Tobiáš Mouřenín z Litomyšle prohlásil roku 1593 v dedikaci 1. dílu Meditací, že pokládá za svou povinnost z hřivny sobě svěřené aspoň svými „šarty těžiti a sloužiti", tj. prospívat a sloužit svými penízi nejmenší ceny, pouhými grešlemi či vindrami. Tento skromný spisovatel se neztratil z obzoru české kultury. Některé jeho spisy vycházely po jeho smrti v dalších vydáních bez autorova jména a v podobě úspěšných knížek lidového čtení se zapojily do národního obrození. Přežilo to, co vedle poučování mohlo i bavit a povzbuzovat, co bylo a zůstalo krásnou literaturou. Milan Kopecký 32 VEK ČLOVEKA Ala Pěkná duchovní hra o desaterém věku života lidského na tomto světě, s pěknými spasitelnými řečmi a užitečným napomenutím prv vydaná a vytištěná v Praze u Daniele Sedlčanského, léta 1604. Nyní znovu přetištěná, léta 1723. i Přečti mne, člověče, nestejskej sobě, tuto najdeš, zřetelně pravím tobě, kterak každý věk světa následuje a více jej nežli Boha miluje. V Hoře Kutný u Jiřího Vojtěcha Kyncla. I 33 r Alb Osoby v této hře: A 2a letech 1. Herolt 2. Svět, krásná paní 3. Eremita, poustevník 4. Pachole v desíti 5. Mládenec v dvadcíti 6. Jinoch v třidcíti 7. Muž v čtyrydcíti 8. Dospělý v padesáti 9. Lakomec v šedesáti 10. Starec v sedmdesáti 11. Kmeť v osmdesáti 12. Mrzák v devadesátí 13. Kůže kostí ve stu 14. Smrt 15. Ďábel I Herolt na plac vyjde a dí: Pán Bůh budiž slaven nyní, věčně. Amen. Nebeský Bože Otče na výsosti,, prosíme srdcem tvé svaté milosti: pro tvou lásku a jméno nejsvětější , rač nám přítomen býti čas nynější; a k tomu dobrý rozum, pamět dáti, abychom mohli právě ukázati desaterý věk života lidského, jakž se teď vidí postava každého, počnouc od desíti do sta lét zstáří, hle, všickni nahoru vznáší se tváří; podlé lidské povahy přirození tudy Boha hněvá jeho stvoření. Protož utišíce se, pozor mějte, proč sme zvlášť na tento plac vyšli, znejte: 5 proto, aby každému v mysl padlo a vzhlédl se tuto jako v zrcadlo; nebo teď zřete2íně se představuje, člověka vlastní způsob ukazuje: srdce, mysl, práce, jeho činění od mladosti do starosti v cvičení. Považiž hned v kolíbce, milý hosti, s jakou se obíráš nesmyslností, 1 dokud tě sto lét věk nedosahuje a k hrobu cesta tvá neukazuje. Při nás zde, krom hříchu, jiného není, neb jest od Adama naše zplození; máme dědičný hřích od přirození skrz hněv boží a jeho zlořečení. Když Bůh Adama z truple hlíny stvořil a velikou dřímotu v něm byl složil, vyňal žebro z boku jeho tak míle, učinil z ní krásnou pannu té chvíle, dav ji za manželku Adamovi hned, přikázal, aby svůj život ctnostně ved; dovolil jim též všeho k užívání, ' krom z stromu dobrého, zlého poznání; jen z toho jim bylo zapovídáno, jakž v prvních knihách Mojžíšových psáno. Ďábel pak v způsobu hada lstivého \ < radil, aby jedli z ovoce dobrého, , ale to mluvil k nim podvodně, lživě. Vtom žena Eva hned opovážlivě sáhla, utrhla jablko k svému zlému, jedla i dala Adamovi ctnému. Namluvila jej, že jest jedl z něho, zapomněl Boha, přikázaní jeho: tudy přišli jsme my všickni k zmaření, přirozeným hříchem jsouc obklíčeni. I t..................................] A 2b A4a Ä 4b [Svět:] [...... ve dne v noci zůstal by v poslušnosti, an knížata, páni jsou mi k libosti;' snaží mi se sloužit se vší pilností, ty pak málo vážíš mé podstatnosti; nechceš mi činit žádné poctivosti, nedbáš na mé dary plné vzácnosti, jichž žádný služebník můj prázden není.; Poustevník: Paní, žádám trochu za odpuštění. Ach, kdo jsi? Rač mi se jmenovati, abych tě také mohl dále znáti; neb tvá okrasa velmi mne zděsila, . k studu přivedla, až i zarmoutila, že téměř nesmím s tebou rozmlouvati. Svět: Povímť tedy, jestli chceš poslouchali: Nic se nediv mé okrase, můj kraji, leč prv uslyšíš, kterak mi říkají. Já Jš'érn)Svět, přívětivá paní právě, všickni lidé schopní jsou k mé postavě. - . JásenřjSvět, kterýž vládnu mnohým zbožím, moc, čest, slávu i bohatství rozmnožím. Všeliká radost, rozkoš při mně bývá, choulostivý se přede mnou ukrývá; toliko k mému panství čáku mají, , kdo se v rozkoši cvičí, oplývají; I nemajíc pozoru na nic jiného, miluji nadutého a pyšného, lakomství, chlípnost, závist a ožralství, hodování, též hněv, lenost, ospalství. Nevěřím žádnému Písmu svatému, buď od Mojžíše neb Pavla vzatému; 60 90 100 105 110 115 nedržím smlouvy ani víry kusa, svývolnost, neposlušnost se mnou klusá; nemnoho dbám na boží přikázaní, ani na ďábla, smrt neb věčné lkáni. Když mám plné sklepy, truhlice zboží, <: nemyslím na hrob neb na milost boží. Nemohu trpěti dětinské kázně, nedám jich trestat, nechť rostou bez bázně. V mládenci tělesnou žádost rozmáhám, z jedné rozkoše do druhé pomáhám. í Starého srdce oslepím marností, mocí, bohatstvím, platy, slovutností; tak ho omámim v zlé zatvrdilosti, že nic nedychtí po věčné radosti, jen vždycky více míti usiluje, právě nepravě statek shromažďuje, až ho sám nemůže prošacovati, u veliké slávě bude splývati. Protož všickni šetří, hle, stavu mého, počnouc od dítěte až do starého. I Kdo se mne přidrží, má všeho dosti, peněz, stříbra, zlata k své žádosti; nikdá se mu ničehož nedostává, vesel jsa, v kvaších a hodech zůstává. Zprosta u mne žádného smutku není, nemohu trpět tesklivých mluvení, jako o peklu, smrti a nemoci, o bídě, hladu, buď ve dne, neb v noci. Musí veselé rozprávky uměti, žerty, šprýmy, kdo chce se mnou seděti, jakž to zástup můj ukáže na sobě, kterýž teď na plac vyvedu v té době, od dítěte až do kmete starého, uslyšíš pěknou řeč zvlášť od každého. Protož chceš-li mi sloužit v tom způsobu, velice zase poctím tvou osobu: A 5a 36 37 A 5b bohatstvím, mocí, slávou, důstojností, neb mám služebníků svých na 2bytnostÍ, víc než Kristus s tou ctností, pobožností. Poustevník: Ó marný Světe, proč se tak vypínáš, necoudný hoste, co to jen vzpomínáš? Tvá nuzná chlouba jako sníh rozplyne, medle dlouho-liž i rozkoš nemine? Moc tvá co vítr vějící pryč běží, jmění, statek, darové nadarmo leží; I od rezu a molův můž se pokaziti, ; \ aneb od zlodějův pobráno býti, jakož nám o tom svatý Matouš svědčí, a svatý Lukáš poklad býti větší praví, kterýž nezhyne, trvá věčně, neminí poklad tvůj zemský konečně, ale poklad království nebeského, jenž nebere porušení žádného. , Více-li mi svou slávu a moc chválíš, víceji mne, Světe, od sebe vzdálíš. Ty jsi Svět, ježtos světla nechtěl znáti, kteréžť Bůh ráčil posiati a dáti. V tobě nic není než pouhé temnosti,!, nemůžeš míti o světlu známosti. Plný jsi zármutku, bídy, těžkosti a jseš nejjistější smrtedlností. V tobě hřích, zlost a nepravost panuje, běda, kdož tě a tvé syny miluje! Ó, jak svatý Pavel vejstrahu dává, abychom ustoupili z tvého práva: odplata a žold tvůj jiného není, než motyka, lopata, v zem vložení. Rozkoš tvá co pára nad hrncem mine, horoucí peklo odplatu tvou vine, 120 125 135 140 150 155 160 145 165 170 175 ISO kteréž slúhám tvým již jest připraveno, v toběť nebývá různic umenšeno; I nikdá radost bez žalosti neschází, upřímnost podvodem vůkol se hází. Pěknému lilium se přirovnáváš, ^ však hůř než bodláčí pícháš, pohráváš. Ukazuješ chuť medového stredu, >-'< dodáváš pod tím nejhoršího jedu. Protož svozúj sebe, a ne mne více, věčná radost předčí tebe velice. Svět: I jdiž, kde chceš, mužíčku, jáť nic nedbám, neb tě za povolného slouhu nemám. Když jiných mohu užít víc než dosti, kteříž mi rádi slouží k mé libosti, nad těmi mocně mohu panovatí, ne hned se mé království můž zmrhati. Z té příčiny nemnoho o tě stojím, neb těmito slávu svou sobě strojím, jakž tuto vyjdou hned pořád k spatření, od mé služby nedám jim odpuštění. Poustevník: Zdá se mi jistě po jejich postavě, žeť ne všickni náležejí k tvé správě; ač se někteří tebe přidržejí, mnoho o tobě mluví a smejšlejí, však kdo jsi, té vědomosti nemají, k tomu podvodu a lsti tvé neznají; I ale jakž vzpomenou na věčnou radost, poznají tvé marné chlouby nestálost; a že pomíjí jako vítr hbitě, neb co voda a záře na úsvitě, nu poslechni, zná-li tě toto dítě. A 6a A 6b A 7a A 7b Tuto přijde Ďábel a rozestře svá tenata: Já ť sobě nedám tuto překaziti, musím včas svá tenata rozestříti. Byť se pak ne každé mohlo líbiti, vždyť sobě teď něco může zvoliti, neb sumou sedm jich tuto postavím, kudy člověk půjde, v cestu vypravím; I aby svou dobu snadně mohl najiti, sedmi smrtelných hříchů se ujiti: pejchy, hněvu, závisti — nenávisti, lakomství, žraní, smilstva a lenosti; všech sedm dobře hned jest ulíčeno, na silných sloupích pevně zavěšeno; vím, že ještě té zvěřiny v hojnosti"; budu míti pro sebe i pro hosti. Sem, sem, žeň sem, kdo chceš koli v rychlosti, můžeš mne míti podlé své libosti. V desíti létech dítě zůstávám. \ Poustevník k dítěti: i Milé dítě, pověz mi, prosím tebe, v kolika létech pravíš býti sebe, že v tak drahých šatech nádherně chodíš, na koni skáčeš, divnou rozkoš plodíš? Dítě odpovídá s smíchem: Slyš, tatíku, starý kmeti, teprv mi deset lét, máš to věděti; chodím v těch šatech, jakž na můj stav sluší, co se divíš, snad máš oslové uši? Poustevník: Ó milé dítě, nemluviž tak zpurně, poslechni mne, nezabloudíš omylně. 185 190 195 200 4f) 210 215 220 225 230 235 Zanech pejchy, zbytečné nádhernosti, jsi pacholátko pěkné spanilosti; můžeš dojiti cti i statku dosti, miluj pokoru, zanech svývolnosti, pamatuj na mou řeč s touto žádostí. Dítě: Mluv ty, co chceš, nebuduťk tvé libosti; já tak chodím a za to se nestydím, jak své rodiče velmi vzácné vidím; neb oni mají nad tím zalíbení. Poslechni mne, i v tomť mám povolení: když mohu co od pomlskův dostati, služebníky, děvečky obelhati, I tak čistě umím ťu čeládku hnáti, že se mne vždy musejí více báti nežli rodičův mých, toť pravím jistě; ač se na mne hněvají v každém místě, nic nedbám, nesmějíť mne proto práti, budu přisahat, hromovat a láti, neb to činí i mojí rodičové, jichž já následuji v zlosti takové. Žádný nesmí mi o nic domlouvati, hned se naň oboří otec i máti, řkouc: „Můžte-li pokoj dáti dítěti!" Nikdá mne v kostele není viděti: neumím Otče náš ni Věřím v Boha, vyhejbám se modlení, jen jak moha. Děti chudých lidí v nenávisti mám, na staré nedbám a jim se posmívám; v kartech a kostkách cvičím se velmi rád, jsou mi milejší než knihy napořád. Jinéhoť nevím, co víc oznámiti,. zprosta tvé učení nechci přijíti. Protože schovej jinam své nadejmání, ', při mně nic nezpůsobí tvé žehrání; . A 8a 41 raději bych se učil v kostky hráti, > než mám tvého kázaní poslouchati. J '^Poustevník: I A 8b Milý synáčku, radímť, zanech toho, ujdeš pekla i zde trápení mnoho; měl by spíš otce, matku opustiti, než boží přikázaní přestoupiti. Hle, jak Izák božskému poručení < v ničemž neodporoval bez zrušení: svolil, když ho otec obětovat chtěl, tak by i ty Boha milovati měl. Vem sobě příklad z Tobiáše mladého, : ten uposlechl hlasu otce svého. / Jozef též poslušný otce Jakoba. V Knihách Machabejských pěkná podoba: jedna matka sedm synův zplodila, k bázni boží vedla, s nimi chodila, žádného ukrutná bolest, trápení ■ nepřivedlo Zákona k přestoupení, neb raději všickni smrt podstoupili. Dále slyš, milé dítě, v tuto chvíli: Kristus měl rodiče své v poctivosti, i ty stůj rodičům svým v poslušnosti, K když vidíš, že tě vedou k dobré ctnosti. Takť ujdeš hanby, potupy, lehkosti, . / potom tě Bůh obdaří svou milostí. Dítě: Starce, již jsi mi dosti řeči dával, CL přálť bych, aby tak s jinými pohrával, I B la kdež by snad snáze tobě to trpěli, mnou jistě nepohneš, milý příteli. Tvrdéť mám srdce, mysl i zvyk v sobě, hned jakž mne z kolíbky zdvihli v té době, 245 250 255 260 265 270 275 280 285 230 takový způsob volně vzal jsem na se, a již ho dokud živ nezměním zase, neb jsem v něm urputný a tvrdočelný co nějaký v rohy bitý býk černý, a jako houževná vrba tak praštím, když mne ohejbají, co smůla mlaštím. Protož tvá řeč nic mi teď platná není, by pak užíval ještě víc mluvení. Nikdá k tobě nebudu chutí míti pro tvé kárání, můžeš mi věřiti. Poustevník: Běda vám, rodičové, co děláte, že o trestání dítek nic nedbáte; necháte jich běhat co zvěř divokou, Pán Bůh vás navštíví těžkou pokutou. Tak Židé od něho vejstrahu měli, že jakž by Zákon jeho opouštěli, přijdou na ně všeliká zlořečení, těžké pokuty, bída, strach, trápení; i pakli budou poslušní jeho hlasu ráno i u večer každého času, I přikázáním syny své vyuče, "■■ aby se ho báli, ctili šetříce, že požehnáni budou mezi všemi, i synové jejich dlouho na zemi. Protož netřeba se nám na to ptáti, proč nás nyní Bůh ráčí tak trestali: morem, hladem, věcmi neslýchanými, v křesťanstvu prv nikdá nevídanými, k tomu tureckým tyranstvím bez míry, i domácí nevolí z strany víry. To všcko přichází pro hříchy naše, každý nepravost proti Bohu páše, dítek necháme růsti po jich voli. Pohleď do třetí, čtvrté kapitoly Blb 42 43 B 2a v Prvních knihách královských, by to vážil, proč kněz Eli zahynul, hlavu srazil, že Offny a Finesovi, synům svým, netrestcíc jich, povoloval ve všem zlým, jakž to Bůh mládenci Samuelovi sám v chrámě oznámil, svému sluhovi. Byť David Absolona, syna svého, v bázni boží vedl a trestal jeho, nebyl by tak smutně skonal v ty časy, když rychle uvázl na dubu za vlasy. Mojžíš přikázal lidu židovskému,, aby nedali živu býti zlému, I tu dítky neposlušné a svévolné :' lid-ukamenoval, Bohu odporné. Kdyby nyní zlou mládež tak trestali, nevím, na kom a kde by snad přestali, místem by nedostalo se kamení. Protož Bůh mnohým činí ukrácení a bere dítky skrz smrt z toho světa, že dříve času bude po nich veta. Co jest plátno, když mu ve všem vůli dáš, zda v tom zalíbení Bohu uhlídáš, že dítě tvé tak sobě vykračuje, ve všem pejchu až příliš provozuje: anť má šaty drahé upremované, vycpané, zbodené aneb zřezané, k tomu tulich i rapír musí míti, a mnohé neumí dobře mluvili. Laje, přisahá jako nezavřený, tobě to mílo, že tvůj syn cvičený, byť pak na tě i zuby oškleboval, na tebe blekal, jazyk vyplazoval, necháš ho, pravě, že rozumu nemá, ach, zvíš potom, co umí ta tvář němá, když dědičně se ujme statku tvého, tuť již hanebný mrhač bude z něho: 310 315 320 325 330 335 345 350 355 360 365 370 dokud co stává, vždy zhojná utrácí, pozbuda všeho, nezvyk žádné práci, I i počne krásti, nemoha dělati, naposledy provazem mu zaplatí. Tíms vinen, žes ho zanedbal trestati, 1 když se snadně mohl dáti vohejbati. Nebo byť se byl zmládí cvičil ctností, zůstal by v bázni boží, v pobožnosti, b u světa byl by v veliké vážnosti a došel by náležité starosti,;, potom pak po zdejším časném skonání těšil se v nebi věčném kralování. ' 0 to vše syna svého ty připravíš, < pokudž mu svývoličky nezastavíš. Pomnětež na to, milí rodičové, chcete-li ujít žalosti takové, '■ -, 1 s dítkami svými, povážíc pilně, jak mi toto dítě odmlouvá silně, řečí zpurnou dosti odpovídalo. Co by se pak při mládenci shledalo, který asi dvadcíti lét dochází? Zeptám se ho, an teď právě vychází. Ve dvadcíti mládenec pohrávám. ' Poustevník dí: Ty jsi mládenec krásný a spanilý, stojíš co strom mladistvý, ušlechtilý, I medle, pověz mi pravdu nestydě se, jaké ovoce tvá ratolest nese? Mládenec odpovídá: Ovoce stromu mého jest takové: veselá mysl, čerstvé srdce