Epilogus Již jste ráčili slyšeti . - -toto naše předsevzetí, které jsme nyní konali a před vámi ukázali. Pročež, kdož jste vděčni toho sprostného Actu našeho, tedyd) račte se laskavě naklonit k nám milostivě a nás groŠemi fedrujte, z milostí, lásky darujte! Nebo k poctivosti vaší lámali jsme hlavu naši, abychom vás tím uctili, což jsme nyní působili, vidouc vás osoby ctnostné být, příjemné a šlechetné,5) kteřížto, po všeckny časy chválíc Boha svými hlasy, k nám lásku ukazujete a dobrého nám přejete, pročež my Vašich Milostí žádáme s ponížeností jednomyslně společně, že ráčíte od nás vděčně toto konání přijití, také nás výmluvná míti6), jestli jaký nedostatek při tom se našel neb zmatek. Nyní račte veselí být a nás též v své paměti mít, také v laskavé ochraně pro náhradu boží, Páněl 68 KOMEDIJE O VZKŘÍŠENI PANE Prologus Kristus Ježíš, náš Spasitel, všeho světa Vykupitel, trpěl mnoho posmívání, bití, láni, utrhání od lidu někdy milého, nevěrného, židovského; kterýž, nejsa svého vděčen, ni vykoupením potěšen, ve všem se protivil Kristu, myslíc vády, kterak by cestu mohli k tomu vynajíti ä jej z světa vyhladiti. t Ač kolikrát posílali Své holomky, by jej jali, nemohli jsou nic dovésti, pych a kvalt nad ním provésti. Až toho Jidáše zrádce, učedlníka a jich rádce do své radya) povolali, peníze mu slíbit dali, aby ho hleděl příhodně zradit, v noci aneb ve dne. Jidáš, jsa zrádce lakomec a na peníze laskavec, 7i připověděl to splniti, Pána Ježíše zraditi. Čehož zrádce všeho doved, do zahrady naň zběř přived, políbením jim ho zradil, pro groše duši v Šanc vsadil. Kteříž, jej javše, svázali, s ním nevážně nakládali, až jsou i přivedli k tomu, še Pilát povolil tomu, aby byl na smrt vedený a na kříži usmrcený. Když pak jeho svaté tělo na kříži visíce pnělo, tu Jozef z Arimathie a s ním některé Marie tělo svaté s kříže sňali, do hrobu ctně pochovali, s ním se žalostně žehnali, patříc na rány, plakali. Obzvláštně Panna Maria, jeho matička rozmilá, vidoucb) synáčka milého preukrutné ztrýzněného, co činiti, nevěděla, žalostí padla, omdlela. Svatý Jan, miláček jeho, vida Pána, mistra svého, i tělo jeho zraněné, ruce, nohy probodené, hořce plakal, je litoval a s ním umřití vinšoval. Svatá Maří Majdalena, hříšná, však kající žena, od hrobu jiti nechtěla, hořce plačíce, želela nevinné smrti milého Krista, na ni laskavého. Což jsou i jiní činili, kteří tu přítomni byli, 1 tělo jeho makajíce1), -jej přežalostně želíce. A když jsou jej pochovali, tělo mastmi pomazali, k hrobu kámen přivalili, bezpečně upečetěli. I na tom neměli [2idé] dosti2), jsouc zapálení v vzteklostic), strážné k hrobu osadili, by za tří dni pilni byli hrobu, kdež jest byl pochován Kristus, Spasitel a nás Pán, aby jeho učedlníci neukradli ho milovníci*1); a mohli by říci lidu, že vstal z mrtvých ku podivu, a tak by třebas poslední blud byl horší nežli první.3) ' I to nic platné nebylo to jich obmyslné dílo: Čím víc chtěli potupiti Pána Krista, vyhladiti, tím více jsou se zmejlili, v marné naději chybili. Neb Kristus Pán, jsa člověkem pro nás, byl udatným rekem. 