J. J i r e č e k, Staročeské divadelní hry. Praha 1878. J. Jungmann, Historie literatury České. Praha 1849.
F. Kameníček, Zemské snémy a sjezdy moravské III. Brno 1900—1905. Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIU. století. Praha 1925—,
J. A. Komenský, Ohlásení. Veškeré spisy XVII. Brno 1912.
P. Kyrmezer, Acta concordiae ... (Plavecké Podhradie] 1580.
P. Kyrmezer, Confessio f idei et doctrinae ... Hlohovec 1585.
P. Kyrmezer, Komédia česká o bohatci a Lazarovi... [Praha] 1566.
P. Kyrmezer, Komédia nová o vdově ... Litomyšl 1573.
P. Kyrmezer, Malá biblí, to jest Vyučování mládeže i lidí sprostných pobožnosti křesťanské ... Olomouc 1579, 1604. P. Kyrmezer, [Komédia] o Tobiášovi. Olomouc 1581. J. Kučera, Paměti královského města Uherského Brodu. Brno 1903. J. Máchal, Dějiny Českého dramata. Praha 1917. .
J. Máchal, O dvou českých komediích biblických z XVI. století. Vestník
KČSN, tř. HL, 1902. Z. Nejedlý, O smyslu českých dějin. Praha 1953.,
J. V. Novák, Spor bratří s p. Vojtěchem z Pernštejna v Prostějově r. 1557
a 1558. ČOM LXV, 1891. J. P i 1 n á č e k. Paměti městyse Černé Hory. Černá Hora 1926. A. Pražák, Dejiny slovenské literatury. Praha 1950.
A. Pražák,  Sociální a realistické prvky v Kyrmezerových a v Tesákových dramatech. Slovesná věda II, 1949, 129—131.
B. Pukánszky, Geschichte des deutschen Schrifttums in Ungarn I. Míinster 1931.
Ľ. V. R i z n e r, Bibliografia písomníctva slovenského II. Martin 1931.
G. Rollenhagen, Spiel vom reichen Manne und armen Ixtzaro, 1590. Halle 1929.
S. -Růžička, Náboženské poměry na Uherskobrodsku v XV.—XVIII. století II.
Pavel Kyrmezer. Praha 1938. J. S k o p e c, Sborník skladeb hlavne českobratrských prosou i veršem v kápi-
tolní knihovně Svatovítské z- let 1580—1612. Věstník KČSN, tř. hist., 1904,
26 a n.
Staročeské drama. K vydání připravil Josef Hrabák. Praha 1950. j. Vlček, Dějiny České literatury. Praha 1951.
Z. Winter, Život a učení na partikulárních Školách v Čechách v XV. a XVI.
století. Praha 1901. Z. Winter, Život cirkevní v Čechách. Praha 1895.
T. W i t c z a k, Gdaňská „Tragédia o bogaczu i Lazarzu" v rgkopisie z r. 1643. Pa-raiětnik literaoki XLIII, zoš. 1—2, 1952, 574—595.
KOMÉDIA ČESKÁ O BOHATCI A LAZAROVI
kratičce sebraná z'evangelium svatého Lukáše v XVI. kap. skrze Pavla Kyrmezerského z Šiabnice, písaře radního a obyvatele města Strážnice.
1566
68
í
OSOBY, KTERÉ, V TÉTO KOMEDI ROZMLOUVAJÍ
CRESUS, boháč
ANNA, manželka jeho
PARMÉNO, služebník
SYRUS, pachole
Bratří a .přátelé boháčovi
ABRAHAM
LAZAR, žebrák
MICHAEL )
RAFAEL       / Svaanjelé
KNĚZ PETR, farář SMRT RARAŠEK' KVASNIČKA-
dva Čertí
PŘEDMLUVA
1 Bůh věčný, všemohúci z své milostí a z přenesmírné své dobrotivosti rač vaším milostem své požehnání dáti a v dobrých věcech rozmáhaní, 5 abyste jej mohli právě poznati, nadevšecky věci vždy milovati, slova jeho božského pilní býti, v svá srdce a v mysli věrně složití, / berouc z něho spasitedlné naučení
10 žívotův svých zde v světě napravení. Přitom poníženě vaší milostí prosíme, že s laskavou ochotností ráčíte nás bedlivě vyslyšeti a nám v ničem nedáte překážeti,
15 nebo tato tragédia sepsaná,
z gruntu Písma svatého jest vybraná, kterouž sám Pán náš a milý Spasitel Ježíš Kristus, všech hříšných vykupitel, ráčil v svatém Čtení připomínati
20 a v podobenství nám naučení dátí o člověku znamenitě bohatém a o Lazarovi, jenž byl žebrákem. O těch dvou nejednostajném životě, kterak jeden v rozkoši, druhý v psotě
73
25 životy své na světě dokonali, avšak nejednostajný konec .vzali, jakž o tom dále ráčíte slyšeti, budete-li však pilně poslouchali. Poď sem, Jene, můj milý tovaryši
30 a oznam, která jest summa hry naší.
ARGUMENTŮM neb SUMMA vší tragedie /
I^Clověk nějaký, bohatý náramně, hodoval na každý den velmi skvostně. Chodíval také v kmentu, v zlatohlave, byl zde na světě u veliké slávě,
35 však na Boha nikdy nepamatoval a nad chudými se nerád slitoval, nebo když k němu přišel Lazar nuzný, žádaje pro Bůh od něho almužny, jemu hned na krátce nic nechtěl dáti,
40 nébrž ho kázal ven z domu vyhnati. Vtom nebohý umřel před domem jeho, jsouc napomenut od faráře ctného, kterak by se měl k smrti připraviti a ne jako nevěřící umřití.
45 Když pak umřel, anjelé duši jeho donesli hned v luono Abrahamovo. Potom také umřel bohatý člověk, když živ jsa v rozkošech byl strávil svůj věk, jsouc v tanci a v kratochvílí naježen,
50 od Smrti jest velmi silně poražen. A tak bezbožný konec života vzal, s velikým trápením život dokonal. S tělem i s duší od ďáblův pohřben, preukrutné od nich v pekle jest trápen./
Konec /
Počíná se komédia ^y />_-•
PRVNÍACTUS
Cresus boháč mluví:
55|0, jak jsem já člověk náramně šťastný, j mnohým statkem a zbožím obdařený, I neb mám plné všecky kouty, truhlice, | komory, stodoly, sklepy, pinvice 1 zlatem, stříbrem, penězi i mnohými 60 klenoty, obilím, víny dobrými, uherskými, rejnskými i vlaskými, divně a nákladně připravenými.
SummOÚ hned ^.-niV-amft TI   ™ á tri ttg r| r> o^-Wp
ano!^LJbíaiiýjib^ý^h^ěe^e^ 65 Tak jsou mé všecky věci spůsobené
a pravým pořádkem divně zřízené,
že by člověk toho lépe žádati
na Pánu Bohu nemohl vinšovati.