hotové, pěkný paní, panny, pivo a víno 1 není mé libosti zapovědíno, B 2b B 3a B 3b B 4a pití, hraní, kratochvil, tancování, v marnosti mám své největší kochaní. Poustevník: Ó mládenče, toť jest nuzné ovoce, nemá místa v nebi u Boha Otce. I Musímť řeč apoštola zpomenouti: nebudou královstvím božím vládnouti vožralci, smilníci. Jak ty ostojíš, nenecháš-ľi toho, což se nebojíš? Mládenec: Ó starče, sám hluchý, mluvíš hluchému, zdaliž já věřím co Pavlu svatému,; kterýž již před mnoha sty léty umřel, dávno shnil, žádný ho více neuzřel. Radce poslechnu od chasy novinu, když mi rozprávěj o pivu neb vínu a o pěkném povolném fraucimeru, maje karty, kostky, loutnu, citeru. Toť mne víc těší i mé tovaryše, *: nežli co apoštol kdekoliv píše. Když mě můj pan otec dal na učení, pilen jsem byl pěkným paním sloužení. Na všecky instrumenty mi hrávaly, čeho jen ony rády poslouchaly. Každou noc také kassátúm jsem chodil, nejednu pěknou děvečku provodil, slovy lahodil, slibem kojil, radil, až jsem ji k sobě k své vůli přivábil; přivedv jí skrz dary k hanbě, k lehkosti, nechtěl jsem s ní více míti známosti, I ani ji kusu chleba potom příti, by měla v té nouzi hladem umříti. Zlořečení, láni místo zpívání, za obyčej přísaha, hromování; 375 380 385 390 395 400 405 420 420 425 430 435 jak jsem promluvil, hned to také bylo. V kostele řídko mi se kdy líbilo, neb pro modlení jsem tam nechodíval, než abych se jen na mladé podíval ■ aneb knězi kázaní převalchoval, když on mne z zlého trestal, vyučoval. Prvé skoro než mu slovo vyšlo z' B 4b 46 47 B Sa Čti o něm, co se jemu přihodilo a co Saule o život připravilo, když se proti Pánu Bohu postavil; onoho proroka též lev udávil, že pil vodu a jedl chléb k nasycení, přestoupiv rozkaz boží, poručení. Datana a Abirona v jich zlosti za živa pozřela země v rychlosti, neb jsou neposlouchali božích řečí, o těch věcech mnoho nám Písma svědčí. Jezábel, krve žíznivá velice, hřešila, slovem božím zhrdajíce;! svaté proroky zmordovati dala, od krále Jehu smrt ji též potkala, tělo její psi žrali, krev střebali, tak vždycky hříšníci odplatu brali. Dále, mládenče, slyším teď od tebe, že by hanebností chtěl Šlechtit sebe, když panny o poctivost připravuješ; čemu Mojžíš učí, nepamatuješ; nebo v Zákoně jest zapovědíno, od Boha pod hrdlem k smilství patříno. Vezmi sobě Sichema ku příkladu, k jakému on i jiní přišli pádu,' že poskvrnil Dynu nenáležitě, neřádnou milostí jat jsa neskrytě, pročež pobito bylo mnoho lidu; Aman podobnou na se uvedl bídu, učiniv Thamar, sestře své, násilí, proti vůli její, v nešťastnou chvíli; zas jsa od bratra svého na hody zván, z poručení jeho jest zamordován. Při tom, mládenče, i to oznamuješ, že pití, ožralství následuješ; z toho se posměch, hanba přibližuje, tělo sužuje, duši zatracuje. 455 S 460 465 470 48 475 4S5 490 500 0 tomť nemálo svatý Pavel svědčí, 1 prorok Jeremiáš mnohou řečí. I Vystříhej se láni a zlořečení, zlého tovaryšstva jejich činění, neb to každého přivodí k těžkosti, z hojnosti k chudobě, nouzi, lehkosti; i ty pozbuda skrz ně jmění, statku, potom přijdeš k žebrotě v nedostatku. Za času vem na se ctné obcování, nu, ty třetí, pověz mi své chování! V třidcíti létech mužem se jmenuji. Muž ve třidcíti létech dí: Tak mne tvou řečí kormoutíš velice, že po mně mráz jde a bledne mi líce. I Co jen tomu mládenci oznamuješ, dlouhou řečí na mysli zarmucuješ, dávní, staré věci mluvíš v naději, mohl by se napít se mnou raději. Na, udělej čistý trunk, dobrý, silný, potomť pak povím, čeho jsem já pilný, dámť odpověd na tvou otázku jistě, medle napí se a okřeješ čistě. Poustevník: Milý příteli, zanech toho pití, nemohuť já v tom kratochvíle míti; pověz mi raději své obcování, nebudeť líto se mnou pracování. Muž: Já již mám třidcet lét věku mého a jsem muž živ podlé oumyslu svého; mně také podobných najde se hojně, byl sem ve Vlaších, v Frankrejchu na vojně, B 5b B 6a 49 B 6b B 7a 50 v Polště, v Uhřích, v švédské, englické zemi, dosti zkusiv mezi národy těmi. Mnohé krajiny prošel jsem z mladosti, vždy dobrý plat maje podlé známosti, jsa, hle, silný, čerstvý na pohledění, jen abych byl ještě nechal ženění; musil sám ďábel mou ženu světiti, ta mne ustavičně hledí trápiti. I Ach, že jsem prvé nepomyslil na to, proč to trapidlo na mne jest napato; již snesti musím, pokud budu moci, takéť mi Bůh od ní ráčí pomoci a dá mi ještě takového pána, na kteréhož bude správa podaná. Ten mi pomůže z této mé žalosti, při němž já uživu lepší radosti; neb to manželství velmi jest tesklivé, odporné, bídné, k vádě popudlivé; hladu a žízně, toho mívám dosti, jak vstanu, až lehnu, cejtím těžkosti, to mé nejlepší hospodářství bývá, že mi spíše slunce než chleba zbývá. Potím se studeným potem od mrazu, co by mne varem slíval po všem vazu; hořec do každé krmě mi se trousí, radče bych volil být mezi kartousy, nežli v takové klopotě bydleti; protože se nemohu za to styděti, že častokrát leckdes s chasou obcuji, pitím a hraním sebe potěšuji, vesele sadím a dám, cokoliv mám, o ženu, o děti své nemnoho dbám, mají-li doma co jisti neb piti, čekám, až budu někdy štěstí míti, I dám se na službu k polnímu hejtmanu, odložím ženu i děti na stranu. 505 510 5L5 520 525 530 535 540 545 550 555 560 565 Poustevník: Milý příteli, nechtěj tak činiti, neb skrz práci máš své dítky živiti a v potu chleba dobývati, tak věrně, právě statku nabývati. Muž: Coť se zdá, mám-li já na to mysliti, bezpotřebnou starostí se trápiti, musil bych dříve času z světa sjíti, nemohu tvé rady nijakž ujiti; nebo jsem nikdá nepřivykl dělati, ani se příliš o jídlo starati, budu-li starý aneb nestatečný, za čtyry neděle jsem ti bezpečný, že tu jedné staré škorně nezkousám, teď pak tebe o dítkách mých poslouchám, jakým způsobem měl bych je živiti, nechť má žena hledí to opatřiti. Nechce-li ctně živnosti dobývati, může se s kým chce v koutě ukrývati, jáť z toho malou hanbu budu míti, když se stane, mohu z města ujiti, vezma nějakou dívku pro ochranu, půjdu na vojnu k některému pánu I a vydám se všudy na holdování, žádný mi sedlákům brati nezbrání, budu živ loupeží a drancováním, všechněm bez milosti ubližováním, neb každému pánu mohu sloužiti, který mi jen bude dobře platiti, buď on Uher, Tatar, Turek, Vlach, Němec, nedbám, jsa i sám pouhý cizozemec. Dostanu-Ii co právě neb nepravě, vojáci všecko prejsem berou zdravě, fí 7b 51 B 8a budu-li pak postřelen neb uražen, vždyť za chromého musím býti vážen, teprv se žebroty nechci styděli, zdaž mi potřeba špitálu stavěti, na tu živnost já spoléhám nejvíce, vím, že v hospodě jest teplá světnice. Protož nechej toho napomínání, při mně nemá místa nikdá žehrání, radějiť na odchodné připím čistě, splň mi a budeš veselejší jistě! Poustevník: Ó dobrý muži, můžeš mi věřiti, velikou lítost nad tím musím míti, že tak málo sobě manželky vážíš a zlým myšlením svou duši urážíš. I Miníš se zde bez starosti živiti, Bůh k práci ráčil člověka stvořiti; hoden jsi v svém předsevzetí trestání, marné a zlé jest v vojnu tvé doufám. Jsa již nyní muž věku spanilého, měl by nejlép šetřit obchodu svého, jímž by živil manželku, dítky, sebe, hle, k čemu zlá žádost ponouká tebe: chceš živnost mít z loupeže, drancování, hleděti hry, žraní a hodování, a teprv po světě sem tam běhati, Bohu i lidem protivnost dělati, vdovy, sirotky mnohé učiniti, sama nepravost tě bude viniti. Když král — faraón doufal na svou sílu, nechtíc propustit Židův Jsa v omylu, Bůh zatvrdil velice srdce jeho, až honivše je s vojskem lidu svého, potopen jest, v moři Rudém se zalil. Joab vojsko Absolona porazil, 570 575 580 585 590 600 605 610 615 620 625 630 635 k tomu i Absolon krásný v ty časy uvázl na zeleném dubu za vlasy, a tu třími kopími proboden jest, neb proti otci skládal všelikou lest. Goliáš na svou sílu spoléhaje, vysoko smejšlel, Bohu se rouhaje, I však zabit od mládenecká Davida, jemuž se posmíval, sprostého vida. Roboam v mladém věku jsa dost vážen, se vším vojskem jest na hlavu poražen, protož starou radu potupoval. Síba žalostné smrti se neschoval, Jeroboamovi též se tak stalo, bídně zabit, neštěstí jej potkalo. I tobě může se tak přihoditi, protož měl bys za času usmysliti a býti šlechetného obcování, dojdeš zde radosti i požehnání. Již čtvrtý oznám, kde tvá mysl honí! V čtyrydcíti létech se vyzdvihuji: Jsem muž čtyrydceti lét věku maje, srdce, mysli dosti se vypínaje v zbytečné pejše, mnohé nádhernosti, o to se starám se vší bedlivostí, jak bych se mohl nad bližním vymstiti, štěstí, poctivost, statek mu odníti. Žádný mi nesmí v mé věci sáhati, ani mne z kterého hříchu karati, házím, hryzu jako kůň nepojatý, jsa možný dosti, soudím se být svatý, i Chlípný jsem, nečistý a cizoložný, s tím netovaryším, kdož jest pobožný. Nejednu cizí ženu tak dobře znám, že s ní, kde a kdy chci, srozumění mám. Mnohé rozkoše leckdes pokoštuji a každou jen svým bohatstvím troštuji, B 8b Cla Clb C 2a nedbám, by mi někdy něco ubylo i o mně na světě zle se mluvilo. Statek s nevěstkami marně utrácím, řídko pěknou tvář k své ženě obracím, nestarám se, že otrhaná chodí, pomluva lidská nemnoho mi škodí. O čeládku nechci též pečovali, ni dítek svých ctnostem vyučovati. I To jest můj obchod a mé pečování, v tom má mysl kochá se bez přestání. Poustevník: Ach, pffi, hanba, styď se za to mluvení, ty svou duši přivedeš k zatracení. Vynášíš sám své hříchy, nepravosti, ježto jsi dávno s nimi v ohyzdnosti před Bohem i přede vším světem jistě, poskvrňuješ tak duši svou nečistě. Varuj se cizoložstva a mrzkosti, chceš-li ujít mnohé bídy, žalosti; rozpomeň se na slib tvůj a přísahu, kterouž jsi odpověděl ďáblu vrahu a slíbils v církvi usty, ruky dáním, své manželce upřímným milováním, té se máš přidržet, na ní přestátí, nechceš-li se ďáblu v peklo dostatí. Muž v čtyrydcíti létech: Milý bratře, divného jsi způsobu, nezejskáš sobě na mně cti v tu dobu. Nechej mne, nechť já nyní, co chci, dělám, však ještě dosti času k starosti mám, abych se od rozkoše světa vzdálil a pěkných paní neb mladic nechválil. I Teď pak chvíle i věk můj toho brání, ač ty dosti haníš mé obcování. 640 650 655 660 665 670 675 685 690 695 700 Nepomníž-liž, co jest David učinil, Šalomoun tou cestou za ním též minii; Samson zdali toho nenásledoval, nesluší, abych já je potupoval; Paris, Hektor a Herkules dost silní, všickní k mladým ženám byli náchylní. Pro ně v nebezpečenství se vydaU a nevím, by se do pekla dostali. Protož, bratře, spokoj se s tou tvou řečí, vidíš, že nejeden k milosti svědčí, ježto v soudu a v radě časem sedá, však sobě potěšení s mladou hledá. Hrozíš mi i peklem při mém skonání, ještěť můj pluh půjde jinde k vorání, než ten čas přijde, jakž jsem připověděl, když starým budu, vím, čeho bych hleděl. Dalekoť mám, abych nad hrobem chodil, tuť pomyslím, jak bych se Bohu hodil a prvé, než umru, došel milosti, činíc pokání z hříchů, nepravosti. Schovejž tedy sobě to tvé učení, mluv je tu, kdež máš volnější slyšení, mně to zprosta k žádné platnosti není. Poustevník: I Nu dobře, že mne teď svou řečí zstíháš, na ty staré hříšníky snad spolíháš, pověz mi, co jiného tím zejskali, než že posměchu a hanby dostali, někteří skrz to jsou hrdla zbaveni, jiní od všeho světa potupeni. Chceš s pokáním k starosti odložiti, nevíš, kdyť Bůh cíl ráčil uložiti. Budeš-li dobrou pamět, rozum míti, aby moh pozdě k milosti přijití, C 2b 54 55 C 3a C 3b 56 snáz můžeš v tom hříchu a nepravosti nešťastně, bídně zahynout v rychlosti, jakž jsem častokráte od lidí slyšel, tento (prý) žalostně o hrdlo přišel, jeden zabit a druhý hlavu srazil, když sobě manželství za nic nevážil. Aby pak i v tom byl bezpečen sebou, však svatý Pavel měl by pohnout tebou, jenž království božího odsuzuje cizoložníky, Zákon představuje. Zpomeň, jak ten hřích Bůh kázal trestati, když ráčil přikázaní svá vydati; neb koho jsou v cizoložstvu shledali, všickni jej spolu ukamenovali. Přistup sám k sobě a pověz své zdání, co jest cizoložstvo a frejování, I není-liž, že vší moudrosti zbavuje? I tebe o rozum, hle, připravuje, sevřín jsi službou votroka bídného, nedbáš hanby a pokřiku žádného, noci žádáš a přede dnem se skrejváš, v ctných, poctivých věcech zpozdilý býváš, přijdeš zde o zdraví, statek i jmění, vysloužíš sobě pekelné trápení, mlčím o jiných velkých těžkostech, kteréž na tě přijdou v mnohých úzkostech, a tak touto řečí mou již se spravíš. Padesátiletý, co ty pravíš? V padesáti létech se zastavuji:! Ptáš se, jaký způsob já zachovávám, na toť tuto jistou odpověd dávám: Již jsem na světě byl padesát lét živ, v tom věku měl bych rozum míti; jest div, že mi teprva bláznovství nastává a divná mysl sem i tam potkává. 705 715 730 735 4 740 745 750 755 7Č0 765 Před léty měl jsem zlata, peněz dosti, nyní stydím se jiti mezi hosti, snášeje takovou nouzi, chudobu, což mi jest těžké pokání v tu dobu, mysl i srdce ve mně zarmucuje, zpátkem ohlednouti se ukazuje, v jak bych měl přední vážnosti býti, teď pak musím se leckdes v koutě kryti a zadu u dvéří tiše seděti, když při mně není bohatství viděti. Ta věc teprva činí mne smělého, že nedbám na svět ani Boha svého, než musím již na sebe pozor míti, moh-li bych všecken znovu se zroditi, jako ten, kterýž nedbal zmládí míti, již nevím, co jiného před se vzíti, než že se chci na vojnu odebrati, moh-li bych Boha, lidí oklamati, kteří mi věřili, dobře činili, ujdu, aby se se mnou nevadili. I Nedbám, byť mne pak dosti pomlouvali, lotrem, šibalem, lhářem jmenovali; tou praktikou hledám sobě pomoci, na to myslím vždycky, ve dne i v noci. Poustevník: Ach, změň svou mysl, milý příteli boží, nezatracuj sebe pro časné zboží, jestli jsi ho ztratil díl v onom čase, pros Boha, ať ráčí popříti zase štěstí, zdraví, požehnání k živnosti, nezoufáš-li sobě v jeho milosti, víru, dobré svědomí zachovaje, najdeš dobré lidí ještě, to znaje, kteří tě založí, půjčit a svěří. C4a 57 C 4b Padesátiletý: I proč bych měl zacházeli s tou sběří? Voštíp zdélí osmnácti střevíců, ten mne zachová takových dědičů, s tím přiběhnu hned k některému pánu, co nebude u večer, nechám k ránu, začnu mezi sedláky holdem jiti, nedají-li, mohu svobodně vzíti, buď od hospodářství, šatův a jídla, zstrhnu peřiny i vše jiné z bidla, I kde nic nenajdu, tu nic nepoložím, všudy drancování, loupež provodím; čím dál, tím více v tom mé jest kochání, ubohých vdov, sirotkův sužování, skrze to chválen jsem od rovných sobě, nejeden rozpráví o mé osobě. Potom za lajtenampta mohu býti, pakli bych styděl se tou cestou jiti, jakž jsem teď z počátku oznámil dosti, vymustrovali by mne bez lítosti. Protož žen ani dětí nelituji, ani těch, ježto mi neubližují, u mněť není žádného smilování, než všecko všudy jiti k rozsápání, jen abych dostal tím víc statku, jmění, skrz mne mnohý dvorák v chodce se změní. Tak hned budu za hejtmana volen sám, tuť teprva dosti peněz v rukou mám, láni, zlořečení snadné mi vskutku, jako z ruky někomu dáti šňupku. Beru ourok od knížat, pánův čistě, kde přijdu, tu sloužím na každém místě. Nedbám, by se mé vlasti dotýkalo, jen když by mi víc platu přibývalo, rozliji-li