72 73 Mocí Boha nejvyŠšího vstal jest z mrtvých dne třetího. Nepohnul ani kamením, pečetmi i též znamením, strážné přestrašil, rozehnal, slavně, vítězně z mrtvých vstal. Strážní, přestrašeni jsouce, co se děje, nevědouce, biskupům hned oznámili, co jsou při hrobu spatřili. To biskupové slyšíce a zprávě jich rozumíce, hned jsou chytře radua) dali a s vartou námluvu vzali, řkouc k nim: Rcete, že jej v noci vzali jeho učedlníci! Dí-liť co pro to Pilát vám, nebudeť čelit proti nám. Na nás se jen odvolejte, zástupce nás své být znejte! Rytíři peníze vzali, radě3) jejich místo dali. Pravili: Když jsme my spali, učedlníci nám je} vzali. Za peníze lež mluvili, s biskupy jen lid Šálili.4) A když pak již Čas přicházel a den sobotní odcházel, Kristus Pán svou božskou mocí ráčil vstáti o půl noci a vyšel mocně z hrobu ven, z toho, v kterémž byl položen. Odtud sstoupil*1) do temnosti j s anjelskou světlou jasností. I Pekelné polámal brány I i dábelské všecky schrány. I Lucipera, dábla zlého J i smrt, pomocnici jeho, I svázal, uvrhl do propasti, I aby více nemohl vlasti. I Peklo zkazil a ztroskotal, I dábly rozplašil, rozehnal. I Otce svaté z limbu vyvedl I a je [s] sebou do nebe vedl I. jakožto dědictví věčné, I............ krví dobyté konečně. f Potom po Kristovu vstání f šlechetné, pobožné paní I tři Marie k hrobu přišly, ľ drahé masti [s] sebou nesly. k aby Ježíše mazaly, neb ho velmi milovaly. ■i v Ihned z daleka uzřely í kamene hnutí, viděly, •s*,. Čehož se velmi ulekly, H' divíce se, takto řekly: Ach, nastojte, však jest kámen z hrobu Ježíše odvalen! 1 •' A když spolu rozmlouvaly, anjela se nenadály. fi^y^-r--- Viditedlně se ukázal, 'S nimi.laskavě rozmlouval, řka jim: Koho zde hledáte, toho již v hrobě nemáte. Vstalť jest jistě, híe, tuťf) místo, kde byl položen za jisto! 74 7-5 Ale jděte a pospěšte, učedlníkům povězte!5) I šly hned s chvátáním z hrobu, s radostí í bázní mnohú, ničímž se nemeškajíce, učedlníkům zvěstujíce. Petr, když zprávu uslyšel, vstal s chvátáním, aby tam Šel, a s ním také apoštol Jan, jehož miloval Kristus Pán. Přijdouc k hrobu, tak nalezli, jakž jim ženy pověděly.6) To chcem nyní agirovat, hledte nás pilně poslouchat! Dále sluší pozorovat, , co se bude agirovat, v kteříž budou vycházeti, triumf Krista přednášeti, o přeradostném vzkříšení, Pána Krista z mrtvých vstání. S gruntem summa dotkne všeho, jsouc vzata z Písma svatého. A tak bedlivě poslouchat má se, v srdci uvažovat, co dál chce následovati. Zatím hleďme chválu vzdáti Spasiteli vzkříšenému, zazpívajíc píseň jemul Se quiturcantus,ut placet, v. g.7) Vstalijesttéto chvíle etc. 76 m J*-I ACTUS PRIMUS Osoby v nem: 1. kaprál, 2. Mausel, 3. soldat, 4. soldat, ■ j. Hannibal, 6. anjel, 7. Kaifáš, /. Anndš. Kaprál: Páni bratří a soldáti, máte to ode mne znáti, proč a k čemu jsme najati. Jest nám na to pozor dáti, bychom na vartě nespáli, v podezření se nadali. Nejvyšší biskupi, kněží,-Kaifáš, Annáš, hned stěží 0 tom přísně poručili, abychom u hrobu byli, vartujíce Jezu Krista, pilně ostříhájíc místa. Bojí se zaň, by zas nevstal, jim ňáký fortel neudělal. Ale my, páni soldáti, nemajíce co dělati, snadně tu stráž vystojíme 1 šiltvochy8) opatříme. Prachu, luntu, kulek dosti-máme, nazbyt a v hojnosti, k tomu kurcvery,9) tesáky,1G) jakž sluší na nás, vojáky. Zvíme, co bude činíti, bude-Ii nám moct ujiti. 