'jManželka šlechetná, krásná a věrná, 70 [od samého Pána Boha mi dána, jdítky pqbožné a čeled poddaná,
hned jakoby naschvál byla vybraná,
mnoho viníc, rolí a luk v hojnosti,
koní, volův, krav, ovec, vepřů dosti. 75, Protož se z toho musím veselíti 1 a jíž dnes právě sobě povoliti; /
spustíc s myslí všeliké fresování,
poroučím chudým přílišné starání.
Netřeba mi se víc o to rmoutiti 80 a tudy svému zdraví ublížití.
Zdaliž nemám všeho dobrého dosti,
musím požívatí toho s radostí.
Ale kde jest má najmilejší Anna,
nad všecko mé zboží vzácnější sama?
Anna, manželka
85 proč mne, panáčku, ráčíte volatí, což mi pak nyní chcete rozkázatiľ
Boháč paní objímá a dí:
Pod sem, ty mé přemilé potěšení, iAnna, srdce mého obveselení. Tomoz mi dnešní den se radovati, 90 neb jsem umínil teprv hodovati, s radostí- užívati statku svého,] v němž není nedostatku nižaHhého. ./Nebo, co člověku statek prospívá, J když ho podlé své vůle neužívá?
Anna, manželka
35 0, můj panáčku jediný a milý,
prosím, slyšte mne na maličkou chvíli. / pán Buoh nám proto ráčil zboží dáti, jabychom ho uměli užívati, lne k rozkošuom světa, rozpustilostem, -l°° ani k rozličným bezbožným marnostem, ^ale ke cti, k chvále Jemu samému, Itaké k užitku bližnímu našemu.
Boháč
Ký| Jo_n e|těstír pajr^jtak-nového, ano velmi do tebe jiždiynéjio-, 105 žesjjQy»í,.taÍLaiyaáPA~^ábež-rrá'' Ja^ém-H~reska2u„ ve__vjšejrL-odpo r-ná-? pšak nebylo toho níkdá slýchatí, /aby mí kdy měla odporovati.
Anna, manželka
^-Níe to jistě nového, pane, není, no neb Pán Bůh v člověku hned srdce změní a časem se zpravuje po vůlí své, aby mohl rozeznati dobré i zlé. Nebo jsem na kázaní dnes slyšela, [ o čemž s počátku s vámi jsem mluvila.
ne aby_marně užíval, co zbývá, ale aby byl upřímým vladařem, podlé vůle boží věrným šafářem, /
8 nouzi ^txpí^mu^.J^Q^^SSL-'
120 a~z~své věrné práce ^,cJ^cLým^e^zdělii,, .kterýstarostinemůž^praGOV-a-t-i' a rukama živností dobývati.
i " Boháč vskakuje paní v řeč a dí:
! Aj, nech k čertu kázaní takového,
neb již_nemohu pqslouchatí toho. 125 By ty raději do kuchyně táhla * a co jest potřebného, přichystala.
(Boháč s hněvem do domu jde.)
j Vaní sama mluví:
i Nemohu se-tomu dost na diví ti
\ a na to tak dostatečně mysliti,
co jest mému pánu na mysl přišlo, 130 srdce jeho pojednou podvrátilo, j že sobě tak neústupně předsevzal,
aby dnes mimo obyčej hodoval.
Však prvé mnohokrát dost vesel býval, ; kollací a kratochvíle strojíval.
i 135 jak velmi často pankét strojil skvostný,
však při tom/nebýval nikdy tak zlostný. Tak se nyní náramně všecek změnil, í hned jako by již sám při sobě nebyTT Jistě to činí proti nějakému 140 neštěstí .a pádu znamenitému. / 9 [Pán Bůh rač všecko v dobré obrátiti
ja svou milostí nám přítomen býti. JAle půjdu, jeho rozkaz naplním,
k co mi rozkázal, to hned učiním.
I
Boka c,. jdoucí z domu, mluví k paní š hněvem:
145 Ajf ještěs' se nemohla nakázati, čas daremnímu tlachání přestátí?
{Vaní jde do domu.)
Boháč volá služebníkův a dí:
Huj, kde jste, m^jijshigelmíe^
a mr^yždyckyjye v|ej^waeeJ3-pjDÄUišBU
Parméno, služebník
Teď jsme, pane, račte nám rozkázati, iso hotoví jsme hned všecko vykonali.
S y r u s, pachole
Pane, račte nám jedny oznámiti cožkolívěk od nás má činěno býti.
Boháč
Dnes jsem umínil právě vesel býti, s přátely svými sobě povoliti.
78.
155 A protož vám ted spolu oznamuji, anobrž také přísně přikazuji, /
10 abyste hned podlé rozkazu mého, což jest k takovým věcem potřebného, pořádně a pilně hned přichystali
160 a mne potom v ničem neobmeškali, chcete-li láni a bití ujití a na sebe dobrého pána míti.
Parméno
Pane, bez meškání chceme Číniti, což jste koli ráčili poručiti.
Skonává se první.actus a troubí zhůru.
DRUH"? ACTUS
Lazar žebrák přijde k boháčovi a dí:
I65^0^p_ane^ilgstivý, vaše milost,
rač vzhlédnouti na mou velikou bídnost, kterouž já nebohý musím trpěti, v přetěžké nouzi a psotě bydleti. JRačte mi, pro Pána Boha milého, 170 fz milosti dáti penížka malého,
j za nějž bych sobě chleba mohl koupiti í a lačný svůj žaludek nasytili. /
11 ) Pán Bůh bude vaše odplata hojná, \ blahoslavena Trojice důstojná.
B^hLáč^^křikejn^_^
175 Aj, kdo sem pustil tohotc^gebráka, tak hanebného^mr2jiélio--clí)-věka?
Což padouch nemohl vně nyní zůštati, mne v domě mém při pokoji nechati? Nic já zhola o takové nestojím, 180 neb se jich dost zdaleka velm^bpjím,,; ^byc^..se^d-nichj:aki^enakaziÍf . tím spůsobem své.ho_se zdraví .zbavil. ^ÍŠěfeM?i^hned ho odtud vyžeňte, ať ke mně víc nechodí, napomenieT
Pjt rjnej} a-žene-Lazara-ven-a-äí:.....
185 Jähnú^odsud.s ničemným mrzkým knotem, mohls' poseděti za některým plotem, aneb mi hned přes tento kyj" přeskočíš, až se několikrát po něm zatočíš!
Lazar vyhnaný, lehši před domem na hnoji, dí:
^^BoJe^milQäíiv^^nás všech otče, 190 všech věcí v tomto světě mocný tvorce, račiž na mn^jmlc^x^patřití-, as^aTižjtakové psoty^zbayiti, / i^b^e-Jxárjírn jřpřavdě těžce náramně, . jsouc na světě živ převelmi bolestně.