vocet i mému pánu, můž rád býti, nechám-li mu v cele džbánu, I 775 780 790 800 805 815 320 825 830 835 penězi vždy to nějak zas vypravím, ač mnohého vojáka hrdla zbavím. Za šípek sobě toho nic nevážím, jinou chasu snadně bubnem rozdráždím, kteří své kůže i vlasů nastaví, ti tu práci dobře zase opraví a mně víc peněz do měšce naženou, tak máš, bratře, mou mysl oznámenou. Poustevník: Ó milý příteli, slyším teď dosti, co mluvíš, jistě není mi k libosti; Pro Bůh, pomni, žes došel křtu svatého, tudy dosáhl jména křesťanského. Jistě Zákona starého učení k tomu tě nevede a k zlému není. Slyš Druhou knihu Mojžíšovu tiše, co v dvamecítmé kapitole píše; Bůh dí k lidu: V přikázáních mých stůjte, bídných vdov, sirotkův neutiskujte, aby na vás nešlo mé rozhněvání, prchlivost, na hrdle mečem trestání. Tuť budou vdovami též vaše ženy a dítky v sirobě hned zůstavený. I prorok Ezechiel vypravuje, jaká pokuta těch zas následuje, I kteří vdovy, sirotky sužovali, krev nevinnou na zemi vylévali, že je sám Pán Bůh zahladí v rychlosti, to by tě mělo pohnouti k lítosti. Nevinná krev v těžkém úpění, lkáni volá na pomstu k Bohu bez přestání, jakož krev Ábelova tak volala, i řeč boží Kaina tím trestala. Pomsta hrozná pro ten mord naň vložená, aniž tomu bude kdy odpuštěná, C 5a C 5b 58 59 kdož cizí krev žádostiv jest vyliti, tenť musí brzy své zas nastavili, jakž v První knize Mojžíšové psáno, tvé pak svědomí loupeži oddáno. Loupeží samou chceš ty se živiti, nemůže mrzutější věci byli, neb loupeží Saul byl tak zaslepený, jsa proto i od Boha zavržený, přišel o království a mnohá jmění. Dále, příteli, i totoť klam není: Když faraón za loupeží pospíchal, utopen jest v moři, zdaližs neslýchal? Na to pomni, zdravě rozjímej sobě, snadně to se též stati může tobě, že bys dříve času vzal své skončení, zahyna žalostivě bez prodlení. I c 6a Zlí skutkové nemohou dlouho stati. Šedesátiletý, dej svou čest znáti! Ďábel k poustevníku: Ohlédni se, slyš, chci s tebou mluviti. Jaké klevety počínáš tropiti, chtíc všecken svět řečí svou omámiti, mám skůro chuť kůži tvou vyprášiti. Pověz mi, kdo tě sem poslal na zvědy, tlacháš tu a rozpakuješ sousedy, ne jednomu chceš cos k naučení dáti, který desetkrát více umí znáti, nežli ty umíš aneb rozumu máš. Jak na tě dbají, zdali to nezkoumáš? I c 6b Tvá řeč nemůž se každému Hbití, jiný způsob musil by na se vzíti, nechodě zhruba v rudé sukni sprostně, pohleď, jak svět jinak chodí milostně, své věci pěkně vede k nádhernosti, tím ženám, mužům slouží k jich libosti. 855 865 870 875 895 Proto jdi pryč, neb v tom oděvu prostém nebudeš zde žádnému vzácným hostem, chceš-li pak, aby tě svět vážil sobě, jiný křtalt vezmi na se, radím tobě, následuj pejchy v stkvostném obcování a vždy v světských věcech měj své kochání; jinak nebude tvá řeč nic vážená, nýbrž i s tebou bude zavržená. Poustevník: Odstup ode mne, proklatý ďáble, preč, mně ani jinému neškodí tvá řeč. Coť Bůh dovolí, to můžeš činili, neb jsi tak moc měl i Joba trápiti, zbavils ho synův, dcer a všeho statku. Zůstáváš lhářem, jakžs byl od počátku, prvé, než svět byl, pejchu jsi provodil, Bůh tě pro ni z království svého shodil, anos naved Davida upřímného, že pyšnou myslí pozdvih srdce svého, I dav sčísti lid, pročež Bůh jeho ztrestal, když na mnoha tisíc sotva mor přestal. Adama oklamal jsi svou chytrostí a nás v zlořečení uved touž zlostí. Pokoušels Spasitele Pána Krista, zloději, kradl jsi semena čistá v noci z poíe a nasils zas koukole. Jsoucí dole, provodíš zlost do vole. Jidášovi vnukl jsi mnoho zlého, že jest i Židům zradil Pána svého. Saulovos srdce i mysl převrátil, však potom Kristus moc tvou v nic obrátil; tebe přemohl, nad tebou zvítězil a do propasti pekelné tě vtěžil. Tam musíš vždycky na věky zůstati, žádnou mocí nemůžeš zas povstali, C 7a C7b C 8a protož táhni do pekla, bydla svého, k Luciperu a tovaryšům jeho. Tvá lest nic při mně nezpůsobí jistě, by pak rok stál se mnou na tomto místě. Ďábel zuřivě dí a s tím jde k Světu: Ó by nohy, ruce polámal sobě, nic lepšího nevinšoval bych tobě, I ničemný, potvorný starý bludaři, nejsi než daremný tlachač, hudlaři! Nu, jakkoliv jest, všecky tvé chytrosti nicť nespomohou, pocejtíš v rychlosti, žeť dvojnásobně mohu zaplatiti, již se chci k Světu zase obrátiti, ten jest mi poslušný každého času, a vím, že nemůž slyšet tvého hlasu. Poustevník k šedesátiletými*.: Pověz mi, příteli, kterak se chováš, v starosti své s čím se nejvíc obíráš? V šedesáti lakomství oblibuji. I Šedesátiletý odpovídá: Já jsem živ na tom světě nejeden den, nechť do šedesáti lét počítám jen, mnoho dobrého i zlého koštoval, hry, pití, frejování následoval; to činíc ve dne v nocí čím dále víc, již nedbám na žádného člověka nic, aniž abych měl sloužit Pánu Bohu, o to se kdy příliš starali mohu, toliko rozkoš má jest v statku, jmění, k bohatství, penězům mám přední zření, jak bych toho nashromáždil nejvíce, naplnil sklepy, komory, truhlice, 915 920 925 930 935 940 945 950 955 960 965 a to mi nedá ani v noci spáti, z toho můžeš dobře můj obchod znáti. Poustevník dí: Pustils do srdce sobě červa zlého, snadno jest rozumět z mluvení tvého; svázán jsi tuze řetězy těžkými, když větší obchod máš s věcmi světskými, peníze, nejsouc tvoje, tebou vládnou, srdce tvé, kde poklad leží, tam táhnou, kterýž tě do pekla můž pozřít cele, tuším, že máš Jidáše za přítele. Šedesátiletý: I I což ty to tak za veliký hřích máš a všecky hned v Jidášův rod počítáš, kteří rádi chtějí bohatí býti, nemoh by většího rodu najiti; neb nyní žádný téměř v světě není, aby nedychtěl po statku a jmění; pomysli, jak ho mnozí dobývají, an chytře divných obmyslův hledají, jak by mohli zboží shromažďovat!, nebudou cti, hrdla nic litovati; poddaní zprotiví se pánu svému, jdou s nepřítelem jeho proti němu. Při mnohých duchovních pejcha panuje, víc peněz nežli chudobu miluje, nýbrž ti, kteříž o tom kázat mají, největšího lakomství se chytají. I poněvadž jest ten obyčej nyní, proč nemám tak činiti jako jiní? V každém stavu zde vidíš toho dosti, že všickni pro peníze páší zlosti: zradí město, i země nelituje, aniž na svou duši co pamatuje. C 8b 62 63 Dia Dlb Skrz peníze soud i právo převrátíš, nepravou věc v spravedlivou obrátíš. Penězi dojdeš moci, poctivosti, i já činím vše podlé své libosti, I bych pak se velikých hříchů dopustil, ty by je sám pro peníze odpustil. Pro peníze ledcos učiní mnozí, kdo jich nemají, jsou všickni ubozí, trpí nouzi s ženami i dítkami, pro bídu lomí nad sebou rukami. Protož já nic nedbám na tvé kárání, šetřím jen svého užitku zaraní. Poustevník: Zlořečený jsi od Boha v tom zdání, hledaje v penězích lsti, oklamání; skrz to jiné všecko zlé se rozmáhá, což k věčnému zatracení pomáhá; neb nic horšího na tom světě nem, aby snáz duši vedlo k zatracení. Svědectví jest hojné Pavla svatého, že lakomství jest kořen všeho zlého. Lakomstvím Římané moc svou ztratili, Ananiáš s Zařírou zlé ztropili, když pro lakomství peněz díl ujali, Achab, Nabal též s smrtí se potkali. Skrz lakomství Jidáš vzal své skončení. Pamatuj na Sirachovo naučení, kterak lakomství samo sobě škodí, nevíš, k čemuť se tvé poklady hodí; I chceš jimi potom hříchy vyplatiti, milosti boží tudy nevážiti, ježto se za peníze nekupuje, v Skutcích apoštolských se vypravuje. Izaiáše proroka čti právě, že jsme darmo koupeni k věčné slávě, 970 1005 1010 990 995 1000 1015 1020 1030 bez peněz také musíme povstati. Poslyš i Davida v žalmu zpívati. kterak nemáme v zboží spolíhati, ale stříbro, zlato tak milovati, bychom srdce k němu nepřikládali, nýbrž v nebi poklad sobě skládali. Máš-li ty plné komory, truhlice, jako by již nepotřeboval více, chceš duši svou pokojem opatřiti, ve vší rozkoši sobě povoliti, snad duše tvá bude hned požádaná a pekelnému trápení oddaná. Protož přestaň toho, svůj život oprav! Sedmdesátiletý, skutky vyprav! V sedmdesáti k starosti schyluji. Ptáš se mne o mém obchodu způsobu, jáť nezatajím toho v tuto dobu: tím krátkým časem, o kterémž ty pravíš, nic mé mysli nezměníš, neopravíš; I nebo jsem prostořeký, darmo žvavý, z mladosti veda vždy život nepravý. Sedmdesáte lét věku svého mám, jsem-li mladý čili starý, nevím sám. Snad měl bych se o svou duši starati, hanebnosti a hříchů varovati. I přidávám k nepravosti víc zlostí a myslím, že ještě mám času dosti. V srdci pln jsem závisti, nenávisti, kdo se mnou bydlejí, ti o tom jistí. Nedám sobě překáželi starosti, vděčno mi, když mne mají v poctivosti. To činí i jiní starci zde stále, dychtí po ouřadu a časné chvále. I D 2a 64 65 D 2b D 3a Z nich já sobě příklad beru, hle, čistě, a to jest můj obyčej, věř mi jistě. Poustevník: Velmi jsi zšálený tou bezpečností, neuměje se spravili moudrostí, že žádný člověk nemá z sebe moci, jestli nedostane shůry pomoci. Ty chceš teprv v starosti chválu míti a z ouřadu poctivosti dojiti. Považ, jak každá moc mine v rychlosti, smrt činí slávě konec bez lítosti. Ach, kdo sebe sám v moci vyzdvihuje, toho Bůh brzy svrže, ponižuje. Při tobě mělo by být to shledáno, že se staráš jak večer, tak i ráno, aby s Pánem Bohem mohl se smířiti, nemáš s pokáním nikdá odložiti; nebo smrt nenadále přikračuje, Udí v světě z domu jich vyvlačuje, a ne na jednom mohl jsi spatřiti, kterak svých laskomin chtěl odložiti až na polštář, tu je sobě setříti, a hle, dal se brzy smrti sevříti; umřev náhle, musil všeho nechati, i ty by se mohl dobře s tím potkati. I Sedmdesátiletý: Ovšem, bratře, ty o tom dobře mluvíš, že já to také vím, snad nerozumíš; ale znám, jak divně pleteš svou řečí, jáť jen na vlastní užitek mám péči. Dary beru, halafance miluji, slušně-li činím, to nerozvažuji. Žádný mi nesmí o to domlouvati, každý ví, s čím by se mohl potkati, 1035 1045 1055 1060 1065 1070 1075 1080 1085 1090 1095 nebo všecku moc nesu téměř v hrsti, chudého nevážím jako psí srsti. Mnohého učiním spravedlivého, ježto pln jest falše a všeho zlého, kdo mi nic nepřinese, jsem zuřivý, v řeči při soudu snadně popudlivý. Kdo k mé loutně nezpívá, neštymuje, a jak já pískám, po mně netancuje, ten nemnoho sobě můž polepšiti, aniž ho kdo smí jinače těšiti. Pochlebníky a šprochýře miluji, pobožných, pokorných neoblibuji, ale mnoho jich od sebe zaháním, tím mistrovským kusem jiné omámim. S závistí a nenávistí se valím, nejednoho cti, hrdla, statku zbavím, I by pak jen proti mně postavil nohu, spíše leckterémus lotru pomohu, ježto zasloužil hrozného trestání, chudý u mne nenajde smilování; nebo lítosti u mne jest namále, protož, milý bratře, postupiž dále! Poustevník: O starý kmeti, kde myslíš jen jiti, jáť se nemohu dosti nadiviti, že pro zdejší časnou slávu a statek přivozuješ duši svou tak na zmatek. Rozpomeň se, co závist způsobila, hned jakž z počátku kořen rozložila. Z závisti ďábel nejprv Evě radil, oulisnou řečí k sobě ji přivnadil, že přikázaní boží přestoupila, tudy i Adama z cti obloupila. Skrz závist, kterouž se Židé rozzlíli, Krista Spasitele na kříž přibili. D 3b 66 67 D 4a D 4b Z závisti Kain zabil bratra svého, Aman o Židech myslil mnoho zlého: šibenici vysokou postavit směl, na kteréž Mardocheus viseti měl, ale ta se Amanovi dostala. Závist Joabovo srdce podňala, I že zabil lstně Abnera a Amazu, jenž byli spravedliví bez ourazu; protož i za to slušnou odplatu vzal, když Šalomoun ho zase zabití dal v chrámě božím u oltáře svatého. Závist jistě jest konec všeho zlého. Příklady ve všech Písmích toho máme, že i při Římanech byla, jest známé: neb když jsou závist k sobě připustili, hned moc svou, město i zemi ztratili. Závist každou dobrou správu převrátí, kde se jen mezi který lid obrátí, tu při nich nachází se újma vskutku, závist nenese jiného užitku než zármutek, žalost, nouzi a bídu. Radímť, následuj pobožného lidu! Již, milý příteli, pověz mi také, zdá mis, že i ty máš vášně nějaké? V osmdesáti moudrosti chybuji. Osmdesátiletý odpovídá: Ach milý Bože, coť mám pověděti, dvojnásobně na mně můžeš viděti, že se musím na dvou berlách nositi, bídný nemohu stát ani choditi. I Pohleď na mé nekřtaltovné střevíce, zmládí styděl bych se za ně velice: 1105 1110 1130 1135 U40 1145 1150 1Í55 1160 neb mi všecko zhůru rostlo ty časy, hladil jsem bradu a česal své vlasy, vycházeje z domu jako z truhličky v pěkných šatech do leckterés uličky, k milence přišel jsem, u dvéří stával, libě na loutnu, na citaru hrával, již se změnilo, těžko zpomínati, nesmím v ta místa ani nahlídati; nebo kde jsou mne prvé přivítali, tu by spiš o mne svůj nos utírali. Poustevník: I Ty jsi starý bloud, nemoudře se zpínáš, že ještě mladá léta připomínáš, v nichž jsi freje a milování hleděl, naříkáš, jaks milence k službě seděl. Chceš ještě zacházet s tím marným květem, neznáš-liž toho, žes již starým kmetem: osmdesát lét můžeš počitati, těžkoť se s tím bláznovstvím obírati, máš nohy chromé, shrbený jsi k tomu, chodíš nad hrobem co okolo domu, každé hodiny smrti na se čekáš, více se nože nežli vrubu lekáš. Osmdesátiletý: Třeba-li mi o tom vrubu troubiti, leč mi chceš na něj u zadku vroubiti, mám-li na hlavě vlasy, fousy bílé, předceť jsou mi mladice velmi milé, rovně jako když jsem měl lét třidceti, tak ještě toužívám při nich seděti. Ač nemohu rovně choditi, stati a těchto berel musím užívati, když mi tělo nechce k tomu sloužiti, však v srdci mohu myslit i toužiti. D 5a D 5b D6a D 7a Ó starosti, bídný nevděčný hosti, jaks mne proměnila všem k nelibosti! I Nyní nestačím nosu utírati, prv uměl jsem se zhůru vypínati. Teď klopě hlavu k zemi hledím smutně, ach, kdes veselá kratochvíle chutně, kterouž jsem měl před lety padesáti, moha se tehdáž za frejíře psáti. Ještě nejednu noc o tom sen mívám, že se kdes s pěknou růžičkou obírám, když procejtím, tehdy jsem na omylu, an padesát lét víc mám na svém dílu. Jak jsem milence své k její libosti pod okny hráti dal písně milosti, na loutnu, harfu, housle s pískáním, hossa, hojchta, hossa, hojchtum s vejskáním, tuť nebylo nouze, smutku, žalosti, co jsem začal, konalo se s radostí. Posavad mi to na mysl jde časem, že se musím smáti srdečným hlasem. Ach, pohříchu všecko to pominulo, nicméně srdce mé se nezměnilo, anobrž když u pěkných mladic sedím, ještě k smíchu něco vyvěsti hledím, někdy některé i za ňadra sáhnu, nemoha skutkem, myslí jinam táhnu. S tím chci umříti i do hrobu jiti, ó bych mohl to za pokání míti! 1 Chtěl [....................] [Devadesátiletý] [,........................]i Šeredně se vždy na mě ošklíbají, v cestě žádného pokoje nedají, přede mnou na zemi čtvermo líhají, škodných kotrlcův ode mne čekají, 3165 1175 1180 1185 1190 1195 1200 1205 1210 1215 1220 1225 sněhem, blátem nevážně po mně hází a tady poslední šat na mně kazí, voslovský uši z ledčehož dělají, běhajíc pozadu, je k mejm rovnají; brýle, kde můžou, na mne zavěšují, a tudy tuze můj mdlý zrak zlehčují; „plechatej" na mne též povolávají a zlostný titule vzdy mně dávají. I „velmbloudem" od nich já bývám nazván, ačkoliv že mám hrb, sám to dobře znám, kterýž mně takový můj věk udělal, když mne tak sobě překrásně zformoval. Přátelé též mojí se za mne stydí, považujíce mé psoty a bídy. Kam jen kolivěčně kdy já přicházím, samé potupy toliko nacházím. Ó Fortuno, kde jsi se již poděla? Snad jsi již někde dokoná zmizela, v kterou jsem já vzdy doufával z mladosti, již mne zanecháváš v té mé žalosti! Penízes mi všeliké dodávala a o ně jsi hrát mně dovolovala; I čehos mi kolivěč jak mnoho dala, to jsi mi nynčko vše zase pobrala. Vidím, že jsi všechna všudy fortelná, podobně jako já téměř smrtedlná. Ach, kde jsou mé léta překrásné mladý! V rozkošech nemaje já tehdáž vady, všecko mi po vůli vždycky jest bylo, nevonivávalo mně žádné dílo. Vždy jsem hodovával s velkou skvostností, již za to mám hladu teď nyní dosti. Suchým teď chlebem mé tělo já suším a k tomu čistou vodu piti musím. Mladý jsem s kordem po nocích chodíval, na něj začastý každýho vybídal, 1) 7b 70 71 nyní se s berlama ubohý peru a pokoru na sebe již nyní beru. Pejcha již také u mne víc neplatí, nechť si ji hledí, jak chtějí, bohatí: nebo jak já medle pyšný býti mám, když rozkoše žádný již více neznám? Všecky mne v mým těle již kosti bolí, čehož jsem já dočkal, starec ubohý! Mou tvář jest všecku starost zfaldovala, s kterouž jest zmládí tuze frejovala. Ó těžké břímě, bídný starý věku, medle kterému jsi vzácný člověku? I Ač někdy žádán býváš od všech lidí, však když přijdeš, každý tě nenávidí. Zsprosta nikdež nejsi v žádné vážnosti, i ten pes nenechá tě bez stížnosti. Tohoť mi pohříchu dost starost dala, ach, kyž jeť mne smrt dávno odsud vzala! Byl bych dávno zbyl té bídy, starosti a nepocejtil nynější žalosti; neb musím být ku posměchu každému, ó smrti, učiň konec tomu zlému! Poustevník: Milý příteli, poslechni mé rady a nevinšúj sobě sám smrti tady: nebo skrz úzkost, žalost a trápení, věř mi, přijdeš k věčnému utěšení, ku Pánu Bohu Spasiteli svému, kterýž tě zde choval k věku starému. Rozpomeň se, co Job zde trpěl zlého, vezmi hůlku trpělivosti jeho; zdaližs o Tobiášovi neslyšel, jak ten pobožný starec o zrak přišel, však trpělivý byl v mnohé úzkosti, následuj jeho v maličké trpkosti. 