77 v Mauhl: Kaprál: 3, soldát: Mauhl: Kaprál: Ty, bratře Hamubale, půjdeš a svůj šiítvoch tam stát budeš. -My zatím spolu pohráme a sobě kuráže dáme, abychom tě retovalí, vytírajíc, na pivo dali. Nu, jdiž rychle a tuto stůj, bude-li co, jen vzkřikni: Huj, aneb po soldatsku: Berdo,11) kdyby ho chtěl ukrást někdo. Hnedky tě budem retovat a do zbraně se šikovat. Klikcu,12) páni mušketýři, však jste notní kavalíři! Smíme-li spolu pohrati, vyhrajíc, na pivo dáti? Proč nic?13) Tuť, hle, kostky máte, sázejte švarně: vyhráte! Hopsá, kostečko, cink s šíěem,14) MauŠele, nehleď kosířemí15) Sázejte zas, já jsem vyhráli Vidíme, že jsi náš kaprál.16) Hoj, kosteČkol Což se kaše, věru mi nechybí paše.17) Hola, cink, es, kotr, dryje,18) ta se nám do kapsy vryje! Maužele, ej, paíečkuješ19) a divně kostkou kejkluješ. %, 3. soldát: i' f-í.' Mauhl: 3. soldát: " Kaprál: " "3. soldát: 4. soldát: Budeš-lí dále tak hráti, věř mi, budeš fedrunk brati!30) Pochopní31) ho za pačesy! Však jsi, oj, pane, kaprál náš, co se zrádci šidíti dáš ?, Hačkypurn!22) Falešně hráte a na mne se jen smlouváte: Vidím, že štěstí žádného nemám, nechám hraní toho. An, mnoho-li grošíků mám, nechť já jích v kapse pohledám, co jsem na svém tovarystvu vyšidil, milém bratrstvu. Věru dosti na mou věc jest. Hádej, jak jsou skládali lest! Přece dali contribucí, až zůstalo málo v měšci. Nu, ty, pojde) sem, přines piva, napijeme se za živa! Dávejž brzy, más-H dáti, já tě nebudu meškati, piva se hnedky přinese. Co pak jen tlampáš, nečase? Hádejte, z plného dala a, tuším, včera načala. Je tak chutný jako voda, nemá-li v něm býti vada. 78 79 Kaprál: Vodu snadně vyzkoumáte, jestli na to pozor dáte. AČ někdy na sládky lají a jím vinu přičítají, že by měli tumlovati pivo, řídkým dolívati; ale, ubohý chudiny, mají-Ji být ony viny? V spilce23) dobrý pivo bývá i chuť roztomilou mívá. Ale, jakž z spilky ven vyjde, hned páry studničný dojde, aneb se řídkým štěpuje,24) jak se z votrubův formuje. Mauhl: Věru, pane kaprále, mluvíte právě, vyzrále. Vždyť jste šenkýřem bývali a lid dobře šidívali, že víte rozprávěti. Kaprál: Maušele, máš to věděti: stroj se hned na šiltvoch stati! Mauhl: Nebudu já nic v tom dlíti, jenom kord a mušket spravím, hned já se na něj postavím. Nu, bratří, na Šiltvoch půjdu, svou hodinu stati budu. Hannibai % Šiltvocbujde: Já, ač jsem tuto habartnu25) měl, štais šticher26) i halapartnu,27) 80 Mauhl: Anjel: nežj věřtež, kdo tu hodinu vystojí, mám ho za hrdinu. Hrozneť jest tam, až v ty časy vstávaly jsou na mně vlasy. Něcoh) se hejbe v tom hrobě, chtěl jsem utíkat v té době. Dejte piti, máte-li col Vypij,ch) tu máš, třebas všecko! Cos se pak bál umrlého? Já bych se nebál živého!. Maje i kord, bystrý sice, propích bych jím') i dva více. Anjel vychází ^ hrobu, maje sceptrum^ a Mauhl na šiltvachu kňH: Hola, berdo?28) Šte štil, Šrait rausS5) Kocelement, kum her, šrait naus!30) Potom bude utíkatí a anjel bude mluviti: Ó bídní, nešlechetní lidé! Urputní, nevěrní Židé! VaŠe stráž a vartování jest horší než křižování. Neb měl Spasitel přijití na svět a