P a r m e. n o
195\<Ächí nebožátko tento člověk nuzný, oo^mého pána žádal jest almužny, ale pán se na chudinku rozhněval, z domu nebohého vyhnati kázal. Bylo mi ho vpravdě líto samémuj
200 dívajíc se trápení tak těžkému.
^Musil sem se též k němu prísne míti, když ho pán kázal z domu vypudití. Jistě bych mu sam raději peníz dal,
13
abych se toliko na to nedíval,. 2Q5 kterak nebožátko velmi naříkal
a ku Pánu Bohu žalostně volal.
Ale však ho psi více litovali,
neb na nohách jeho vředy lízali. .
Nemohouce mu jiným posloužit:, 210 chtěli vždy jeho bolestí skrotitúj
{Služebníci na stuol strojí. Dva čertí s sebou rozmlouvají.)
K v a s nicka, čert první, dí:
A^^hLatíe-Ráraěkuí-zle-se^nám^vedlo;-že nám dnesJínednakr-átceTric'nešedlo: / Jistě jsme__celý_.d,er^ jako vzteklí psi sem i tam běhali, . 2l5Jabycbom byli někoho podvedli,
!k nešlechetnostem a k hříchu navedli.
R a r a š e k, druhý čert, dí:
Nestaraj se, Kyasničko, bratře.milý, nezaařilo^í se nám dnešní chvíli. Musíme nepojednou hned zoufati,
220 ale již pilněji na to číhati,
bychom mohli někoho podskočití, jiným spuosobem k tomu přikročiti, nějaké zvěřinky dnes uhoniti, , lidí od dobrého k zlému sklonití.
225J zdaliž toliko jeden spůsob známe, I kterým se o to pokusiti máme?
Twto R a r a š e k nosem čmuchá, jako by nějakou vůni učil, a dí:
Alejaká^mi to v nos vůně přišla^.
6   Pavel Kyrmezer: Divadelné hry
Nevím, odkud tak lahodná chut vyšla. Cíji, že něco chutnéíio' pojíme"
230 a dobrého trunku se dnes napime. Ba, vpravdě mi se zdálo v noci o tom, jakož sami dva dobře zvíme potom. (Vím člověka převelmi bohatého a na chudé lidí neláskavého, /
235 kterýžto dnes umínil hodovati, musíť nás také na kollací zváti. Ba dobřeť se sami k němu pozveme, třebas nezvaní k němu hned půjdeme./
K v a s n i čka
Stul kvík, brácho, a nezvi o tom mnoho, 240 třeba-líť tak zjevně pronášet toho?
Kdyby naší tovaryší zvěděli, •
s námi by pik spolu hned míti chtěli.
Hle, Rarašku, boháč se k nám strojí jiti.
jMusíme jemu s cesty ustoupiti 245 ;a zdaleka jeho pilně šetřití,
co s přátely svými chce puosobiti,
neb jsem slyšel, že pro ně chce posiati.
Vím, že s nim budou všickni hodovati.
[Čertí-na stranu ustupují.)
Boháč dí k služebníkům:
Služebníci, již-li jste pohotově 250 zpravili podlé rozkazu bedlivě?
Parméno
Pane, již všecko máte přistrojeno, tak, jakž teď od vás bylo poručeno.
S y r ii s
Račte, pane, jedny k stolu sedati, podlé libosti své nám rozkázati. / 15        255 Nechceme dnes v ničemž odporní býti, než což rozkážete, chceme činití.
Boháč
/Parméno, hned dojdi pro mé přátely, [pro všecky příbuzné, i pro mé bratry.' Pros, ať nemeškají ke mně přijití, 260 chtějí-ll dnes se mnou veselí býti.
Parméno
Hned, pane, pro všecky napořád půjdu a bez meškání je s sebou přivedu.
Boháč sedá k stolu a dí:
Pacholátko, kaž jídlo na stůl dáti, 1 natoč vína, kaž štědře nalévati.'
265 Kdež jsou trubači, hudci, bubeníci, púzonaři, varhaník i mužici? Ar všickni vesele k stolu zahrají, ! nechť zhůru troubí, bubnují, zpívají!
j |iž teprv mi se líbí živu býti,
270 ba tomto světě sobě povoliti. 3?o smrtí nebude žádné radosti, ■;než trápení a všeliké tesknosti. Kde jest Anna, má přemílá manželka, má kratochvíle a rozkoš jedinká?
Paní dí: /
lô 275 |ó, můj pane, co chcete rozkázati?
I (Po vaši vůli se má všecko stati.
6*
Boháč
Sedni ke mně, mé milé utěšení, však bez tebe nemám obveselení. Teď spolu nyníčko jezme a píme, 280 s přátely milými se dnes radujme, vypustíce s myslí všecky starosti. Aj, však máme všeho dobrého dostiř
kJtMrmenovi:
Ó, můj mládenče přemilý, jediný, íprosiž tvého pána ode mne nyní, 285 jať ráčí pro Pána Boha posiati
'něco drobtův, kteréž budou padatí jz stola jeho milosti pána tvého, *ku posilnění mého těla mdlého.
p armeno
pFíned, Lazare, jakž se domu navrátím, 290irád míle to mému pánu oznámím. ^ Byť mu jakžkoli proti mysli bylo, / však vím, že Pánu Bohu bude mílo.
Lazar
Pán Bůh rač tobě odplata dnes býtí, že jsi hotov to pro mne učiniti. /
Boháč
295 proč moji hosté tak dlouho meškají? K obědu přijití nepospíchají?
F ar m e n o, navracuje se, dí ku pánu:
Jakž jste rozkázali, vše jsem vykonal, přátely a bratry k obědu pozval. Řekli všickni bez meškání přijití,
300 chtíce míle pro vás všecko činiti. Než toto vám ještě mám oznámiti: Teujchudý^ žebrák vás kázal prošiti, abyste k posilnění těTa~jeE5 poslali drobtův ted z stola vašeho,
305 kteréž, jakž vidíte, na zem padají, služebníci a psi po nich šlapají, neb nebohý již skůro hladem umřel, velikou mďloDou Byl Ey"Kried zcepeněl.
Boháč, potrhaje se na Parméno, dí:
Táhni k čertu, m^mný^luie^íč^ 310 '^áxemňf^a všetečný potvorníčeí
Vždycky se bez potřeby poslem děláš, uživeš někdy poselství, to shledáš. Poněvadž ho pak tak- velmi lituješ, pročež ho pak svým statkem nedaruješ?