1240 1245 1250 1255 1260 1265 1270 1275 1280 1285 1290 1295 Snášej vše rád, míle a hříchův tvých žel, Boha v paměti měj v tvé smrti svízel, I dojdeš nebeského království věčně. Stoletý, oznam svou těžkost bezpečně! Ve stu létech jsem na boží milosti. Ach, tvá otázka tak mne zarmucuje, že se více bolest má rozmnožuje. Mé trápení nemůž se vymluviti, mohl jsem raději dávno smrt voliti, byl bych ušel té veliké těžkosti, neb nade mnou žádný nemá lítosti. Již mi víc naděje nepozůstává, než že mi pohřeb do země nastává. I Jen bych se byl k tomu hleděl strojiti, aby duše má mohla pokoj míti. Žádný by strach ni hrůza na mne nešla, kteráž všecko potěšení odnesla. Nic mi neprospívá statek, nic jmění, nikdež věrného přítelíčka není. Líto mi, že jsem zle mladý věk strávil, aniž možné jest, abych jej opravil. Do sta lét na světě jsem zle obcoval, v pejše, v štěstí, v slávě se vyzdvihoval, nechtíc nikdá skončení rozjímati, ani budoucích věcí zpomínati. Toť mne zarmucuje ve dne i v noci, tento svět nemůže mi nic pomoci, aniž mi co plátno jest urození! Ó světě, dáváš mi zlé odpuštění! Teď se za hříchy, nepravosti stydím, před sebou je vymalované vidím: pročež těžké pokuty očekávám a tak s hrůzou té cesty se obávám. Elb E 2a Poustevník: Milý příteli, to tvé naříkání i mně na mé myslí činí stejskání. Ach Bože! Čím jsi se dal oklamati, zdas nemohl z Písem svatých slejchati, I že nemůžem blahoslavení slouti, pokud jsme v světě zde na této pouti. Ty pak tak dlouhos živ byl v jednom stání, a nešetřil lidského obcování. Každé tělo prach jest, v prach se obrátí, jakž svatý Pavel zjevně dává znáti. Ekleziastikus též o tom svědčí, i král David v žalmích obšírnou řečí: nebo jako vadne květ, polní tráva, tak Člověk pomine, i jeho sláva. Před sebou také nic lepšího nemáš, než co dobrého, živ jsa, zde uděláš. Stoletý: Auve, auve, dobřeť to pociťuji a teprv hříchův svých želím, lituji, které jsem páchal za života svého, až posavad jen přidržel se zlého. Již bych chtěl se rád na pokání dáti, když jazyk neslouží, řeč mi se krátí, aniž mohu srdcem na to myslili, jak mi se nemá trápení množiti. Všickni zármutkové na mne se valí, nohy mi víc neslouží, již ustaly. Oči mám nezpůsobné červeností, mozek zastuzený, vyprahlé kosti. 1 Všecka krev ve mně se ssedla, srazila, a tak starost až k zemi porazila. Bohatství nespomůž mi z té těžkosti, světe, neznal jsem tvé ošemetnosti. 1300 . 1310 1315 1330 1335 1340 1345 1320 1355 1325 11 1360 Na dobrých troštích jsi mne zde zdržoval, již vidím, jaks splnil, cos mi sliboval. Ó Bože! Kterak před tebou ostojím a všecky rozkoše světa vyslovím, jichž jsem užíval s pejchou, nádherností, s tyranstvím, nevýmluvnou ukrutností! Protož ležím teď, v ouzkosti čekaje a hrozného ortele se lekaje, kterýž na mne Bůh vyřkne v zuřivosti, ó bych se byl nenarodil v mladosti! Poustevník: Jistě se lekám teď tvého úpění, žes za času nemyslil k obrácení, ani takové bídy a žalosti nerozjímal sobě v času mladosti, dokud jsi ještě měl čas a hodinu, aby odstoupil od světského stínu. Nebo kdyby po cestách Páně chodil, byl by tě anjel jeho dál provodil; jako někdy Enocha, Eliáše, proroky, patriarchy, Tobiáše I i jiné svaté a pobožné lidí, jakž se v Písmě obšírně čte a vidí. Ale nepravě zle jsi v světě živ byl, toť ukazuje tvého skončení cíl. Neb jak člověk zde svůj život spravuje, obyčejně se při smrti spatřuje. Protož nemohuť raditi jiného: vzývej celým srdcem Boha milého! Onť můž milost dát, zlého tě zbaviti, všecku žalost tvou v radost obrátiti. Stoletý: Ach Bože! Kdybych se byl za času kál, bojím se, že jsem všecku pomoc zmeškal; E 2b E 3a neb již smyslu ani pomoci nemám, srdce se ve mně zatvrdilo, to znám. Nemohu k žádné věci chuti míti, než musím s hořkou Smrtí v zápas jiti. Hle, již přišla a chce mne udáviti! Smrt dí: Hej, hej, slyš, šedivce, nech toho žvaní, nic není plátno to tvé naříkání; již tvá hodina vypršela právě, měls dávno se obrátit k jiné správě. Mé moci neujdeš, věř tomu jistě, sekera přiložená k stromu čistě. I Pro své hříchy máš největší stejskání, že jsi zde v světě nečinil pokání. Mohls prvé sobě to rozjímati a moudrého muže následovati. Neposlouchals hlasu Krista milého, aby bděl a ostříhal domu svého, anižs byl hotov k příchodu ženicha, musíš zatím tu, kdež se zem přemíchá. Nebedlivěs na věži ponocoval, opravdově bránu zdi opatroval tak, aby navrátíc se tvůj Pán zase, našel tě služebníka při tom čase pilného, jakož svatý Marek píše, napomínajíc: bděte všickni tiše; kdy Pán domu přijde, nemůžte znáti, brzy-li čili dlouho se nevrátí, buď u večer, o půl noci, neb ráno, od tebe nebylo pozorováno, i zaspal jsi dokonce příchod jeho, protož neujdeš trestání hrozného! Od čisté pšenice oddělen budeš a mezí koukol v věčný oheň půjdeš. A duši své mluvíval jsi z nadutosti: milá duše, neboj se nic úzkosti, 1365 1370 1375 1380 1390 1395 um 1405 1410 1415 1420 1425 1430 plné stodoly, sklepy, truhlice máš, v obilnicích a v špižírnách oplýváš. I Můžeš v pokoji hodovat vesele, pohleď, jak tvá mysl vězela včele, ježto duše tvá téměř v okamžení požádaná bude v věčné trápení. Nedomnívej se, bych tě litovala, dostiť jsem dlouho s tebou prodlívala; nedbám, zdaliť jsou hříchové smazáni, aneb od Boha k soudu zanecháni. Neb jsem já toho nikdy nešetřila, na mladost ani starost nepatřila, než hned, jakž komu vyprší hodina, buď chudá aneb bohatá rodina, ukrátím rychle života každému. Řídko kdo přijde k věku takovému, jako jsi ty mnohá léta strávil. Mnohý mladý spíše by se opravil, však musí se mnou, tuť nic plátno není, nepomůž zed, zámek, žádné stavení, žádná moc, ani císařská koruna, papež, kardinál musí na má humna, králové, knížata i všickni svatí, rytíři, hrabata, chudí, bohatí, ano i v kolíbkách ty malý děti, žádný mi pták v povětří neuletí, zvíře salamandra ohněm hořící, i krokodýl hroznou moc provodící. I Lvům, nedvědům nespomůž žádná síla, ryby v propasti mořské jsem zdávila. Všecko, což v světě životem oplývá, snadně mou střelou postřeleno bývá, zdáveno, zetřeno mocí násilně, byť pak sebe šetřil, jak kdo chtěl, pilně. Žádný mi není mladý, starý, smělý, žádný silný, krásný ani umělý, E 3b E4a E 4b E 5a žádný dosti bláznivý neb nechutný, žádný skoupý, štědrý aneb ukrutný, žádný ctnostný, odporný není dosti. Sumou všecko pořád beru k libosti, co může lézti, létati, plovati. Protož stroj se, nebuduť dél čekati, než musím konec s tebou udělati. Ďábel síť svinuje: Sem, sem, tu duši sotva jsem obsekaí, dosti dlouho na ni číhaje čekal:, za celých sto lét téměř dne každého, až jsem ji vždy chytil do saku svého. Poustevník všem lidem přístojícím činí napomenutí: Ach, ach, přežalostivějšího skutku! Teď zavírá, hle, jedinký den půtku I stoletou téměř jako v okamžení, a to skrze smrti mocné stržení. Ó člověče, kdyžť ta úzkost nastane a smrt na tebe s svou střelou přivstane, Bůh tě před svůj soud povolati ráčí, tuť již žádná vejmluva nepostačí. Statku svého musíš v světě nechati, pokuta boží bude tě stíhati; nic s tebou odtud nevezmeš jiného, než co jsi kdy zde učinil dobrého, to za tvou duší půjde při skončení. Zlato, stříbro, toť tam k platnosti není. Již tě přátelé opustí v tu dobu, byť pak tebe provodili až k hrobu; I však zase všickni odtud pospíchají, samého tě na tom místě nechají při kostech, Červích ležeti mrtvého, sotva žeť dají rubáš z statku tvého. 1435 1440 1450 1455 1460 1465 1475 1480 1490 1495 V tom do země uvržený tam lehneš, k žádnému tovaryši se víc nehneš, který tě zde někdy ponoukal k zlému, hřešíc s tebou proti Bohu živému. Na to, ó člověče, měl by pomněti, v stříbro a zlato naděje neměti, ani v jiné časné zboží a statek, kteréž tvou mysl převracuje zpátek od služby boží, přikázaní jeho, z toho neměj žertu, posměchu svého. Rozpomeň se aspoň na krátkost věku, by pak sto lét dáno bylo člověku, však se to k okamžení přirovnává, když tě náhlá hořká smrt povolává. Toť nenásleduje tě nic jiného, než cos duši činil užitečného: totiž, kdež se almužna prokazuje, tať z pekla vyvodí, hříchy shlazuje, jakž v Knize Tobiáše stojí psáno; protož máš ruky své večer i ráno před chudým potřebným nezavírati, bližnímu dobrého neodpírati I a přikázaní božích ostříhat!; učiníc to, nebudeš se lekati přístrachu smrti neb jiných těžkostí, keréž na tě přicházejí v rychlosti. Ach, nechť i to není tejno žádnému, muži, ženy připusťte k srdci svému: jak nás Pán Bůh za dlouhý čas již trestal ukrutným morem, dávno-li jest přestal? V jaké hrůzi jsme všickni před ním stáli, někteří z svých domů, z měst utíkali! Nechci jiných těžkostí zpomínati, od mnoha lét pořád jich vyčítati: jako válku, drahotu a hlad tudy, v Uhřích, v Frankrejchu, ve Vlaších i všudy, E 5b 78 79 I Eäa 80 až se dostalo i Turku samému, jenž nejvíc škodí lidu křesťanskému; bez lítosti krev nevinnou vylívá, zemi hubí, města, zámky dobývá; ukrutně, tyransky dítky morduje, starší zajímá, vězením sužuje; ženské pohlaví, panny poskvrňuje, hanebně hovädský s nimi obcuje. Nad čímž slušně máme sobě stejskati, zbrojně, udatně jemu odpírati, při tom Pána Boha vroucně prošiti, aby nás toho jha ráčil zprostiti, I císaři křesťanskému štěstí dáti i všemu vojsku jeho pomáhati k zahlazení toho psa žíznivého. Pro čest, slávu jména svého svatého a pro křesťanské církve rozmnožení přispějž, Pane Bože, nám k spomožení. Amen. Závěrek: Poněvadž v moci boží všecko zřejmě vůkol stojí po všem okršlku země, slušně jemu díky vzdávati máme, pokudž v milosti jeho zůstáváme, kteréž nám nyní ráčil uděliti, že jsme mohli tuto hru vyřídili 0 věku lidském z mládí do starosti, děkujíce předně vaší milosti, urození, slovutní páni mih', že jste se ráčili sklonit v tu chvíli a nám k tomu své povolení dáti. 1 kdož nestejskali se podívati, buď z pohlaví mužského, neb ženského, žádáme za to jednoho každého: 1500 1505 1510 1515 1520 1525 1530 1535 1540 1545 1550 1555 1560 1565 což se koli od nás promlouvalo, aby se tak upřímně ujímalo, I povážíc, jak ty věci se konají, po všem světě téměř ten způsob mají, začnouce od dítěte vzhůru jiti, nepřestanou až k starosti choditi. O čemž se v této hře dost vypravuje, každému věku vadu představuje, nýbrž v každému stavu můž se najiti, světský člověk neví, jak se říditi. Duchovní také z glejchu vystupují, všickni pobožnost, stud, čest zavrhují. Nepravost rozmohla se v každém místě, považtež, zeť není daleko jistě k soudnému dni, kterýž se přibližuje, jejž Amos v čtvrtém rozdílu jmenuje dnem velikým a hrozným při tom čase. Slyšte, co Malachias praví zase: ten (prý) den již blíží se k nám vždy více, jako pec ohněm hořící velice, kterak bezbožné jako slámu spálí, pominou co prach, jejž vítr rozvalí; těm pak, ježto se Pána Boha bojí, upřímně v přikázáních jeho stojí, pošle Bůh ku potěšení v pustinách Eliáše, kterýž po všech končinách obrátí srdce otcův zas k synům svým a též srdce synů k otcům zbožným, ctným. Protož hotovte se včas bez prodlení, neb jistě ten den již daleko není. Vidíte, že to vše se vyplňuje, o čemž sám svatý Matouš vypisuje: Když jsou učedlníci ukazovali Pánu Kristu chrám, se dotazovali, řekl, že přijde čas a to se stane, kámen na kamenu tu nezůstane; E 6b E 7a 81 E 7b oni pak jali se ho dále ptáti, kdy by toho měli očekávati; odpověděl: Ve jménu mém povstanou falešní křesťané a nepřestanou od pravdy svoditi, činíc rozbroje, uslyšíte hrozné války a boje; a to všecko musí se prvé stati, což vidouce nemáte se lekati, neb ještě tomu všemu konec není, ač mezi lidmi bude pozdvižení: národ národu v ničemž nezastane, království proti království povstane, nemoci neslýchané a morové, budou nesmírné drahoty, hladové, po místech i hrozná zemětřesení. Považtež, zdali toho všeho není těchto časův, bylo již, bude potom, jakož i svatý Pavel píše o tom I a všecka Písma dosti vypravují, nechť já se dál na tom nezastavuji. Protož my žádejme boží milosti, ať nás neráči trestat v prchlivosti, ani v hněvu a v hříších pojímati, ďáblu za loupež a kořist dávati, ale ráčí nás po této žalosti přijíti k sobě do věčné radosti, kteráž jest dávno připravená jistá všem těm, jenž věří v Pána Jezu Krista. On račiž nás skrze své umučení a skrze krev svou vylitou k spasení dědičné oučastníky učiniti, pekla hrozného, muk jeho zbaviti. Ten, kterýž nás stvořil a obživuje i všemi dobrými věcmi daruje, 1580 1595 1600 rač zbavit všeho ďábelského sídla, toť jest vinš Jiřího Vojtěcha Kyncla. Pán Bůh budiž slaven až na věky. Amen. I Tobiáš Mouřenín z Litomyšle VERŠOVANÁ TVORBA K vydání připravil prof. dr. Milan Kopecký, DrSc. Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, s přispěním Edičního fondu pro vydávání vědecké literatury, Praha 1995 Přebal a vazbu navrhl Jiří Blažek Redaktorka publikace Hana Pešatová a Jana Axamitová Technická redaktorka Běla Trpišovská Vydání 1. Ediční číslo 8817 Sazba: ŠERIFA, Praha Tisk: CENTA, společnost s r. o., TISK, knižní výroba Brno, Veveří 39 ISBN 80-200-0196-4 Ala HISTÓRIA KRATOCHVILNÁ O JEDNOM SELSKÉM PACHOLKU, kterak u sedláka za tří groše tři léta sloužil, co potom za ně sobě koupil a zjednal. A o poběhlém židu, který před morem utekl, jak ho ten pacholek do hustého trní přivedl, že v něm nahý tancovati musil a hrozně se po všem těle zdrápal. Přidaná jest k ní nazad pěkná komedie v čtyřech osobách. V Holomouci u Jana Jozefa Kyliána léta Páně 1679. 