehněvej, Katinko, musím tě obejmout! (Padne jí okolo krku.)
(Opona spadne.)
NB. Rozumí se samo s sebou, že ten' samý heruc oba bratry představovat! musí, a že jiný mladý muž té samé tělnatosti ve Fedorovu oděvu ven kvapícího Alexandra na prahu — neboli raději z a d v e ř m i otevřenými potká a s bratrskou, vroucností obejme.    (Pozn. Klicperova.)
KNIHOVNA Č ES
SVAZEK VI.
SOUBOR SPISŮ
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA.
VYDÁNÍ USPOŘÁDAL A ÚVODEM OPATŘIL
FR. AD. ŠUBERT.
DIL II.
NAKLADATEL B. KQGI V PRAZE: ' 1907. ' "''
VYDÁNÍ USPOŘÁDAL A ÚVODEM OPATŘIL
FR. AD. ŠUBERT.
:    DIL II.
DRAMATICKÉ PRÁCE VÁŽNÉ.
NAKLADATEL B. KOČI V PRAZE.
3361