18 %řáx^elé boháčovi jdou, říkajíce:
315 Zdařiž vám Bůh a rač vám požehnati těch darův, kteréž máte přijímati.
Boháč
' Bůh. daj, zdrávi bylií Páni, vás vítám, vám zdraví a všeho dobrého žádám. Račte se k mému stolu posaditi, 320 se mnou jisti, piti, veselí býtií
Přátelé boháčovi:
r
j Jakž rozkážete, tak činiti chceme, z neb takového přátelství vděční jsme.
Boháč
Dnes nechtějte více pro mne činiti, než sedíc se mnou dobrou vůli míti.
f B oháč^pJtMäL^JlQdMJ^J--
Skonává se druhý actus a troubí zhúru
TŘET1 ACTUS
p ŕed^st^ajtU^
32^01-člověče ubohý, velmi bídný, pomni na to, že jsi se všemi lidmi / z bláta stvořen nahý, k tomu smrtedlný, a mne již v moc skrze hřích uvedenýí Nemohls' se nad žebrákem slitovati
330 a jemu z svého stolu drobtův dáti? Však by tobě tím zhola nic ubylo, ale by tvého statku víc přibylo, neb by shromáždil poklad na výsosti, v té přerozkošné nebeské radosti.
335 A protož, poněvádžs' nemilosrdný, k chudým lidem nelítostivý, tvrdý,
{Smrt natahuje lučiště na boháče, jako by ho chtěla zastřeliti, a dí:)
aj hle, musíš hned na místě umřití, j konec života na tento čas vzít i. "~~
Boháč s leknutím dí:
Ký to neštěstí? Což to tak divného 340ra ode mne prvé nevídaného? LSáo jsi, ty potvoro, tak velmi hrozná, žádnému stvoření v světě podobná? Oznamíž mi, jaký to jest obchod tvůj jř a pověz mi, jaký jest úmysl tvůj,
345 žes' směla tak svobodně ke mně jiti, co by mne chtěla pojednou požříti?^
Smrt dí: / 20 liž já z tvých řečí rozuměti mohu,
a kterak _na ;pr)[ká^nÍ.,i>Jao.jflháS<
350 ha" slovo svaté boží se vyptáváš. Poněvadž o mně zhola ted nic nevíš, aniž mne také poznatí neumíš,
\{Smr t opět natahuje lučiště, \ jako by chtěla stfeliti, a dí:)
protož já tebe hned tomu naučím,
kdo jsem a co jsem, ted krátce oznámím:
355|já jsem paní Smrt, konec všeho zlého, |k tomu počátek mnoho dobrého, nebo kdo zde na světě jest v úzkosti, trpí bídu, psotu, nouzi, těžkosti, takovému já hned konec učiním,
360 těžkostí a žalostí jeho zbavím, pomohouc mu do života druhého, věčného, také blahoslaveného. Já jsem Smrt: za hříchy odplata hrozná, jsem silná náramně, ukrutná, mocná.
365 Mněť jest poddáno stvoření všeliké, ptactvo, ryby, k tomu zvířata také, " ano, k tomu napořád lidé všickní,
papež, císař, král, potentáti mocní, / kardinálové a patriarchové, --a"^ 370 kurfirštové i arcibiskupové, /
21 arciknížata, knížata i páni, hrabata, rytíři spolu s zemany, měšťané, sedláci, kupci s kramáři,
{Smj t_ se.zasměje)-í
-dia,.haT.hžu-.af- ee^mirše'cWte^ästtr 375 Najsvětější, najnepřemoženější, 1
najjasnejší, spolu najstatečnější,
urození, slovutní, také moudří,
mocní, ukrutní, krásní, zlí neb dobří,
kněží, žáci, učení neb hloupí, 390 bohatí, chudí, pyšní, štědří, skoupí, 1
muži, ženy, mládenci, malé děti,
panny, vdovy, baby i staří kmeti —
summou.jco se toliko na světě hne, i
jest poddáno převeliké moci mé. 3&5 přede mnou se jistě žádný neskryje,
také mne z domu svého nevybije. f
Neschovat: se na zámku ani v městě.
Najdu každého |v domě nebo v cestě,
v sklepě, v komoře i také v světnici, 390. ve dvoře, v boudě, v poli, na ulici. HJmímť já každému rohy sraziti ,
a rychle na obrácení zkaziti.
Co jest na světě bylo mužův silných, ^,
krásných, múdrých, bohatých, také slavných!]/
22 395 Kdybych je měla pořád jmenovati, f:
bylo by jistě líto poslouchati. : (jíamž jsou se pak všickni spolu poděli? i Hned jako by nebyli, tak zmizeli.
88
89
Boháč dí:
Smrt dí:
Od koho jsi pak té moci dostala, 400 aby nad vším stvořením panovalaľ/r
S mri. dí:
Bylo by o tom mnoho co mhiviti a snad by nám den nemohl postačili, ale aby hned krátce o tom věděl ^a mou řečí se již žpravití uměl:
405[Pán Bůh pro lidské hrozné prohřešení poddal jest mé moci všecko stvoření, abych vás trápila vředy, hlízami, pryskýři i rozličnými ranami, bolestmi divnými a ukrutnými, .
410 nemocmi těžkými, neslýchanýmij
Bo häč š třesením dí:
í-
I Ach, co jsou tvé řeči velmi odporné, """Ifázdému člověku k slyšení hrozné/ Mohlas' k čertu s nimi tam vně zůstati -a mně v této kollací pokoj dáti.
415 Zdaliž není chudých, nemocných dosti, kteříž tebe volají v své žalosti? / Takových můžeš radši riavštíviti a jích přetěžkých bolestí zbaviti: an ted! před mým domem žebráka najdeš,
420 pročež radši nad nim se neslituješ, aby se více na světě, netrápil, v úzkosti a v chudobě se nemučil Platí, že on vděčnější bude toho, aby byl prost trápení tak těžkého.
425|Medle netřeba mne tomu učiti, ivímť já lépe než ty, co mám číniti. Když jeho hodina poslední přijde, za toť slibuji, že také neujde.
Boháč dí:
í Milá Smrti, prosím, zanech mne nyní
430] a neruš tohoto obveselení.
v
Smrt dí:
■ jMuožeš sobě maličko povoliti, jale nedlouho, na to hled pomnětií ; Já teď k tomu žebráku jedno dojdu ; a na tvou přímluvu hned k němu půjdu, 435ineb se přibližuje jeho bolesti
•konec, musím ho k radosti přivesti. iVšak když ty se toho najméň naděješ, ■rined mne zase v patách tu míti budeš. /
24    • (Smrt jde od boháče.)
Boháč k přátelům dí:
i
JAj, ký čert mi to strašidlo nahodil, 440tarT~bých raději viděti hned zvolil nevím co. Ale již toho zanechme, na to hrozné strašidlo zapomeňme.' Raději tuto jezme a hodujme, píme čistě a spolu se radujme/ 445 jdi, Parméno, nalej dobrého vína/ a to nám hned bude lepší novina l Musíme každý rumtruňk plnou piti a ten buď tam, kdo nám nechce splniti.