84 Osoby rozmlouvající: Skladatel, Sedlák, Pacholek, Chudý člověk, Pocestný muž, Poběhlý žid, Rychtář, Popravec, Lid obecní, Závěrek. Skladatel: Historiji chci začíti, novou, divnou věc praviti o jednom selském pacholku, jak sloužil sedláku v spolku: 5 celá tři léta dělaje, žádné smlouvy s ním nemaje, co by mu za rok měl dáti, nechal za ním všeho stati. Když čas ten vyšel po jaře, io žádal svého hospodáře, aby mu službu zaplatil, sedlák se pak pryč obrátil, chtíc, aby mu darmo sloužil. Tu teprv pacholek toužil, ís vida, co má za sloužení, počal brati odpuštění. I Pacholek: Slyš, sedláče, kdež chceš jiti? Já nemíním víc sloužiti. Dosti dlouho jsem pracoval, 20 voral, dvůr tvůj opatroval, vyháněl ovce i svině a všecko dělal upřímně po ty tři léta, dobře víš, co tehdy mi nezaplatíš? 25 Nechciť být déle u tebe, jináčeť opatřím sebe, když mi zasloužilou mzdu dáš, půjdu svou cestou, uhlídáš. Alb A 2a 85 A 2b Pohledám pána jiného, jinače než ty vtipného, kdež budu mít lepší zvůli. Sedlák: Slyším, pacholče, tvou vůli, že chceš jinam vandrovati, svou hlavou se spravovati, hledat jinde pána sobe, kterýž by lép hověl tobě, z ruky na ruku překládal, jen koláče jisti dával. Povíš mi pak, jakť se zdaří, sedneš-li hned na polštáři, budou-liť lahůdky dávat, I s tebou co s dětmi pohrávat. Chceš užit dobrého bydla, hleď, aťby chuť nevostydla. Mníš, že jinde s medem jedí; doptáš se těch, kteříž vědí a zkusili toho dosti, jak hořká mouka v sytosti. Tak ty, zdaří-liť se jistě, můžeš vej skat, skákat čistě. Paklíť se kola zmotají, jakž v přísloví říkají: že se všeckno může snésti, krom dobré bydlo zlé jesti, to i tebe u mne píchá, z něho tvá mysl pospíchá. Protož chceš, aťbych zaplatil, nevím, co bych na tom ztratil, aneb na tvé mzdě přidržel, bych ji pak krásně zadržel, ale nechci, hnedkyť ji dám, což dávno na tebe chovám. 30 40 50 Bodej tak pryč neodcházel, vem sobě, teď jsem nasázel tři groše stříbrná litá, neb jsi mi sloužil tři léta; to já mohu vysvědčiti, umíš jiné v tom předčiti. I Dosti máš groš zajeden rok, a ty by jej utratil v skok. Snad můžeš na tom přestali, svážíc filec, vandrovati. A tak již rozuměj tomu, buď mi prázden mého domu, pravímť upřímo, a to hned. Pacholek: Zlou bych tu, sedláče, doved, abych hned tak odšel zhloupa, však by mne měli za troupa. Děkujiť prv z dobrodiní, i s tvou milou hospodyní, že jste mi dobrého přáli, svou službu zouplna dali; to skoro jest na mne mnoho, nevím, kde bych dostal toho. Mnohý umí čisti, psáti, a nechtí mu tolik dáti, spíš mu ještě přičtou dluhu; jižť já víc nepůjdu k pluhu. Mám na ten čas peněz dosti, mohu užiti radosti; než ty utratím s milými, Pán Bůh nadělí jinými. Více mluvit chvíle nemám, jdu pryč, s vámi se již žehnám. I Než minu vašich vrat právě, poskočím v zelené trávě; A 3a A 3b A 4a budu mít veselou cestu, pospíchám, než přijdu k městu. Dám odpuštění všem rolím, zdá mis, žeť sobě povolím. Ano ve mně žíly hrají, když svobodnou vůli mají. Chudý člověk: Předivná věc, milý Bože, tento světskou rozkoš hloze; dá se přemoci marnosti, mní snad, že má všeho dosti. Vida jej, musím se smáti, jistěť s ním umí svět hráti. Půjdu blíž, budu se ptáti, snad má ještě živou máti. Pozdrav tě Bůh, milý bratře! Divím se teď, na tě patře, žes tak vesel v této době, skáčeš, prozpěvuješ sobě. Z čehožs nabyl té radosti, pověz medle v upřímnosti? Pacholek: Abys mohl rozuměti, chci toto hned pověděti: Byl jsem tri léta sloužící I v této nejbližší vesnici. Za ten čas dal mi můj sedlák hned celé tri groše jednak; coť se z nich nemám těšiti, můžeš mi toho věřiti, že ve mně hned srdce skáče, jak mají zarmoutit hráče, peníze tesknost odvracejí, tak i mne obveselují. 100 130 135 110 140 155 160 Chudý člověk: Slyš mne, milý tovaryši, však žádný jiný neslyší. Když jsme se teď sešli v poli, učiň mi to medle k vůli, dej mi z těch peněz groš jeden, nebude nadarmo zveden, dostaneš za něj odplaty, jako jiný dárce svatý. Neb jsem chudý, potřebný muž, žeť se vypraviti nemůž. Za to tě prosím velice, co může býti nejvíce, na mně toho ztratit nemáš, Bůhť odplatí, potom shledáš; k němuť já hned bez prodlení za tě učiním modlení. Pacholek: I Poněvadž jest to věc jistá, tvá žádost užive místa, dámť ten groš bez odpornosti, však ještě budu mít dosti, na dvouch já mohu přestátí, i tyť mi budou chřestati. Tu ho máš! Jdiž, měj se dobře, ne každý se toho dotře. Jáť proto nechci stejskati, moha jako prv vejskati, když jsem měl peníze v celosti, poskočím sobě s bystrostí, ano mi samému mílo, že mi se tak polehčilo. Ale co jest to nového? Hyň vidím opět jiného A 4b 88 89 A 5a 90 vycházet proti mně právě, jest mi nač mysliti zdravě, mám-li k němu právě jiti, svou příhodu oznámili. Vidím, že jest ctná osoba, seznámírne-li se oba. Utratím to s ním po troše, připraví mne o mé groše. Toho se bojím nejvíce jako nějaké palice, neb mi samo srdce praví, že mne veselosti zbaví. I Pocestný muž: Hej, počkej medle, příteli! Co chceš, abychom zmizeli prvé, nežli dojdem sebe, neboj se mne, prosím tebe, nebť přeji všeho dobrého, líto mi tě ubohého. Vidouc, žes prvé byl vesel, žádný smutek na tě nešel, chválil jsem tvou mysl jistě, dívajíc se na tom místě, až mi ku podivu bylo, co tě tak obveselilo na této cestě samého. Pacholek: Pane, slyšte mne prostého: Všeckno mi se šťastně vedlo, jak jsem mínil, tak mi sedlo, v onéno vsi službu maje, tři léta byl jsem, dělaje. Potom vzavše odpuštění, požádal jsem zaplacení. 165 195 200 no 175 205 iao 190 215 220 Sedlák nemnoho mne prose, dal mi hotové tři groše. Ty mi se tak zalíbily, vší radostí naplnily. Pak teď potkal jsem jednoho I chudinku, měl nouze mnoho, proč jsem tak vesel, mne se ptal; já mu na to odpověd dal: „Mám tři groše. Co bych toužil? Jsou mé, neb jsem je vysloužil." Dí on: „Dobře se míti máš, věř, jestliže mi jeden dáš, dáť milý Bůh dlouhé zdraví, snadno tě neštěstí zbaví." Tu jsem se z toho zradoval a jeden groš mu daroval, jsouc v své mysli veselejší více než chvíle prvnější, ale jakž jsi ty teď vyšel, hned na mne zármutek přišel. A tak mi již neveselo, že mi srdce zkamenělo. Pocestný muž: Milý bratře, co to myslíš prvé, nežli mne vyslyšíš; já jsem jasná světlost v noci, tobě poslán ku pomoci. Mámť oznámiti novinu, měj dobrou mysl v tu hodinu. Přišel jsem zdaleka k tobě, dáš-li mi též groš v té době, chciť tu novinu praviti, že se z ní budeš těšiti. I A 5b 91 I. Á 6a A 6b Pacholek: Byť mne to mohlo potkati, umělť bych poděkovati, však i ten groš budeš míti, jen nemeškej povědíti. Budu-li já pravdu znáti, mohuť třebas oba dáti, snad někde jiných dostanu. Pocestný muž: Příteli, máš mít ochranu, poněvadžs tak milosrdný, poznáš vpravdě skutek divný: dokuds živ, pro tu štědrotu nepřijdeš nikdá v žebrotu. Mám též poručeno sobě i to oznámiti tobě, by sobě tři vinše skládal a po třikrát, co chceš, žádal, za každý groš jednu žádost, má se stati všemu zadost. Toť jest tvá odplata cele, protož žádej, co chceš, směle. Pacholek: Dejž to Bůh, ať zle nehádám. Vinšuji předně a žádám, ať mám hlasité housličky pro mladé milé hubičky. I Druhé, prosím, pokud sluší, za šípy a dobrou kuši; však aby v ní skryto bylo: po čem by se vystřelilo, toho abych nechyboval, ani darmo natahoval. Též housle ať jsou spravené, strunkami tak natažené, 260 230 240 250 255 265 270 275 280 285 aby kdož by je jen slyšel, s čerstvými nohami vyšel, pokud na ně budu hráti, dotud musil tancovati každý třebas do úpadu, spraví někdy i mou vadu. Třetí pak sobě vinšuji, buď že chci mít, neb kunštuji o peníze aneb zboží, ať mi to každý hned složí beze všeho prodlévání, v čem bude mé požádání. Když toho trýho dostanu, jiný odložím na stranu. O větší dary nestojím, nebo z těch sobě ukrojím, jestli mi se nedostane, za ty prosím, milý pane. Pocestný muž: I Zač jsi žádal, máš to míti a můžeš hned sobě vzíti. Teď housličky, šípy, kuši, tobě to nejlép již sluší. Měj se dobře, jdi bezpečně, přijdeš vděčně i nevděčně. Sám sobě těch věcí hlídej, jdi, za mnou se nevohlídej. Pacholek: Nevím, kde se ten muž poděl, dobrou mne živností voděl, rád jsem toho dostal jistě, budu teprv vesel čistě, ano mi se cesta krátí, ach kyž mám někomu hráti, abych zkusil těch housliček. A 7a 92 93 A 7b Hyň vidím jakýs rybníček a kdos jde ke mně po hrázi, něco myslí, hlavou hází, zdá se co žid, máť kolečko, půjdu dále vždy pro všecko. Poběhlý žid: Co s tou kuší, tovaryši, tuším, střílíváš na myši, dostiť jest hrubého díla, také-li by se chybila? Pacholek: [ Nestřílím myši, než ptáky, pro vás židy adonáky, kde jen kterého uhlídám, nechybím se, připovídám. Žid: Hyň sedí na trní vrabec, černý jakoby krkavec, vytáhl krk, volá na tě, ví snad o některé ztrátě. Slyšíš, vyznává: „Krad, krad, krad." Ó zastřel ho, co bych mu rád. Trefíš-li, hnedky se szuji a toť půd hrdlem slibuji, žeť přes rybník proň popluji, v tom trní ho vyslizuji, bych se měl slíci do naha, vynesuť ven toho vraha. Pacholek: Již jsem na něj, jako sluší, natáhl tuto svou kuši; hleď, jestliže se ho chybím, cos dolů padlo, já vidím. 320 325 305 Zid: Střílej, bodej ve sto fleků, jáť se proň věru nesvleku. A ty by s tou hrubou kuší na čertu vystřílel duši. I Pacholek: Žide, darmo ji nenosím, jen se svleč, ať tě neprosím, dobrovolně neb z mušení, mohl by mít zlé posvícení. Připověděls, slovo váží, však tě trní nerozdraží. Žid: Ach ne tak se vody bojím, neb před ní spíše ostojím; než trní se velmi lekám, již jdu a šatův tu nechám. Daleko ten pták padl v trní, musím proň lezti po drní. Pacholek: Na pěknýs mi palác vyšel, snads mých housliček neslyšel: již čas přišel na ně hráti, zvím, jak umíš tancovati. Žid: Ach nemohu rovně jiti, musím skákat, se točití. Ach jak ten housti pospíchá, což mne trní bode, píchá po všem těle na vše strany, jsem jako larva žedraný. Jak se ho mám dovolati, aby přestal více hráti? I Á 8a 94 95 A 8b Bia Pacholek: Ha, ha, zahrámť ještě, židku, abys tancoval po bříšku. Žid: Ach, přestaň hráti, můj milý, pohleď, jak jsem již zbarvily, po všem těle není místa, an mne krev ujde dočista, tak jsem od trní podrápán, ach nehřej, budeš bohdá pán. Sámť slibuji za tu ztrátu dát sto uherských dukátů, které jsem před morem pobral a mnohé křesťany vobral. Chtěl jsem s nimi pryč ujiti a jiné povětří míti. Právěť mám odplatu za to, dokud živ, chci pomnět na to. Ach prosím, nech toho hráni, ať jsem zproštěn tancování. Dámť zlatý, jak k tobě přijdu, ach nechť z toho trní vyjdu. Pacholek: Nevyjdeš mi tak na holo, nuž ještě jednou vokolo. Znovuť pěkný tanec zahrám, dokud housličky v rukú mám. I Žid: Nehřej, pro Bůh, pro vše svatý, můj milý pacholče zlatý, jistěže se již zadusím, po tom tanci umřít musím. 350 3S0 355 360 365 385 370 395 400 Pacholek: Nebudeť nic, milý brachu, neumřeš od toho strachu, a ty se sotva prochladíš, však když mi škody nahradíš, odpočinu, nechám hraní, měls na svrchnici drbání. Poď, nu vomej se v lázni zas a vosušiž se, již jest čas. Vidíš, jaks se pěkně vrátil, protož chci, by mi zaplatil. Kdes pak schoval toho ptáka? Tušímť, vypadl z visáka. Žid: Ach, počkej jen malou chvíli, až se vobleku v košili, ať tak nahý tu nestojím, medle nechť se prv přistrojím. Tu máš zlaté, sázej sobě, ctí a darem dám je tobě. Pacholek: Totoť jsou věru pěknější I než mé tři groše prvnější. Dobřeť jsem je vynaložil, lép, než bych je v karban vložil. Již mám blizičko do města. Žide, jakť se líbí cesta? Žid: A což mi se má líbiti, když nemohu s tebou jiti? Jdi napřed, poptej hospody, přistrojíme spolu hody. Blb 96 97 B 2a Pacholek: Nestojím o tebe nyní, však mne tam potěší jiní. Žid: Takéť mi se něco zdaří, já půjdu třebas k rychtáři. Zdař vám Bůh, můj pane fojte, ach prosím, slyšte, nastojte, jest jakýs lotras zde v městě, který mne potkal ňa cestě, skrz něho mám velkou ztrátu, vzal mi s měšcem sto dukátů, ještě je při něm najdete, jen ho brzy směle jměte. Rychtář: Hej, hej, počkej, dej se, jsi jat, od kohos do města přijat? I Ukaž hned, co za ňadry máš, kdes to vzal, rád mi se přiznáš. Pacholek: Od onoho žida je mám, jako tamto pospíchá k nám. Rychtář: Třeba-li vysvědčování mimo tvé vlastní přiznání? Vem ho, mistře, a veď z města, kudy k šibenici cesta. Pacholek: Ach, což jest zde právo tuhý! Nešel bych já sem podruhy, 405 415 435 440 420 445 450 bych byl věděl, ani nyní, nu, nechť se mnou, jak chtí, činí, sámť odolati nemohu, všecko to poroučím Bohu. Divnou tuto půtku mívám, však před smrtí si zazpívám. Žid: Co sem rád tomu orteli. Hle, pacholče, tvé fortely k čemu tě přivedou zase, proč nepovíš při tom čase, jaks mi je vzal skrz tvou hřivost, mohlať by se stati milost. Pacholek: I Au pozdní tu milost bývá, kde právo kvapně soudívá. Poprave c: Nu, pacholče, vstup na šprysel, právo našlo, abys visel. Vylezem nahoru spolu, než nesejdem oba dolů, pověz, na tom-lí umíráš, cos vyznal, čili odpíráš? Pacholek: Nic ty nevíš, jak se zdaří. Počkej a kaž sem rychtáři, jemu já chci povědíti. Což se nemůž sedm dotříti? Tudíž bych já pláč udělal. Rychtář: Pacholče, pročs mne povolal? B 2b 98 99 B 3a Co chceš, já slyšet nemohu, jen poruč svou duši Bohu. Pacholek: Nechci se nic protiviti, nebo vím, že mám umříti. Také nic nežádám tehdy, než jednu věc naposledy. Rychtář: Prav, nemáme darmo svíček. Pacholek: I Půjčte mi jen mých housliček, ať na ně před smrtí zahrám na památku těmto drahám. Poběhlý žid: Ach, na jeho žádost hloupou přivažte mne rychle k sloupu, vímť, kterak on umí housti, nahrálť jest mne v onom houští. Jak jen počne šmytcem hráti, musím skákat, tancovati. Rychtář: Nu přivažtež toho hřícha, co pak ho ta zem tak píchá? Pacholku housličky dejte, jak bude hrát, poslouchejte. Pacholek: Již mám to, co jsem chtěl míti, já hrám, hleďte k tanci jiti. Lid obecní: Kdo se nemá tomu smáti! Nemůžem na nohách stati, 455 460 465 500 475 100 všickni skákati musíme, kdy přestaneme, nevíme. Dokud housličky slyšíme, dotud se nepotěšíme. Popravec: Co se to děje pohříchu? I Nikdá jsem nespad z řebříku, až teď mi přišlo, s radostí skáči těm houslím k libosti. Žid: Věděl jsem já prvé o tom, co nám přijde z toho potom, když vy mu housličky dáte, dobrou chvíli poskákáte. An já přivázaný jsouce, odtrh jsem se, k tanci jdouce. Byť nebylo těch housliček, moh by viset ten mužíček; ale jižť má při vyhranou. Rychtář: Hej, pacholče, poslyš stranou: Medle přestaň více hráti, máť se za to milost stati, svobodného tě pustíme, a cožť vzato, navrátíme, jen nech již toho hudení. Lid obecní: A my skáčem do umdlení, až již nikam nemůžeme, ó nehřej, všakť pomůžeme, aby dostal všeho svého. B 3b 101 45 b 4a b 4b Pacholek: Neslyším já z vás žádného, I až mi dobře ustanete a všickni na zem padnete. Lid obecní: Běda! Co budem činiti? Jižť nelze nám než umříti. Pacholek: Nu, již odpočinu s vámi; bude pokoj mezi námi. Žid: I já bych pokoj vinšoval, neb jsem již dvakrát tancoval. Vraťte mu, prosím, ty zlatý, však jsou peníze proklatý, já jsem křesťany obloupil a dva tance za ně koupil. Sám sem vinen tím vším dvorem, utekši z domu před morem. Rychtář: Poněvadž jest věc taková, divná, neslýchaná, nová, vemte žida do vězení do dalšího poručení. Ty pacholče, přistup blíž sem, a co jest tvého, sobě vem, tíms poctivosti neztratil, jdi, aby se šťastně vrátil. Pacholek: I Já mám, pane, na tom dosti, děkuji vám z spravedlnosti, 530 535 510 540 545 550 555 525 na ten skutek chci pomněti, že jsem si uměl přispěti. S tím se vždycky dobře mějte, na mne nezapomínejte. Závěrek: Již pak z této historije znát, jak se nepravost kryje, ač bývá někdy zacpána, však zas trefí svého pána. Jak se teď při židu stalo, na samého vyhledalo: chtě jiného k oběšení přivesti, sám do vězení jest jako zločinec vhozen, pacholek pak vysvobozen. Tak každý můž z toho znáti, že má s pravdou přímo stati: neb kde bývá podvodná lest, tu jistě malé štěstí jest. Byť byl tento žid tam zvykal, z moru jinam neutíkal, křesťanův lichvou neloupil, byl by těch tancův nekoupil, ani se v tom trní zdrápal, moh míti sen, až by chrápal. Věrnáť jest pravda: čiň právě, tak zaživeš všeho zdravě. Ta rada jest povědína od Tobiáše Mouřenína. b 5a ZAČÍNÁ SE KOMEDIE PŘÍKLADNÁ VE ČTYŘECH OSOBÁCH: Náman, otec Ramínko, pochlebník Ruprecht, syn Davnužka, děvečka 25 [ACTUS PRVNÍ] .' Otec: Ruprechte, můj milý synu, prosím tě v tuto hodinu: trošku mi doma poshověj, bude hned oběd hotovej. I Syn: Což mám vždyckny doma sedět 5 a vám mezi zuby hledět? Musím mezi lidi jiti. Jsem zván, budem hody míti. Ramínko: Nic mi se nechce dařit dnes a již jsem chodil ledakdes, tuším, že jsem navopak vstal, anebť jsem příliš dlouho spal. Hyň Ruprechta s otcem vidím, I půjdu k nim, oba vošidím. Zdař Bůh, páni, co děláte, 15 smutní jsouc, co se hněváte? Otec, jako by neslyšel: Milý synu, poslechni mne aspoň jednou tohoto dne, pod' domů medle, Ruprechte! 