lid vykoupiti. Přišel i byl mezi vámi, Kristus, Mesiáš, Pán slavný. Zavržen jest i umrtven a zde v tomto hrobě pohřben. Přijdef podruhé v soudný den, Selské hry 6 néusmyslíte-Ii si jen31), vám tu nevětu zaplatí, když vás na věky zatratí. Půjde hrob. Kaprál: Velebný pane Annáši i vy, pane Kaifáši! Jakož jste riám rozkázali předvčerejším, bychom vzali dobrý zbraně každý k sobě a vyšli hned v tý době Jezu Krista vartovati, bedlivě hrobu hlfdati: I mužem vám oznámiti, pravou pravdu poveděti, že jsme bedlivě hlídali, toho hrobu ostříhali. Až tuťE) pak některé chvíle před hodinou nebo dýle ten Kristus, kteréhož jste vy ukřižovat rozkázali, vstal z mrtvých s velikým hřmotem, nám strachem i též klopotem, takže jsme i utíkati museli, všeho nechati. A já jsem v takovém strachu nebyl nikdy na šiltvachu. Kaifáš: Vidím, že jste všickni baby. Snad vás někdo strašil tady, , aby mohl přístup rníti, jej ukrásti, z hrobu vzíti. Mause l: Annáš. Což jste pak zbraně neměli? Neb šiltvachy nedrželi? A hleděli jste v té době, zůstává-li tělo v hrobě? Důstojný pane biskupe, prosím, promluvit dopusťte! Pravíte: Co jste neměli zbraně a se nebránili? Já sám tímto tesákem pět jích zahnal, jsa jonákem, maje k tomu halaparten, štichu, pichu, ten habarten.32) Ale tu je jinač bylo, mne stati možné nebylo ani nahlídat do hrobu, než každý hleděl v tu dobu, v kterou stranu má běžeti, neb v kterým koutě ležeti. Nechť jest, co chce, není lidský ten skutek, ale jest božský. Tělo mrtvé aby vstalo z mrtvých, jak by se to dálo? Věřtež neb nechte, klam není, ten Kristus vstal, jsou znamení. I však jste pak prve byli vždycky srdnatí, zmužilí a tečí nyní utíkáte, před kým, to sami neznáte. Jděte, ale prv přezvězte, potom při j dte, nám povězte I 82 83 Hannibal: Nechť jde, kdo chce, já nepůjdu, raději') tu sedět budu. Co pak chcete více míti, když nám nechcete věřiti? My pravíme, že jsme my jej viděli, jest Kristus živej a.na něj tak jako na vás patřili jsme my, každý z nás. Krom že hrůza na nás přišla, strach a bázeň nás obešla, takže jsem já i své zbraně nechal ležeti na straně a dal jsem se k utíkání jen pro hrdla zachování. Kaifáš: Ačkoli já srozumívám, co se jest přihodilo vám, však, chcete-li nám slíbiti, že to vše v tejnosti míti budete, já vám nyní hned dám velkou summu peněz ted. A řeV-li by pak kdo co vám, rcete: Ukradli jsou ho nám učedlníci jeho v noci, právě bylo o půlnoci, když jsme my na vartě spali, oni ho nám z hrobu vzali. Pakli Pilát vám domlouvat bude neb chtít pokutovat, na nás se jen odvolejte, trestání se nelekejte! Všecko my to opatříme, vás nevinné zůstavíme. 84 Kaprál: A jestli budete chtíti, můžete peníze vzíti. Důstojný pane Annáši i vy, pane Kaifáši, my tyto peníze bérem a vám z mušení33) slíbujem, že to v své tejnosti míti budem, i chcem vás v tom kryti. Nám sic málo na tom sejde, vaše lež průchod mít bude. Leda my peněz dostáli, na něž bychom pili, hráli. ACTUS SECUNDUS Osoby v něm: i. Svati Otcové, 2. Luciper,j. Adam, 4. čert Babduška, j. Abraham, 6. Leviatan dábel, 7. Enoch, 8. Smrt, 9. Kristus, 10. anjelé, u. David. Svatiotcové: Přijdíš, ó, přijd,k) Pane Kriste, narozený z Panny čisté! Neprodlívej, přijít