25
uO^milé víno, kdo tě bude piti, 450 poněvadž všickni musíme zemríti.' Ale prvé než k nám Smrt zase přijde, tento koflík několikrát obejde. Hledme se, milí bratří, posilnili, abychme ji dnes mohli odepříti. 455 Služebnicí, vrata pevně zavřete a Smrti sěm do domu nepouštějtej
Parméno dí: .
Kteréhož nalévati rozkážete? Aneb které se vám líbí, oznamte. Chcete-li uherského neb rejnského, 460 však máte v hojnosti všelijakého. /
Boháč dí:
Jíž jsem, slyšiž, tobě poručil toho, aby naléval vína najlepšího.'
Vaní s třesením dí:
Ach, zlatý panáčku, Jak^jsem_se zlekla; skůro jsem oněměla i ohlechla. 465 Všecka, jsgm se co osyka ted třásla, jkdyž jsem Smrti mluviti poslouchala. /Ach, pane, není tu žertu žádného, / neb jisté znamená něco hrozného.
Boháč dí:
Ó, cos' ty, milá ženo, tak mistrná 470 a již také bepotřebí nábožná? Chceš-lí kázati, do kostela jiti můžeš, tam kaš, jak dlouho budeš chtíti. Již by ty mne skůro více strašila
nežli Smrt sama, když se mnou mluvila. ^75 TTaTVpravdě/j^já jsem drobet přestrašen
a na mých oudech všech nemálo zemdlen,
ale musím již na procházku jiti
a tam něco málo se provětřiti.
Milí přátelé, račte se mnou jídJ 480 v rozprávkách kratochuilnýchcas zmaříti,
aby mne ta tesknost málo zminula
a velmi těžká chvíle pominula. /
26 Přátelé boháčovi:
Jistě to rádi chceme učiniti
a s vámi nyní na procházku jiti.
{Boháč jde na prpcházkusjpfátely svými.)
K v a s ni č k a čert šepce boháčovi v ucho, a dí:
485^i co ty na takové klevety dbáš?
Budeš ještě dlouhojoy/j jak sám shledáš. Můžeš dobře mé rady užívatí, bez starosti^es.ele4io,dfíV-atí. > ŇecŕľsFjiiní lidé, chudí, starají, 49° kteříž zhola již nikdéž nic nemají, /ale ty máš všeho dobrého dosti, I užívaj raději, co máš, s radostí.
Skonává se třetí actus a troubí se
ČTVRTÝ ACTUS
Lazar, ležící na hnoji, dí:
Ó^^Í'MilostivějŠí"Pane Kriste, všech zarmoucených potěšení jisté, 495 kterýžs' umřel pro naše prohřešení,
92
95
z mrtvýchs' vstal pro naše ospravedlnění, račiž mně hříšnému milostiv býti 3Cí|]Ipění těžkého polehčiti! /
27 Syr us dí:
í .
iO-Bože, co jest těžko v tomto světě 500 tak býti v chudobě, v nouzi a v psotě, jako ted Lazar vší pomoci zbaven, právě v sirobě ubohý postaven.' Ano, radši bych sobě chtěl zvoliti náhlou smrtí s tohoto světa sjíti, 505 nežli tak nuzně a psotně živ býti a co zavržený pes se trár4jĹjí Ale medle,fParmeno, pod tam se mnú k onomu Lazarovi ubohému, kterýž teď před našimi dveřmi leží. 510 Ano, všickni od něho hned pryč běží, žádný člověk v ničem ho nelituje, aniž ho slovečkem kdo potěšuje. f Jak se, nebožátko, náramně niučí| za to mám, že již hned vypustí duši.
Parméno dí k Syrusovi:
515 jBěž hned ku panu faráři našemu ja pros velice, ať hned přijde k němu, jáby mu z slova božího pověděl, ' íkterak by se k smrti přistrojiti měl, j aby chudinka tak bez potěšení
520|neumřel a nepřišel o spasení.
Syr us dí: j
28 Vpravdě, milý bratře, dobře mi radíš, ihned tam půjdu, jakž o tom sám dobře víš.
Parméno dí:
Jdíž.spěšně, 4pkurlž~pán.domu^epíljd^, a řekni, ať bez meškání s tebou jde.
S y r u s pŕíjde k knězi Petrovi a dí:
525 Pane faráři náš milý, ctihodný, prosím velice, poďte se mnou nyní tam k jednomu žebráku ubohému a ode všech lidí opuštěnému, kterýž se hned strojí teď umírati,
530 časnou smrtí s světa se odebrati. Račtež ho z sleva božího naučiti, kterak by mohl věčné smrti ujiti.
Kněz Petr dí:
j Dobře, synáčku, chci tak učiniti ■ a bez meškání za tebou přijití.
29
Přijdouce k Lazarovi, dí mu:
535 (Bratře v Kristu, rač tě Bůh posilníti, Jaby v víře Kristově mohl umříti.' Věř silně, že té Pán Kristus vykoupil, když jest smrt těžkou na kříži podstoupil a svou svatou krev za nás všecky vylil,
540 aby nás hříšné s Bohem otcem smířil, / hněv otce svého sám od nás odvrátil a nám stračenou spravedlnost navrátil, neb jsme byli znamenití hříšníci, k tomu boží velicí protivníci.
545 Tak jsme upadli v hněv jeho veliký, v bídu, psotu, nedostatek všeliký, hříchu, smrti, ďáblu v moc jsme poddáni,
94
95
nesouce jich ukrutné panování.
A z toho nemohli jsme vyklouznouti,
550 ani z té služby samí yyniknouti, ale Kristus se nad námi slitoval a naše hříchy všecky na se přijal, podstoupiv pro nás hříšné zlořečení, bychom zlořečenství byli zbavení
555 a převedl k sobě z života časného do věčného a blahoslaveného, abychom s nim na věky přebývali, neskonalé radosti užívali se všemi svatými vyvolenými,
560 také s anjely, duchy přečistými, na tvář boží ustavičně patříce, bez ustání s nimi se radujíce. Ačť se zdá, žes' milosti boží zbaven, protožes' v chudobě zde byl postaven,
565 však Pán Buoh velmi se stará o tebe a chce tě míti v nebesích u sebe, / 30 nebo jakž duše z tvého těla vyjde,
s anjely do radostí věčné půjde. Tojila^l^mu^ledvéiiti silně.
Lazar dí: 570 Věřím nepochybně_jjieoffiylaě,.
Kněz Petr
| Pán Bůh rač tebe v víře posilniti i a podlé víry tvé věčně spasíti!
