Komedie české o bohatci a Lazarovi a jako je vůbec nejnověji Kolárova adaptace Komedie o áoouch kupcích a židovi Šilokoj v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (premiéra v prosinci 1982). Jde tu sice s výjimkou Kyrmezerova díla o moderní adaptace her z jiných období, než kam patří skladby zařazené do naší knihy, cesta je však otevřená i pro české drama humanistické.
Toto drama se uchází nyní o čtenářský zájem, stále však čeká na svého E. F. Buriana.
MILAN KOPECKÝ
MIKULÁŠ K O NAČ Z HODIŠKOVA
HRA PĚKNEJGH PŘIPOVÍDEK
od Boccatia sloiená, v niito tyto vosoby mluví : Štěstí, Chudoba, Neštěstí. V kterýchžto o boji Štěstí a Neštěstí všem lidem ku příkladu vypisuje se etc.
pedellus:
Poslyšte této noviny, o kteréž vám teď povlmy, co jest Chudoba dovedla a kterak svú věc provedla: 5 Štěstí k vuoli připravila, polovic moci zbavila, naprala se jí k libosti, Činíc sobě mužně dosti. Jakož pak porozumíte, 10 ač úmysl přičiníte,
kterak jest se to vše dálo, poslechnětež, prosím, málo!
PŘEDMLUVA PŘI POČÁTKU HRY:
Když Chudoba na rozcestí seděla
a rozličné věcí na mysli měla, 15 zvláště o přílišné světa marnosti
a nevýmluvné lidské nepravosti,
sama s sebou sedící rozmlúvala,
pravěcí, že výborně udělala,
opustivši svět a jeho marnosti, 20 všecka se oddala boliomyslňosti.
A když tak sama s sebú rozmlouvala,
tudy náhodou pani Štěstí jest šla.
Nádherně příliš pyšně připravená
jako bohyně ta Diana slavná. 25 Kteráž berúce se krásně v tu dobu,
vnenadále tu uzřevši Chudobu,
hned se jest jí přezchy trale zasmála,
a to učinivši, předce se brala.
Chudoba povstavší: A pročež mi se, bláznice, posmív áš 30 a proč ze mne sprostné své žertíČky máš?
27
Nemuožeš-Iiž předce cesty konati a mne při pokoji tuto nechati? /
Štěstí: CXVb
Divím se tvé takové churavosti,
a žes slepá, prašivá, žlutá dosti. 35 V té kytlici sedíš tuto ztrhané,
napoly nahé divím se, odrané.
A kteráž nic jiného nedovodíš,
jedné psy dráždíš, kudy koli chodíš.
Ani se také, milá, za to stydíš, 40 že tuto sama na poušti tak sedíš?
Chudoba :
Ba, zvymořená bláznice, za to máš,
že si bohyne a tou se býti zdáš.
I blázni tě též za bohyni mají,
zvlášť kteříž tebe v tvých hříčkách neznají. 45 Ale nebudu se hádati mnoho,
neb rozumím, že se tobě chce toho.
Ačkoli vidím tě ušperkovanú,
aksamity a zlatem ukydanú,
až se musím diviti, že neshoríš 50 od zlata, a houfně s fraucimrem chodíš.
Chceš-li se však a smíš-li se mnou biti,
ty ustrojená s nahou bitvu míti?
Štěstí :
Hle, kterak zpuraé mysli jest,
nuznice, pravím na svou Čest. 55 Kteréž jsem rovně neviděla,
aby mí to mluviti směla.
Neb i to vám chci pověděti,
abyste mohli věděti,
že jsem jí tak připravila, 60 zboží i přátel zbavila, /
kterakúž nyní vidíte,
a že ničemná jest, víte,
zda bych jí tak přestrašila,
zpoury její umenšila. 65 Proto však vždy při svém stojí,
mne se naprosto nebojí!
t
GXVIa :
Vždycky jest mysli naduté,
pohled psoty té mrzuté!
Pod přísahou pravím tobě, 70 nezdej se, bychť byla robě
pro tu daremnú tvú pýchu,
uŠtipnou řeč jakous líchu.
Do pekla tebou hned hodím,
aby znala, co provodím 75 a co mohu učiniti,
tě i jiné tak potupiti.