pospěš a nás, bídné Otce, utěš! Luciper: Co jen, militcí, voláte, jaké pomocí žádáte? Již ten Kristus, židovský král, kterýž nám ty překážky dal, jest od Židův na kříž přibít a musí též bídně umřít. SmejŠlím, že vás sem navštíví, když jste ho tak Žádostiví. Spomůžť vám, s vámi zůstane; až se mezi nás dostane, všecko mu to nahradíme i skutečně opatříme, by odpočinul po práci, nechť jen sem vkročiti ráčí! Adam: Ó dable, pýcho proldatál Jeho velebnost přesvatá když ráčí nás navštíviti, sem do těchto míst vstoupiti, 86 my v něho cele věříme, že spasení své uzříme a budem vysvobozeni, > z těchto temností zproštěni. A protož na vzdoru tobě zvoláme a vzkřiknem sobě. Svati Otcové: Nemeškej, Pane, přijití, nás z těch bíd vysvoboditi! Luciper: Cha, cha, cha! Milej Babduško, poslyš jich medle, miíuško, co jsou pak něčím1) zšáleni, aneb dokonce zbláznění? Ten-Iiž je má vysvobodit, jenž má [s] sebou dosti činit, aby sobě z ruk židovských 1 pomohl ňák, těch lakomských? Čert Babduska: Jest tak. Avšak, ó můj pane, oni se těší náramně. Křičí naň, přecem) volají a jistě dnes ho čekají. Abraham: Radujte se, Vykupitel dnes, milostivý Spasitel navštíví, obveselí zas ........... . a. z těchto míst vyvede nás. Z temnosti nás vysvobodí a dábly v ten žalář hodí. Leviatan bé%í: Zle s námi, pane vartýři! 87 Babduska, Levi a tan: Luciper: Lepiatan i Luciper: Což to pravíte, rytíři? Nevím strachy, kudy jiti. • Musím běžmo pospíšiti. Tor, hle, má ten náš milý pán, a on nechtěl věřiti nám! Odkud tak, rytíři, chutně jdete k nám převelmi smutně? Enoch: Levtatan: Enoch: a: Milý kníže Lucipeře, již se na nás Kristus bere. Quvé! Já se vás ulek tak, až jsem z stolice padl znak. Zatarasujte klikami brány dobře, 2ávorami, a vy vartujte u dveří jako zmužilí rytíři! Pospěš, ó Spasiteli náš, 2 toho místa vyvěsti nás, pos.peš k nám svou božskou mocí, vysvobod nás [z] této noci! Mlčte, blázni, co křičíte? Něcoh) jest, však vy nevíte. I to musí minout br2y, věřtež, žeť vás ten křik zmr2í! Nehroz, příšero ďábelská! Vykupitele moc božská Smrt: zajisté ráčí příjíti dnes a tebe zatratiti. Jižť mne, smrt, smrtí přemohl ten Kristus, nade mnou sě zmohl. Vždycky jsem prv vítězila, silné, moudré, krásné bíla, až nyní jsem přivedena v hanbu, v lehkost uvedena. Jižť .se z světa brati musím, do peklať jde za mnou,.tuším. Skoro mohl pán pomlčeti, v pekles pokojem seděti, své kořisti požívati, Krista s pokojem nechati. Jak přijde, bude o nás zle. A on se již tam bere, hle!. Kristus s anjely k peklu jde^ anjeli zpívají: Pekelnici, otevřete .etc.3i) Ďáblové: Co křičíte? co voláte? co v pekle u nás žádáte ? Můžete se spokojiti a jinam se obratiti. Anjel: . Slyšte, knížata.pekelná, ....... ať jest otevřena brána! Pán slávy ráčí k vám jiti, hledtež rychle otevřití! Ďáblové: Kdo jest pak to ten král slávy? 