Lazar
\Amen, Bože otče, rač mi to dáti, jabych se již k tobě mohl dnes dostatí f 575fTobě samému svou duši poroučím,
neb jíž s tohoto světa jiti musím. " Ó Jezu Kriste, milý Spasiteli, všechněch v tě věřících Vykupiteli, račiž mi všecky hříchy odpustiti 580 a rač mé dušičce milostiv bytí a ji dnes v své svaté ruce přijití, nebs' mne, Pane, ráčil sám vykoupili.
LLaz&r, roztahuje se^jimír-á^iée^
Kněz P etr dí:
Kriste, daj mu odpočinutí věčné, s sebou v.radostí nikdy nekonečnél
Parméno a S y r u s/
31 585Jpane Bože, račiž i nám to dáti,
íabychom sek tobě mohli dostatí.'
Kněz Petr dí k P ar manovi:
Medle u,čjňte^kutek milosrdný, který vám někdy můž Bylff"pro spěšný. [Doneste ubohého k pochovaní 590\na krchov k věčnému odpočívání.
(Lazara nesou k pohřbu.)
Mi c hael a Rafael, dva anjelé, nesou duši jeho Abrahamovi, fikajíce:.^-
Abrahame, otče náš, téct neseme dušičku, kterouž tobě poroučíme, neb jest tebe vždy věrně milovala, pilně přikázaní tvých ostříhala. 595 iRačiž ji k sobě v své lůno přijití,
96
7   Pavel Kyrmezer: Divadelné hry
97
jakžs* ráčil všem věřícím zaslíbili, v radost a I^QadpočřnutL.věčnému: všem věrným z počátku připravenému.
Ab r a h-a m ..přijímá dušičku, dí:
Pod sem, dušičko věrná, vyvolená, 600 krvi syna mého draze koupená í Přijmiž korunu království věčného, od věku všem věrným spůsobeného, neb se má slova nemohou zrušiti, ale věčně pravdomluvná zůstati. / 32 605,'spíše všecko mé stvoření zahyne,
'nežli mé najmenší slovo pomine. / Slíbil jsem každého k sobě přijití, kterýž silně ve mne bude věřiti, aby věřící se mnou přebývali, 610 bez přestání se mnou se radovali, v radostí mé nebeské rozkoš maje, se mnou na věky věkův přebývaje, kdežto nebude zármutku žádného, ale užívání všeho dobrého, 615 nebo člověku není ta věc možná na to myslíti a není podobná, aby to mohlo býti vysloveno, co u mne v nebesích jest připraveno těm všem, kteříž budou ve mne věřití,' 620 po cestách mých ustavičně choditi.
V ar me no a Syr u s, jdouce od pohřbu, dí:
■ Ale snažně již do domu pospěšme a pánu našemu se hned ukažme, aby na nás nemohl poznati toho, J že jsme pohřbili člověka chudého, 625;kteréhož dnes z domu vyhnati kázal,
aby mu žádné almužny nedával, nebo jakž by při nás nějak to seznal, jistě i nás. by z svého domu vyhnal. / 33 Tak jest velmi zlý, skoupý a ukrutný,
630 (žádnému člověku neužitečný, radši na marnost bude nakládati, co by měl chudému pro Boha dátí. Ale Bůh toho bez pomsty nenechá, než do jistého času ho zanechá.
635 Potom něbude-li chtíti poznati, toho shovění vděčně příjímati, jistě mu všecko bude nahrazeno a mnohém větší trápení přidáno. S dábly v pekle věčně musí bydletí,
640 v neuhasitedlném ohni hořeti.
Skonává se Čtvrtý actus, zhůru se troubí
VATt ACTUS Bohač, jdoucí z procházky, dí:
'■ Ale nevím, co se mi nyní stalo, 'neb se jíž vpravdě fresuji nemálo. Tak se té příšery vždycky strachují, až se mne všickni smyslové zbavují.' 645 Ale ký čert já sobě tak počínám,-""" aneb jakou těžkost na srdci mívám? Ký čert se tak hrubě strachují toho, co se toho strašidla bojím mnoho? / 34 , Zdaliž nejsem mocný, bohatý dosti,
650. majíc zlata, stříbra, peněz v hojnosti? Nejsnáz mi po lékaře hned posiati, kdyby mí se co zlého mělo stati. A protož již já to z své mysli spustím,
98
7*
99
žádných teskností na se nedopustím. 655 Kde jest má naj milejší paní Anna, má rozkoš a milostníce jediná?
S y r u s běží pro paní a dí:
Paní, slyšte, pán vás kázal volatí, nevím, v čem vás ráčí potřebovat!.
Manželka dí:
Teď sem, panáčku, račte rozkázati, 660 po vaší vůli se má všecko stáťi. ' '
B o h á č dí:
Dnes sem umínil právě vesel býti, těch zbytečných starostí se zbaviti, a.protož prosím, že mnou nepohrdáš, se mnou tančiček nebo dva vykonáš.
Manželka dí:
665 ó, panáčku jediný a mně milý,
ráda vám dnes všecko učiním k vůli.
Boháč dík přáteluom:
Přátelé mílí, též za mnou tancujte,,., napořád všickni'se mnou se" radujte. /
35 ÍTMt9. se k tanci hrá. Boháč tancuje a přátelé jeho za nim.)
(Smrt boháče střelou uhodí, až na zem padá) a přátelé utíkají, říkajíce:
Ha, ha, tii není našeho zůstání,' 670 ale strojmež se všickni k utíkaní,
100
aby nás také Smrt nezastřelila, spolu s tím boháčem neporazila. Nechcem již s nim víc tak veselí býti, hledmež radši za času odsud jiti. j
Boháč, ležíc v útrapách, křičí:
675 Ach, ach, nestojte, auvech na mé hoře, ach, zdá mi se, že jsem upadl do moře.
Smr t k boháčovi dí:
Slyšels', že sobě můžeš povoliti, však nedlouho, měls' to v paměti míti.
Boháč k paní dí:
Aj, pošli k doktorovi a k lékaři, 680 ať sem přijdou všickni apatekáři. Nechci hned v ničem peněz litovati, byť jedny při mně mohli prospívati.
Smrt dí:
Třebas pro všecky barvíře hned pošli, byť pak čarodějné baby sem přišly, / 36 685 než coť všickni prospějí, to ty hned zvíš,
prospějíť, však aby scepeněl tím spíš. Nebo/proti převeliké moci mé v zahradách neroste koření žádné, aniž přede mnou žádný neostojí.!
B o h á č dí:
690 Tak-liž se tebe Všickni lidé bojí?
Přineste mijined sem všecky truhlice, zlato, stříbro, kde jsou mé pokladnice?
101
37
Všecko já teď dám, milá Smrti, tobě, í nepočínaj již tak ukrutně sobě.
S m r t še směje a dí:
695 Ha, ha, ha í Cos' se velmi brzo zbláznil?
Bojím se, aby mne tím neošálil.
Co mníš, že já dbám na stříbro, na zlato?