35 Syn: Jen vy mne s pokojem nechte, musím dnes sobě povolit, půjdu, prv dám se voholit. Ramínko: Snad chcete k bradýři jiti, co vás nemám provoditi? Znám jednoho, mohu říci, udělá vám vlaskou štíci. Otec: Synu, nechceš poslechnouti, můžeš na mne vzpomenouti. Syn: Právě, ježto jest na koho. Ramínko: Poďte a zanechte toho! Co se s tím starcem hádáte, zdaž lepší rozum nemáte? Syn: Chce, abych s ním doma jedl, I ještě i děda přivedl; b 6a a kterak mám s nimi sedět, já nemohu na ně hledět. Ramínko: Znám já dobře, co jsou staří, lecjakous bryndu navaří; jez pak s nimi a pi na to, mohl by dát hrdlo za to. Setřte vy pohodlí svého a nechte blázna starého; 104 105 K 6b zdaliž zde není kde jiti, lepšího bydla užiti? Mezi pěkné panny půjdem, při nich vší tesknosti ujdem. Byl jsem včera v jednom místě, tak mi se líbilo jistě, mněl sem, že jsem v samém ráji, tři sestry tam pěkně hrají na instrument, na citaru, na loutnu a jdou po páru. Nejmladší tak jest spanilá, že mne všeho omámila, umí i v vrhcáby hráti, komu chce, dobrý vrh dáti. Syn: A proč se pak tu meškáme, co na toho starce dbáme, nechť sobě tu doma sedí! I Ramínko: Poďte, an jen po nás hledí. Otec: Nu, nu, synu, hleď jen svého, právě jsi našel dobrého, vzpomeneš, věř mi, na otce, byť bylo třebas po roce. Ramínko: Vzpomene, dovedeš toho. Nechej mu jen statku mnoho! Otec jde pryč. Syn: Hněvám se, až bolí kosti, mám s tím starcem čerta dosti. 45 50 60 75 65 90 Ramínko: Když on odšel, poďme taky, najdem vždy bydlo nějaký; jen mnoho-li peněz máte, budem veselí, shledáte. Syn: O peníze se nestarej nic, utratíc ty, najdem jich víc. Jdou a tlukou na hospodu, Panna jim otvírán dí: Vítejte, páni, poďte k nám, dobrou krmičku pro vás mám. ACTUS DRUHY I Ramínko vyjde po dobré chvíli, řka: Ej, doved jsem toho čistě, co jsou dobré v tomto místě. Jedna s ním v vrhcáby hrála, druhá mu pak měšec vzala, třetí pět za jednu psala. Štípaly ho hůř než blechy, ó, co jsou chytré na Cechy! Nemusit' mnoho víc míti, mám někam do židův jiti a ten řetěz zastavili, sto zlatých naň vypůjčili; vím, jestliže jich dostane, třebas tam přes noc zůstane. Půjdu, bych se zas nevrátil, řeknu pak, že jsem jej ztratil. Otec: Můj syn nechce domů jiti, musíť někde štěstí míti, B 7a 93 B 7b aneb mu se opak vede, snad na kulhavých přijede. Bojím se, že ten Ramínko uvede na něj břemínko. Syn vejde votrhaný a ztlučený: Ach, běda mně nešťastnému, že sem přišel k tomu zlému. I Mošny se mnou pěkně byly, pokud u mne peníze cíly, něco jich na mně vyhrály, ostatek potom pobraly, tak se v poslední šanc draly, až mne při tom vesměs praly. Ramínko mne doved právě, mám rány do mozku v hlavě, dvě jsou tuším na prst zšíří, kdo mne dovede k bradýři? Otec: Tamto kdos ztlučený stůně, až z něho jde hrozná vůně, těžce naříká do pláče: Ach, kdes byl, bídný jonáče? Syn: Ó můj milý otče, hleďte! Otec: Ha, cos ty, synu Ruprechte! Kdes byl, bídníče? Cos dělal? Jižs sobě hříchův naspělal, došels právě čelem místa. 100 135 140 Otec: Kdyby ty poslouchal otce, nechaje prašivé ovce!! Hnedky mi se o tom zdálo, že tě nepodtrhnou málo. Teď, hle, šatův, peněz nemáš,; co pak již dále uděláš? Pěknouť vyrovnali štíci a zbarvili tvou holiči. Vím, že jsi dobrý oběd měl, kdyžs s Ramínkem ode mne šel. Aj, to máš hle tovaryše věrného, on sedí v tiše, někde v koutě odpočívá, na tebe se s smíchem dívá. Poď, nu, domů, pověz k víře, jakť se líbí mladé zvíře. Musím poslat pro bradýře, ať pohlídne v hlavě k díře, jsou dvě, tuším, v jedné míře, musils utíkat za dvíře. Již spíše posedíš s otcem, slyšíš-li: Ruprechte, poď sem! Syn: Můj pane otče, rád půjdu, vás ve všem poslušen budu, tak spíše neštěstí ujdu. b 8a Syn: Ó ta zrádná mošna, tísta. Ala Alb ŽIVOT A PUTOVANÍ: O VELIKÉM SV. KRYSTOFORU, kterak se jemu od mladosti až do skonání ve světě vedlo, s upřímným napomenutím kratochvilně sepsáno a z cizích v české rytmy uvedeno. Ó člověče, Kristu oferuj sebe, náhlé smrti, zlého uchová tebe. 16011 Tato história nyní všem obzvláštní zmínku činí o svatém Krystoforovi, velikém silném obrovi. Byl první církvi známý dost, ač nyní jest přespolní host. Jakž to mnozí dobře znají, kdož na Krista pamět mají a nedbají světa zlosti, slouží Bohu v upřímnosti, šetří víc svědomí svého nežli zisku nepravého, mají jak staré příklady v paměti, tak nové vady. U sebe vždy rozjímají, zlého se neujímají. Řeči oplzlé i skutky, ano i hříchův lahůdky nikdá při nich nejsou mocné ani zlému nápomocné, nýbrž tomu utíkají, jakž z Kryštofa příklad mají. 30 20 40 45 50 O němž jestli kdo neslyšel, kdo jest byl a odkud přišel, co činil a proč tak sluje, vše se teď níž vypravuje. I O rodičích a vlasti sv. Krystofora V jedné zemi krásné městečko leží vprostřed rynku má ušlechtilou věží, to nese tri žaludy v svém znamení, při něm v zahradě jest pěkné stavení, kdež vůkol něho tekou tří potoci, míle svlažují tu zahrádku v noci, v nichž se nachází ryb i raků hojnost tomu stavení pro jeho důstojnost. Krystoforu hrad bylo jméno dáno, mezi pohany nejprv vyhledáno. Tu blízko narozen i zchován jsem byl, avšak brzy sem rodičův svých pozbyl. Otci mému též Krystofor říkali, protož po něm i mě tak křtíti dali. Matka má, ač chudá, sloula Agata, neb jakž mnozí zprosta jmenují, Háta. Dobrý život vedle v své potřebnosti, po smrti i manžel zůstal v bídnosti. <1> Sv. Krystofor byl mnichem Já když jsem málo jen k rozumu přišel, otec můj se mnou brzy z domu vysel, I ujav mne za ruku do kláštera ved a mezi mnichy k sloužení oddal hned, abych se učil zpívat neb modliti, v hodiny určité Bohu sloužiti. Tu těch mnichův šest aneb sedm bylo, na rozkoši jim nikdá neubylo. Já někdy soudil, že jsou na modlení, že se učí aneb spisují čtení, A 2a A 2b A 3a oni pak leželi v rejstřích důchodních, majíc velkú hojnost v statcích duchovních, oplejvali v neřádném obcování, místo modlení v kvaších, hodování. Časem v noci světský kroj na se vzali, mrzkých hanebností následovali. Někdy i jeptišky z klášterů loudíc, na obojí stranu velice bloudíc, čehož já všeho nechci teď praviti, ale můž mi kdo chce koli věřiti, že vida to, těžce mi v mysli bylo, neb mi se do nich nic hned nelíbilo. I myslím: Toto jejich obcování hodné by bylo slušného trestání; já se domníval, že jsou lidé svatí, oni pak sodomští, mrzcí, proklatí. To jakž brzy oni na mně seznali, ihned mne z toho kláštera vyhnali; I hněvem mne dveřmi přiškřinuli v nohu, musil jsem ven, snesší jich křivdu mnohú. Však potom tudíž zase pomstu vzali, neb jakž staršího svého pochovali, přitáh na ně jeden pán mocí silnou a začal rumrejšku v klášteře divnou, i ty ostatní mnichy vyhnal z něho a dal tam jednoho hejtmana svého; ten najímal ty skrejše a bral platy, i jiné mnohé důchody odňaty. Potom z kostela maštal udělali a v ambitu z ovec vlnu stříhali. Jak ti mniši pobožnost proměnili, tak ty všecky věci v něm se změnily. Tu nevím, zdali se to hodně stalo, co se s mnichy, s klášterem konalo, také jsem nemnoho dbal po té věci, poněvadž i já musil jsem utéci. 55 60 65 70 75 100 <2> Sv. Krystofor přišel k tiskaři Však spatřiv knih i rozličných cvičení, vždy čím dál mysl táhla mne k učení, zda bych se vynaučil mravům a ctnosti, tak následovat mohl pobožnosti. I I myslím, jak bych se dostal k tiskaři, k božímu kancléři aneb písaři, který by mne chtěl k učení přijíti, v impresí moh bych užitku dojiti, neb se tu tiskne všecko s počestností, v čistotě pravda bez lehkomyslnosti. Vtom přijdu před krám jeho nenadále, ptám se, moh-li bych míti pána stále. On dí mi, umím-li již co tlačiti, litery sázet neb papír močiti. Odpovím jemu se vší uctivostí, co neumím, chci se učit s bedlivostí. Tu nejprv musil jsem votrokem bejti, šmucem, tovaryšům, jak chtěli, vejti. Ti téměř všickni byli cizozemci, nevážní, lehkomyslní, zvláště Němci. Mnohou protivnost jejich nesl jsem míle, jen abych měl od nich lásku nadíle. Nicméně málo mi to plátno bylo, vždycky jsem míval s nimi divné dílo. Neb když jsem se chtěl pánu zachovati, věrnosti upřímně následovali, hned se někteří na mne obořili, z hněvu pasem, bičem mne podkouřili. Avšak v té zlé sběři v mé náchylnosti naučil jsem se liter sázet v rychlosti I i všemu, což k té práci náleželo, ale nejvíce mi o to běželo, že jsem nemohl hned tovaryšem bejti, neb mne nechtěli bez svačiny zmejti. A 3b A 4a 112 113 A 4b K tomu mi i toto naučení dali, prvé než by mne v společnosti přijali, že bych jim všechněm musil to slíbiti vedle jejich regule se říditi: v neděli dělat, v pondělí zahálet, pánu dílo meškat a s ním jen válet* nedbati na jeho hněv a bublání, s tovaryši držeti bez přestání; když zahálí skladač, tiskař zahálej, pakli tiskař, skladač se s ním procházej, byť všecko již zkorigováno bylo, i na druhý den může počkat dílo, takže jest to umění jim svobodné, dělat, když se jen líbí kterého dne. Tu já myslím sobě: Ó Bože milý, k jakému tito pospíchají cíli? Pán na ně vždy nemalý náklad vede, jim se o plat stará, sám v nouzi břede. Oni nedbají, co ho strava stane, čo papír, dílo, než i je dostane. Jaká to musí bejt čeled nevážná, lehkomyslná a téměř Boha prázdná, I an peněž nemnoho kdy zachovají, za den propijí, co v týmdni zejskají, přenesmírně žerou^ do sebe lijí* hůž než svině do vyvrácení pijí. Z toho pokutu mezi sebou mají, za ni se potom znovu užírají. Tuť opět ztropí svádu neb pranici, až i právo s nimi mívá dränici o kordy, tulichy i jiné zbraně, pročež i šatlava laskavá na ně. Tu ač se koliv v trestání dostanou, však pánu zaháleti nepřestanou. A zvláště když se již k jarmarku blíží, každý se z nich těší pánovu kříži, 125 .i 135 145 155 160 165 175 180 řka: „Pán mne rád strpí ke všemu tomu, dí-li mi zlé slovo, uteku z domu; zví, co jej pres stane, když se zahálí, chce-li dílo mít, nechť sebou zavalí." To všecko majíc já v svém uvážení, pomyslím, jistě byt můj tuto není; nemám-li lepším tovaryšem slouti, mohu s postulátem jinam vyhnouti. Avšak mi vždy líto toho umění, že při něm hned zprosta žádný řád není. Neb ne nadarmo má obdarování pravé svobody v dobrém užívání. I A ta se všechněm tovaryšům přeje, jimž se dobře dílo v rukou zahřeje a kteří co vydělají, chovají, nežerou zbytečně a nemrhají. Ti kde by byli, nemoha najiti, musil jsem od té práce tak odjíti. <3> Sv. Krystofor sloužil ve vsi rychtáři V tom nedlic, krátce vymyslil jsem sobě a přišel k sedláku do vši v té době. Ten byl rychtářem nedávno volený, zdál mi se dosti k tomu způsobený. I měl sem ho jistě za ctného muže, a že ten ouřad dobře spravit může, protož slíbil jsem u něho sloužiti, chtíc se něčemu při něm vynaučiti. Ale brzy poznal jsem jeho správu, jeho rozsouzení, jeho nápravu. Co by bylo pravé, neb nepravého, nikdá v tom nešetřil smyslu zdravého. Činil, jak chtěl, musil každý přestátí, nedal sobě v ničemž odporovati. A 5a 114 115 A 5b A 6a Pakli kdo jej počal z čeho viniti, nad tím se hleděl všelijak vymstiti; I maje na něj vždycky obzvláštní péči, osočil jej u pána lživou řečí a přived mnohdykrát v těžké trestání, všickni sousedé byli sužováni. I řekl jsem k němu: „Ó milý pane, skrze vás mnohému se křivda stane; vy jste rychtářem proto učiněni, abyste k spravedlnosti měli zření, a ne tak nad každým se vysmívali, svůj hněv, zlost a ukrutnost vylívali. Jistě Bůh vás bude proto trestati, čiňte dobře, čas jest zlého přestati." A vtom nežli jsem já to dopověděl, dal mi pohlavek, že jsem sotva hleděl, potom uchopiv žílu, tak mne zmlátil, mé napomenutí v zlé mi obrátil. Za tu službu měl jsem všudy modřiny, vyhnal mne na den svaté Kateřiny. <4> Sv. Krystofor přišel k handlíři Co jsem měl, nebohý Kryštof, činiti, jsa tak zeprán, myslím, kde mám již jiti, abych mohl dostati jiného pána, při němž by upřímnost byla shledána. 