89 Anjelě: Kristus Pán, beránek pravý. Otevřete, hnedky zvíte, když slávu jeho spatříte. Ďáblové bé%i k Lmperovi: Milý pane Lucipeře, ač jsou opatřeny dveře dost mocnými závorami, - věřteš, vám bude zle s námi. Nu, medle, kde se skryjeme aneb. v který kout vržeme? Světlost jasná nás zaráží a téměř k zemí poráží. Peklo se třese pro jich hlas, vězňové křičí opět zas, mají jakous radost novú, těší se, plesají v Bohu. Tušímt", málo zvítězíme a na Kristu obdržíme. Kristus: Otevřete se, temnosti, všecky pekelné tejnosti, pohněte se gruntové brán, vejde mezi vás král a páni Ďáblové: Běda nám, brány klesají, gruntové pekla padají! Kristus vejde do pekla a ďáblu %lořeČín): Ó ty příšero0) mrzutá, pýcho proklatá, nadutá, nešlechetný Lucipeře, zatracena a smutný dveře, bazilišku zlořečený, 90 starý lháři zatracený, nechtěl jsi se spokojiti, mně, pánu svému, sloužiti, smeľs se o mne pokusiti, lid svozovat a soužití. Již, hle, zatračenče, ležíš, příšero0) ohavná, jeŽÍŠ. Kde tvá síla, kde tvá mocnost ? Kde pýcha a prostopášnost? Jest všecko s tebou potřené, smrt, peklo na nic obrácené. Pro kterouž jeho nezbednost, svážíc [jej], a lehkomyslnost,35) hned do propasti uvržte, anjelé, dáblu poslužte! Tobě, peklo, přikazuji a i přísně oznamují, Lucipera toho pejchu, otce lži i také hříchu, v sobě přijmouc, nic nelituj, trápením jemu posluhuj, dokudž nebude rozvázáni Toť, hle,. poroučí král, tvůj pán. Ty, Smrti nemilostivá, všetečná i též zuřivá, žes tomu Lucíperovi, nej mrzčejšímu dáblovi ve všem k vůli jeho byla i o mne's se pokusila, jsi na veky potupena, s dábelkyní zatracena. Svati Otcové: Ach> vítej nás přežádoucí etc.36) 91 Kristus: TeŠ vás Bůh milý, Otcové, proroci, patriarchové! Váš zármutek a kvílení jest v věčnou radost změněný a ten ukrutný Luciper, kterýž sloul někdy Lucifer, povržen jest do propasti, nebude víc vámi vlasti. Smrt, peklo jest porušeno a na věky potupeno. Ďáblové jsou rozplašeni, hrůzou sem tam rozehnáni,p) a tak, mojmilí Otcové, patriarchové, starcové, nemeškejte se strojiti se mnou hned odsud vyjití do království nebeského, krví mou zaplaceného! Neb jsem vás vykoupil hořce, když jsem pněl na kříži těžce. Začež Bohu čest vzdávejte, v duchu srdečně plesejte! David: Ó Pane náš, Jezu Kriste! Buď tobě Čest, chvála jistě jakožto králi mocnému, na věky požehnanému! Žes se pro nás tak snížiti ráčil, trpět i umříti, Tvé Milosti dekujeme a píseň chvály pějeme. Veselý nám den nastal etc.37) ACTUS TERTIUS Osoby v nem: i. MaU Majdalena, z. Maria Sahmeova, ^ Maria Jakobova, 4. anjel, ). sv. Petr, 6. sv. Jan Evangelista. Maří Majdalena: Půjdu k hrobu Spasitele, opatřím jizvy na těle. Půjdu, Krista, Pána mého, pohledám pochovaného. Sic pějícím srdcem, zvukem pohlídnu, myslí i okem, naplním hrob oplakáním, místo všecko naříkáním. K jeho svatým nohám padnu, jeho srdečně dosáhnu. Sama v sobě: Ô Ježíši, Pane milý! Vykupiteli rozmilý, sladí nejnevýraluvnější, choti nej žádostivější, tisíckrát za tebe prosím, nebo tě v srdci mém nosím, aby[s] mne k sobě přijití ráčil, sebou nasytiti. Ale půjdu a pohledám, . místo, kdež ležel, ohledám. homi'rukama :Ach, cos nevinný učinil beránku, žes se tak snížil? 