Ták sobě všecko vážím jako bláto.
Bych chtěla od každého zlatých vzíťi, 700 mohla jsem velmi dávno zbohatnout!
Kolik osob již na světě zemřelo!
Byť se od nich jen po penízi, vzalo,
hádaj, jak bych již mnoho peněz měla.'
S císaři bych na ně nefrejmarčila.
B oh á č dl:
705 Ach, auvech, běda, čo již mám činiti? Ach nestojte, cosoběmám pocíti? /
Manželka dí: Těšte se jedny již samému Bohu.
Boháč
Ba aniž naň sppmínati nemohu. . Ach, přeběda, větší již na mne psoty, 7io kdejsou peníze a drahé klenoty?
Smrt dl:
Ho, ho, nechtěj se více na ně ptáti, lneb jich nemůžeš tam s sebou pobratí, ale jinému musíš, poručiti, : mladšímu hospodáři podstoupiti.
Boháč s velikým křikem dl:
715 CLpeníze, peníze, stříbro, zlato — [a vtom s vyvracováním očí-a velikým trápením^vmíyá.)
Smrt s posmíváním dí:
Hej, umím-li výborně to řemeslo, u mne se nenachází jiné heslo, frakť já umím hned každého skrotiti, jkdo chce napořád všecky potupiti.
720 jumím též každému rohy sraziti, . kdo sobě chudého nechce vážiti. Umímť mu čistě v růžek nahlédnouti, než se naděje, k sobě přitrhnouti. / 3g Ani leží, jako by mu v nos napískal.
725 Ej, co velmi mnoho sobě tím získal, že chudého žebráka, tak nuzného, dnes kázal ven vyhnati z domu svého?
P ani naříká, dí:
[Ach, běda, přeběda, mně ženě smutné ía již od pána svého opuštěné! 730|ó, můj panáčku, komu mne poroučíš?
Tak-li mne smutnou v sírobě opustíš?
fchtěla bych radši za tebe umřití,
ínež-li bez tebe v světě živa býti.
Ach běda, co sobě již mám pocítí, 735 .'aneb kam se mám, sirá, obrátiti?
Neb jsem ztratila nyní pána svého,
zbavena jsem již potěšení všeho.
Parméno dí:
Ó paní, zanech toh_o_naříkaní, tak náramně zbyté čnéhojlákání.
102.
i i
103
740 Mysliž raději, co ted máš činiti, ■ nechceš-li právě o všecko přijití. Však jest vždy lépe více statku vzíti, než zhola všech svrškův zbavena hýti; f~neb hned, jakž o tom zvědí bratří jeho, 745 cožkoli měl, poberou sami všeho, i Tebe věnem budou chtít odbývati, musíš vpravdě na věně přestáva.ti, / 39 ale já tobě chci dobře raditi, .
,'budeš-li toliko ty sama chtíti. 750^ Však máš klíče od statku všelikého, ; jdi, vyber sobě, co jest najlepšího, aby sě samá v ničem nemeškala, než co hajvíc můžeš, aby nabrala. . Však já k tomu všemu tobě pomohu. 755 Potom, bude-li se líbiti Bohu, kdyby se za jiného muže vdala, na mne také aby pamatovala.
P ani dí:
[Jistě mi hned v tom dobrou radu dáváš, chciť se dobrým odměniti, to shledáš,
760 já ted bez meškání do sklepu půjdu a do všech truhlic hned pilně nahlédnu, abych najlepšího vlka vybrala a tajně někde do kouta schovala, aby žádný toho nemohl najiti,
765 kdyby přátelé statek chtěli vzíti.
Ty zamkni dům a nepusť sem žádného.';
Parméno dí: Jdi předse, nepustím ani jednoho.
40
P„a r m e no svleče z pána-čubu a dí:
/Než já těž musím sobě zaplatiti, (zlatý řetěz a čubu s něho vzíti / 770; za svú službu ustavičnú a věrnu.
S y r us. prsteny béře a dí:'
: Jáť mu také prsteny s prstu strhnu. Však jsem několik let sloužil u něho, za službu nevzal jsem nic najmenšího.
[Dva čertí se šturcují s řetězy.)
P ar m en o a S y r u s utíkají, říkajíce:
Äuvech, ký to čert tak velmi hrozného, 775 Luciper přišel z pekla horoucího. Pane Bože, rač nyní s námi býti, však musíme oba strachy umřití. Dva čertí se upřímo sem k nám berou, hle, jak se o ten řetěz spolu derou.' 780 Podme raději a utecme odsud a podívajme se na ně od onud, co s naším pánem budou počínati, snad ho chtějí tím řetězem s váza t ij
Kv a sni čk a čert k Karáskovi dí:
Bratře Rarašku, mäš-li v paměti své, 785 o čem dnes bylo rozmlouvání naše?
R ar a š e k dí; O tom-li člověku velmi bohatém? /
.104
105
41
Kvasnička dí:
Kvasnička dí:
Bezpochyby, ale poďme š tenatem a pilně je hned všudy rozestřeme a na všecky strany teď polikneme,
790 neb ten bohatý člověk již scepeněl. íHledmež ho dobře, aby nám neušel, ■ šetříce jeho duše velmi pilně, : zarazíme ji hned pojednou silně, neb vím, že všickni od něho odešli, ■
795 hledíc, aby něco ž domu vynesli. Poďmež také a se nezanedbajme a co nám náleží, nezameškajme.' iPřátelům a bratřím statek zůstavil, íale nám tělo a duši poručil.
800 Ba hle, Rarašku, jak tam čistě leží, ba přispěšme k němu s těmi řetězy.
Kar a šek k umrlci dí:
Hej, kterak se máš, náš milý příteli?
Od dávných časuov jsme na tě číhali,
protož pojed s námi do naší lázně. 805 Zatopímer hned a zmyjem tě krásně,
aby se mohl tím lépe vypotiti,
můžeme tě na svrchnici vsaditi.
Ale u nás kusa mejdla nemáme,
třebas siry a smůly tobě dáme. / 42 810 Vody se u nás také nedostává,
neb u nás žádného deště nebývá.
My místo louhu smůly užíváme,.
sirou každého u nás obléváme.
Muožť se i tobě s hojností dostatí, 815 siry a smůly nechcem litovati.
Hádaj, nejsme-lí dobří lazebníci?
Ba, hned až pfá výborní řemeslníci,
;     Rítríišeíc .dí:
Ale pomoz, Kvasničko, bratře milý, však se nám dobře daří tuto chvíli. 820 Ba, jistě jsme dnes velmi šťastně vstali a nikdy jsme se toho nenadálí. Ba, však se můj sen nám opravdu zjevil a zhola v najmenším nic nepochybil..
■ K v a s nicka dí:
Ale bratře Rarašku, co je těžký/..