Prožluklá mrzutá smrti,
tak ode mne dojdeš drti!
Chudoba:
Již sem něco veselejší, 80 některak potěšenější
a zdá mi se, že napřed mám,
poněvadž tě hněvivú znám.
Zdáť se, žeť budu lísati,
aneb před tebú plísati, 85 abych získala tvú milost
a zkrotila hněv, nelibost..
Ale nemysl na to mnoho,
nedočekáš jistě toho,
nu pravímť, hle, že to klamአ90 a pravého neuděláš",
by mne měla zkrocovali
a k tomu připravovali,
že s zbožím nemám známosti,
přátel, ani poctivosti. 95 Neníť toho příčina tvá,
ale pak dobrá vuole má,
neb když sem tě vrtkavú shlédla,
dobrovolně sem odsedia.
Všech tvých darů marných zboží, 100 oblíbivši milost boží,
tebe sem hned opustila
i všecken svět potupila,
vědúc, že proti tobě jest
potupiti svět, jeho Čest. 105 Když sem pak tě tak odsedia,
pohled, co sem tím dovedla,
28
29
netřeba mluviti více,
neb z chaterné služebnice
svobodnou sem učiněna, 110 z tvých vosidel vyproštěna.
Víš, že si ty úmysl měla
mne zahubiti, také chtěla,
kdyžs mi svět vychvalovala,
darů svých poskytovala, 115 ale nedovedlas toho,
a chtějíci mi tak mnoho
jistě zlého učiniti,
mne na věčnost zatratili,
divně si mne oslavila, 120 až do nebe vyvýšila.
Těch pak pohrůžek králům chovej,
jáť se jich nebojím, to.znej,
neb ačkoli zbroje nemám
a chaterná, nahá sem, znám, / 125 však takové sem čerstvosti, CXVIb
zvíš to, žeť dám ruky dosti,
budeš-li se se mnú biti,
můžeš tím hned jista býti,
žeť já se tak v tebe vpeřím, 130 o zemi tebou udeřím.
Štěstí:
Poněvadž tak směle mluvíš,
coť já umím, to ty hned zvíš,
ničemná vohyzdo špatná,
aby nebyla tak kvapná 135 a uměla pani ctíti,
některakú vážnost míti,
neboť já obry zkrocuji,
toho, když chci, dovozuji.
Činím sobě také k chvále, 140 smítám císaře i krále,
i to já též také umím,
z služebníkuov pány činím.
Na tě pak mám malú péči,
ale nenecháŠ-li řeči, 145 učiním tobě navzdory, _ ;
hodím za Nohovy hory
tebú tímto prstkem jedním, že umlkneš, tu teprv zvím.
Chudoba: Ne tak zhruba, milá pani,
150 ne tak nakládejte s námi, že veliké věci činíš, chlubiti se tím nestydíš. Kteréž sem i já viděla, ale nic sem se nebála,
155 nýbrž smích sem tím mívala, když sem se tomu dívala, žes toho hlavy zbavila, jiného v žalář vsadila. Mnohokrát také z kováře
160 činívala sí císaře,
z služebníka také pána, taková moc tobě jest dána. Tak dvorné hřičky provodíš, jedněm přeješ, druhým škodíš.
165 Dnes do nebe vyzdvihuješ, zítra do pekla sstrkuješ. Ale nechajíc chlubení a daremného mluvení, nechněvej se, prosím tebe,
170 zkusme tuto, chceš-li, sebe. Ty císaře doluov smítáš a nad nimi tu moc míváš, já pak sem chůva římského císařství, někdy slavného,
175 nelepší mající šaty
v vsedni dni i v každé svátky, nežli teď na sobě vidím, za kteréž se však nestydím, to pak kterak sem rozmnožila
180 a co sem tehdáž provodila, / není potřebí mluviti, můžeš to v paměti míti!
Štěstí k služebnicem svým: Vpravdě pravím kumštu není, neb jest mne již k potěšení
30
31
185 přivedla tato žencice,
že nevím, co činiti více.
Aniž zanechá smělosti,
takové své všetečnosti,
leč jí bude ukázáno, 190 co jest hněv muoj, to uznáno.