92 93 \ i t L Ale co jsi pak provinil?.' Cos proti komu ublížil, žes tak bolestně ztrýzněný" a nade všecky snížený, od těch, kterýmžs dobrodiní vždycky činil, též i nyní nepřestáváš prokazovat! Oni, majíc ti děkovat, jen z tebe posměchy mají, lehkomyslnět se rouhají. Maria Salome: ó můj nej sladší Ježíši! Naděje vzdychavé duši, po tobě mé srdce touží, vnitřnosti mé všecky souží. Kdekoliv budu bydíetí, Ježíše budu hleděti. Půjdu hned, pohledám jeho, Pána Ježíše milého. Půjdu a s ním se potěším, k hrobu mrtvého pospíším, neb jeho chci milovati a nad něj nic nežádati, sebe sama opustiti, bych mohla s ním věčně býti. Maria Jakobova: Pojďmež1) spěšně k hrobu Páně, kterak jest tam, ohledáme, tělo přesvaté drahými budem líčiti mastími.38) Ale kdo nám veliký ten Anjel: odvalí od "hrobu kámen, jímž jest přikrytý?39) Nebudem s něj mocí býti! Ach, nastojteí však jest kámen s hrobu Ježíše odvalen! Ach, kdež jest Kristovo tělo, jenž tuto svůj pohřeb mělo? Zeny, proč se tak trudíte, strachem se třesouc, úpíte? Proč při tomto hrobě lkáte, aneb koho zde hledáte? Maří Majdajma: Hledáme Pána našeho, Krista Ježíše milého, kterýž, jsouce ukřižován, v tomto hrobě byl pochován. Anjel: Toho, koho vy hledáte, již ho zde v hrobě nemáte. Vstalť jest, jakož jest pověděl, když ještě živ s vámi bydlel. Pojdte a vizte, kde tělo Pána Ježíše leželo! A nyní hned rychle jděte, učedlníkům povězte, a obzvláštně pak Petrovi, , litujícímu slouhovi, že jest svého mistra zapřel, když, že ho nezná, odepřel! Rcete: Vstal z mrtvých Kristus Pán! Aj, nyní pověděl jsem vám. 94 95 > Maří Majdakna: Pojďme,1) mé milé sestřičky, navštivme naše bratříčky, apoštoly zarmoucený, -převelice zkormoucený, a tu novinu radostnou zvěstujme jim milostnou! MariaSalome:¥o)dm.z*) Maří Majdaleno, smutná,.jako i my, ženo! Poj dme1) k učedlníkům Páně dle noviny zvěstované od anjela, nebť nám kázal k Petrovi jiti, rozkázal, abychom ho potěšili, že vstal mistr jeho milý. Maria Jakobova: Proč nemáme pospíšiti, zarmoucených potěŠiti ? Pojdmežr), ale nemeškejme, veselé jim srdce dejme! A ty, Maří Majdaleno, rci k nim, coť jest povědíno skrz anjela, že jest Pán vstal, tak, jakž někdy předpovídal. Maří Maj dakna: Pojdmež,1) když jest vaše zdání i anjelské rozkázání. Tu jdou 96 Potěš vás Bůh, bratří milí, jenž jste smutní v tuto chvíli! Poslyšte pravé noviny, od anjela zvěstovaný! Když jsme k hrobu Páně přišly, masti drahé [s] sebou nesly, chtíc tělo Páně líčiti, událo se nám spatřiti anjelské slavné vidění, kterýž praví (jinač není): že jest Ježíš Kristus, Pán náš, z mrtvých zajisté vstal jest zas. Spí Petr: Bratře Jene, co ta žena praví, Maří Majdálena? Vidí mi se veselejší než v tyto dni, radostnější. Zdá mi's, žeť něcoh) o Kristu povídá, o našem mistru, kterýž v ty dni ukřižován byl jest a v hrobě pochován. Sv. Jan: Povídá, když k hrobu přišly dnes ráno, že jsou nenašly ■ těla v hrobě Jezu Krista, našeho milého mistra, ale že jsou jen anjely [s] sebou mluviti. slyšely, kterýž praví, že Kristus Pán slavně a mocně z mrtvých vstal, a kázali jim sem jiti a nám o tom povědíti. Mně se vidí, bez meškání Selské hry 7 Cfj bychom my šli k hrobu samí, jestli pravda, přezvěděli a na omylu nebyli, Sv. Petr: Ženským rozprávkám věřiti není se nač bezpečiti. Sejdem sami, nejlép zvíme, jestli to pravda, aneb ne. Jdi medle, Jene, pomalu, nenechávej mne pozadul40) Však mne všecko všudy bolí, ani nemám žádné holi k podpírání bych neustal, daleko vzadu*) nezůstal. Ty přece,111) Jene, věru jdeš a ani se neohlédneš. Sv. Jan