1 I přišedv brzy do města v té míře, zastavím se u jednoho handlíře. Tu dlouho do sklepu nahlídám k němu, až vtom mne spatřiti udá se jemu. Táže se s hurtem, proč na něj nahlídám, já mu zase pokorně odpovídám, že bych chtěl někde rád věrně sloužiti, dí on: „Mně se budeš moci hoditi." Vtom hned plné náručí štokfišů vzal, ved mne k stoku a kej mi do ruky dal, 195 200 205 230 210 215 220 225 240 250 abych ty štokfiše tloukl, co mohu, řka: „Jáť je sám namočiti pomohu." I tak jsme je do jedné tuny dali a nemálo vápna na ně přidali, aby k prodaji tím bělejší byli, nebo se také tím dříve odbyli. Ach Bože, co se tu mnozí zklamali, když sejr, svíčky i jiné kupovali, a zvláště prostí, co na váhu brali, přidal palec, že ho neuhlídali. Kdo pak chtěl cokoliv od něho míti, nevěděl, jak mu to má proceniti. Což vida, nemohl jsem toho snésti, i počnu o to řečí odpor vésti, že kdo komu při koupi ubližuje, sám svou duši tím nejvíc zavozuje. I Ale on nedbal nic na mé trestání, protož vzal jsem s ním brzy rozžehnání. Sv. Krystofor přistoupil k řemeslníku Odtud chtěje míti nějaké heslo, oblíbím sobě poctivé řemeslo, i dám se k mistru jako přednějšímu a mezi jinými nej skrbněj Šímu. Ten své dílo tak nemírně šacoval, a co moh, nejdráže vynasazoval. Dal-li kdo naschvál něco udělati, dvojnásob musil mu od toho dáti. I myslím, tentoť též nedbá na Boha, nechce míti dobré svědomí, moha, protož počnu mu přimlouvati krátce, kterak on pyšně chce živ být z své práce, užívá nejlepší pití a jídlo, že na něj nesluší takové bydlo, A 6b 116 117 A 7a A7b aniž to přináleží k jeho stavu, aby z cizích mozolů míval stravu. Ale když darmo bylo mé trestání, nebyly dlouho tu mého zůstání. <6>l Sv. Krystofor dal se k sladovníku A tak opět myslíc, kde mám jít dále, trefím do pivováru nenadále. Vtom počnu se u ohně vohřívati a čeládce při té práci dívati. I přistoupí ke mně jeden přednější, řka: „Pacholče, ty jsi trochu silnější, poď a pomoz z vozu sladu skládati, chciť topinku a korbel piva dáti." A než já počnu na se pytle brati, nemešká se on hned dále ptáti, mám-li mysl bejti při sladovníku, že by mne chtěl dovesti k nákladníku. Já nedlouho myslíc, svolil jsem k tomu, vtom on uved mne do jednoho domu, kdežto puštěn jsem byl brzy před pána, a tu na mne byla otázka dána, chci-li se zjednat u něho za mládka, po roce že ze mne učiní sládka. K tomu já svolím hned bez odpornosti, vidouc pána bejt v veliké vážnosti. Paní též pěkně ustrojená byla, na rukou prsteny drahé nosila, orumpanty, korály i dukáty, na hrdle zápona a řetěz zlatý, I pás stříbrný, váček aksamitový, majíc oděv drahý kanavačový. Na dítkách páteře trošty visely, chůva tlustá s děvečkou jich hleděly. Všeho hospodářství dostatek bylo a zvláště, což se k rozkoši hodilo, 265 275 280 118 300 310 325 takže jsem neviděl větší hojnosti nikdež prvé jako při té živnosti. Protož myslím, již budu při té práci, tať se nejspíš s upřímností obrací, neb vidím, jaký tu pán náklad vede, pro chmel, pšenici sám přes pole jede, k tomu musí i nejraněji vstáti, co potřebí, čeledi k rukám dáti. Nic mu darmo nepřijde v tom obchodu, jak v zimě za led platí, tak za vodu; v létě chce-li studené pivo míti, musí na led mnoho vynaložiti, sám v zimě na řece s dělníky stati, domů vozit, pracně do sklepu dáti, neb když se neopatří, brzy sejde, tudy pán třebas v létě v škodu vejde. Což jsem sám, byvši tu za mládka, spatřil, pán nesl škodu, když starší neopatřil, ač ten, s nímž jsem já byl, tak to zastával, že pán na jeho správě rád přestával, I začež mimo službu od paní míval košili, fěrtoch, vždy bíle chodíval. Ale on to zase tak vynahradil, i nevykysalé pivo zahradil, a zvláště když v létě již parno bylo, hnedky se pro pivo k ledu odkrylo, kdež on, spustiv k němu sud nebo více, chválil to studené pivo velice. Vtom když hostí vždy více přibývalo, tuť se ho velmi málo nalívalo, někdy nahbito majíc je doliti, kázal kus ledu do něho vhoditi, aby vystydnouc, brzy mohli piti a pán i za led peníze stržiti. Co jsou pak koliv podčepkův shledali, těmi zas jiné sudy dolívali. A 8a 119 A 8b Bia 120 Nad čímž jistě opět nesl jsem zármutek i trestal staršího pro ten zlý skutek. Tu on ač k mé řeči jako oněměl, však od té chvíle ke mně chuti neměl, a nemoha jinak činit příkoří, i domlouval, že v hvozdě příliš hoří aneb že přesejpám, když co měřili, aby mi pán i paní nevěřili. Tak já nemaje z šrůtky žádné částky od staršího pro mé trestání z lásky, I vzal jsem po půl létě zas odpuštění a zrušil s pánem první ujištění. <7> Sv. Krystofor přišel do hospody Hned brzy jakž minuly slavné hody, od nákladníka dám se do hospody. Tu opět když jsem našel hospodáře, v nájemném domě divného šafáře, ptám se ho, zdali by mne mohl přijíti, že bych mu chtěl za hausknechta sloužiti. I dí mi: „Dobře, chceš-li poslouchati, musíš zde víno vodou dolívati, aby hostem hlavě neškodívalo, avšak dvojnásobní křidou se psalo. V tom můžeš i s šenkýřkou spolek míti, co vyděláte, budem se děliti. Když já tu nejsem, hleď tak počítati, aťby vždycky mohlo víc přebíhati za jídlo, za pivo, za slámu, seno, pojmeš-li šenkýřku, dámť po ní věno a k tomu budu vás oba chovati, netřeba se vám o stravu starati." Já mu odpovím: „Milý hospodáři, mnoho-li se lotrům loupež podaří? I Lidé bojí se toho na silnici, 330 335 340 345 350 355 360 365 370 375 380 co se u tebe nachází v světnici. Nikdáť mi ta živnost k mysli nebyla, aniž mi se kdy nepravost líbila. Protož neminím u tebe sloužiti, Bůh lotrům nechce zdraví prodloužiti. I já nechci-li s tebou věčně lkáti, musím se časně od tebe pryč brati." Sv. Krystofor byl vojákem Jakž z té hospody jdu, potkám hejtmana, nad vojáky vrchního ubrmana. Kterýž vida mne, urostlou osobu, ptá se mne, chci-li sloužiti v tu dobu za vojáka na plat jistý v tažení, v polní bitvě aneb v knechtském ležení. Vtom dá mi závdavek, jakž mu připovím, že něco křesťanských nepřátel zlovím, nebo minim zastati čest Kristovu, k průchodu pomoci božímu slovu. Tak táhnu až k místu mezi vojáky. Ach Bože, tu spatřím divné jonáky: co nejhoršího bylo, to zastali, dva neb tří jednu kuběnu chovali. I Nemajíc jídla, šli na picování, brali sedlákům vše bez šacování, ač profantů dosti na prodaj bylo, však že se žoldu dlouho neplatilo. Musil jsem i já dosti hladem mříti, často počav to hejtmanu toužiti, ale on majíc mi někdy žold dáti, hned začal sakramentovat a láti, pravíc, že se mu peněz nedostává, ale já viděl jsem, jak často hrává, k tomu slepá jména v rejistra píše, co mu z knechtů přibývalo, bral tiše. Blb 121 B 2a Když k šturmu pustil, tu sem napřed musil, nechtěl-li jsem, rejimentem mne hlušil; sám co nejdál s mnohými zadu zůstal, nehnul se z místa a pravil, že ustal. Když Bůh dal vítězství, on bral peníze, z kořisti nedal mi ani halíře. Tu já, nebohý Kryštof, myslím sobě: jistě tuto štěstí neslouží tobě; by dostal něco, nemáš, kde schovati, věrně pracuješ, zlouf se mincí platí; s takovým řádem musil by zhynouti, hleď raději časně v stranu vyhnouti, poněvadž dobrých vojákův neváží, nechť sám hejtman stává sobě na stráži. I Tak z té služby jdu v nouzi, v bídě, psotě, ptajíc se vždy po nějaké robotě. <9> Sv. Krystofor sloužil polesnýmu aneb myslivci A když vandruji dál, těžce vzdychaje, skrze pustiny, husté lesy, háje, i trefím na polesnýho v oudolí, ten mne hned na službu vzíti přivolí. Ukázav mi v maštali koně svého, poručil, abych opatroval jeho, však že mi žádný plat nemůže dáti, neb se jemu samému málo platí. Toliko své staré šaty když svleče, že mne jimi za mou službu obleče. Potom když pozná mou bedlivost více, přidá staré štymfy aneb střevíce. Já pomyslím, jestli ty plat malý máš, i kterak tak hrdě sobě počínáš? Neb jsem dost pěkný oděv na něm viděl, za nějž by se mnohý zeman nestyděl: nosil kaftánek soukenný každý den, 395 400 405 415 420 425 430 450 455 hřbety liščími podšitý naskrz ven. TU já bedlivě vážíc práci jeho, i kterak jest živ z zisku nepravého, í hoduje v krčmě, doma ve dne v noci, může lehce sobě k statku pomoci. Nejlepší dříví dával podtínati, neb se nemohlo všecko vyčítati. Jedno sem, druhý tam, kde chtěl, prodával a tiše kradmo pryč odvesti dával; stavěl oupravně sobě, klestil směle, jako by všecken les jeho byl cele. Sedláci také aby svůj zisk měli, začasté dary jemu přinášeli. On vida škodu, však skrze prsty hleděl, dělal se, jako by o tom nevěděl, pakli kdy nenadále na ně přišel, domlouval nabělo, by někdo slyšel, a jakž se kde v krčmě s sedláky shledal, pil, hodoval, kvasil, za to nic nedal, vše oni k svému řadu přičítali a ještě mu velice děkovali. To se téměř každého dne dálo, k tomu mi se opět říci událo: „Pane, do vás mi se nelíbí jistě, že jsouc vy služebníkem v tomto místě a majíc lesy dobře spravovati, na panském místě tak opatrovati, aby poddaní škody nečinili, sami jste se v tom křivdy dopustili, i Jestliže by se pán dověděl toho, nestrávil by s námi tak chleba mnoho, ale vezmouc vás, též i mne pacholka, kázal by nám břízu sehnout ze spolka. Jestli vy toho nechcete přestati, musím od vás pryč, dél nechci zůstati." B 2b B 3a 122 123 b 3b Díon mi: „Počkej, počkej, lotře zrádný, hnedkyť přidám na cestu filec řádný, aby tě tisíc komárů potkalo a, hanebný padouše, osedlalo! Dámť za tvou službu hned slušnou záplatu, vandruj třebas na šibenici k katu!" Vtom běžel, s hněvem rychle do maštale a popad na mne vidlí nenadále, chtíc mne jimi na cestu požehnati, ale já nemeškal jsem z dveří hnáti, nedostav za službu od něho více kromě jakési staré nohavice; a ty sám dal nedávno opraviti, tak musil jsem odtud bez platu jiti. Toho mi opět bylo líto dosti, jda cestou, vždy myslím dál o živnosti. <10> Sv. Krystofor dostal se k apatykáři 1 I přijdu do města dost velikého, na rozličné věci v koupi hojného. Procházím se po něm všudy, kde mohu, vtom spatřím apatéku v jednom rohu. Opět zlíbí mi se taková práce, kdež apatykář příjme mne nakrátce. Ten uměl kunštovně větrem točiti, pro peníze s lidmi divně bočiti. Někdy quid pro quo a quod pro quid dával, staré myší lejno za pepř prodával. Ledačíms vonnou učinil krabici, sebravše vyseptanou smíchanici. Poručil, když měl jaký recept dáti, staré zkažené věci vyhledati; počítal za ně co za nejnovější, leda dostal peněz, sloul tím vzácnější. Sám toho neužíval při nemoci, i myslím, co to má jiným pomoci, 465 500 505 510 490 495 515 520 525 kteří pro zdraví to přijití mají, nemnohoť platnosti odtud poznají. Nic mého skrz doktora neumělého na slovo vzat byl za zprubovaného, takže tu vždycky dosti práce bylo, jednak běž, podej, dělej toto dílo. Kdež já nemoha všemu dostačili, počnu svou starou píseň opáčili I a domlouvám apatykáři tomu, že takový podvod miluje v domu, nelitujíc v ničemž nemocných lidí, zda se domnívá, že ho Bůh nevidí, kterak pro marný zisk chudé sužuje, neplatná lékařství jim způsobuje, jenž dosti draze od něho přichází, tudy že svou duši ďáblu v šanc sází. Na to on počne mi odpovídati, pochytiv kej, i chce mne vohejbati, a než udělá na mne první ránu, sotva bez klobouku vyskočím z krámu. I jda odtud, počnu opět mysliti, kde opět jedinou budu sloužiti, bych aspoň došel již pána dobrého, velmi bych rád sloužil, poslouchal jeho. Nebo i hladem trápen jsem byl těžce, nemoha se jinak živiti lehce. Jdu holdem, prosím někde za kus chleba, bráním se hladu, když bylo potřeba, ač chudí raději udělovali, však mi bohatí vždy k mysli bývali. <11> Sv. Krystofor sloužil u písaře I Vtom zastavím se před domem písaře. Ten ležel v okně tak jako na spáře b 4a b 4b b 5a dosti vysoko nahoře v pokoji, a jakž mne spatní stati v lehké zbroji, s hurtem vzkřikl, co hledám, proč tu stojím. Já že za chléb prosím, jemu odpovím. Dí on: „Lotrase, neníť hodno dáti, moh by sobě svůj chléb zasluhovali." Já řeknu: „Kdybych moh pána dostali, chci věrně sloužit, jeho poslouchali." „Ano," dí on, „dotud to bude stati, dokud se nebudeš moci vyžrati! Měl jsem již několik těch povalečů, tuláků, darmochlebů, zahalečů, skoro bych moh také tebe zkusili." A vtom mne kázal do domu pustiti. Tu byl jsem na čtvrt léta posluhuje, takže mne v tom čase dobře zprubuje, hledím-li se věrně, upřímně chovat, aby mne mohl jinam potřebovat. V tom já šetříc vše bedlivě konali, nechtěl jsem v ničemž sebe litovali. K tomu uměje čisti, též i psáti, to mi se hodilo, mohl jsem znáti, nebo mne i nad rejistry posadil a dvojnásobně napsati mi radil. I Potom sám sumovně všecko sčítaval, jak mohl, sobě užitku přidával. Tak velmi divných obmyslů užíval, že jsem nikdá fortelnějších nevídal. Jestli kdy bylo veliké vydání, zvlášť i k jeho domu opatrování, rychle věděl tomu místo najiti, celou hromádku někde postavili, všecko to připsal za outratu pánu, místo pěti sadil dvadcet na stranu. Maje někdy sedláku zaplatiti to, co on musil jako v šanc saditi, 530 535 540 545 555 560 565 575 585 550 600 prodav ke dvoru krávu nebo tele, nikdá k své záplatě nepřišel cele, slíbiv mu na hotové sumě dáti, jal se mu den ode dne odkládati. Uměl ho tak dlouho za nos voditi, až se mu stejskalo za ním chodili, a chtěje od něho peníze míti, musil mu některý groš uleviti. Neučinil-li toho, hned se hněval a jiného přístupu k němu hledal. Snadno vymyslil nějakou příčinu, by sedlák od peněz pustil pro vinu, řka: „Ty jsi propadl pokutu pánu a tu já tobě z tvé sumy odtáhnu," I Sedláky boje se věže aneb bití, mlčel k tomu, leda mohl ujiti. On pak to do svého měšce schovával, pánu z toho počtu nikdá nedával. Pakli mu poddaní měli platiti, velkou minci musili hromážditi, kterouž on dost lacino od nich majíc a svůj užitek dobře znajíc, ne tak ji zase na půjčku vydával, na tolaru krejcar i dva připsával, hledě sobě na všem užitek míti, chudý potřebujíc, musil tak vzíti. K čemuž já opět mlčeti nemoha, dím: „Pane, tuf jest chudým křivda mnohá!" On zkřikne na mne: „Míč, piš, co máš psáti! Těžce ty mne budeš vyučovali: to jsou časem písařská furalia, jim náležitá accidentalia." I myslím, jakž dočkám Petra svatého, s poctivostí odejdu zas od něho. Tak když ten den přišel, majíc zkušení, vzal jsem od něho pěkně odpuštění. b 5b b 6a b 6b 128 <12> Sv. Krystofor přišel k řečníku I Pročež on, ušetřujíc mé žádosti, dal mi list fedrovní, že sem v rychlosti za pachole dostal služby příhodné u jiného pána hned druhého dne. A ten byl jistě člověk dosti hodný, tak jakž mi se viděl, v mnohém příhodný, majíc i oupravnou kuchyni dosti, každého dne téměř nějaké hosti. Nebo uměl právní věci vyvěsti, vždy mu hleděl někdo něco přinesti, zvlášť kdož měl při něm nějaké jednání, buď malou, neb velkou věc k porovnání; s prázdnýma rukama přístupu neměl, neb maje mluvit, brzičko oněměl. TU mnohý poslal časem velké ptáky, onen sejr, jiný ryby aneb raky. Tento máslo, onen koláč, zajíce, jiný tučného beránka velice, zas mnohý, zabiv doma dobré tele, přední i zadní čtvrt daroval včele. Jeden přines v pytli tlusté prasátko, druhý skopce, třetí mladé kozlátko. Každý daroval, co moh z statku svého, kus kačera neb kapouna dobrého. Sumou těm darům konce nebývalo, všudy ze všech stran vždycky přibývalo. I Tu jistě měl jsem časem dobré bydlo, pití dosti, v stravě oupravné jídlo, a zvlášť když nějací hosté přibyli. Ale brzy jakž se rozveselili, pán rozkázal jinému nalívati, já musil před stolem něco zpívali, ač jsem neměl k tomu žádného hlasu, však leda se zpívalo při tom kvasu. 