A vtom obrátivši se zase k Chudobě, i vece a řka hněvivé: Nu, pro hrdá zpurná slova již sem já k bitvě hotova, jedné, Herkuléško slavná, v bitvách převelmi správná, 195 voliž zpuosob bitvy sobě a nezdej se vpravdě tobě, bychť Čemu odepříti měla, neb se tak biti nechtěla.
Chudoba :
Aniž mi jest na tě péče, 200 ačkoli hle nemám terče,
koně, kapalínu, kopí,
ale když tě ta ruka chopí,
tu zvíš, coť chudoba muože,
žeť na tobě zpraští kůže, 205 než to mi se zdá předložiti,
chci se však s tebú tak biti:
aby každá vuoli měla,
přemohúc, kteréž by chtěla,
právo tu hned uložiti, 210 jinak jí nepropustiti.
Jáť sem tak k bitvě hotova,
a srovnají se s skutkem slova.
Štěstí sméjíci se:
Hoho, musím se již smáti,
že se nedáš mnoho zváti, 215 mluvíc ke mně hrdá slova,
a pravíš, že si hotova. /
Věřím tomu jistě cele,
neb by nemluvila tak směle,
by uzlíku nesvázala, 220 ale mně jsi ho nechala.
GXVIIb
4j£ar«ma t ft ronwíaCRwattir mtvm
i
1/   Kolo Šiesti
32
Kteréž pak té bitvy smluvte máme a které rozvuodce, též které ty právo zachováš, jestliže se přemoci dáš? 225 Poněvadž neužíváš
práva žádného a nemáš, ale co bych chtěla víc míti, buduť moci statek vzíti. Neb Dariovo království 230 aneb Cresova zlata množství, pakli tě potupím, vypovím, což tím zjednám, poněvadž vím, že beze vší potupnosti bídná si, potupná dosti, 235 které mi také postavíš rukojmě, jeŠto dobře víš, že souseda nižádného nemáš, přítele tak milého, kdož by z takové těžkosti 240 pomohl, z mé zuořivosti.
Chudoba: Domníváš se, Že zvítězíš, a protož tak hrdě mluvíš, já pak jistě pravím tobě, nedrž tak mnoho o sobě. 245 Neb já bez pochyby to znám, že vítězství již míti mám, avšak nežádám jiného vpravdě než závazku tvého. Když mi svú čest, víru slíbíš, 250 ač jí málo máš, sama víš, netřebať víc učiniti, mohu na tom dosti míti. Pakli ty zvítězíš nade mnou, nalož, jakž koli chceš, se mnou, 255 neb muožeš i to znáti, chciť se do řetězů dáti. Jistě beze vší tvé práce, pravím to, nu, naltrátce.
33
Štěstí opét se posmívá: '
Hohohó, smáti se musím, 260 hahaha, co toto slyším!
Asvera, toho slavného
krále, velmi bohatého,
v řetězích povedu před sebú,
k té poctivosti přijdu tebú. 265 Pakli tě vezmu v vězení,
i zdaliž i tak zisku není,
musím tě usvadlou krmiti,
hladovkou vysytiti,
takový zisk miti budu, < 270 leč tě hned nakvalt odbudu.
Tuto se chytala Chudoby: Ale netřeba mnoho mluviti,
chci tě peklu poručiti, / i tebú hned zemi rozrazím, CXVIIc coť žvaní prospěje, uzřím.
Chudoba outok učinila: 275 Toť by byla vpravdě jiná, t nebuď tak zlá, pani milá,
jáť o zemi tebou udeřím, 1 kteraks mocná, tu já uzřím. \
Tuto Chudoba udeřila Štěstím vo zem, a nastoupivši na ne nohama, takto k nemu mluví:
Již-Ii, co já umím, ty znáš, 280 nepustím tě, leč mi se dáš,
závazek také učiníš,
coŽť rozkáži, že vše splníš.
Vidíš, žeť již žertu není,
nechajíc svého bránění, 285 učiň, cožť pravím, v rychlostí, f
a tak zbudeš té těžkosti.
Štěstí poraženě: Poněvadž to nemuož jinač býti, slibujiť splniti vše, což chceš míti.
(
Chudoba: Nevěřím, leč mi ruku dáš, 290 že to všecko splniti máš.