825 jáť jsem neřekl, aby byl tak nelehký. Však jim oba sotva mužem vládnouti, musíme ho vždy za sebou táhnouti. Víš co, zapomněli jsme kolečka vzíti, mohli jsme ho, na něm přečistě vízti.
830 Ale poneseme ho na nosidlách, nes toliko předse napřed a táhla. /
43 (Čertí bo.háče._ne_sgu do pekla.) _
Boháč v^pekle-h-Ahxahamovi dí:
ÍOtče'Abrahame, sáms' spravedlivý, ; dobrý, milosrdný a lítostivý, .prosím, rač se nade mnou slitovati 835 a Lazara toho ke mně posiati, aby namočil konec prstu svého a svlažil horkosti jazyka mého, neb se zde mučím v tom ohni náramně, ach, přeběda, co se trápím ukrutně.'
106
107
F
A h r a h a m dí:
840 Pomni, synu, že dokuds' byl na světě, užívals' dobrých věcí v svém životě, ale Lazar musil zlých užívati, v psotě, v nouzi, v chudobě přebývati. ; Kdež on nyní u mne jest v potěšení 845 a ty jsi postaven v věčném trápení. Nad to veliká rokle ustavena mezi námi jest, pevně utvrzena, takže, kteříž by od nás až k vám,jiti, aneb od vás chtěli sem k nám přijití, 850 jíž toho nemohli tak vykonati,
než každý v tom místě musí zústati, / jakž jest od každého prv zaslouženo, pd počátku světa tak spůsobeno, ;aby, kteříž se radovali časně, 855; již se trápili a mučili věčně
/v tom ohni, kterýž nikdá neuhasne, červ. neumře, trápení nepřestane, meb po smrti žádného času není, j také z pekla nebude vykoupení, 860i ale kdo jsou na světě zarmoucení, ; užiti mají v nebi potěšení.
Boháč dí:
;Alé, milý otče, již prosím tebe, ípošli Lazara maličko od sebe, ;aby do domu otce mého došel
865* a s smutnou novinou k mým bratřím přišel, ■ oznámíc jim, jak se mučím náramně ; v tom ohni, kterýž neuhasne věčně. ) Ať se již mým neštěstím všickni kají, ; hříchu, nepravostí se vystříhají,
870 aby se i oni sem nedostali,
.   ; v věčných mukách se mnou nepřebývali.
Ab r ah a m dí:
Ó, však mají tam^dosti PJse.m-svatých, kníh^ojžišových i také prorockých, mohouť se dobře tomu~z;;mch naučiti,, 875\kterak mají na světě živi b'ýti. / V pravé víře tam pokání činíti, :chtějí-li věčných trápení ujiti.
Boh á č dí:
íNe tak, Abrahame, otče náš milý, ! ale kdyby k nim přišel v této chvíli 880 z mrtvých člověk, pokání by Činili
a vpravdě hned by sobě usmyslili, fpřestanouc od hříchu a nepravosti,
byli by jíž živi v víře, v svatosti.
Ab r a ha m dí:
Nechtějí-lí Mojžíše poslouchat! 885 a prorockých písem následovati, takéť neuvěří, by kdo měl vstáti ' z mrtvých, budou se tomu posmívati.
Skonává se komédia ■
ZAVÍRANÍ VŠI KOMEDIE
Vysoce urození páni, páni, urozené, šlechetné paní, panny, 890 urození rytíři istateční
slovoutní páni, moudří, opatrní, k tomu napořád_všicjbiliidé jiní, jakž ted! můžete býtl jmenováni, /
46 Jkteří jste naši hře se dnes dívali, 895 jí slyšeti jste sobě nestejskali.
Vaším milostem z toho děkujeme, vším dobrým se vám odsloužiťi chceme, ale vás ještě prosíme pokorně, že nás ráčíte slyšeti laskavě, . 900 jaké jednomu každému naučení dává se v-podobenství tbEo~čtení: Předně lidé bohatí v tomto světě, kteří se kochají v časném životě, mají se z toho pilně naučíti,
905 aby s dobrým svědomím živi býti mohli a statkem od Boha půjčeným k věrné ruce na čas tolko svěřeným,, jako věrní vladaří šafovali, ke cti, k chvále boží ho užívali,
910 také k užitku jejich bližních nuzných, v bídě a v nedostatku postavených.'; Zde činili z mamony nepravosti přátely; kteříž by nás v čas úzkosti do věčných stánků sobě přivinuli,
915 ^abychom na věky nezahynuli... ^Druhepcfaudýni ~šé"dává potěšení v jích nouzi, chudobě a zarmoucení, aby v chudobě ovšem nezoufali, než silně věříc, na tom pevně stáli, /
47 920 ačkoli na čas zde jsou zarmouceni,
jako by od Boha byli zavrženi. Však se proto Bůh stará o chudé lidí a když se mu příhodné býtí vidí, vytrhne je z časných bíd a žalosti 925 a převede tam do věčné radosti. Což se jim koli nedostalo v světě, nahradí hojněji v věčném životě. Protož již jedenkaždý, slyšíc o tom, tím se zprav, vystříhaje se vždy potom
930 lakomství, závisti a ukrutenství a k chudým lidem nemilosrdenství. Hled zde dobré svědomí zachovati, v víře v Krista dobrý boj bojovati. Raději s Lazarem na čas trpěti,
935 v chudobě a protivenství bydleti, po smrti budem s nim odpočívati v luonu Abrahamovém, užívati radosti a potěšení věčného toho života blahoslaveného.
940 K tomu dobrému rač nám dopomoci Pán Bůh všemohúci svú božskú mocí, jemuž bud chvála a dikův činění od nás vzdávána věčně bez skončení.f
Amen
DIVADELNÉ HRY
PAVLA KYRMEZERA
VYDALO VYDAVATEĽSTVO SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED BRATISLAVA 1956
DO TLAČE PRIPRAVILA A ÚVODNÚ ŠTÚDIU NAPÍSALA DR. MILENA CESNAKOVÄ-MICHALCOVÁ VEDECKÝ REDAKTOR JOZEF MINÄRIK REDAKTORKA PUBLIKÁCIE VIERA RYBÁROVÁ TECHNICKÁ REDAKTORKA DR. ZUZANA VIŠNYIOVÄ KOREKTORKA MARGITA FABÍKOVÁ
301-02. Daň 5%. P. c. 488. Č. 4432/56-ľvVl-28. Náklad 1150 výtlačkov. Papier 221-01, 80 g, 70/100. PH 9,50, AH 10,96, VH 11. Rukopis zadaný v marci 1956, vytlačené v októbri 1956. Vytlačila Pravda vydavateľstvo ÚV KSS v Košiciach zo sadzby písmom Menhart. Strán 304, obrázkov 6. Cena brož. Kčs 13,75, viaz. Kčs 18,15
56/VI.-3 A-67.728