nahlédne do hrobu: Nastojte, Ježíše, mého Mistra, na mne laskavého, nejní v hrobě, tak, jakž ženy nám nedávno pověděly. Sv. Petr: Ha, co pravíš, Jene bratře? Sv. Jan: Pána nejní v hrobě, Petře. Sv. Petr: Nevcházej tam, až, já půjdu, s lepším rozumem tam vejdu! Vejde do hrobu a, %ase vyjdouc ven [praví]: Ač jsme na omylu byli, když ženy zprávu činily, 98 že jsou anjela viděly, pravíc, že jest Kristus živý, jím jsme nechtěli věřiti, aby Pán měl živ býti, aj, již sami spatřujeme a cele důvěřujeme, že nás Spasitel z mrtvých vstal, jakož jest byl předpovídal, že musí mnoho trpěti, od Židů křivdy snášeti a pohanům býti vydán, usmrcen Í ukřižován a že mocně dne třetího vstane slavně z hrobu svýho. O "čemž my nepochybujíc, vykoupení se radujíc, jedním hlasem ted zavolejme, vzkříšenému zazpívejme: Kristus Je%0 Nazaretský etc,41) Ľ'i'vJľilŕ'.-'j- Epilogus Všickni pobožní křesťané, tyto věci vykonané, kteréž jste tuto slyšeli, na ně pilný pozor měli, soudím, že je rozjímáte a i v svých srdcích skládáte: Jaké zlobivé rouhání i ukrutné posmívání Spasiteli lid židovský prokazoval jest barbarsky, chtějíce jeho velebnost i také svatou nevinnost ohavnou smrtí zkaziti, nemeškali nastrojili zákonníci, biskupové, chytráci, farizeové varty zbrojné, by patřily, ve dne i v noci šetřily, zdali by pravdivá slova zůstala Páně Kristova: Mohu8) chrám boží zrušiti, třetí den jej zas vzbúdití.43) A protož hrobu hlídali. Ale, než jsou se nadáli, jejich praktika, zkažena jest i varta rozplašena. Zvítězil tichý beránek, Kristus Ježíš, ten, jenž stánek nad cherubíny postavil, všecky věrné pekla zbavil. Zvítězil ten udatný rek, varta prchla, dábel se lek. Otcové svatí z temnosti jsou vedeni do radosti. Zvítězil David spanilý a Goliáš zarputilý jest poražen a potlačen, nám, padlým, život navrácen. A tak Židé mudrlanti, biskupové, praktykanti přehlídli s stráží rytířskou, když padli před mocí božskou. A protož dnešní svatý den óde.všech má být srdcem ctěn, slavný den velikonoční, vzácný a velikomocný, v němž smrt, peklo, dábelská zlost potlačena jest na věčnost. Toť, hle, jest ta veliká noc, jenž z Egypta Bůh skrz svou moc syny Izrahelské vyvedl, přes moře Červené přivedl. Toť jest ta pravá Velká noc, v kterouž Kristus dábelškou moc ráčil svou mocí potříti, nám ráj věčný otevřití. Ó noci velké milosti! Ó lásko hojné štědrosti! ' Ó noci blahoslavená, světlem Krista osvícená! Pro slávu tedys) té hoci, prosíme, Kriste, tvé moci, rač nám, tuto shromážděným, smutným lidem, zarmouceným vždycky milostivý býti i též hříchy odpustiti! Zapudíce od nás rozbroj, dej všem svornost, lásku, pokoj! Ať mužem tobě sloužiti, po tobě srdcem toužiti! Učiň to pro Syna tvého, toho reka udatného, přeradostné zmrtvýchvstání, smilujž se nad všemi námil Amen. Slyš, Pane Bofy, prosím, etc.43) INTERLUDIUM Z „KOMEDIE O TURECKY VOJNE' I IM -t NEPODLEHNE ANI OHNI ANI MEČI SKLSKĚ ČILI SOUSEDSKÉ HRY ČESKÉHO BAROKA K vydaní připravil a úvodní studií spolu s poznámkami doprovodil doc. dr. Zdenek Kalista. Vydal jako devátý svazek knihovny „Odka% minulosti české", kterou řídi doc. dr. Zdeněk Kališ ta, a vytiskl v úprave Jaroslava Švába v říjnu 1942 Melantrich v Pna^e