Štěstí :
Teď na tom svú ruku dávám, že se tak zachovati mám.
Chudoba k Štěstí z země vstávajícímu: Mohla si již dobře znáti, co já umím znamenali, 295 a protož to v paměti měj, potud se mi již více směj. A pakli jinak učiníš, coť se stane, to potom zvíš. /
Tuto má stati Štěstí před Chudobou a poslouchali GXV] Chudoby smutné:
Ale jižs moci mé zkusila, 300 znáš, kteraká jest má síla,
chci, aby i milost poznala,
ačs mne příliš rozhněvala.
Byla sem úmyslu toho,
nemluvíce o tom mnoho, 305 hru tvá vrtkavú zastaviti,
pýchy tvé tak uskrovniti,
chtíc tě k stavu obecnému
obrátiti, nevzácnému,
ale nad tebú lítost mám, 310 protož od tebe víc nežádám,
než toliko to chci míti,
a to muožeš učiniti,
víš, že staří za to měli
a za pravé míti chtěli, 315 v tvé vuoli skládali Štěstí,
spolu také i neštěstí,
a o tom nepochybovali,
že tobě bohové to dali,
aby v tom vždy vuoli měla, 320 k komuž by posiati chtěla
Štěstí, kdy a které chvíle,
též Neštěstí, aby míle
34
35
každý na tom vždy prestávaj j
a aby při tom nechával, 325 protož k tobě volávali
a přízně tvé zadávali. i
Obrazy tobě stavěli,
velmi uctivě se měli,
aby Štěstí posílala, 330 Neštěstí je zachovala.
Já polovici odjímám
té tvé moci, a za to mám, i že na tom muožeš přestátí, | což teď míním rozkázali: \ 335 aby to hned vykonala I a Neštěstí uvázala u sloupu vuobec a zjevně,
i ukovala dosti pevně, j aby odtud nechodilo, f\ 340 nižádnému neškodilo } a nevcházelo do domu, ■! jediné toliko k tomu, i kdož by jemu příčinu dal
a od sloupu je odvázal. 1 345 Štěstí pak, kde chceš, posílej
a v tom vuole své užívej, . kteréžs vždycky užívala,
Štěstí, kams chtěla, posílala.
Dokudž pak neučiníš toho, 350 nemysl na to, pravím, mnoho,
aby zbyla práva mého,
též také závazku svého!
Štěstí;
Rozumím, že musí býti
po tvé vuoli, jakž chceš míti, 355 ač sem na to nemyslila, •
bych k tomu přivedena byla, ; '
k čemuž sem přišla pohříchu, j
že mi již není do smíchu. / ]
I chci se tak zachovati, CXVIIIa 360 Neštěstí hned ukovati,
poněvadž tak mohu býti
svobodná, té těžkosti zbyti.
Potom pak k.Neštěstí mluví: Nu, budeš již ukováno, Neštěstí, k sloupu a uvázáno.
Jit k svázanému: 365 I protož aby to znalo a odtud se nehýbalo, k žádnému též nechodilo, ani komu kdy škodilo, leč by tě kdo za to žádal, 370 anebo sám příčinu dal, tebe také i sám odkoval aneb sám k sobě povolal. S tím budeš moci odjíti, uČiniti, co chce míti.
Neštěstí s lkaním:
375 I což mám již řeci tomu, obrániti se nemohu, nestojte, má milá pani, běda mně opravdu s vámi. Cos velmi zle učinila,
380 nedobřes se uradila,
žes se s Chudobou svadila a potom také i bila. Nics nedovedla dobrého, zbavilas se práva svého,
385 k tomus bita bez lítosti a přišlas k veliké lehkosti. Mnes pak připravila k.tomu, že nikam jiti nemohu laskomin sobě setříti,
390 svobody takové míti, kteréž sem vždy užívalo, a posíláno bývalo. Mohlo sem volně choditi, moc, vuoli svou provoditi,
395 nyní pak k vuoli Chudobě, nechať povím pravdu tobě, mne si tuto přikovala, oh, nedobřes šikovala!
37
36
Hlasem veselejším: Ale protoť naději mám,
400 pokudž vim a smrtelné znám, / že mne někdo z nich v rychlosti zbaví této mé těžkosti, A ne vždy budu vězeti, u toho sloupu ležeti,
405 často súc odvazováno od knížat, pánuo voláno, i od mnohých též jiných lidí, milá pani, tak mi se zdá, vidí.