605 635 640 610 615 645 620 625 660 630 Vřeštěl jsem ledacos, leda jen bylo, potud, pokudž se jim dobře líbilo. Když pak nemohli déle poslouchati, kázal mi hubu tuze nadejmati aneb šňupky držeti k své libosti, vtom mě udeřil beze vší lítosti, jako by má tvář jeho vlastní byla. Ta kratochvil nic mi se nelíbila, pročež jsem se někdy styděl za to sám, ale že ten obyčej byl mnohým znám, trpěl jsem to na čas od něho míle, až opět přišla k rozloučení chvíle. <13> Sv. Krystofor dostal se do kanceláře Potom od toho řečníka na jaře dostal jsem se mezi písaře, I neb on mi sám nápomocen byl k tomu. Tu já pomyslím jistě v tomto domu: vidím učené znamenité muže, tať kancelář mi k dobrému pomůže; budu jim posluhovat s ochotností, neb od nich dosáhnu všeliké ctnosti; onif jsou obhájcové spravedlnosti, milovníci pokoje, pobožnosti. Jakž mezi nimi jedni se spatřili, že rádi vždycky dobrého šetřili, jiní pak drželi pospolu k zisku, leda měli čím pomazati pysků. A když jim lidé darů nenosili, hned jejich věc na hřebík pověsili, ukazujíc na Sebalda Bartoše, na dobré peníze aneb groše, že jsou těžce své umění dostali, žádnému slovíčka darmo nepsali. Jakkoliv i druzí se přimlouvali, b 7a 129 4 B7b b 8a však řídko jsou kdy co při nich zejskali. Kdo přízeň, lásku měl a mazal, ten jel, jinače přístupu mezi ně neměl. K tomu tu při dvoře byla čeládka, velmi divná neústupná hovádka, kteří ke zlému vždycky byli chtiví, já trvám, že jsou i posavad živi, I jejichžto jména sou mnohým k známosti, ti mi přidávali mnoho žalosti: Janek Nechuta, Vávra Svinská hlava, Havel Nestuda a Kuba Nemrava, Mikeš Hladílek, Jira Kostrbáček, Šima Sadílek a Bartoš Smetáček, Marek Kyselý, Pavel Tvrdočilek, Vaňa Necelej a Duchek Rdousilek, Lukeš Závistivý, Vitek Různice, Jaroš Vymstivý a Janek Houžnice. Avšak žádný z nich mne netrápil více jako Jan Zrada, Vitek Pochlebnice, též Klíma Obojetník, Jan Kleveta, ti mnoho váženi byli u světa, nebo uměli pánu lahoditi, pěkně mluviti, na jiné sočiti. Také jim nebylo nic milejšího, toho kladli za nej zdvořilejšího, kdo čistě uměl láti, přisahati, po každém slově na hroma zvolati; pili a žrali hned beze vší míry, chtíc duši vytopit co sysla z díry. Žádného pobožného nechválili, aniž koho ke dvoru připustili, kdož by se s nimi neuměl srovnati aneb nechtěl jich v zlém následovati. I Pročež i já neměl jsem placu mnoho, zvláště když jsem někdy trestal z nich koho. 670 675 685 695 700 705 710 715 720 725 Pán ovšem dobrotivý byl každému, ale já nesměl jsem žalovat jemu, co mi se kdy od nich tu ublížilo, nenadále zlejm kouskem posloužilo, mlče vzav šaty, což mi z služby dali, odšel jsem pryč, když mne neposlouchali. <14> Sv. Krystofor byl kupeckým služebníkem A tak mi se opět dařila cesta, přijdu do jednoho slavného města, v němž Vlaši znamenití lidé byli, kupectvím a obchody se živili. I zjednám se tu u jednoho pána, kdežto byla všeho hojnost shledána: co kdo chtěl míti, našel v krámě jeho, od zboží kupectví všelijakého. Tu on mne brzy vycvičil v prodaji, jak co mám cenit, když se lidé ptají. Ty věci když jsem všecky na sebe vzal, velikou neupřímnost jsem tu shledal, neb krám jeho plný byl oklamání, lstného podvodu a financování. I Šňůrky, aksamit i věci hedbávné uvnitř byly tlustou přízí natkané. K tomu loket byl krátce udělaný a každé koření zmantrikovaný. I myslím: s takovou ošemetností nemohu zacházet, a hned v rychlosti, vzav filec, jdu pryč v noci jako sova, nedím žádnému německého slova. <15> Sv. Krystofor dal se k měšťanu Vtom přijdu před dům jednoho měšťana, o němž mi prvé byla zpráva dána, že by on služebníka potřeboval, protož šel jsem, abych ho též koštoval. b 8b 130 131 Cla I ptám se, chce-li mne k službě přijití, že bych jemu chtěl upřímně sloužiti, nad Čímž on zalíbení bude míti, netřeba mne k dílu mnoho nutiti. Kdež on vida mne dosti urostlého, přijal mne hnedky do času jistého. Tu já po domě, co bylo potřebí, dělal jsem všecko při jiné čeledi. Neb on jsa člověk v letech šedesáti, starec skoupý, skrbný, nedal nám stati, I chtíc všecko po šňůře míti v svém domu, dobrý rejiment zachovával k tomu, takže mi se odtud jako nechtělo. Však to mi nejvíc na srdci leželo, když jsem viděl, že často k němu chodí lotrovští lidé, kteří jiné svodí, a ti na sobě dlouhé sukně měli, na nichžto žlutá kolečka visely. Jináť čeládka je výborně znali, lotrovskými židy je jmenovali. Těm on od stříbra i zlata dodával i všelijaké věci jim prodával. Tedy oni svého zisku hleděli a spolu s ním jednu partýku měli: židé peněz na lichvu půjčovali, z nich ourok jemu zvláště odkládali. Ta věc nemohla mi se nic ííbiti, že mám takovému pánu sloužiti, kterýž s židy pohany spolek mívá, avšak křesťanského jména užívá. I myslím zas, co mám o to mluviti, on může s svým statkem, co chce, činiti, já také mohu, kdy chci, odtud jiti, mlče za dveřmi odpuštění vzíti. Pročež přivstal jsem sobě hnedky ráno i jdu pryč, než na mne bylo shledáno. I 745 750 755 760 765 770 775 780 785 790 795 800 <16> Sv. Krystofor přišel k knězi Když jsem ušel, to bylo na svitám', rovně tehdáž zvonili na klekání. Protož uminím do kostela jiti, všecky svaté vzývat a jich prošiti, aby mi někde službu způsobili a příhodného místa dohodili. Vtom než jsem dobře klekl na kolena, byla takměř žádost má uslyšená. Přistoupil ke mně farář ctné postavy, řka: „Pacholče, vidím, žes silný zdravý, co sobě stěžuješ, naříkáš těžce?" Já odpovím, že mi žádný pán nechce služby dát při spravedlivé živnosti. Dí on: „Poď za mnou, jestliť však k libosti, u mne budeš moci službu najiti." I počal jsem sám u sebe mysliti: Tento člověk duchovní osoba jest, onť musí nejlepší býti, zná hřích, lest. Tak odvážím se a jdu za ním domů, kdež spatřiv mladici, divím se tomu. Kteráž krásná tlustá a hladká byla, u vokna seděci pasmičku šila. Ptám se zvoníka, nemoha smlčeti, co tato paní má zde malé děti. I „To-liž jsou knihy aneb biblí jeho, že hledí víc povolání světského? O tom já musím nejprve věděti, snad bych musil všem na službu hleděti." On mi dí: „Mlč, teď se do kouta strojí, pan farář po ní velmi tuze stojí; ačkoliv má prv oddávanou ženu, zahnav ji, i chová tuto kuběnu. Jak ona chce, musí všecko zjednati, teď z ofěry dal sukni dělati; Clb C 2a 132 133 F C 2b 134 co by se na vornát dostatí mělo, tím odívá její smrduté tělo. Za to ona ani nepoděkuje, když ho ulaje, ve všem ji folkuje. Toho by on nijakž netrpěl ženě, co snáší této lehkomyslné feně. Již s ní trý pankhartů na svět vyvedl, když se ptali, tedy na žáky svedl. Desátky, žádný plat nepostačuje, všecko s touto promrhá, prohoduje. Také ho docela již v svou moc vzala, slova nesmí říc, by ho i uprala." Já slyšíc o tom jeho zlém chování, i dím, nebude tu mého zůstání; jsou on duchovní, má jiné trestali, a sám nemůže lotrovství přestati. I Jdu k němu, a řka: „Pane, v vašem řádu mohl bych i já s vámi přijíti k pádu. Nechci se u vás v žádnou službu dáti, propuste mne, budu jinde hledati." On mi odpoví: „Nechci tě držeti, můžeš i do pekla k čertu běžeti! Jak jsem tě dostal, tak tě rád odbudu, však proto i bez tebe vesel budu." Já hned pospíším ze dveří v té době, až se dům zatřásl, zavru po sobě. To mi se dálo v vandru mé mladosti, zkusil jsem zlého i dobrého dosti, takže sobě můž každý příklad vzíti ze mne, kdo chce zde s světem v zápas jiti. Aniž o mně má tak býti domněno, že jsem byl veliký, jakž jest mluveno, aneb vysoký obr, jakž malují, ale tím obrazem to vysvědčují, jak se mnohému křesťanu zde děje, dokud se světskými věcmi tak hřeje. S05 S10 S15 820 825 830 835 840 845 850 S55 865 870 Protož slyšte, jak mi se potom dálo, když mi se z fary vyjiti dostalo. Potud jsem sloužil zde na tomto světě a zkusil, jak se v něm již divně plete. Pak dále nevěda, co mám činiti, kde jiti, v kterou stranu obrátiti, I vzpomenu na pana faráře radu, že mi řekl, jdi třebas k čertu v pádu. I jdu, k posledku chtíc ďáblu sloužiti, po Čemž mnozí lidé hledí toužiti, když dosti zde světu činí k libosti, potom se dostanou ďáblu v rychlosti. <17> Sv. Krystofor přišel k čertu Tak přijdu k ďáblu do pekla v rychlosti, kterýž měl velikou sumu zlých hostí. Ptám se ho, co mi chce za službu dáti, že mu dosloužím věrně, má poznati. On mi dí: „Tak vedle náležitosti, jak kdo slouží, mívá záplaty dosti. I ty budeš-li mi dobře sloužiti, ohněm, sírou, smolou chci tě dařiti." Já mu odpovím: „Zachovej Bůh toho, máš zde prvé své čeládky dosti mnoho." Hned jakž on slyšel Boha jmenovati, počal se na mě zuřivě sápati, řka: „Táhni odsud, nechci tě zde míti, nepůjdeš-li, káži tě provodili. Nemluv o Bohu tu, kde v něj nevěří, táhni, táhni," vtom strčí mnou ze dveří. I Tu opět tak dostanu odpuštění, myslím, jaké mám velké pokušení, že mne ani ďábel nechtěl přijíti, co dál budu činit a kde mám jiti. C 3a C 3b 135 C 4a <18> Sv. Krystofor přišel k poustevníku Vtom spatřím veliký les tu při moři, i jdu do něho, jsa v nemalém hoři, kdežto našel jsem mužíčka malého jako otce poustevníčka starého. Tomu všecku svou těžkost oznamuji, on mi dí, že ví lép, než vypravuji, co a jak se na světě děje všudy. „I já" (prý) „vzal jsem odpuštění tudy, a proto na této poušti obývám, samotný život vedu, zde bývám. Hledím jen samého Boha vzývati, aby mi ráčil věčnou radost dáti a přijíti po mé smrti na milost, 0 to jest má největší pečlivost. Též mi nic po světské marnosti není, mysl má k Bohu jest i všecko zření. Jemu sloužím ve dne v noci s pilností, po ničemž netoužím v této bídnosti." I Já mu dím: „Ó poustevníčku můj milý, 1 jáť bych myslil na to v tuto chvíli, abych mohl též Pánu Bohu sloužiti, celým srdcem chtěl bych to učiniti; za to, když bych jda z této smrtedlnosti, přijíti ráčil duši mou k milosti." Odkud sv. Krystofor své jméno má On odpoví: „Chceš-li při mně zůstati, neobmeškám tobě naučení dáti: Tvé jméno, že jsi Krystofor nazvaný, to tě naučí, k čemu jsi povolaný, a ukážeť, co máš činiti dále. Neb kdož tím jménem jest pokřtěn naschvále, ten musí děťátka Ježíše Krista (od něhož ty jméno máš, jest věc jistá) 875 895 900 136 905 910 9T5 920 935 k nesení volný a hotový býti, každého času jej v paměti míti." Kterak sv. Krystofor děťátko Ježíše nésti má „Nemůžeš-li dostáti Krista Pána, jemuž od Otce všeliká moc dána, tehdy nes a měj ho v svém srdci silně, pomni na něj, čiň vůli jeho pilně. 1 Potom hleď se k tomu také snažíti, k bližnímu křesťanskou lásku přiložiti. Zvlášť k chudým máš se zde nakloňovati, kteří tvé pomoci budou žádati. Nebo cožkoliv učiníš chudému, nebude darmo než k užitku tvému: Pán Kristus příjme to od tebe míle, jako by jemu to činil té chvíle. To slove a jest Krista Pána nésti, tak má každý křesťan zde život vésti." Jak sv. Krystofor děťátko Ježíše přes moře nese „Protož nesiž přes moře Pána svého, neb co jest tento tvůj život jiného: jediné moře hluboké bouřlivé, všechněm na něm putujícím strašlivé pro větry a veliké vlnobití, jenž nepřestávají ústavně biti, kdež hrozní tvorové se vyskytují a nás ze všech stran vůkol obkličují, všelijakou překážku nám činíce, tak od pobožnosti odvesti chtíce. A to jest kříž zdejší a zarmúcení, starost, práce i daremné mluvení, I zlá náchylnost, zlá žádost a kochání, myšlení i mnohá pohoršování, hněv, pejcha světská s vysokomyslností, zlá povaha, těla, krve žádosti. C 4b C 5a 137 CSb To všecko člověka nejvíc sužuje, křesťanskému obcování zbraňuje, takže mnohý v tom bývá potopený, k ďáblu přichází, jsouc Boha zbavený. Což by i tebe nechybilo sice, kdyby tomuto světu sloužil více." Proč se sv. Krystofor obrem jmenuje „Ale kdož chce nepohnutedlně stati a ty všecky věci ták přemáhati, nebáti se všelikých pokušení, zavrci zlou žádost a pohoršení, ten musí míti bez vší pochybnosti sílu obrovu, srdce v udatnosti. Protož kdož jest tak stálý Pánu svému, připodobňuje se obru silnému. I ty též velikým obrem jmín býváš, pokud v tom právě do konce setrváš." Co jest ten strom, který sv. Krystofor v rukou nese „Dále, milý Krystofor, dámť naučení, kteréž můžeš míti za potěšení: Chceš-li toto hříšné moře přebřesti a ujiti mnohých těžkých neřestí, k tomu v zaslíbenou zemi přijíti, máš v rukou velký smrkový strom vzíti. Kterýž by byl dlouhý a mocný dosti, by tě něco nesrazilo v rychlosti a překážky v tvé chůzi nečinilo, drž silně, šetř, aťby se nezvrátilo. Ten pak strom smrkový, kterýž máš míti, jest víra pravá, jenž má v srdce býti, té ty nemáš nikdá měniti sobě, neboť za nejlepší zbraň bude tobě ve všelijakém zdejším protivenství, hleď ji míti stálou bez pochlebenství. 950 960 965 970 975 990 995 1000 Nebo jako smrk má to přirození, že ač se zdá zvadlý, suchý k spatření, však dobrou pryskyřici z sebe dává, to se také při pravé víře stává. Ta jest hotová každému sloužiti, dobrými skutky sebe ozdobiti, ač i někdy mdlá bejt se ukazuje, však mnoho užitečného vzbuzuje. To jest ten strom, a ten hleď v ruku vzíti, můžeš v zaslíbenou zemi přijíti." I Proč sv. Krystofor jde v noci „Podlé toho také, člověče milý, musímť ještě oznámit v tuto chvíli: Ačť se snad bude obtížné zdátí, však hleď pilně na to pamatovati, jak by tu povinnost na větším díle vykonával a činil noční chvíle, totiž v tmavé noci, to pravím tobě, co ta znamená, považ také sobě. Život člověka, nádhernost i sláva, toť jest zajisté ta temná noc pravá, bez slova božího, světla pravého, nemá jasnosti ni blesku žádného. TU mnohý zbloudíče, sem i tam padá, pokud v tomto světě živ býti žádá. Ale kdož zde svůj život tak spravuje, světlem, slovem božím, jej osvěcuje, ten neupadne, přímo cestou kráčí, vím, že mu sám Bůh pomůže, když ráčí." Jak poustevník svítí sv. Krystoforu „A protož já budu na břehu stati, když se budeš chtíti v to moře dáti, ukáži tobě přímo pravou cestu, aby mohl přijíti k tomu městu. I C 6a Než musím svou maličkou svíčku vzíti, od níž ty paprslek můžeš spatřiti. Svíčka má jestiť čisté slovo boží, kteréž v tobě všelikou ctnost rozmnoží, po něm kráčej, jeho následuj právě, onoť cestu ukáže k věčné slávě." Proč ten poustevník jest malá osoba „Bůh to působí, že skrz prosté lidi na světě pravé učení se vidí, u nichž pejcha a sláva světa toho nemá místa, nic ji neváží mnoho, kteří nehledí světu k vůli býti, jakž ze mne můžeš sobě příklad vzíti. V soukromí jsou, samotní obývají, aniž mnoho obecenství mívají. Žádné pejchy, rozkoše při nich není, samým slovem božím jsou spokojeni, tak aby skrze ně lidé na zemi na pravou cestu byli přivedeni. Toho následuj, po něm přímo kráčej a k oné vysoké hůře se vznášej." Co jest ten zámek z oné strany moře I „Tu spatříš krásné veliké stavem, jemuž na všem světě rovného není. K němu jdi přímo a věř jistě tomu, že můžeš také vjít do toho domu, kterýž jest široký, prostranný dosti, připraven vyvoleným od věčnosti. Ten dům život věčný jestiť nazvaný, i tobě z milosti může býti daný. Jen snaž se, aby mohl v něj přijíti a s svatými božími částku míti. Tamť mého světla nebude potřebí, nebť věčné světlo bude svítit v nebi." 1010 1015 1035 10 Byl jeden král bohatý, možný velmi, měv pod svou správou nydrlanskou zemi; Zigmundus bylo vlastní jméno jeho, kterýž za času panování svého velikou pochvalu sobě způsobil, s královnou též jednoho syna zplodil; a tomu Sajfryd na křtu jméno dali, pilně ho hned od mladosti chovali. Když pak odrostl a byl v zmužilosti, maje silu užíval své volnosti, pročež se rodičové naň hněvali a nejednou jeho z toho trestali, že jsa on již právě v jinochském věku, nechtěl se poddat žádnému člověku, ale umínil po světě běhati, otce opustil, pryč uvandrovati. Rady královské hned k tomu radili, aby ho rodičové propustili, poněvadž se jemu tak dobře vidí, nechť (prý) zkusí, co jest jinde u lidí; nebude dlouho trvati v té jíše, nebo v cizí zemi zkrotne tím spíše; pakliť co jiného do sebe cejtí, může z něho udatný jdnoch bejti>. I Vtom on se rozžehnal se všemi cele, vydav se na cestu vesele, směle. A 2a A 2b Tobiáš Mouřenín z Litomyšle VERŠOVANÁ TVORBA K vydání připravil prof. dr. Milan Kopecký, DrSc. Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, s přispěním Edičního fondu pro vydávání vědecké literatury, Praha 1995 Přebal a vazbu navrhl Jiří Blažek Redaktorka publikace Hana Pešatová a Jana Axamitová Technická redaktorka Běla Trpišovská Vydání 1. Ediční číslo 8817 Sazba: ŠERIFA, Praha Tisk: CENTA, společnost s r. o., TISK, knižní výroba Brno, Veveří 39 ISBN 80-200-0196-4