ŠtŽstí :
Nic nepodobného není, 410 buď veselo, měj strpení,
tudížť se někdo nahodí
a tě z vokov vysvobodí.
A než vuoli toho zjednáš,
jiného hned nahotově máš, 415 že než budeš zas přikováno,
od mnohých budeš žádáno,
aby s nimi ráčilo jiti
a jích vuoli vyplniti.
K Chudobě obrátivH se: Jakž se pak, Chudobo, stalo,
420 tobě dekuji nemálo z takového dobrodiní, kteréžs mi učinila nyní, nechavši mne při mém stavu a při takovém mém právu,
425 abych té moci užívala, Štěstí, jakž prvé, posílala k komuž bych kolivěk chtěla, kdy koli, v tom vuoli měla. Chci na to pamatovati,
430 k tobě se jinak chovati. Nemálo tebe vážiti a k tomu i jiným raditi, aby posměchu nechali, tebe Chudobu proto znali.
435 Neb necht sú mrskaní žáci,
CXVIIIb
muožež je přivesti k práci,
a též již rozumím tomu,
zkusivši i řeci mohu,
nechť na moc nevzpoléhají, 440 ani že s zbožím známost mají,
ve všecko umíš vkročiti,
pyšné, naduté zkrotit!
Též také rozumím tomu,
a to pověděti mohu, 445 že jest-li při chudobě čest,
ten vzácnější než zboží jest,
při némžto nebývá ctnosti,
pravdy a spravedlivosti,
ačkoli pak takové znám 450 a k ním vždy zvláštní přízeň mám,
kteřížto rozumu nemají,
na mne samu spoléhají,
Neštěstí též odvazují,
ve dne v noci usilují, 455 kterak by statku nabyli,
od lidí vidíni byli,
příď statek jakž přiď nedbají,
kdyžť oni jediné mají. /
Takž odvazujíc Neštěstí, 460 docházejí všech neřestí.
Aneb když své zase beru,
s nimi se ne mnoho deru,
Neštěstí vinu dávají
i na mne povolávají, 465 že bych je již opustila
a neštěstí dopustila,
když mnozí docházejí pádu,
skrze svú bláznovu radu.
Chudoba směle:
Fortuno, ty s Štěstím své spravuj, 470 ale mne s mými se varuj,
neb bez vašeho spravování
já mohu býti svá pani.
Vždy svobodna na každý čas,
nemající péče na vás 475 i na vaše pohrávání,
38
39
ačť jste bláznuom vzácné pani. V velikých houfích chodíte,
TRAGEDIE NEB HRA ŽEBRACÍ,
rozličné pachty plodíte, já teď s svá Trpělivostí, 480 Pokorou, také s Střídmostí,.
Z polské řeči do češtiny přeložená a vytištěná
s Spravedlivostí, Nadějí vaším hříčkám se nasměji, nic vašeho nežádající, Rozum při sobě mající. 485 Přestanu na své živnosti, 1 prohledajíc k smrtelnosti,
až dokonaní přispěje, , ■■
při mně vždy bude naděje. A tak mne z této bídnosti 490 provodí k věčné radosti.
PU odjití Pedellus : \ Již jest tuto ukázáno, na rozum vám také dáno, jaké jest Chudoba moci, jak svobodná ve dne v noci. 495 Nepotřebuje žádného \ Štěstí a nežádá jeho, ani se Neštěstí bojí,
ani opatruje zbrojí. í Přestává vždy na skrovnosti, j
500 nic nežádajíc, má dosti, | Neštěstí neodvazuje, i rozumem se vždy spravuje. t A že nedobře dělají, ř kteříž z chudých žerty mají,
505 neb je sobě váží málo,
strach, by se jím též nestalo, což Chudoba učinila
Fortuně, čeho jí zbavila. 1 To jste již tuto viděli 510 a tomu vyrozuměli, í! a protož my na tento Čas muožeme odjíti od vás.
Té souce k vám duověrnosti, i že tuto hříčku s vděčností 515 od nás ráčíte přijíti > a s tím se již dobře míti.